Pavel Vondra redaktor BBC

Howard Dean vsadil při své kampani na drobné příspěvky příznivců

Bývalý guvernér státu Vermont neuspěl ani v jednom z dosavadních 17 hlasování. Přesto si nemyslí, že jeho účast v primárkách byla zbytečná:

"Odhalili jsme nebezpečnou radikální povahu, kterou má agenda George Bushe. Ukázali jsme ostatním demokratům, že je mnohem lepší strategií postavit se této pravicové agendě čelem než se s ní snažit spolupracovat," řekl Howard Dean.

"Přiměli jsme tuto stranu, aby se znovu začala věnovat tomu, co představuje jádro jejího programu," dodal.

Jeho kampaň byla označována za kampaň nového stylu, kterou charakterizoval skutečný hněv a odpor k politice úřadujícího prezidenta a k níž se prostřednictvím internetu připojili mladí liberálně smýšlející lidé ve všech koutech Spojených států.

Podpora veřejnosti

Poselství, s nímž se Howard Dean pokoušel oslovit voliče, bylo jasné a v dobrém slova smyslu nakažlivé.

Svým nadšením dokázal znovu oživit do té doby velmi nevýraznou Demokratickou stranu a zejména v počátečních fázích kampaně se od ostatních kandidátů odlišoval odvážnou kritikou války v Iráku.

"Myslím, že to byla hrubá chyba a upřímně se domnívám, že jedno volební období je pro toho prezidenta až až vzhledem k těm mimořádným potížím, do kterých nás tady i ve světě dostal, " říkal Howard Dean na adresu George Bushe ještě dávno předtím, než se k podobné kritice osmělili i další.

O dobrovolníky hlásící se do jeho služeb neměl nouzi. Internetu dokázal využívat jako žádný jiný kandidát, a tak se k jeho kampani prostřednictvím počítačové sítě loni připojilo více než 600 000 lidí.

Ještě do zimy vybral miliony dolarů, překonal tak veškeré rekordy politického fundraisingu a získal si pozornost stranického establishmentu.

"Způsob, jakým porazíme George Bushe, je ten, že přimějeme dva miliony lidí, aby nám každý z nich věnoval sto dolarů."

"A já nepochybuji o tom, že se v této zemi najde tolik lidí, kteří ochotně dají stovku na zakoupení jednosměrného autobusového lístku z Bílého domu zpátky do Texasu," naznačoval Howard Dean, kudy se bude ubírat cesta nynějšího prezidenta.

Příliš agresivní Dean?

Hněv vůči Georgi Bushovi sdílel Dean se zástupy svých příznivců i s většinou demokratů. Jenže něco se změnilo ještě před prvním hlasováním v demokratických primárkách.

Dosavadní lídr všech průzkumů popularity náhle začal ztrácet. Proč přesně, je těžko říci.

Někdo měl pochybnosti o tom, zda Howard Dean může s protiválečným postojem absolvovat celou několikaměsíční kampaň, jiní si zase nebyli jistí, zda jeho přísliby změnit Demokratickou stranu dostatečně rezonovaly u voličů.

Mnozí lidé uvnitř demokratického establishmentu k němu pociťovali zásadní odpor a báli se, že se jeho rozhněvaná rétorika může demokratům vrátit jako bumerang. A bylo dost i těch, kterým se nelíbil jeho agresivní styl.

Přesto si Howard Dean před prvním volebním shromážděním v Iowě věřil. Když pak utrpěl těžkou porážku, stala se jeho hlasitá reakce námětem nejednoho satirika a na internetu dokonce kolovala v originálních hudebních remixech.

'Dean scream' či deanovský křik zněl jako varovná ozvěna i v šestnácti následujících hlasováních, kde muž považovaný původně za hlavního favorita primárek ani jednou neuspěl.

Při zatím posledních volbách ve Wisconsinu získal jen 18 procent hlasů, přestože původně k tomuto státu upíral naděje a věřil, že se tam vše obrátí k lepšímu.

Howard Dean znovu prohrál, přesto nepovažuje svou kandidaturu za zbytečnou.

"Konečně se Demokratická strana obrátila ke svým kořenům a ke svým tradičním tématům, konečně demokraté ve Washingtonu zjistili, že se mohou postavit čelem tomu nejpravicovějšímu prezidentovi, kterého tato země za celý můj života měla, a že když budou říkat, co si skutečně myslí, voliči to ocení," zbilancoval Dean svůj přínos Demokratické straně.

Ovšem nejlépe to zřejmě shrnuje oblíbené heslo, které je vidět na samolepkách, plackách a dalších reklamních suvenýrech všude, kde probíhá kampaň demokratů: "Chodila jsem s Deanem, ale vzala jsem si Kerryho."

Úspěšný neúspěšný kandidát

Analogii považuje za výstižnou i ředitelka Institutu pro politiku, demokracii a internet na Univerzitě George Washingtona Carol Darrová:

"Já bych řekla, že určitým způsobem to pravda je. Dean s sebou přivedl na večírek spoustu lidí, kteří ale nakonec odešli s Kerrym. Zaváhal totiž zrovna ve chvíli, kdy se lidé začínali rozhodovat."

"Částečně se to dá přičíst tomu, že z něj zdejší média dělala favorita už dlouho dopředu, a částečně, jak řekl on sám, se stal obětním beránkem ostatních kandidátů, kteří na něj začali útočit."

"A pak se to dá samozřejmě přičíst na vrub jeho osobnosti. Postava rozzlobeného rebela sklízela úspěchy, když byl ještě považován za outsidera, nepomohla mu ale ve chvíli, kdy se na něj lidé začali dívat jako na možného prezidenta. Na to se jim zdál moc vznětlivý."

Podle Darrové se Deanovi opravdu podařilo změnit způsob, jakým se Američané dívají na politiku: "Je jen málo neúspěšných kandidátů, kteří změní politiku tolik jako on."

"Místo toho, aby spoléhal na velké dárce, ukázal všem, že za pomoci internetu je možné vytvořit si síť drobných dárců, kteří za svou podporu nic neočekávají, a získat dostatek peněz, aby se z něj mohl stát vážný kandidát. A to mění všechno."

Americké volby ještě stále rozhodují velké peníze. Howard Dean jich ve srovnání s objemem financí, které do své kampaně vloží například prezident Bush, nikdy neměl tak moc, ale byl na nejlepší cestě je získat.

"Pořád měl víc peněz než John Kerry a ostatní demokratičtí kandidáti dohromady. Na svou kampaň vybral 40 miliónů dolarů, z toho polovinu prostřednictvím internetu," dodává Carol Darrová.