Británie vstoupila do mezinárodní války rozhlasových vysílaček relativně pozdě.
Ačkoli Marconi uskutečnil jeden z prvních experimentů s rádiem vůbec v těsné blízkosti dnešního Bush Housu (v budově divadla, která byla od té doby zbourána), teprve roku 1922 ustavila skupina komerčních firem rozhlasovou společnost British Broadcasting Company (BBC) s ručením omezeným.

V roce 1927 získala BBC Královskou chartu

O pět let později, tedy v roce 1927, získala společnost Královskou chartu a zároveň se změnila na korporaci, beze změny akronymu, ale se změnou titulu na British Broadcasting Corporation, jak jej známe dnes.

O dalších pět let později začala BBC vysílat do světa na velmi krátkých vlnách v angličtině.

Tou dobou si už tehdejší Sovětský svaz, stejně jako Německo a Itálie, velmi dobře uvědomoval, jak využít vliv rozhlasového vysílání k propagandě své ideologie...

Impuls "od Mussoliniho"

Británie vždy považovala za důležité místo svých ekonomických a politických zájmů Blízký východ, a když Mussolini zřídil v Habeši (v dnešní Etiopii) propagandistickou rozhlasovou stanici (rozdával Habešanům rozhlasové přijímače, naladěné na jedinou stanici v Bari, a vysílal v době ranních a večerních modliteb relace útočící na britské zájmy), BBC se konečně rozhoupala a v lednu 1938 zahájila své první jazykové vysílání v arabštině.

V roce 1927 získala společnost Královskou chartu a zároveň se změnila na korporaci

Došlo k prvnímu sporu o to, kdo bude mít kontrolu nad obsahem vysílání – zda vláda, nebo BBC.

Tehdejší generální ředitel John Reith argumentoval, že vláda nemá s rozhlasovým vysíláním dostatečnou zkušenost, a tím zajistil BBC relativní nezávislost na vládě, která přetrvala až do současnosti.

O tom, nakolik si Británie zpočátku neuvědomovala výhody rozhlasu, svědčí skutečnost, že v přípravách civilní obrany s rádiem téměř vůbec nepočítala a spoléhala se na sirény protivzdušného poplachu a na místní informace.