Papeže volí kardinálové

Smrt Jana Pavla II. zahájila staletí starý proces volby nového papeže.

Papežova smrt je pro kardinály z celého světa signálem, aby se vydali do Říma zvolit nástupce zesnulého.

Kolegium kardinálů, tzv. konkláve, bude v souladu s tradicí jednat za zavřenými dveřmi.

Konkláve nesmí začít dříve než 15 dní, nikoli však později než 20 dní po papežově smrti.

Tato lhůta byla původně ustavena, aby se do Vatikánu mohli po moři dostat i kardinálové ze vzdálených zemí. Dnes – v době letecké dopravy – mohou do Říma přiletět do několika hodin.

Zádušní mše za zesnulého papeže se slouží po devět dní následujících po papežově smrti. Pohřeb se musí konat mezi čtvrtým a šestým dnem po jeho úmrtí.

Začátek jednání

Během tohoto období nesou odpovědnost za chod církve kardinálové. Klíčová jednání se odkládají. Představitelé těchto vysokých funkcí musejí vyčkat, zda budou znovu jmenováni, nebo zda je nový papež nahradí někým jiným.

V tomto období zastává nejdůležitější funkci kardinál známý jako camerlengo neboli „kardinál-komorník“. Právě on v plné míře dohlíží na celý proces volby papeže.

Kardinálové právě tehdy začínají – samozřejmě tajně – jednat o pravděpodobných kandidátech na nového papeže. Musí se shodnout, jaký by měl být – tyto diskuse začínají skutečně nejdříve až ve dnech před volbou.

Kardinálové nemusejí vybrat někoho ze svých řad – teoreticky může být papežem zvolen jakýkoli muž z katolické církve – tradice však káže, že post nejvyššího představitele bývá zpravidla svěřen kardinálovi.

Vatikánská jednání probíhají ve znamení svatého tajemství (Holy Spirit). A ačkoli je otevřená „kampaň“ zakázaná, je volba papeže stále vysoce politickým procesem.

Tvůrci koalic mají asi dva týdny na to, aby vytvořili aliance. Starší kardinálové, kteří sami mají jen malou šanci, že budou zvoleni, mohou uplatnit svůj vliv na ostatní.

Je to klíčový bod procesu volby a čas, kdy vatikánští pozorovatelé bedlivě sledují a analyzují jakýkoli náznak, který kardinálové učiní.