Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Contrasting futures

Při rozhodování, který anglický budoucí čas použít, může jako vodítko posloužit úvaha, jak dalece je jisté, že k té či oné události dojde.

Pokud je budoucí akce stvrzena jízdním řádem či jiným oficiálním programem, můžete si být - v rámci možností - jisti, že k akci dojde.

V tomto případě použijete pro jistou budoucnost - přítomný čas prostý: The show starts at six o’clock. The plane arrives at 4.25.

Když jste se s někým na něčem dohodli, tak doufáte, že plán vyjde, ale zároveň existuje šance, že to nemusí vyjít.

V tomto případě, se k vyjádření ne úplně jisté budoucnosti používá přítomný čas průběhový: I’m meeting him at four o’clock tomorrow. We’re going to the cinema tomorrow evening.

Třetí stupeň jistoty, či nejistoty, kdy záměr či plánovaná akce je ještě méně jistá než domluva s jinou osobou, je možné vyjádřit pomocí slovesa going to: I’m going to try again next year. She’s going to write a book about her life.

A když o akci v budoucnosti pochybujeme ještě víc, potom obyčejně používáme budoucí čas s will. Důvodem nejistoty může být fakt, že vyjadřujeme svůj názor: I don’t think it’ll happen. She’s not sure if she’ll come back. Není si jistá, jestli se vrátí.

Nebo vyslovujeme rozhodnutí, které jsme právě v tom momentě učinili: Good idea! I’ll come too. Yes! I’ll do that right away.

Budoucí čas s will taky použijeme, když předpovídáme něco v daleké budoucnosti: Don’t worry. We’ll come back next year. We’ll be the best in the world one day.

Seal: No the riders will not stop us / cos the only love they’ll find is paradise.