Miloš ZEMAN /zvukový záznam/: Nebudou u toho novináři, to znamená producenti informačních polutantů a zkažených bez informačních potravin.

Slova Miloše Zemana. Nejen o vztahu novinářů a politiků v České republice bude následujících 30 minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl sociolog médií z Masarykovy univerzity v Brně Jaromír Volek. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Hezký podvečer.

Češi, Moravané a Slezané zažívají už pátou volební kampaň od listopadu 1989. Liší se podle vás od kampaní předchozích nebo je stejná?

No, tuto otázku jsem očekával. Samozřejmě, že v těch zásadních, základních rysech ta kampaň není výrazně jiná od té poslední v roce 98, samozřejmě, že ta kampaň je výrazně postavena tak, jak se dneska ty kampaně dělají jak v Evropě, tak ve Spojených státech, je postavená jako kampaň marketingová, tedy kampaň, která prodává nějaký typický produkt, nebo produkt, který má nějakou politickou dimenzi, ale je to marketingová kampaň de facto u všech stran, snad s jakousi výjimkou u komunistů, ale i tam jsou viditelné ty prvky marketingu. Co bych vypíchl jako zásadní změny, ale přeci jen jakési akcenty, kterými se tata kampaň odlišuje, dvě věci, jedna věc ta extremní zahlcenost médií jak tištěných, tak elektronických, výzkumy veřejného mínění. Já myslím, že se k tomu ještě dostaneme, já to považuji, tam nešlo samozřejmě o žádnou informační hodnotu, výzkumy veřejného mínění produkované ze dne na dne, nebo ob dva dny, samozřejmě, každý kdo ví a zabývá se touto problematikou ví, že to je spíše pro zábavu a já se obávám, že ty noviny, média použily ty výzkumy veřejného mínění jako součást infotainmentu, tam šlo samozřejmě o ty grafy, o jejich barvy a ne o odraz proměn veřejného mínění, to veřejné mínění se nemění takto rychle, pakliže se neodehrají nějaké výrazné kauzy, nějaké skandály atd., což bych řekl, že v této kampaní se něco takového zatím neodehrálo, tzn. to je ta role výzkumů veřejného mínění, které ovšem nastavují agendu, vytvářejí jakousi tendenci, kdo je silnější a kdo je slabší, doufám, že se k tomu ještě dostaneme, jen poznamenám, že samozřejmě tady ty výzkumy veřejného mínění pomáhaly roztáčet tzv. spirálu mlčení, tzn. někoho pouštěly do hry a jiného eliminovaly, a to způsobem, který si myslím ... Já jsem sociolog, z mého pohledu to diskredituje disciplínu jako je sociologii, byť sociologii, chraň Bůh, abychom ji ztotožňovali pouze s výzkumy veřejného mínění.

Přeci jen ale v médiích je ztotožňována sociologie s výzkumy veřejného mínění, protože jsou výzkumy prezentovány sociology....

Ano, obávám se, právě proto jsem to říkal, že pro sociologa to není příliš radostný pohled. Ta druhá věc, o které bych rád mluvil, to je záležitost posledních 14 dnů, tam myslím, že česká média hlavně ta papírová, tištěná, pro mě velmi překvapivě hodnotila výsledky dvou televizních diskusí mezi Vladimírem Špidlou a Václavem Klausem způsobem, který mě překvapil, neb česká žurnalistika až do minulých voleb a řekl bych i v tomto volebním období, byla vždycky více pravicová, řekněme středopravicová, nakonec i výzkumy veřejného mínění mezi novináři ukazují, že novináři mají ty preference spíš doprava, a to jednoznačné okomentování těch diskusí ve prospěch Vladimíra Špidly mě překvapilo. Vzhledem k tomu, že se těmi diskusemi a jejich analýzami zabývám poměrně dlouho, nebo ta 90. léta, tak mě překvapil ten jednoznačný soud, ten jednoznačný komentář, jak to dopadlo, já bych tak jednoznačně kategorický nebyl.

Špidla nebyl lepší, jak o tom referovala například Mladá fronta DNES či Lidové noviny?

Ne, já si myslím, že já bych si netroufl na titulní stránku dát palcový titulek "Špidla vyhrál" nebo něco v tom kontextu, já to necituji přesně, myslím si, že ty nuance, ty dimenze toho, co prezentoval Vladimír Špidla bylo věcné, řekněme, že ta příprava jeho byla mnohem hlubší, že prezentoval věcnou argumentaci. Druhá věc je, že vždycky v těch médiích se odehrává boj o image a v tomto směru, zejména v té druhé diskusi v Sedmičce, Václav Klaus zkušený to diskutér a debatér se schopností, řekněme, prezentovat svou vlastní image, tam myslím, že ten jeho výkon nebyl tak špatný, nebo že by byl poražen na kolena, jak se to někde zdálo v některých těch komentářích. To já jsem tam nepozoroval, proč to říkám? To by nebylo tak podstatné, myslím si, že toto, tyto dvě diskuse a jejich komentáře v médiích, to se mi zdá, že to je zatím nejtvrdší úder, který kdy kdo na české politické scéně, respektive v médiích Václavu Klausovi zasadil. Víte, kdy narcisní figura, tedy člověk, který touží po tom, aby byl obdivován, když je mu permanentně sdělováno masovými médii, že prohrál, ať je to v tenise nebo v politice, tak je to, myslím, pro něj tak neúnosná situace, že pak třeba vyrábí takové pojmy, dneska jsem se dočetl v Mladé frontě, že označuje Vladimíra Špidlu za fanatika a teď mně opravte jestli budu citovat správně: "Za fanatika ...

"Husákovsko-jakešovského typu"...

Ale ještě je tam lepší spojení, "za fanatika neznámého rozměru", to je skoro metafyzické označení. To jsem si říkal: "Co tím myslí?" Jinými slovy, tam se zdá, že se podařilo českým médiím vyprovokovat k formulacím, samozřejmě, on ten jeho slovník se v těch 90. letech do té míry vyprázdnil, že on už obtížně hledá označení typu "spiknutí", "sarajevský atentát", všechny ty metafory už se vyprázdnily, v tom jeho projevu už je to poměrně vidět, tudíž už dochází i k poměrně bizardním, řekl bych až komickým a zábavným formulacím tohoto typu.

Znamená to, že Václav Klaus neusnesl zmiňovaný úder, který mu uštědřila česká média v hodnocení a hysteričnost kampaně a výroků Václava Klause tomu napovídá?

To je zase ta formulace kategorická, vy chcete černá - bílá, já bych řekl, že spíš je to na škále a na té škále se mi zdá, že Václav Klaus neprohrál v těch diskusích, ale prohrává v té reflexy těch diskusí, že na ně reaguje způsobem jako by de facto přiznával, že skutečně prohrál, a to já si nemyslím, já si myslím, že ten výkon byl minimálně v té druhé diskusi srovnatelný.

Jaké poučení z toho, co jsme teď rozebrali, by si podle vás měla vzít česká média?

Počkejte, teď myslíte to hodnocení těch diskusí?

Přesně tak.

To já, jestli jste to pochopil jako kritiku těch médií, tak já jsem to takto nemyslel, ona je to vždycky velmi subjektivní kategorie říci: "On byl lepší nebo ten byl horší." Já samozřejmě nemám rád, jestli chcete to poučení, tak já se přiznám, že nemám rád když tak vážné věci jako je starost o problémy obce, někdo redukuje do problematiky volebních dostihů nebo těch kategorií "ten byl horší a ten byl lepší" ve smyslu jako atletiky.

Nebo personifikace a utkání....

Přesně tak, já si myslím, že tam by mě bývalo bylo milejší kdybych se dočetl, že Vladimír Špidla byl věcný, argumentačně připravený a Václav Klaus s jistou mírou nonšalance a komunikační dovednosti mu oponoval, to už by se mi zdálo mnohem konkrétnější a zároveň bych řekl přesnější.

Další téma: marketingové pojetí předvolební kampaně. Nejvyšší představitel katolické církve v České republice, kardinál Miloslav Vlk před těmito mikrofony kritizoval úroveň předvolební kampaně v České republice.

Miloslav VLK /zvukový záznam/: Čtěte billboardy nebo si všimněte billboardů a bude to patrné, čili, že jsou to jednoduché sliby, ať jsou splnitelné nebo nesplnitelné a pak mi velmi vadí ta podbízivost politiků, že někteří prosí a zapřísahají a žádají a telefonují a "Volte nás, nás volte, my to zachráníme", čili tato podbízivost, ta mi velmi vadí.

Slova kardinála Miloslava Vlka. Je možné se v éře marketingové vedení předvolební kampaně vyhnout podbízivosti?

Ne, tak samozřejmě ten princip toho marketingu a myslím si, že to je zajímavá etapa od poloviny 60. let nebo od přelomu 60. a 70. let, kdy se v těch marketingových strategiích začíná využívat výrazně ten mechanismus trošku poučený psychoanalýzou, respektive bratrancem Zikmunda Freuda, který rozvíjel tu problematiku Forkesbrouk atd., mimochodem vaši kolegové z britského BBC o tom natočili skvělý dokument, tak tam si myslím, že je podstatné, že se prodává obal a obal toho sdělení, samozřejmě, že se zjistilo, že ta schopnost, kapacita voličů, stejně jako konzumentů, reflektovat racionálně atd. je omezena, že vyšší míra efektivity je v tom, jak se prodá ten obal. Já bych nelkal nad tím, že se ta kampaň vede tímto způsobem, to je prostě, těžko to můžeme zakázat atd. Spíš bych řekl, že míra vkusu některých těch produktů těch reklamních agentur, myslím si, spíš poškozuje ty klienty, kterým ony mají samy sloužit, nebo kterým to image mají vyrábět.

Máte nějakou konkrétní kampaň na mysli?

Řekl bych, že to jsou spíš některé segmenty té kampaně.

Například?

Řekněme, že ta historka, myslím, ze včerejška se lvem na Výstavišti je myslím docela zábavná, ale nevím, jestli je to ten pravý akcent, řekněme, kompenzující slabší stránku Koalice, tedy obranu národních zájmů. Myslím si, že by se dalo vymyslet něco věcnějšího a zároveň méně kolotočového.

Věnujme se nyní účinkům marketingového pojetí politiky a reklamním sloganům. Nepřeceňují politici účinky marketingového pojetí předvolební kampaně?

Tak já se obávám, že politici dnes už ani nemají moc šancí něco přeceňovat, oni jsou ve vleku těch agentur. Troufám si tvrdit, že ta filosofie toho, jak prodat politické ideje je dneska součástí politického diskurzu a je v něm tak hluboce zapuštěna, že je dneska na úrovni té politiky nebo na úrovni těch politických stran zásadní pouze vědět, kolik na to máme a vycházet z toho, že za 60 milionů se ta kampaň dá udělat dobře, za 30 už to bude problém a za 10 milionů se ta kampaň nedá udělat tak, abychom uspěli, jinými slovy já myslím, že ti politici o tom, co jsou mediální účinky, příliš netuší, a že se tedy spolehli na experty a ti experti jsou v tom samozřejmě zainteresováni finančně, tudíž nebudou snižovat efektivitu vlastní kampaně.

Dejme tomu, že nás politici poslouchají, a oni nás opravdu poslouchají, jaké jsou mediální účinky takových kampaní?

To je diferencované, to nelze říct samozřejmě globálně. Je otázka, jak se podaří například komunikovat ten politický program prostřednictvím věcných formulací, to je jedna z podstatných věcí a na to nestačí billboard, tam jde o to, že tam ta strategie se musí vzájemně podporovat, to simultánní značení musí být v různých médiích a nesmí si protiřečit, což například zrovna u Koalice jsem zaregistroval, že ta kampaň nebyla příliš jednotná a ještě zrovna v situaci, kdy ta pochybnost o jednotě Koalice je na stole, rozehrává se dnes a denně, tudíž bych řekl, že ty agentury, to není většinou jedna agentura, které ty kampaně dělají, mají většinou problém s koordinací. A teď je otázka, jestli ty problémy plynou z toho, že se ty agentury nedokáží domluvit, nebo je to dáno tím, že ty politické strany, řekněme, nejsou schopny dát dohromady jednoho koordinátora nebo postavit jednoho koordinátora, který by ty věci hlídal.

Vysílatele veřejné služby, rozumějme Česká televize a Český rozhlas, v předvolební kampani poskytují vysílací čas všem politickým stranám, které jí využívají pro své reklamní spoty. Jak hodnotí Jaromír Volek reklamní kampaň politických stran na rozhlasových vlnách v České republice?

Tak to je samozřejmě, že ta rozhlasová kampaň na rozdíl od té televizní bude svým způsobem podstatnější, a to platí samozřejmě i pro tu televizní kampaň, je podstatná pro malé strany, o kterých de facto nikdo neví, jejichž viditelnost je nulová nebo velmi nízká. Samozřejmě, že informační hodnotu tento typ kampaně nemá a nemá žádný potenciál někoho informovat, něco sdělovat, ta stopáž je minimální atd. Já se zdržím toho, abych komentoval a říkal, že je neprofesionální a nízká, protože ty různé spoty jsou samozřejmě nevyrovnané svou kvalitou atd., ale ...

Nicméně podle vás je to pro malé politické strany jediná šance, jak mohou dát v České republice o sobě vědět?

Je to jedna z těch mála šancí, které mají a tam si myslím, že je podstatná výtka, myslím, spíš televizi veřejné služby než Radiožurnálu, respektive Českému rozhlasu, ten si myslím, že tu problematiku se snaží pokrývat lépe, zatímco televize veřejné služby, především v tom pořadu Bez imunity, myslím, spáchala věc, která možná jednou se tomuto budeme v dějinách české žurnalistiky smát, model, do kterého milostivě čtyři nebo pět parlamentních stran přizvou vždy nějaké dva, s prominutím, teď nehodnotím je, ale ony je stylizují do té role těch nešťastníků, které tam milostivě tu hodinku nechají a pak si zase přizvou jiné, já to považuji za nezvládnutí té situace, myslím si, že v tomto směru televize veřejné služby opět, už je skoro zbytečné to pořád opakovat, nezvládla tu situaci vůbec. Nemluvě o tom, že se jí samozřejmě nepodařilo ani to, co by mělo být, dokonce bych řekl, mírou její kvality, tedy uspořádat na závěr velkou diskusi, řekněme, v tom posledním týdnu velkou diskusi klíčových politických představitelů těch pěti, řekněme, tam bych chápal, že tam nebudou ty malé strany, ale tento, s prominutím, guláš, myslím, že to bylo velmi nešťastné.

Je reálné, vrátím-li se k malým politickým stranám, některé vznikly téměř před půl rokem, když se v zemi uchází o hlasy voličů téměř třicítka politických stran a hnutí, aby dostaly rovnoměrný prostor v elektronických médiích, rozumějme v televizi a v rozhlase?

Ne, to reálné není, to samozřejmě víte, že my bychom měli aspirovat na rovnost šancí, ony by měly mít všechny ty politické subjekty v nějakém horizontu, řekněme od doby kdy se registrovaly, by měly mít rovnost šancí. Samozřejmě současně nemůžeme nadiktovat privátním subjektům, aby tu rovnost šancí výrazněji akcentovaly, tudíž tam to bude vždycky problém, ale televize veřejné služby, nebo média veřejné služby by v tomto směru měla plnit tu roli, že bude dávat vyvážený prostor, nebo-li se bude snažit, protože samozřejmě, že ten prostor nebude dostatečně vyvážený, protože strany, které jsou v parlamentu, vládní strana atd. jsou součástí toho mediálního zpravodajství každý den vzhledem k vývoji politické diskuse, vzhledem k věcným problémů atd., tzn. vždycky ty malé strany budou nějakým způsobem diskriminovány v tomto slova smyslu, ale myslím si, že ta představa "tak my si vás sem jen tak pozveme, abychom konfrontovaly svou politickou protřelost a dokonalost s vaším amatérství", já myslím, že se to nepovedlo.

K volání malých partají po tom, že jsou diskriminovány především v televizích se přidala i Koalice. Týden před volbami si totiž na bojkot televizí postěžovala. Hovoří předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda.

Cyril SVOBODA /zvukový záznam/: My jsme se ozvali a myslím zcela po právu, protože ve volbách platí, že mnoho voličů se také rozhoduje na poslední chvíli, to jsou ti nerozhodnutí voliči a média mají jediný úkol, nabídnout celou nabídku, která je k dispozici. A poslední dvě neděle je to tak, že se na té mediální scéně objevují, myslím televizní, objevují se KSČM, ODS, ČSSD a dokonce některé osoby i vícekrát za sebou, to je jasný signál k tomu, že je uzavřen prostor jiným politickým stranám, nejen Koalici.

Slova předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody ze 6. června, kdy Koalice zveřejnila prohlášení "Musíme se ozvat". Bylo podle vás toto prohlášení na místě?

Jistě. Dokonce si myslím, že přišlo pozdě. Oni se měli bránit dřív, myslím si, že to pochopili trošku pozdě, jaká hra se tady hraje. Víte, to je to nejjednodušší udělat si čárky a spočítat si prostor vysílání, to zvládne student prvního ročníku, ale to podstatné o čem by bylo a překvapilo mně, že o tom Cyril Svoboda nebo někdo z těchto stran nehovořil, to je samozřejmě vlastní editoriální politika těch médií, vezměme jeden příklad za všechny, protože tam je to nejtransparentnější, způsob jak jsou moderovány diskuse na TV Nova, myslím tedy Sedmička, a to především Sedmička, pochopitelně může svědčit nebo ukazuje, že vůbec není podstatné, jestli poměr kolik dostal času Václav Klaus a kolik dostal Vladimír Špidla, že je podstatný, podstatné je samozřejmě to, jakým způsobem jsou nastavována témata. Jestli jste se díval, jakože předpokládám, že díval, tak ta poslední diskuse na Nově z těch zhruba asi 10 témat, teď to asi nebudu říkat přesně, bylo osm nebo devět témat postavených jako nahrávka na smeč Václavu Klausovi, v tomto směru teď bych možná se měl vrátit k té první otázce, v tomto směru možná měli novináři pravdu když říkali, že Vladimír Špidla skutečně obstál, protože stál v konfrontaci proti dvěma mluvčím, kteří, myslím, že ta moderátorka zcela bez obalu, dokonce občas, řekněme, se obracela ke svému guru a tázavě se na něj dívala, jestli se ptá, tak správně. Myslím si, že v tomto směru je to skandální, ale ...

Dá se říci, že způsob moderace a postavení Sedmičky jako diskusního formátu je manipulativní?

Tak v těch posledních minimálně sedmi šesti nedělích je evidentní, že ta Sedmička sleduje jakousi politickou agendu směrem k politickému uspořádání a výsledku voleb.

Představitelé Koalice se ozvali - a to v tomto pořadu. Předsedkyně US-DEU Hana Marvanová obvinila v této souvislosti vedení TV Nova, že trestá Koalici za to, že v roce 2001 nehlasovala pro nový mediální zákon, který Nově umožnil prodloužení licence.

Hana MARVANOVÁ /zvukový záznam/: Já budu tedy odvážná a zaspekuluji si jaký je ten důvod. Před rokem se projednával v parlamentu mediální zákon, jediný, kdo se proti tomu tvrdě stavěl byla Koalice, mediální zákon, který nakonec prošel, o rozhlasovém a televizním vysílání, na základě něhož TV Nova dostala prodlouženou licenci, tak tento mediální zákon, o tom se psalo tehdy, vyšel z dílny TV Nova. Takže já to vnímám tak, že je to do určité míry pomsta TV Nova za to, jakým způsobem, jaké změny mediální legislativy my prosazujeme.

Slova předsedkyně US-DEU Hany Marvanové. Podle vás editoriální politika TV Nova opravňuje Hanu Marvanovou k citovanému tvrzení? Máte nějaká tvrdá data, která mohou podpořit argumentaci, že TV Nova rozehrává vlastní politiku?

Ano. Vzhledem k tomu, že mám na stole jakousi vlastní obsahovou analýzu, která ještě nemá konec, protože dneska ještě je Kotel atd., tak z těch měkčích dat, ne z těch dat, která budou velmi, řekněme, striktně sledovat stopáž a počet otázek a tento kvantitativní základ, který pro každou obsahovou analýzu je nezbytný, ale tam to nesmí končit, tak z těch dat je naprosto evidentní, že ten sklon, ta tendence interpretovat tu politickou situaci v prospěch někoho nebo nahrávat ve zpravodajství, tomu se říká preferované čtení, tedy nabízet, jak by to měli diváci číst, jak by měli rozumět těm diskusím, možná když si vzpomenete, jak Nova sestříhala výsledky té své nedělní diskuse mezi Klausem a Špidlou, tak byste tam samozřejmě evidentně viděl, že to má ke zpravodajství, tedy k něčemu co se snaží být nekomentující a nemůže nikdy být zcela objektivní, protože ten koncept objektivity je složitý, ale je tam evidentní tendence interpretovat ve prospěch nějakého myšlenkového proudu, nějaké osobnosti, nějaké politické strany.

Je to, tady se asi budeme dopouštět spekulací, dáno tím, že TV Nova se dostala v roce 97 do konfliktu s předsedou ODS Václavem Klausem?

Joj, to po mně chcete velkou spekulaci, to samozřejmě se můžeme jen domnívat. Já si myslím, že podstatné je, že je dost pravděpodobné, že v případě vítězství ODS by došlo k tzv., šlo by o zachování státu quo na té mediální scéně, což myslím, o to především TV Nova běží, zatímco v případě Koalice a sociálních demokratů by myslím to zachování státu quo nebylo tak jisté, říkám to velmi opatrně.

Čas předvolební sebou přinesl i dva příklady chování novinářů. Nejdříve parlamentní zpravodaj Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu Vladimír Hrubý za úplatu moderoval předvolební tiskovou konferenci Komunistické strany Čech a Moravy, byl propuštěn. Poté se veřejnost dozvěděla, že dva političtí zpravodajové Lidových novin, Miroslav Korecký a Ondřej Bílek, napsali text o soukromém životě předsedkyně US-DEU Hany Marvanové do pornografického časopisu Hustler. Oba byli z politického zpravodajství prozatím staženi. O čem podle vás vypovídají tyto dva příklady?

Tak já bych asi ty dva příklady nespojoval v jednom, řekněme, úhlu pohledu, a to, že ten případ pana Hrubého, já považuji za, řekněme, profesionální selhání na které Český rozhlas reagoval naopak profesionálně, věcně, to rozhodnutí s ním rozvázat pracovní poměr je naprosto korektní. To já beru jako kauzu, která může se stát, je pro mě záhadou, proč to ten člověk ... Jestli si myslel, že si toho nikdo nevšimne, to prostě chápu jako profesionální selhání. Tu druhou kauzu bych ovšem považoval za mnohem podstatnější, zásadnější v tom směru, že tam se můžeme jen dohadovat, jak dva zpravodajové nebo především pan Korecký, který pokrýval mimo jiné i politické aktivity Koalice a Unie svobody, jak uvažoval ve chvíli, kdy publikoval, nebo kdy publikovali v tom Hustleru ten článek. To je všechno spekulativní, ale myslím si, že ... Přiznám se, že mně v tu chvíli napadlo, když jsem se o té kauze dozvěděl, tak mi vytanula slova, která ani já, ani většina z vás nebrala, nebo připadala nám příkrá, slova premiéra když označoval novináře paušálně za "póvl a hnůj", samozřejmě, že to neplatí paušálně, ale v případě těchto lidí myslím, že alespoň trošku bychom měli dát Miloši Zemanovi za pravdu, protože jak jinak hodnotit tento způsob chování. Navíc u pana Koreckého, myslím, že kdybychom šli ještě dál, tak například v té tzv. televizní krizi už tenkrát odváděl, myslím, docela dobrý způsob, nebo odváděl určitou práci, určité penzum žurnalistické práce ve prospěch určitých politických či ekonomických subjektů na této scéně.

Není, ale možné citované dva případy spojit s tím, že čeští novináři a česká média nedostatečně využívají princip autoregulace, který by do jisté míry mohl zabránit tomu, co se stalo v obou případech?

Ne, já se obávám, že to je složitější, to bychom se museli podívat na vývoj české žurnalistiky od počátku 90. let, já si myslím, že tam je třeba rozlišovat tu první etapu, kdy velká část nebo určitá část české žurnalistiky s planoucím srdcem, s dobrou vírou, s velmi nízkým profesionálním a širším vzdělanostním zázemím jala se bojovat za ušlechtilé myšlenku, v té době to byly myšlenky především Václava Klause. Ten étos, nebo tuto mladickou snahu, nechci říkat svazáckou, trošku by mně to připomínalo něco, co známe jen z druhé ruky, z 50. let, ale nechci vést nějaké laciné analogie v této souvislosti, tak se v polovině 90. let dochází samozřejmě k jistému procitnutí, ale málo platné, ona se ve 30, v 35 letech jen tak ta postojová konverze, tedy změna postoje, jen tak nedá. Takže ještě po zvolení, nebo po vítězství sociální demokracie v té minulé volební kampani jsme se tři měsíce mohli dnes a denně setkávat s poměrně brutálním, myslím, naprosto nevěcným, hloupým komentováním nové vlády, komentováním soustřeďujícím se na to, z jaké látky má Miroslav Grégr ušito sako a jestli to je ten poslední model, nebo jestli se Pavel Mertlík dostatečně noblesně češe. Myslím, nebo doufám, že toto už máme za sebou, já ...

Promiňte, ale nehrozí trend opačný, a tím jste naznačil posun novinářů k levici, když předtím byli na pravici?

Ne, já si myslím, že ne, já si myslím, že dál česká žurnalistika bude středopravá, že toto nehrozí. Já spíš myslím, právě jsem chtěl skončit tím optimistickým, já myslím, že případ pánů Koreckého a Bílka nemůžeme chápat jako obraz české žurnalistiky, to je prostě zplošťující, bohužel, jsou tady tací, ale já myslím, že ta česká žurnalistika má dneska tendenci vyrovnávat úhel pohledu. Samozřejmě, že to bude ještě nějaký čas trvat a nikdy to nebude dokonalé a vždycky si budou politické strany stěžovat, že novináři fandí tomu či onomu. Já bych prostě z té kauzy Korecký, Bílek nevyvozoval žádné paušalizující závěry o české žurnalistice.

Říká sociolog médii z Masarykovy univerzity v Brně, Jaromír Volek. Děkuji za vašich 30 minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC a věřím, že se před těmito mikrofony nescházíme naposledy. Díky a na shledanou.

Citace rozhovoru v médiích

Televize preferovaly velké strany

Lidové noviny, 17. 6. 2002, strana 31 - Nejvíce prostoru ve vysílání dostaly před volbami na televizních obrazovkách ODS a ČSSD I komunistů bylo na obrazovce nejsledovanější televize Nova více než politiků z Koalice. Ti se těsně před volbami nedostali ani do diskusních pořadů v České televizi. Pouze jeden zástupce Koalice dostal od TV Nova pozvání vystoupit v politickém diskusním pořadu Sedmička od začátku května až do okamžiku voleb. Nejsledovanější tuzemská televize dala dokonce raději přednost i komunistům, než aby ve svém vysílání prezentovala členy Koalice. Vyplývá to z přehledu, který minulý týden zveřejnil internetový deník radiotv.cz.

"Na televizi Nova vystoupilo od začátku března do poloviny června 18 zástupců ČSSD a 15 z ODS. Komunisté dostali prostor v sedmi diskusích a Koalice pouze v pěti. S blížícími se volbami Nova upřednostňovala duely pouze mezi opozičně - smluvními stranami ČSSD a ODS," upozornil šéfredaktor tohoto serveru Jan Potůček. "Od začátku května tak například v nedělním pořadu Sedmička vystoupil pouze jeden zástupce Koalice, zatímco ODS a ČSSD měly po čtyřech hostech a KSČM tři," podotýká Potůček.

Čisté svědomí nemá ani vedení veřejnoprávní České televize. Ačkoliv v diskusní relaci Bez imunity dávala stejný prostor všem politickým stranám (jinak to ani nejde, každá strana tam nominuje svého zástupce), v politické diskusi Naostro už tak vyvážená nebyla. V posledním vydání této nejsledovanější diskusní relace na ČT ignorovala zástupce Koalice a pozvala jen Václava Klause (ODS) a Miloše Zemana (ČSSD). A to i přesto, že v pořadu pravidelně vystupuje jen jeden host. Veřejnoprávní televize navíc absolutně selhala v poskytnutí předvolebního servisu veřejnosti, když bezprostředně před volbami neuvedla žádnou debatu, na níž by vystoupili všichni lídři parlamentních stran.

Prima pro ODS
Poslání ČT tak paradoxně jako jediná naplnila komerční televize Prima. Právě ta zařadila do svého vysílání v předvečer voleb relaci Poslední slovo, do níž všechny předsedy i předsedkyni politických stran pozvala. Odmítl jen Václav Klaus, který dal přednost performanci v pořadu Kotel na Nově, a místo sebe poslal místo-předsedu ODS Petra Nečase. Předvolební vysílání televize Prima sice nebylo z kvantitativního hlediska vyvážené (Prima jednoznačně preferovala ODS), nicméně stanice poskytla překvapivě hodně prostoru neparlamentním stranám.

Na rozdíl od své "konkurence" - Nova do Sedmičky nepozvala jediného představitele neparlamentní strany. Stejně tak neučinila ani ČT v pořadu Naostro, zástupci menších stran ale dostali prostor v relaci Bez imunity. "Od začátku března dala Prima nejvíce prostoru ODS (21 hostů) před ČSSD a Koalicí (shodně 16 politiků) a komunisty (8 zástupců). V pořadu K věci! jasně vedou zástupci ODS, kteří v něm od března vystoupili třináctkrát, následováni Koalicí (9x) a ČSSD (8x)," vypočítává ve své analýze Potůček.

Zpravodajství televize Nova stojí za bližší pozornost. Každodenní anketní otázky, které Nova zveřejňovala ve svém hlavním zpravodajství, nejdříve útočily proti malým stranám, Koalici a Václavu Havlovi. S narůstajícími procenty předvolebních preferencí sociální demokracii se Nova pokládáním sugestivních otázek s předem jasnou odpovědí pustila i do vládní ČSSD.

Otázky typu "Je na naší politické scéně místo pro další politický subjekt?" (47 % oslovených proti), "Jsou mimoparlamentní strany důležité?" (86 % proti) divákům naznačovaly, že malé strany nemá vůbec cenu volit.

Anketní dotazy jako například "Vydrží Koalice alespoň po červnových volbách?" (46 % lidí nevěří) doplňované "aktuálními výsledky průzkumů svědčícími o dalším propadu Koalice" zase přispívaly k image Koalice jako nedůvěryhodné, nejisté strany.

Nepokrytě sugestivní otázky směřovaly i na postavení hlavy státu. "Měl by prezident konzultovat jmenování ústavních soudců s ministry?" (68 % dotázaných souhlasí), "Měl by prezident zasahovat do sestavování vlády?" (52 % proti) či "Měl by prezident před volbami vyjádřit své politické preference?" (82 % proti) ukazovaly divákům, kolik lidí stojí ve "svých" názorech proti prezidentovi.

Reportér Pavel Dumbrovský také divákům několikrát předestřel, že většina z nich odmítá témata, se kterými před volbami přišla ČSSD. Otázky "Mají být dětské přídavky vypláceny plošně?" (67 % proti), "Má vláda nasadit do boje proti korupci agenty - provokatéry?" (více než 50 % ne) či "Zvýšily se za vlády Miloše Zemana sociální jistoty občanů?" (65 % ne) dokládaly, že další vedení ČSSD nebude velká výhra.

Nevyváženosti, projevující se protežováním velkých stran a zejména ODS, si všimli i mediální odborníci. "Z obsahové analýzy zpravodajství Novy je naprosto evidentní tendence interpretovat politickou situaci v něčí prospěch, nahrávat mu ve zpravodajství a nabízet, jak by diváci měli informace a diskuse číst," zhodnotil sociolog médií z Masarykovy univerzity Jaromír Volek v českém vysílání BBC.

V rozboru politického pořadu Sedmička byl ještě konkrétnější: "Z posledních sedmi vysílání je zřetelné, že Nova má svoji představu o výsledku voleb a své vysílání k tomuto uspořádání směřuje. V souboji Václava Klause a Vladimíra Špidly bylo zhruba osm z celkem deseti témat postavených jako nahrávka na smeč Klausovi, a Špidla tak stál v konfrontaci proti dvěma mluvčím."

Přispěla média k výsledku voleb?

Lidové noviny, 17. 6. 2002, strana 32 - Politici, kteří ve volbách prohráli, okamžitě obvinili média, že měla na jejich neúspěchu zásluhu Jak velkou roli sehrála média v překvapivém výsledku parlamentních voleb, ukáží až pozdější analýzy. Odborníci se přou v názoru na to, jaký podíl na vzrůstu vlivu komunistů i prohry Václava Klause a Koalice televize, noviny a rozhlas měly.

Už krátce po prvním zveřejnění odhadů volebních výsledků v České televizi přispěchali někteří politici s vysvětlením: můžou za to média. Jen se podle stranické příslušnosti lišili v názoru na to, která média preferovala které strany. Koaliční politici vidí vinu jasně v hlavních televizích. Předsedkyně Hana Marvanová už minulý týden v rozhovoru pro české vysílání BBC spekulovala o důvodech, které měla TV Nova k ignoraci koaličních politiků.

Koalice: Nova se nám mstí za mediální zákon
"Vnímám to tak, že je to do určité míry pomsta TV Nova za to, jaké změny mediální legislativy prosazujeme," řekla na BBC. Spolu s šéfem KDU-ČSL Cyrilem Svobodou krátce před tím oficiálně protestovali proti tomu, že je televize před volbami bojkotují. "Poslední dvě neděle je to tak, že se na televizní mediální scéně objevují KSČM, ODS, ČSSD a dokonce některé osoby i vícekrát za sebou. Je to jasný signál toho, že je uzavřen prostor jiným politickým stranám, nejen Koalici," uvedl tehdy Svoboda. Televize skutečně do jisté míry hlavní strany preferovaly, když si zástupce ODS a ČSSD, a dokonce i komunisty, zvaly do svých politických pořadů častěji než zástupce Koalice. Podle sociologa médií z Masarykovy univerzity Jaromíra Volka byla rozhodující právě politická orientace nejsledovanější tuzemské televize Nova. "Speciálně TV Nova svou agendou podporující jednu politickou stranu sehrála ve volebním výsledku důležitou roli," konstatoval včera Volek. Podle něj totiž média představují jeden ze tří nejvýznamnějších vlivů na voličské preference. Právě elektronická média podle jeho názoru do značné míry mohou za to, že se do parlamentu nedostaly i menší strany.

Televize nepustily malé strany
"Televize participovaly na uzavření politického systému. Elektronická média evidentně tlačila do popředí hlavní parlamentní strany," dodává dále. Kromě vlivu na voličské preference prezentací nebo ignorací určitých politických stran také média podle Jaromíra Volka předznamenala volební výsledky i tématy, o kterých referovala. Právě akcentace národních zájmů, pocitu ohrožení a široce rozebíranou problematikou Benešových dekretů přispěla podle něj k vzestupu preferencí komunistů. "V tomto případě sehrála přibližně stejnou roli tištěná i elektronická média. Vyvoláváním pocitu ohrožení a nastolováním otázky národních zájmů uvedla toto téma v život, a pomohla tak komunistům," domnívá se Volek.

ODS: Noviny jsou koaliční
Naopak místopředseda ODS Jan Zahradil, který v sobotu komentoval zveřejňování volebních výsledků v českém vysílání BBC, názoru svých koaličních protivníků oponoval. Jak uvedl, "tištěná média, zejména deníky MF Dnes a Lidové noviny, jsou zřetelně prokoaliční". Jeho názor dokládá průzkum týdeníku Reflex, který oslovil přední autory a lidi ve vedení periodik a ptal se jich, koho budou volit. Respondenti odpovídali anonymně a podle redaktora Miloše Čermáka, který má na starosti média, preferovali rozhodující lidé v tištěných médiích právě Koalici.

Novináři neovlivní výsledky voleb
"Pětatřicet procent volilo Koalici, zhruba 23 procent dávalo přednost ČSSD a ODS a nikdo z nich nepreferoval komunisty," uvedl Čermák. Tyto výsledky ale podle něj poukazují na to, že žurnalisté ani jejich nadřízení volební preference neovlivňují a že neexistuje vztah mezi tím, koho novinář volí, a tím, kdo je nakonec většinou obyvatel zvolen. "Ukazuje se, že novináři velký vliv nemají a že není důležité, jaké mají preference, protože výsledky voleb jsou, jak vidíme, úplně opačné," uvedl včera Čermák. "Novináři se pohybují v elitním prostředí a ve velkých městech a jak je vidět, své stranické preference na populaci nepřenášejí," upřesnil a dodal: "Je to důkazem toho, že vliv médií je mnohem menší, než se předpokládá."