|
Jediná pštrosí farma ve střední Asii je v Kazachstánu | |||||||||||||||||||||||||||
Minulé desetiletí přineslo středoasijským farmářům těžké časy; s rozpadem Sovětského svazu vzaly za své jak kolchozy, tak celá koncepce zemědělské politiky. Kazašský farmář Jevgenij Čajkovskij se ale rozhodl, že se vydá - alespoň v Kazachstánu - dosud nevyšlapanou cestou a začal chovat pštrosy. Svého času pracoval jako vedoucí inženýr na sovětské jaderné základně. Když ale sovětský jaderný průmysl zašel na úbytě, musel se Jevgenij poohlédnout po jiném zaměstnání. Proč ne v Kazachstánu Chov pštrosů se ujímá v mnoha částech světa. Tihle největší ptáci se chovají kvůli masu, kůži a pochopitelně i peří. Jevgenij Čajkovskij si tedy řekl: "Když to jde jinde, proč to nezkusit v Kazachstánu?" a založil zatím jedinou pštrosí farmu ve střední Asii. "Na stokilové ptáky vysoké dva metry jsou pštrosi až překvapivě tiší tvorové - pokud ovšem zrovna není čas krmení," říká zpravodaj BBC Ian MacWilliam a dodává: "Když tak na člověka koukají těma svýma velkýma, takřka lidskýma očima, vydávají zobáky takové legrační zvuky. Často si zobáky čistí tak, že prostě klovají doslova po všem, co mají v dosahu: po drátěné ohradě u krmítek, po kbelících i mikrofonech." Step jako savana Jevgenij Čajkovskij získal před třemi lety stohektarový, původně kolchozní pozemek. Z Almaty je to sem asi hodinu jízdy autem. O chovu pštrosů už něco věděl, navštívil pštrosí farmy v Nizozemsku a nedaleko Moskvy - a usoudil, že tihle ptáci by se dali chovat i v širých kazašských stepích. "Rozsáhlý Kazachstán tvoří asi z osmdesáti procent vyprahlá step, trochu připomíná africké savany. Africkým pštrosům zdejší krajina podle mě svědčí, protože v podobné žily po miliony let generace jejich předků." Chutné maso, velká vejce Pštrosí maso chutná podobně jako telecí, ale je to maso červené, nikoli bílé, jako má většina drůbeže. Odborníci tvrdí, že pštrosí mas je velice zdravé. Ptáci totiž rychle rostou. Do krmiva se jim - na rozdíl od moderních chovů jiných hospodářských zvířat - nepřidávají žádné stimulanty růstu. Za sovětské éry míval Kazachstán potíže se znečištěným ovzduším, takže prospěšnosti pštrosího masa pro zdraví tady přikládají dost velký význam. "Pštrosí maso má - ve srovnání se zdejšími masnými výrobky - nejnižší hladinu cholesterolu, obsahuje nejméně tuku a je velmi bohaté na proteiny. Je to tedy výborný dietní produkt vhodný zejména pro obyvatele znečištěných oblastí." Jedno pštrosí vajíčko stačí na solidní omeletku pro takových deset až dvanáct lidí. Dobrý obchod Jevgenij Čajkovskij dnes chová přes stovku velkých nelétavých ptáků. Pštrosí steaky dodává do prvotřídních supermarketů v Almaty i jinde. Kilo pštrosího masa přijde na 16 dolarů. Není to žádná láce, ale jakmile se chov pštrosů rozšíří, cena by se měla snížit. Vydělat se ale dá na vývozu na Dálný východ či do Evropy. Zájem o spolupráci s Čajkovského farmou už projevili evropští a izraelští chovatelé pštrosů. Podnik ale také prospívá místní zaměstnanosti, v zemědělské oblasti s nedostatkem pracovních příležitostí nabízí práci na plný úvazek dvanácti lidem. S pštrosy pracuje i Dinara a jak říká, ta práce ji baví: "Kdysi jsem dělala na vinicích, ale pak tu otevřeli tuhle farmu, takže jsem před třemi lety přešla sem. Staráme se o ty ptáky a čistíme ohrady." "Za měsíc si tu vyděláme sto dolarů, ale chlapi mají vyšší platy. Na vinicích byl plat poloviční a navíc se tam dalo dělat jen v létě," dodává pečovatelka. "Pštrosí farmy pochopitelně nevyřeší problém úpadku kazašského zemědělství. Ale až se pštrosí steak stane zdejším oblíbeným - a módním - jídlem, bude zřejmé, že inovace se vyplatí - dokonce (pokud jde o pštrosy) i v tak nečekané oblasti, jako je Kazachstán," uzavírá zpravodaj BBC Ian MacWilliam. |
| |||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||