Donald Rumsfeld ujistil, že 'vyjednávání probíhají'

Minulý týden se po propuštění Maročana se španělským pasem mohlo zdát, že Američané začínají slyšet přinejmenším na naléhání svých spojenců, aby zadržené směly soudit tribunály v jejich mateřských zemích.

O víkendu dal ale americký ministr obrany Donald Rumsfeld jasně najevo, že se při nakládání s vězni z Guantánama Spojené státy nehodlají vzdát vlastní režie.

'Válka, kterou musíme vyhrát'

"Amerika je státem ve válce. Je to válka, kterou musíme vyhrát - a taky to uděláme. A zatčení nepřátelští bojovníci jsou část téhle války. Zacházíme s nimi způsobem, který odpovídá Ženevské konvenci. A hlavně způsobem, který odpovídá tradicím naší země," pronesl Donald Rumsfeld.

Spojené státy jsou si ovšem vědomy, že situace začíná být neudržitelná. Americký ministr obrany proto slíbil, že vzniknou nové dozorčí komise, které budou v pravidelných intervalech, patrně jednou ročně, posuzovat status vězňů.

Na Guantánamu je nyní na šest set zajatců. Ti, kteří budou žalováni ve Spojených státech, pravděpodobně stanou před vojenským soudem.

Válečné právo připouští zřízení takových tribunálů pro souzení nepřátelských bojovníků. V minulosti je využívala řada zemí, včetně spojeneckých států za obou světových válek.

Americké vojenské soudy se budou řídit mnoha principy, mimo jiných presumpcí neviny, právem na obhajobu a povinností obžaloby předložit důkazy nebo se opřít o svědectví. Obžalovaní také budou mít právo na odvolání.

Vyhlídky na svobodu nejsou valné

Na první pohled jde o pokrok, ale jakým směrem? Na to se pokouší odpovědět i Pierre-Richard Prosper, bývalý prokurátor rwandského válečného tribunálu a momentálně vedoucí Úřadu pro válečné zločiny při americkém ministerstvu zahraničí.

"Právě se nacházíme v přechodu do fáze, kdy už nebude možné vydat podstatný počet zadržených zpátky do jejich mateřských zemí," říká Prosper.

Vyhlídky vězňů, že se z amerického cípu na Kubě dostanou pryč, jsou tedy do budoucna ještě menší než dřív - i přes prohlášení Rumsfelda i Prospera, jež mají uklidnit kritiky amerického postupu.

Smyslem odvolací komise – či dozorčí komise, která vznikne - je zajistit pokračování procesu těm zadrženým, kteří nemají šanci na brzký návrat domů.

"Slibujeme si od toho, že za čas shromáždíme dost informací na to, aby odpovědní velitelé byli s to učinit přiměřené rozhodnutí, samozřejmě za konzultací s mateřskými zeměmi vězňů."

"Pak bude možné určit, jestli ti lidé budou dál ve vězení, anebo se vrátí domů," vysvětluje Pierre-Richard Prosper.

Pozice vězňů je nejasná

Organizace na ochranu lidských práv prakticky od samého počátku upozorňují na nevyjasněnou pozici vězňů. Například Amnesty International označuje poslední záměry americké vlády za švindl.

"Rumsfeldovy komentáře mě vážně naprosto šokovaly. Zvláště myšlenkou na vznik vojenského tribunálu, které by dovolily držet vězně na dobu neurčitou nebo navždy za mřížemi, i kdyby je normální vojenský soud zprostil viny," rozhořčuje se Michael Ratner, prezident Centra pro ústavní práva v New Yorku.

"Spojené státy už přes dva roky vězní lidi, aniž jim umožnily spravedlivý soud, který by rozhodl o jejich vině. A teď ve věznění jenom chtějí pokračovat. To prostě není spravedlnost."

Americký ministr obrany Donald Rumsfeld ale tvrdí, že se přinejmenším teď začne americká spravedlnost ke guantánamským vězňům chovat způsobem, který byl v minulosti obvyklý.

A navíc těm, kteří si to zaslouží, dá prý šanci na svobodu: "Úředníci americké vlády činí rozhodnutí na základě těch nejlepších informací, které jsou schopni shromáždit. Některé z těchto zajatců čeká soud před vojenskými komisemi, kde se budou zodpovídat z těžkých zločinů. Tak, jako se to dělalo v minulých válkách."

"Některé čeká transport zpátky do jejich domovů, jestliže tyto země budou schopné vzít za ně zodpovědnost. A další, kteří z dlouhodobého hlediska nebudou škodliví pro naši bezpečnost, čeká propuštění na svobodu,” slibuje Rumsfeld.

Zatím však neupřesnil, kdo by v takových komisích měl sedět. Neujasnil ani stupeň jejich nezávislosti. Jasné je zatím jen to, že pouhým šesti zajatcům zatím Američané umožní, aby před komisi předstoupili.

Ani tím však, například podle Marka Ellise, výkonného ředitele Mezinárodní asociace právních zástupců, nebude spravedlnosti učiněno zadost.

"Dozorčí komise nestačí k tomu, aby vláda vyhověla požadavkům mezinárodního práva. Takové komise jsou podobné odvolacím soudům. To je jako by už vězni měli za sebou obvinění a soud. A tak to není," upozorňuje Mark Ellis.

"Podle Ženevské konvence a dalších mezinárodních úmluv musejí mít vězni právo na výslech. Musí se jim dostat právních záruk uznaných mezinárodním společenstvím. A to zkrátka nedostali," dodává.

Chce to čas

USA však nadále zdůrazňují, že jsou ve válce a že vězni na Guantánamu nejsou obyčejnými vězni.

"Ti lidé v našich věznicích se tam neocitli proto, že ukradli auto anebo kvůli přepadení banky. Jde o nepřátelské bojovníky a teroristy, kteří sedí kvůli válečným zločinům proti naší zemi. A proto se s nimi musí zacházet jinak," vysvětluje Rumsfeld.

Od té doby, co začali Američané na Guantánamo svážet bojovníky Al-Káidy a Talibanu, se jich pryč z ostrova dostalo ani ne devadesát. Další čtyři Saúdští Arabové a už zmíněný Španěl se budou zodpovídat spravedlnosti ve svých zemích.

A další? "Vyjednáváme," vzkazuje Rumsfeld. A vyjednávání - to znamená především čas.