Požadavek odzbrojení Iráku předcházel i první válce v Zálivu před dvanácti lety, která následovala po irácké invazi do Kuvajtu.
Příměří bylo vyhlášeno s podmínkou, že se Irák vzdá zbraní hromadného ničení, a zbrojní inspektoři OSN jich mnoho zničili. V prosinci roku 1998 však byli inspektoři odvoláni poté, co Irák přestal spolupracovat.
Impulsem k obnovení vojenské akce se zřejmě staly sebevražedné útoky na Spojené státy z 11. září 2001, které spáchala síť Al-Káida.
Tento útok - spolu s následnými hrozbami antraxu ve Washingtonu - změnil americké vnímání hrozeb, kterým čelí, a zvýšil pravděpodobnost, že teroristické skupiny použijí chemické a biologické zbraně.
'Osa zla'
V lednu roku 2002 americký prezident George Bush označil Irák za jednu ze tří zemí, které tvoří "osu zla" a vyvíjejí zbraně hromadného ničení. Loni v září Američané požadovali, aby OSN přimělo Irák k odzbrojení, a pohrozili vojenským zásahem, pokud tak Bagdád neučiní.
V listopadu byla v Radě bezpečnosti OSN jednomyslně přijata rezoluce číslo 1441, která dala Iráku poslední příležitost, aby spolupracoval, jinak bude čelit - jak bylo uvedeno - vážným důsledkům.
Se zněním dokumentu souhlasila i Sýrie, která v Radě bezpečnosti zastupuje arabský svět. Text rezoluce neobsahoval jednoznačnou hrozbu vojenského zásahu.
Obsahoval časový plán pro obnovení zbrojních inspekcí OSN, požadavek, aby se Irák přiznal k vývoji zakázaných zbraní a termíny, kdy má vedení inspekcí informovat Radu bezpečnosti o postupu své činnosti.
Rozložení sil
Americký prezident George Bush prohlásil, že se postaví do čela - jak doslova uvedl - "koalice ochotných" proti Iráku, když diplomatické úsilí selhalo. Členy této koalice však konkrétně nezmínil.
Jeho nejbližšími spojenci byli představitelé Británie, Austrálie a Španělska. Austrálie, Polsko a Dánsko slíbily, že vyšlou do války své vojáky. Další země, mezi nimi i Česká republika a Slovensko, poskytly malé speciální jednotky k ochraně před případným chemickým útokem.
Podporu druhé rezoluci, kterou se Spojené státy spolu s Británií a Španělskem snažily prosadit, vyjádřilo v OSN pouze Bulharsko.
Francie, Německo, Rusko, Čína a Sýrie s ní nesouhlasily. Z muslimských zemí daly Američanům k dispozici své základny Saudská Arábie, Kuvajt a státy Perského zálivu. |