Michal Petrov editor BBC

Čtyři těla Iráčané po přepadení auta zohavili

Tehdy, především zásluhou televizního vysílání, otřásly celým světem záběry zohavených mrtvol příslušníků americké námořní pěchoty, vlečených somálskými rebely ulicemi Mogadiša.

Nyní ve Fallúdži nepřišli o život vojáci, ale podle všeho civilisté, o což je incident ještě horší, i když se na druhou stranu americké televize rozhodly záběry z Fallúdži neodvysílat.

Očitý svědek, citovaný agenturou AFP, líčí události následujícím způsobem: ulicemi Falúdži projížděl konvoj tři aut. Ozvala se palba, načež řidič prvního vozu šlápl na plyn. Tomu se podařilo uniknout.

Americké televize se rozhodly záběry z Fallúdži neodvysílat

Druhý automobil dostal zásah vzápětí a třetí o něco později, když se pokoušel obrátit nazpátky a ujet. Obě zasažená auta začala hořet, načež mladí Iráčané, kteří byli poblíž, začali na vraky házet kamení.

Pak se shromáždění muži zmocnili těl, které začali porcovat noži a zohavené a ohořelé mrtvoly potom pověsili z mostu nad Eufratem.

Rušná oblast

Incident není ojedinělý. V listopadu například v Mosulu iráčtí teenageři udělali prakticky totéž s těly dvou amerických vojáků, která vyvlekli z nepojízdného auta a pak je kamenovali kusy betonu.

Fallúdža je nejcitlivějším bodem tzv. sunnitského trojúhelníku

A to bylo v Mosulu, do té doby vydávaném Američany za 'succes story' iráckého tažení. Ty incidenty dokládají to, že v irácké válce nic takového - aspoň pokud jde o americkou okupační zónu - není.

O Fallúdži platí, že je nejcitlivějším bodem takzvaného sunnitského trojúhelníku na sever a na západ od Bagdádu.

Jména tamních měst je také slyšet ve zprávách nejčastěji: vedle Fallúdži to byl často Tikrít, Husajnovo rodiště, nebo třeba Bákubá.

Stesk po starých časech

Stoupenci sunnitské větve islámu jsou oproti šíitům v Iráku v menšině, ale za Saddáma Husajna se těšili značným výsadám.

Motiv stesku po starých časech tu hraje zřejmě ústřední roli

Z jejich řad se rekrutovala řada vysokých úředníků Husajnova režimu a také příslušníci jeho obávané Republikánské gardy. Celých třiadvacet let, co byl Saddám Husajn u moci na tom Falúdža profitovala. Motiv stesku po starých časech tu hraje zřejmě ústřední roli.

O nepřízeň místních se ovšem zasloužili Američané sami už v samotném počátku války, když do Iráku loni v dubnu přijel ministr obrany Donald Rumsfeld.

Tehdy zahájili američtí vojáci hned dvakrát palbu do davu civilistů. Patnáct lidí při tom přišlo o život a tento incident by podle některých mohl dokonce naplňovat definici válečného zločinu.

Dobře organizovaný odpor

Nelze jednoznačně určit, kdo za útoky ve Fallúdži stojí. Po středečních jatkách je na to ještě příliš brzo. Ale rozhodně lze tvrdit, že odpor vůči americké okupaci má ve Fallúdži velmi dobrou organizaci.

Ani nejbližší budoucnost nebude - pokud jde o dávky násilí - zřejmě jiná

O tom svědčí třeba únorový incident, kdy rebelové dobyli tamní vězení. Jejich zásluhou se tehdy - za bílého dne - dostaly na svobodu desítky trestanců.

Zvlášť ve Fallúdži jde o události, které mají souvislosti jak v prostoru, tak v čase.
A ani nejbližší budoucnost nebude - pokud jde o dávky násilí - zřejmě jiná.

Protože Američané sice odejdou, ale až 30. června předají moc v zemi, tak iráckou vládu nejspíš povede příslušník šíitské většiny. To se odbojným sunnitům určitě líbit také nebude, ačkoli okupanti už budou pryč.