Václav Moravec moderátor BBC

	Jan Sváček ve studiu BBC

Česká justice podle některých kritiků například z bývalého výboru na obranu nespravedlivě stíhaných po listopadu roku 1989 neprošla dostatečnou očistou. Podobný názor má i ministr spravedlnosti Pavel Němec.

PAVEL NĚMEC (zvukový záznam): Já jako člověk jsem určitě nespokojen s tím, jakou justice prošla očistou nebo spíš neočistou. Jako člověk jsem s tím nespokojený.

Podle ministra spravedlnosti Pavla Němce se s tím ale dnes už nedá nic dělat. Veřejnost si musí počkat na generační obměnu soudců. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček. Vítejte po roce a půl v BBC, hezký dobrý den.

Hezký dobrý den.

Pokud by měl Jan Sváček po tom roce a půl říci, jak se za tu dobu změnila česká justice, aby její rozhodnutí byla spravedlivá a především rychlá. Jak by zněla vaše odpověď?

Spíše jde o tu cestu než o ten cíl. Nějaké kroky učiněny byly a mnoho dalších je ještě před námi. Já bych řekl, že se změnila situace kvalitativně v tom, že předsedové krajských soudů vypracovali jakýsi program nazvaný emancipace soudnictví, kde rozhodujeme, kde určujeme a snažíme se kodifikovat asi čtrnáct nebo patnáct bodů, které by měly nastat k tomu, aby justice byla kvalitní, rychlá, vymahatelná a předvídatelná.

Které body jste vy už splnili z té emancipace českého soudnictví? Co je ve vašich, tedy soudcovských rukách?

Program emancipace českého soudnictví spatřil světlo světa v červnu tohoto roku a nemohu říct, že by některý z těch bodů byl dovršen nebo splněn.

Máme tu čtvrt roku, pane doktore.

Přesvědčili ministerstvo spravedlnosti k dialogu, protože já zdůrazňuji, že se nejedná o problém konfrontační, ale o problém spolupráce s ministerstvem spravedlnosti a velmi mě těší, že pan ministr ustanovil jakousi odbornou skupinu, která se hodlá těmito problémy intenzivně zabývat. To je pro nás velký krok dopředu. Tato komunikace s ministerstvem spravedlnosti, které musí být pro nás pro krajské předsedy partnerem v této diskusi, nikoliv nepřítelem.

Pojďme rozebírat emancipaci české justice, naplňování jednotlivých bodů. Česká vláda před týdnem zrušila personální stop stav v české justici, vyhověla tak žádosti ministera spravedlnosti Pavla Němce a pro přijetí nových soudců a státních zástupců uvolnila z rozpočtu na příští rok tři sta šedesát milionů korun. Předpokládám správně, že předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček dá této zprávě znaménko plus?

Zcela jednoznačně.

Podle odhadu ministerstva spravedlnosti může být na základě těch tří set šedesáti milionů korun přijato a jmenováno asi sto nových soudců. Pro úplnost podle těch tabulek ministerstva spravedlnosti chybí v české justici sto šedesát tabulkových míst, je neobsazených, teď bude na stovku peněz, řekněme, dostatek. Kolik nových soudců byste potřebovali vy jako předseda Městského soudu v Praze?

My nejsme zvyklí, pane redaktore, dostávat soudce v rámci pouze přirozené obměny, to znamená i ti, kteří odejdou, požadujeme za ně náhradu. Pokud dojde k navýšení tabulkových míst a skutečně se to realizuje, tak se domnívám, že se pravděpodobně nesplní ten ideální náš předpoklad, kdy v tuto chvíli nám chybí kolem padesáti soudců, fyzicky kolem padesáti soudců, ale pokud se budeme bavit, řekněme v desítkách soudců, vzhledem k tomu, že jsme se naučili žít v personálním deficitu, budeme spokojeni.

Když říkáte, že vám jako Městskému soudu v Praze, chybí padesát soudců, to znamená, že i kdyby vám ministerstvo spravedlnosti v rámci té stovky dalo dvacet soudců, tak jen dobře?

Samozřejmě i za to budeme velmi, velmi vděční.

Jak je to vlastně s počty soudců? Prezident republiky Václav Klaus odmítl před časem kvůli věku jmenovat soudci mladé justiční čekatele, vicepremiér, ministr spravedlnosti Pavel Němec se podle svých slov snažil udělat maximum pro to, aby tito justiční čekatelé v justici zůstali.

PAVEL NĚMEC (zvukový záznam): Já jsem řekl těmto justičním čekatelům to, že napsal jsem jim dopis, kde jsem je požádal, požádal jsem je o trochu trpělivosti, aby setrvali v justici, neopouštěli řady justice s tím, že je považuji za kvalitní kandidáty a že budu usilovat o to, aby prezident republiky na tyto případy pohlížel spíše individuálně, nikoliv kolektivně.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC, vicepremiér, ministr spravedlnosti Pavel Němec. Podařilo se vám, pane předsedo, udržet u vašeho Městského soudu v Praze tyto odmítnuté justiční čekatele?

Z větší části ano. K dnešnímu dni však odešlo zhruba deset těchto čekatelů. Ve všech případech se čekalo o velmi kvalitní mladé právníky a je mi upřímně líto, že nachází uplatnění v jiných, většinou soukromých právnických oborech.

To znamená, že od toho půlročního nejmenování deset justičních čekatelů vám odešlo? Kolik jich nyní máte?

V tuto chvíli jich máme kolem padesáti, ale řekl bych, že je určitý předpoklad, že se situace změní, jsou zde nějaké signály, že by jednání mezi ministerstvem spravedlnosti a Kanceláří prezidenta republiky mohlo být nadějné nebo úspěšné. Dostali jsme informaci o tom, že by mohlo být jmenováno, nebo bude, pardon, předloženo panu prezidentovi ke jmenování za obvody Městského soudu v Praze kolem dvaceti justičních čekatelů. Část z nich převyšuje třicátý rok věku, část z nich byla hodnocena nebo ostatní byli hodnoceni u zkoušek výtečně a budu velmi rád, když si pan prezident z nich některé vybere.

Po tom, řekněme, půlročním odstupu, který je od toho sporu, kdy prezident republiky odmítl jmenovat ony mladé justiční čekatele právě kvůli věku, získal jste více pochopení po prezidentovy argumenty, nebo stále si myslíte, že celý spor byl zbytečný a že prezident ty mladé lidi měl jmenovat?

Víte, ten spor byl zbytečně konfrontační a vyhrocen i námi soudci, to si velmi dobře uvědomuji. Já na jedné straně tvrdím, že prezident republiky má nezadatelné právo jmenovat, a tudíž vybírat si soudce, nikoliv paušálně podepisovat návrhy, které mu předloží vláda a na druhé straně je můj názor odlišný z hlediska toho, zda lze z paušálního důvodu odmítnout celou skupinu lidí, kteří jinak splňují zákonem stanovené předpoklady.

Ministerstvo spravedlnosti prezentuje navýšení počtu soudců a žalobců v České republice jako jeden z nejvýznamnějších kroků pro reformu justice, prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa na otázku, zda je tabulkové místo ministerstva spravedlnosti, tedy to tabulkové číslo ministerstva spravedlnosti asi tři tisíce padesát devět soudců na Českou republiku dostatečně vysoké či naopak nízké v rozhovoru pro BBC říká:

JAROMÍR JIRSA (zvukový záznam): Je na jednu stranu příliš vysoké, na druhou stranu příliš nízké. Vysoké je v tom, že podle mě musí skončit už jednoho dne ta slepá cesta bezmyšlenkovitého navyšování soudcovských míst. Měla by začít doba, kdy se budou velice razantně a intenzivně posilovat ta jediná místa u soudu, místa vyšších soudních úředníků, asistentů soudců a po nějakém čase, kdy budeme vytvářet týmy soustředěné kolem soudců, se dostaneme do okamžiku, kdy zjistíme, že skutečně máme u nás soudců nadbytek.

Říká v rozhovoru pro BBC prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa. Považuje předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček, host Interview BBC, za nezbytné, aby se ta tabulková místa naplnila, nebo byste podepsal i tu tezi, že de facto soudců je v České republice relativně dost. Zapotřebí je ale nedělat z nich administrativní síly.

Pane redaktore, ta otázka je poměrně velmi komplikovaná. Já bych v prvé řadě řekl, že je moc dobře, že se současnému ministru spravedlnosti podařilo prolomit ten stop stav při přijímání soudců, protože to byla prostě politická blamáž předchozí vlády Vladimíra Špidly, kdy nejprve se zjistilo, kolik vlastně máme z rozpočtu peněz na soudce a pak se podle toho říkalo, že to je správný počet soudců, který tady má být. To bylo chybné a jsem hrozně rád, že už to neplatí a že už je to pryč se vším všudy. Na druhé straně říkáme, extenzivní nárůst počtu soudců není správnou cestou. My musíme především soudce odbřemenit od těch administrativních činností, prostě od toho, že český soudce je z poloviny administrativní pracovník a z poloviny soudcem přibližně. A pokud soudci bude odčerpána ta administrativní činnost, to vyřizování telefonů, vyřizování referátů a shánění znalců, svědků a advokátů, tak se domnívám, že práce soudce v České republice bude mnohem efektivnější a budeme si pak moci dovolit ty úvahy o tom, že těch soudců může být třeba i méně, protože ve většině zemí Evropské unie je počet soudců na počet obyvatel nižší než u nás, ale zdůrazňuji, není to tím, že by byl český soudce více líný. Je to prostě tím, že dělá práci, kterou jeho kolegové v cizině prostě dávno nedělají.

A kdybych vám řekl, že český soudce sice není líný, ale žije příliš komplikovaně. Například, že dlouze píše odůvodnění rozsudků, jsou z toho slohová cvičení místo toho, aby justice byla také stručná, jasná a výstižná?

Naprosto souhlasím. Víte, odůvodňování rozhodnutí, kdy ten soudce jednak chce, aby ho pochopil účastník řízení a jednak chce, aby jeho rozhodnutí obstálo před odvolacím soudem, je už v tuto chvíli taky téměř českou raritou. Všude jinde ve světě se bavíme o, pokud vůbec se rozhodnutí odůvodňují, o několika řádcích nebo stránkách.

A proč se vám to jako předsedům soudů nedaří, aby vaši podřízení, aby soudci zkrátka nepsali dlouhé odůvodnění rozsudků a zvykli si na to, že někdy stručnost, jasnost, srozumitelnost a výstižnost je ...

Pane redaktore, ono je to komplikovanější. My máme v trestním řádu i v občanském soudním řádu přesně napsáno, tedy v zákoně, co má odůvodnění rozhodnutí obsahovat, a pokud by tak soudce neučinil, bylo by jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a odvolací soud by byl povinen ze zákona toto rozhodnutí zrušit. Z toho důvodu bez změny zákona se soudci neobejdou.

A chcete tím říci, že toto má v rukou především ministr spravedlnosti Pavel Němec?

Se svou legislativní iniciativou a poté zákonodárný sbor.

O kolik by to, řekněme, pomohlo české justici? O kolik by se mohla zkrátit délka soudních řízení, protože soudci by tolik času netrávili psaním těchto komplikovaných odůvodnění, kterým právní ...

Pane redaktore, řeknu to velmi zhruba a velmi odhadem, ale víceméně to bude platit. Soudce tráví třetinu času tím, že se na jednání připravuje, třetinu času tráví v jednací síni a třetinu času tráví tím, že píše složitá komplikovaná slohová cvičení.

To znamená, že zhruba, počítám-li správně, čtvrtinu času, když zmíníme to, že by nějaké odůvodnění asi napsat museli.

Jsem přesvědčen, že minimálně o čtvrtinu by se ta soudcovská práce, co se týče kvantity, snížila nebo měla snížit.

Když se, pane předsedo, bavíme o počtu soudců, vy jste uvítal středeční rozhodnutí vlády, předchozí vládu, respektive rozhodnutí vlády Vladimíra Špidly o zastropování stavu soudců jste označil za blamáž. Dovedete odhadnout, kdy by, když tedy připouštíte, že ten počet soudců v České republice je poměrně vysoký, srovnáváme-li s vyspělými zeměmi Evropské unie, kdy by mohl přijít onen stop stav, až dojde k reformě justice?

Pane redaktore, to je v podstatě zase jednoduché na rozdíl od předchozích. V okamžiku, kdy se podaří získat kvalitní administrativní pracovníky, a tady je paradox ten, že jakkoliv některé reformní kroky budou stát něco ze státního rozpočtu, tak tady se domnívám, že státní rozpočet nebude nikterak zatížen, protože za jednoho soudce v tuto chvíli my můžeme zaplatit dva až tři kvalitní administrativní pracovníky, a jestliže bude mít jeden soudce k ruce jednu kvalitní administrativní sílu na úrovni současného vyššího soudního úředníka, podobně, pak jsem přesvědčen, že pak přijde ta doba, v tu chvíli přijde ta doba, kdy řekneme, že nemusíme dále navyšovat počty soudců a bavme se například o jejich redukci, ale nelze dřív, než ty kvalitní administrativní pracovníky budeme mít.

Pojďme se, pane doktore, bavit například, abych tomu lépe rozuměl, na ilustrativní situaci Městského soudu v Praze. Máte kolik přesně soudců?

Máme v tuto chvíli fyzicky pět set patnáct soudců.

Kolik byste potřebovali, dejme tomu, ideální stav, reforma justice v rámci Městského soudu v Praze. Když máte pět set padesát soudců, kolik byste potřebovali administrativních vyšších soudních úředníků?

Stejný počet.

Stejný počet. Nyní jich máte?

Je to jednoduchá rovnice, která vznikla za ministra Motejla, který řekl, jeden soudce, jeden vyšší soudní úředník, jeden zapisovatel.

Máte už nějaké vyšší soudní úředníky?

Máme jich řádově desítky a Justiční škola v Kroměříži jich produkuje pro obvod městského soudu zhruba deset za rok.

To znamená, počítám-li správně, tak někdy v roce 2030 bychom se při takovém ...

To se nedopočítáte, pane redaktore, protože mezitím ti současní umřou.

Aha, tak jak z toho bludného kruhu ven, abych tomu teď rozuměl?

Získat kvalitní administrativní pracovníky jakoukoliv formou, například tím, že se přesvědčí studenty právnických fakult k tomu, že pokud neseženou místo soudce, půjdou dělat vyššího soudního úředníka. Pak je jen otázka, jestli budou ochotni za současných platových podmínek.

Ona se jím nabízí navíc práce advokátů, a ta je daleko lépe placena. Vicepremiér, ministr spravedlnosti Pavel Němec řekl před časem BBC, že odblokování stop stavu pro přijímání nových soudců je prvním krokem v rámci jeho reformy české justice. Dalším krokem je prosazení novely zákona a soudech a soudcích a vyšších soudních úřednících.

PAVEL NĚMEC (zvukový záznam): Já připravím nový zákon o soudech a soudcích, respektive jeho novelu tak, abychom zpřesnili určité mechanismy, abychom umožnili legální využití informační databáze, abychom tedy mohli v rámci dohledu sledovat průběhy soudních řízení, zaměřovat se ve své dohledové činnosti konkrétně na určité nestandardní průtahy, ať už u jednotlivých soudů nebo u jednotlivých soudců, popřípadě, abychom mohli posilovat personální jednotlivé oblasti, ty které nejvíc hoří.

Říká v rozhovoru pro BBC vicepremiér, ministr spravedlnosti Pavel Němec. Dodám jen, že cílem novely je podle něj uvolnit soudcům ruce tím, že některé jejich kompetence budou převedeny právě na vyšší soudní úředníky. Soudce by měl k dispozici pracovní tým, který by za něj vyřizoval administrativní záležitosti a soudce by se pak mohl věnovat efektivněji právě těm projednávaným případům. Jak by se měly tedy podle vašeho názoru pohybovat platy těchto vyšších soudních úředníků? O kolik by se měly zvýšit, aby mladí lidé, absolventi právnických fakult, kterých je rok co rok, řekněme, přebytek na všechna ta advokátní soudcovská a jiná místa, aby zůstali a chtěli dělat práci vyššího soudního úředníka?

Ono to je pro mě těžká otázka. Domnívám se, že ty platy by se měly, řekněme, zdvojnásobit oproti současnému stavu, ale to samozřejmě každý zákonodárce nebo ten, který rozděluje státní rozpočet, nebude ochoten udělat. Takže zkusme přemýšlet třeba i o jiné cestě, jestli by se nedalo do budoucna, jestli by se nedali do budoucna motivovat ti zájemci o práci soudce, kteří by šli například po absolvování právnické fakulty vykonávat funkci vyššího soudního úředníka a řeklo by se, že nejlepší z nich budou na základě jakýchsi kritérií vybíráni do pozic soudců, takže se domnívám, že pak by se těm absolventům právnických fakult i vyplatilo po určitou dobu si odříkat na rozdíl od jejich kolegů, kteří by nastoupili rovnou do advokacie.

Takový kariérní postup zatím není v rámci české justice běžný?

Ne, takový postup zatím běžný není. Zatím jsou odděleny funkce justičních čekatelů, ze kterých se vybírají soudci a vyšších odborných úředníků, kteří jaksi nemají zatím předpoklady stát se soudcem. A já se právě domnívám, a už se o tom nějakou dobu hovoří, že by se tyto dvě skupiny osob měly sloučit.

Je to tedy podle vás, řekněme, dobrý návrh nebo jeden z možných návrhů a přístupů v rámci té novely zákona o soudech a soudcích, protože jiná právní norma k tomu asi nedá svolení?

Já se domnívám, že to je správná cesta. Doufejme, že bude vyslyšena v parlamentu a že bude i posléze realizována.

Jaké další změny byste jako předseda Městského soudu v Praze uvítal v souvislosti s novelou zákona o soudech a soudcích, kterou ministerstvo spravedlnosti chystá a má ji v dohledné době dát do vlády?

My jsme popsali v programové emancipaci soudnictví řadu změn, které bychom označili za zásadní. Já se domnívám, že bychom neměli zapomenout na legislativní proces a zjednodušení procesních předpisů občanského soudního řádu a trestního řádu, které jsou v tuto chvíli tak komplikované, že nesmírným způsobem komplikují práci soudce a nahrávají těm, kteří se rozhodnou nějakým způsobem v rámci zákonných, zdůrazňuji, zákonných obstrukcí soudní řízení protahovat, ne-li mařit. To je jedna z cest a samozřejmě v tom finále bychom se měli také dostat k úvahám o samosprávě soudnictví.

Pane předsedo, ale to jsou, řekněme, tak zásadní kodexy, že jejich změna zprůhlednění, zestručnění, zpřehlednění je spíš na roky, než na to, aby to byl okamžitý krok. Jde mi o, řekněme, co nejrychlejší, neradikálnější kroky, které by zrychlily délku soudního řízení v České republice jako takové?

Bohužel na spoustě těch kroků souvisí s legislativními změnami a bez toho se prostě neobejdeme a ty jednodušší kroky, které by šly, víte, já často hovořím o spolupráci s policií. Jestliže by veškeré žádosti ze strany soudů na adresu policie k předvedení osob, tedy těch, kteří se rozhodli mařit jednání tím, že jsou prostě po soud nezastižitelné, byly realizovány a nikoliv řádově jedna ze tří, jako je tomu v současné době, pak se domnívám, že bez dalších reformních změn a bez dalších legislativních úprav by se například trestní řízení zrychlilo nejméně o jednu třetinu, možná jednu polovinu, protože trestní soudce v podstatě opakovaně odročuje své hlavní líčení, protože se svědci nedostavují a protože policie nemůže a není schopna, nebo neumí předvést.

Což je ale také, jestli se nemýlím, změna občanského?

To platí samozřejmě o předpisy v občanském soudním řízení.

A tam se nepohnulo, řekněme, toto vaše volání? Protože, když jste tady byl před rokem a půl a četl jsem steno záznam z vašeho posledního vystoupení v Interview BBC, tak jste právě toto zmiňoval jako jeden z kroků, který by pomohl v délce soudních řízní v České republice.

Já se domnívám, že to je věcí jaksi jednání těch institucí navzájem, policie a soudů v tom kterém regionu. My na toto téma opakovaně mluvíme. Situace se zlepšuje, ale ta policie má své kapacity a domnívám se, že tady by mělo být jednání na úrovni dvou ministrů, ministrů spravedlnosti a vnitra, aby si řekli, kde jsou priority a aby tato záležitost v práci policie byla konečně jako priorita zařazena.

Když se bavíme o fungování soudů v České republice s předsedou Městského soudu v Praze Janem Sváčkem, hostem Interview BBC, zmíníme i nezávislost soudců. Vicepremiér, ministr spravedlnosti Pavel Němec, postupuje v čele úřadu poměrně razantně. Veřejnost dlouhou dobu sleduje jeho otevřený spor s nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou kvůli postupu v kauze katarského prince Hámida bin Abdall Sáního. Ministr Němec na adresu soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2, Moniky Křikavové, před časem v Interview BBC uvedl:

PAVEL NĚMEC (zvukový záznam): To mi umožňuje tento spis pečlivě prozkoumat tak, abych mohl zvážit, zda podám kárnou žalobu například za průtahy v řízení, za to, že nebyla formálně správně doručen rozsudek, že poprvé, když advokát podal ve prospěch obžalovaného odvolání k městskému soudu, tak to odvolání ani nemohlo být napoprvé projednáno. Městský soud musel vrátit rozsudek k tomu, aby byl řádně vyhotoven a tak dále a tak dále. Ale to jsou věci, kterými se chci odpovědně zabývat poté, co budu mít spis k dispozici kompletní, abych mohl zvážit, zda některá jednání zakládají kárné provinění nebo nikoliv.

Vyhrožoval 22. srpna v rozhovoru pro BBC ministr spravedlnosti Pavel Němec možným kárným řízením soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2, Monice Křikavové. V uplynulých dnech jsme se také dozvěděli, že ministr Němec žádá vysvětlení postupu soudu v tomto případě. Považuje předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček, host Interview BBC, takový postup za oprávněný?

Pane redaktore, tak jak to bylo zde prezentováno, se na to nedá na vaši otázku jednoznačně odpovědět. Ministerstvo spravedlnosti v rámci své dozorové a dohledové kompetence, která je garantovaná zákonem, a zatím to tak je a zatím to tak platí, má právo posuzovat jednání soudce z hlediska průtahů v soudním řízení, z hlediska rychlosti řízení, nikoliv z hlediska kvality. Jestliže tedy ministr spravedlnosti chce zjistit, jako dohledový orgán, zda řízení bylo plynulé, zda nedošlo k průtahům například ve vyhotovení rozhodnutí, v předložení věci odvolacímu soudu, v případě včasnosti rozhodnutí o přijetí společenské záruky, domnívám se, že je zde dána jeho pravomoc a kompetence. Ale, pokud by ministr spravedlnosti chtěl pohnat soudkyni před kárný soud za kvalitu jejího rozhodnutí, za její právní názor, domnívám se, že v daném případě by rozhodně před kárným senátem nemohl uspět.

Vy jste teď popsal z té, řekněme, právní stránky celou věc. Co si o ní myslíte, byť jste předsedou Městského soudu. Jako člověk, který se v právu vyzná, spor kolem propouštění katarského prince do jeho rodné země?

Víte, já těžko mohu vyslovovat svůj názor, abych neovlivňoval ty, kteří s tím ještě mohou nějakým způsobem přicházet do styku, protože ta věc ještě není skončena a jsou tam další obžalovaní. Ale řeknu jenom tolik, doufám, že tím nikoho neovlivním. Já jsem od začátku se domníval, že ten nejlepší způsob by byl, kdyby se soud té které instance, která to v tu kterou chvíli projednávala, obrátil na Ústavní soud, aby posoudil zákonnost toho ustanovení, které dává ministru spravedlnosti tyto kompetence, které jsou předmětem tohoto sporu.

Myslíte, že ministr spravedlnosti v celém tom případu i ve vztahu k Monice Křikavové jako soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2 až příliš, řekněme, prolamuje nezávislost soudce a snaží se jako politik vstupovat do moci soudní?

Je to otázka výkladu, posouzení toho názoru na tu věc. Já se domnívám, že doktorka Křikavová se zachovala natolik silně jako soudkyně, jako nezávislá soudkyně, že si nenechala do svého rozhodování mluvit, ale znovu říkám, hovořím pouze o té kvalitě, o tom právním názoru. Nedovolím si posoudit ty okolnosti, které mohou být předmětem toho přezkumu z hlediska rychlosti řízení, předkládání věci odvolacímu soudu a podobně. A to také proto, že ten spis neznám. Dosud jsem neměl možnost se s ním seznámit. Ten je v tuto chvíli na Nejvyšším soudě České republiky.

A co si jako právník myslíte o sporech, které sledujete půl roku mezi ministrem spravedlnosti České republiky a nejvyšší státní zástupkyní? Jakou zprávu tímto sporem víc než půlročním sporem dostává česká veřejnost?

Těžko se k tomu vyjadřovat jinak než takovým obecným konstatováním, že to justici nebo soudnictví obecně rozhodně nepřidá a že by se ty věci měly co nejrychleji vyřídit tak, aby mezi těmito významnými resortními orgány nastal klid a mír.

Vy, kdybyste byl ministrem spravedlnosti, tak byste dával vládě návrh na odvolání nejvyšší státní zástupkyni? Je to řešení, vyřešit a zajistit klid a mír tím, že ministr spravedlnosti navrhne vládě k odvolání nejvyšší státní zástupkyni?

To je příliš spekulativní otázka, pane redaktore, já neznám důvody, které ministra spravedlnosti k tomuto kroku vedly, a proto se k tomu asi nemohu vyjádřit.

Pane doktore, je to zjevné, že chcete z této otázky uniknout, než tím, že byste ty věci neznal, protože obě dvě strany o nich komunikují veřejně dostatečně do hloubky. To znamená, argumentaci, jako člověk, který čte noviny, předpokládám, znáte z obou stran.

Ano, ale znám to jenom jako čtenář novin, takže předpokládám, že neznám zdaleka všechno, ale tady vypukla válka, tady vypukl boj a je jasné, že v rámci bojových prostředků obě strany používají některé metody, které by za normálního mírového klidového stavu nebyly použity, a to nám samozřejmě škodí.

Tedy zbývá ještě nějaká jiná cesta, než to odvolat nejvyšší státní zástupkyni, na což má ministr spravedlnosti z toho formálního postupu právo?

Já se jenom domnívám, že ministr spravedlnosti pouze navrhuje, nikoliv odvolává, o tom rozhoduje pak vláda nebo premiér. Takže já se domnívám, že ta cesta je vždycky, pokud ty strany znesvářené jsou schopny se dohodnout a usednout společně ke stolu. Nevím, zda v daném případě je to ještě možné.

Šest milionů korun musí stát z rozhodnutí Ústavního soudu vyplatit soudcům na třinácté a čtrnácté platy za rok 2003 a 2004. Tato kauza, řekněme, má rozměr do jisté míry soudcovské nezávislosti na státu. Připomínám, že tyto platy odebrali soudcům speciální zákony kvůli úsporám ve státním rozpočtu. Vicepremiér, ministr spravedlnosti Pavel Němec k rozhodnutí Ústavního soudu říká:

PAVEL NĚMEC (zvukový záznam): Stát musí respektovat rozhodnutí Ústavního osudu, a prostě je to jasný dodatečný výdaj, stejně jako byly výdaje České republiky na arbitráže a podobně. Já, ač to není populární, tak já považuji tyhle ty tahanice okolo platů za naprosto nedůstojné zákonodárného orgánu, ale samozřejmě i té justiční části. Já jsem vždy své kolegy upozorňoval na to, že tady to riziko hrozí. Myslím tehdy někdy v letech 2002 nebo kdy se hlasovalo o těchto zákonech, tak jsem zpozorňoval na to, že tady existuje už z dřívějška rozhodnutí Ústavního soudu, kterým se navrací třinácté a čtrnácté platy soudců a neviděl jsem to rozhodně jako šťastnou cestu zasahovat do platů soudců takovýmto speciálním zákonem.

Říká v rozhovoru pro BBC ministr spravedlnosti Pavel Němec. Těší se, předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček, host Interview BBC, až mu přijde doplatek?

Pane redaktore, já se domnívám, že tento způsob celý byl velmi nešťastný. Ústavní soud na začátku po roce 2000 v té věci již jednou rozhodoval, rozhodoval ve prospěch soudců, a pokud se i přesto vláda poté rozhodla toto rozhodnutí Ústavního soudu nerespektovat, tak si svým způsobem řekla o malér, který nastal a jehož vyústěním je právě toto nové v pořadí již druhé rozhodnutí Ústavního soudu, které odpovídá i tomu původnímu.

Na kolik se tím ale může snížit v očích veřejnosti prestiž soudců, jestliže jsou schopni kvůli tomuto doplatku jít před Ústavní soud a domáhat se, řekněme, vyplacení třináctého a čtrnáctého platu, když jiní zaměstnanci státu o tyto platy přišli?

Je to otázka strategie a taktiky, do jaké míry chceme být poplatní tomu, abychom byli ve společnosti oblíbeni a do jaké míry chceme dát veřejnosti signál o tom, že je třeba zákony dodržovat a respektovat.

Vy byste se soudil také?

Pozor, pane redaktore, tady nešlo o soudní případ, tady šlo o návrh Ústavnímu soudu jednoho soudce. Je třeba, abychom tuto kauzu odlišili od těch soudních řízení, kdy soudci podávají žaloby na doplatky soudní mzdy. To je trošku jiná kauza. Čili v daném případě já jsem se nesoudil a ani bych se nesoudil a za mě rozhodoval Ústavní soud.

Konstatuje předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček. Děkuji za toto Interview BBC. Někdy příště na shledanou.

Děkuji, na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.