Jan Slíva spolupracovník BBC z Bruselu, redaktor AP

Sídlo Evropské komise, Berlaymont, se přestavuje již dvanáct let

Evropský parlament, obludná budova, jejíž klimatizace v noci tlumeně hučí a je slyšet na desítky metrů, Evropská komise a další stavby jsou příkladem takzvané 'bruselizace', termínu, který si našel cestu i do učebnic architektury.

Jedná se o brutální, chaotickou zástavbu na území původních historických čtvrtí, jež byly systematicky vybourány, aby uvolnily místo 'eurobudovám', zástavbu plně podřízenou funkci, v níž ovšem na rozdíl od staveb ve funkcionalistickém stylu estetická stránka hraje podružnou roli.

Čtvrť je obklopená ulicemi pro Brusel typických domků z červených cihel a malých činžáků a uprostřed střízlivé architektury z počátku 20. století působí jako pěst na oko.

Po desetiletích živelné, neregulované výstavby je tu však naděje na změnu: bruselské a belgické úřady přišly s návrhem na radikální rekonstrukci a dostavbu Euročtvrti, tak, aby vypadala jako ucelená městská část, a ne jako shluk účelových budov uprostřed měsíční krajiny.

Důvody zdržení

Proč plány na zlidštění Evropské čtvrti přicházejí až nyní více než čtyři desetiletí poté, co se Brusel stal sídlem EHS?

"Bruselská i federální vláda a v neposlední řadě i evropské instituce si uvědomily, ze rozšíření EU o deset států si vyžádá i nový pohled na to, v jakém prostředí zaměstnanci pracují," vysvětluje mluvčí ministerského předsedy bruselské regionální vlády Daniela Ducarma Nadia de Beulle.

"Problémem bylo, že až do nedávna Brusel nebyl oficiálním hlavním městem EU – posílení jeho role přišlo až na summitu v Nice v roce 2000, do té doby tu byly i nároky Štrasburku a Lucemburku."

"Navíc, Evropská unie stavbu eurobudov ani jejich údržbu nedotuje, a Belgie nemá na rozsáhlejší úpravy peníze. Nicméně od příštího roku bude Brusel každé čtvrtletí hostit jeden pravidelný summit EU, a tak bylo třeba jednat."

"Když se tedy po letech provizorií situace v Nice konečně vyřešila, ustavily místní úřady v prosinci 2000 komisi, která měla za úkol vypracovat plán na úpravu a dostavbu Euročtvrti."

Výstavba bez kontroly

Dekády provizorií, o nichž hovoří de Beulle, začaly koncem 50. let, kdy se do čtvrti tehdy zvané Quartier Leopold přestěhovaly první evropské instituce.

Evropská čtvrť je ostrovem, který žije jen ve dne architekt Patrick Moyersoen

Místní úřady však nevěnovaly žádnou pozornost jejich organickému začlenění do městské struktury a investovaly pouze do rychlé výstavby budov, a nikoliv do jejich vzhledu, natož pak do vzhledu jejich okolí.

Tato situace trvá dosud a je jedním z největších paradoxů přítomnosti evropských struktur v Bruselu.

Podle architekta Patricka Moyersoena, jehož ateliér se zúčastnil soutěže na přestavbu Evropské čtvrti a postoupil do závěrečného kola, se proto Bruselané od evropských institucí distancovali a Evropská čtvrt se nikdy nestala součástí města.

"K integraci nedošlo jednak z urbanistických, jednak z kulturních důvodů. Eurokraté, jak jim říkáme, tu tráví jen poměrně krátkou dobu a nejsou součástí městského života."

"Začlenění tak obrovské plochy a tolika lidí do města, které tu existuje už stovky let a má jistý řád, přináší samozřejmě spoustu problémů a bohužel neproběhlo šťastně."

"Evropská čtvrť je ostrovem, který žije jen ve dne. V noci, když eurokraté odejdou, je to prázdná, spící masa kancelářských prostor," říká architekt.

Urbanistická ostuda kontinentu

Samotná výstavba čtvrti je už od padesátých let v rukou soukromých firem, zatímco z veřejných peněz nejde na zkrášlení prostor mezi budovami ani cent.

Z provizorií se postupem času šikovnými politickými manévry stala definitiva, přístup místních úřadů se však nezměnil a situace se stala neudržitelnou.

Bruselská evropská čtvrť je urbanistickou ostudou celého kontinentu a politická elita Belgie včetně premiéra Verhofstadta usoudila, že je třeba zapracovat na zlepšení katastrofální image města.

Evropská čtvrť ovšem zasahuje do tří městských částí - Etterbeeku, Ixelles a centrálního Bruselu - a protože podle belgických zákonů mají místní zastupitelstva poměrně veliké pravomoci, a Belgie je navíc pověstná svou byrokracií, trvalo dlouho, než se stanoviska a požadavky všech stran podařilo zkoordinovat.

Velkou pomocí pro belgické úřady byl zájem samotného předsedy Evropské komise Romana Prodiho.

"Je to středně až dlouhodobý projekt. Vláda s plány na novou podobou Evropské čtvrti souhlasila, takže doufáme, ze k jejich realizaci dojde," říká Nadia de Beulle.

"Co se týče financování projektu, předseda komise Prodi se nechal slyšet, že přispět by tentokrát mohla i Evropská unie, což je velmi důležité, protože až dosud veškeré náklady spojené s financováním a údržbou budov, v nichž sídlí Evropské instituce, šly z belgických rozpočtů, nebo se na nich podílely soukromé firmy."

"Údržba čtvrti stojí obrovské peníze a Belgie je malá země s omezenými možnostmi."

Otevření 'euroghetta'

Vítězný návrh na přestavbu Evropské čtvrti pochází z dílny konsorcia tvořeného čtyřmi belgickými a dvěma španělskými ateliéry.

Záměrem konsorcia je otevření 'euroghetta' obyčejným lidem, výstavba obchodů a bytů přímo v srdci čtvrti a oživení prostoru mezi institucemi tak, aby tu jako dosud život nekončil úderem sedmé.

Náklady ještě nebyly vyčísleny, nicméně záměrem je projekt realizovat do roku 2008, k padesátému výročí takzvaných Římských smluv, které ustavily EHS a Evropské společenství pro atomovou energii.

To je ovšem velmi optimistická varianta - stačí si připomenout osud někdejšího sídla Evropské komise Berlaymontu, který je v rekonstrukci už 12 let.

Plán je nicméně na světě a podle architekta Moyersoena je pro Brusel jedinečnou šancí:

"Projekt se snaží myšlenku evropské jednoty, kterou navenek reprezentují eurobudovy, přiblížit lidem a vytvořit veřejný prostor, který nebudou ovládat instituce, ale ti, kterým instituce vládnou."

"Je to výzva, jak změnit stav věcí a dát Evropské čtvrti duši," míní architekt.