Václav Moravec moderátor BBC

Záznam rozhovoru v MP3

Citace rozhovoru v médiích

	Tomáš Prouza ve studiu BBC

Desítky lidí údajně chtějí zažalovat ČSOB kvůli bankovním poplatkům. Nespokojení současní, ale i bývalí klienti se tak přidávají k výzvě Sdružení obrany spotřebitelů. Sdružení v pondělí vyzvalo veřejnost, aby se připojila k hromadné žalobě na největší českou banku. Místopředseda sdružení David Šmejkal v rozhovoru pro BBC vysvětluje, proč je nutné zažalovat ČSOB kvůli poplatkům.

David Šmejkal (zvukový záznam): Jde o to, aby peníze, které patří vám, neplynuly někam jinam, aby zůstaly u vás na účtě a aby nešly prostě na jiné účty, se kterými ve nemáte co společného.

Říká v rozhovoru pro BBC místopředseda Sdružení obrany spotřebitelů David Šmejkal. Nejen o tažení nespokojených klientů proti bankám bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec, pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl náměstek ministra financí Tomáš Prouza. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobré odpoledne.

Dovolte, abych byl v úvodu osobnější. Máte spočítáno, kolik vydáte měsíčně na bankovních poplatcích?

Mám, vidím to každý měsíc v poště a je to zhruba tři sta, tři sta padesát korun.

Můžete říci, zda máte jeden bankovní účet u jednoho bankovního domu, nebo víc bankovních účtů?

Historicky máme dva. Primárně používáme se ženou jeden společný, ten druhý je účet, který příliš nepoužíváme. A jenom jsme byli příliš líní do té banky dojít a zrušit ho.

Tři sta korun měsíčně tedy platíte na bankovních poplatcích?

Přesně tak.

A přijde vám to hodně?

Nepřijde mi to úplně slušná cena za tu kvalitu, kterou dostávám.

Co především vám vadí na kvalitě bankovních služeb jako spotřebiteli?

Je to možná otázka toho, že ne vždy vím, za co platím, nevím, proč za to platím a možná i tím, že znám ceny té technické produkce služby, a potom vidím, kolik si za ní banka účtuje, tak mi to nepřijde úplně vyvážené.

Jako inženýr ekonomie byste ale asi měl vědět spíš než běžný laik, za co vlastně platíte. A vy řeknete, že nevíte, za co vlastně platíte?

Nevím, myslím si, že jako naprostá většina lidí v republice třeba dodnes netuším, co je takzvaná účetní položka, kterou si banky účtují. Úplně nerozumím tomu, že platíte za vedení účtu měsíční paušál, potom platíte ještě za každou transakci a do toho ještě zaplatíte něco, čemu banky říkají účetní položka, která je obvykle schována někde hodně hluboko v ceníku a nikdo, myslím, netuší, co vlastně znamená.

Nepohrával jste si s myšlenkou, že byste svoji banku zažaloval?

Asi ne. Pořád dávám přednost tomu zkusit se s ní domluvit.

A vy se domlouváte jako individuální klient, nebo proto jste náměstkem ministra financí, který se, lidově řečeno, zviditelnil tím, že zahájil společně s ministrem financí onen tah na banky, aby začaly víc přemýšlet o výši poplatků a míře zpoplatnění bankovních účtů?

Myslím si, že to byla dobrá situace, kdy se tomu tématu začít věnovat, protože dva roky se o něm mluví, dva roky se o něm píše v novinách, banky na to nijak nereagovaly, proto si myslím, že by bylo dobré i s tím rostoucím tlakem spotřebitelů, aby něco začal dělat i stát. Byla to, myslím si, nejzazší mez, kdy se ještě vlastně dalo začít něco dělat.

Žalobami, tedy cestou žalob se rozhodlo jít Sdružení obrany spotřebitelů, které v pondělí vyzvalo veřejnost, aby se připojila k hromadné žalobě na největší českou banku ČSOB - důvod výše bankovních poplatků. Místopředseda Sdružení obrany spotřebitelů David Šmejkal v rozhovoru pro BBC vysvětluje:

David Šmejkal (zvukový záznam): Poplatek za vedení účtu byl zaveden před několika lety. To znamená, proč předtím poplatek za vedení účtu vůbec nebyl? Když si platím jednotlivé transakce, platím si jednotlivé služby, jejichž ceny se mi objevují na výpisu z účtu, proč si tedy ještě platím poplatek za vedení toho samotného účtu? To mi prostě připadá naprosto nepochopitelné a připadá mi, že moje peníze prostě bere někdo jiný.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC místopředseda Sdružení obrany spotřebitelů David Šmejkal. Výkonný ředitel právní služby ČSOB Ján Lučan v rozhovoru pro BBC argumenty sdružení odmítá a dodává:

Ján Lučan (zvukový záznam): Je zajímavé, že sdružení nikdy nepíše, proč bychom ty poplatky neměli vybírat. Já například nevím, proč bych neměl platit za elektřinu, proč bych neměl platit za elektroměr, proč by bylo divné, když platím paušální poplatek za svou pevnou linku na telefonu. Tak stejně jsem neslyšel nikdy argument, proč bych nemohl platit za vedení svého účtu. Vedení účtu je služba jako každá jiná. Až uslyšíme ten argument proč, tak možná budeme schopni říct, jestli s tím souhlasíme, nebo ne.

Dodává výkonný ředitel právní služby ČSOB Ján Lučan v rozhovoru pro BBC. Má ministerstvo financí podle náměstka Tomáše Prouzy, hosta Interview BBC, k dispozici nějaké právní analýzy. Jaká je de facto právní síla argumentů těch klientů, kteří se rozhodnou banky kvůli výši poplatků, míře zpoplatnění zažalovat?

My jsme tady tu chvíli neměli možnost vidět tu přesnou argumentaci, ten konkrétní text žaloby. Ta debata o tom banky zažalovat je poměrně stará a hodně dlouho se říkalo, aby to někdo zkusil.

To znamená, že nějakou takovou předběžnou právní analýzu máte?

Dělalo se to velmi zběžně. Já bych tady nechtěl říkat, jestli ta šance tam je, nebo není, protože říkám, nedělali jsme to dostatečně, nebylo by asi úplně fér teď říkat konečný soud. Ale určitě si myslíme, že je dobré, že se to udělalo a že konečně soud rozhodne, jak to má být, protože zatím to bylo neustále v úrovni spekulací, lze to udělat, nelze to udělat. Nechejme tedy soud, aby rozhodl, a potom všichni uvidíme, co bude dál.

Vy jako náměstek ministra financí tedy vítáte, že se klienti jednotlivých bank v rámci té akce Sdružení obrany spotřebitelů rozhodli podávat ony žaloby?

Není to standardní, my bychom byli určitě mnohem raději, kdyby banky komunikovaly se spotřebiteli, aby si s nimi dokázaly sednout za jeden stůl stejně tak, jako by bylo dobré, kdyby si sedly za jeden stůl s námi. Je to vždycky daleko efektivnější. Ale určitě je dobré, že ten tlak existuje, žaloby jsou vždycky ten poslední krok, ale prostě pokud banky nebyly ochotny komunikovat bez tohoto nátlaku, tak bylo asi nutné, aby ta žaloba byla podána.

Předběžné právní analýzy, když jste nechtěl zatím de facto vyřknout ten hlavní soud podle ministerstva financí, co se ukazuje, ty předběžné právní analýzy ukazují, že mají klienti šanci s tímto uspět, když de facto člověk, klient podepíše ten ceník, to znamená, že tam právní validita je spíš na straně banky. On podepíše ceník, on se k tomu upíše, upíše se k nějaké smlouvě a pak platí poplatky, to je logické.

Těch důvodů může být několik a já bych počkal na tu argumentaci Sdružení ochrany spotřebitelů. Jedna důležitá věc, která by měla zaznít, je taky to, že jak banky své služby prezentují. Klienti často mají pocit, že jsou uváděni v omyl, že jim bylo slibováno něco, ale realita je potom úplně jiná, a to je, myslím si, věc, o které mluví velmi často i ministerstvo financí, že ty služby bank a ceníky nejsou transparentní, že si je ten klient nemůže srovnat a že často, když mu přijde poprvé souhrn poplatků, které má zaplatit, tak se velmi diví, protože si myslel, že si kupuje něco úplně jiného za úplně jinou cenu.

A ta netransparentnost, na kterou i vy jako ministerstvo financí, respektive vy jako námětek ministra financí upozorňujete, je tak silná, že by mohla před soudem uspět?

Uvidíme, počkal bych, myslím si, že to může být jeden z těch základních argumentů, protože klient, když si kupuje nějakou službu, má mít nárok na to, jednoduše pochopit za co a kolik platí.

Ministerstvo financí od jara vyjednává s velkými bankovními domy v zemi o výši a míře zpoplatnění služeb. Vy nyní navrhujete uzavření písemného memoranda s Českou bankovní asociací. Jak daleko jste s přípravou toho memoranda?

Daleko a zároveň ne moc daleko. Daleko v tom, že víme, co by v tom memorandu mělo být. Konzultovali jsme jeho obsah s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, aby tam nedocházelo k žádným problémům, potenciálním náznakům kartelů a podobně, čili tam už jsme se dohodli, řekněme, za tu státní stranu, jak by to memorandum mohlo vypadat. Problém je, že stále nemáme partnera, který by byl schopen to memorandum podepsat, protože už jsme se čtyřikrát oficiálně ptali bankovní asociace, je-li ochotna o memorandu vyjednávat a memorandum podepsat. Do dneška, po více než měsíci dotazů jsme stále nedostali odpověď.

Z toho, co říkáte, tedy se zdá, že Česká bankovní asociace bojkotuje jednání o memorandu?

Dalo by se to tak říct. Já, pokud vím, tak jednání na prezidiu neustále probíhají, jsou poměrně vzrušená, protože názory bank jsou hodně rozdílné. Některé vidí logiku v tom, že by se se státem dohodly na nějaké rozumném řešení, některé banky chtějí bojovat až do poslední kapky krve.

Z toho, co říkáte, je nějaký termín nezbytný k podpisu onoho memoranda nebo termín, kdy vy memorandum vzdáte a rozhodnete se jít zpřísněním zákona.

Ten termín je velmi jednoznačný. Je to ráno před tím, než o tom materiálu bude jednat vláda na konci listopadu. Protože pokud do té doby nebudeme vědět, že existuje ochota memorandum podepsat, těžko můžeme vládě navrhovat, aby schválila podepsání memoranda.

Pokud banky, tedy Česká bankovní asociace nepřistoupí na jednání o memorandu, rozumím vám správně, že koncem listopadu pak bude definitivně před jednáním vlády jasno, zda připravíte přísnější zákon o bankovnictví a o bankách, a tím budete více regulovat bankovní sektor v České republice?

Neřekl bych to lépe.

Takže je to pravda.

Je to pravda.

Když se podíváme na obsah toho memoranda, banky tedy mají de facto, pokud počítám správně podle kalendáře, čtrnáct dní, aby přistoupily na jednání o onom memorandu. Tak obsahem toho memoranda by měla být některá opatření, jako například uvádění celkové ceny operací, kodex práv klientů, nebo závazek nenutit klienty k pořizování dodatečných produktů. Jsou to minimální požadavky, nebo existují ještě další požadavky, které vy jako ministerstvo financí budete v tom bankovním memorandu mít?

To je základ, který je pro nás hodně důležitý.

A ty nadstavbové složky, co byste ještě v tom memorandu z pohledu ministerstva financí chtěli?

Jsou to už potom, řekněme, detaily o tom, jak možná implementovat některá doporučení Evropské unie. Podívat se možná na to, jak dostává klient informace, v jakém rozsahu a v jaké formě. Ale to, co jste říkal, jsou přesně ty základní a důležité změny.

Výkonný ředitel právní služby ČSOB Ján Lučan v rozhovoru pro BBC odmítá argumenty, že by bankovní poplatky v České republice byly vysoké a dodává:

Ján Lučan (zvukový záznam): V řadě států, víte, ono dost často se mluví o tom, že někde v zahraničí jsou nižší poplatky a podobně. Ale taky jako v řadě států klient, když nemá nějak jako šílené miliony, tak na běžném účtu úroky nedostává.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC výkonný ředitel právní služby ČSOB Ján Lučan. Jak se náměstek ministra financí Tomáš Prouza, host Interview BBC, vypořádává s námitkou, že se snažíte až příliš zasahovat do de facto svobodného podnikání bankovních domů?

To je oblíbený argument některých tiskových mluvčích některých bank. Já myslím, že to, co děláme, není regulace v tom smyslu, jak se často v Čechách chápe, jako negativně, kdy regulace znamená omezovat podnikání a podobně.

Promiňte, že vstoupím do vaší řeči. Ono to není jen, nebo není to jen argumentace tiskových mluvčích, ale například šéf ČSOB Pavel Kavánek v rozhovoru pro deník Mladá fronta DNES sedmnáctého října říká, cituji doslova: "Já ministrovi říkám, že nepotřebuji regulatoriku, abych něco udělal. Oni třeba tuší, co my jako tržní operátor už dávno víme," konec citátu. To není jen věc tiskových mluvčích, ale i šéf nejsilnější banky říká, že oni daleko nejlépe vědí, jak se ke klientovi chovat, protože de facto to je jejich zákazník.

Možná, řada klientů si to zřejmě nemyslí, část těch klientů dokonce tuto banku žaluje. Co je asi potřeba říct, podívejme se na jednoduchý příklad zrušení poplatku za zrušení účtu. To je věc, kterou většina bank udělala a naopak ČSOB velmi dlouho říkala, že ten poplatek nebude rušit, protože ho v ceníku má a mít bude. Dneska ho zrušila i ČSOB, ale ten tlak klientů musel být výrazně delší a tvrdší než u ostatních bank, čili možná to poznání toho, co klient opravdu chce, ČSOB trvalo trochu déle než v jiných bankách.

Vy, pokud se nemýlím, tedy do konce listopadu bude jasno, zda budete připravovat přísnější zákon o regulaci bankovního sektoru, i když bude podepsána dohoda s bankami o tom memorandu, či nikoliv?

Jsou věci, které se musí udělat zákonem a jsou věci, které můžeme udělat memorandem. Tam, kde jde použít memorandum, vždycky budeme preferovat tuto cestu, ale změny, které dávají klientům určitá práva na to, aby mohli něco udělat nebo něco nárokovat, vždycky musí být zakotveny zákonem. Čili bude-li ochota podepsat memorandum, pojďme udělat co nejvíc věcí jednoduše v memorandu a jenom ty, které opravdu musíme, pojďme dát do zákona, nebude-li ochota memorandum podepsat, všechna opatření půjdou cestou zákona.

Novela zákona tedy bude, ať memorandum podepsáno bude, či nebude?

Určitě.

Co bude v té minimalistické variantě onoho zákona, když banky přistoupí na ono memorandum?

Jsou tam věci jako například právo klienta odstoupit bezplatně od smlouvy, pokud dojde ke změně ceníku, povinnost banky dopředu klienta informovat, kdy a jak se bude ceník měnit. Chceme definovat zákonem zrušení některých poplatků, o kterých se mluví, tak abychom zakotvili tu dohodu, která dneska je. Stejně tak dlouhodobější legislativní práce, hodně náročná, bude příprava finančního ombudsmana, který by mohl vyřizovat stížnosti klientů nejenom v bankovnictví, jak to už dneska funguje, ale i v dalších oblastech finančního trhu.

Tady se ale objevuje námitka, že jako ministerstvo financí sice tady navrhujete institut finančního ombudsmana, ale de facto nemáte jasnější představu, co by ten finanční ombudsman měl dělat.

Já si myslím, že tu představu máme velmi jasnou.

A to bude speciální zákon o finančním ombudsmanovi?

Přesně tak.

Kdy ten zákon je reálné, že předložíte do vlády?

Ta dohoda i s Českou národní bankou je, že by zákon o finančním ombudsmanovi měl vznikat v roce dva tisíce šest a dva tisíce sedm tak, aby od ledna dva tisíce osm ta instituce fungovala.

Zaměřím-li se ještě na to, k čemu chcete donutit banky, tak jeden z ekonomů, konkrétně ekonomka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová v rozhovoru pro Lidové noviny z dvacátého šestého října říká, že tlak ministerstva financí může vést k tomu, že co dosud bylo transparentní, bude skryté, teď cituji doslova: "Pokud banka například zruší nějaký poplatek, tak si bude chtít kompenzovat onen zrušený poplatek někde jinde. Nakonec by to mohlo klienta poškodit," konec citátu. Co říkáte téhle té námitce?

Přemýšlím, jak to bude relevantní, protože jsou banky, které některé poplatky rušily před několika měsíci, několika lety, všichni to víte, ale nikdo proti tomu neprotestoval. Tak mi přijde trošičku zvláštní ta úvaha, že pokud banka nějaký poplatek zruší sama, je to v pořádku, ale pokud ten poplatek zruší pouze na základě tlaku klientů a státu, tak je to špatně.

Když ale například slyšeli jsme právního ředitele, ředitelé právní služby ČSOB Jána Lučana, který říká, ale českým klientům bank se dostávají úroky, zatímco když srovnáváte bankovní poplatky v cizině a v České republice, tak v cizině například nedostávají klienti za svoje peníze na účtech úroky.

Zase to srovnání není úplně přesné, ale ať to některá banka nabídne. Já si myslím, že je to v pořádku samozřejmě, proč některá banka nezkusí tuto variantu účet zdarma výměnou za to, že nemáte žádné úroky. Já si myslím, že by to bylo naprosto v pořádku, ale někdo s tím musí začít.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je dnes náměstek ministra financí Tomáš Prouza. Další téma - příprava České republiky na přijetí eura. Co si myslíte o přezdívce "pan euro"?

Zatím jsem si ještě nepořídil tričko s velkým eurem a nemám ani kravatu, která by ten symbol měla, takže ...

Takže už víte, nebo tušíte, že se vám tak bude pravděpodobně říkat "pan euro"?

Bylo to zvykem ve všech zemích, které euro přijímaly, že vždycky měly nějakého "pana euro", na kterého se dalo ukazovat prstem, křičet a hrozit mu.

Předpokládáte, že na vás se bude křičet a hrozit vám?

Určitě, protože ta změna je hodně velká a hodně problematická, zasahuje naprosto všechno, co děláme každý den jako jednotlivci, jako firmy i jako stát. Takže potenciál pro problémy, když se něco nedomyslí, je poměrně velký, i když máme obrovskou výhodu, že máme před sebou dlouhou řadu zemí, které už změnou prošly a těch zkušeností dobrých i těch špatných je velmi hodně.

Abych vysvětlil, oč jde, "pan euro", vy máte být v listopadu jmenován národním koordinátorem pro přípravu České republiky na přijetí jednotné evropské měny, tedy eura. Už s vámi ministr financí probral konkrétně ten plán a už je jasno, jak by ta koordinační skupina i "pan euro", tedy vy, jak byste měli vypadat a co by mělo být ve vašich kompetencích?

Přesně tak, ten materiál, který to popisuje, jsme připravovali zhruba poslední tři měsíce. A ten základ už je dán. První věc, která se musí udělat, je postavit tu koordinační skupinu, které by měli dominovat lidé z ministerstva financí, z České národní banky a z ministerstva průmyslu a obchodu.

Kolik celkem ta koordinační skupina vedená "panem eurem", Tomášem Prouzou, bude mít lidí?

Měla by mít čtyři až pět základních lidí. A potom budou i pracovní skupiny pro konkrétní věci, čili pro bankovní sektor, pro ochranu spotřebitele, pro komunikaci. A tam si budeme šahat po odbornících jak ve státní správě, tak i ze soukromého sektoru.

"Pan euro" by měl mít za úkol přípravu plánu, jak dostat euro do obchodů a do bank, jak dlouho se bude souběžně platit korunou a eurem, nebo jak dlouho se budou uvádět dvojí ceny v obchodech. Vy máte jasnou představu, kdy by měl být ten časový plán na světě?

Určitě. První věc, která se musí udělat po volbách, je rozhodnutí vlády, kterou ze způsobů zavedení eura zvolit, protože ty základní /nesrozumitelné/ jsou dva a ten pán je hodně závislý na tom, kterou z těch dvou cest půjdeme. Kdo by chtěl vědět, kdy toto rozhodnutí padne, tak zhruba do roka, roka a půl by ten plán měl existovat, nejpozději musí být všechno hotovo v roce dva tisíce osm, aby ty dva roky do přijetí eura, abychom je mohli využít k tomu, jak případně ty věci doladit do posledního detailu a jak je implementovat.

To znamená, že de facto budou dva roky, pochopil-li jsem správně vaše slova, budou dva roky na přípravu toho plánu.

Přesně tak.

A které dvě cesty je možné zvolit, pokud byste je měl velmi stručně popsat?

Tak první, které se říká trošku romanticky velký třesk, tak ta cesta je podobná vlastně udělení české a slovenské měny, že opravdu jednoho dne, v jednom okamžiku přestává platit koruna a platí pouze euro jako měna. Ten druhý přístup postupného stahování z oběhu znamená, že poměrně dlouhou dobu vedle sebe funguje jak koruna, tak euro, což je na jednu stranu možná pro lidi pohodlnější, na druhou stranu velmi drahé, protože musíte mít dvě měny vedle sebe v pokladnách, nevíte, s jakou měnou pracovat a podobně. A všechny země, které vlastně teď uvažují o přijetí eura, pracují s velkým třeskem jako s výchozí metodou.

Z toho je možné vyvodit, že byste se vy osobně klonil také k variantě velkého třesku?

Všechny zkušenosti ukazují, že to je lepší varianta.

Evropská komise před týdnem zveřejnila zprávu, ze které vyplývá, že zatím Česká republika splnila jen jeden z osmatřiceti úkolů nutných pro přijetí eura. Velvyslanec České republiky při Evropské unii Jan Kohout v rozhovoru pro BBC k interpretaci zprávy Evropské komise říká:

Jan Kohout (zvukový záznam): Ten hlavní klíč k tomu, jak rozklíčovat tuhle tu zprávu, je to, které země kdy chtějí euro přijmout. To znamená, že jestliže máme Estonsko, Litvu a Slovinsko, které to chtějí v roce dva tisíce sedm, taky pro Lotyšsko a Maltu v roce dva tisíce osm, Slovensko dva tisíce devět a Česká republika a Maďarsko dva tisíce deset, tak kdyby Česká republika to chtěla přijmout v roce dva tisíce sedm, pak by se jednalo o vážné varování a zvednutí prstu, ale protože se jedná o rok dva tisíce deset a tyhle ty úkoly jsou jaksi v určitém čase před přijetím samotného eura potřebné, což jsou určité legislativní, technické a organizační záležitosti, například výběrové řízení na podobu zadní strany mincí euro s českým nějakým národním motivem, tak to jsou všechno věci, které mají svůj čas a je zbytečné se jimi zabývat pět let před vlastním přijetím eura.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC český velvyslanec při Evropské unii Jan Kohout. Když se náměstek ministra financí Tomáš Prouza, host Interview BBC, podívá na to, který z těch praktických kroků, a teď je jedno, jestli se půjde cestou velkého třesku nebo tou cestou postupnou, vy považujete za asi nejvíc komplikovaný, při tom praktickém přechodu z jedné národní měny na celoevropskou měnu. Tak který krok by to byl?

Vysvětlit lidem, co to pro ně znamená, protože to, když se vám změní měna, když se vám změní pocitově ceny nebo jejich výška, když se vám změní stav na účtu ze dne na den, to je pro lidi asi to psychicky nejtěžší, jak se s tím srovnat. A tohle bude opravdu nejtěžší, jak to lidem vysvětlit, jaké to bude mít dopady. Druhá věc, asi hodně složitá, bude nastavit hodně dobrý systém hlídání výše cen při přepočtech.

A to je zajímavé, protože i Evropská komise v té zprávě páteční, jak jsem ji četl, upozorňuje na to, aby jednotlivé národní země přechod eura nevyužily ke zdražování, nebo i jednotlivé subjekty v rámci toho národního trhu. Jak se toto dá ošetřit, aby v souvislosti s přechodem země na jednotnou evropskou měnu nedocházelo k záměrnému nebo skrytému zdražování?

Především bych to vysvětloval lidem, jak ta změna bude vypadat, protože ve všech zemí, které euro už zavedly, tak ta vnímaná inflace, pocit lidí, jaká ta inflace je, byl výrazně vyšší než inflace reálná. Čili to je první věc, jak lidem vysvětlovat přepočítávání cen. Druhá věc, ta důležitá, faktická je velmi pečlivě si hlídat, jak se budou ceny přepočítávat, jak se budou zaokrouhlovat a ta cesta, která je poměrně důležitá, je hodně dlouho dopředu už uvádět dvojí ceny, čili ještě tak, řekněme, půl, třičtvrtě roku před přijetím eura už mít v obchodě, že dané zboží stojí dvě stě padesát korun a tolik a tolik euro, abychom to dokázali hlídat. A stejně tak půl, třičtvrtě roku po přijetí eura mít stále i ceny v korunách.

Měla by ta koordinační skupina toto dát do jednoho z plánů, že by zákonem mělo být například pro obchodníky stanoveno, aby když Česká republika podle vládního plánu, který bude odhlasován s největší pravděpodobností koncem listopadu, aby podle vládního plánu, když v roce dva tisíce deset k prvnímu lednu přijme euro, tak aby zákonem bylo stanoveno to, že půl roku před přijetím eura a půl roku po přijetí eura byly obé ceny, ceny v obou měnách?

Přesně, bude to zákonná povinnost.

A takový zákon musí být zase přijat v tom roce dva tisíce osm nebo ...

Dva tisíce osm, dva tisíce devět, samozřejmě čím dřív, tím lépe, aby se na to všichni dokázali připravit, protože to relativně složit věc, /nesrozumitelné/ informačních systémů, z toho, jak vám vyjíždí účty na pokladnách a podobně, čili nemůže se to dělat tři měsíce před přijetím eura.

Když budete tím "panem euro", dal byste ruku do ohně, byť obrazně řečeno, že to bude rok dva tisíce deset, kdy se to opravdu v České republice stihne, nebo byste tu ruku do ohně moc nedával, protože byste se spálil?

V tuto chvíli je všechno nastaveno tak, aby se to povedlo. Jak z pohledu makroekonomických čísel, tak z pohledu rozjíždějící se technické přípravy rok dva tisíce deset je v tuto chvíli naprosto reálný.

Říkáte z pohledu makroekonomických čísel, budu oponovat, ekonomové upozorňují, že se zatím nepodařilo prosadit silnou reformu veřejných financí, která by definitivně stlačila schodky veřejných financí pod tři procenta hrubého domácího produktu, tedy pod takzvaná maastrichtská kritéria, i první námětek ministra financí Eduard Janota před deseti dny v tomto pořadu přiznal, že je nutné přijímat další reformy.

Eduard Janota (zvukový záznam): Tak víte, že před námi stojí reforma penzijní, ale to je spíš otázka dlouhodobější. Na druhé straně víte, že otázka výdajů, které souvisí se zdravotnictvím nebo s nemocenskými dávkami, tam se zatím záměry, které jsme v těch prvních variantách reformy veřejných financí měli, tam se je zatím nedaří naplňovat. My jsme předpokládali, aby reformní kroky v oblasti nemocenských dávek, v oblasti sociálních dávek, aby v podstatě přinesly určité úspory. Poté jsme jaksi naše požadavky zmírnili v tom smyslu, aby ty nové zákony nebyly finančně náročnější než prostě stávající a musím konstatovat, že zatím se nám tento proces nedaří naplňovat bezezbytku.

Říká v rozhovoru pro BBC první náměstek ministra financí Eduard Janota. Za jak vážné riziko při přípravě České republiky na přijetí jednotné evropské měny a nezpochybnitelnosti právě toho termínu rok dva tisíce devět považuje náměstek ministra financí Tomáš Prouza, host Interview BBC, právě to, že ono stlačení deficitu veřejných financí pod tři procenta není definitivní, protože tady nejsou další reformy, které je nutné přijmout.

To riziko samozřejmě je. My si to velmi uvědomujeme. V tuto chvíli jsou veřejné finance nastaveny tak, že by mělo být, že bude možno, ne mělo, ten podmiňovací čas tam nepatří, že bude možno splnit konvergenční program, který jsme si naplánovali. My jsme jak loni, tak letos končili výrazně pod konvergenčním programem před tím schodkem ...

Což jste ani nečekali, pane náměstku, vy moc dobře víte, že to je tím, že se vyvíjí státní rozpočet lépe, než vy jako ministerstvo financí jste si představovali. Tudíž ta otázka trvá. Co když se zhorší ekonomická situace České republiky, může se zpomalit hospodářský růst, nebudete tolik vybírat na daních a nevejdete se do maastrichtských kritérií.

Platí, co jsem říkal, v současné době ten termín je reálný, ale je fér říct, to, co říkáte i vy. Pokud nastanou nějaké problémy, ten termín bude ohrožen a bude se muset přistoupit k výrazně důraznějším reformám. Já si myslím, že všichni ví, že ty reformy musí přijít, protože už zhruba osmdesát procent státního rozpočtu jsou mandatorní výdaje, takže ten prostor vlády šetřit je velmi omezený a ty změny musí nastat nejenom kvůli přijetí eura, to je později nedůležité, ale kvůli tomu, aby ekonomika mohla růst, speciálně změny v oblasti trhu práce jsou něco, co se musí udělat, ať někdo chce, nebo nechce.

Zatím se bude dělat to a dělá se to, že vláda přijímá zákoník práce, který podle všech ekonomů, včetně ekonomů centrální banky, nebo členů bankovní rady centrální banky ten pracovní trh znepružňuje a vám jako ministerstvu financí to nevadí?

Já myslím, že nám to nevadí, ale vláda je kolektivní orgán, kde má ministr financí pouze jeden hlas.

To znamená, vám to vadí, nebo nevadí? Vadí vám to jako ministerstvu financí?

/nesrozumitelné/ intenzivně připomínkovali, stejně tak do programu reforem a do lisabonského programu jsme velmi zdůrazňovali spolu s Martinem Jahnem potřebu zpružnit trh práce. Ten názor ministerstva financí je velmi konzistentní. My říkáme, že je potřeba jít jiným směrem a mít ten trh práce mnohem pružnější, než je dnes.

Bude to jedno z hlavních témat, na které vy jako "pan euro" budete muset upozorňovat v následujících měsících a pravděpodobně asi nejvíce po volbách, že je nutné přistoupit k dalším reformám omezením mandatorních výdajů, tedy výdajů povinných ze zákona a k zpružnění pracovního trhu?

Ty věci už jsou zapracovány v konvergenčním programu, čili ví se o nich a nepochybuji o tom, že příští vláda na ně bude myslet a bude je implementovat.

Ale zatím se, byť jsou v konvergenčním programu, neřeší. A tento konvergenční program přijala tato vláda.

Přesně tak, ale má ještě čas do roku dva tisíce osm, aby ho splnila.

Ta vláda, která tedy přijde. Dovolte, abych se ještě zastavil u jedné věci. Vy jste se v úterý vrátil z Bruselu. A jde o daň z přidané hodnoty. Je pravda, že Česká republika definitivně vzdala tu možnost, že by například restaurační služby či Internet byly ve snížené sazbě daně z přidané hodnoty, tedy v té pětiprocentní sazbě?

Nevím, jestli vzdala. Ta debata v Bruselu byla dvojí. Tou první je prodloužení výjimek, které už dneska máme nastaveny, což jsou například snížená daň na výstavbu nemovitostí a některé další oblasti, jako je vytápění a podobně. Tam se podařilo dojednat dohodu, že ty výjimky by měly zůstat minimálně do roku dva tisíce patnáct, což si myslím, že je velký úspěch, který se nám povedl. Vedle toho si všechny země snaží prosadit různé další zboží nebo služby také do snížených sazeb. My primárně prosazujeme dětské pleny, ale například Francie velmi bojuje právě o ta restaurační zařízení, čili není to tak, že bychom něco vzdali. Každá země musí udělat nějaký ústupek tak, aby bylo možno dohromady udělat nějaký rozumný kompromis.

Konstatuje náměstek ministra financí Tomáš Prouza, který byl hostem Interview BBC, děkuji, že jste přišel do této rozhlasové stanice a do tohoto pořadu, někdy příště na shledanou.

Děkuji za pozvání.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

MF dnes bude informovat, za jakých podmínek v Česku zavede euro

PRAHA 15. listopadu (ČTK) - Ministr financí Bohuslav Sobotka a jeho náměstek Tomáš Prouza budou dnes veřejnost informovat, za jakých podmínek zavede Česká republika jednotnou evropskou měnu euro. Prouza, který se má stát "panem euro", tedy národním koordinátorem pro přípravu na přijetí eura, se přiklání k tomu, aby Česko přijalo euro naráz.

Prouza minulý týden řekl rozhlasové stanici BBC, že varianta, kdy v jeden okamžik nahradí korunu nová měna, je lepší a levnější než postupné stahování koruny z oběhu. Česká vláda plánuje zavést euro v roce 2010. O způsobu, jakým stát zavede euro, by měla vláda podle Prouzy rozhodnout po volbách příští rok.

Ministr financí Sobotka (ČSSD) chce na jaře zřídit pracovní skupinu, která by připravovala přijetí eura. Pokud ČSSD vyhraje volby, chce prosadit, aby evropská měna začala platit 1. ledna 2010.

Prouza: Zavedení eura pomocí "velkého třesku" je levnější a lepší

PRAHA 9. listopadu (ČTK) - Náměstek ministra financí Tomáš Prouza, který má být tento měsíc jmenován národním koordinátorem pro přípravu ČR na přijetí eura, se přiklání k tomu, aby Česko jednotnou měnu přijalo naráz. V rádiu BBC dnes řekl, že všechny zkušenosti ukazují, že varianta, kdy v jeden okamžik nahradí korunu nová měna, je lepší a levnější než postupné stahování koruny z oběhu.

"Všechny země, které nyní uvažují o přijetí eura, pracují s 'velkým třeskem' jako s výchozí metodou," uvedl Prouza. Česká vláda plánuje zavést euro v roce 2010.

Právě o způsobu, jakým ČR euro zavede, by měla vláda podle Prouzy rozhodnout po volbách příští rok. Tento krok odstartuje přípravu plánu praktických kroků pro přijetí eura, který by měl být na světě nejpozději do roka a půl poté.

"Všechno pak musí být hotovo nejpozději v roce 2008, abychom zbývající dva roky do přijetí eura mohli využít k vyladění věcí do posledního detailu," řekl.

Prouza rovněž počítá s tím, že by zákon nařídil obchodníkům, aby několik měsíců před přijetím eura i po něm uváděli ceny v obou měnách. "Takový zákon musí být přijat v roce 2008 nebo 2009, aby se na to všichni stačili připravit," dodal.

Kvůli bankovním poplatkům prý chtějí žalovat ČSOB desítky lidí

PRAHA 9. listopadu (ČTK) - ČSOB chtějí žalovat kvůli bankovním poplatkům údajně desítky lidí. Nespokojení současní, ale i bývalí klienti se tak přidali k výzvě Sdružení obrany spotřebitelů (SOS), které v pondělí vyzvalo veřejnost, aby se připojila k hromadné žalobě na největší českou banku. "Zájem překonal naše očekávání," řekla dnes ČTK mluvčí SOS Ivana Picková.

SOS chce, aby klienti největší české banky dostali zpátky peníze, které zaplatili na poplatcích za vedení účtu, za zrušení účtu, za neoprávněnou reklamaci transakce platební kartou a za takzvaný neadresný poplatek. ČSOB s výtkami nesouhlasí. Podle mluvčího banky Milana Tománka SOS nikdy neřeklo důvod, proč by měl být poplatek za vedení účtu a zasílání výpisů protiprávní. Vedení účtu je službou, s níž jsou spojeny náklady, řekl.

Banka navíc v úterý sdružení zaslala otevřený dopis s deseti otázkami, ve kterých žádá vyjasnění řady problémů. ČSOB mimo jiné uvádí, že poplatky existují všeobecně v odvětví služeb. V energetice jde o paušální platbu za elektroměr nebo v telekomunikacích za pevnou linku. Banka také nechápe, proč SOS nechce zažalovat i další banky, které účtují stejné poplatky jako ČSOB.

SOS odpovědělo, že je přesvědčeno, že účtování poplatků uvedených ve veřejné výzvě je protiprávní a nebude vyčerpávajícím způsobem jinde než u soudu vysvětlovat důvody svého postupu vůči ČSOB. "Právní argumentace bude přesně formulována v žalobě na banku. SOS nepovažuje za korektní a vhodné zveřejňovat právní argumentaci před zahájením soudního řízení," dodala Klára Přikrylová z SOS.

Náměstek ministra financí Tomáš Prouza považuje za dobré, že se lidé chtějí obrátit na soud. Rádiu BBC řekl, že žaloby jsou sice až poslední možností, ale pokud banky nebyly ochotny komunikovat bez tohoto nátlaku, bylo asi nutné k tomuto kroku přistoupit. Podle něj nelze říci, jakou šanci na úspěch klienti mají. Ministerstvo zatím nezná ani konkrétní argumentace žalob. Jedním ze základních argumentů ale může podle Prouzy být netransparentnost bankovních poplatků, na kterou ministerstvo také poukazuje.

Klienti, kteří se budou chtít domoci svých peněz, se musí obrátit na SOS, které jim prostřednictvím právní kanceláře podání žaloby zprostředkuje. SOS odhaduje, že klient ČSOB by měl v případě, že soud žalobě vyhoví, získat zhruba 1700 korun.

Soudní poplatek, který zákazník zaplatí, však činí 600 korun, navíc 15 procent z vysouzené částky připadne právní kanceláři. V případě neúspěchu se také může stát, že se klienti banky mohou podílet na úhradě nákladů právního zastoupení ČSOB. Podle Tománka přijdou klienti, kteří banku zažalují a neuspějí, o zhruba 4500 korun na soudních poplatcích.