Názory politiků, kteří hájí práva menšin, 'nejsou vždy brány v potaz'

Mimo jiné také Rusové, kteří po rozpadu Sovětského svazu zůstali v pobaltských republikách.

Soudě podle jedné z písní, v které se vzorově a harmonicky doplňuje ruský zpěvák skupiny Bi Dva s lotyšským kolegou z kapely Brainstorm, by se dalo předpokládat, že si obě skupiny obyvatelstva - Lotyši i Rusové - vzájemně notují.

Při bližším ohledání je ale zřejmé, že to není tak docela pravda.

Média přinášejí informace dramatických demonstracích ruských studentů v Rize, Evropská unie vyčítá Rize, že nedopřává menšinám všechna práva, která jim náleží, Moskva si stěžuje, že Lotyšsko diskriminuje příslušníky ruské menšiny.

A lotyšské úřady tvrdí, že udělaly co mohly a vše je v pořádku. Na čí straně je pravda?

Podle ředitelky lotyšského Centra pro lidská práva a etnická studia Ilze Brands Kehris v první řadě není možné zredukovat otázku menšin žijících v Lotyšsku jen na příslušníky rusky mluvící komunity.

V Lotyšsku s dvěma miliony a 300 tisíci obyvateli žije jen 60 procent Lotyšů, zbytek jsou příslušníci nejrůznějších menšin - třicet procent z nich tvoří Rusové.

Zbytek jsou Ukrajinci, Bělorusové, Poláci a další menšiny.

"Problém má několik úrovní. Lidé, kteří tvrdí, že žádné problémy neexistují, mají pravdu v tom smyslu, že k nim nedochází v každodenním životě společnosti, lidé spolu léta žijí, navzájem se žení a vdávají, mají v opačných komunitách přátele."

"Na druhé straně je ale pravda, že v politické úrovni máme parlament, který reprezentuje většinovou populaci a také státní úřady jsou lotyšské, a dá se říci, že názory menšinových politiků, kteří hájí práva menšin, nejsou brány v potaz."

"A ve třetí rovině jde o skutečné problémy práv menšin a podle mne v posledních letech došlo k velkému pokroku ve dvou hlavních oblastech - a to je občanství a jazyk," říká Ilze Brand Kehris.

Jedním dechem ale dodává: to, že Lotyšsko má poměrně liberální zákony, ještě neznamená, že celý problém je vyřešen.

Dvacet procent stálých obyvatel Lotyšska dosud nemá občanství, což znamená, že nemohou volit ani v celonárodních, ani v komunálních volbách.

Z celkem třiceti procent ruských obyvatel Lotyšska má občanství zhruba polovina, část ho získala automaticky, část musí složit zkoušku předepsanou zákonem.

Podle bohemisty Michala Koreckého, který vyučuje na univerzitě v Rize, je problémem jazyk:

"Za doby komunismu neměli Rusové potřebu se učit lotyšsky, když se situace obrátila, zavřely se jim dveře k určitým povoláním. Myslím ale, že za deset let to mohli napravit."

Jak potvrzuje lotyšská Ruska Naďa Borisová, právě v jazyku je zakopán pes. Ne všichni Rusové se totiž podle ní chtějí učit lotyšsky.

Diskuse o školství

Kolem jazyka se také točí emocionální debata, týkající se školského zákona. Debata, která poutá pozornost médií a - alespoň to tvrdí lotyšské úřady - vyvolává negativní obraz Lotyšska v zahraničí.

"Lotyši podědili z dob Sovětského svazu systém dvojích škol," vysvětluje Ilze Brands Kehrisová - existují školy lotyšské a školy ruské. Po získání nezávislosti většina Lotyšů mluvila jak lotyšsky, tak rusky, většina Rusů ale hovořila pouze rusky."

"Poté, co se stala lotyština úředním jazykem, se rozproudila debata o tom, jak zajistit, aby se na ruských školách vyučovala také lotyština."

"Diskuse se nakonec nesoustředila na kvalitu výuky popřípadě na to, aby fungoval celý vzdělávací systém, ale na to, kolik lotyštiny se bude učit na ruských školách," podotýká ředitelka Lotyšského centra pro lidská práva a etnická studia Ilze Brands Kehris.

Staří pamatují křivdy

Pohled na kvalitu vzájemného soužití se ani tak neliší podle toho, zda mluvíte s Rusem či Lotyšem, ale spíše podle stáří lidí, s nimiž o problému hovoříte.

Řada Lotyšů, kteří prožili éru komunismu, nemůže Rusům zapomenout deportace třetiny lotyšských obyvatel ze země, okupaci a desítky let nuceně strávených coby republika sovětského svazu.

Někteří Rusové naopak nejsou schopni přijmout skutečnost, že se po letech, které v Lotyšsku strávili, nemají občanství a musejí prokázat, že chtějí žít v zemi, kterou už léta považují za svůj domov.

Většina mladých Lotyšů a Rusů ale vyrostla nezatížena minulostí, a jak říká Lotyška Aiga Veckalne, právě proto může být nová generace mostem mezi oběma komunitami.