Piráti si nahrávky nekupují, ale stahují

Vydavatelské společnosti i samotní hudebníci tím však přicházejí o podstatnou část svých příjmů. A tak britský Institut pro šíření zvukových nahrávek pohrozil, že každého dalšího zjištěného hudebního piráta zažaluje a vezme k soudu.

V relativních i v absolutních číslech jde v Británii skutečně o velký problém. Prodej nových singlů, tedy jednotlivých písniček na CD nosičích poklesl v loňském roce téměř o šedesát procent.

Na internetu je dnes k volné měně a kopírování dostupných 10 000 audio souborů a počet hudebních pirátů jde doslova do milionů.

Stačí varovat?

Zástupci hudebních vydavatelství však doufají, že podobně jako ve Spojených státech bude stačit důrazné varování, případně pár exemplárních příkladů, aby se hudební piráti zalekli.

A že počet nahrávek, které se objeví volně k mání na síti rapidně poklesne. I když varování mluvčího Institutu pro šíření zvukových nahrávek Matta Phillipse zní nekompromisně:

"Chceme dát těm nejvážnějším hříšníkům zcela jasně najevo, že proti nim bude zahájeno trestní stíhání."

S jeho názorem, že výměna nahrávek přes Internet by měla být trestná však nesouhlasí redaktor hudební rubriky londýnského časopisu Times Out Chris Salmon:

"Osobně hovořím s velkým počtem anglických popových a rockových skupin, které jsou v názoru rozděleny, mnohé z nich tvrdí, že jim výměna nahrávek přes Internet nijak nevadí, že to naopak přispívá k jejich větší slávě a k tomu, že získají nové fanoušky, které hudba natolik zaujme, že si třeba pak koupí celé album v obchodě."

Kompromis na obzoru

Pro ně jde tedy o jakousi formu neplacené reklamy. Podle Salmona by měl být hudební průmysl mnohem více znepokojen těmi, kteří si kopírují alba přes svůj vlastní počítač - takže je takzvaně vypalují na své vlastní čisté CD, metoda srovnatelná s kopírováním gramofonové desky na magnetofonový pásek nebo kazetu.

Mnohé ze skupin tvrdí, že jim výměna nahrávek přes internet nijak nevadí, že to naopak přispívá k jejich větší slávě Chris Salmon, Times Out

Nestranní komentátoři upozorňují, že lidé si vyměňovali a kopírovali nahrávky oblíbených skupin snad od chvíle, kdy se objevily v domácnostech první magnetofony. A tvrdí, že systém soudních postihů proti hudebním pirátům nemá velkou šanci na úspěch.

Někteří renomovaní právníci navíc varují, mezi největší hříšníky je spousta teenagerů a zabavovat jim jejich soukromé počítače, přes které si nahrávky vyměňují, nemusí být ve veřejném zájmu, protože je používají současně ke svému vzdělání a tak podobně.

Přesto je na obzoru jeden kompromis: Hudební vydavatelství si slibují hodně od vzniku licencovaných serverů s populární hudbou, ze kterých si fanoušci pop music budou moci zkopírovat hudební nahrávky za poplatek, jenž bude mnohem nižší než kolik stojí nové CD, ale autorům písniček a nahrávacím společnostem zůstane zachován z hudební produkce alespoň zisk.