Martina Mašková

Šimpanzi jsou nejbližšími příbuznými člověka

Proč si například člověk může užívat poslechu rozhlasového vysílání a šimpanzi nikoliv? Některé odpovědi začínají přinášet nové vědní obory zabývající se mapováním lidské a šimpanzí DNA.

První výsledky výzkumu genetických rozdílů mezi lidmi a šimpanzi zveřejní vědci tento týden v Německu na výroční konferenci o věnované zkoumání genetického kódu.

Profesor Svante Paabo z Institutu Maxe Plancka v Lipsku je prvním vědcem, který porovnal genetické vybavení šimpazů s genetickou skladbou člověka.

Jeden z největších rozdílů podle něj spočívá v čichových schopnostech:

"My lidé jsme přišli asi o 15 procent všech genů, které kódují receptory v našem nose pro vůně a zápachy," upozorňuje vědec.

Právě proto jsme podle něj hůře než šimpanzi schopni rozlišovat podobné vůně či zápachy.

Ale je tomu i naopak. "Existuje mnoho oblastí, ve kterých jsme lepší než šimpanzi, například řeč a jazyk, " říká profesor Paabe.

Řeč jako genová změna

Spolu se se skupinou vědců v Oxfordu profesor Paabe studuje gen, o němž z mutací u lidí ví, že ovlivňuje jazyk a řeč.

"Jsme nyní schopni prokázat, že tento gen se stal poměrně nedávno v lidské historii terčem přirozeného výběru," vysvětluje Paabe.

My lidé jsme přišli asi o 15 procent všech genů, které kódují receptory v našem nose pro vůně a zápachy profesor Svante Paabo

Během posledního čtvrt miliónu let došlo, podle profesora Paabeho a jeho týmu, v tomto genu k určitým změnám, které byly rozhodující pro nositele této varianty a souvisí s vývojem moderního jazyka.

Lidská genetická výbava je na 99,4 procent shodná s geny šimpanzů. Jak říká Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze, zbývající procento není až tak rozhodující:

"Rozdíly nejsou až tak v genech, jak ukazuje jejich přesvědčivá shoda. Spíš v rejstříku aktivních a méně aktivních genů, v jejich sortimentu," říká Jaroslav Petr.

O výkonech genů se rozhoduje ještě před příchodem člověka na svět. "Je to jako když máte dvě kuchařky, z níž jedna uvaří výborný guláš a jiná něco, co se nedá jíst," říká vědec.

Poznají vědci budoucího umělce?

Otázkou je, kam může studium rozdílu lidských a šimpanzích genů dojít. Dojdou třeba vědci až ke genům, díky nimž jsou lidé vybaveni pro vědecké bádání, či umění?

"U embrya těžko bude předem vědět, zda se rodí velký umělec. Rozhodují jsou nejen geny, ale i prostředí," říká Jaroslav Petr.

Vědci také zcela přesně neví, co změny řečového genu způsobilo. Řeč je podle Petra výsledkem souhry "orchestru" genů, byť objev profesora Paabeho, lze považovat velmi významný.

O roli genu svědčí to, že příslušníci britské rodiny, která má gen poškozen, nedokáží mluvit.

"Nelze ale říci, že naše komunikace, na rozdíl od šimpanzů je výsledkem jediného genu," dodává český biolog Jaroslav Petr.