Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Reportér ITN Terry Lloyd je jednou z obětí války

Vedle vojenské kampaně v Iráku je stejně obtížné bojovat v bitvě, která má přesvědčit veřejné mínění o oprávněnosti akce.

Jedním z hesel konfliktu se stala válka informací - stará známá propaganda. Mediální strategie přitom nejsou neznámé oběma stranám.

Už ze samotného názvu Operace irácká svoboda vyplývá, jakým způsobem bylo označení zvoleno tak, aby vyjadřovalo cíl kampaně a zároveň jí dalo jakousi nálepku.

Začátek informační kampaně

První výstřely v informační kampani se objevily záhy po prvním útoku v projevu amerického prezidenta George Bushe k národu.

"Amerika čelí v tomto konfliktu nepříteli, který neuznává válečné konvence nebo mravní zásady," uvedl americký prezident.

"Saddám Husajn rozmístil irácké vojáky a vojenskou výbavu do civilních oblastí, aby využil nevinné muže, ženy a děti jako štíty pro vlastní armádu. To je poslední zvěrstvo spáchané vůči vlastním lidem," dodal.

Jak lze Bushův projev k národu dekódovat? Otázka pro Philipa Taylora, historika a autora knihy nazvané 'Válka a média: Propaganda a přesvědčování ve válce v Perském zálivu'.

"Můžete slyšet klasický typ zmínek o zvěrstvech, jako je použití nevinných žen a dětí k obraně před nepřítelem," říká historik.

"Spojené státy se pokoušejí využívat přesně naváděné zbraně, snaží se vyhnout civilním obětem, a tím, že tak činí, říkají, my jsme ten mravně vyšší národ, protože se záměrně snažíme vyhnout tomu, abychom zabíjeli nevinné ženy a děti - zatímco Saddám Husajn na druhé straně záměrně tyto muže, ženy a děti zabíjí, což patří k jeho barbarskému režimu. Takže vzniká rámec, který odlišuje dobré hochy od těch špatných," míní historik Philip Taylor.

Saddámova televizní reakce

Krátce po dopadu prvních bomb na Bagdád irácký vůdce Saddám Husajn nečekal s projevem k národu:

"Bushe nezajímalo vaše volání po míru a tak začal válku proti Iráku. V tento den slibuji naším jménem, že se vetřelcům budeme bránit, ti budou poraženi, a utrpí takovou prohru, že na ni nikdy nezapomenou."

Jak si rozšifroval Saddámovu řeč historik Philip Taylor? "Saddám apeluje na rozdělené veřejné mínění Západu, protože to je jediná zbraň, kterou má. Musí si být vědom toho, že po vojenské stránce nemůže zvítězit, takže mu nezbývá nic jiného, než využít médií," vysvětluje Philip Taylor.

"Zároveň je tu výzva k Iráčanům, aby se chopili svých šavlí a podobně kvůli obraně vlasti proti vetřelcům, což je velmi emotivní slovo," dodává historik.

Komfortní zázemí pro reportéry

Zpravodaj BBC pro otázky obrany Jonathan Marcus, který je v současné době v ústředí amerického velení v Kataru, upozorňuje:

"Informace tvoří samé jádro této války a zvláště vezmeme-li v úvahu, že se jedná o neskrývanou snahu odstranit irácký režim. To, jak si Iráčané a irácká armáda rozeberou, co se vlastně děje, to je velmi důležitou součástí válečného snažení."

"Toto bude kampaň, jako v historii žádná jiná. Kampaň, kterou lze charakterizovat slovy šok, překvapení a flexibilita," prohlásil americký velitel koaličních sil, generál Tommy Franks, na pódiu postaveném za dvě stě tisíc dolarů v ústředí amerického velení v Kataru.

Pódium vybavené plazmovými obrazovkami vzniklo podle návrhu jednoho hollywoodského designera. O informování novinářů se stará více než pět set pracovníků z odboru pro mediální vztahy.

Přiřazení novináři

Je tu však inovace, která může podkopat to, co bývá označováno jako "disciplina zpráv". Jedná se o rozhodnutí přiřadit více než pět set novinářů k vojenským jednotkám, přičemž tento krok má Pentagonu zajistit sympatie americkým vojákům v akci ze strany diváků z celého světa.

"To je v tomto konkrétním konfliktu něco velmi nového. To obrovské množství často dramatických a napjatých zpráv přicházejících od zpravodajů, kteří jsou v té chvíli s bojovými jednotkami. Musím říct, že to představuje velmi mnoho problémů pro ty, kdo mají na média a jejich chování dohlížet," dodává k tomu zpravodaj BBC Jonathan Marcus.

Rafinovanější přístup iráckého vedení

Irák se také snaží určovat mediální agendu. Organizuje návštěvy nemocnic pro novináře, aby viděli civilisty údajně zraněné při bombardování, vysílá záběry válečných zajatců nebo trosek, jež Iráčané označují za sestřelený americký vrtulník.

Zároveň pořádá každodenní tiskové konference pro mezinárodní média. "Je to supervelmoc ničemů, supervelmoc Al Caponeů," prohlásil irácký ministr pro informace Mohammad Saíd Sahaf na adresu Spojených států.

Pozorovatelé, jako například Abdulláh Humoda z egyptské tiskové asociace, konstatují, že irácké vedení médií se od minulé války v Perském zálivu v roce 1991 stalo rafinovanější:

"Za dvanáct let se věci v arabském světě pohnuly, což souvisí s příchodem arabských satelitních stanic a nových vládních úředníků v Iráku. Pozornost se zaměřila na řadu dalších zemí, které z toho vytěžily spoustu zkušeností.

To je podle Humody důvod, proč se nyní Irák snaží ze všech sil bojovat s americkou a britskou mediální strategií tím, že je otevřenější, poskytuje informace častěji a snaží se přinášet prohlášení, kdy je třeba.

Informační chaos přetrvá

Avšak pro obě strany z toho plyne nebezpečí, že ve snaze získat co nejvíce bodů u veřejného mínění, může být opomíjeno vlastní poselství nahlížené z dlouhodobého hlediska.

Historik Philip Taylor varuje, že tento boj o srdce a mysl musí pokračovat mnohem déle, než válečný stav.

"Od války v Perském zálivu v roce 1991 spousta lidí na Blízkém východě věří tomu, že Irák vlastně zvítězil, protože Saddám přemohl Západ a přežil. V podstatě to, že přežil, vedlo k tomu, že o tom lidé smýšlejí jako o vítězství," vysvětluje Taylor a dodává:

"Z dlouhodobého pohledu na důsledky musíme být opatrní na to, co říkáme i během propagandistické války."

A to je nebepečí pro všechny strany, které si prorážejí svou cestu iráckým konfliktem. Jakmile je informace využita jako zbraň, je obtížné udržet kontrolu nad škodami, které může způsobit a to dokonce ještě dlouho po ukončení bojů.