V minulých dnech panoval v Umm Kasru chaos, jak se davy lidí snažily probojovat k rozdělovaným potravinám.
Distribuci potravin a vody mělo na starosti španělské námořnictvo. Se třemi plně naloženými kamiony přijelo i 150 námořníků, kteří se pokoušeli udržet situaci pod kontrolou. Moc se jim to ale nedařilo.
"Španělští námořníci se tu snaží udržet pořádek," říká zpravodajka BBC. "Vytvořili kordon, který tlačí dorážející lidi zpět. Po jednom procházejí uličkou námořníků a dostávají balíček potravin a láhev vody."
Organizovaná anarchie
V Umm Kasru vládla organizovaná anarchie. Uličkou námořníků se snažily prodrat děti, zatímco muži a ženy v davu se cpali dopředu.
"Je jasné, že prodrat se dopředu a dostat příděly dokážou hlavně mladí silní muži a ti je zrovna nepotřebují," konstatuje Jonathan Patrick, který je zaměstnancem humanitární organizace Save the Children.
Rozdělování sledoval s nelibostí, ale chování Iráčanů ho nepřekvapilo. "Tři tisíce potravinových balíčků a tři tisíce lahví vody pro 45 tisíc lidí! Koho pak může překvapit, jak se chovají? Přesně totéž se stalo i minule, takže kdyby se někoho zeptali, kdyby mluvili s místními představiteli, museli by vědět, že tak se to dělat nedá."
Problém s pitnou vodou
Velkým problémem začíná být v době, kdy do oblasti pomalu přichází horké léto, pitná voda. Dodávky jsou zcela nedostačující a podle očitých svědků z řad humanitárních pracovníků "vylézají z kohoutků červi".
Pokud jde o jídlo, Jonathan Patrick i jiní znalci Iráku si myslí, že nejlepší způsob, jak jídlo zajistit, je využít program Ropa za potraviny.
Jeho užitečnost pocítila většina Iráčanů. Pro mnohé z nich to je možná jediná dobrá věc, která po režimu Saddáma Husajna zbude.
Zdevastovaná nemocnice
V nemocnici v Umm Kasru skoro nic není a to co, zbylo, je v dezolátním stavu. Pracují zde jen dva lékaři a pár sester. Ostatní zaměstnanci buď uprchli, nebo se bojí chodit do práce.
Někteří Iráčané do této nemocnice vážili stopadesátikilometrovou cestu. Mysleli si, že tu dostanou dobrou lékařskou péči, protože Umm Kasr byl jedním z prvních měst dobytých Američany a Brity.
Abbás Dželíb by rád viděl, že se něco mění. Bagdádští činitelé mu slíbili, že pro jeho sedmiměsíční nemocnou dceru pošlou léky. Jenže to bylo před válkou. Dželíb bojí, aby teď jeho dcera neumřela:
"Jsme netrpěliví, protože slyšíme jen samé řečnění, dostáváme jen slova, nic než slova. Potřebujeme vodu a elektřinu, nechceme slova. Jsme netrpěliví, protože čekáme na vodu a elektřinu - to je všechno," říká.
Španělští námořníci do Umm Kasru přivezli polní nemocnici a v regulérní nemocnici budou několik dnů v týdnu pracovat španělští lékaři.
Diskuse o obnově města
Koordinaci humanitárních aktivit v jižním Iráku má na starosti bývalý americký generál Buck Walters, který se v uplynulém týdnu setkával se členy místní samosprávy v jediném hotelu stojícím v Umm Kasru.
Walters naslouchá názorům půltuctu Iráčanů, kteří tvoří něco jako městskou radu a teď s ním sedí rozsazeni kolem velkého stolu. Přihlásili se brzy po příjezdu amerických a britských jednotek a nabídli pomoc při obnově města.
Mluví už také o volbách, ačkoli na ty si ještě budou muset nějaký čas počkat. V pátek však Umm Kasr navštívil další bývalý americký generál Jay Garner, který má dohlížet na vytvoření nové irácké vlády.
Jeho tým se ocitl v palbě kritiky za to, že dohazuje mnohamilionové kontrakty - například smlouvu na obnovu přístavu v Umm Kasru v hodnotě téměř pěti milionů dolarů - americkým firmám.
 V první válce v Perském zálivu vedl Jay Garner jednotky na severu Iráku | Garner tvrdí, že s tím nemůže nic dělat a že jen uvítá, když se rekonstrukce Iráku stane mezinárodní záležitostí:
"Co se teď děje mezi státy - to jde mimo mě. Já těžím z toho, co dělají, takže doufám, že se dají dohromady a že si uvědomí, že tohle je největší příležitost, která se v tomto století zatím naskytla. Mají teď příležitost přijít sem a něco velkého udělat. V hloubi svého srdce doufám, že se to skutečně stane."
O tom, že to nebude jednoduché, svědčí slova jeho kolegy Bucka Walterse:
"Jsem ohromen obrovským rozdílem, který zažijete, když sedíte ve Washingtonu a uvažujete o těch věcech koncepčně a když potom procházíte chodbami nemocnice třeba v Umm Kasru. Bojuju s tím, aby mě ten rozdíl nedostal."
Walters se snaží od členů rady získat co nejvíc podnětů a ptá se jich, jak si představují, že bude Umm Kasr vypadat za dva roky, jak by chtěli, aby vypadal.
Iráčané mluví o demokracii a svobodě, ale žádný konkrétní sen nemají. Snít se tady po třicet let nedoporučovalo. |