Co si představují Maďaři a Poláci pod slovy Evropská unie a co vlastně od vstupu do tohoto exkluzivního společenství očekávají? Odpovědi najdete v reportáži Jana Rozkošného, který vás zavede do maďarské metropole Budapešti a polského Krakova a jeho okolí.

Audio záznam 5. dílu v MP3

"Já prakticky nemám žádného nástupce. Můj syn pracuje v průmyslovém podniku. A nechtěl bych, aby se tady v zemědělství mordoval tak jako já. Pomáhá nám sice, ale hospodářství, které máme, to bude takovým zdrojem dodatečných příjmů. Ale sám pro sebe si musí najít uplatnění mimo zemědělství, a mně jen pomáhat. Nemám žádnou perspektivu rozvoje svého hospodářství. Leda, že by se změnila situace po vstupu do Evropské unie za ty tři až pět let. Pak bude naprosto jiný odbytový trh."

Ze slov padesátiletého polského sedláka Zdislava Pačinského je znát, že nedává polskému zemědělství v dnešní podobně příliš šancí. To nezní zrovna optimisticky v zemi, kde v zemědělství pracuje čtvrtina obyvatel. V západní Evropě, ale třeba i v České republice, to bývá do pěti procent.

Jenže jakkoliv se polští zemědělci bojí toho, že v rozšířené Evropské unii neprodají své často v malém vyráběné, a proto drahé produkty, spousta jich spojuje s exkluzivním evropským společenstvím naděje na úspěšnější podnikání. Podobné to je i v řadě jiných oblastí, a nejen v Polsku, ale i v Maďarsku.

Polské zemědělství strašákem EU

Podle oficiálních statistik čtvrtina Poláků pracuje v zemědělství

Jestli v Bruselu koluje v úřadech Evropské unie nějaký seznam se strašáky z kandidátských zemí, pak se na jednom z čelních míst se téměř jistě vyjímá polské zemědělství. Lze jistě pochopit, proč se Unie děsí polských sedláků. V současné době pracuje v zemědělství podle oficiálních statistik čtvrtina Poláků, zatímco v západní Evropě pracuje obvykle v zemědělství mezi dvěma a půl až pěti procenty pracovníků.

Navíc polské farmy jsou obvykle rozlohou mnohem menší než jejich západní konkurenti, což vyvolává pochybnosti o efektivnosti polských zemědělců.Se svou situací nejsou spokojeni ani polští sedláci, kteří často nostalgicky vzpomínají na doby minulé. Jedním z nich je i Zdislav Pačinský, podsaditý padesátník z Bolechovic vesnice nedaleko Krakova.

"V dřívějších letech byla větší jistota, protože byly garantovány ceny. Bylo možné počítat dopředu. Teď je tu velké riziko, protože ceny nejsou jednodušše garantované. Lze říci, že člověk hospodaří tak trochu naslepo."

Rozdíl mezi jihem a severem

Bolechovice, z nichž Zdislav Pačinský pochází, patří mezi typické polské vesnice. Sedláci z Bolechovic obvykle obhospodařují jen pár hektarů a mají co dělat, aby se uživili. Na první pohled vás v Bolechovicích i v dalších polských vesnicích překvapí mnoho nových nebo nově opravených domů. Jenže peníze na ně nepocházejí z polností, ale nejrůznějších brigád živitelů rodin obvykle v západní Evropě.

Mezi různými polskými farmami jsou ale tak velké regionální rozdíly, že lze fakticky hovořit o dvou různých zemědělstvích. Na jihu převládají malá hospodářství o výměře obvykle maximálně několika hektarů, zatímco na severu to jsou farmy s několika stovkami hektarů, často privatizované státní statky, které byly vytvořeny po odchodu Němců po druhé světové válce.

Podle Marka Podolského z polského Svazu rolnictva si polští farmáři od vstupu do Unie neslibují jen dotace:

"Není to jen tak, že my čekáme na peníze. Na to, až nám někdo dá nějaké peníze. Chceme se na přeměně zemědělství podílet také sami, ale to si vyžádá velké náklady, je to problém celé společnosti. Připouštím, že situace v příštích řekněme pěti letech bude kritická, že na venkově bude velmi těžká hospodářská situace. Polští zemědělci dnes doplácejí především na relativně malá hospodářství - paradoxně tedy na to, co si ubránili před kolektivizací."

Restrukturalizace nutná

Marek Podolský připravuje programy restrukturalizace polského zemědělství:

"Pro značnou část především starších rolníků, kteří už svojí situaci mohou těžko změnit, je jediným řešením nějaký důchod, který by dostali výměnou za to, že se vzdají části své půdy. Problémem ale je, že státní rozpočet nestačí na vyplácení takových sociálních důchodů. V tomto případě by bylo možné obrátit se na Evropskou unii, kde je zvláštní program dofinancování sociálních důchodů na venkově a některé země jako Španělsko nebo Portugalsko jich i využily."

Jenže přesně takhle slova jsou pro Brusel dost možná červeným hadrem. Podle sedláka Zdislava Pačinského však nelze polské zemědělství pouze odepisovat, naopak může prý být i ziskové:

"Přežijí pouze hospodářství s dobrou specializací s rozlohou nad padesát hektarů. Myslím, že usedlosti se dvěma, třemi hektary částečně zůstanou, ale ty budou ještě specializovanější s vysokou produktivitou práce jako je zahradnictví nebo ovocnářství. Pokud se třeba ještě spojí, pak mají velkou šanci přežít. Ale taková hospodářství, která se budou snažit dělat vše, tak ty nemají šanci."

Kritika Maďarska za neutěšené postavení Romů

Maďarsko je kritizováno za diskriminaci romské menšiny

Bolavým místem Poláků při jednáních o vsupu do Unie je zemědělství. Evropská unie však není pouze hospodářskou unií, je i unií politickou. Maďaři se proto potýkají s kritikou ze strany evropských institucí na situaci romské menšiny. Romové si stěžují především na diskriminaci ze strany státních orgánů, institucí, a také na nedostatek pracovních příležitostí. Až sedmdesát procent mladých Romů třeba nemá zaměstnání.

Budapešťská kancelář Romské iniciativy sídlí nedaleko nádraží Keleti, kam přijíždějí zejména vlaky ze zahraničí, z nedaleké Vídně nebo z Německa. Předseda iniciativy čilý čtyřicátník Aladár Horváth se na Západě bezpochyby inspiruje pro svou činnost.

Pro příklady nechodí jen do Rakouska nebo Německa, dává najevo, že dobře zná i úsilí o zlepšení situace černošské menšiny ve Spojených státech. Ve své pracovně má plakát černošského bojovníka za lidská práva Martina Luthera Kinga hlásajícího, že má sen o rovnoprávné Americe. Zeptal jsem se Aladára Horvátha jaký sen má on.

Za lepší život

"Nedá se čekat, že se to za dvacet let spraví. Naším cílem je dosáhnout rovného postavení ve společnosti. Chceme zvýšit počet Romů, kteří si budou ve všech ohledech rovni. Když si lidé mohou vybírat mezi dvěma možnostmi obvykle si vyberou tu lepší. To je logická věc. Ale Romové mají dnes v Maďarsku na výběr mezi hladověním a přežíváním skoro s prázdným žaludkem. Často jim tedy nezbývá než živit se pokoutně. Proto bych chtěl, aby děti šanci chodit do lepších škol, aby si opravdu mohli svůj život vybrat."

Jakkolik na špatnou situaci Romů upozorňují mezinárodní organiazace, situace se podle všeho lepší, možná pomalu, ale pokrok je přece jenom patrný. Jedním z důkazů je romské gymnázium v Pécsi, které je dost možná jediným zařízením svého druhu ve Evropě.

Evropské instituce patří mezi nejostřejší kritiky postavení Romů ve střední Evropě. Opoziční socialistický politik Andras Barsony přiznává, že nepříznivé postavení Romů ve společnosti může vést některé pozorovatele k závěru, že v Maďarsku existují dvě rozdílné společnosti - ti, kteří na integraci se Západem vydělávají, a ti, kteří na ní čím dál více doplácejí jako právě Romové:

"Může se to, ale změnit, jestli vláda vyvodí nezbytné závěry, že před touto situací už nemůže zavírat oči, že nemůže diktovat Evropské komisi, jaké názory by měla zastávat."

Běh na dlouhou trať

Vládní politici takové vyjádření označují za klasickou opoziční rétoriku. Pravicová vláda se brání tím, že postavení Romů se nepodařilo za jejích socialistických předchůdců zlepšit a že se nyní proto musí potýkat s daleko většími potížemi.

Vláda především argumentuje tím, že se snaží dát romským dětem lepší vzdělání. Tato politika je však během na dlouhou trať. Podle sociologa Tamáse Pála se ale zlepšuje i vzájemné soužití romské a většinové maďarské komunity. Zajímavý příklad podle něj poskytly loňské povodně.

"Zajímali jsme se o to, jaký vliv mají na vztahy mezi Maďary a Romy kritické situace, jestli se zhorší, nebo zlepší, a tak dále. Vyšlo najevo, že při loňských ničivých povodních řeky Tisy se Romové a Maďaři, kteří žili ve stejných vesnicích, snažili zachránit vesnici společně. Ptali jsme se maďarských vesničanů, kteří obvykle s Romy nevycházejí příliš dobře, na jejich zkušenosti a jejich odpověď byla jednoznačně pozitivní: Zachraňovali jsme společně vesnici. Když záchrana skončila objevily se znovu staré problémy."

Sociologové z reakcí Romů a Maďarů při povodních vyvozují naději pro budoucnost. Povodně ukázaly, že obě komunity jsou spolu při krizových situacích dobře vycházet. Sociologové z reakcí Romů a Maďarů při povodních vyvozují naději pro budoucnost. Povodně ukázaly, že obě komunity jsou spolu při krizových situacích dobře vycházet.

Boj polských žen za rovnoprávnost

Od vstupu do unie si slibují zlepšení svého postavení i další skupiny obyvatel. Při procházce příjemným opraveným centrem Krakova jsem narazil na jedněch dveřích na tabulku s nápisem Ženská nadace. Neváhal jsem a vyšel po schodech běžného činžáku z přelomu století, který sice má novou fasádu, ale na vnitřní rekonstrukci asi peníze nějak nezbyly, do druhého patra.

Pracovnice nadace byly zrovna v plné práci: připravovaly nové číslo svého feministického časopisu, který se zabývá postavením žen v polské společnosti. Barbara Zauková z Ženské nadace nadace mi vysvětlila, na co se snaží upozornit:

"Statistiky ukazují, že počet žen působících v politice, nebo reprezentujících různé politické strany je oproti mužům v nerovnováze. Ženy nemají dostatečnou možnost se realizovat. Vzpomínám si, že někdejší ministryně stavebnictví Barbary Gribkowé, která říkala, že žena v politice se musí prokázat dvakrát tolik odhodlání, pracovitosti, než kolik musí prokázat muž."

Problémy pracujících Polek

Zlepšuje se v poslední době situace žen v Polsku, nebo zůstává stále stejná?

"No samozřejmě, situace se zlepšuje. Souvisí to se vstupem země do Evropské unie a také s tím, že chceme, aby se Polsko ještě více integrovalo do Evropské unie. V tom okamžiku se budou muset přijmout určité postupy a bude to znamenat opravdu velký krok směrem kupředu."

Velkým problémem je v Polsku zaměstnávání žen. Zaměstnavatelům se třeba zdá, že žena je příliš mladá. Dívky například často podepisují jakási prohlášení, že například v horizontu pěti let nebude mít děti.

Myslíte, že se v poslední době změnila situace ve společnosti, co se týče postavení žen?

"Situace ve společnosti se změnila, především proto, že ženy jdou stále více a více do zaměstnání a mají oporu ve svých partnerech. Obzvláště u mladých páru dochází jen zřídka k tradičnímu rozdělení rolí. Především v partnerských vztazích dochází k tomu, že ženy často pracují, ekonomická sitauce je nutí k tomu, aby chodily do práce. A i kvůli tomu, se ženy dále rozvíjejí."

Nové technologie v Maďarsku

Maďarskou doufá v hospodářský zázrak založený na nových technologicích

Evropská unie je ale do značné míry především o penězích, o společeném trhu, ekonomické spolupráci. Polští i maďarští vyjednavači o vstupu do Unie se snaží vyjednavače evropské přesvědčit o tom, že jejich hospodářstí na Unii stačí.

Možná pomalu, ale přece jen roste hrubý domácí produkt, přece jenom dochází k restrukturalizaci průmyslu a v těchto zemích začíná dařit i moderním odvětvím jako je výpočetní technika.

Někteří Maďaři například sebevědomě hovoří o tom, že by se v jejich zemi mohl zopakovat hospodářský zázrak podobný Irsku založený právě na takzvané nové, tedy počítačové, ekonomice.

Počítačový konzultant Ferenc Báti přišel v Budapešti na schůzku se mnou v bezvadně padnoucím a určitě i pěkně drahém obleku. Napadlo mě, že to tak trochu symbolizuje skutečnost, že maďarští počítačoví odborníci znají svou cenu.

"Počítačový" zázrak se zatím nekoná

Ferenc Báti ale rozhodně nepatří mezi snílky, zaujala mě jeho mírná skepse k maďarskému "počítačovému" zázraku. Tedy aspoň prozatím.

"Je tu několik úspěšných podniků. Do Maďarska přišly některé nadnárodní společnosti jako IBM, Ericcson, Motorola, a doufáme, že přijdou další. Jsou tu také úspěšné maďarské společnosti, které jsou úspěšné i v zahraničí. Zatím ale nemůže být řeč o nějakém zázraku."

Takže Maďarsko se zatím nemůže rovnat v informačních technologiích zemím jako je nyní třeba Irsko nebo Izrael, které na počítačích do značné míry založily svůj úspěch?

"Určitě jsme zatím nepokročili tak daleko jako Izrael, Irsko nebo Indie v této oblasti. Ale tyto země jsou velmi dobrými příklady s nimiž by chtělo být Maďarsko během několika let srovnáváno. Vůbec země ve střední Evropě mají dobrou šanci v tomto oboru uspět. Maďarsku nahrává dobrá úroveň vzdělávacího systému. Relativně vysoká produktivita práce, celkem levná pracovní síla, šikovní lidé v technických oborech," vysvětluje Ferenc Báti, který v Maďarsko-americké obchodní komoře předsedá komisi pro informatiku.

Příprava ekonomik na konkurenci

Maďaři dávají přednost domovu před prací v zahraničí

To maďarští politici se maďarskými úspěchy v informatice, které je přece jenom zatím brát s jistou rezervou, velmi rádi. Dokumentují tak připravenost ekonomiky na vstup do Unie, na jiné rezorty přitom radši zapomínají, ať už je to zemědělství, nebo těžký průmysl.

Toho zase využívají představitelé Evropské unie a tvrdí, že řada resortů v kandidátských zemí zatím není připravena na tvrdou konkurenci ve společenství - velké a zkušené západní firmy by prý rozválcovaly místní podnikatele.

Podle maďarské ekonomky Erszbéty Visztové z Ekonomického výzkumného ústavu sídlícího v Budapešti by však už nyní maďarské firmy na společném Evropském trhu obstály.

"Určitě jsou připraveny na konkurenci. Už dnes putuje na trh Evropské unie asi osmdesát procent maďarského vývozu. Takže maďarské hospodářství je už zapojeno do společného evropského trhu. Samozřejmě to neznamená, že všechny společnosti, obzvláště malé a střední firmy, jsou dobře připraveny na konkurenční prostředí. Ti, kdo podnikají pouze na domácím trhu a nejsou příliš finančně silní, patrně budou mít na společném trhu problémy."

Levné maďarské zboží

Když slyšíte, že 80 procent maďarského zboží směřujícího na zahraniční trhy, míří do zemí Evropské unie, dělá to dojem, že maďarské firmy se evropské konkurence nemusejí příliš bát.

Háček je ale v tom, že maďarské nebo polské zboží je často v Unii úspěšné díky své láci, protože dělníci v těchto zemích dostávají často pouhou desetinu až pětinu toho, co si vydělají jejich šťastnější kolegové v Evropské unii.

Podle Erszbéty Vistové však levná pracovní síla není jediným důvodem úspěchu maďarského zboží na Západě:

"To je jeden faktor, jeden důvod tohoto stavu. Náklady na práci jsou v Maďarsku ve srovnání s Evropskou unií velmi nízké. Ale na světě je mnoho zemí s ještě levnější pracovní silou a zahraniční kapitál je stále v Maďarsku. Takže si myslím, že maďarská ekonomika má několik dalších výhod jako je dobrá úroveň vzdělávání, příznivá zeměpisná poloha, slušná infrastruktura. A svou úlohu hraje také slušná úroveň příprav na členství v Unii."

Maďarské vs. nadnárodní společnosti

Podobně jako v jiných kandidátských zemí i v Maďarsku do určité míry platí poučka, že ekonomiku lze rozdělit na dvě části - pobočky zahraničních firem a společnosti vlastněné zahraničním kapitálem, které obvykle fungují celkem slušně, a čistě domácí společnosti, kterým často do zpěvu nebývá, samozřejmě s řadou výjimek.

Ersbéta Visztová se však domnívá, že ani po vstupu do Unie nehrozí situace, že by se Maďarsko stalo jakousi montážní linkou Evropy, kde by se vykonávaly pouze nepříliš kvalifikované práce:

"Úroveň vzdělání a pracovníků je v mezinárodním srovnání poměrně vysoká. Mezinárodní společnosti zakládají v Maďarsku také svá výzkumná oddělení, například Ericcson, který do Maďarska investoval hodně peněz. Takže si myslím, že v Maďarsku se nebudou jen dohromady montovat auta nebo elektronika, ale že tu budou také výzkumná oddělení," soudí budapešťská ekonomka Ersbéta Visztová.

Do Evropské unie za prací

V Polsku mě zaujal počet nových drahých západních automobilů, opravených rodinných domků, a to jak ve městech, tak na venkově. Když jsem před pěti lety ještě jako student stopoval, přece jenom tolik domů s novými střechami, omítkami, nebo bazény k vidění nebylo.

Lidé mi v Polsku vysvětlili, že na nová auta a domy si Poláci vydělávají často prací načerno v cizině, v Evropské unii nebo ve Spojených státech. Evropská unie, zejména země jako Německo nebo Rakousko, které sousedí budoucími novými členskými státy se proto ohánění obavami z přílivu levných pracovních sil.

Vídeň s Berlínem dokonce usilují o to, aby byly až na sedm let zavedeny přechodné lhůty na volný pohyb pracovníků. Jenže to se žádné z kandidátských zemí nelíbí a jedna po druhé přicházejí s vlastními studiemi, které dokazují, že žádný příliv levných pracovních sil nehrozí.

Přehnané obavy Unie

Dokonce ani z Polska by nemělo za prací odcházet po vstupu o mnoho více lidí než nyní. Výraznější odchod za prací nehrozí ani z Maďarska, jak tvrdí budapešťský sociolog Tamás Pál, který šéfuje Sociologickému ústavu maďarské Akademie věd:

"Tak především i v současnosti dochází k pohybu pracovních sil směrem ven z Maďarska, ale není to příliš významné. Maďaři mají silný vztah k domovu. Před několika lety jsem prováděl výzkum pro Evropskou unii a lidé uváděli, že jsou připraveni odejít za prací na jeden, dva nebo tři roky, ale že vůbec nemají zůstat tam natrvalo. Znám třeba spoustu bývalých studentrů doktorandských programů, kteří prováděli výzkum ve Spojených státech, dokončili tam studia a teď si hledají práci zpátky v Maďarsku. Jsou rádi, že se vrátili," říká sociolog Tamás Pál.

Své tvrzení opírá o případ odborníků v oboru výpočetní techniky. Státy Evropské unie se totiž potýkají s nedostatkem pracovníků v této oblasti a lákají proto odborníky z jiných států.

Nezájem potáčových odborníků

Tato vidina ale například v Maďarsku, ale i v Polsku zlákala jen pár počítačových specialistů, jak říká konzultant v oboru informačních technologií Ferenc Báti:

"Toto nepovažuji za vážné nebezpečí. Německo už takovou příležitost nabídlo. Z Maďarska o takovou práci požádal naprosto nevýznamný počet odborníků. Kvalita života je tu totiž dost vysoká na to, aby tito profesionálové v zemi zůstali. Daleko spíše se tu budou zpracovávat konkrétní projekty na zakázku. Lidé pak nebudou mít žádný důvod odsud odcházet," říká Ferenc Báti.

Maďarsko pravděpodobně naopak bude v budoucnu podobně jako západní státy potřebovat přistěhovalce z jiných zemí, aby nedošlo k zásadní nerovnováze v penzijním systému.

Jak tvrdí sociolog Tamás Pál jedodušše, aby bylo dost lidí v produktivním věku, kteří by mohli pracovat na penzisty:

"Opravdovým problém pro Maďarsko není obava z odchodu kvalifikovaných pracovníků, ale nutnost příchodu přistěhovalců. Nedávno maďarský premiér v parlamentu přiznal, že země potřebuje v dlouhodobém horizontu jeden milión přistěhovalců. Jednoduše nemáme žádnou jinou možnost."

Zdá se tak, že obavy z přílivu levných pracovních sil na Západ jsou přinejmenším přehnané.

Levné pozemky v kandidátských zemích

A zatímco Němco a Rakušané se bojí toho, že do jejich zemí přijdou levní dělníci z Východu, Poláci nebo Maďaři se bojí, že bohatí občané zemí Evropské unie si udělají třeba z Maďarska víkendovou oblast, že skoupí třeba chaty a chalupy kolem Balatonu.

Novinář Robert Svoboda, který v Budapešti žije už pětadvacet let, mi nad pálivou rybí polévkou v příjemné budapešťské restauraci u Dunaje řekl, že v tomto smyslu se o Evropské unii často mluví i v maďarských hospodách a vinárnách.

Těžko říci, jak se nynější obavy nakonec u nových členských zemí unie projeví - jako velmi reálná varianta se jeví možnost, že omezení volného pohybu pracovních sil bude jednodušše vyměněno za omezení nákupu půdy pro cizince v čerstvě přistoupivších zemích Evropské unie.

Polská podpora EU klesá

Poláci jsou frustrování dlouhou čekací dobou na vstup do EU

Mezi slovy politiků a přehledem občanů o tom, co znamená Evropská unie však může být propastný rozdíl. Lidé jako by byli unaveni neustálými slohovými cvičeními politiků na téma EU.

Jak mi v kavárně na krakovském Hlavním náměstí řekl politolog Marek Kucia, podpora Poláků pro vstup do Unie pomalu klesá, nebo spíš na Unii vůbec nemyslí.

V posledních deseti letech měli určitě víc starostí s tím, kde sehnat peníze na nejrůznější zboží, jehož cena se šplhala do závratných výšek. Třeba Češi, kteří přijedou do Polska jsou cenami potravin určitě překvapeni.

Pivo v hospodě stojí kolem padesáti šedesáti korun a dvě kávy na zahrádce před kavárnou v centru Krakova s Markem Kuciou mě přišly na 15 zlotých, tedy na necelých stopadesát korun.

Frustrace z dlouhého čekání

Marek Kucia mi vysvětlil, proč podpora Poláků pro vstup do Unie klesá - v polovině devadesátých let dosahovala až osmdesáti procent. Dnes je však pro vstup jen o něco více než polovina obyvatel Polska:

"Polaci jsou čím dál méně spokojeni se vztahem mezi Polskem a Evropskou unií. Pro vstup do Unie už ani nejsou tolik, jako byli. Tento stav může mít mnoho příčin. Jednou z nich může být skutečnost, že se rozšiřování Unie se čím dál více dále táhne, alespoň tak nějak to může veřejnost vnímat. V roce 1998 byla zahájena vyjednávání, tedy už před třemi lety, žádost o vstup byla podána už v roce 1994, a první úvahy o vstupu do Evropské unie se objevily hned po změnách v roce 1989. Takže jedním z důvodů poklesu podpory může být frustrace z velmi dlouhého očekávání."

Co si vlastně Poláci od Evropské unie slibují?

"Myslím, že Poláci, stejně jako občané dalších kandidátských zemí, budou pro takový vztah, který jim umožní být v Unii. To, že by něco takového mělo provázet posílení centrální vlády v Bruselu a současné okleštění pravomocí národních vlád a snížení rolí regionů, Poláci stejně jako jiní popřou. Za prvé myslím, že při takové reformě Evropské unie dojde jako vůbec při každé reformě ke sporu o kompetence a také k demagogickým tahanicím, nejrůznější demagogové se budou v polské společnosti snažit prosadit něco nepřijatelného a získat na této demagogii lepší postavení."

Polský postoj k silné Evropě

"Zdá se, že v Polsku opravdu nejsou tak silné hlasy proti silné centralizované Evropě, proti federalizované Evropě proti takové ideji Evropy jako načrtl v dubnu německý ministr zahraničí Joschka Fischer. Bezpochyby tu jsou protivníci silné Evropy. V Polsku je určitě nalezneme na pravé nacionálnější, katolické straně politického spektra. Ale určitě nepůjde o všechny, kteří zastávají tyto názory. Od polských politiků sice neslyšíte ostré názory proti Evropské unii, ale neslyšíte od nich ani jejich vize toho, jak by Evropská unie podle nich měla vypadat. Vlastně teprve nyní začínají polské elity o něčem takovém přemýšlet. Teprve před dvěma týdny polský prezident ustavil komise, která by se měla zabývat polským názorem na budoucnost Evropské unie, podobné diskuse se začínají odehrávat také v akademickém prostředí, podobná diskuse začíná také v tisku a v médiích, ale je to teprve začátek. Uvidíme, kam nás dovedou."

Dlouho jsem přemýšlel o tom, jak nejlépe charakterizovat vztah běžných Poláků nebo Maďarů k Evropské unii. Nakonec mi v jednom budapešťském knihkupectví padl do rukou vtipně napsaný průvodce Budapeští, doporučující turistům, co by neměli minout. A kupodivu právě tam jsem našel slova, která podle mě do značné míry vystihují, jak se Poláci i Maďaři k Evropské unii staví.