Miloš Zeman, předseda Vlády ČR
Čtvrtek 9. května 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru

Citace rozhovoru v médiích


Podle premiéra Miloše Zemana je Česká strana sociálně demokratická jedinou ze stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, která zemi nedovedla k bankrotu. Zeman ve své řeči o činnosti kabinetu ocenil především to, že za jeho vlády došlo k ekonomickému oživení.

Náš ekonomický růst není bublina, že je to dlouhodobě stabilní růst, především z toho důvodu, že růst produktivity práce je výrazně rychlejší než růst reálných mezd a růst investic je výrazně rychlejší než růst spotřeby.

Slova Miloše Zemana. Opozice v rozpravě k hodnocení Zemanovy vlády tvrdila, že premiér se příliš chválil. Jeden hlas za všechny. Hovoří předseda poslaneckého klubu Unie svobody-Demokratické unie Karel Kühnl.

Karel KÜHNL /zvukový záznam/: Pan předseda vlády ještě v době, kdy nebyl předsedou vlády, kdy byl úctyhodným prognostikem, tj. v roce 1989, v létě toho roku, zveřejnil v Technickém magazínu jeden velice dobrý analytický článek, v němž strhl růžové brýle z očí tehdejšího režimu, to byl čin velmi odvážný a já jsem se domníval, že ty růžové brýle strhl a zahodil někam do nenávratna. Ukázalo se však, že je odhodil jen malý kousek, protože už zřejmě tušil, že jednou se mu mohou hodit.

Poznamenal na adresu Miloše Zemana šéf poslaneckého klubu Unie svobody-Demokratické unie Karel Kühnl. Nejen o čtyřech letech vládnutí Miloše Zemana a jeho týmu bude následujících třicet minut. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda vlády české, a to České republiky, Miloš Zeman. Vítejte v BBC. Hezký dobrý den.

Dobré odpoledne. Co to znamená: "A to České republiky."?

Dodávám oficiální název. Vláda České republiky. Je to tak správně? Nezměnilo se to?

Je to tak správně, ale zpočátku jste vypadal, jako že váháte, jak se tato vláda vlastně jmenuje.

Neváhám. První téma našeho rozhovoru: "Dotazník na rozloučenou". Pravidla jsou jednoduchá. Prosím vás, abyste jednoduchými větami či holými větami odpověděl na deset otázek. Můžeme začít?

No, nemůžeme, protože vy zřejmě neznáte světovou literaturu. Kdybyste ji znal, tak byste věděl ...

Myslel jsem, že ...

Proust, ano, ...

Proust, ano. To už jste tady říkal.

Napsal hledání Ztraceného času jednou větou a má to několik set stránek.

Ale holá věta není totéž, co souvětí.

Dobře.

Proto jsem řekl: "Holá věta."

Takže jdeme na to.

Můžeme začít. Čemu jste se v politice přiučil?

Že největší nebezpečí jsou blbci, nikoliv názoroví protivníci, ale blbci. Holá věta.

Jaká je největší politická prohra Miloše Zemana?

Zákon o majetkovém přiznání, to, že jsme ho nedokázali prosadit.

Proč?

No, protože ty pravicové opoziční strany, které mají sponzory, jež by na zákon o majetkovém přiznání doplatili, byly proti a měly vůči menšinové vládě ve sněmovně většinu.

Co považujete za svoji největší výhru v politice?

Především to, že jsme vyvedli zemi z hospodářské krize a že jsme pátou nejrychleji rostoucí ekonomikou ve světě.

Komu byste se chtěl ještě před svým odchodem z politiky za cokoliv omluvit?

Nikomu.

Jakou negativní vlastnost, máte-li takovou, se vám nepodařilo během politické kariéry potlačit?

To, čemu říkal Karel Kryl ve svém Půl kacíři: "Miloš Zeman by byl ochoten zavraždit svoji vlastní babičku za podařený bonmot."

Který bonmot považujete za podařený?

Všechny.

Neexistuje žádný, který nepovažuje za škvár?

Pokud máte na mysli pana Žantovského z poslední doby, tak jsem pouze citoval to, co je mu přisuzováno jako jeho epiteto non constance, nikoliv epiteto non ornance v Senátu Parlamentu České republiky.

Přišel okamžik, kdy jste během své politické kariéry pocítil nějakou osobní krizi?

Žádná taková krize nebyla, pouze jsem si řekl, a tady mi dovolte výjimečně rozvinutou větu, že už nikdy nemohu opakovat zpětinásobení výsledků sociální demokracie ve volbách z šesti na třicet dva procent, protože sto padesát procent se dá dosáhnout leda v Severní Koreji.

Jaké bylo vaše nejobtížnější politické rozhodnutí?

Opoziční smlouva.

Proč?

Protože to bylo nestandardní a neobvyklé řešení a jsem rád, že se osvědčila.

Byť jste prorokoval, že bude pokračovat, že je možné, že bude pokračovat i po volbách v roce 2002?

Nevím, protože to záleží na voličích. Já bych si v každém případě, aby ve vládě, přál, aby ve vládě bylo maximum sociálních demokratů a v menšinové vládě sociální demokracie, jak jistě víte, je sociálních demokratů sto procent.

S jakým dluhem opouštíte českou politickou scénu, opouštíte-li ji s nějakým dluhem?

Ano, já už jsem o tom dluhu mluvil ve svém sdělení Poslanecké sněmovně. Myslím si, že se nám sice podařilo zastavit růst nezaměstnanosti, nicméně zatím nedošlo k významnějšímu poklesu, i když dnešní statistická čísla říkají, že opět se nezaměstnanost opět o něco snížila, z devět celých jedna na osm celých osm, bude-li tento trend pokračovat, bude i tento dluh vymazán.

Jiný dluh nemáte?

Jiný významnější dluh tady nevidím s výjimkou těch nepřijatých zákonů, jako byl již citovaný zákon o majetkovém přiznání nebo registračních pokladnách.

Koho jste během svého působení v politice neurazil a uraziti chtěl?

Urazil jsem všechny, které jsem uraziti chtěl. Neurazil jsem Moniku Pajerovou, Jiřího Lobkowicze, Petra Cibulku a další plevel české politické scény, protože mně za to nestáli.

S jakým přídomkem byste si přál, aby v historii bylo spojováno či zapsáno jméno premiéra Miloše Zemana?

Člověk, který přispěl k tomu, že se z malé a vysmívané strany stala nejsilnější parlamentní strana, a člověk, který přispěl k tomu, že z ekonomické krize se Česká republika dostala do podoby prosperující ekonomiky.

Kdy jste měl chuť v politice nejvíc řvát?

Když mě interpelovali komunističtí poslanci ohledně vyslání naší polní nemocnice do Afghánistánu a já jsem na ně hovořil zvýšeným hlasem a říkal jsem jim, že zrovna oni jsou ti poslední, kdo by měli bojovat za lidská práva.

To jste byl skutečně nejvíc, lidově řečeno, vytočený v politice?

Já bych neřekl, že jsem byl vytočen. Já jsem pouze zvýšil hlas, aby to k těm komunistickým poslancům dolehlo.

Kdy jste naposledy zvýšil hlas na své spolupracovníky?

Moji spolupracovníci vědí, že nejnebezpečnější jsem v okamžiku, kdy mluvím velmi tiše. V tom případě jim zpravidla oznamuji, že se s nimi loučím. Nezapomeňte, že z vlády z devatenácti původních členů odešlo za čtyři roky jedenáct členů.

Další téma: čtyři roky vládnutí Miloše Zemana. Za čtyři roky vládnutí a sám jste to už zmínil, váš tým prošel jedenácti obměnami, což je v novodobé historii České republiky rekord. O čem podle vás tento rekord vypovídá?

Podívejte, sociální demokracie nebyla nepochybně připravena na to, že po volbách v roce 1998 bude mít jednobarevnou vládu, to znamená, že jsem musel stáhnout elitu sociální demokracie z regionů, což se nám trochu vymstilo v krajských volbách v roce 2000 a někteří ministři se osvědčili více, někteří ministři se osvědčili méně. Je to jako v hokeji, kdy trenér má také k dispozici tři, nebo dokonce čtyři pětky a koneckonců i ve fotbale občas střídáte. Takže vyšel jsem z toho, že jsem postavil tým sebevrahů. Vážím si práce všech ministrů, nikoho nevyjímaje, ale někteří z nich byli postupně nahrazeni lidmi, kteří, jemně řečeno, byli většinou ještě schopnější než jejich předchůdci.

Interpretuji si správně vaše slova, že na začátku vaší vlády sociální demokracie vlastně nebyla personálně na tak velký úkol obsadit celou vládu připravena?

Já si myslím, že nikdo nepředpokládal, že budeme mít úplně všechny ministry a předpokládali jsme, že budeme v koalici. Víte, být ministrem, na to není žádná přípravka, žádná vysoká škola. Ale myslím si, že během těch čtyř let jsme dosáhli stavu, kdy jsme schopni obsadit kvalitními lidmi všechna křesla ve vládě.

Existuje v současnosti nějaký nejslabší článek vlády?

Každá vláda má svůj nejslabší článek, ale doufám, že neočekáváte, že ho tady budu jmenovat.

Myslel jsem, že třeba zmíníte: "Premiér."

Já jsem byl vždycky loajální a pokud jde o premiéra, tak jako jsem odvolal jedenáct členů vlády, tak jsem už před dvěma lety k tomuto datu odvolal sám sebe.

Odchodu, kterého člena vašeho týmu, jste nejvíce litoval?

Tak já bych řekl, že jsem pokládal za trochu zbytečné, že odchází ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Ono to bylo způsobeno tím, že nedovedl vyjednávat v Poslanecké sněmovně, zatímco jeho nástupce Jaroslav Bureš, kterého pan ministr Motejl doporučil sám, tuto vyjednávací schopnost má. Čili byli to lidé stejných odborných kvalit a myslím si, že kdyby se pan ministr Motejl, exministr Motejl naučil trochu lépe vyjednávat, mohl být ministrem spravedlnosti i nadále.

Vraťme se o čtyři roky zpět. 18. srpna 1998 předstoupil Miloš Zeman před Poslaneckou sněmovnu s programovým prohlášením své vlády. Při té příležitosti hovořil Miloš Zeman o vizi svého týmu.

Miloš ZEMAN /zvukový záznam/: Tato vize je založena na třech pilířích, které by se snad daly shrnout pod jednoho společného jmenovatele, a tím je určitá realokace investic z investic do fyzického kapitálu, do investic do lidského kapitálu, tedy do sociálních investic, přičemž za nejdůležitější formu sociální investice považuje vláda ve svém programovém prohlášení investice do vzdělávání. Tato teze nabývá i konkrétní podobu rozpočtové priority, že vláda, byť byla střídmá v kvantifikacích, v programovém prohlášení vyslovuje úmysl usilovat o to, aby podíl výdajů na vzdělání z dnešních čtyři celé dvě desetiny procenta hrubého domácího produktu vzrostl alespoň na šest procent hrubého domácího produktu na konci jejího funkčního období, tedy v roce 2002.

Slova Miloše Zemana pronesená 18. srpna 1998. Vy jste jako o největším dluhu hovořil o nezaměstnanosti. Jak si ovšem před veřejností České republiky obhájíte, že ke splnění jednoho ze tří hlavních pilířů vize vaší vlády nedošlo, protože podíl výdajů na školství neodpovídá šesti procentům HDP?

Velmi prostě. Kdybyste znal absolutní částky, které byly věnovány na školství z rozpočtu, tak byste věděl, že tato vláda výdaje na školství zvyšovala nejrychleji ze všech dosavadních polistopadových vlád a že je zdvihla doslova o jednu třetinu, konkrétně z šedesáti na osmdesát miliard korun za čtyři roky svého funkčního období.

Se slušností sobě vlastní nerad skáču do řeči. Tato čísla samozřejmě znám, ale ta nejsou v programovém prohlášení vlády. V programovém prohlášení vlády je číslo šest procent HDP.

Ano, očekávali jsme, že místo těch osmdesát miliard to může být až sto miliard. A důvod, proč se toto očekávání nesplnilo, jsem mnohokrát vysvětlil. Když jsme přišli k moci, zjistili jsme, že naše nejvýznamnější finanční ústavy počínaje Českou spořitelnou jsou před krachem. Mohli jsme udělat velkolepé gesto, to znamená, uvolnit prostor ke krachu těchto finančních ústavů, v důsledku čehož by naši drobní střadatelé přišli o svoje úspory, prohlásit: "Za to může Klausova vláda," a věnovat takto ušetřené peníze do školství. Místo toho jsme těch chybějících dvacet miliard, a dokonce více než dvacet miliard ne kvůli bankám, ale kvůli střadatelům dali do sanace finančních ústavů, a jak víte, proběhla privatizace bank, proběhl převod špatných úvěrů z těchto bank do konsolidační agentury a zachránili jsme úspory všech střadatelů. Toto je naprosto jasné vysvětlení.

Budu-li ovšem teď přemýšlet, jakou otázku položit dál, a budete-li podobně argumentovat, tak další nesplněný slib asi zdůvodníte obdobně. Podpora vědy a výzkumu. Tvrdá statistická data říkají: V roce 1993 byly výdaje na vědu 0,44 % HDP. Když se váš kabinet ujímal vlády v roce 1998, bylo to 0,49% HDP, a po čtyřech letech vládnutí vašeho týmu je to 0,54 % HDP. Přitom už v roce 1994 bylo přijato vládní usnesení, že do roku 2000 podíl peněz vynakládaných na vědu a výzkum v České republice vystoupí na 0,7 % HDP. To usnesení nebylo dodnes splněno.

V každém případě tady došlo byť k mírnému zlepšení. Ale, pane kolego, víte, když vyvádíte zemi z hospodářské krize, která se ukázala být, viz banky a spořitelny, hlubší, než jste jako opoziční strana mohli i v nejhrůznějších snech předpokládat, tak si musíte stanovit nové priority odpovídající nově poznané situaci. A to, o co nám šlo, je zachránit českou ekonomiku, která v době, kdy jsme přebírali vládu, klesala z hlediska absolutní výkonnosti, z hlediska životní úrovně, kdy devalvovala měna a kdy řada podniků bylo před krachem. A když se nám podařilo zvýšit relativně a samozřejmě i absolutně výdaje na výzkum, ale toto zvýšení nebylo tak vysoké, jak jsme původně doufali, protože, i když jsme mluvili o spálené zemi, tak jsme netušili míru její spálenosti, tak to znamená relativní úspěch.

Pokud byste, a sám jste řekl, že nechcete pokračovat v politické kariéře, dobrovolně ji končíte, pokud byste v ní měl pokračoval a měl za úkol sestavit vládu, sepsat programové prohlášení, tak byste vlastně splnil ty úkoly, ke kterým jste se zavázali v programovém prohlášení roku 1998, ať už 6 % HDP na školství, 0,7 % HDP na vědu a výzkum?

Kdybych znovu sestavoval vládu, jako že k tomu zcela určitě nedojde, tak bych řekl: "Nyní máme stabilizovaný bankovní sektor, nyní nám nehrozí žádný krach, žádná ekonomická krize, nyní máme nejenom čas, ale především prostředky splnit naše původní dlouhodobé priority, od nichž jsme byli odvedeni díky tomu, že vymetání Augiášova chléva bylo daleko náročnější, než jsme očekávali." Ale podařilo se.

Připomeňme si ještě jednou čtyři roky vaše stará slova při představování programového prohlášení vlády z 18. srpna 1998. Miloš Zeman hovořil i o výnosech z privatizace bank.

Miloš ZEMAN /zvukový záznam/: Ale jednoznačně říkáme, že výnosy z této privatizace už nebudeme věnovat na sanaci bank nebo jiných institucí, které pak budou poskytovat rizikové úvěry podnikům a budou tak svým způsobem, byť poněkud sofistikovanější formou, opakovat obrovské dotace a lití peněz do černých děr, protože tyto úvěry, jak dobře víme, v mnoha případech nebyly spláceny a podíl těchto úvěrů na úvěrovém portfoliu českých bank přesahuje třicet procent.

18. srpen 1998 a slova Miloše Zemana. Už jste hovořil o horším Augiášově chlévě, než který jste původně očekávali. Ovšem vaše vláda sanovala dál některé podniky. Podle informací České konsolidační agentury například zachování jednoho místa v brněnském Zetoru přišlo české daňové poplatníky v průběhu posledních deseti let na šest milionů korun.

Podívejte se ...

Promiňte, k tomu přispěla i vaše vláda.

Za prvé, výnosy z privatizace byly rozhodující měrou věnovány na to, aby se investovalo do dopravní infrastruktury a do bytové výstavby, a za tím účelem byly zřízeny dva mimorozpočtové fondy. Pokud jde o brněnský Zetor, tak tento podnik sanovala každá předchozí vláda. Je to slavná firemní značka, já bych byl nerad, aby zanikla. Ale moje vláda brněnský Zetor privatizovala a moje vláda vytvořila situaci, že jak do brněnského Zetoru, tak především do těch černých děr v bankovním sektoru už teď skutečně není nutné dát ani korunu, ale nezapomeňte, že jsme museli splácet dluhy, které tady udělali různí Stehlíci v Poldi Kladno, Marouškové v ČKD, Pastrňákové a Pitrošové ve Vítkovicích a v Nové huti a buď jsme mohli nechat s lehkým srdcem tyto podniky kleknout a razantně právě v problémových regionech dále zvýšit nezaměstnanost, anebo s těžkým srdcem věnovat určité prostředky na jejich záchranu, i když bychom je daleko raději věnovali do toho vzdělání nebo výzkumu a vývoje.

Podle vás tedy už žádná příští vláda nemusí jakýkoliv další podnik sanovat?

Žádná příští vláda nebude v žádném případě řešit bankovní sektor. To, čemu se kdysi říkalo bankovní socialismus, bylo privatizací českých bank totálně odstraněno. Nemohu potvrdit, že by žádná budoucí vláda nesanovala žádný podnik, protože stále ještě zbývá několik málo podniků, kde budeme muset tuto situaci řešit. Například Nová huť má díky svému minulému hospodaření dluh dvacet tři miliard korun a my teď právě intenzivně jednáme se zahraničním strategickým investorem o privatizaci Nové huti Ostrava.

Můžete uvést zhruba, kolik hrstka podniků, o níž hovoříte, ještě bude české daňové poplatníky zhruba stát, dovedete to odhadnout?

Myslím, že to v této chvíli nedokáže přesně odhadnout nikdo, ale ...

Hrubé číslo.

Ten řádový odhad bude méně než jedna desetina prostředků toho, co jsme do toho vložili až dosud, protože těch podniků je skutečně velmi málo a v podstatě jde především o hutní podniky na Ostravsku.

Další věc, kterou jste sliboval. Opět budu citovat vaše slova, která pocházejí ze září roku 1998 z Lidových novin. Miloš Zeman v rozhovoru pro Lidové noviny doslova uvedl: "Za chybu předchozích vlád považuji daňové nedoplatky. Oficiální statistická čísla mluví o osmdesáti miliardách, z toho zhruba třiašedesát miliard. Nemýlím-li se, to jsou nedoplatky od roku 1993, zbytek jsou nedoplatky staré. Samozřejmě tady nebudu tvrdit, že všechny tyto nedoplatky se dají nalít zpátky do státní pokladny, ale v každém případě se dá určitá část nesporně získat." Jiří Rusnok přijímal funkci ministra financí s tím, že má za úkol zlepšit výběr daňových nedoplatků. Ovšem vláda ČSSD opouští Strakovu akademii s nedoplatky více než sto miliard korun. Což znamená zvýšení oproti roku 1998 o celých dvacet miliard.

Nedoplatky se zvyšují každý rok o třicet procent, i když jejich nominální hodnota zůstává na konstantní úrovni. Je to způsobeno tím, že ke každému daňovému nedoplatku se přičítá zhruba třicetiprocentní sankční úrok každý rok. A jestliže máte daňové nedoplatky za firmami, které již ukončily svoji existenci, tak je nesmírně obtížné tyto daňové nedoplatky vybrat. Čili daňové nedoplatky se absolutně nezvýšily, naopak mírně klesly. To, co vzrostlo, je takzvané příslušenství. To znamená, penále a sankční úroky. A my se samozřejmě snažíme zabavit majetek neplatičům, zatímco za minulých vlád ten majetek, který byl zabaven, se ročně pohyboval v hodnotě čtyřicet až padesáti milionů korun, tak za současné vlády zabavený majetek za rok 2001 přesahuje jednu miliardu korun. Nicméně je to dlouhodobý proces, protože neplatiči mají skvělé advokáty, neplatí zákon o majetkovém přiznání, o kterém jsme už mluvili, nicméně je to proces, který byl nastartován a který pokračuje.

Další téma: Dotazy posluchačů tak, jak chodí na internetovou adresu. Karel Pokorný z Prahy se vás ptá, zda se podaří splnit váš slib, že by do voleb mohla být přesunuta Svobodná Evropa z centra Prahy?

Ministr Kavan má uloženo od vlády i od Bezpečnostní rady státu, aby jednání tohoto typu dovedl do konce května k zdárnému konci. To samozřejmě neznamená, že do konce května proběhne stěhování, ale že bude uzavřena dohoda o tomto přestěhování.

Myslíte si, že se podaří usnesení splnit, že jej Jan Kavan splní a bude uzavřena dohoda?

Byl navržen naprosto konkrétní objekt, který teď ještě nebudu jmenovat, se všemi podle mého názoru potřebnými parametry a domnívám se, že tedy ministr Kavan má povinnost a možnost toto usnesení splnit.

Objekt tedy je ..., zprávy českých novin, že se bude stavět na zelené louce, jsou tudíž jen fámy?

Zprávy českých novin jsou většinou jenom fámy, pane redaktore.

Další otázka se týká toho, zda byste si dovedl vsadit na výsledek voleb, že vyhraje ČSSD a o co byste se vsadil, ptá se Jiřina Nováčková.

Tak já si myslím, že naši voliči jsou rozumní, což prokázali i tím, že pan Sládek se podruhé nedostal do parlamentu a že posuzují každou vládu podle jejích reálných výsledků. Uvědomte si, že všechny parlamentní strany v téhle zemi už jednou vládly, komunisté čtyřicet let, ODS zhruba šest let a sociální demokracie čtyři roky. Komunistická vláda padla listopadovou revolucí, Klausova koaliční vláda se rozpadla ekonomickou krizí, za této vlády je politická stabilita, sociální smír a ekonomická prosperita. Já si myslím, že rozumný volič to ocení, o nerozumného voliče není co stát. No, a protože věřím, že u nás převažuje v tom elektorátu většina rozumných voličů, věřím, že sociální demokracie vyhraje.

O co byste se vsadil, že vyhraje?

O láhev Becherovky, svého oblíbeného nápoje.

Není to příliš laciná sázka, kdyby sociální demokracie prohrála?

Já si myslím, že Becherovka je výborný nápoj.

Ale levný.

No, a to je snad dobře, ne? Proč byste chtěl, vy snobe, aby každý dobrý nápoj byl drahý?

Nu, aby ta sázka byla podmaněna krví velkého tučného konta Miloše Zemana.

Vy nedokážete měřit jinak než pomocí peněz, já nemám rád tento způsob měření. Já nehodnotím nápoje podle toho, jak jsou drahé, ale jak mi chutnají.

A číslo sociální demokracie byste odhadl?

Já doufám, že ten výsledek nebude horší než v minulých volbách, i když opoziční strana to má vždycky jednoduší než strana vládní.

Jiří Jurka z Prahy se vás ptá: Zda jsou pravdivé kritiky opozice, že za vás narostla byrokracie? Jen pro zajímavost: ODS jde do voleb s programem, že udělá průvan v byrokracii. Chce zrušit až téměř třetinu úředníků.

ODS už zřídila antibyrokratickou komisi v roce 1995 pod vedením pana ministra Budínského, a tento její pokus skončil naprostým krachem. Takže já znovu doporučuji voličům, aby soudili politické strany ne podle jejích slibů, typu jistoty desetinásobku nebo dvacetitisícového měsíčního příjmu, ale podle jejích činů. Pokud za nás vzrostli úředníci, tak vzrostli tam, kde to od nás vyžadovala Evropská unie, protože jsme museli zřídit instituce, které prostě komunistický režim neměl. To je něco podobného, jako kdybyste řekl, že diktatura je levnější a méně byrokratická než parlamentní demokracie a měl byste pravdu. Teď provádíme reformu veřejné správy, tahle vláda je první, která dobrovolně odevzdává část svých kompetencí a samozřejmě, že to opět povede k určitému nárůstu úředníků, protože to znamená, že většina věcí se bude řídit z obecních úřadů nebo z krajských úřadů a nebude se řídit z pražských úřadů.

Dovolte, abych tento dotaz doplnil tím, že jsem si ze statistického úřadu nechal vyjet data týkající se lidí zaměstnaných ve veřejné správě celkem. V roce 1993 to byly 132 000 a v roce 2000 už to bylo 182 000, přičemž za vaší vlády nárůst zhruba o deset tisíc. Jaké číslo, si myslíte, až proběhne reforma veřejné správy, by mohlo odpovídat úředníkům?

Já si myslím, že se to zhruba na této úrovni už stabilizuje, protože my chceme k prvnímu první 2003 rozpustit okresní úřady, na nichž je koncentrováno zhruba čtrnáct tisíc úředníků a předpokládám, že převod na pověřené městské úřady nebude vyžadovat nějaký výrazný nárůst úředníků. Ale znovu konstatuji, chceme-li se stát členskou zemí Evropské unie, musíme zřídit instituce, které jsme dosud neměli, a ty instituce ..., a to od nás Evropská unie jasně chce, vyžadují určitý počet úředníků.

Třicet minut je za námi, bohužel, tak někdy příště. Miloš Zeman, premiér České republiky. Díky a na shledanou.

Na shledanou.

Od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Takové bylo Interview BBC. Blíží se celá, zprávy BBC.

Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.