Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Petr Nosálek

Mezi autory je prý rozšířená pověra, že text obsahující slova "number one" - tedy "číslo jedna" - dokáže píseň dotlačit až na první příčku hitparád.

Měl snad tohle na mysli jeden z protagonistů hudby reggae John Holt, když v roce 1967 psal skladbu The Tide Is High?

Jeho kapela Paragons měla v kolébce hudby reggae - na Jamajce - hodně obdivovatelů, přesto se ale koncem 60. let rozpadla.

Na špici hitparádových žebříčků přivedl zmíněný song, respektive jeho cover verzi, až v roce 1981 legendární novovlnný newyorský ansámbl Blondie.

A v uplynulém roce se to znovu podařilo - hned na tři týdny - britské dívčí skupině Atomic Kitten.

Orwellovi následovníci

Ani svět pop music se neubránil vlivu takzvané reality TV, kterou v Evropě odstartoval pořad britské televize Big Brother.

V tomto pořadu, částečně inspirovaném Orwellovým románem 1984, diváci pozorují a hodnotí chování skupiny soutěžících, kteří žijí několik týdnů pohromadě v jednom domě a 24 hodin denně je sledují všudypřítomné televizní kamery.

Prostřednictvím mobilních telefonů publikum v několika kolech hlasuje o tom, kdo ze soutěžících je nejméně sympatický, a rozhoduje tak o tom, kdo ze soutěže vypadne. Jejím vítězem a výhercem tučné finanční odměny je účastník, který zůstane v domě jako poslední.

Na popularitě pořadu Big Brother se přiživuje celá řada jeho variací. Ve dvou z nich - Popstars: The Rivals a Fame Academy - soutěží aspiranti na nahrávací kontrakt s gramofonovou firmou.

Jejich úkolem není skládat vlastní songy, ale pod dohledem televizních kamer pilovat cover verze slavných hitů. Na své si tak přijdou i nakladatelé vlastnící autorská práva na tyto písně…

Výroba hvězd

Není žádným tajemstvím, že velkou porci dnešní pop music tvoří řemeslná výroba písničkových prefabrikátů, jejichž hlavním cílem je strefit se do většinového vkusu konzumentů tohoto druhu muziky.

Gareth Gates bodoval u diváků i posluhačů

Ví se také, že stejně důležitou roli jako samotní interpreti hrají hudební producenti a manažeři, kteří často mají zpěváky zcela pod kontrolou. V poslední době však hudební showbyznys těží z objevu, že vydělávat se dá i na konfesi.

Nikdy dříve neměl hudební fanda, kterého bossové gramofonového průmyslu chápou jako konzumenta hudebních konzerv, možnost nahlédnout do zákulisí jejich výroby a stát se součástí výstupní kontroly, tj. elektronickým hlasováním rozhodovat o tom, kdo uspěje a stane se hvězdou, kdo zpívá, aby přežil, a kdo si bude muset hledat jiný způsob obživy.

Po obrovském úspěchu v Americe začala britská televize loni vysílat soutěžní pořad Pop Idol, ve kterém se tisíce adeptů zúčastnily konkurzu, na jehož vítěze čekala nahrávací smlouva.

V hlasování veřejnosti se britskými popovými idoly stali vítěz Will Young a druhý v pořadí Gareth Gates, kteří už stihli vydat svá debutová alba a několik singlů včetně společného duetu a celkem pobyli čtrnáct týdnů na nejvyšší příčce britského žebříčku.

Jak to ve skutečnosti chodí

Jedním z duchovních otců soutěže Pop Idol je popový magnát Simon Cowell, který má v gramofonové společnosti BMG na starosti vyhledávání talentů a výběr jejich repertoáru a utváření stylu.

A právě Cowell při udělování Brit Awards, tedy britské obdoby amerických cen Grammy, natvrdo a několika slovy vystihl to, co jsme se před chvílí snažili trochu upachtěně zasadit do širších souvislostí:

"Tenhle byznys je fakt o prodejnosti desek a ne o tom, co je podle nějaký skupiny lidí dobrý nebo ne - i když o většině těchhle cen rozhodujou poroty. Mně je fakt ukradený, co si myslí o mých interpretech. Mně jde jenom o to, aby se prodalo co nejvíc desek."

Hitparáda na objednávku

O to víc překvapí, když zazní kritika namířená do vlastních řad.

"Protože hitparády sestavuje Britský hudební průmysl, uplatňují se při tom velmi rafinované marketingové metody," říká Chris Cowie, redaktor legendárního hitparádového pořadu Top Of The Pops, který televize BBC vysílá už od roku 1964.

"Když začnete nějaký singl hned v prvním týdnu prodávat se slevou, vyletí rovnou do první pětky a v dalším týdnu už padá jako kámen."

V pořadu britské televize ITV Popstars: The Rivals, který proti sobě postavil dívčí a chlapeckou skupinu, se v předvánočním období vášnivě diskutovalo hlavně o tom, jestli vánoční singlový hit číslo jedna budou mít kluci, nebo holky.

Pokud by to někoho skutečně zajímalo, souboj nakonec vyhrály Girls Aloud - tedy dívčí pětice/vyhráli One True Voice - tedy chlapecká pětice.

Je ale možné s hitparádami až tak manipulovat, a pokud ano, jsou věrným obrazem toho, co je populární, nebo jsou spíše měřítkem úspěšnosti marketingových kampaní?

Elvis stále boduje

Elvis Presley se i v uplynulém roce postaral o zápis do dějin pop music: čtvrtstoletí po své smrti stanul poosmnácté na prvním místě hitparádového žebříčku. Tentokrát s remixem své písně A Little Less Conversation, jehož autorem je v Amsterodamu usazený dýdžej a producent, který si říká Junkie XL nebo zkráceně JXL.

Elvisova hudba se opět dostala do hitparád

Elvisův dávný hit byl v Británii začátkem léta po šest týdnů nejprodávanějším singlem. Uniknout se mu nedalo i vzhledem k tomu, že ho pro svou reklamní kampaň během mistrovství světa v kopané použila firma Nike.

Malý díl z koláče popularity si v uplynulém roce ukrojily i pirátské remixy, protože vyrábět a šířit zvukové nosiče dokáže s tím, co je dnes na trhu dostupné, prakticky každý.

Díla, která jsou součástí takzvané veřejné sféry a s nimiž lze tedy volně nakládat, se často předělávají a šíří prostřednictvím internetu nebo na kompaktních deskách.

Zajímavým počinem z této kategorie byl remix piráta, který si říká Richard X a pracuje pod uměleckým jménem Girls on Top.

Tento remixér ze severoanglického Blackburnu vzal skladbu Freak Like Me, kterou v polovině devadesátých let nazpívala černá Američanka Adina Howardová, a smixoval ji s novovlnním hitem Are Friends Electric v podání ansámblu Tubeway Army, jehož protagonistou byl Gary Numan.

Vznikla tak pirátská nahrávka (bootleg) s názvem 'We don't give a damn about our friends', který na otázku v názvu originálu "jsou přátelé nabití elektřinou?" tedy odpovídá "naši přátelé jsou nám ukradení".

Remix slyšela trojice britských hitparádových přebornic, které si říkají Sugababes, a protože tyhle holky patří k fanynkám Adiny Howardové, rozhodly se, že pod dohledem Richarda X jeho výtvor natočí samy.

Sugababes sice nezopakovaly nominaci na Brit Award z roku 2001, kdy se s písní Overload dostaly do užšího výběru v kategorii Nejlepší britský singl, ale objevily se v nejlepší společnosti interpretů, kteří živě vystoupili na slavnostním předávání cen v únoru 2002.

Úspěšná Kylie

Ústřední postavou hvězdného večera byla australská zpěvačka Kylie Minogue, která nadchla brilantním podáním svého světového hitu Can't Get You Out Of My Head, napasovaného na basovou linku legendární písně Blue Monday od kapely New Order.

Australance Kylie Minogue se povedl návrat ve velkém stylu

Kromě toho se na pódiu objevila ještě dvakrát, když přebírala vítěznou trofej v kategorii "Nejlepší zahraniční album" a "Nejlepší zahraniční umělkyně". Kylie Minogue pokračovala i ve zbytku roku v úspěšném tažení na světových hitparádách, například písní In Your Eyes.

Stejný rozruch jako na Brit Awards tahle drobná australská kráska vyvolala i ve slavném londýnském muzeu voskových figurín, kde bylo odhaleno její nové alter ego.

Na otázku, zda se cítí být spíše britskou než australskou zpěvačkou, Kylie Minogue odpověděla: "Je to trochu zvláštní. Já se cítím být součástí britského hudebního průmyslu. Svojí podstatou jsem skrz naskrz Australanka, mám australské kořeny, ale moje větve jsou ovlivněné tím, že už víc než deset let žiju tady."

V uplynulém roce si hned několik nadějných interpretek dělalo zálusk na titul "nová Kylie" - jmenujme aspoň Holly Valanceovou a Sarah Whatmoreovou.

Známá i díky perlám

Jestliže pozici Kylie Minogue se její konkurentky snažily zpochybnit, jiné hvězdě popu, Američance Missy Elliottové, se naopak dostalo požehnání téměř královského.

Černé perle rapu totiž britská klenotnická firma Garrard, která dodává šperky Buckinghamskému paláci, ve své reklamní kampani přiřkla statut "nové šlechty" a mírně naštvala "starou šlechtu", tedy královskou rodinu.

V reklamním spotu se totiž zpěvačka, která je vyhlášenou milovnicí šperků, koupe v diamantech a objevuje se titulek "dvorní dodavatel Missy Elliottové" společně s erbovním znamením, které nápadně připomíná znak oficiálních dvorních dodavatelů britské královské rodiny.

Firma Garrard reklamu ani po stížnosti Asociace držitelů královské plné moci nestáhla, i když prý ve spotu provedla drobné změny.

Držitelka ceny Grammy Missy Elliottová se v uplynulém roce prosadila na hitparádách dvěma singly a v listopadu vydala netrpělivě očekávané album Under Construction.

Jamajský dynamit

Z britských zpěvaček v uplynulém roce zaujala fanoušky i kritiky černá dívka, která se před 21 lety narodila v severním Londýně jamajským rodičům a říká si Ms Dynamite.

Podobně jako deset jejích mladších sourozenců vyrostla na dietě reggae, ale ve dvanácti letech ji dostal hip-hop.

Ms Dynamite: z garáže na světová pódia

V textech svých písní se čerstvě vybuchlá garážová supernova zabývá explozivními tématy, jako jsou kontrola zbraní, gangsterská pouliční kultura nebo domácí násilí - a neváhá o nich diskutovat ani v televizních debatách.

Niomi McLeanová Daleyová alias Ms Dynamite se stala první černou držitelkou prestižní ceny Mercury a její debutové album A Little Deeper jí v roce 2002 rovněž vyneslo čtyři ceny MOBO, udělované černým britským hudebníkům.

Rozhovor s Ms Dynamite na BBC Radio 1

Ms Dynamite dokáže být v jiných situacích velmi výřečná, ale při přebírání ceny Mercury, kterou získala i na úkor nominovaného Davida Bowieho, úžasem skoro oněměla: "Pane Bože! Já opravdu nevím, co bych měla říct. Až dosud se mi nikdy nestalo, že by mi došla slova."

Eminem Show must go on

Slova - nezřídka hodně silná a provokativní - málokdy docházejí bílému americkému rapperovi Eminemovi, který v roce 2002 vydal své třetí album, nazvané jednoduše The Eminem Show.

Čím drzejší, čím úspěšnější

Ve dvou letech, která uplynula od vydání jeho druhého deskového kompletu, hrozilo tomuhle kontroverznímu týpkovi vězení, na stránkách tisku se propíraly jeho rodinné rozepře - jak s manželkou, s níž se nakonec rozvedl, tak s matkou, která na povedeném synáčkovi vysoudila finanční odškodné za pomluvu.

Druhé Eminemovo album The Marshall Mathers vyvolalo bouři nevole kvůli násilnickým textům - aktivisté z řad gayů je označili za nehorázně homofobní.

Jiná skupině kritiků se Eminem stal trnem v oku kvůli tomu, že si prý stejně jako rock'n'rollový král Elvis Presley přivlastnil hudbu, kterou vynalezli Afroameričané, a dal jí bílou tvář.

Na druhé straně si Eminem získal respekt mnoha černých kolegů z branže: jeho texty veřejně pochválila Missy Elliottová a jeho desky produkuje slavný rapper Dr Dre. Není divu, že pro mnohé outsidery z řad americké mládeže je Eminem věrohodným tlumočníkem jejich navztekanosti.

Kritika, která se snáší na jeho hlavu, slouží tomuto provokatérovi jako bohatý zdroj textařských nápadů - Eminem dělá z nenávisti spílajících kritiků svou vlastní zbraň.

Jeho popularita a prodej jeho desek neustále rostou a konec roku 2002 dokonce rappera zastihl v roli filmové hvězdy. Snímek 8 Mile, v němž si zahrál, je kasovním úspěchem a má i dobré recenze.

Eminem ovšem v uplynulém roce také zle vyjel po svých fanoušcích kvůli internetovému pirátství. Když zjistil, že jeho nové album je měsíc před vydáním zdarma k mání na síti, slíbil nakládačku každému, koho chytí při nelegálním kopírování jeho skladeb.

Hitpárady jsou zbytečné

Ironií je, že Eminemovo album se na internetu objevilo v týdnu, kdy definitivně zkrachoval přenosový protokol Napster, jehož provozovatelé slíbili, že dostanou hudební průmysl na kolena.

Internetové pirátství a nelegální vypalování kompaktních desek ale zůstávají vážnou hrozbou.

Britský rozhlasový dýdžej Paul Gambaccini se domnívá, že hitparády jednou provždy ztratily na významu: "Nejsou už důležité ze dvou důvodů: jednak už nejsou měřítkem popularity nahrávek, jednak až dosud neberou v úvahu stahování skladeb z internetu."

"Hudební showbyznys se bohužel rozhodl internet ignorovat, což v konečném důsledku znamená, že sám sebe vyhání na okraj vlastního hájemství," říká Gambaccini.

Britská hitparáda nedávno oslavila padesát let a statistici k tomuto výročí sestavili žebříček stovky nejprodávanějších britských singlů všech dob.

K všeobecnému překvapení v historické tabulce chybí mnoho uznávaných umělců, kteří za sebou v dějinách britského popu zanechali dlouhou a nesmazatelnou stopu. Jsou mezi nimi David Bowie, Rolling Stones, Madonna a Michael Jackson.

Toto zjištění jen dokazuje, že prodejnost singlů není měřítkem skutečných uměleckých kvalit toho či onoho interpreta.

Existuje i kvalitní hudba

V roce 2002 se ale navzdory kritickým slovům o prefabrikovaném popu a agresivním marketingu urodilo i dost kvalitní muziky.

V ostrém kontrastu k napěněným "velkopopovickým" produktům se dařilo i partám, které vaří vlastní materiál a skutečně hrají na vlastní nástroje. Příklad? Kapela Queens of the Stone Age a skladba No One Knows.

Frontmana White Stripes čeká filmový debut

Královny doby kamenné pocházejí ze západního pobřeží Ameriky a v proměnlivé sestavě tohoto ansámblu se v poslední době objevoval i jeho obdivovatel Dave Grohl, někdejší bubeník Nirvany a později frontman skupiny Foo Fighters.

V srpnu vydali Queens of the Stone Age jedno z nejlepších hard-rockových alb uplynulého roku. Songs of the Deaf neboli Písně hluchých, jak zní titul desky, s nadšením přijali i v Británii a na evropském kontinentu.

V souvislosti s hitparádovými žebříčky se dá říct, že jejich spodní příčky často nabízely méně předpověditelné obsazení a hlavně kvalitnější muziku.

Objevovaly se na nich neučesané kytarové kapely, které nabízejí drsnou energetickou muziku a navíc mají i co říct.

Minimalistické rockové duo z amerického Detroitu, které si říká White Stripes, proniklo s písní Fell in Love with a Girl do Top 40 sice jen na jediný týden, ale v alternativním hudebním tisku se o něm psalo po celý rok.

Na konci roku, ve kterém popové hvězdičky nabízely bizarní směsku prefabrikovaných cover verzí, bootlegů a remixů, nemůžeme nevzpomenout umělce, jenž patřil k průkopníkům fúze různých hudebních stylů.

Run-DMC skončili

V říjnu byl v New Yorku zavražděn Jam Master Jay, člen legendárního tria Run-DMC, které v osmdesátých letech udělalo z rapové muziky mainstreamovou záležitost a vydláždilo cestu k vítěznému tažení hip-hopu v posledním desetiletí minulého století.

Pohřbu Jam Mastera Jaye se zúčastnily tisíce lidí a torzo skupiny Run DMC oznámilo ukončení její činnosti.