Eduard Zeman, ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Čtvrtek 28. února 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


Druhá polovina loňského roku byla ve znamení hádky českých vysokých škol s ministerstvem školství, a to o dvě miliardy korun. Vysoké školy nakonec dvě miliardy ve státním rozpočtu na rok 2002 dostaly. Rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm však už koncem října loňského roku upozorňoval, že dvě miliard korun, to je jen začátek.

Ivan WILHELM, rektor Univerzity Karlovy /zvukový záznam/: Já si myslím, že ta situace je přeci jen trochu složitější, že diskuse dnes o dvou miliardách je ve skutečnosti mnohem hlubší a mnohem závažnější diskuse, je vidět, že je to problém nastartování skutečně rozvoje vysokého školství a shodli jsme se na jaře na tom s ministerstvem, že ty dvě miliardy budou skutečně jakýmsi záchytným bodem pro to, aby takovýto proces mohl být nastartován.

Slova rektora Univerzity Karlovy Ivana Wilhelma z konce října loňského roku. Wilhelm tehdy také prohlásil, že čeští rektoři postrádají diskusi o roli vysokého školství ve vzdělávacím systému. Nejen o tom bude následujících 30 minut. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl ministr školství České republiky Eduard Zeman, vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

28. únor je každoročně posledním dnem, kdy se uchazeči o studium na vysoké škole mohou přihlásit na drtivou většinu vysokých škol. Čtyřicet procent maturantů na českých středních školách loni zůstalo před branami vysokých škol. Co jako ministr školství vzkážete lidem, kteří se nedostanou na vysokoškolská studia?

V první řadě, aby nevěřili těmto vašim číslům, protože to není pravda.

To jsou čísla, která byla podle českých médií zveřejněna na tiskové konferenci ministerstva školství 25. ledna.

Čtyřicet procent přihlášených neznamená čtyřicet procent maturantů, v maturantech je to naprosto jinak.

Jak bude znít korekce citovaných čísel?

Jak Protože, ano, pokud se budeme bavit o počtech přihlášek, o počtech přihlášených a o počtech přijatých, pak máte pravdu, pokud se budeme bavit o počtech maturantů, tak těch bylo loni přijato drtivé množství, zhruba 72 %.

A to je podle vás dostatečné číslo?

No, to je samozřejmě otázka debaty, ale řekněme, že čísla z loňského roku říkají, že vůči populačnímu ročníku příslušných náctiletých, kteří se mohou hlásit, se už velmi těsně blížíme k těm 50 % a z tohoto hlediska si myslím, že už je to číslo docela slušné. Vláda si ostatně dala do svého závazku, že do konce funkčního období to bude nad těch 50.

A zmiňovaný závazek splníte?

Ten závazek zřetelně vyjde.

Co je podle vašeho názoru hlavním úkolem vysoké školy: rozvíjet vzdělání a teprve po čase zjistit, zda si student vysokoškolský diplom zaslouží, nebo už při přijímacím řízení sdělit uchazečům, že po jednom testu na studia nemají?

Já bych se asi nepokoušel sám za sebe definovat, co je úkolem vysoké školy. Vaše otázka směřuje k něčemu jinému, zda je lepší, aby se rozhodlo před nástupem, nebo aby se rozhodlo v průběhu studia a na to není samozřejmě jednoduchá odpověď, protože z hlediska uchazeče je samozřejmě nepříjemné, je-li odmítnut rovnou, ale z hlediska celkové populace je to pravděpodobně racionálnější, než když 70 % odpadne v prvním ročníku.

V čem je to racionálnější?

Racionálnější je to v tom, že těch 70 % odpadajících v těch prvních ročnících případně znamená zbytečně vynaložené peníze a patříme mezi země, které nejsou zrovna Kuvajtem a nemohou si dovolit vynakládat dostatečně velké peníze, tak si myslím, že je rozumnější dělat výběrové řízení před přijetím, než po tom prvním ročníku dvě třetiny lidí nebo tři čtvrtiny lidí poslat domů s tím, že nestačí.

Vy si ale nemyslíte, že může například rok nebo dva u mnohých studentů, kteří nyní skončí před branami vysokých škol, že může naznačit jejich další rozvoj a nakonec se skutečně mohou stát vysokoškolskými absolventy?

Já nevím, jaký vliv, a netroufal bych si tvrdit, jaký vliv může mít jeden neúplný rok na vysoké škole. Netroufám si rozhodně popřít, že nějaký vliv může mít, ale netroufám si zase tvrdit jaký, to se těžko prokazuje a nevím o nikom, kdo by mohl nějakým způsobem změřit, jaký podíl přidané hodnoty, jak se o tom tak mluvívá, to znamená. Jinak znovu opakuji, ono to není o tom, že by se značná část maturantů nedostala na vysoké školy, ono je to spíš o tom, že uchazeči podávají více přihlášek, a tak nevyhnutelně, i když je třeba přijat na jednu školu, tak není přijat obvykle na jinou.

Vy jste 25. ledna zveřejnil na tiskové konferenci následující čísla: Na českých vysokých a vyšších odborných školách studovalo loni 241 900 mladých lidí.

Ano.

Znamená to, že skoro každý třetí člověk ve věku 19 až 24 let studuje. Vy jste už na citované tiskové konferenci prohlásil, že toto číslo je dostatečně vysoké. Jak jste došel k tomuto názoru, jak jste dospěl k dostatečnosti čísla 242 tisíc studentů na vysokých a vyšších odborných školách?

To číslo 242 tisíc studentů, zaokrouhleně, je oficiální výsledek z matrik vysokoškolských a spíš ta dostačujícnost vychází z něčeho jiného. Tady se bavíme o tom, že každý třetí z celkové věkové skupiny, která odpovídá tomu věku, kdy se obvykle vysoká škola studuje, ale spíše je tady pro nás zajímavější to, kolik procent z těch, co se hlásí, kolik procent z maturantů, a to jsou trošku jiná čísla, protože když budeme ta čísla porovnávat na podílu ročníku, tak to potom vychází už poněkud jinak. Jestliže bereme třeba poslední tři roky, nebo čtyři roky, tak zjistíme, že podíl zapsaných vzhledem k celkovému počtu maturantů v tom roce dělal 68,6 %, 74,9 %, ten rok 2000/2001 je velmi netypický, tam vám vyjde číslo, které bylo nesrozumitelné, protože bylo málo maturantů ...

Protože tam chyběl jeden ročník kvůli zavedení devítileté školní docházky.

A v zatím posledním realizovaném roce to bylo 84,9, čili to číslo je už podle mě velmi vysoké.

Ale přeci jen: české vysoké školy a česká populace se potýkají s jistým deficitem. Vy rozklíčováváte počet studentů na vysokých školách, respektive počet přijímaných k aktuálnímu počtu maturantů. Je zde ale ještě deficit lidí, kteří neměli šanci se dostat na vysokoškolská studia, když vysoké školy nebyly tak otevřené...

Já si myslím, že tento deficit se právě výrazně setřel tím atypickým školním rokem 2000/2001, protože tam to v přepočtu k aktuálním maturantům dělá skoro 208 %, čili tam se velmi výrazně tato reálná odložená poptávka dala spotřebovat. Samozřejmě, že zbývá ještě určité množství lidí, kteří nebyli úspěšní nikdy, ale tam se obávám, že kdo se celou řadu let neúspěšně uchází, že pravděpodobně, já to nechci samozřejmě tvrdit jednoznačně, pravděpodobně asi nemá příslušné schopnosti.

Podle vás tedy hlavní deficit v nedostatečném počtu přijatých lidí na vysoké školy a uzavřenosti českého vysokého školství v letech uplynulých byl definitivě setřen?

Já nerad říkám slova jako definitivně. Spíš se bavme o tom, ano tady dlouhodobě byl poměrně malý podíl nebo neodpovídající podíl vůči tomu, jak se rozvíjel svět vysokoškoláků, ale jestliže v současné době z toho příslušného populačního ročníku může nastoupit polovina na vysoké školy, tak tím už jsme na světových parametrech a navíc máme určitou zvláštní specifiku vysokoškolského vzdělání, kdy u nás převažující typ, skoro 80 %, představuje to dlouhé magisterské studium, což je velmi netypické, a pak skutečně kladu otázku, zda pro takovýto typ studia je ještě prostor rozšiřovat to na větší počty studentů.

Ale to je asi také váš problém. A tady, lidově řečeno, pláčete na svém vlastním hrobě, protože se nepodařilo zpopularizovat bakalářské vzdělání jako plnohodnotné vysokoškolské vzdělání. Vysoké školy samozřejmě automaticky bakaláře posílají do magistrů a není tady diferenciace těchto dvou stupňů vysokoškolského vzdělání!

Ta diferenciace se zavádí, takže nepláču na svém vlastním hrobě, naopak ji velmi tvrdě zavádí, vypisuji stamilionové sumy ročně na to, aby vysoké školy restrukturalizovaly své programy tímto způsobem, čili rozhodně to není můj hrob, nad kterém bych plakal, když tak hrob mých předchůdců, za kterých se to ...

Tak čí je to vina, že stále bakalářské vzdělání nemá v Česku takovou hodnotu a většina absolventů automaticky pokračuje v magisterském?

No, já bych možná nemluvil o vině, mluvil bych spíše o tradici. Naše tradice je jiná než v anglosaských zemích, v anglosaských zemích se bakalářský stupeň historicky považuje za normální typ vzdělání, u nás je to zatím poměrně novinka a za těch několik set let předchozí vysokoškolské vzdělávací praxe novinka atypická, takže zaměstnavatelé, státní správa, kdekdo s tím má určité problémy. Mají s tím problémy i samotní studenti, kteří většinou usilují o vyšší titul, mají s tím problémy i vysoké školy, protože je pro ně složité ty programy přestrukturovávat, prostě to se asi nedá udělat ze dne na den, nicméně se za poslední léta leccos udělalo, leccos se pohnulo.

Jak se tomu ještě dá napomoci a pokud by vám bylo dopřáno další čtyři roky býti ministrem, co byste s tím udělal?

Tak v první řádě máme už v současné době projednáno s většinou ostatních resortů profesní uznávání v rámci státní správy bakalářských titulů, čili to je dost významný pokrok a trvalo určitou dobu, než se to podařilo prosadit, a jinak bych dělal to, co už v reálné době dělám, tzn., posiloval bych projekty a programy, vypisoval bych na to granty, aby vysoké školy ty programy takto přizpůsobovaly.

Vy jste sám teď přiznal, že i státní správa dosud bakalářské vzdělání neuznává jako plnohodnotné vysokoškolské!

Ano, protože podle platné legislativy se to v podstatě takto nepočítalo.

Tudíž podle vás bude státní správa tím, řekněme, průkopníkem, který když bude uznávat bakalářské diplomy jako plnohodnotné vysokoškolské vzdělání, tak se změní i pohled společnosti na bakalářský titul?

Rozhodně bude státní správa tím průkopníkem, jestli to dokáže změnit rychle nazírání na tento titul, to je otázka, protože vliv státní správy na komerční sféru nemusí být jednoznačně takto přímočarý, ale každopádně se dá říct, že do konce tohoto kalendářního roku budou všude upraveny předpisy tak, aby státní správa uznávala bakalářské vzdělání.

Do konce roku 2002 se situace změní?

Alespoň v oblasti státní správy, nemohu mluvit za komerční zaměstnavatele.

Vy jste několikrát veřejně prohlásil, že vzhledem k vysokému počtu studentů na vysokých školách se obáváte také poklesu úrovně vysokého školství. Z vysokých škol, a teď vás budu citovat: "Se stává obdoba škol středních a nezbývá v nich prostor na vědu." Jaké konkrétní důkazy vás vedou k tvrzení, že na českých vysokých školách nezbývá kvůli vysokému počtu studentů čas na vědu?

Je to velmi jednoduché. V okamžiku, kdy začnete přepočítávat počty studentů na počty profesorů, zjistíte, že tam ten prostor už není, protože se veškerý spotřebovává na nárůst kapacity přednášek, seminářů atd. Totéž můžete říct, když porovnáte, nemám tady ta čísla po ruce, ale prostě těch 12 let vývoje, zejména posledních pět let, kdy se to zvyšuje poměrně prudce, protože za tu dobu v podstatě, za dobu, co existuje Česká republika, byl ten nárůst větší než za ty první dva roky ještě Československa, tak to zdvojnásobení počtu studentů v podstatě spotřebovalo veškeré růstové kapacity těch škol, čili rozředila se ta vědecká činnosti prostě proto, že na ní není dostatek času. Teď pracně doháníme jmenování nových profesorů v posledních letech, aby se ty kapacity vyrovnaly.

Pochopil jsem správně, že z toho, jak vy jako ministerstvo školství vnímáte strukturu vysokých škol a, řekněme, odborné vzdělání lidí, kteří na vysokých školách přednášejí, že počet habilitací i profesur je malý?

Ano hovořím o nedostatečných počtech habilitovaných docentů a profesorů. Těch nepřibylo dostatečně, úměrně tomu, kolik přibylo studentů.

Můžete říci, jaká je disproporce, zhruba, procentuální?

Potřebovali bychom těch profesorů zhruba dvakrát víc.

Rektor Masarykovy univerzity v Brně Jiří Zlatuška doslova říká: "Není problém v tom, že by studovalo mnoho lidí, ale v systému financování, který nastavilo ministerstvo školství." Souhlasíte s tím?

S panem rektorem Zlatuškou v některých věcech souhlasím, zejména v tom, kde je podnikavý a umí hledat nové cesty, v některých věcech s ním nesouhlasím, a toto patří spíš k těm, se kterými nesouhlasím, protože já se na rozdíl od něj nedomnívám, že je jedno, na jaké typy vzdělání stát peníze vynakládá, že ta přidaná hodnota tam stejně je. Bylo by to jedno, kdyby stát mohl komukoliv zaplatit libovolné vzdělání, ale to stát zase není schopen, čili musí to určitým způsobem regulovat tak, aby to vzdělání dávalo také určitý nějaký uplatnitelný smysl.

Dovolte mi, abych citoval slova z programového prohlášení vlády, jejíž jsou součástí: "Péči o vzdělávání považuje vláda za svou prioritu. Vytváření podmínek k tomu, aby co nejvíce lidí mohlo, chtělo a umělo maximálně rozvíjet své schopnosti, je klíčem ke vzdělání a informační společnosti třetího tisíciletí." Myslíte si, že co se týče vysokého školství, tak tato úvodní slova vláda naplnila?

Domnívám se, že ano, protože za nás ten růst byl v podstatě největší.

Loni na podzim a v zimě veřejnost sledovala boj vysokých škol o dvě miliardy, boj, který plnil první stránky novin. Nakonec šlo o boj úspěšný, rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm však v rozhovoru pro BBC loni 15. října uvedl, že dvě miliardy korun je pouze začátek.

Ivan WILHELM, rektor Univerzity Karlovy /zvukový záznam/: Já si myslím, že ta situace je přeci jen trochu složitější, že diskuse dnes o dvou miliardách je ve skutečnosti mnohem hlubší a mnohem závažnější diskuse, je vidět, že je to problém nastartování skutečně rozvoje vysokého školství a shodli jsme se na jaře na tom s ministerstvem, že ty dvě miliardy budou skutečně jakýmsi záchytným bodem pro to, aby takovýto proces mohl být nastartován. My jsme ochotni o těchto věcech diskutovat, jednat, připravovat velice zásadně, velice vážně, čili jestliže by nebyly dvě miliardy, tak nejenže by školy byly ve finačních problémech, ale současně by nebyla také šance, že bude nastartováno to, o co já už sedm, osm let usiluji.

Slova rektora Univerzity Karlovy Ivana Wilhelma v rozhovoru pro BBC pronesená 15. října. České vysoké školy dvě miliardy nakonec dostaly a česká média o vysokých školách již téměř nepíší. Rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm však tvrdí, že neexistuje jasná představa o roli vysokého školství v českém vzdělávacím systému. Necítíte za to zodpovědnost?

Ne, já bych možná ještě napřed začal od těch čísel, ono se tady hraje s virtuálními dvěma miliardami, ale řekněme si ta čísla v trošku jiném sledu. V době, kdy tato vláda nastupovala, dostávaly vysoké školy 11 miliard 893 milionů a nějaké drobné, v tomto roce mají takřka 17 miliard, čili to není o dvě miliardy, ten nárůst je tam zřetelný a lze ho tady dokumentovat rok za rokem, kdy to ročně stoupalo.

Počkejte, ale vy zase musíte dodat další statistiku. Zvýšení počtu přijímaných lidí na vysoké školy, zvýšený počet vysokých škol, které se o peníze dělí, zvýšený počet budov a nákladů, které se zvýšeným počtem přijímaných studentů automaticky rostou.

No, malinko bych vás poopravil. Růst počtu vysokých škol za tyto čtyři roky je teoretický, protože vznikly jen dvě nové univerzity, v obou případech jde do značné míry o formální akt, protože v jednom případě jde o přejmenování vysoké školy v Hradci na Univerzitu Hradec, čili škola jako taková existovala, jen se změnil zákonný název. Za vznik lze považovat vznik zlínské Baťovy univerzity, ale ani ta nevznikla na zeleném drnu, vznikla sloučeným bývalých odloučených fakult jiných škol, čili v podstatě tam není žádný nový nárůst škol, nárůsty studentů ano.

Ale je tam nárůst počtu fakult.

Nárůst fakult samozřejmě je, tak jinak by také v podstatě ...

Ne, já vám oponuji proto, že vy jste uvedl pouze jednu statistiku. Uvedl jste statistiku počtu zvyšovaných peněz vysokým školám z rozpočtu, ale je nutné říci, proč se zvýšily počty peněz?

O tom jsme se od začátku bavili, počty studentů rostou a tudíž také rostou peníze, já jsem jen upřesňoval, že ten klamavý pocit, že rostou počty studentů, ale nerostly peníze a narostly jen o ty dvě vyhádané miliardy, že to není pravda, že těch miliard bylo daleko více, že to rostlo pravidelně rok za rokem.

Ivan Wilhelm tvrdí, že české vysoké školy nemají dostatečnou komunikaci s politickou elitou. Netuší, jaké jsou představy politiků o roli vysokého školství v českém vzdělávacím systému a stěžují si na špatnou komunikaci politické elity. Ivan Wilhelm hovoří o tom, že dvě miliardy, a teď ponechme stranou, zda to jsou, či nejsou virtuální čísla, že to je pouze začátek.

To nepochybně pouze začátek je, v tomto bych samozřejmě s panem rektorem souhlasil, ale pokud otázka stojí tak, že vysoké školy nemají představu o své vlastní úloze ve vzdělávacím systému, je problém na jejich straně, nikoliv ministerstva.

Ony svojí představu nabízejí, ale není tady komunikace s těmi, kteří rozhodují, tedy s politiky, říká Wilhelm.

Já nemohu garantovat komunikaci se všemi politiky, protože jak víte, politiků je mnoho, jen parlamentních stran je pět, ale na druhou stranu komunikace s ministerstvem si myslím, že v tomto směru funguje, jednáme velmi pravidelně, někdy jsou ta jednání dost složitá, někdy jednodušší, ale ta představa o roli vysokých škol je dána jakýmsi národním plánem rozvoje vysokého školství, který vzniká na základě plánu jednotlivých vysokých škol, takže tento plán existuje a je složen z toho, co samy vysoké školy navrhly.

Liší se představa vaše - jako ministra školství - s tím, jakou představu mají vysoké školy?

Neliší se vcelku, protože ten celkový plán samozřejmě ony navrhly kus po kuse, my jsme ho dali z toho dohromady a nakonec zase ony schválily tu celkovou vizi. Lišíme se, řekněme, s panem rektorem Zlatuškou nebo s panem rektorem Wilhelmem o určitých dílčích představách jejich vysokých škol, protože jestliže pan rektor Wilhelm si představuje rozvoj Karlovy univerzity tak, že tady bude výhledově studovat hodně třeba amerických studentů, tak tuto vizi já nesdílím. Jestliže se pan rektor Zlatuška domnívá, že důležitý je kvantitativní nárůst Masarykovy univerzity, aby se její počty studentů vyrovnaly počtu studentů Karlovy univerzity, tak toto já také nesdílím, ale obecně s celkem vysokých škol si nemyslím, že bychom byli v rozporu.

Pokud byste měl ještě další čtyři roky ve funkci ministra školství, co byste především změnil v systému vysokoškolského vzdělávání v České republice?

V systému vysokoškolského vzdělání já ze zákona nejsem oprávněn měnit takřka nic, zákon dal vysokým školám naprostou autonomii, jsou to veřejné vysoké školy, to, co já mohu ovlivňovat, je strukturace peněžních dotací ze státního rozpočtu směrem k vysokým školám.

Vy ovšem můžete ovlivňovat znění zákona.

Mohu samozřejmě, ale to může v podstatě kterýkoliv poslanec, protože všichni mají právo zákonodárné iniciativy a vy velmi dobře víte, že na poslední schůzi se o to pokoušel třeba zrovna poslanec Matějů.

Ptal jsem se vás jako člověka, který by mohl dostat šanci další čtyři roky vést ministerstvo školství.

Já jsem se o tu změnu vysokoškolského zákona, myslím, poměrně úspěšně pokusil již před svým nástupem na ministerstvo, protože zákon 111, který dnes platí, je něco, na čem jsem měl dost velký podíl, myslím si, že teď jde spíš o to, tento zákon naplno využívat, že jde o to, změnit strukturu dotací tak, aby nepřevažovala ta plošná dotace na žáka, aby převažovaly cílené peníze na nové moderní vzdělávací programy, na distanční formy studia, na ty krátké bakalářské programy, na takové věci.

To byste změnil?

To bych prosazoval, ano.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je ministr školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Eduard Zeman. Další téma a částečně jsme se už k němu dostali: splnění programového prohlášení vlády Miloše Zemana v oblasti školství. Ve zmiňované dokumentu se píše, a opět cituji doslova: "Prioritu vzdělávání vláda konkrétně promítne do své rozpočtové politiky posilováním kapitoly školství s cílem dosáhnout do roku 2002 jejího šestiprocentního podílu na hrubém domácím produktu." Tento slib nebyl splněn a už ani nebude, je to váš osobní neúspěch?

Já si tak osobně nejsem jist, že je to neúspěch. Tady před sebou mám něco, co ukazuje, jak dramaticky rostl hrubý domácí produkt a když porovnáme, jak rostly peníze vynaložené na školství, již jsem to mnohokrát říkal, nominální hodnoty, které jsme slibovali, tzn. ten průměrný roční sedmimiliardový nárůst, to jsme také splnili. Problém je v tom, že hrubý domácí produkt, když se na něj podíváme, tak dvě třetiny z něj představuje něco jiného než veřejné rozpočty, pouze třetinu představují veřejné rozpočty, čili ten růst se nepromítá dostatečně do toho nárůstu veřejných rozpočtů z různých grafů, které bohužel v rozhlase nelze ukázat, je dokonce zřejmé, že ačkoliv ty peníze stoupají nominálně, tak jejich podíl klesá, protože to HDP roste mnohem rychleji než ty rozpočty.

Podle vás bylo chybou zrovna tento indikátor, tento ukazatel psát do toho programového prohlášení?

Z dnešního hlediska se to dá za chybu považovat, tehdy nám připadalo, že umíme prognozovat, jak se to HDP bude chovat, a vyšlo to přepočteno na těch sedm miliard ročního nárůstu, že by to takto mělo vyjít. To HDP nás nakonec překvapilo.

I vláda prognostikova se občas zmýlí. Pokud byste psal ...

Zmýlili se tehdy všichni, včetně Patria Finance a podobných institucí, nikdo nepřepokládal takový nárůst HDP.

Ale Miloš Zeman se nerad srovnává s těmito institucemi.

Já jen pro přesnost upozorňuji, že jsme nebyli jediní, kdo odhadl nízko nárůsty HDP.

To vás neomlouvá. Co se týče tohoto indikátoru: pokud byste psal znovu programové prohlášení vlády, dával byste do něj už jen růst o počet miliard, než tento indikátor?

Za ty čtyři roky jsem pochopil, že tento indikátor se velmi obtížně prognozuje, protože stavíte vždycky na určitém trendu, který je v té chvíli znám, a pokud se ten trend nějakým způsobem prudce změní, pak vaše výpočty přestanou vycházet.

Mohl byste uvést, jak byste si do budoucna přál, aby vypadal růst peněz vydávaných na české školství?

Mohl. V podstatě ten sedmimiliardový roční nárůst, kdyby se podařilo držet rok za rokem, je v podstatě optimální za předpokladu, že se udrží míra inflace a podobné další indikátory.

Podle vás je nereálné, aby se zvyšovala zmiňovaná částka nad sedm miliard?

To se zase musíme zeptat, zda tak rychle porostou příjmy státního rozpočtu, aby bylo možné dávat větší a větší sumy. Zase si musíte uvědomit, že ve struktuře státního rozpočtu, když se na ní podíváme, tak těch 14 resortů představuje opět jen omezený podíl toho koláče, v podstatě 500 miliard ze 740 miliard je objem 14 kapitol a další třetina je mimo tento objem, čili když se podíváme na tu strukturu, tak značná část státního rozpočtu je dluhová služba, všeobecná pokladní správa, jiné kapitoly mimo těch 14 resortů, čili ...

Ale resort školství byl pro tuto vládu prioritou, tudíž nemůžeme také ...

Také nejvýrazněji narůstal.

Nemůžeme hledět na dalších 14 resortů ...

Já jsem jen odpovídal na to, zda se domnívám, že vyšší nárůst než těch 7 miliard ročně za stávajících podmínek není reálných, říkám, nemyslím si, že by byl, pokud dramaticky nevzrostou příjmy státního rozpočtu.

Znovu se dívám do programového prohlášení v oblasti školství a opět cituji doslova: "Navýšené rozpočtové zdroje budou určeny zejména pro rozvoj vědy, vysokého školství, řešení motivace a mzdové situace pedagogických pracovníků." Zastavme se u řešení motivace a mzdové situace pedagogických pracovníků. Od 1. března dostávají učitelé, a nejen oni, přidáno, i když Jaroslav Rössler, šéf odborového svazu školství doslova říká: "Ani březnové jedenáctiprocentní úpravy platů, byť je významná, nezpůsobí, že by mladí učitelé do škol nastupovali." Jak by podle vás měly růst platy ve školství, aby mladí učitelé do škol nastupovali?

Nástup mladých učitelů do škol není samozřejmě jen otázka nějaké mzdové motivace, ale kdyby se podařilo, aby platy učitelů rostly ročně v takovém tom rozsahu 12, 15 %, podařilo by se nám dosáhnout docela slušné situace.

Podle statistických údajů se učitelé základních škol řadí svými průměrnými výdělky až na 23. místo, tu statistiku asi znáte. Například před nimi jsou svářeči, telefonisté, výhybkáři. Jaká příčka by podle vás byla odpovídající učitelům základních škol a kdy je možné se k ní dobrat?

Na to jaká příčka, se nedá odpovídat jednoznačně, protože i světové zkušenosti říkají, že učitelé nebývají v podstatě v žádné zemi nikde na špičkách této tabulky. Jisté je, že u nás jsou o několik příček níže, než by být měli, to je jiná otázka, a to, co se s tím dá dělat, je pravidelné navyšování učitelských platů, o což jsme se celkem, myslím, dost poctivě snažili a v podstatě každým rokem tyto platy navyšovali.

Pokud byste byl i v budoucnu ministrem školství, tak byste se zasadil o to, aby opět o 11 % v průměru každoročně rostly tarify učitelům?

Snažil bych se o to, aby ty mzdy rostly nejméně o těch 11 % ročně, tak jako jsem se o to snažil v předchozích letech, kdy se dařil i třeba sedmnáctiprocentní nárůst platů ročně.

Platové ohodnocení učitelů škol například podle Rösslera způsobuje to, a teď opět cituji doslova tentokrát jeho slova z deníku Právo pronesená 13. února: "Odhaduji, že dnes učí děti minimálně 4 tisíce nekvalifikovaných lidí." Jak je to možné?

Čtyři tisíce ze čtvrt milionu nejsou nějak mnoho, když to spočítáte. Stále ještě patříme mezi země, kde je největší kvalifikovanost pracovníků, kde drtivé procento pedagogů má odborné vysokoškolské pedagogické vzdělání, v tom se nám i málokterá evropská země může rovnat.

Říká ministr školství, mládeže a tělovýchovy Eduard Zeman. Věřím, že se nesetkáváme za těmito mikrofony naposledy a někdy příště opět na shledanou.