Typické všední ráno. Budík, uvědomit si, čí jste, kafe v poklusu, a beztak již nestíháte... Jak často kolem sebe slyšíme, že rychlost znamená úspěch. Ale za jakou cenu?

Snažíme se udržet tempo doby, ale co naše práce, zdraví, kvalita života? Netrpí?Kanadský spisovatel a novinář Carl Honore, je přesvědčen že ano.

Dva roky studoval přednosti uvolněného životního stylu a své poznatky shrnul do knihy s názvem Chvála pomalosti. Vysvětluje v čem spočívá přijetí pomalejšího životního tempa:

"Celá filozofie pomalosti neznamená, že se zřeknete technologie, posunute čas zpátky a všichni se vrátíme někam k předindustriální utopii. Jde o nalezení rovnováhy mezi rychlým a pomalým v moderním světě tak, abyste byli schopni žít lépe tady a teď."

Ale co vlastně děláme s časem, který tak získáme? Jsme šťastnější? Ne Carl Honore

"Také okolní svět se nám snaží ušetřit čas. Nakupujeme, aniž bychom se museli zvednout od pracovního stolu, zeleninu dostaneme pod nos umytou a předkrájenou."

"Ale co vlastně děláme s časem, který tak získáme? Jsme šťastnější? Ne," míní Carl Honore. Vysvětluje, jako on pochopil, že utrácí drahocenný čas:

"Byl jsem takový rychloblázen v pohybu, zahraniční zpravodaj, na poklusu, uzávěrky, všechno ve spěchu. A to začalo ovlivňovat vše, co jsme dělal, včetně čtení pohádek mému synovi. Najednou jsme zjistil, že i tomu věnuji minutku a dost."

"A tehdy jsem si uvědomil, že to je prostě absurdní. Věci zašly tak daleko, že jsem urychloval i tak cenné okamžiky, jako těch pár minut, jež můžete na konci dne strávit se svým dítětem."

Heslo moderní doby zní - čas jsou peníze. Přesvědčit své okolí, že na pomalosti také něco je, může být docela složité. Idea přibrzdění životného tempa, ale začína být docela populární.

"Zpomalit, když všichni kolem stíhají tolik věcí, není jednoduché. Můžeme si vůbec dovolit vysadit? Ale možná by měla otázka znít: můžeme to neudělat? Vliv okolí je mocný, ale když jej jednou překonáte, odměna je skutečně sladká," tvrdí Carl Honore.

Ze stovek rozhovorů s lidmi, žijících v indistruálním prostředí, jsem zjistil, že jakmile překonáte ten prvotní pocit studu či neklidu z toho, že se snažíte přibrzdit v tomhle rychlém světě, tak začnate chápat, jak se vám to vlastně vyplací.

"Lépe se pracuje, v lepším sexu, v lepších vztazích. Lidé jsou prostě šťastnější a zdravější, a tak po prvním pomalejším krůčku postupně zkoušejí přibrzdit i jinde."

"Takže, pokud jste ve stresu a přepracovaní, zastavte se na chvíli v běhu, a zauvažujte, zda by to nešlo jinak. Čas je drahocenný, ale možná nejlepší způsob, jak je co nejlépe využít, je trochu zpomalit."