Václav Moravec moderátor BBC

Záznam rozhovoru v MP3

Citace rozhovoru v médiích

Britský premiér Tony Blair se nevzdává. Chce, aby Evropská unie dospěla k rozpočtu na léta na dva tisíce sedm až dva tisíce třináct ještě do konce letošního roku. Je to podle něj důležité kvůli novým členským zemím, včetně České republiky. Blaira v tomto ohledu podporuje i předseda Evropské komise José Manuel Barroso.

JOSÉ MANUEL BARROSO (zvukový záznam): Nyní jsme větší Evropou než dříve a myslím, že spravedlivá dohoda o rozpočtu je klíčová a opravdu už nepočká. Doufám, že do prosince dohody dosáhneme.

Říká v rozhovoru pro BBC předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Nejen o hledání dohody o rozpočtu na léta dva tisíce sedm až dva tisíce třináct bude následujících třicet minut. Ani dnes nechybí v programu BBC pořad Interview BBC. I dnes vás od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a hostem ve studiu BBC v Bruselu je český velvyslanec při Evropské unii Jan Kohout. Přeji vám hezký dobrý den do Bruselu.

Hezký dobrý den vám i všem posluchačům.

Třicet sedm ku jedné, to je poměr mezi nesplněnými a splněnými úkoly České republiky na cestě k přijetí jednotné evropské měny, tedy k přijetí eura. Jak časté jsou vaše diskuse v Bruselu na téma příprava Česka na vstup do eurozóny?

Myslíte na misi, na stálé zastoupení, nebo myslíte na diplomatické roli?

Myslím v diplomatické roli v kuloárech.

Tak to je vždycky čas od času, samozřejmě když přijde doba a takovéhle výroční zprávy se objevují, čili jednou až dvakrát do roka, ne častěji.

Teď aktuálně předpokládám, že to bylo jedno z hlavních témat.

Tak jedno z hlavních témat to nebylo, jsou tady témata daleko silnější, ty, která už byla avizovaná, jako je finanční perspektiva a příprava jednotlivých zemí na přijetí evropské měny eura je, řekněme, v tuhle chvíli na třetí koleji.

Ale zůstanou chvíli u té třetí koleje. Evropská komise zveřejnila čtvrtého listopadu zprávu právě o stavu přípravy nových členských zemí Evropské unie na přijetí eura. Česká republika a Polsko jsou na tom z té zprávy nejhůř. Jsou na posledních dvou místech, protože neplní těch osmatřicet cílů, respektive plní je nejhůře. Dá se ta zpráva interpretovat jako první zvednutí prstu?

Ne, nedá se interpretovat nijak, než že zpráva komise říká, že některé země na té cestě k euru něco splnily a jiné ne. Tam je základní problém toho, nebo ten hlavní klíč k tomu, jak rozklíčovat tuhle tu zprávu, je to, které země kdy chtějí euro přijmout. To znamená, že jestliže máme Estonsko, Litvu a Slovinsko, které to chtějí v roce dva tisíce sedm, taky pro Lotyšsko a Maltu v roce dva tisíce osm, Slovensko dva tisíce devět a Česká republika a Maďarsko dva tisíce deset, tak kdyby Česká republika to chtěla přijmout v roce dva tisíce sedm, pak by se jednalo o vážné varování a zvednutí prstu, ale protože se jedná o rok dva tisíce deset a tyhle ty úkoly jsou jaksi v určitém čase před přijetím samotného eura potřebné, což jsou určité legislativní, technické a organizační záležitosti, například výběrové řízení na podobu zadní strany mincí euro s českým nějakým národním motivem, tak to jsou všechno věci, které mají svůj čas a je zbytečné se jimi zabývat pět let před vlastním přijetím eura. Čili podstatné jsou...

A není to o tom, promiňte, že vstupuji do vaší řeči, že by člověk měl být na tak zásadní krok přece jenom připraven dřív a nehonit to na poslední chvíli?

Ne, já si myslím, že pětiletá příprava je docela v pořádku, protože vláda třiadvacátého jedenáctý bude přijímat tři základní dokumenty, které se nějakým způsobem vztahují k přijetí eura, je to konvergenční program, plnění maastrichtských kritérií, která považuji já za zdaleka nejdůležitější ve vztahu k přijetí eura nikoliv ty technická organizační opatření, nebo institucionální. A třetí dokument, který bude přijímat na tomtéž zasedání, je institucionální zabezpečení, vlastně zajištění přijetí eura a vytvoření národního koordinačního místa, nebo koordinační jednotky, která bude všechny tyto přípravy poté koordinovat. Čili já si myslím, že jsme nezmeškali vůbec nic, že podstatné je, že z těch pěti maastrichtských kritérií neplníme pouze dvě, z nichž to jedno prakticky ani plnit nemůžeme, protože je to navázání, nebo ta kurzová stabilita při navázání na systém RM2. Čili ta jediná, jediný fakt, který zatím nám, řekněme, nesplňujeme s ohledem na maastrichtská kritéria, je deficit veřejných financí, ale jak víme, v tuhle chvíli máme přebytkový rozpočet a uvidíme, jak budeme vypadat s těmi třemi procenty, které nám teda ty maastrichtská kritéria deficitu povolují. A můj odhad je, že pro tento rok se dostaneme dokonce pod tato tři procenta.

Pane velvyslanče, premiér Jiří Paroubek začátkem září při jednání s centrální bankou naznačil, že se kloní jako premiér současné vlády k termínu vstupu České republiky do eurozóny v roce dva tisíce deset. Tady jsou Paroubkova slova.

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam): Po diskusi s bankovní radou se také upevnil můj osobní názor, že v rámci společné strategie přistoupení České republiky ke společné evropské měně by nebylo vhodné už v roce dva tisíce devět. Zvažuji, že na zasedání vlády, které bude pravděpodobně k tomuto tématu v listopadu tohoto roku, podpořím datum přistoupení k prvnímu lednu roku dva tisíce deset. Domnívám se, že tento postup přinese naší zemi méně rizik a poskytne také dostatečný čas pro odpovědnou přípravu tohoto kroku.

Prohlásil pátého září český premiér Jiří Paroubek. S jakými výhradami se český velvyslanec při Evropské unii Jan Kohout setkává právě v souvislosti s přípravou České republiky na přijetí eura? Jsou to hlavně ty deficity, které zatím Česká republika má ve veřejných financích, byť rozpočet roku dva tisíce pět se vyvíjí přibližně pozitivně a vy jste zmínil ona tři procenta hrubého domácího produktu, pod která se v souvislosti s deficitem státního rozpočtu na rok dva tisíce pět asi Česká republika letos dostane?

Já tady necítím žádné výhrady k postupu české vlády ohledně přijímání eura. Naopak to, že česká vláda už dlouhodobě hovořila o letech dva tisíce osm, později dva tisíce devět, či deset. Už vláda jaksi v předchozích etapách už tato data indikovala nějakým způsobem, bylo oceněno jako realistický přístup k celé záležitosti přijímání eura, nikoliv, jak si dobře pamatujeme ještě před třemi, či čtyřmi lety různí favorité, kteří říkali v roce dva tisíce šest, dva tisíce sedm a dneska, jak vidíme, se pohybují kolem dat, která jsou přibližně tam, kde jsme od samého začátku říkali.

Promiňte, to znamená, že vy byste označil ten termín rok dva tisíce deset opravdu za termín, který bude reálný z hlediska reforem České republiky, které jsou nutné k tomu, aby vstoupila do eurozóny, protože například ekonomové České spořitelny konstatovali, že Česká republika bude schopna euro nakonec přijmout až v roce dva tisíce třináct. A poukazují na právě stav veřejných financí.

Já se necítím dostatečně zodpovědný k tomu, abych komentoval to, co se domnívají někteří lidé nebo instituce nebo odborníci, či dokonce vláda doma. Já to beru jako fakt, který mi sdělují. A když se ptáte na můj soukromý názor, myslím si, že rok dva tisíce deset při tom vývoji, který je, a při těch nastartovaných reformách, či úvahách o těch reformách tak, jak je mám možnost sledovat, si myslím, že je to splnitelné datum, nejbližší splnitelné datum. Je otázkou, zda budeme v té době vůbec chtít vstoupit do eura, nebo ho z různých důvodů, hospodářsky výhodnějších pro naše, pro nás neposunout trošku dál.

Počkejte, ale Česká republika musí vstoupit do eurozóny. Pokud se nemýlím, tak to je součástí přístupových jednání integrace České republiky do Evropské unie.

Máte pravdu. Neznamená to, že by tam do eurozóny nevstoupila. Jde o to načasování.

Existuje nějaký termín, který by u těch nováčků Evropská unie a Evropská komise viděla jako nejzazší? To znamená, že Česká republika může de facto oddálit svoji integraci do eurozóny na rok dva tisíce třináct, ale existuje nějaký, anglicky řečeno, deadline?

Nic takového nikde není zaznamenáno, ale myslím si, že taková desetiletá hranice by byla asi to snesitelné maximum.

Vstoupila-li Česká republika v roce dva tisíce čtyři do Evropské unie, to znamená, rok dva tisíce čtrnáct je podle těch informací, které vy máte, asi ten nejzazší, kdy by se země...

Já si myslím, že pak už by to bylo vnímáno poněkud jinak, než bychom sami chtěli. A hlavně si myslím, že z hlediska hospodářského rozvoje po tom určitém momentu je lepší být členem eurozóny. Je to přece jenom výsadní klub v rámci Evropské unie.

Nejvyšší představitelé České národní banky v souvislosti s přípravou České republiky na přijetí jednotné evropské měny naznačují, že jedním ze slabých míst je nepružný pracovní trh v zemi. Tady jsou slova viceguvernéra České národní banky Miroslava Singera v rozhovoru pro BBC.

MIROSLAV SINGER (zvukový záznam): A na trhu práce je prostě jasně řečeno, že to není o míře nezaměstnanosti. To je o pružnosti trhu práce, o flexibilitě, o ochotě lidí jít za prací, o rozdílech, ta se projevuje kvantitativně na rozdílech mezi regiony, pružnost nabídky práce vůči mzdě, počet dlouhodobě nezaměstnaných mezi nezaměstnanými. To jsou všechno údaje, které jsou tam přímo definovány, jako že to jsou ty údaje, které nám říkají, jestli se to vyvíjí dobrým, nebo špatným směrem.

Konstatoval dvanáctého října v rozhovoru pro BBC viceguvernér České národní banky Miroslav Singer. Pochopil jsem správně, že od příštího roku bude Evropská komise už ale vypracovávat hodnocení těch nových členských zemí týkající se připravenosti vstupu do eurozóny?

No, dělá ho dnes, dělá ho každoročně a dělá ho nejen na ty nové členské země, ale i na ty, třeba na Švédsko, včetně Švédska. Čili to je dokument, který bude vypracováván pravidelně dál a dál i s tím, jak budou přistupovat nové členské země.

Připomínám, že hostem v bruselském studiu BBC je dnes velvyslanec České republiky při Evropské unii Jan Kohout. Další téma - evropská ústavní smlouva. "Mrtvý," tímto slovem, pane velvyslanče, označil ministr zahraničí Cyril Svoboda ratifikační proces evropské ústavní smlouvy. Už jste tlumočil v Bruselu, že Česká republika zřejmě v ratifikaci evropské ústavní smlouvy nebude pokračovat?

Já tenhle ten, to prohlášení pana ministra samozřejmě jako jeho loajální učedník respektuji. Bylo zaznamenáno tady v Bruselu. Na druhou stranu bylo řečeno na žofínském fóru v rámci určité diskuse a máme k tomu usnesení vlády, které říká, že ten proces ratifikace je zatím pozastavený. Čili pro mě musím vycházet jaksi z obojího.

Jde to, když ministr zahraničí řekne, že ratifikační proces je mrtvý a přitom je vládní usnesení, které tvrdí, že je pozastavený?

Já to vnímám, že to bylo řečeno v rámci určité diskuse, diskuse na dané téma, které do jisté míry reflektovala i osobní názor pana ministra, na který má jistě svůj nárok a právo, a takto ho také vnímám.

A neptají se vás kolegové v Bruselu, zda postoj České republiky v souvislosti s těmito dvěma názory, na straně jedné ministr zahraničí Cyril Svoboda, na straně druhé vládní usnesení, že není zcela zřetelný ten postoj České republiky v souvislosti s budoucností evropské ústavní smlouvy?

Tak kdyby asi ta situace v Evropě byla taková, že je to jenom na České republice, zda bude, či nebude ratifikovat, a jenom ta nevěděla, jakým způsobem se k ústavní smlouvě postavit, tak asi by to vzbudilo jakýsi ohlas vzhledem k tomu, že v rámci vlastně Evropské unie nepanuje jednota ohledně toho, jakým způsobem postupovat ve vztahu k ústavní smlouvě, zda dál pokračovat v ratifikacích, nebo se vrátit úplně na začátek a začít tvořit něco jiného. Tak do té, řekněme, neuspořádanosti názorů, nebo nejasnosti ohledně dalšího postupu to nikterak nevybočuje a myslím si, že naopak to spíš jaksi reflektuje tu diskusi ohledně ústavní smlouvy, o které bylo potřeba, to znamená, že probíhají ty národní debaty, které by měly být vyhodnoceny teď v prosinci, a to je příspěvek do této debaty.

Po neúspěšných červnových referendech ve Francii a v Nizozemsku se může laikovi zdát, jako by se nad evropskou ústavní smlouvou, lidově řečeno, zavřela voda. Je to zdání, nebo je to opravdu skutečnost?

Tak pro tento moment to není ani zdání, je to do jisté míry...

Je to skutečnost?

...do jisté míry faktem. Používá se ten termín, že zaparkovaná evropská ústavní smlouva. Mně ten termín docela vyhovuje. Neříká vůbec nic v zásadě, než že se s tím v tuto chvíli nic dělat nebude.

Jak dlouho?

Témata, témata...

Jak dlouho bude podle vašeho odhadu zaparkovaná evropská ústavní smlouva? Záleží, zda už není na vrakovišti.

Evropská rada si nadefinovala, že se chce v červnu příštího roku vrátit k tomuto tématu, to znamená, že to následující období bude obdobím reflexe. Chce se k tomuto tématu vrátit a říct v červnu, jakým způsobem s tou ústavní smlouvou dál naložit, protože není se možno tvářit, že tomu vůbec nic není, tj. že by se nad ní zavřela voda úplně. Sice to tady leží, akorát si toho teď, řekněme, po určitou dobu nebudeme tolik všímat, povede se debata o tom, jakým způsobem chceme, aby Evropa se vyvíjela, a pak se podíváme na celou ústavní smlouvu. Je jasné, že pro tuhle tu chvíli je ten dokument v stávající podobě neprůchodný jak v Holandsku, tak ve Francii. A je otázka, zda by byl průchodný i v dalších zemích.

Promiňte, že opět vás přeruším. Český prezident Václav Klaus nedávno napsal dopis slovinskému prezidentovi Drnovšekovi, ve kterém, teď stručně řečeno, zopakoval, že Evropa ústavu nepotřebuje. Ono se zdá, že je velmi nepravděpodobné, aby i po té reflexi v jednotlivých členských státech evropské pětadvacítky byl ten dokument v této podobě tak, jak je zaparkován, jak vy používáte tento obrazný příměr, tak aby byl schválen. Rodí se už v Bruselu nějaké alternativní scénáře, co dál s tímto dokumentem, jestli z něj nevzat nějaké části a nepokusit se o formulaci novější, jiné evropské ústavy?

Máte pravdu. Takové scénáře nebo úvahy tady probíhají téměř od samého začátku a ubírají se několika směry, zda teda pokračovat s tou ústavní smlouvou v stávající podobě, to se ukazuje jako nereálné. Druhé, zda z ní nevybrat některé momenty třeba v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky, některé pravomoce Evropského parlamentu, kde získal a posiloval, což by se líbilo velmi, teď nemyslím našim jako českým, ale vůbec europoslancům. Další úvaha směřuje k tomu, že by se ten dokument, který, kdo se s tím měl možnost seznámit, je takový trošičku nesourodý z jednotlivých kapitolách, že by se rozdělil na dva dokumenty s tím, že jeden by byl takový techničtější, to znamená, ten popis politik a procedur a druhý by byl dopracován na nějakou, se stal více takovým tím kvazi ústavním, více politickým dokumentem.

Ukazuje se už nyní, která z těchto alternativ, které se v Bruselu rodí v souvislosti s budoucností dokumentu označovaným jako evropská ústavní smlouva, které z těch alternativ budou nejpravděpodobnější, že se zhruba za půl roku k nim Evropská komise tak postaví?

Ne, v tuhle chvíli bych řekl, že nemá žádný z těch názorů nějakou většinovou podporu, protože nebylo zatím příliš mnoho času se jim věnovat, protože po těch neúspěšných referendech a neúspěchu s projednáváním finanční perspektivy v červnu tohoto roku, pak přišla velká témata, a to bylo Chorvatsko, Turecko, zahájení negociací a v tuhle chvíli vlastně veškerá energie a aktivita se věnuje na příští rozpočet Evropské unie. Čili si myslím, že skutečně ta příští polovina roku, nebo ta první polovina příštího roku ukáže, kterým směrem se dá vůbec postupovat.

Dovedete vy odhadnout, dovedl byste si tipnout, nakolik schválně znáte evropské poměry, která z těch alternativních cest se ukáže jako nejpravděpodobnější v souvislosti s ústavní smlouvou?

Tak já si myslím, můj odhad soukromý je, že požádáme několik moudrých mužů a žen, kteří požívají jisté evropské autority napříč evropskými zeměmi, o jakýsi, jakousi sérii doporučení, z nichž můj odhad je, že by se došlo k rozdělení toho stávajícího dokumentu na dva dokumenty. A na tom prvním političtějším, o kterém jsem mluvil, takovém tom preambulárním, které to je na popisu vnitřního chodu institucí, rozložení pravomocí, že nad tím by se dál pracovalo. Otázka je, jestli nějakým jiným konventem, anebo mezivládní konferencí, ale já osobně bych očekával, že tohle bude nejpravděpodobnější scénář.

Bude nějaká česká osobnost a autorita, která bude podle vašeho názoru do té diskuse vtažena?

Já doufám, že najdeme takovou osobnost.

A kdo si myslíte, že by jí mohl být?

Tak záleží, neřeknu.

Řekněte.

Ne, já jsem se...

Bývalý prezident Václav Havel?

Mohl by. Já si myslím, že jedno z jmen, které by mě napadlo, by bylo asi to, které jste řekl.

Připomínám, že hostem v bruselském studiu BBC je český velvyslanec při Evropské unii Jan Kohout. Rozpočet Evropské unie na roky dva tisíce sedm, dva tisíce třináct, to sousloví už tady padlo v tom Interview BBC několikrát. Je to ten největší problém, který vám teď zabírá nejvíc pracovní doby, je to tak?

Tak je to otázka, která nám zabírá už víc jak rok a půl nejvíc času. Řekl bych, věnujeme se jí téměř neustále a od minulého týdne s novou intenzitou.

Britský premiér Tony Blair se jako ministerský předseda země, která teď předsedá Evropské unii, nevzdává myšlenky, alespoň podle toho, co jsme mohli slyšet v pondělí na jeho tiskové konferenci, aby evropská pětadvacítka dospěla k dohodě o rozpočtu na léta dva tisíce sedm až dva tisíce třináct ještě do konce roku. Základní otázka, vidíte to jako pravděpodobné?

To je ta nejtěžší otázka.

A je základní, tak odpovězte.

Ne, já si myslím, že základní je, jestli skutečně je tam dostatek vůle a pružnosti na všech stranách dosáhnout přijatelného kompromisu, a to je ten velký otazník a z toho se teprve dá odvodit, zda je to pravděpodobné. Můj pravděpodobný..., možné je všechno, jestli je to pravděpodobné, to znamená, jestli bych tomu dal víc než padesát procent, v tuto chvíli bych asi nedal.

Dal byste méně. On ostatně i v pondělí poměrně zdrženlivý postoj byl britského ministra zahraničí Jacka Strawa na jednání ministrů zahraničí zemí evropské pětadvacítky. I z toho se dá usuzovat, že je to poměrně málo pravděpodobné, že by ještě za britského předsednictví do konce roku ta dohoda byla uzavřena.

Ty vyjádření pana Strawa znám, ale je třeba vzít v úvahu jednu věc, a to je, že zatím britskému předsednictví, pakliže v tom nepočítáme teda zahájení negociací s Tureckem a Chorvatskem, se zatím nic moc nepodařilo. Reach, to znamená, ta celá ta důležitá legislativa ohledně chemických látek byla zaparkována minulý pátek a nepohlo se nic tou směrnicí o službách, totéž s pracovní dobou. Takže když se podíváme kol dokola, tak by mohlo bez úspěchu ohledně finanční perspektivy to britské předsednictví skončit vlastně s prázdnýma rukama. Takže si myslím, že tam určitá vůle a snaha něčeho dosáhnout z britské strany určitě.

Ono britského premiéra Tonyho Blaira podporuje i šéf Evropské komise José Manuel Barroso. Připomeňme si, co řekl nedávno v rozhovoru pro BBC.

JOSÉ MANUEL BARROSO (zvukový záznam): Nyní jsme větší Evropou než dříve a myslím, že spravedlivá dohoda o rozpočtu je klíčová a opravdu už nepočká. Doufám, že do prosince dohody dosáhneme.

Konstatoval v rozhovoru pro BBC předčasem šéf Evropské komise José Manuel Barroso. Česká vláda má na stole materiál týkající se české pozice jednání o rozpočtu na roky dva tisíce sedm až dva tisíce třináct. Dovolte, pane velvyslanče, abych teď z toho dokumentu citoval. "Pokud však nebude dohody o finanční perspektivě dosaženo ani za britského předsednictví, tedy do konce roku, reálně hrozí odklad zahájení čerpání prostředků a zkrácení období pro implementaci příslušných projektů," konec citátu. Když to řeknu česky a srozumitelně, tak zkrátka by mohl být ohrožen příliv peněz i do České republiky z evropských fondů. Jednoduchá otázka, máte propočítáno na misi, kolik by to zhruba stálo, pokud by tento krizový scénář nastal?

Ne, v tuto chvíli ještě nechceme s takovou variantou počítat, ani je nepropočítáváme, protože záleží na tom, kdyby vlastně nakonec samotná finanční perspektiva byla přijata. Je třeba říci, že současně ovšem paralelně probíhají jednání o jistých legislativních opatřeních, legislativních návrzích, která jsou nutná k tomu, aby byla poté ta finanční perspektiva co nejrychleji implementována, aby se mohla převádět do jednotlivých programů.

Rozumím-li tomu správně, tak není to krizový scénář, nechystá se jakoby krizový scénář, když rozpočet...?

Ne, není to situace, která by nebyla neznámá v Evropské unii. Čili Evropská unie, jaksi děláme všechno i na ostatních fórech a jednáních pro to, jako by k tomu mělo dojít, ale to, co je důležité a co nám bude chybět, jsou ty, ta data vstupní, čili ty sumy, ty cifry. Čili my jakoby připravujeme jednak legislativní návrhy, jednak diskuse ohledně toho, jak by ten rozpočet měl vypadat, co by v něm mělo být, jak by měla vypadat příjmová část, ale nemáme tam cifry. O ty cifry samozřejmě jde nejvíc. Čili snažíme se, pokud by došlo k tomu, že nebude přijata v prosinci tato finanční perspektiva, aby ten čas k tomu zahájení skutečného reálného čerpání, byť bude kratší, aby byl zmanagovatelný, abychom ho, abychom stihli v tomto zkráceném termínu neztratit peníze a neztratit z toho nějaký prospěch a profit, který z toho mít můžeme.

Po tom roce a půl dlouhých, zatím neúspěšných jednání o finanční perspektivě Evropské unie na roky dva tisíce sedm až dva tisíce třináct můžete popsat kroky nezbytné k tomu kompromisu, aby se nakonec evropská pětadvacítka na té finanční perspektivě dohodla?

Tak základ je, že jsou dvě skupiny zemí v Evropské unii. Jsou to země, které peníze dávají, a jsou země, které peníze dostávají z rozpočtu. A dnes ten problém není, a je z té definice jasné, země, které dostávají, z definice vždycky tahají za kratší konec provazu. Oni můžou samozřejmě žádat, legitimně žádat o to, aby prostředky, které dostávají, byly větší, na druhou stranu nejsou to oni, kteří tahají ty peníze z kapes, jsou to ty země, které ty peníze tahají z kapes a z kapes svých daňových poplatníků a dávají je na ty takzvané kohezní členské země, a to už jsou teda ty nové členské země plus teda Portugalsko, Španělsko, Itálie, Řecko z těch starých původních.

Že vstoupím do vaší řeči,...

Ano.

...ukazuje se, že ten objem peněz v tom dalším období bude se pohybovat v rozmezí jedna celá nula čtyři setiny procenta, až jedna celá nula...

Já jenom ještě dopovím tam ten problém. Takže ten problém není u těch nových, ale je u těch zemí, které platí. A některé mají pocit, že platí příliš, a některé mají pocit, respektive všechny z těch, kteří platí, mají pocit, že platí příliš, anebo víc, než ty ostatní, kteří platí do rozpočtu. Pokud se nám tedy nepodaří vyřešit problém...

Ano, a to je to, na co jsem se ptal, jestli se jasně ukazuje, že bude celkový finanční rámec nižší, než navrhovalo, než byl ten lucemburský návrh?

Tak zítra povedeme právě o úrovni toho rozpočtu diskusi na /nesrozumitelné/. A já si myslím, že ty tlaky, a to už zaznělo i včera během toho jednání té rady, ty tlaky na to, aby byl nižší, než ten návrh, který byl v Lucemburku, což bylo jedna nula šest jedna, tady rozhodně budou ta šestice těch zemí, která původně žádala pouze jedno procento GNI rozpočet Evropské unie. Ta určitě opráší tento argument. Bude tlak, určitě bude tlak na to, aby to bylo nižší.

Což nakonec aby vůbec došlo k dohodě o finanční perspektivě, tak se bude muset na tento návrh asi přistoupit.

Ale to není hlavní problém. Je to jeden z těch, řekněme, následných problémů, ale ten hlavní problém skutečně je, že jak Holandsko, tak Švédsko mají pocit, že do Evropské unie na hlavu platí příliš mnoho narozdíl od ostatních, též kteří už jsou na srovnatelné ekonomické úrovni. A tím narážíme na hlavní problém celých negociací ohledně finanční perspektivy, a to je britský rabat. Skutečný problém řešení finanční perspektivy není v celkové sumě, která bude dělena, nebo způsobem, jakým bude dělena. To už jsou, řekněme, sekundární, detailnější problémy odvozené od toho základního. Čili jestli se chceme v prosinci dohodnout, musíme se dohodnout, co se stane s britským rabatem, a britský rabat má...

Pozice České republiky, pozice České republiky je jasná, že by mělo dojít, pokud se nemýlím, k odstranění britského rabatu, tedy slevy na odvodech do společné pokladny, kterou má Londýn od osmdesátých let.

V optimálním případě určitě ano. Až bude součástí této dohody takzvaná review closs, čili že se vrátíme v roce dva tisíce osm k tomu, abychom pojednali jak příjmovou, tak i výdajovou část rozpočtu, tak určitě budeme chtít, aby veškeré tyto korekční mechanismy, ať už obecné, nebo rabaty, aby zmizely a způsob příjmů, nebo odvodů do rozpočtu Evropské unie byl postaven na úplně jiném základě, než je to dnes, ale buďme realisti a pro tuto chvíli nic takového fakticky žádat nemůžeme, ale skutečně je potřeba s tím britským rabatem něco dělat. A on v jistém slova smyslu je do jisté míry nemravný v tom, že na něj přispívají i ty nové členské země, ty kohezní země, které by měly dostávat. Čili britská vláda musí tento problém se k němu postavit nějak, ale problém rabatu není rabat, není jenom mezi pětadvaceti zeměmi, ale naprosto zřejmě je to určitý vnitropolitický britský domácí politické scény problém. Takže to řešení a ta prediktibilita toho, zda se v prosinci dohodneme, nebo ne, je velmi obtížná nehledě na to, že těm jednáním Evropské rady bude předcházet ministerské zasedání WTO, čili té Světové obchodní organizace v Hongkongu ohledně liberalizace světového obchodu, ať už jde o ty, teď to probíhá velmi intenzivně, ty snižování těch subvencí farmářům a otevírání trhu se službami a průmyslovými výrobky. Může tam dojít k určitému přelivu nebo propojení těchhle dvou událostí. Problém celé finanční perspektivy je v zásadě velmi jednoduchý a můžeme ho nazvat britský rabat.

Konstatuje český velvyslanec při Evropské unii Jan Kohout, který byl třicet minut hostem Interview BBC, ve studiu BBC v Bruselu. Děkuji vám a těším se někdy příště na shledanou.

Já vám taky mockrát děkuju a všechno dobré.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Kohout v BBC: V euroústavě asi zbude jen její část o fungování EU

PRAHA 8. listopadu (ČTK) - Z evropské ústavní smlouvy, jejíž schvalování letos zablokovalo odmítnutí ve Francii a Nizozemsku, asi EU vydělí pasáže o svém budoucím uspořádání a chodu svých institucí, které pak znovu posoudí. Jako nejpravděpodobnější variantu dalšího osudu euroústavy to vidí český velvyslanec při EU Jan Kohout. Uvedl to dnes v českém vysílání rozhlasové stanice BBC.

"Osobně bych očekával, že tohle bude nejpravděpodobnější scénář," uvedl Kohout. "Je jasné, že pro tuhletu chvíli je ten dokument ve stávající podobě neprůchodný jak v Holandsku, tak ve Francii. Je otázka, zda by byl průchodný i v dalších zemích," dodal.

Kohout odhaduje, že EU v první polovině příštího roku požádá osobnosti s autoritou evropské úrovně o doporučení, co s dokumentem dál. Připustil, že mezi oslovenými z České republiky by mohl být bývalý prezident Václav Havel. "První polovina příštího roku ukáže, který směrem se dá vůbec postupovat," podotkl Kohout.

Jednou z variant je podle velvyslance také možnost vybrat z euroústavy jen některé pasáže, například o společné zahraniční a bezpečnostní politice či o posílení pravomocí Evropského parlamentu. Žádný z názorů ale nemá v EU nějakou většinovou podporu, uvedl Kohout. Podotkl také, že unie nyní veškerou energii věnuje přípravě svého rozpočtu.