Záběry padající sochy Saddáma Husajna v Bagdádu přineslo mnoho arabských televizních stanic, od Kataru, přes Saúdskou Arábii, po muslimský Súdán. Obrázky se neobjevily na obrazovkách ze Sýrie a Libye.
Komentátoři si přitom všimli zjevného ticha z většiny arabských vládních kruhů. A bývalý britský velvyslanec v Saúdské Arábii Sir Andrew Green ve středečním televizním pořadu BBC upozornil, jaký dopad by včerejší výjevy v irácké metropoli mohly mít na pocity Arabů.
Většina lidí v arabském světě to podle Andrewa Greena bude považovat za útok Západu, fakticky křesťanů, na muslimskou a arabskou zemi, za útok, který má dva cíle - ovládnout irácká ropná pole a vyřadit ze hry strategického nepřítele Izraelců.
Reakce arabských médií
Magdí Abdalhádí monitoruje v londýnském newsroomu reakce arabského tisku a dalších médií - co mu z toho vychází, pokud jde o pocity v této části světa?
"Myslím, že pro lidi v arabském světě jsou to těžké chvíle. Nemohou tomu uvěřit a jsou překvapeni, protože čekali, že Iráčané budou své hlavní město bránit. A kde je Republikánská garda?"
"Arabové budou samozřejmě odmítat, aby to brali jako osvobození Iráku. Cítí se bezmocní a ponížení, bojí se, že odteď Američané budou moci měnit režimy v arabském světě, jak se jim zachce," říká Magdí Abdalhádí a pokračuje:
"Noviny si dávají záležet, aby události z Bagdádu vyložily jako okupaci - a jistě k tomu využijí fotografií z okamžiku, kdy Saddámova socha měla přes hlavu americkou vlajku, než ji stáhli zpět. Dosavadní komentáře v arabském tisku většinou vyznívají v tom smyslu, že jde o začátek nové koloniální éry."
Nezapůsobí na ostatní Araby ani záběry Iráčanů jásajících při stržení Saddámovy sochy?
"Noviny citují jednoho slavného egyptského právníka, podle něhož ti lidé, co oslavovali a současně rabovali, jsou prostě jen raubíři a zloději a že skutečné, poctivé Iráčany vůbec netěší, k čemu došlo, tedy k okupaci cizími vojsky," míní Magdí Abdalhádí.
Postoj vlád a obyvatel
Podle něj rozdíl v tom, jak současné události v Iráku přijímají obyvatelé arabských zemí a jejich vlády, rozdíl je i není.
"Původně byli jak vlády, tak občané víceméně proti válce Iráku. Když se ale pak arabské vlády pod americkým tlakem musely s válkou víceméně smířit, musely to také vysvětlit lidem. Teď jsou vlády potěšeny, že válka byla tak krátká a že už lidé neuvidí nové záběry zabitých iráckých civilistů."
"Na druhé straně ale některé režimy, které cítí, že Američané mají nějaký plán i vůči nim, tedy Syřané, Libyjci - a dokonce i někteří saúdští Arabové o tom hovoří a bojí se, že Američané dokázali, že touto cestou je uskutečnitelná změna režimu, kterou by uvítali i obyvatelé těchto zemí."
"A tito vládci se ptají kdo bude další na řadě," dodává Magdí Abdalhádí. "Některé skupiny v těchto zemích se tak mohou nyní cítit povzbuzeny a cítí šanci na změnu režimu."
Rychlý spád v blízké době
"Představte si, kdyby to v Iráku byla spontánní revouce, že by se tam sami zbavili Saddámova režimu - pak by to v okolních státech mohlo mít podobný dopad jako ve východní Evropě, kde se pokládaly komunistické vlády jedna za druhou," hovoří odborník.
"Když se to ale v Iráku odehrálo odlišným způsobem, máme dosti komplikovaný obrázek - a spíše to vyvolává otázky kdo a co teď provede v některé arabské zemi, a kdy."
"Každopádně v dohledné budoucnosti budou mít věci na Blízkém a Středním východě rychlý spád," předpovídá odborník BBC na dění v arabském světě Magdí Abdalhádí. |