Snad každé výročí 17. listopadu 1989, to letošní nevyjímaje, provázejí vzrušené debaty o tom, do jaké míry česká společnost - a zejména její politické špičky - opustily "ideály sametové revoluce".

Pravidelně padají slova o politické aroganci, cynismu, o neschopnosti vyrovnat se s totalitní minulostí, o odtržení vysoké nebo centrální politiky od lidu a mravních zásad.

K hlavním tématům podobných diskusí aktuálně patří zejména znepokojivý vzestup Komunistické strany Čech a Moravy, která mimo jiné de facto blokuje český politický systém, znemožňuje sestavení jasné většinové vlády - a všechno ukazuje, že tomu tak bude i v příštím volebním období.

Od změny režimu už uplynulo šestnáct let, dorůstá generace mladých lidí, kteří komunismus vůbec nezažili, jejich životy jsou plně spjaty s postkomunismem - a se svobodou.

Naopak se z politiky pomalu ale jistě vytrácí první polistopadová demokratická a též vládní garnitura - někdejší disidenty v politických funkcích člověk spočítá na prstech.

Zdá se tedy, že teprve teď začíná skutečně vhodná doba pro reflexi polistopadové historie.

Existuje přímá spojitost se současným stavem české společnosti i politiky a způsobem, jímž komunisté v roce 1989 předali moc? Jakou politickou kontinuitu lze vysledovat?

Jaké jsou základní chyby a selhání, jichž se po roce 1989 dopustily české politické elity a které by vedly k současné rehabilitaci KSČM?

Pořad Omnibus připravil Adam Drda.