Václav Moravec moderátor BBC

Záznam rozhovoru v MP3

	Jan Švejnar ve studiu BBC

Sdružení obrany spotřebitelů obviňuje Československou obchodní banku, že se pomocí zpráv o několikatisícových nákladech na případně prohraný soudní spor ohledně bankovních poplatků snaží své klienty odradit od hromadné žaloby právě na ČSOB. Náměstek ministra financí Tomáš Prouza považuje v rozhovoru pro BBC za dobré, že se lidé chtějí obrátit na soud s žalobami kvůli bankovním poplatkům.

TOMÁŠ PROUZA (zvukový záznam): Určitě je dobré, že ten tlak existuje. Žaloby jsou vždycky ten poslední krok, ale prostě pokud banky nebyly ochotny komunikovat bez tohoto nátlaku, tak bylo asi nutné, aby ta žaloba byla podána.

Říká v rozhovoru pro BBC náměstek ministra financí Tomáš Prouza. Nejen o výši bankovních poplatků v České republice bude následujících třicet minut.
Vítejte ve světě otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl profesor Michiganské univerzity a také předseda dozorčí rady Československé obchodní banky Jan Švejnar. Vítejte po čase v BBC, hezký, dobrý den.

Dobrý den.

Začněme osobněji. Máte spočítáno, kolik peněz, kolik amerických dolarů zaplatíte za poplatky na svých účtech?

Nemám to přesně spočítáno. Mám peníze v několika bankovních ústavech včetně ČSOB, takže vím přibližně relativně, kolik platím v různých ústavech, ale nemám to celkově všechno spočítané, ne.

Ale pokud bystě měl mluvit o trendu, tak je pravděpodobné, že asi ve Spojených státech zaplatíte míň než v České republice.

Spojené státy jsou jedna z nejkonkurenčnějších ekonomik na celém světě a tudíž je jasné, že ve všech oblastech, kde je větší konkurence, budou nižší poplatky. Ale nejsem si ... nemám to přesně spočítané.

Teď asi trochu mluvíte diplomaticky z toho důvodu, že jste především předsedou dozorčí rady ČSOB. Je to tak?

No, samozřejmě jsem ochoten mluvit všeobecně, protože jsem ekonom a mám zájem o všeobecném blahobytu, takže budu s vámi mluvit jako předseda, tak i jako ekonom, který má všeobecný pohled.

Vy jste totiž v rozhovoru ... před týdnem v rozhovoru pro Frekvenci 1 obhajoval výši bankovních poplatků v České republice a dodal jste, cituji doslova: "Poplatky nejsou například vyšší než v Rakousku nebo v Itálii. Jsme někde uprostřed evropských poplatků." Konec citátu. Ovšem když se právě podíváte i na tu poplatkovou politiku ve Velké Británii a ve Spojených státech, srovnáte ji s českou poplatkovou politikou, co vám především chybí?

No, já myslím, že už není zas tak velký rozdíl v tom smyslu, že jsme zde v konkurenčním prostředí. A jsem vždy pro to, aby poplatky, ceny, cokoliv, čím se platí v daném průmyslu nebo odvětví, byly konkurenčně stanovené. V tom mě opravdu netrápí ta situace, kterou vidím zde v České republice, protože máme konkurenční prostředí oproti tomu, jak to bylo třeba před deseti lety, lidé mohou přejít z jedné banky do druhé, lidé mohou nyní mít účty mimo hranice České republiky. Já sám například mám účty v Americe, ne ve svém městě, kde žiji, ale ve městě, které je vzdálené několik set mílí. Nikdy tam nejdu, ač jsem si našel lepší ústav finanční. Čili myslím, že jakmile konkurence existuje, tak potom nakonec poplatky všeho typu vyjadřují opravdu tu tržní hodnotu, která je v tom konkurenčním prostředí.

Co kdybych vám ale namítl, že ta konkurence v České republice je zatím příliš formální, že se banky vzájemně koukají na to, že všechny banky téměř mají poplatky za zrušení účtu a tudíž je nic nevede k tomu, není-li tady tlak klientů, tlak spotřebitelů na to, aby zrušily poplatek za vedení účtu například.

No, ale ten tlak spotřebitelů vždy existuje, pakliže spotřebitelé mají víc než jednu nebo pár možností. Z toho vidím právě to, že jakmile jedna banka nebo jeden podnikatel zavede určitou změnu, tak ostatní musí jasně sledovat a vidět, jestli ztratí část trhu tím, že nebudou následovat, že nezavedou podobná opatření. A v tom smyslu jestliže jedna banka zruší určité poplatky, nebo jestliže banky v zahraničí mají nižší poplatky, tak domácí banky to budou jasně sledovat a dřív nebo později budou vést podobnou politiku, jinak ani v tržním prostředí nemohou.

Tlak klientů tedy vnímáte jako pozitivní jev.

Samozřejmě. Kdykoliv je tlak klientů, tak je to vždy velmi dobré.

I jako předseda dozorčí rady ČSOB.

Samozřejmě, protože i jako předseda musím mít zájem na tom, aby banka fungovala dobře v daném prostředí určité republiky, kde samozřejmě blahobyt občanů je to nejdůležitější.

Sdružení obrany spotřebitelů ohlásilo hromadné žaloby klientů Československé obchodní banky právě na tuto banku. Důvod? Právě výše bankovních poplatků. Sdružení, konkrétně jeho místopředseda David Šmejkal, k důvodům hromadných žalob v rozhovoru pro BBC uvádí:

DAVID ŠMEJKAL (zvukový záznam): Poplatek za vedení účtu byl zaveden před několika lety, to znamená, proč předtím poplatek za vedení účtu vůbec nebyl? Když si platím jednotlivé transakce, platím si jednotlivé služby, jejichž ceny se mi objevují na výpisu z účtu, proč si tedy ještě platím poplatek za vedení toho samotného účtu? To mi prostě připadá naprosto nepochopitelné a připadá mi, že moje peníze prostě bere někdo jiný.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC místopředseda Sdružení obrany spotřebitelů David Šmejkal. Náměstek ministra financí Tomáš Prouza dodal před týdnem k podání hromadných žalob v rozhovoru pro BBC následující slova:

TOMÁŠ PROUZA (zvukový záznam): Určitě je dobré, že ten tlak existuje. Žaloby jsou vždycky ten poslední krok, ale prostě pokud banky nebyly ochotny komunikovat bez tohoto nátlaku, tak bylo asi nutné, aby ta žaloba byla podána.

Uvedl před týdnem v rozhovoru pro BBC náměstek ministra financí Tomáš Prouza. Nakolik podle ekonoma z Michiganské univerzity a předsedy dozorčí rady ČSOB Jana Švejnara celá aféra s hromadnými žalobami poškozuje ČSOB?

Já myslím, že nepoškozuje ČSOB, protože si nejsem vědom, že by zatím ČSOB učinila cokoliv, co by bylo nezákonné. A to, že se tito lidé obracejí až do této instance, myslím, že je smutné, špatné, ale samozřejmě mají právo to udělat a uvidíme, jaký bude z toho výsledek.

Máte už jako dozorčí rada k dispozici nějakou právní analýzu právníků ČSOB, zda mají šanci uspět klienti?

Budeme se scházet až za dva týdny, a tak počítám, že při té příležitosti už dostaneme určitou analýzu.

Protože Sdružení obrany spotřebitelů v pátek obvinilo Československou obchodní banku, že se pomocí šíření zpráv o několikatisícových nákladech na případně prohraný soudní spor ohledně bankovních poplatků snaží své klienty odradit od hromadné žaloby na tuto banku. Podle sdružení může prohraný spor stát klienty ČSOB mnohem méně peněz a čím víc lidí se k žalobě připojí, tím menší poplatek na každého účastníka v případě prohry připadne. Přijde vám správné, aby tiskový mluvčí ČSOB informoval klienty, že v případě, že prohrají, že jim hrozí až čtyři a půl tisíce nákladů na takovou prohranou žalobu?

Já myslím právě v tom smyslu, ve kterém jste se ptal dříve, jestli se má co nejvíce informovat, já myslím, že je správné, že jsou klienti informováni o všem samozřejmě ...

Vy byste to nenazval zastrašováním těch klientů, kteří ...

Já myslím, že by to nemělo být zastrašování, spíš by to mělo jenom informativně býti sděleno. A zase jak jsem už podotknul předtím, já myslím, že toto je dost extrémní krok v tom smyslu, že máme konkurenční prostředí, že jsou zde výsledky. Pokud vím, tak je zde i komunikace. To samozřejmě neznám všechny detaily, do jaké míry to probíhá. A je důležité, já myslím, aby klient bank, vůbec spotřebitelé aby co nejvíce byli informováni, v tom smyslu myslím, že je správný ten krok, že dochází k ještě větší komunikaci a bude větší osvěta a větší informovanost všech, kteří jsou zapojeni v této kauze. Nemyslím, že v konkurenčním prostředí je dobré, když vláda nebo někdo se snaží změnit ceny výrobků, protože ty jsou opravdu určené trhem a jakmile nastane regulace a kontrola cen, tak dojde k distorzím a budou na tom spotřebitelé hůř, než by byli jinak.

Vám tedy vadí snaha ministerstva financí zpřísnit zákon o bankách, jak navrhuje náměstek ministra financí Tomáš Prouza?

Já myslím, že jsou zde dva elementy. Jeden je velmi žádoucí, to je větší informovanost, větší osvěta, aby lidé opravdu věděli a byli informováni přesně a jasně, za jakých podmínek můžou u kterých bankovních ústavů spořit, půjčovat si a tak dále. Druhý aspekt, který je nežádoucí, pakliže by k němu došlo, a to by byla regulace cen.

Ale to ministerstvo financí snad nechystá.

Já myslím, že nyní už ne, mluvilo se o tom dříve. Tudíž myslím, že jsme nyní již na lepší cestě.

Ministerstvo financí České republiky už půl roku stupňuje tlak na české banky, aby zásadně změnily své chování. Náměstek ministra financí Tomáš Prouza řekl před týdnem v rozhovoru pro BBC, že Česká bankovní asociace s největší pravděpodobností nepřistoupí na ono memorandum, a tak zřejmě ministerstvo financí navrhne zpřísnění zákona o bankách. Prouza řekl v Interview BBC, v čem by se zákon zpřísnit měl.

TOMÁŠ PROUZA (zvukový záznam): Jsou tam věci, jako je například právo klienta odstoupit bezplatně od smlouvy, pokud dojde ke změně ceníku, povinnost banky dopředu klienta informovat, kdy a jak se bude ceník měnit. Chceme definovat zákonem zrušení některých poplatků, o kterých se mluví, tak abychom zakotvili tu dohodu, která dneska je. Stejně tak dlouhodobější legislativní práce, hodně náročná, bude příprava finančního obmdusmana, který by mohl vyřizovat stížnosti klientů nejenom v bankovnictví, tak jak to již dneska funguje.

Dodává v rozhovoru pro BBC náměstek ministra financí Tomáš Prouza. Nakolik vítáte jako ekonom i jako předseda ČSOB tyto změny, které pravděpodobně přijdou formou zákona?

Já myslím, že to nebude mít velký efekt. Zase ta výborná změna je, do jaké míry jsme schopni zlepšit informovanost. To, jestli budou poplatky při zrušování účtů nebo ne, já myslím, že je až druhotné, protože zase v konkurenčním prostředí jestliže je poplatek na konci nebo na začátku, by nemělo vadit tomu, jak velký je ten poplatek. To znamená, ten výsledek bude ten samý, ta banka pakliže může určitý poplatek vybírat v konkurenčním prostředí, je to cena, kterou nastaví, tak jako se nastaví cena chleba nebo čehokoliv jiného, tak jestli ho udělá na začátku nebo na konci, to vidíme všude ve světě, říká se tomu frontloud nebo backloud, to je ve světové hantýrce. Zase je to určitý zásah, já myslím, že nebude mít velký efekt. Je důležité, aby občan věděl ...

Vy si myslíte, že zpřísnění novely zákona o bankách nepřinese lepší služby klientům a dokonce finančně méně náročnější pro klientskou peněženku, než když by se ten zákon nepřijímal?

Já myslím, že ne, já myslím, že to bude čistě, že občan bude platit jinde než na konci například, ano. A ani bych to neviděl výhodnější pro občana ...

To znamená, že ty poplatky budou skryté.

Ne, poplatky jsou vždy někde. To znamená, když máte třeba ve světě banku, která vám ... která pro vás nemá žádné poplatky, tak se dobře podívejte, jakou vám dává úrokovou míru na úspory, protože většinou dává nižší úrokovou míru. Já to vidím sám, kdekoliv jsem ve světě, že poplatky jsou různé, ale jsou někde, protože banka samozřejmě poplatky určité bude mít. Mohou být v nižší úrokové míře, kterou dává spořitelům, můžou být na počátku, na konci. Je důležité, aby spořitel věděl, kde jsou. To znamená, v tom smyslu já nevidím rozdíl, jestli je ten poplatek na začátku nebo na konci, na konci může být určitě lepší, protože je později placený. Jestliže ho od vás vyberu nyní, tak ty peníze nemůžete použít k vlastním úsporám a k zhodnocení. Čili pokud vím jako spořitel, že při odchodu z banky zaplatím určitou sumu, vím to zcela jasně, jsem dobře informován, tak to pro mě je racionálně nečiní žádný rozdíl, jestli to platím nyní nebo na konci, pakliže to má tu samou hodnotu.

Co kdybych vám ale namítl, že ... a ukazuje to i šetření Evropské komise, která se chce a zabývá nyní bankovními poplatky a nejen bankovními poplatky, ale například zpoplatněním jednotlivých transakcí u používání platebních karet, že evropské banky, včetně bank českých, si hodně zvykly na tu možná až příliš jednoduchou práci a zisk, který je z poplatků. To znamená místo toho, aby mně jako klientovi nabízely balíčky různých služeb, důchodové pojištění, práci s mými akciemi a podobně, že je pro ně daleko pohodlnější mít zisk z těch poplatků, to znamená vybírat tyto poplatky, a nepracují se mnou víc jako s klientem.

To pak by znamenalo, že není dostatečné konkurenční prostředí. Protože v dostatečném konkurenčním prostředí by tyto banky, nebo některé z nich aspoň, měly začít nabízet určité služby, o nichž se zmiňujete, a ostatní to pak následují a pakliže ne, ta ztratí část trhu.

A když je tady konkurenční prostředí jenom formální, co se týče počtu, ale říkám, banky nic nenutí k tomu, aby víc pracovaly s klienty, protože tady nejsou dvě tři, které by byly dynamické a pružné.

No, ale vidíme, když se podíváte, za posledních několik let se zvětšila škála produktů, které banky nabízejí, čili vidíme obrovský pokrok, de facto uvidíte mnohem málo jiných odvětví, kde se natolik zvětšil počet služeb, počet výrobků a tak dále, který se klientům nabízí. Máme zde banky ze Spojených států, jako GE Money Bank, je tady City, čili máme tady opravdu světovou konkurenci, která tlačí všechny ostatní banky k určitým krokům. A z toho důvodu znovu zdůrazňuji, že vidím konkurenční prostředí oproti třeba mnoha jiným odvětvím, která jsou více nebo méně chráněna. Samozřejmě je dobré, aby pokračovalo se dál v inovacích a tak dále, aby byla konkurence co největší. A znovu zdůrazňuji, co je důležité, je informovanost, aby opravdu klient věděl, že v jedné bance zaplatí víc předem, nic na konci, v jiné méně předem, něco na konci, v některé nezaplatí žádné poplatky, ale dostává nižší úrokovou míru na úspory. A to je fajn. Zase, ptal jste se mě, jestli vím, kolik platím. Nevím z toho důvodu, že to ani nepočítám, protože vím, že jsem v konkurenčním prostředí, že mně všichni nabídnou více méně ten samý servis.

Když se podíváte jako předseda dozorčí rady na rezervy, které má ČSOB ve vztahu ke klientům, tak které rezervy vidíte?

Rezervy ve smyslu ...

Ve smyslu zlepšování služeb bankovnictví v České republice.

My se snažíme postupovat ve všech oblastech, je to opravdu tvrdá konkurence, díváme se, co dělají jiné banky, co dělají ...

I když jste byli jako poslední například ve zrušení, nebo ... ve zrušení poplatků za zrušení účtu?

Ano. Ale bylo to, já myslím, z toho důvodu, že jsme viděli, že jsme zase velice konkurenční v jiných oblastech, čili ten klient dostával vlastně výhody určité v jedné oblasti, možná trochu méně v jiné, ale v průměru jsme byli konkurenceschopní.

A závěrečná otázka. Co si vy slibujete od možnosti zavedení finančního ombudsmana, jak o tom mluví náměstek ministra financí Tomáš Prouza?

Já myslím, že ombudsman je vždy dobrá instituce v tom smyslu, že dává možnost v extrémních případech a v případech, kdy se jedna strana cítí poškozena, aby došlo k opravám, znovupozorování, přezkoumání a tak dále. Čili to vidím nejenom v bankovním sektoru, ale kdekoliv jinde jako dobrou, takovou neutrální instituci.

A měla by být stanovena zákonem role finančního ombudsmana, nebo, řekněme, je možná ku škodě, že to není samoregulační princip bankovního sektoru jako takového, že banky si toho finančního ombudsmana nestanoví v rámci samoregulace?

Já myslím, že by to měla být osoba, která je nezávislá, takže asi je lepší, když to není ustanoveno bankovním sektorem, protože by bylo některými občany, já myslím, právem viděno, že to vlastně není nezávislý člověk.

Můžete mi říct, koho si představujete jako dobrého finančního ombudsmana, pokud byste vy volil, v České republice?

Tak jsem se nad tím ještě nezamyslel, tak vám to řeknu příště.

Těším se. Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je dnes ekonom z Michiganské univerzity Jan Švejnar. Další téma - zavádění jednotné evropské měny v nových zemích Evropské unie a hospodářská situace České republiky. Vy jste už několik let byl přímluvcem za rychlé přijetí jednotné evropské měny v České republice. Například Lidovým novinám ze 7. května roku 2005 jste řekl, cituji doslova: "Nejdůležitější je jak snížit riziko směnného kursu vůči hlavnímu obchodnímu partneru, což je Unie. Pokud můžeme přijmout euro rychleji, tak je to výhodné." Konec citátu. Je možné z vašich slov vyvodit, že ambici vlády přijmout euro v roce 2010, kterou ohlásí pravděpodobně na nejbližším zasedání, považujete za nedostatečnou? Rok 2010.

Podívejte se, záleží samozřejmě na dalších okolnostech, jako například jak rychle budeme schopni snížit schodek rozpočtu a další věci. Stále bych trval na tom citátu, který jste právě nyní zmínil, a sice že opravdu toto riziko zde je, naše riziko směnného kursu vůči našim hlavním partnerům, to znamená členům eurozóny. A z toho důvodu je žádoucí vstoupit co nejrychleji. Pak je ale otázka, jak rychle se podaří snížit deficit a ten již máme několik let a vidíme, že nynější politická garnitura není schopná rychle tento deficit snížit. A vstupovat s velkým deficitem by nebylo žádoucí. Čili je zde nyní ta otázka ...

Navíc tady jsou maastrichtská kritéria. Ale i když se bude Česká republika pohybovat na hranici maastrichtských kritérií, tak to považujete za nevýhodné? To znamená kolem tří procent hrubého domácího produktu.

Je to nevýhodné v tom smyslu, že jak jsme viděli v Německu, ve Francii, v Itálii, když jsme přímo na rozhraní, tak už nezbývá žádná marže k manévru v tom smyslu, že když přijde externí šok a potřebujeme například zvýšit výdaje, tak nemůžeme, protože jsme už na limitu těch tří procent.

A Česká republika v rámci její hospodářské politiky v dohledné době podle vašeho názoru může zažít nějaký takový šok?

Může, ty šoky přicházejí zvnějšku, nejsou často předvídatelné, tak z toho důvodu může. A dále bych ještě se zmínil o tom, že nyní je opravdu doba, kdy ... období, kdy se dá snížit schodek, protože rosteme celkem rychle. Dnes jsme na takové té vyšší části cyklu obchodního, ekonomika roste poměrně rychle, takže nyní by se opravdu dal schodek snížit.

Premiér Jiří Paroubek v souvislosti se zpřesněním termínu přijímání jednotné evropské měny v roce 2010 jako onom definitivním termínu, uvedl:

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam): Po diskusi s bankovní radou se také upevnil můj osobní názor, že v rámci společné strategie přistoupení České republiky ke společné evropské měně by nebylo vhodné už v roce 2009. Domnívám se, že tento postup přinese naší zemi méně rizik a poskytne také dostatečný čas pro odpovědnou přípravu tohoto kroku.

Konstatoval už v září premiér Jiří Paroubek. Je tady víc rizik, když se podíváte na současnou hospodářskou situaci České republiky, její připravenost, možná i měnovou politiku České národní banky jako jednu stranu těch faktorů, a na stranu druhou tady máme faktory, které jsou v rámci eurozóny. To znamená, převažují rizika či pozitiva rychlého vstupu aktuálně?

To je složitá otázka, protože samozřejmě musíme nějak odhadnout rizika, která nevíme, jakou mají pravděpodobnost, například ty vnější šoky, o nichž jsme hovořili. Takže když vám řeknu tak či onak, tak beru v úvahu svůj subjektivní odhad. A tam bych řekl, že dlouhodobé váhání a čekání, to znamená až do roku 2010, z mého hlediska je méně žádoucí než se snažit zaměřit na rok 2009, zaměřit hospodářskou politiku na to, abychom snížili rozpočet poměrně rychle a tudíž měli dostatečné období dvou nebo i tří let, kdy už jsme stabilní ekonomikou bez schodku nebo s velmi malým schodkem a kdy se opravdu připravují kroky ke vstupu do eura.

Jak byste ale oponoval, řekněme, argumentu těch, kteří by do eurozóny nespěchali? Což je například viceguvernér České národní banky Miroslav Singer a další ekonomové, kteří tvrdí, že například vzdání se měnové politiky může přinést zpomalení hospodářského růstu a vůbec integrace do eurozóny může zpomalit hospodářský růst české ekonomiky, což není žádoucí, když se podíváme na přibližování potenciálu a stavu české ekonomiky se stavem ekonomiky eurozóny, starých členských zemí.

Dobře, ale tito lidé berou v úvahu právě to, že máme poměrně velký schodek rozpočtu. A za této situace varují, že by museli zavést poměrně restriktivní monetární politiku, aby byli schopni ustát maastrichtská kritéria. A to by samozřejmě v této situaci znamenalo se značnou pravděpodobností zpomalení tempa růstu. Ale to je právě ta otázka, proč máme být zemí, která má tak velký schodek rozpočtu, a proč máme vázat všechno na to, že nejsme schopni snížit tento schodek.

Vy si myslíte tedy, že pokud by vláda, ať už současná nebo i vlády budoucí, rychleji v souvislosti s hospodářským růstem v České republice a jeho výší snižovaly deficity veřejných financí, tak by následná integrace do eurozóny nezpůsobila podle vašeho názoru zpomalení hospodářského růstu.

Přesně tak, naopak by ho zrychlila, protože jakmile jsme plně zintegrováni, tak samozřejmě odpadají různé náklady, směnný kurs a všechno ostatní, poplatky spojené se směnným kursem a tak dále, plus samozřejmě riziko spojené s podnikáním, kdy se nám může změnit směnný kurs a člověk, který učiní investice, může ztratit. Takže naopak tam bysme vystřelili rychle dopředu tím, že my bychom byli plně integrováni.

Vy dovedete odhadnout, jak velký by mohl být hospodářský růst, pokud by se Česká republika integrovala do eurozóny s nižšími schodky veřejných financí, víc pod třemi procenty hrubého domácího produktu?

To je samozřejmě zase složitá úvaha, ale když bysme jí zjednodušili a vzali v úvahu ty hlavní faktory, tak myslím, že bychom mohli růst o půl procenta rok rychleji tím, že bychom měli tu samou měnu a zdravou ekonomiku, která působí uvnitř eurozóny.

Půlprocentní růst navíc, pokud by Česká republika podle vás byla integrovaná v eurozóně.

Byla v eurozóně.

Vy jste v už citovaném rozhovoru pro Lidové noviny ze 7. května uvedl, opět cituji doslova: "Úplně se nyní nedoceňuje, jak významným obchodním partnerem je eurozóna." Konec citátu. Na jakých případech krom toho směnného kursu byste to ještě ilustroval?

Ten směnný kurs je nejdůležitější a s ním spojená rizika, nebo odbourání rizik právě směnného kursu, když jsme plně integrováni a tudíž můžeme opravdu vzít jako svůj trh celou Evropu, eurozónu respektive, a ne Českou republiku a s určitým rizikem eurozónu.

Náměstek ministra financí Tomáš Prouza, který povede nově ustavenou národní koordinační skupinu pro zavedení eura, před týdnem v rozhovoru pro BBC upřesnil časový plán přípravy České republiky na přijetí eura.

TOMÁŠ PROUZA (zvukový záznam): První věc, která se musí udělat po volbách, je rozhodnutí vlády, kterou ze způsobů zavedení eura zvolit, protože ty základní způsoby jsou dva a ten plán je hodně závislý na tom, kterou z těch dvou cest půjdeme. Ve chvíli, kdy toto rozhodnutí padne, tak zhruba do roka, roka a půl by ten plán měl existovat, nejpozději musí být všechno hotovo v roce 2008, aby ty dva roky do přijetí eura, abychom je mohli využít k tomu, jak případně ty věci doladit do posledního detailu a jak je implementovat.

Náměstek ministra financí Tomáš Prouza naznačuje, jaké cesty je možné zvolit k přijetí eura v České republice.

TOMÁŠ PROUZA (zvukový záznam): Tak první, které se říká trošku romanticky Velký třesk, tak ta cesta je podobná vlastně oddělení české a slovenské měny. Čili opravdu jednoho dne, v jednom okamžiku přestává platit koruna a platí pouze euro jako měna. Ten druhý přístup postupného stahování z oběhu znamená, že poměrně dlouhou dobu vedle sebe funguje jak koruna, tak euro, což je na jednu stranu možná pro lidi pohodlnější, na druhou stranu je velmi drahé, protože musíte mít dvě měny vedle sebe v pokladnách, nevíte s jakou měnou pracovat a podobně. A všechny země, které vlastně teď uvažují o přijetí eura, pracují s Velkým třeskem jako s výchozí metodou.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC náměstek ministra financí Tomáš Prouza. Předpokládám správně, že ekonom z Michiganské univerzity Jan Švejnar, host Interview BBC, se přiklání také k plánu Velký třesk?

Já myslím, že ano, že zkušenost je, že se dají věci vyřešit poměrně rychle. Je to výhodnější, já myslím, přejít velmi rychle.

A nemáte obavy z šoků, cenových šoků, to znamená možnosti zdražování?

Cenové šoky by neměly být významné, viděli jsme to i v přijetí eura v západní Evropě, že se o tom hodně mluvilo, ale statistické studie potom ukazovaly, že opravdu k velkému zdražení nedocházelo.

Tudíž ani nemáte obavy z rychlejšího růstu inflace? Protože Česká republika v rámci zemí Evropské unie patří k zemím, které mají jednu z nejnižších inflací.

Já bych neočekával, že dojde k nějakému inflačnímu skoku na základě čistě přijetí eura. Musely by to být ještě jiné důvody, které by k tomu směřovaly.

Když jste kritizoval ... pochopil jsem správně vaše slova, že jste svým způsobem kritizoval vládu, že jde až na rok 2010 a nejde na rok 2009?

Já bych to nenazval tak, že bych viděl žádoucnější tu možnost v roce 2009, 2010 znamená určité otálení, které může s sebou přinést i určité zpomalení reformních kroků, které jsou potřebné, čím dřív, tím lépe.

Máte obavy z toho, že ten rok 2010 nemusí být definitivní?

No, viděli jsme, že už jiná data, která byla před rokem 2010, byla odložena, čili ta možnost zde stále je. A je to všechno podvázáno ochotou udělat poměrně velké reformní kroky, které pomohou snížit rozpočet, deficit rozpočtu a připraví nás na vstup do eura. Jestliže bude jasné, že můžeme vstoupit později, popřípadě ještě později, tak zde budou velké tendence a podněty k tomu některé tyto bolestné reformy odkládat, jak jsme již viděli během několika předchozích let.

Kterou reformu byste z této pozice označil za nejvíc odkládanou a nejbolestivěji odkládanou? Když se podíváte na českou ekonomiku jako na celek.

Na celek. Já bych viděl tři oblasti, kde je potřeba udělat velké reformy, a sice penzijní reforma, zdravotnictví, no a potom samozřejmě více investic a transformace školství a vývoje a výzkumu.

Penzijní reforma ... strany zastoupené v Poslanecké sněmovně, všech pět stran se dohodlo na parametrických změnách, asi to není možné nazývat penzijní reformou, ale na možnosti posunutí věkové hranice odchodu do důchodu za pětašedesátý rok, dále pak na tom, že by mělo být spoření vícepilířové, nikoliv tedy pouze jenom ten průběžný systém, i když se bude stavět na průběžném systému. Považujete to za dobrou dohodu v rámci těch možností, které nyní jsou, nebo ty politické ambice jsou malé i v této souvislosti?

Já myslím, že jsou malé. Je to krok správným směrem, čili rozhodně se jde správným směrem, ale vidíme stále ještě možnost odkládání, vlastně zvyšování doby odchodu do důchodu, některé strany navrhují opravdu několik desetiletí a tak dále. Zde bych poukázal na to, že i v Německu, kde dochází k silnému rozpoložení politických sil, se nakonec dohodli, že to uskutečnění bude mnohem rychlejší. Takže myslím, že to je krok správným směrem, je to podle toho, jak bych si to představoval, je to poměrně pomalé.

Málo ambiciózní.

Málo ambiciózní.

Když jste byl hostem Interview BBC před rokem, tak jste také naznačoval, že v souvislosti s přijímáním eura a reformami je nutné celou věc posuzovat v celoevropském, nebo středoevropském kontextu. Nicméně když se podíváme na to, jak uvažují o přijímání eura noví členové Evropské unie, tak mezi prvními, kteří chtějí zavést, nebo to deklarují, euro v roce 2007, je Estonsko, Slovinsko, Litva, o rok později pravděpodobně Lotyšsko, Malta a Kypr. Slovensko navrhuje rok 2009 a Polsko a Maďarsko budou na tom pravděpodobně hůř než Česká republika. Nicméně tady je patrný v rámci nových členských zemí Evropské unie pomalé, ale jisté odsouvání. Není v této logice svým způsobem na místě, že i česká vláda přistupuje k tomu odsunutí?

Je, ale je to právě ona smutná logika, protože když se podíváte na ony země, o nichž jste se zmiňoval, tak ty, které mají poměrně dobrou situaci, co se týče schodku rozpočtu, to znamená, mají vyváženou ekonomiku a opravdu solidní hospodářskou politiku, jsou ty, které přistupují a chtějí přistupovat co nejdříve. Ty, které mají největší problémy politické s tím, aby se vyrovnaly se schodkem, jsou ty, které využívají až ta nejzazší data, to znamená nejpozději.

Ale nemohlo by i to Českou republiku poškodit, pokud by byla rychlejší než ty země, které odsouvají euro a jsou málo ambiciózní, Polsko, Maďarsko?

Já myslím, že ne, že ten hlavní ... ta hlavní výhoda bude obchod se západní Evropou, to znamená s eurozónou. A ten dopad, jestli tam vstoupí Polsko nebo Maďarsko o rok později či o rok dříve, já myslím, že bude až sekundární.

Nemůže ale stabilitu eurozóny jako prostoru, kde se pracuje s jednotnou evropskou měnou, de facto ohrozit neochota všech evropských zemí, tedy členských zemích eurozóny i Evropské unie jako celku, neochota k reformám, což se jasně ukazuje?

Samozřejmě. To ztěžuje situaci, bude to ovlivňovat kurs eura vůči jiným měnám. Samozřejmě bude to učiňovat euro konkurenčnější, protože bude mít nižší hodnotu oproti tomu, jako by mělo, kdyby ty reformy postupovaly rychle a investoři měli pozitivní na to názor. Ale já myslím, že to samo o sobě neohrozí měnu jako takovou, je to měna, která je nyní používaná velice široce ve světě, druhá největší měna pro vydávání dluhopisů a tak dále, velmi úspěšně zavedená, takže tam nevidím nějaké faktory, které by byly negativní.

A nemáte obavy ze znehodnocování eura v souvislosti s neschopností reforem?

Mám obavy ohledně tempa reforem v západní Evropě, to je kapitola, která je velmi důležitá a samozřejmě úroveň eura bude s ní vázaná. Ale zase musím zdůraznit, že jestliže euro má nižší hodnotu, tak činí výrobce velmi konkurenceschopné.

Konstatuje profesor Jan Švejnar. Děkuji za rozhovor, někdy příště na shledanou.

Děkuji.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.