Jan Švejnar, ekonom a ředitel Davidsonova institutu z Michiganské univezity v USA
Úterý 28. května 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


Vláda premiéra Miloše Zemana oznamuje: "Vyvedli jsme Českou republiku z ekonomické krize. Hrubý domácí produkt loni vzrostl o více než 3,5 %, česká ekonomika tak rostla dvakrát rychleji než průměr zemí Evropské unie." Hovoří vicepremiér, ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr.

Miroslav GRÉGR, vicepremiér, ministr průmyslu /ČSSD/ zvukový záznam/: Domnívám se, že ten trvalý růst, který máme za posledních, dá se říct, 29 měsíců, nás opravňují k tomu, abychom řekli, že nasměrování bylo správné.

Říká vicepremiér Miroslav Grégr. Ekonomická úroveň České republiky měřená HDP na hlavu však dosahuje pouze 60 % průměru evropské patnáctky a na 70 % má Česká republika šanci se dostat nejdříve až v roce 2008. Nejen o stavu české ekonomiky bude následujících 30 minut. Ani dnes nechybí v programu BBC pořad Interview, od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl výkonný ředitel Institutu Williama Davidsona na Michiganské univerzitě Jan Švejnar, vítejte v BBC, dobrý den.

Děkuji, dobrý den.

Česká média k vašemu jménu dávají přídomky světoobčan či světoběžník. Není přeci jen příliš únavné nebo vyčerpávající, když vás pracovní povinnosti přivádějí na nejrůznější místa zeměkoule?

Ne, naopak je to velice zajímavé a člověk to samozřejmě nesmí přehánět, ale na druhé straně, já si myslím, že to právě dodává pestrost, motivaci, nové myšlenky, takže já to vidím velmi pozitivně.

Tedy žádná únava?

Tak ta se musí překonat.

Jméno Jana Švejnara bylo skloňované v mnoha pádech především v roce 2001, kdy se hovořilo o vašem možném angažmá v české politice. Můžete prozradit, proč jste zatím do české politiky nevstoupil?

Zatím mám plné ruce práce s dalšími věcmi a rozhodl jsem se z různých osobních, profesionálních a dalších důvodů, že tyto myšlenky odložím.

Nejsou spekulace o vašem budoucím politickém angažmá v České republice, k nimž, pane profesore, ostatně přispíváte rozhovory, jež poskytujete českým médiím, spíše fantazií. Co by výkonného ředitele renomovaného Institutu Williama Davidsona na Michiganské univerzitě vedlo k tomu, že by se natrvalo přesídlil do České republiky a vzdal se svých aktivit ve Spojených státech amerických nebo v dalších koutech světa?

No, správně poukazujete na to, že je to velké, bylo by to velké rozhodnutí a já myslím, že by to bylo rozhodnutí snažit se opravdu změnit fungování státu a velice posílit ekonomicky a jinak blahobyt a vůbec fungování této země.

Znamená to, že do politiky, byť jste charakterizoval osobní, pracovní i jiné důvody, zatím vstoupit také nechcete z toho důvodu, že není v České republice politická elita, s níž byste byl ochoten spolupracovat a spojovat své vlastní jméno?

Já jsem o tom tolik neuvažoval, z tohoto hlediska by samozřejmě záleželo velmi na tom, jaký by bylo možné vytvořit tým a jak by mohl tento tým fungovat, ale opravdu musím říct, že jsem zatím do této hloubky nešel.

Kde je pro vás více prostoru, v nějaké nové politické straně nebo spíše ve stávajícím politickém uspořádání, rozumějme čtyř politických stran či uskupení, které jsou v současné Poslanecké sněmovně?

Nejsem nyní v politice, čili to řeknu spíše všeobecněji, to bude záležet, já myslím, na budoucím vývoji, jak by člověka mého typu bylo nejlépe zařadit, a to bude záležet, jak se vnější strany vyvinou a jak se vyvinou jiná občanská sdružení nebo jednotlivci, kteří by byli ochotni do něčeho takového vstoupit.

Byť jste zatím české politice řekl "ne", alespoň to ne je zatím pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2002. Dovedete odhadnout časový horizont, kdy byste mohl říci "možná" české politice, blíží se to?

Ne, já myslím, že musíme uvažovat v období čtyř osmi let, v periodách, které jsou dané volbami a do té doby zatím máme spoustu času.

Když jste 18. dubna poskytl rozhovor Hospodářským novinám, hovořil jste v něm o vzniku nových politických stran. Citujme doslova: "Každopádně větší konkurence je vždy dobrá, ať je to v ekonomické nebo politické oblasti, čili v tom smyslu podporuji to, aby vznikly nové strany a pokusily se uspět ve volbách." V červnových volbách do Poslanecké sněmovny se uchází o hlasy voličů třicítka politických stran a hnutí, což je rekordní číslo v novodobé politické historii České republiky. Je to podle vás dostatečná konkurence?

Rozhodně dostatečná konkurence, je zajímavé, že opravdu poměrně malý počet stran, nebo malému počtu stran se podařilo alespoň doposud dosáhnout tu hranici, která by zaujala dostatek občanů, a to samo, si myslím, už nám dává jakousi indikaci o tom, jak jsou zajímavé a jak jsou schopné občany upoutat.

Jaké máte vysvětlení pro to, že byť je zde nabídka velmi pestrá, třicítka politických stran a hnutí, hovoří se o stranách, které mají velkou šanci dostat se do Poslanecké sněmovny, o stranách stávajících?

Je to zajímavý výsledek a samozřejmě není to ještě konec volebního období, věci se mohou podstatně změnit, ale je to, myslím, dáno tím, že tyto strany zatím nebyly schopny navrhnout program a dodat jej v takové podobě a mít vůdce, kteří by upoutali dostatečnou část obyvatelstva.

Je to dáno tím, že Česká republika zkrátka ten potenciál nemá. ČR je zkrátka jen desetimilionový stát, který nevygeneruje, řekněme, třicet bezvadných leaderů, o něž by voliči měli zájem, tři desítky dobrých politických programů?

No, rozhodně to tak je, ale já myslím, že ten potenciál má, že jde čistě o to, aby se strany a leadeři profilovali a zatím tu dochází k tomu, že jich příliš mnoho není.

21. ledna 2002 jste v deníku Právo hovořil o čtení volebních programů. Opět vás budu citovat doslova: "Program je třeba číst velice střízlivě, protože je tam mnoho slibů, je třeba si položit otázku, do jaké míry jsou realistické, zda budou schopny snížit především zadlužení země a rozpočtu, dokončit privatizaci? Sledovat, jak jsou jednotlivé programy konsistentní a zda se v jednotlivých částech neodporují." Už jste četl programy hlavních politických stran v České republice?

Ano, mám o nich představu, ano.

Nad čím jste v souvislosti s četbou volebních programů přemýšlel především?

Tak samozřejmě programy slibují spoustu věcí občanům a je otázka, do jaké míry jsou schopny tyto sliby splnit a do jaké míry ty sliby jsou samy o sobě vnitřně konsistentní.

Je v programech hodně věcí, kde si navzájem jednotlivé body odporují a můžeme zmínit konkrétní příklad, který máte na mysli?

Ano, já myslím, že spíš, co člověk najde, jsou sliby, které potom nejsou doprovázeny už vysvětlením, jak by tyto sliby byly splněny a řekněme, začněme kteroukoli stranou, když vezmeme ODS, tak samozřejmě velice zajímavý je návrh zavést rovnou daň ve výši 15 %, což by z hlediska daňové zátěže velice ekonomice ulevilo. Na druhé straně by to znamenalo takové snížení výdajů, takové omezení transferu obyvatelstva, že by bylo vidět, kdo na tom bude tak trpět, když se tato daň zavede, protože ačkoliv ekonomika by mohla potom rychleji stoupat, tak nicméně to bude velice bolestné, a to už samozřejmě ve volebním programu není.

Zmínil jste příklad rovné daně, což je v předvolební kampani v České republice novinka, se kterou Občanská demokratická strana přišla, tak její političtí konkurenti, rozumějme strany čtyřkoalice a sociální demokracie, označují rovnou daň jako nebezpečný experiment. Je v ekonomice rovná daň vyzkoušena nebo skutečně je to experiment, který byste nedoporučil, byť jste jej označil slovem "zajímavý"?

Ano, je to zajímavý, není dostatečně vyzkoušený, v tom smyslu například návrh čtyřkoalice nebo dvoukoalice je mnohem více vyrovnaný, znamenal by snížení daňové zátěže, měl by velké výhody a je více v tomto smyslu realističtější. Když přejdeme například k ČSSD, kde zase vidíme alespoň návrhy, které naznačují mnohem větší zvýšení vládních výdajů, tak je otázka, jak se tyto výdaje pokryjí, tzn., kdo bude více zdaněn, kdo bude více zadlužen atd.

Vypravme se do ulic, kde je v plném proudu předvolební kampaň. S mikrofonem jsme navštívili předvolební akci ODS. Hovoří předseda strany Václav Klaus.

Václav KLAUS, předseda ODS a Poslanecké sněmovny /zvukový záznam/: Tak jedno z našich témat, toto se jmenovalo ODS volí nízké daně 15 % a koho vy? Takže já bych k tomu chtěl říci, že děláme to po zralém úmyslu, navrhujeme nejen nízké daně, ale jiný daňový systém, jinou metodu, metodu vůbec daňového uspořádání naší země. Zdá se nám, že tato dnešní je i nespravedlivá, i neprůhledná, nejasná. Já nevím, jestli to někdo z vás tuší, ale naše daňová soustava se za těch 12 let zaplevelila takovým způsobem výjimek, odčitatelných položek, úlev nejrůznějšího typu, po kterých drtivá většina z nás, a já jako bývalý ministr financí, který jsem původně tu daňovou soustavu předkládal do parlamentu, ani já v žádném případě neznám.

Slova Václava Klause. Jak bylo řečeno: ODS volí nízké daně a nezadluženou budoucnost. Koalice - dvojblok KDU-ČSL a US-DEU - slibuje snížení daně z příjmu právnických osob na 25 % a podpoří jejich další snižování až na 20 %. ČSSD chce nechat daňovou kvótu na stávající úrovni. Je podle vás a vy už jste to v předchozích odpovědích naznačil, je podle vás téma daní hlavním tématem, kterému by se politické strany, co se budoucího vývoje české ekonomiky týče, měly věnovat v první řadě?

Je to jeden z nejdůležitějších aspektů ekonomické činnosti a vůbec blahobytu společnosti, čili ano, měl by to být důležitý faktor, ale ...

Podle vás současná daňová kvóta dusí českou ekonomiku?

Zatěžují jí do velké míry a bylo by lepší odlehčit, ne nezbytně až na 15 % z toho důvodu, jak jsem již uvedl, že by to mělo velmi bolestné a dalekosáhlé zásahy do nynějšího systému sociálního a jiného zajištění.

Myšlenka rovné daně je podle vás skutečně experimentem, který by se mohl České republice vymstít?

Je experimentem, který by mohl krátkodobě být tak bolestný, že by se pozitivní výsledky daly docílit způsobem, který by nebyl tak nákladný a bolestný krátkodobě.

Když jste označil za realističtější program dvojbloku koalice KDU-ČSL a US-DEU, znamená to, že je lepší snižovat stávající daňovou kvótu spíše postupně?

Ano, je to lepší udělat to postupně, protože to právě sebou nese nižší náklady, menší bolest přizpůsobení a přitom se dá docílit podstatných výsledků poměrně rychle a musíme vzít v úvahu právě to, co zmiňoval Václav Klaus, že za jeho vlády a další vlády během 12 let došlo k velkému zaplevelení a velkým komplikacím v daňovém systému, čili jestliže bude radikálně změněn, například tak, jak to navrhuje Koalice, tak dojde k velkému zlepšení.

Ale i Koalice slibuje různé odpočitatelné položky. Není problémem českého daňového systému, a to by ostatně myšlenka rovné daně měla odstranit, padesátku výjimek, odpočitatelných položek a zkrátka nepřehlednost daňového systému?

Ano, rozhodně zjednodušení je vynikající, ale to ...

To znamená poučit se z programu ODS, mít minimum výjimek?

Mít minimum výjimek, to je samozřejmě nejlepší způsob, ale na druhé straně to neznamená, že člověk musí jít okamžitě na 15 % a snížit výdaje, tak aby rozpočet byl přibližně vyrovnaný na 15 %.

Hovořil jste o volebním programu České strany sociálně demokratické. Sociální demokracie slibuje, co se daní týče, to, že daňová kvóta zůstane stejná. Naznačil jste, že je příliš vysoká podle vašeho názoru. Ovšem ČSSD navrhuje přeskupit daně, ve prospěch daní přímých, tzn. daní z příjmů na úkor daně z přidané hodnoty. Je podle vás tento recept se znaménkem plus nebo minus?

Já myslím, že mnohem lepší je zdaňovat spotřebu a méně zdaňovat příjmy, určitá i daň například z majetku by byla lepší, aby se lidé podnítili, aby více pracovali atd., čili v tomto smyslu bych nebyl příliš v souladu s tím, aby se zvyšovala daň z příjmů.

Když se ještě podíváme na problémy české ekonomiky, jak byste je strukturoval? Pokud byste měl sestavit žebříček, co by mělo být v předvolebních tématech na prvním místě, co se stavu ekonomiky týče, byly by to skutečně vysoké daně nebo ...

To by byl jeden z elementů.

Byl by první?

Byl by rozhodně na jednom z prvních míst, v tom smyslu je to v pořádku, potom samozřejmě dokončení privatizace a restrukturalizace podniků, velkých sektorů, které ještě zbývají. To já myslím, že už se dlouho vleče a pořád to má obrovské komplikace a musíme si uvědomit,že to je velmi nákladné, to oddalování je velmi nákladné, a samozřejmě dokončení právního systému vymahatelnosti kontraktů a přibližování se samozřejmě Evropské unii.

Už 21. ledna v rozhovoru pro deník Právo jste kritizoval menšinovou vládu ČSSD, že "žila skutečně trochu nad poměry, nelze stále bagatelizovat, že několik let za sebou má Česká republika schodkový rozpočet." Ale do vaší hierarchizace jste nezařadil deficitní veřejné finance?

Já jsem zařadil nepřímo právě, jak jsme se bavili o daních, neb jsem mluvil, že právě strany musí nejen říkat o tom, jak sníží daně, ale též jestli jsou ochotny snížit výdaje a jak by to bylo bolestné, čili ano, o tom jsem mluvil a zahrnul jsem to tam přímo, ale můžeme se o tom pobavit i otevřeně. Jak víte, tak jsem ze začátku říkal, že bylo správné, že sociální demokracie použila schodkový rozpočet k tomu, aby jí pomohla se vzchopit, ta ekonomika se opravdu vzchopila, ale potom za poslední rok, dva už to nebylo nezbytné a v tu dobu jsem začal právě kritizovat a poukazovat na to, že by bylo lepší onen schodek snížit, neb by to mělo blahodárnější dopad na ekonomiku v této pozdní části.

Z toho, jak jste ovšem pročítal volební programy, nejde z nich na vás smutek z toho, že politické strany v nich nenavrhují, kde uškrtit, lidově řečeno, státní rozpočet a výdaje státního rozpočtu, spíše slibují, co všechno budou financovat?

Ano, samozřejmě, a to je velmi nepopulární poukazovat na to, kde přiškrtí výdaje a tudíž i transfery pro občany a tam myslím, že by občané jako voliči měli požadovat více konkrétního od politických stran během zbývajícího období před volbami, aby si mohli představit, co opravdu tyto politické strany jsou ochotny splnit. Jestliže nejsou ochotny přiškrtit, tak nebudou ani ochotny a schopny snížit daňovou zátěž.

Pokud byste byl ministrem financí nebo premiérem České republiky, kde byste vy snižoval výdaje státního rozpočtu?

Já myslím, co je opravdu nejdůležitější, je podívat se pořádně na reformu penzijního systému. Je to systém, který je velmi nákladný, na druhé straně je velmi důležitý pro občany a je nutno jej změnit tak, aby dobře zajišťoval blahobyt opravdu starých občanů a na druhé straně se stárnutím obyvatelstva, aby byl schopen dodat prostředky na to, aby ti, kteří jsou opravdu staří, zajištěni byli.

V čem je současný penzijní systém špatný?

Ten systém má problém v tom, že je příliš velké procento lidí, kteří jsou kryti penzemi oproti procentu obyvatelstva, která pracuje a tento stav se bude dále zhoršovat. Je strašně nákladný, mnoho lidí má nárok na penzi i v případech, kdy by v jiných zemích neměli a je to systém, který není efektivní, protože tím, že hodně lidí je kryto tímto systémem, tak de facto ti, kteří opravdu potřebují příjmy, dostávají poměrně nízké příjmy.

Ovšem politickou scénu sledujete pod drobnohledem několik let. Vzpomeňme, že penzijní reforma byla slibována ve volebních programech, ať již v řádných volbách v roce 96, v předčasných volbách v roce 98 a je slibována i ve volbách v roce 2002, ovšem zatím politické strany nenašly tu sílu, aby penzijní reformu prosadily. Můžete tedy říci, zda byste dal ruku do ohně za to, že rok 2002 bude volebním rokem, kdy se podaří prosadit penzijní reformu?

Ruku do ohně nedám, ale myslím, že voliči by opět měli požadovat po politických stranách, aby se zaručily nebo přinejmenším vyjádřily, že k něčemu takovému přistoupí. Je to samozřejmě z politického hlediska velmi složité, protože je to náročné a je to stále lepší dělat hned na začátku nové vlády než před dalšími volbami.

A v případě, že opět bude penzijní reforma odsunuta, jako tomu bylo už dvakrát, znamená to, že by České republice mohl hrozit jistý kolaps penzijního systému?

Ano, republice by mohl hrozit kolaps, je to postupný kolaps, ale tím, že se stále reforma oddaluje, tak se stává žhavější a žhavější, je to kolaps typu, kdy by najednou investoři mohli začít ztrácet důvěru v republiku, v ekonomiku a mohlo by se to odrazit v negativních dopadech v této oblasti investic, zaměstnanosti a vůbec živobytí.

A je Česká republika před tímto kolapsem nebo směřuje k němu?

Směřuje k němu, směřuje k němu i velká část západní Evropy, což tak nějak dává kolektivní uspokojení, protože si všichni de facto říkají, že na tom nejsme ještě tak špatně. Ta situace se v podstatě zhoršuje u nás, zhoršuje se v Německu a politici, kteří mají poměrně krátký horizont, se k tomu samozřejmě neradi vyjadřují, ale je příznačné, že například v sousedním Polsku byli ochotni před několika lety uskutečnit velmi radikální reformu a tam vidíme rozhodně pokrok k mnohem lepšímu.

Hostem u mikrofonu BBC je výkonný ředitel Institutu Williama Davidsona na Michiganské univerzitě Jan Švejnar. Další téma - byť už jsme část toho tématu probrali - stav české ekonomiky. Kabinet premiéra Miloše Zemana obyvatelům České republiky oznamuje, že vláda vyvedla během čtyř let své činnosti zemi z ekonomické krize a dodává:

Miloš ZEMAN, předseda vlády /ČSSD/ /zvukový záznam/: Nechci tady opakovat, že jestliže HDP klesal, nyní roste, a že z hlediska růstu mezi zeměmi OECD jsme na pátém místě na světě, že rostou reálné mzdy, nebo že klesá kriminalita, to vše jste v naší závěrečné zprávě už četli.

Slova premiéra Miloše Zemana pronesená na závěrečné tiskové konferenci předsednictva vlády v pondělí. Jen pro úplnost: Hrubý domácí produkt České republiky loni vzrostl o 3,6 % a Česká republika tak rostla dvakrát rychleji než průměr zemí Evropské unie. Ekonomická úroveň České republiky měřená HDP na hlavu však dosahuje pouze 60 % průměru evropské patnáctky a na 70 % má Česká republika šanci se dostat nejdříve v roce 2008.Jan Švejnar už drahnou dobu tvrdí, že česká ekonomika by mohla růst rychleji, a to kolem až 7 % ročně, někdy uvádíte také hranici 7 až 9. Proč tak rychle česká ekonomika neroste, 7 až 9 %?

Mnoho důvodu, jeden z nich, například už jsme se bavili, velká daňová zátěž. Když se podíváte na země, které rostly a rostou velmi rychle, jsou to většinou země, kde daňová zátěž je mnohem menší než u nás, právní rámec je funkční, kde zahraniční investoři rádi investují, což se u nás v posledních dvou letech stává z různých důvodů, můžeme se o tom pobavit, a tudíž jsme pod potenciálem, pod maximem, co je možné právě z tohoto důvodu a samozřejmě je to vidět i v tom, že vzhledem k historické pozici, kde jsme byli před druhou světovou válkou, jsme velice zaostalí.

Tedy snížení daní, to už jsme probrali. Právní rámec, co konkrétně tam, když vláda Miloše Zemana v uplynulých čtyřech letech přijala velkou legislativní smršť, téměř nejvíce zákonů v novodobé historii České republiky, tak co ještě je třeba ihned zlepšit v právním rámci, aby ekonomika šla ...

Já myslím, že tam opravdu je potřeba nyní opravdu důrazně tento rámec realizovat, tzn., jak jste správně řekl většina, na papíře, sankcí a různých regulací existuje, nyní je otázka opravdu, aby to tak fungovalo, aby nebyla korupce, aby se investoři jak domácí, tak zahraniční cítili, že mohou velmi dobře jednat a nemusí se bát, že musí podplácet, že musí těžko získávat povolení atd. Čili i zjednodušení ...

Problém, že vstupuji do vaší řeči, je teď hlavně v policii a v soudech, aby uplatňovaly právo, které už ...

Přesně tak, aby vůbec celé fungování ekonomiky bylo založeno spíš na férovém principu než na principu uplácení a získávání výhod.

Hovoříte o uplácení, o získávání výhod, čím to, že stále se o tom mluví a jak říká ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš, s uplácením a s korupcí je to jako s Yettim, všichni o tom mluví a nikdo to neviděl. Dá se vymýtit korupce, když zkrátka není druhá strana, která by oznamovala, že byl po ní požadován úplatek?

Je to velmi těžké a vidíte, že to často trvá společnostem značnou dobu, dlouhou dobu, než se zbaví takového prostředí, a proto je na to potřeba dát důraz.

Když jsem už citoval váš rozhovor pro Hospodářské noviny z 18. dubna letošního roku, tak kromě jiného jste v něm ještě uvedl: "Vliv státu je ještě velmi podstatný." Znamená to, že česká ekonomika není na sedmi až devíti procentech růstu HDP ročně i proto, že stát stále ještě do ekonomiky zasahuje až přespříliš?

Ano, zasahuje příliš vzhledem k tomu, čeho je schopen docílit. To znamená, musíme si uvědomit, že každý stát a český stát není výjimkou, má určitý limit, nemůže dělat všechno, nemůže všechno dělat dobře a je lepší nechat státní činnost v těch oblastech, kde je opravdu potřeba veřejné statky atd. a nechat soukromému sektoru zbytek. Potom ten stát je schopnější, výkonnější v těch oblastech, ve kterých zůstává a soukromý sektor má možnost opravdu se rozlétnout a fungovat opravdu dobře ve zbytku ekonomiky.

Co by měl český stát okamžitě přepustit soukromému sektoru?

Tak například se díváme na dokončení privatizace, o němž jsem se již zmiňoval, kde ještě máme celé sektory, velké podniky, které jsou velice státem regulovány a jsou velice nákladné, jejich fungování je velice nákladné, to že jsme ...

Hovoříte o telekomunikacích, energetice?

Telekomunikacích, energetice, přesně tak, hutě atd.

A co když vám oponent namítne, že výnosy telekomunikačních firem jsou vysoké, výnosy energetických firem a ČEZu jsou vysoké, proč si neponechat takové firmy, které generují takový zisk?

Protože ten zisk je vysoký právě na úkor spotřebitelů a dalších výrobců, protože si počínají velmi monopolisticky, mají vysoké ceny, takže to jsou velice umělé výnosy, ale mají velice negativní dopad na zbytek ekonomiky, která právě nemůže růst tak rychle, jak by rostla, kdyby tyto firmy fungovaly velmi efektivně v konkurenčním prostředí a spotřebitelé měli velký výběr za nízké ceny.

Byť je ČEZ privatizován nebo uvažuje se o jeho privatizaci jako o jedné společnosti, vždyť se bude privatizovat monopol, nikoliv, že by se privatizovaly firmy a struktura firem, které by mohly přinést konkurenci v celém odvětví, tedy v energetice?

Přesně tak, čili to je otázka právě, do jaké míry může přijít konkurence ze zahraničí, do jaké míry je lepší rozlomit daný celek na několik jednotlivých, nebo jestli je možné pomocí regulací, a to záleží na tom, jak schopná bude vláda opravdu regulovat, regulace znamená snažit se napodobit fungování konkurenčního trhu, a to není vždy jednoduché.

Hovořili jsme o privatizaci. Premiér Miloš Zeman na tiskové konferenci předsednictva vláda v pondělí hovořil o privatizaci, označil ji slovem "úspěšná" a ještě dodal:

Miloš ZEMAN, předseda vlády /ČSSD/ /zvukový záznam/: Tato vláda jako jistou formu odkazu, hmatatelného odkazu předává budoucí vládě, ať jakékoliv, zhruba 130 miliard, které byly získány v důsledku úspěšné privatizace Transgasu. Nechci teď mluvit o tom, že připravila projekty privatizace elektroenergetiky a telekomunikací, kde čekáme na výhodnější cenu, takže to zřejmě bude také záležitost budoucí vlády, ale pokud občas slýchám, že budoucí vláda nebude mít na splnění slibů, které dala tato vláda, tak jemně upozorňuji na těchto 130 miliard.

Tolik slova Miloše Zemana, ministerského předsedy České republiky. Rozebereme si jeho slova dvěma otázkami. Otázka první: Nebylo chybou, že vláda odložila privatizaci energetiky i privatizaci Českého Telecomu s odůvodněním, že čekala na lepší výnosnější nabídky, bylo to chybou, ano, nebo ne?

Nikdy se to nedá stoprocentně říct a já myslím, že poučení za minulých 12 let, kdy se odkládaly různé věci a pak se staly velice nákladnými, viz privatizace bank, ukazuje, že je to pravděpodobně chybný krok čistě v tom smyslu, že oddálení je též velmi nákladné. Čili člověk, když to posuzuje, musí vzít v úvahu nejen to, že třeba náhodou získá vyšší cenu, ale též náklady spojené s tím, že mezitím ekonomika funguje méně efektivně, spotřebitelé, výrobci na to doplácejí a potažmo i daňoví poplatníci, jak jsme to viděli při sanaci bank, které když se konečně privatizovaly, tak byly v takovém stavu, že to bylo velmi nákladné pro celou společnost.

V případě, že by ovšem vláda rychleji privatizovala, ať už energetiku nebo telekomunikace, nebyl by problém z vysokého přílivu peněz, které by do ekonomiky vstoupily? Stačí si vzpomenout na to, co dělal kurz koruny, když bylo zprivatizováno plynárenství.

Samozřejmě, ale jsou zase systémy, kde národní banka může tyto fondy tzv. sterilizovat, kdy zamezí tomu, aby příliv deviz, zahraničních měn do České republiky ovlivňoval kurz.

Byť se to zatím nedaří?

Daří se to pouze částečně.

Můžeme říci, že koruna k dolaru je na tříletém maximu, na 32,86 korun za jeden dolar a co se eura týče, tak je to zhruba 30,48.

Samozřejmě, ale to má též, když mluvíte o tom dolaru, ten dolar se snižuje v hodnotě i k ostatním měnám, čili tam je to spíš celosvětový fenomén. U eura a dolaru vůči koruně dochází ke zvýšení zhodnocení koruny, což je částečně dáno i tím, že zahraniční investoři, tzn. ti, kteří pohybují kapitálem po světě, mají nyní velký zájem o Českou republiku, ale nejen o Českou republiku, Polsko, Slovensko, příliv investic jde do střední Evropy částečně, z velké části z toho důvodu, že už se očekává vstup do Evropské unie.

Říká Jan Švejnar. Děkuji za vašich 30 minut a někdy na shledanou