|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vědci nabízejí nové metody boje s oteplováním Revoluční způsoby, jak naložit s globálním oteplováním, představují účastníci konference, která ve středu začala v anglickém městě Cambridge.
Jednou z možností je vypustit do stratosféry speciální balony, které by na sobě měly kovová zrcadla a jimi by se sluneční záření, které Zemi ohřívá, vracelo zpět, aniž by dopadlo na zem. Mezi dalšími návrhy jsou například uměle vytvářet oblaka nad oceány, které by zabraňovaly velkému odpařování vody, a mohly by tak předcházet záplavám. V Cambridgi se objevil návrh, o němž už vědci mluvili kdysi - využít volný prostor kolem ropných ložisek pod dnem oceánu a tam "napumpovat" oxid uhličitý, který právě přispívá k tvorbě skleníkového efektu. Oxid uhličitý by se pod povrchem sám během deseti let postupně rozložil - narozdíl od jaderného odpadu. Špatný směr Před začátkem konference se rozvinula diskuse, jestli je vůbec k něčemu. Její organizátoři tvrdí, že nechtějí nikomu nic podsouvat a prosazovat něco, co se může ukázat jako špatné, ale chtějí o tom prý mluvit a zjistit, co si o tom ten který odborník myslí. Roger Higman z hnutí Friends of the Earth, tedy přátelé Země, sice proti konferenci nic nenamítá, zároveň ale tvrdí, že zbytečně zavádí pozornost špatným směrem.
"My sice vítáme, že se takové sympozium vůbec koná, ale zároveň máme strach z jedné věci. Je totiž spousta lidí, kteří zoufale vzhlíží k nejistým technologickým krokům jako k řešením, díky nimž se podaří vyhnout takovým způsobům, o nichž víme, že globálnímu oteplování mohou zabránit." Podle Higmana je tím jistým způsobem, od něhož bychom neměli odhlížet, snížení spotřeby fosilních paliv, tedy ropy a plynu. Zkusit se musí všechno Další odborníci tvrdí, že je nešťasné, aby vlády pohlížely na nevyzkoušené a nebezpečné postupy jako na spásu a zanedbávaly tu současnou péči. S tím částečně souhlasí profesor John Shepherd, jeden z organizátorů konference v Cambridgi, který se kontrolou klimatu zabývá. Podle něj je sice nejdůležitější získávat co nejvíce energie z obnovitelných zdrojů.
"Problém je ale natolik rozsáhlý, že za dvacet, třicet let můžeme zjistit, že to, co děláme prostě nestačí, a že je potřeba mít v zásobě ověřené metody, jak proti globálnímu oteplování bojovat, včetně těch, které se teď mohou jevit jako radikální nebo nereálné." Řada odborníků jde ještě dál a tvrdí, že už nemá cenu se zabývat prevencí, ale spíše se připravit na katastrofické scénáře - mít po ruce plán a konkrétní opatření, co dělat při vyšších teplotách, vyšších hladinách řek a podobných situacích. Vysvětlují to tím, že i kdybychom radikálně omezili vypouštění skleníkových plynů, efekt se projeví až za několik desítek let. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||