| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
| Zprávy: Svět |
| úterý 31. prosince 2002, 10:00 SEČ | |||||||||||||||||||||||||||||||||
| Umění v roce 2002 | |||||||||||||||||||||||||||||||||
 Umělci se vyrovnávali s politickými zmatky doby | |||||||||||||||||||||||||||||||||
| Připravila Helena Berková Světové umění letos v hojné míře reflektovalo obavy před sílícím napětím v mezinárodních vztazích.
Pro miliony svazků Původní knihovna v egyptské Alexandrii, jeden ze sedmi divů starověku, lehla v pátem století popelem. Pro tehdejší svět byl ničivý požár knihovny katastrofou.
Může v ní být uloženo asi osm milionů knih, zatím skýtá pouze zhruba 250 tisíc svazků. Mnoho lidí tvrdilo, že je zbytečné stavět podobné budovy v éře internetu. Profesor David Levey ze Seattlu však namítá, že knihovny budou důležité i nadále: "Fyzický prostor je pro nás totiž stále důležitý. Máme potřebu chodit do skutečných knihoven a listovat skutečnými knížkami." "Knihovny jsou ale také místem, kde se lidé setkávají a kde studují. Nadále tam budeme chodit kvůli přístupu k digitálnímu materiálu anebo třeba když si s něčím nebudeme vědět rady," míní profesor Levey a dodává: "Myslím, že je tu neřešitelné napětí mezi touhou mít co nejvíce informací v počítači a fyzickou potřebou tradičního kontaktu." Pouze na webu Prostřednictvím počítače si však lidé od letoška mohou prohlížet nálezy z jedné z nejvzácnějších lokalit světa.
Uživatel internetu tak má k dispozici asi padesát tisíc rukopisů a maleb, které byly v jeskyni zapečetětné v jedenáctém století nalezeny. Podruhé spatřily světlo světa před sto lety. Mnoho památek bylo tehdy rozprodáno a nyní jsou roztroušeny po celém světě. Jako celek je obsah jeskyně zdokumentován pouze na internetu. Doktorka Susan Whitfieldová z Britské knihovny, která se na projektu on-line verze sbírky spolu s pracovníky Čínské státní knihovny podílela, poukazuje na šíři materiálu, který je na webu k dispozici: "Každý si tam najde to, co ho zajímá. Jsou tam třeba cvičení pro školáky, oznámení o schůzkách ženských spolků s údaji, kdy a kde se setkání koná, a že ta, která se opozdí, zaplatí pokutu: pohár vína nebo pytlík zrní." "Dále tam jsou knížky s radami, jak se chovat v různých situacích: jak napsat hostiteli, že je vám líto, že jste se u něj včera na večeři opil, - jak postupovat v případě, že vám někdo prodá nemocné velbloudy, ti vám cestou uhynou a vy to chcete dát k soudu, aby vám prodavač vrátil peníze," popisuje doktorka Whitfieldová a dodává: "Najdeme tam i různé smlouvy, zprávy, literatura i politické pamflety... prostě kde co: od všedních záležitostí až po klasickou literaturu." Riziko angažovanosti Pokud se současní spisovatelé vyjadřují k politickým a společenským otázkám, mívají někdy potíže.
Royová vyjádřila silné výhrady k výstavbě jedné vodní elektrárny v Indii a k indickému programu zkoušek jaderných zbraní. Jak však tvrdí, Indii sice kritizuje, ale zároveň ji jako svou vlast miluje. "Svou zemi tak ostře kritizuji proto, že v ní moc ráda žiju. Nemohu říct, že Indii miluju, protože vlastně nevím, co to znamená, nejsem žádná nacionalistka - ale mám ji ráda, protože je to krásná země a mám tam plno přátel," vyznává se spisovatelka Royová. Francouzský romanopisec Michel Houellebecq, jehož v pořadí druhá kniha nazvaná Platforma měla velký mezinárodní ohlas, stanul ve Francii před soudem kvůli údajnému podněcování k rasové nenávisti. Důvodem byly jeho kritické výroky o islámu. Pařížský soud shledal Houellebecqa nevinným poté, co spisovatel, který v textu napadl rovněž křesťanství a judaismus, prohlásil, že kritika náboženství neznamená urážení lidí různého vyznání. Houellebecqův právník rozhodnutí soudu přivítal: "Trestný čin rouhání nakonec francouzský zákon neobnovil. To je sama o sobě dobrá věc," konstatoval Emmanuel Pierrat. "Zaznamenal jsem také, že soud přiznal spisovatelům svobodu projevu, takže myslím, že Michel Houellebecq může být s rozhodnutím spokojen," řekl právník. "Vždycky pečlivě rozlišoval mezi ideologií - a zvláště ideologií náboženství - a pokud vím, náboženskou ideologii lze kritizovat, podobně jako ideologii politickou - a mezi náboženskou a také etnickou komunitou," uzavřel Emmanuel Pierrat. Existence proti nahodilosti Komise pro udělování Nobelovy ceny za literaturu letos udělila toto prestižní ocenění dvaasedmdesátiletému maďarskému autorovi Imremu Kertészovi, jak uvedla, za "prosazování křehké existence jednotlivce vůči barbarské nahodilosti dějin". Kertész ve svém díle vychází z osobní zkušenosti - v mládí během druhé světové války totiž prošel několika nacistickými vyhlazovacími tábory: "Musel jsem dospět k závěru, že holocaust nemá žádnou řeč, protože nemá žádnou vlast. Ti, kteří v době holocaustu žili, kteří byli odvezeni do koncentračních táborů, jako byla například Osvětim, a kteří chtěli mluvit o tom, co tam zažili, hovořili různými jazyky." "Takové příběhy umocňují způsob, jakým určitý národ přijímá skutečnost holocaustu, způsob, jakým takové knihy zachovává i stupeň jejich významu pro národní literaturu," dodal oceněný spisovatel Kertész. Dvanáct nejlepších Afričtí vědci a kritici vybrali dvanáct knih, které považují za nejlepší díla letošní literární produkce na celém africkém kontinentu.
"Pro děti píšu už celá léta. Mám totiž pocit, že dětská literatura je možná důležitější v tom, že knížky skutečně slouží účelu, za kterým byly napsány," uvedla spisovatelka v rozhovoru pro BBC, v čem podle ní spočívá význam literatury pro děti. "Knihy obecně mají zvýšit gramotnost Afričanů, neslouží pouze zábavě. Lidé potřebují knihy v době, kdy se začínají učit číst a psát a kdy si začínají vytvářet názor na svět," řekla Asareová. Z průzkumu, který provedly knižní kluby v Norsku, vyplývá, že tím nejlepším evropským románem všech dob je Don Quijote od španělského autora Miguela de Cervantese. Respondenti vybírali z literaury posledních čtyř století. Podle Cervantesova románu vznikl muzikál z názvem Muž z La Manchy. Bollywood v muzikálu Letos se však zřejmě tím nejoriginálnějším hudebním dílem stal nový muzikál anglického skladatele a impresária Andrewa Lloyda Webbera. Známý autor muzikálů Evita a Kočky se tentokrát inspiroval tak zvaným Bollywoodem, barevným světem filmu v indické Bombaji. Muzikál Bombajské sny měl premiéru v Londýně. Podle jedné z hvězd muzikálu Ramona Tikarama může mít představení úspěch jako dílo, které překračuje hranice kultur. "Doufám, že je to tak, jsem o tom přesvědčen. Včera jsme vůbec poprvé měli převážně bílé obecenstvo, asi tak z devadesáti procent," nechal se slyšet Tikaram. "Je tedy zřejmé, že bílí obyvatelé Anglie mají o představení zájem, že se o fenoménu Bollywoodu chtějí něco dozvědět. Britští běloši a Asiaté posledních třicet let vyrůstají boj po boku, takže zas tak výrazné rozdíly mezi nimi nejsou," dodal jeden z aktérů Bombajských snů. Povedený konec Ve Spojených státech dostala opera italského skladatele Giacoma Pucciniho nový závěr. Řeč je o jeho posledním díle Turandot, které se odehrává v poněkud neskutečné Číně:
Puccini celé dva roky přemýšlel, jaký dát opeře závěr, a než se mu to povedlo, zemřel, takže dílo zůstalo nedokončené. Opera se téměř osmdesát let hrála se závěrem, který napsal Pucciniho současník. Poslední jednání však letos dopsal současný italský skladatel Luciano Berio, který za překvapivý závěr sklidil široké uznání. "Nový závěr je vlastně takovým otazníkem. Ano, kalaf a Turandot nakonec odcházejí spolu, ale není to ve skutečnosti žádný happyend. Má to být nepřímá pocta orientálnímu divadlu, které nikdy nepřináší jasné řešení," vysvětlil autor. Hudbou proti nesvárům Dalším hudebníkem, který se letos snažil překlenout kulturní a politické rozdíly, je židovský klavírista a dirigent z Argentiny Daniel Barenboim.
Izraelská média ho kritizovala za to, že se rozhodl vystoupit ve městě, kde sídlí palestinský předák Jásir Arafat. Barenboim se však hájil: "Lidé z celého světa se mě ptají: 'Proč jedete do Ramalláhu? Co vás tam táhne?' Říkám, že na to je snadná odpověď. Nejsem žádný politik a nemám žádný plán na řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Kdybych ho měl, tak bych nebyl tady." "Myslím, že dvacáté století nás poučilo, že každý člověk musí přemýšlet o své vlastní odpovědnosti, a ne jen spoléhat na ppolitiky a vládu," dodal klavírista. Hra odrazem skutečnosti Divadelní společnost Al Kasaba z území západně od Jordánu se snažila oslovit publikum ve Spojených státech a Británii. Soubor tam vystoupil s hrou „Naživu v Palestině" (Alive in Palestine). Je to často humorný cyklus scén o životě v exilu a o rozplývajících se snech. Kritici toto dílo označují nejvýznamnější hru palestinského divadla posledních desetiletí. "Ze dne na den více méně pořád improvizujeme, takže nemůžeme moc plánovat. Je těžké naplánovat zkoušky, protože herci neustále přicházejí a odcházejí, je to problém," vysvětluje režisér Aamir Nazir. "Ale náš způsob práce je odrazem našeho života, takhle to prostě u nás chodí. Zprávy nás ubíjejí, ale zároveň v nich figurujeme, odlidšťuje nás to, stáváme se součástí zpravodajství," řekl spoluautor inscenace. Kresby z vězení Nový pohled na Jihoafrickou republiku letos přineslo dílo Nelsona Mandely, který je znám spíše jako politik. Stal se prvním prezidentem země, která se vymanila z apartheidu, předtím strávil 18 let ve vězení s přísnou ostrahou na Robbenově ostrově.
Iniciátor vydání Mandelových prací, Ross Caulder, vyzdvihl jejich význam: "Je to skutečný pohled do jeho cely. To, co na obrázku leží na podlaze, jsou vězňovy věci. Takže tady vidíte jeho deku a prostý plechový talíř a hrnek. Každý tak má možnost vidět, čím vlastně prošli a čeho dosáhli. Každá z těch kreseb je vlastně takovým památníkem Robbenobva ostrova." V případě Nelsona Mandely lidé nepochybně kupovali tyto grafiky spíš s ohledem na autora než kvůli jejich umělecké hodnotě. Jinde se však kupcům nabízel údajně nejdražší obraz na světě - Vraždění neviňátek Petra Paula Rubense. V červenci byl obraz prodán v Londýně za cenu čtyřiceti devíti a půl milionu liber. Citelná ztráta Je to nejvyšší cena, jaká byla kdy zaplacena za dílo starého mistra. Tato suma je však pakatelem ve srovnání se ztrátou, jakou letos utrpělo západní umění ve Francii. Bizarní příběh líčí zpravodaj BBC Lawrence Pollard: "Jednatřicátník Stephane Breitweiser z východní Francie byl zatčen na sklonku minulého roku ve Švýcarsku. Podle policie odcizil malby, vázy a hudební nástroje z více než sto sedmdesáti evropských muzeí." "Policie už ví, co se s ukradenými předměty stalo. Zloděj uchovával díla v bytě své matky. Když se žena dozvěděla o synově zatčení, rozhodla se, že nejlíp udělá, když se uměleckých předmětů zbaví," pokračuje zpravodaj BBC. "Velké věci vyhodila do kanálu, asi šedesát pláten starých mistrů - včetně děl Brueghelových a Cranachových - rozstříhala a vyhodila do popelnice. Tak skončila díla v celkové hodnotě miliardy dolarů," popisuje Lawrence Pollard dílo zkázy. Aukce po letech Daleko odtamtud, ve vietnamské Hanoji, se letos konala vůbec první aukce uměleckých děl za téměř padesát let komunistického režimu. Až do loňského roku byly soukromé umělecké sbírky považovány za něco nezákonného a veškeré starožitnosti byly majetkem státu. Nyní se zákon změnil. Na první aukci v Hanoji byla vydražena 1200 let stará váza - kupec za ni zaplatil 1200 dolarů. V Íránu zase mohla být díky zmírnění zákonů o náboženské cenzuře instalována výstava konceptuálního umění. Konala se v teheránském Muzeu současného umění a měla velký úspěch. Její kurátor Sami Azar vysvětluje, proč měla expozice takový význam pro celý Írán: "Vystavujeme díla nové generace íránských umělců, těch, kdo se narodili po revoluci nebo kteří ji zažili jako děti. Je to už generace islámské republiky a teď poprvé má možnost prezentovat své umělecké názory." "Mnohdy jsou to díla angažovaná, souvisejí např. s postavením ženy v Íránu či otázkami náboženství. Jiná se vztahují k perské mystice a perskému súfismu," řekl Sami Azar. Aztécká díla v Británii Do rukou španělských dobyvatelů se v šestnáctém století dostala velká část starých mexických památek. Španělé je považovali za modlářské, a tak předměty ze zlata roztavili, sochy rozbili a knihy spálili.
"Precizní sochařská práce a množství objektů, které se zachovaly až do současnosti, svědčí o tom, že aztécká kultura byla velice organizovaná a zároveň vyspělá. Sami sebe prezentovali různými způsoby: znali pohyby hvězd i sluneční cyklus," hodnotí specifika aztécké kultury kurátor výstavy Adrian Locke. "Ale znali také poezii. Na základě přepisů ze šestnáctého století víme, že filozoficky rozjímali o mnoha otázkách, např. o životě, o jeho ceně, o životě po smrti, o tom, o čem se dnes diskutuje i v Evropě," dodává kurátor. Zpěvačka ze Zanzibaru Na pomyslnou cestu světem umění jsme se vydali z Alexandrie a zakončíme ji na Zanzibaru. Uskutečnila se tam totiž velice zvláštní kulturní událost. Jedním z vrcholů jednoho letošního zanzibarského festivalu bylo pěvecké vystoupení devadesátileté Bi Kidudeové. Tato žena je nejvýznamnější žijící legendou východoafrické hudby, doslova studnicí swahilské kultury a hudby. Bi Kidudeová začala zpívat ve dvacátých letech, jako čtrnáctiletá. Dnes říká: „Jak bych mohla přestat zpívat? Když zpívám, je mi, jako by mi zase bylo čtrnáct!". | |||||||||||||||||||||||||||||||||
| | |
| |
| Odkazy na internetu: | |
| |
 | Alexandrijská knihovna |
| Britská knihovna: Projekt Tunchuang |
| Nobelova cena za literaturu |
| Kresby Nelsona Mandely |
| BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří. | |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:54 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
