Zpracovala Andrea Máslová
V Británii existuje systém hodnocení filmů a videosnímků, ze kterého je zjevné, která díla jsou vhodná pro děti a která nikoliv. V televizi platí norma, podle které jsou programy zobrazující sex nebo násilí vysílány po deváté večer. Pokud však rodiče vezmou děti do divadla, podobnou pomocnou ruku nenaleznou.
Hra vychvalovaného britského dramatika Davida Hareho "Modrý pokoj" měla v londýnském West Endu premiéru v roce 2000. Nadšené recenze nebraly konce a představení se okamžitě stalo kasovním trhákem.
Skvělý divadelní kus, zároveň také šance spatřit hollywoodskou hvězdu Nicole Kidmanovou naživo a navíc "nalehko", což ještě více přilákalo zájem médií a tím pádem i diváků. Není divu, že se vstupenky staly nedostatkovým zbožím.
Vodítko pro rodiče
To, že se Nicole Kidmanová objevila na jevišti spoře oděná, bylo všeobecně známé. Jenže jak je tomu v méně známých hrách, například experimentálního divadla, ve kterým se může objevit násilí, nahota nebo sex.
 |  |  |  |  | | | Důvěřujte rodičům. Návštěvu divadla lidé zvažují mnohem více, než když se rozhodují pro koupi videokazety nebo sledování televizního pořadu. | |  |  | Michael Grade |  | Měl by být proto u divadelních her zaveden jakýsi hodnotící systém, který by varoval rodiče před nevhodným obsahem pro děti? Tímto tématem se zabývá červencové vydání časopisu "Theatre-Goer" a šéfredaktor Paul Keers k tomu říká:
"Pro rodiče je často velmi obtížné, aby se rozhodli, zvlášť pokud se hra nebo muzikál hrají už delší dobu. Například premiéře hry "Absolvent", kde se modelka Jerry Hallová objevuje nahá, se byla věnována značná publicita. Jakmile se však představení hraje delší čas, recenze slábnou a pak je v podstatě velmi obtížné zjistit, co je obsahem díla."
Jak hry bodovat?
To, co se předvádí na divadelních prknech však nelze porovnávat s tím, co je zobrazováno na stříbrném plátně.
"Divadlo není jako film. Jediná pravdivá realita, kterou v divadle vidíte, je emocionální, což může být to nejdráždivější - ale jak to chcete oznámkovat? Nevidíte hlavy, které odpadávají od těl. Nevidíte názorné násilné scény, které můžete sledovat na videu, v kině nebo v televizi," říká vedoucí pracovník televizního a filmového průmyslu Michael Grade.
Náhodně oslovení návštěvníci divadelního představení se liší v názoru na zavedení hodnocení her.
"Podle mne lidé, kteří chodí do divadla, jsou schopni vytvořit si vlastní názor, a nemusejí se obávat o blaho svých dětí."
"Myslím, že je docela důležité, aby rodiče věděli, že berou děti na hru obsahující výrazy nebo scény, které jsou pro děti nevhodné a nebo jejichž společné shlédnutí může přivádět do rozpaků rodiče."
"Nemyslím, že klasifikační systém pro divadelní představení je skvělý nápad, protože podle mne by divadlo mělo být jakýmsi nebezpečným místem... Místem, kam můžete jít a být šokováni nebo překvapeni."
Divadelní kouzlo
Paul Keers připomíná, že i v Shakespearově hře Král Lear jsou hraběti z Gloucesteru vydloubnuty oči. Samozřejmě, že se po zhlédnutí určitých představení může dostavit trapný pocit.
Zatímco obsah některých kontroverzních her hraných v Londýně jako například "Monology vagíny" nebo "Nákupy a souložení" vyplývá už z jejich názvu, u jiných tomu tak není.
 |  |  |  |  | | | Pokud nechceme, aby se divadlo stalo místem pouze pro dospělé, pak je podle mne důležité, abychom rodičům dali nějaké vodítko k obsahu hry. | |  |  | Paul Keers |  | "Pokud nechceme, aby se divadlo stalo místem pouze pro dospělé, pak je podle mne důležité, abychom rodičům dali nějaké vodítko k obsahu hry, což by jim usnadnilo rozhodování, zda vzít děti na dané představení," domnívá se Paul Keers.
Michael Grade ale oponuje. Zatímco je podle něj možné náhodně zhlédnout něco nevhodného v televizi, u divadla platí vědomé rozhodování, na co jít.
Klasifikování divadelních představení podle něj zavání úředním zasahováním do kulturních aktivit, které se datují už od starověkého Řecka.
"Probůh, přestaňme už s tím návratem ke státu, který se chová jako chůva! Nechte nás dospět v této zemi a důvěřujte rodičům a nám všem, pokud budete tyto věci posuzovat. Návštěvu divadla lidé zvažují mnohem více, než když se rozhodují pro koupi videokazety nebo sledování televizního pořadu. Musíme důvěřovat veřejnosti, že je schopna učinit tato rozhodnutí - děláme to přes dva tisíce let," vyzývá Michael Grade.
|