Václav Moravec moderátor BBC

	Jaromír Volek ve studiu BBC

Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl sociolog médií Jaromír Volek z Masarykovy univerzity v Brně. Vítejte.

Hezký podvečer.

Hezký dobrý den. Když jste v rozhovoru pro časopis Týden dvanáctého září odpovídal na otázku, co vás zaujalo na českých reality show VyVolení a Velký bratr, řekl jste doslova, teď vás budu citovat. "Čuník Oskar je jediný autentický živý tvor v této lidské zoo. Zvlášť jsem ocenil jeho rozhodnutí opustit skrze útěk do nemoci celou show." Vyvozuji správně z vašich slov, že soutěžící v obou reality show nepovažujete za autentické živé tvory?

No, to je, přesně tak jsem to myslel. Ten název reality show je vlastně trik. My se pochopitelně, připadá mi to skoro banální to opakovat, už těch komentářů na to téma jsme slyšeli hodně. To samozřejmě s realitou jako tak, jak ji vnímáme, tedy cosi, co nemá povahu stylizace, vytváření umělých kontextů, vytváření, nasvicování třeba určitých prostor a tak dále, to samozřejmě s tím nemá co dělat. Jinými slovy, jedna věc je ta prostorová, řekněme, produkční stylizace toho prostoru, kterému se říká "vila" a druhá věc je samozřejmě ta stylizace těch vlastních aktérů, kteří se tam pohybují a kteří se pochopitelně nemůžou chovat tak, jak by se chovali ve své vlastní "vile", ale chovají se v tom prostoru, ve kterém tuší, že se na ně někde dívá kamera a nejsou si úplně jisti odkud a tím pádem samozřejmě přizpůsobují to chování minimálně tomu oku té kamery.

Když mluvíte o triku v souvislosti s tím, že samotný název pořadu obsahuje slovo reality, od slova reálný. Je to přistoupení publika na onu hru, že chce být mámena, nebo si myslíte, že ten trik publikum, lidově řečeno, neprokoukne, když se na reality show dívají statisíce, ba dokonce miliony diváků?

Tady se mě ptáte, jestli chce být publikum klamáno, že. To samozřejmě neplatí jenom pro to televizním publikum, ale platí to i pro to publikum velké, řekněme, třeba pro to publikum politické a tak dále. No, v tomto případě určitě platí, že dříve či později televizní divák stejně jako například respondent při sociologickém výzkumu zapomíná, že je v situaci toho, komu si nějak tak realita upravuje a identifikuje se, ztotožňuje se s těmi postavami. To znamená, některé si oblíbí, některé nenávidí a žije s nimi jejich příběhy. Já bych k tomuhle měl ještě jeden dovětek, toto mi připadá banální nebo toto mi připadá vcelku jasné, ale co se mi zdá zajímavé nebo důležité vypíchnout je, že když se podíváte řezem na historii televize a na to, co se posledních třiceti letech v té televizní branži a produkci děje, tak jako bychom stále více si všimli jedné podstatné věci. Jakoby diváci stále méně žili aktivně své vlastní životy a stále více byli fascinováni pohledem na své vlastní životy na televizní obrazovce, tedy ty životy, které mají v podstatě simulovat, nebo se přiblížit, vytvářet tu realitu jejich každodenních osudů.

Chcete tím říci, že podíváme-li se do televizních dějin, nejdříve to byly takzvané mýdlové opery, protože divák měl pocit, že je to smyšlený příběh, přišly reality show. Přece něco, co má ještě v názvu reálné, jsou tam hráči, které vybíráme prostřednictvím esemesek, to znamená mýdlová opera se změnila v jiný žánr?

No, já bych samozřejmě, ten žánr reality show, a to je třeba zdůraznit, je žánr hybridní. Cizím slovem, česky řečeno je to žánr, který parazituje, využívá různé typy žánrů. Jeden z těch žánrů je, jsou opera, nebo mýdlová opera tak, jak ji známe třeba jako Dallas, Dynastie a tak dále. Jiný ten žánr, který je tam přítomen, je cosi z dokumentu, předpokládám, že milovníky dokumentu nebo dokumentaristy to uráží, ale bohužel je to tak, jsou tam určité prvky aktualizace, je to live, je to v přímém přenosu a co víc, my tam slyšíme /nesrozumitelné/, tedy pod obrazem slyšíme jakýsi komentář. To nejsou jenom ti moderátoři, ale tam vám najednou někdo komentuje děj a co víc, vypadá to teda jako, že je to nějaká situace, která má, která nějak souvisí se sociálními a politickými souvislostmi, jak to? No, podívejte se na deníky, nejmenovaný levicový deník Právo, každý den na dvojce, na prestižní stránce zpravodajské sděluje o tom, co se stalo ve vile.

Není to jenom Právo, je to i Mladá fronta DNES.

Souhlasím, ale jsou to i Lidové noviny, ale ty myslím ne na dvojce. Ale důležité na tom je, že samozřejmě oni tím, že vtahují tenhle ten příběh stylizovaný, umělý vtahují do, na zpravodajskou stránku, tak ho zařazují do takzvaných velkých dějin. To jsou ty dějiny politické nebo sociální. Naprostou banalitu, okrajovou záležitost činí velmi významnou, takže tím se tam dostává ten dokument. Takže, abych se vrátil k té původní otázce, ona tam nebyla na začátku myšlenkově jenom ta subopera, ale někde na začátku jsou, je sociologický a antropologický výzkum. Já jsem sociolog, trošku o tom něco vím, tak tam samozřejmě ta snaha pozorovat, sledovat, experimentovat je někde v těch dvacátejch, třicátejch letech. Pak se to různě transformuje. Mezi tím je někde etapa takzvaných časosběrných dokumentů. Já jsem vždycky obdivoval například ten cyklus Heleny Třeštíkové o české rodině, fascinující. No, a tenhleten bezvadnej nápad, myslím, že užitečnej v tom, jak nabízel, interpretoval určité životní situace, ke kterým jsme se nemohli tak dostat autenticky, no, tak tenhle žánr zmutoval touhle různou kombinací infotaimentu a jsou poprvé a tak dále v to, co vidíme teď, a proto je taky tak fascinující.

Je reality show, nebo jsou reality show, řekněme, i symbolem postmoderní doby, rozmazávání jednotlivých žánrů, řekněme, karnevalová společnost to, co používá polská sociologie a podobně?

Je jednoznačně, no, překračování hranic, posouvání hranic, to míchání je taková ta nejednoduchá postmoderní teze, /nesrozumitelné/, všechno je možné, tak samozřejmě tohle se v tom realizuje. Je to důležité na to odpovědět, protože ono to vypadá, že zase by se dalo říkat, za to může ta televize, nebo za to můžou ti, kteří to realizují v té televizi, to je společnost. To, o čem se bavíme, je společenský trend a mě to zajímá jenom v tomhle tom smyslu. Mně, upřímně řečeno, by nepřišlo vůbec zajímavé, dokonce mně to připadá nešťastné, že většina komentářů se zabývá tím, proč VyVolení mají větší rating než Velký bratr. To je marketingová logika, tím vlastně nahráváme tomu diskurzu, přizpůsobujeme. Oni můžou být velmi rádi, když je budeme kritizovat, tak oni budou šťastní, že jim děláme zadarmo promo, ale to zajímavé, nebo pro sociology či mediology je zajímavé, že to je součást určitého společenského trendu. To těžko můžeme říct, že za to může televize, jo, že televize je ten, kdo to rozpoutal. Ta společnost je, a musíme říct ta společnost západního střihu, nebo ta euroamerická je tímhle tím nakažena, teď už hodnotím. Má tyhle ty rysy a ta televize je v podstatě využívá.

Existují ale v souvislosti s reality show a vývojem českého publika něco výjimečně české, nebo opravdu tyto trendy při komparaci těch společnostní západního střihu, jak jste je nazval, mají univerzializující prvky?

Tak, reality show je univerzální, globální žánr pro tu západní kulturu, to je jednoznačné. Velký bratr stejně jako VyVolení jsou formáty v rámci toho žánru, které jsou univerzálně vystavěné, tak je to byznys, musí se to prodávat jako rohlíky, ale samozřejmě, že platí, a to je zase velmi zajímavé, že každá z těch velkých televizních zemí, chtěl bych říct těch velkých jazykových komunit britská, německá, já jsem ještě viděl i tu australskou verzi, se snažila nějak akcentovat kulturní specifika toho místa, kde se to vysílalo. Tak třeba ta australská verze, umístili tu vilu na Golden Beach a teď celej ten příběh vlastně byl vyprávěnej trošku pod tím dojmem, že Australani jsou relaxovaní sportovci žijící na moři, jo, prostě tento typ idealizace. Ta první britská verze byla, já jsem to viděl poprvé na Internetu v devětadevadesátým, tuším, že to šlo, mě to strašně nudilo, furt jsem nechápal, v čem je ten princip a dokonce jsem se domníval mylně, že by tam mohlo skutečně něco jako sociologicky nebo sociálně-psychologicky být zajímavého. Ta skutečně začala s kontejnerem. Oni tomu říkali kontejner, oni nepoužívali vila, to se stalo postupně a tam skutečně byly původně dost asketické poměry, zdaleka to nemělo tu podobu stávající, řekl bych, že trošku ta britská asketičnost se tam projevila, ale už v té druhé verzi Velkého bratra už to nebylo v tom dalším, že oni pochopili, že to musí uvolnit a že ten princip se musí hrát trošku i na, jak to říct, maloburžoazní nebo střednětřídovou představu luxusu.

První ze dvou reality show VyVolení začala o čtrnáct dní dříve než Velký bratr na televizi Nova.

Ukázka znělky VyVolení.

Televize Nova reagovala okamžitě nasazením svého Velkého bratra, a to přímo do vysílacího času proti VyVoleným na televizi Prima.

Ukázka znělky Big Brother

Jenže Velký bratr, který vysílá televize Nova, u diváků nezabodoval, způsobil propad sledovanosti televize Nova, byť se teď dostaneme z toho sociologického spíše na hodnocení marketingové, fungování sledovanosti a množství diváků, kteří sedí u televizních obrazovek. Čekal sociolog médií Jaromír Volek, host Interview BBC, že se ten čtrnáctidenní náskok VyVolených, jedničce na televizním trhu v České republice, tedy televizi Nova nepodaří dotáhnout a bude muset přesunout Velkého bratra do méně atraktivních vysílacích časů?

No, já nebudu si hrát na chytráka. Já jsem v podstatě uvažoval spíš o tom, do jaké míry se ty dvě televize pobíjí mezi sebou. To znamená, budou v podstatě jedna parazitovat na druhé. Poměrně rychle jako bylo jasné, že ta rozečtená detektivka, ta první detektivka, kterou tedy otevřela televize Prima v podobě toho rychlejšího startu, bude velkou výhodou, tudíž tam už to začalo být poměrně jasné a myslím, že to je ten hlavní důvod. Druhý důvod, který se mi zdá zajímavější, a který z těch komentářů tolik nezaznívá, já myslím, že typizace postav to, jak vybírala, nebo jakým způsobem se sešli v tom formátu VyVolených ti aktéři do značné míry pomohlo té prvotní identifikaci, protože ty postavy jsou tam ostřeji typizované, ostřeji polarizované, jsou jednodušší. Celý ten formát teda VyVolených je jednodušší, s prominutím, primitivnější, i když míra primitivnosti, připadá mi to trochu legrační...

Zvlášť v tomto srovnání.

Ano, ano, přesně tak, takže i to je otázka, takže já nebudu říkat, že jsem nebyl překvapen. Řekl bych, že rozhodně mě překvapilo, takto to řeknu, abych se netvářil jakože jsem, že všemu rozumím. Rozhodně jsem překvapen tím obrovským rozdílem, protože v některých dnech je rozdíl mezi VyVolenými a Velkým bratrem v prime timu milion dvě stě tisíc diváků, to je obrovská, já bych, že to je z ekonomického hlediska smrtící rána a je naprosto logické, že musela Nova reagovat a já myslím, že to je velmi správné rozhodnutí, že to posunuli tak říkajíc do dřívějšího času.

Zvlášť, když například poslední díl reality show Big Brother, jeho sledovanost byla osm procent, nebo sedm procent takzvaného ratingu, když to vynásobíme osmdesáti tisící diváky, což je ono jedno procento ratingu, tak to jsou na televizi Nova poměrně nízká, téměř mizivá čísla.

Když to řekneme takto, pro jejich ekonomii rating, který je pod třicet, je špatně, ten prostě nevydělává.

Bývalý generální ředitel televize Nova, dnes politik Vladimír Železný v Magazínu deníku Mladá fronta DNES tvrdí, cituji doslova: "České televize byly šťastné bez těchto soutěží a je šťastná každá země, kde televize neztratí nervy a nezačnou. Dokud není taková reality show, tak všichni za rozumné peníze vyrábějí nebo nakupují programy, mají sledovanost, na jejímž základě prodávají reklamu a žijí. Ale když někdo naruší klid zbraní a přijde s reality show, okamžitě vystartují i ostatní a začne přetahování, kdo bude první, kdo bude lepší. Jenže to nehraje roli. Jedna z těch televizí pak sice bude v novinách pyšně vykazovat vysokou sledovanost, ale prodějí všechny. Náklady na pořad, jakým je Velký bratr, nebo VyVolení jsou tak šílené, že to ani vyšší sledovanost zdaleka nezaplatí." Nakolik vám konvenují tato slova?

No, já jsem tenhle důvod, nebo to zdůvodnění doktora Železného předpokládal, byť jsem to nemohl vědět, ale bylo mi to podivné, proč on tak velmi vehementně hájil, bránil teda tu televizi, že teda Velkého bratra on nikdy kupovat nebude, říkal jsem si, že tak zas jeho estetické cítění vybrané nehraje při vedení té televize takovou roli, že zase nehraje a že zatím zase peníze budou, mně to potvrzuje. Jestli je pravda, to můžu říct jedině z doslechu, to by nám museli říct z produkce z Novy nebo z Primy, jestli je pravda, že sto padesát či dvě stě milionů jeden či druhý formát teda stál, tak se mně to zdá velmi, velmi našponované a zdá se mi, že to bude velmi důležité, kdo to vyhraje, takže v tomto případě možná ta Prima skutečně na tom ty peníze udělá, ale pro Novu to může být skutečně velmi ztrátový podnik.

Vy jste se, Jaromíre, zmínil o druhých sériích reality show Velký bratr, VyVolení či další typy pořadů, které se vysílají v rámci reality show ve světě. Dá se odhadnout, jak by se mohlo zachovat české publikum v rámci té druhé série, kterou Nova i Prima chystají, aby se jim vůbec náklady na zakoupení toho formátu vyplatily?

No, tady je velmi důležitá věc kdy, jak rychle. V této situaci je české publikum v pasti. Kam může průměrný, zdůrazňuji, průměrný primetimový divák uniknout? Já vím, že je tu odpověď vypne si to, nevypne, protože televizní konzumace je návyková, habituální, ritualizovaná a stereotypizovaná, neodejde od té televize...

Teď se může namítnout, když dva se perou, třetí se směje, televize veřejné služby.

No, zatím to zafungovalo jednou, jak jste pravděpodobně už zaznamenal, tak nasazené Četnické humoresky trhly velmi vysoký rating, přitom, tuším, že jde o opakovaní, o reprízu, tam se ukazuje, že ten, právě ten primetimový divák, který je starší, který je usedlejší, konvenční na tenhleten, no, co si budeme povídat ne příliš výjimečný seriál reaguje velmi pozitivně, už vlastně pravidelně několik let a tak dál, to je jedna věc. Druhá věc je, že samozřejmě, že v případě, že bychom tady měli rychle digitalizaci, což se nestane, tak ty ratingy všech těch pořadů, samozřejmě včetně reality show, půjdou prudce dolů, protože to publikum se začne velmi diverzifikovat, v tom já vidím jedinou šanci, protože prostě v této fázi má čtyři programy, na jednom jdou, jde fotbal, dámy se příliš nekoukají, jak víme z peoplemetrové analýzy, na druhém jdou, co já vím, Halina Pawlowská, Banánové rybičky a teď jako kam. Takže se přepíná, ta konzumace je samozřejmě taková ta přetržkovitá, říká se tomu, angličtina na to má hezkej termín jako příposlech, jo, že se v podstatě teda příliš neostří, není to žádná velmi vyčerpávající konfrontace s těžkým dramatizací, /nesrozumitelné/ dramatizací to není prostě, ale výsledkem je, že u ničeho teda ti diváci zůstávají déle a zůstávají déle na té Primě, kde se setkávají víc s konfrontací, osobnostní konfrontací, s výraznějšími osobnostními rysy, která, já nejsem psycholog a psychiatr nebudu kolegům fušovat do řemesla, ale snad můžu říct v některých případech takzvaných akcentovaných osobností, tedy lidí, kteří pravděpodobně ten dramatizující potenciál v tomto slova smyslu mají, to je prostě, oni tam hrají prostě určité figury na dobro a zlo, a to je příběh...

Což bylo symbolicky vidět už při té první vyřazovací soutěži, kde byla ona Regina pro diváky symbol, který dostal snad šest set tisíc esemesek pozitivních.

To je mimochodem zajímavá věc. Jenom mi dovolte poznámku jízlivou. Tu by si měla Prima platit zlatem.

Co vy víte, třeba se z ní stane moderátorka či...

Já jsem myslel teď v tom formátu. Myslím, že by měla v tomto slova smyslu si ji Prima udržovat, aby vydržela co nejdéle.

Možná se o to postarají sami televizní diváci, kteří přistupují na onen trik reality show. Regulační orgán, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila s televizí Prima i televizí Nova správní řízení právě kvůli reality show VyVolení a Velký bratr, stalo se tak na základě stížností mnoha desítek či dokonce stovek televizních diváků. Tady jsou slova člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Václava Žáka.

VÁCLAV ŽÁK (zvukový záznam): To znamená, diváci si nestěžují jenom na jednotlivé vulgarismy. Z několika nezávislých podnětů by bylo zřejmé, že se tam jednotliví účastníci vychloubali tím, co provedli nezákonného a tohle to byl podnět, který vadil těm divákům. V závislosti, nebo v souvislosti s tím se obraceli na radu, v souvislosti s tím rada na to reagovala.

Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Václav Žák před týdnem v Interview BBC odpovídal i na otázku, co by jej mohlo přesvědčit o tom, že televize Nova a televize Prima v souvislosti s vysíláním svých reality show neporušují zákon.

VÁCLAV ŽÁK (zvukový záznam): Tam, mohlo by mě přesvědčit například to, že by podstatným způsobem omezily závadové prvky podle příslušného paragrafu, který jim říká, aby pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický a mravní vývoj dítěte, se nezařazovaly před dvaadvacátou hodinou, pokud toto předvedou, pak bude všechno v pořádku. Pokud ne, tak bude rada zřejmě postupovat dál.

Uvedl před týdnem v rozhovoru pro BBC člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Václav Žák. Když se sociolog médií Jaromír Volek, host Interview BBC, podívá na to, jak vypadají české reality show, jaká slova v nich padají, jak jsou vůbec vystavěny, jací lidé v nichž jsou, je možné mluvit o nějakém ohrožení psychického a mravního vývoje dětí a mládeže a chování, je možné tak odůvodnit chování regulačního orgánu, tedy Rady pro rozhlasové...

Rozdělme tu otázku na dvě. Jedna věc je, co je ve velkém zákoně mediálním a co dovoluje ten zákon radě, jak by měla reagovat. Druhá věc je otázka, která je mnohem složitější a komplikovanější, odpovídám na ni pravidelně a tu otázku, v podstatě tu odpověď budu opakovat, to je problematika takzvaných mediálních účinků. Je úplně jedno, jestli jde o pornografii, násilí, nebo v tomto případě tedy o formy chování, které jsou v některých případech výrazně nestandardní. My víme o tom, že média mají nepochybně nějaký vliv na společnost, jinak abychom se o tom nebavili, ale je velmi důležité rozlišovat, na jakou skupinu cílí a je velmi obtížné generalizovaně říct, každé dítě, které se podívá na tento žánr, bude zničeno, jeho psychika bude rozvrácena a tak dále. V krátkodobém slova smyslu z pohledu takzvaných krátkodobých účinků samozřejmě se to může dotýkat jenom do jisté míry nějakým způsobem psychicky, sociálně narušených dětí a tak dále. Ta odpověď ve vztahu k dlouhodobým mediálním účinkům je mnohem důležitější, protože tady se odehrává něco podstatnějšího než to, že tam zazní vulgarita, že se tam vychvaluje v podstatě závadové chování. Tam je důležitý ten kontext, který posouvá hranice. To, co my dneska víme z těch výzkumů longitudinálních, dlouhodobých, kterých nebylo na světě tolik uděláno, protože jsou velmi náročné, to znamená, že sledujete jednu populaci od třeba pěti let a sledujete děti, které extenzivně sledují, teda velmi silně sledují televizi a srovnáváte je s dětmi, které nesledují televizi vůbec nebo velmi málo a máte ty soubory srovnatelné, takže ty děti v obou souborech jsou sociálně intelektově, ekonomicky stejně postavené a jdete s nima dvacet let a teď zkoumáte a díváte se, jestli některý tu televizi sledujou více a tím pádem konzumujou více televizního násilí, například, jestli se v jejich anamnéze rodinné, nebo, pardon, životní objeví vyšší výskyt kriminálního chování a tak dále. Ty studie vlastně teprve teď začaly vycházet a objevovat se ve Spojených státech například, nebo Skandinávii, ukazuje se, že tam je korelace, že tam je korelace, která není příliš silná, ale v sociálních vědách silná korelace. Kdo se tím zabývá ví, že to je vždycky velmi obtížné. Ukazuje se, že v tomhle směru tady nějaká souvislost je a že bychom s tím měli počítat. Zároveň nemůžeme říct, že každé dítě, které se na to podívá, se zhroutí a bude zničeno a tak dále. Já samozřejmě k tomu dodávám jedinou věc. Moudrý člověk ví, že tam, kde hrozí nebezpečí, tak neriskuje. To je moje odpověď, teda výzva pro radu, tak bych řekl.

Když se ještě podíváme na to, co už také v tomto rozhovoru padlo a podíváme se na to podrobněji, reality show VyVolení a Velký bratr se staly jedním z důkazů programové války dvou komerčních televizí v České republice, tedy Novy a Primy. Generální ředitel televize Prima Martin Dvořák koncem července v této souvislosti v rozhovoru pro BBC uvedl:

MARTIN DVOŘÁK (zvukový záznam): Projekt VyVolení, který já jsem prezentoval a žádal o schválení, byl prezentován v širším kontextu a je ho potřeba tak vnímat. Je to přesně reakce na situaci na českém televizním trhu a na to, že jsme se rozhodli, jak používám svůj oblíbený citát, jít hlavou proti zdi a zaútočit na pozici lídra na trhu a získat mnohem významnější podíl na trhu. Slovo mnohem zdůrazňuji, protože opravdu chceme razantní skok a projekt VyVolení je jedno z těch beranidel, kterým tu zeď chceme prorazit, ale je jich víc.

Za další beranidla proti televizi Nova označil generální ředitel Primy Martin Dvořák seriály Bazén, proti němu nasadila Nova, tuším, Ulici a dále pak Rodinná pouta, proti kterým Nova nasadila Ordinaci v Růžové zahradě, nemýlím-li se, tak se ten seriál jmenuje. Které aspekty této programové války televizí, to znamená nasazování původní české seriálové tvorby na straně jedné, reality show na straně druhé byste vy označil za zajímavé?

Tak, to slovo zajímavé přesně nevím, Václave, co si pod tím představujete. Jestli si myslíte, co je nového, řekněme, v postupech nebo, řekněme, v tom, v té konstrukci těch seriálů, já myslím, že nic. To jsou prostě standardně...

Neptám se na televizi. Teď mi jde o to, co je zajímavé z toho, jak můžeme sledovat válku těchto dvou komerčních televizí. Česká televize, která reaguje tím, že také bude kupovat, byť reality show z britské provenience BBC, zda je možné říci, že televizní divák, který nemá alternativu, půjde k jiným médiím, k Internetu, ke knize?

Nepůjde, nepůjde. To je právě to, co už jsem říkal. Bavíme se o prime timu, tedy hlavním vysílacím čase, tedy po osmé hodině. Tenhleten divák je starší, usedlejší, on má prostě svůj návyk, má to jako, já nerad to slovo používám, to slovo drogu a je to takový příliš bombastický, ale prostě má svůj návyk a on nebude měnit výrazně dramaticky způsob toho, jak bude se chovat po osmé hodině večer. Samozřejmě, že jinak se chová ten divák, to už nám ukazuje i ta peoplemetrová analýza, mezi patnáctým a pětadvacátým rokem, který už si zvykl užívat Internet, ten výrazně konzumuje televizi méně, to znamená to je ten divák, který přijde do toho zajímavého, atraktivního televizního věku až za těch deset, možná patnáct let a uvidíme, jestli tam budou nějaké změny, ale já prostě v téhle chvíli spíš bych akcentoval v té válce televizí, nebo už asi tuším, na co jste se ptal, akcentoval bych to, čemu říkám návrat domů. Ty všechny tři české televize se, řekněme, v posledních čtyřech, pěti letech vrhly výrazně na domácí původní produkci, tedy, a to je ten formát, který je furt stejný, dokolečka omílaný, který tady dokonala vlastně v jistém smyslu, cizím slovem paradigmaticky, tedy modelově vytvořil Jaroslav Dietl, a který ty televize do jisté míry zplošťují a zjednodušují, ale stále je to ta hra s tím, co se právě ten starší divák, který se, televizní, socializoval, tedy v podstatě vzdělával o tom, jak má vypadat televize v letech osmdesátých. V podstatě naučil třeba na nemocnici a na těch seriálech, na majoru Zemanovi, který, já jsem byl velmi překvapen, že tenhleten dneska tragikomický detektiv, který v podstatě, no, upřímně řečeno, nesplňuje parametry těch britskejch nebo americkejch detektivů, jak vytěsnil z hlavního vysílacího času v té sérii bondovek, které Nova nakoupila, postavila proti majoru Zemanovi a on ho pobil ratingově. Toto je velmi zajímavé, já myslím, že česká populace je unavena, že do značné míry ta fascinace těmi americkými formáty tím, co tady prostě chybělo, už toho bylo dosti a na konci devadesátých let se najednou začíná vracet k tomu, co znala dobře, s čím je dobře identifikovaná a ty televize to poznaly velmi rychle. To znamená, dneska my prožíváme tu situaci jakoby křečovitě. Myslím, že velmi /výpadek signálu/, může být to publikum unavené.

Vy jste odkazem na chování českého televizního publika /výpadek signálu/.

/Výpadek signálu/, které stráví před televizní obrazovkou, tak každý rok ta konzumace jde o několik minut dolu. Ono si řeknete několik minut dolu, když to načtete a pak to například násobíte hlavním časem, tak už je to docela významná věc, tudíž toto je samozřejmě jedna z věcí, která znamená pravděpodobně, že budoucnost patří klesající televizní konzumaci.

Konstatuje sociolog médií z Masarykovy univerzity v Brně Jaromír Volek. Děkuji, že jste přijal mé pozvání. Těším se v dohledné době na shledanou na téma, jaký je český novinář. Děkuji, na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.