Václav Moravec moderátor BBC

Jan Winkler ve studiu BBC

Když český ministr zahraničí Cyril Svoboda předstoupil v pondělí před české velvyslance na pravidelné poradě, pronesl v souvislosti s terorismem i tato slova:

CYRIL SVOBODA (zvukový záznam):Evropa je ohrožena. Současný stav je takový, že stále ještě neznáme úplný rozsah a míru ohrožení, ani nevíme, jak mu opravdu úspěšně a dlouhodobě čelit.

Podle ministra zahraničí Cyrila Svobody je však důležité, že si Evropané začali nebezpečí terorismu uvědomovat. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, ne jinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl dosluhující první náměstek ministra zahraničí České republiky a nový český velvyslanec ve Velké Británii Jan Winkler, vítejte po půl roce v BBC, hezký dobrý den.

Dobré odpoledne.

Dva roky jste byl prvním náměstkem ministra zahraničí, nad čím v souvislosti s koncem vašeho působení v této pozici přemýšlíte především?

Tak, samozřejmě byly to dva bezvadné roky. Musím říct, že jsem skutečně měl možnost dělat opravdu to, co mě zajímá a co mě baví, takže přemýšlím o tom, zda také z druhé strany, zda jsem něco přinesl, zda jsem něco dal, takže přemýšlel jsem o tom, dnes ráno jsem s mými kolegy na poradě velvyslanců i trochu bilancoval a myslím, že je pár věcí, tři, čtyři body, které by stály za zmínku a obstály by na epitafu. A samozřejmě koukám se dopředu, takže dívám se dopředu, přemýšlím o prioritách britského předsednictví a o tom, jak Česká republika, nebo jak já budu Českou republiku hájit při debatách o finanční perspektivě u britského předsednictví, které na toto má silný názor.

Když jste se před dvěma roky ujímal pozice prvního náměstka ministra zahraničí, tak jste pronesl i tato slova, teď cituji z deníku Hospodářské noviny ze sedmého října roku 2003, cituji doslova: "Zprůhlednění exportu zbraní je jednou z priorit, které jsem dostal za úkol." Konec citátu. Existuje nějaký, lidově řečeno, nedodělek, který necháváte svému nástupci Jaroslavu Baštovi?

Já se obávám, že jaksi budování určité kultury kolem obchodování se zbraněmi potrvá, čili tam, ale neviděl bych to jako svůj nedodělek, viděl bych to jako spíš určité dozrávání všech hráčů v této oblasti. Zrovna toto téma, bych řekl, považuji za jedno z těch, které jsem splnil, co jsem slíbil. Amnesty International mě nepochválila úplně, ale přeci ...

Ano, teď jsem, jakoby jste mi nahlížel do přípravy, protože Amnesty International, ale není to jenom Amnesty International, je to i Transparency International, je to Člověk v tísni a další nevládní organizace, které tvrdí, že chybějí podrobnější údaje o každé udělené licenci. Teď cituji slova Barbory Pěchotové z Transparency International doslova: "Bez této informace je pro vnější pozorovatele nemožné posoudit, zda Česká republika uděluje licence v souladu s kodexem Evropské unie pro vývoz zbraní." Konec citátu. Připouštíte, že i nadále je vývoz zbraní z České republiky do ciziny nepřehledný?

Tak bych to neviděl. Myslím, že ti, kdo mají právo vědět všechny detaily, tak tu informaci dostávají, pro kolegy z organizací, které jste zmínil, samozřejmě obávám se, nebude žádná úroveň transparence dostatečná a na druhé straně samozřejmě musíme také přihlížet k tomu, že obchodníci a ti, kdo mají na starosti proexportní politiku, považují přeci jenom určité, určité zadržování informací, alespoň v čase zadržování, za konkurenční výhodu, čili jak licenční správa, tak ministerstvo zahraničí musí najít určitý kompromis. A já si myslím, že my jsme dotáhli, dotáhli ten kompromis hodně směrem k té průhlednosti. Myslím ...

Je něco, co podle vašeho názoru ještě zbývá, řekněme, k průhlednosti, k nejvyšší možné průhlednosti, která je možná a v níž by měl pokračovat váš nástupce?

Co je nejdůležitější podle mě, je nesejít z té cesty, protože samozřejmě, že jedna výroční zpráva skutečně velkou vypovídací hodnotu nemá. Až bude řada za tři roky, za pět let, pak bude možné říci, ano, to, jak se chová Česká republika, je založeno na nějaké licenční politice, na nějaké kontrolní politice. Obávám se, a nedělají to ani jiné země, ani ty, které došly nejdál, že bude jednotlivý obchodní případ vždycky zveřejňován v objemech, v komoditách, to, myslím, že by nebylo fér zase vůči výrobcům, obchodníkům.

Jan Winkler, host Interview BBC, byl celé dva roky náměstkem, především prvním náměstkem ministra zahraničí pro bezpečnostní politiku, právě včetně exportu zbraní. Česká republika se v roce 1998 připojila k evropskému kodexu vývozu zbraní. Kodex, stručně řečeno, obsahuje osm kritérií, podle nichž mají členské země Evropské unie posuzovat udělování licencí k vývozu vojenského materiálu. Pochopil jsem správně, že uvedení kodexu do praxe, jeho naplňování, považujete opravdu za ten svůj největší úspěch v pozici prvního náměstka ministra zahraničí?

Ne, to si nemyslím. Dalo to nejvíc práce, ale myslím, že to není největší, nebo není to to, co já považuju za nejdůležitější. Upřímně řečeno, byl jsem v této roli spíše defenzivní, když mně Saša Vondra vlastně předával tu funkci, zmínil se o kontrolní politice, ale řekl také: "To ti zabere tak pět, deset procent času," a musím říct, že probojovávání tedy té změny, která nastala po našem vstupu do Unie, ale už předtím, protože už z asociační dohody vyplývaly některé naše závazky, tak bylo to mnohem těžší, ale jsou věci, kterých si cením víc.

Kterých?

Například vlastně záhy po mém nástupu jsem dostal možnost podílet se na formulování bezpečnostní strategie České republiky, což je dokument, se kterým samozřejmě pracuje poměrně jaksi málo lidí, ale jsou tam velice důležité věci a já jsem moc rád, že jsem mohl, nebo musel dokonce prosazovat a probojovávat to, aby se v ní objevily takové formulace, které Českou republiku drží v té pozici spolehlivého spojence. Co mám na mysli, minimálně dvě důležitá ustanovení, o kterých se vedla skutečně velká a intenzivní jednání a měla formulace, které my jsme navrhovali, měli velké odpůrce. Jedna z nich je promítnutí toho konceptu takzvané předjímavé sebeobrany, to je přeloženo do úplně nejjednodušší řeči to, abychom mohli se podílet na operacích ad hoc koalicí, se říká, bez toho, aniž by vždycky probíhala sáhodlouhá diskuse o mandátu OSN, protože situace jak na Balkáně, tak v řadě dalších zemí ukázala, že není vždycky čas na to, aby proběhly tyto debaty. Druhá důležitá věc, která se tam objevila, je to, že Česká republika ve své bezpečnostní strategii potvrdila, že je připravena splnit své alianční závazky, včetně toho přijmout alianční posily na svém území. To má svůj velký význam z hlediska budoucnosti například strategické obranné iniciativy.

O tom bezesporu ještě bude řeč v následujících minutách. Ukončíme-li téma, opravdu vám zabíralo deset, zabírala deset procent vašeho času problematika zbraní?

Ne, ne, naopak.

Ne.

Tak mi to řekl Saša, já jsem si myslel, dobře, to bude brnkačka a ukázalo se, že se to stalo zdaleka nejtěžším tématem, ale na druhé straně také mediálně nejsledovanějším.

Ty zmiňované nevládní organizace, které jsem citoval, Transparency International, Amnesty International, Člověk v tísni, jsou přesvědčeny i letos o tom, že Česká republika porušuje unijní kodex exportu vojenského materiálu, a to například exportem materiálu do Gruzie, Indonésie, Kolumbie, Vietnamu, na Srí Lanku a Filipíny. Připouštíte, že i za vašeho působení v pozici prvního náměstka ministra zahraničí docházelo k porušování unijního kodexu o exportu zbraní?

Ne, já jsem hluboce přesvědčen, že nedocházelo k porušování kodexu ve smyslu vyvážíme do zemí, kam jiné země vývozy odepřely. To je jedna výjimka, o které bude řeč, nebo může být řeč hned, to je Kolumbie, tam Česká republika skutečně se snaží změnit pozici Evropské unie vůči prezidentu Uribemu tak, abychom mu mohli pomáhat i zbraňovými vývozy, tam jsou, tam jsou takzvané /nesrozumitelné/, to znamená některé země vývoz do Kolumbie vysloveně zakázaly svým firmám, pokud jde o ty ostatní země ...

Česká republika tedy vyváží zbraně do Kolumbie.

Zatím ne, ale pracujeme na tom, aby taková možnost se otevřela pro zejména ty firmy, které dlouhodobě v Kolumbii fungují. Ale k těm teritoriím ...

Chcete tím říci, že ty informace nevládních organizací, které tvrdí, že Česká republika vyváží vojenský materiál a zbraně do Kolumbie, jsou liché?

Ale ne, no, k tomu bych řekl, nevydali jsme licenci pro Kolumbii, myslím, nejméně celý rok, co teď má paměť sahá. Ale neberme to jenom podle teritorií, jenom podle zemí, my přeci uvažujeme také o tom, komu jsou ty zbraně určeny, takže například hovoříme-li o Indonésii, tak nedodávali jsme zbraně policii, nedodávali jsme zbraně armádě, která byla podezírána z toho, že se podílí na potlačování lidských práv v oblasti Aceh. Teprve tsunami vlastně přivodilo situaci, kdy došlo k uzavření smíru mezi povstalci a vládou, ale dlouhodobě žádná evropská země nepodporovala dodávkami zbraní ty složky, o kterých jsem mluvil, ale řada zemí, včetně nás, je připravena dodávat složkám, jako je námořnictvo, které se nepodílí na potlačování lidských práv a naopak má plné ruce práce se stíháním Sajáfa, teroristů v tom složitém souostroví indonéském, takže nejde vždycky jenom o tu zemi. Dalším faktorem, který posuzujeme, jsou ty takzvané certifikáty konečného uživatele. Může být země, která se jeví naprosto spolehlivá, může jít o komoditu, která se zdá naprosto neškodná, ale ukáže se, že obchodník nebo ten konečný příjemce je entita a instituce naprosto nespolehlivá nebo dokonce podvodná, kde hrozí riziko reexportu, to se může týkat Spojených států, to se může týkat vývozů dnes do Iráku, které jsou všeobecně považovány za legitimní a podporou toho správného režimu, ale samozřejmě, že vždycky se kolem veze taková ta divná společnost, pro kterou není žádný obchod nebo žádné pravidlo nedotknutelné.

Jan Winkler řekl jasné slovo, že podle jeho názoru Česká republika nyní neporušuje evropský kodex vývozu zbraní, což tvrdí ony nevládní organizace. Výrobci a vývozci zbraní naopak kritizují ministerstvo zahraničí, a to už delší dobu, že příliš tvrdou politikou jim kazí obchody. Stačí si připomenout slova šéfa Asociace obranného průmyslu Jiřího Hynka pronesená před měsícem v rozhovoru pro BBC:

JIŘÍ HYNEK (zvukový záznam): Bohužel se setkáváme někdy s tím, že stanovisko ministerstva zahraničních věcí k exportům do některých zemí prostě je negativní a rok nato prostě některá ze západních zemí tam bez problémů vyveze a my ..., jako pro nás samozřejmě, jako pro výrobce je to, je to prostě špatně.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC šéf Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek. Doložila vám, pane náměstku, asociace nějaké konkrétní příklady, kdy jste dali záporné stanovisko jako ministerstvo zahraničí k vývozu, a vyvezla tam některá z jiných zemí Evropské unie?

My jsme při našich společných jednáních a seminářích s asociací a za účasti desítek, možná stovky obchodníků se zbraněmi argumentovali takto: Máte-li informace, o kterých mluvíte, že jiní vyvážejí, zatímco my jsme příliš přísní, dejte nám ty informace. Nepotřebujeme důkazy, stačí indikace, stačí, stačí náznak. A my jsme připraveni ve výboru zvané /nesrozumitelné/ vznést námitky nebo vyjádřit naše pochybnosti.

Nedostali jste takové.

V jednom případě jsme dostali a s pomocí, týkalo se to vývozu nějakých komponent srovnatelných s Věrou, ze stejné technologie radarové, něco, co vyvíjí Švédové a samozřejmě s tou argumentací jsme nakonec získali nový trh, nebo umožnili jsme vydat povolení a získali jsme nový trh, který vypadal předtím jako z unijního hlediska nevhodný, čili ...

V jaké zemi to je?

Není to nutný až tak probírat, ale důležité je ...

Počkejte, to znamená, že je šance, že Věra může být vyvezena ...

Ne, ne, ne, ne, ne, to nesouviselo s Věrou, já jsem řekl ze stejné kategorie, jednalo se o nějaké sledovací systémy. A to neotevřelo prostor pro Věru. Ale ta argumentace, že zatímco buďto kodex nebo evropští spojenci nebo alianční spojenci mají, mají nějaké výhrady, jestliže jsme přišli s dokladem, řekli jsme, ale podívejte se, jedna ze členských zemí, Švédsko, dokonce ve spolupráci s Američany vyvíjí technologii, kterou vyváží do teritoria, o kterém mluvíme, ...

Můžete uvést to teritorium?

Nechci.

Tak to zkuste.

O kterém mluvíme se spojenci, tak se nám podařilo dosáhnout souhlasu, respektive přeargumentovali jsme je a řekli jsme, vidíte, funguje to, čili ta námitka potom zmizela, ta námitka byla předběžná v rámci těch spojeneckých konzultací.

Můžete potvrdit informace BBC, že stále ještě jsou napjaté vztahy mezi nejen ministerstvem zahraničí, ale ministerstvem průmyslu a obchodu na straně jedné, protože vy společně udělujete licence, tedy především ministerstvo průmyslu a obchodu, vy jste konzultačním orgánem, konzultačním ministerstvem na straně jedné a na straně druhé jsou to zbrojaři, kteří tvrdí, že opravdu aby se aspoň něco podařilo vyvézt, tak vás musí zahltit, zahltit žádostmi o licenci, to znamená, že zásadně přibývá žádostí do licencí i do těch rizikových teritorií, aby alespoň nějaká prošla, je to nyní v takové fázi?

Já jsem to zatím neinterpretoval jako taktiku tu skutečnost, že žádostí o licence přibývá, a dnes ráno v rámci naší porady také kolegové z licenční správy podávali jakýsi referát a mí kolegové ho doplňovali o čísla, možná tedy bude pan předseda asociace Hynek překvapen, ale on to ví dobře, za loňský rok se vyvezlo z Česka o dvacet procent, ve finančním objemu o dvacet procent více těchto, řekněme, zbraní nebo těchto zakázek a těch licencí se vyřídilo, teď to procento si nepamatuju, ale bylo to rovněž větší množství než v minulém roce, takže ten propad největší byl v roce 2002, tedy dříve, než jsme nasadili tuto politiku a dříve, než jsme vstoupili do Unie, a od té doby export roste. A pokud někdo říká něco jiného, tak klame veřejnost.

A roste zásadně počet těch žádostí o licenci, že jste de facto zahlceni?

To, že byl učiněn pokus podat, já nevím, zároveň asi patnáct žádostí o vývoz Věry zcela do nesmyslných teritorií, jsem považoval za obchodní trik, protože pak byla řeč o tom, že jsme překazili kšefty za šest miliard korun a přitom víme, že ještě nebyla dodaná ta první Věra, kterou chtějí koupit Američani.

To znamená, že se setkáváte s tím, s takovouto strategií?

Jo, ale já to, ze strany některých výrobců, jsou výrobci, kteří spolupracují velmi dobře, kteří pochopili, že je lépe s námi konzultovat a neinvestovat do přípravy byznysu v beznadějných teritoriích. Ten vztah mezi námi a ministerstvem průmyslu nebo spíš licenční správou bych označil za dialektické napětí, oni jsou odpovědní za proexportní politiku, my jsme odpovědní za dobré jméno České republiky a hledáme zase kompromis.

Zmínil jste radiolokátor Věra, šéf Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek kritizuje právě v rozhovoru pro BBC ministerstvo zahraničí a průmyslu a obchodu za příliš tvrdou politiku při vývozu právě tohoto radiolokátoru. Ministerstvo zahraničí dalo nesouhlasné stanovisko k vývozu Věry do Vietnamu, Egypta a dalších zemí, tady jsou slova Jiřího Hynka:

JIŘÍ HYNEK (zvukový záznam): Sledovací systém Věra je jedním z takových opravdu dobrých produktů, který v této republice vzniknul. Je to vlastně věc, kde je vysoká přidaná hodnota, protože to vymýšlej chytré hlavy, máte tam vlastně tu práci vysoce kvalifikovaných lidí a je to produkt, který, o který je zájem. Každý stát na světě mít takový produkt, tak dělá všechno pro to, aby ho prodával. My jsme trošinku v tomhle tom obráceně. My říkáme, kam všude se nesmí.

Říká v rozhovoru pro BBC šéf Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek. Dosluhující první náměstek ministra zahraničí Jan Winkler připustil, že právě u radaru Věra obchodníci udělali tu taktiku, že podali patnáct licencí do, řekl jste doslova, nesmyslných teritorií, aby alespoň nějaká prošla, tedy nejste ochoten připustit, že právě k radiolokátoru Věra je české ministerstvo zahraničí až příliš represivní v souvislosti s licenční politikou?

Myslím, že tomu tak není. Já souhlasím s hodnocením tohoto produktu, že to je produkt hi-tec, nicméně ten produkt vznikal a jeho největší hodnota spočívá v tom, že má databázi cílů, které byly nahrávány za uplynulých dvacet nebo možná třicet let a vlastně jaksi hlavní těžiště toho vývoje bylo v rukou armády, byla to armáda, která za státní peníze vyvíjela Věru, anebo podobné systémy, a takže to není jako dílo nějaké chytré hlavy, která včera něco vymyslela, dneska se to snaží rychle prodat, a také je věcí úvahy vojáků nebo kolegů z ministerstva obrany, aby řekli, jestli tento produkt je, nebo není v tom kterém teritoriu vojensky nebezpečný nebo porušující vojenskou rovnováhu, čili ...

Je, pane náměstku, ale pravda, že de facto ministerstvo obrany v tomto může být ve střetu zájmů, protože podle mých informací má ministerstvo obrany z toho finanční profit z prodeje Věry, protože se právě podílelo v těch uplynulých desetiletích na vývoji toho radaru? Je to tak?

To je otázka, kterou si kolegové jistě zodpovídají. A je pravdou, že někteří jsou zřejmě zainteresováni na tom, aby se Věra prodávala, a jiní jsou zainteresováni na tom, abychom neporušovali své spojenecké závazky a nevyzbrojovali potenciálního soupeře nebo, a teď nemyslím vojensky nepřítele, ale prostě soupeře, a to i na trhu, řekněme, brannosti nebo vyzbrojenosti.

Pojďme k dalšímu tématu - bezpečnostní politika České republiky v evropském kontextu. Vy jste zmínil hlavní dva body, které vítáte v souvislosti se svým působením v pozici prvního náměstka ministra zahraničí a v souvislosti s tím, co se podařilo prosadit do bezpečnostní politiky České republiky. Rozumím správně té druhé věci, o které jste se zmínil, o tom, že mohou být na území České republiky rozmisťováni vojáci Aliance, je to tak, je to správná interpretace?

To je bez debaty, to samozřejmě vyplývá z toho, že jsme podepsali, že jsme podepsali smlouvu, jsme členy severoatlantické smlouvy a podepsali jsme washingtonskou smlouvu a z ní vyplývá samozřejmě tento závazek, ale šlo o to, aby se do té strategie dostala vůbec ta elementární úvaha o tom, že takový závazek máme a že musíme být připraveni ho splnit. O tom, zda a za jakých okolností by alianční jednotky skutečně byly na území České republiky někdy rozmístěny, by rozhodovala ještě suverénní vláda této země. Ale to konstatování, že takový závazek existuje, to, myslím, že je dobře, že se objevil. Toho se taky ...

Nakolik se může toto vztáhnout na budování, vzpomínáte během vašeho dvouletého působení v pozici náměstka ministra zahraničí úvahy o možné raketové základně, součásti obranného mechanismu Spojených států amerických, takzvaný raketový deštník, že by v České republice mohla vzniknout taková základna?

Takovou debatu bych označil za naprosto předčasnou. To, co bylo důležité a co se mi, co se mi jaksi líbilo od vlády premiéra Špidly, že takovou možnost připustila konstatováním, nebo připuštěním takových konstatování, takových formulací. A jinak současně ...

A je stále, je stále ještě, ještě tato věc ve hře a opravdu se to ukazuje jako, jako reálná možnost?

Tato věc není ve hře a není v tuto chvíli reálně na programu. A z hlediska ale spolehlivosti aliančních členů je důležité, že nikdo nedělá apriorní soudy a neříká, že něco takového u nás nepřichází naprosto v úvahu. To byla hlavní argumentace premiéra a v tomto vděčně vzpomínám i na pana ministra Dostála, který jako jeden, řekl bych, z ne mnoha členů vlády jasně a energicky řekl: "Vždyť jsme přece kvůli tomu vstoupili do NATO." Takže musíme tyto závazky prostě plnit nebo držet jako otevřené. Ale znovu říkám, tato debata nebo toto téma není na stole a kdyby se někdy přiblížilo, je samozřejmě v rukou suverénní vlády této země, aby o tom debatovala, aby o tom rozhodovala. A možná, že ne jenom exekutivy.

Tím myslíte i Poslaneckou sněmovnu a Senát jako obě komory českého parlamentu?

Ano, ano.

Setkal jste se v uplynulých týdnech či měsících s tím, že by některý z partnerů České republiky v Severoatlantické alianci či Evropské unii vám naznačil, že by Česká republika měla účinněji bojovat proti terorismu?

Nesetkávám se s tím jako s výhradou takto konkrétní. My sami víme, a konstatoval to ostatně nedávno pan premiér po, zejména po útoku na Londýn, že si nejsme jisti, zda jednak logisticky a také zda psychologicky je naše veřejnost, to znamená logisticky záchranáře a psychologicky veřejnost, připraveni na takový nějaký velký útok. Myslím si, že co se záchranářů týče, tak už řadu zkušeností, zejména například chování jak záchranářů, tak obyvatelstva za povodní, zejména tady v Praze, ukazuje, že jsme schopni reagovat ukázněně a že jsme vybavení a záchranáři nebo všechny složky systému, včetně zdravotníků a policistů, jsou připraveni. Co zatím, myslím, u nás není rozvinuto a připraveno v zásadě, je ta poměrně subtilní část reakce na teroristický útok v Londýně, vy jste to určitě jako odborník sledoval, kontrola informací, nepodařilo se, řeknu, teroristům, aby okamžitě po útoku se objevily hrůzné obrázky, filmové záběry, aby se ten vedlejší efekt teroristického útoku, teror od slova strach, hrůza, aby se ještě multiplikoval tím, že kromě toho, že tedy zahynou lidé, tak další tisíce a možná miliony lidí jsou vyděšeny k smrti a prostě jsou, je podlomena jejich vůle vzdorovat.

Což se podařilo jedenáctého září 2001.

To se podařilo a takto, takto takový, takový vliv získat, kdežto Britům se podařilo skutečně maximálně eliminovat tento důsledek také tím, jestli si vzpomenete, okamžitě jak vybouchl, autobus byl zaplachtován, nikdo se nedostal do tunelů, ty zprávy nebo jaksi k hrůznosti toho činu stačilo samozřejmě to, co bylo oficiálně publikováno.

Dovolte ale ještě, abych se vrátil k té otázce. Šéf české civilní rozvědky Karel Randák před časem v tomto pořadu naznačil, že se například v České republice velmi těžko rozplétá, zda právě přes Českou republiku nejdou peníze, které financují terorismu v západní Evropě. Randák dodal:

KAREL RANDÁK (zvukový záznam): No, protože bez protiteroristického zákona a s ním související úpravou dalších příslušných zákonů nemáme v podstatě jako zpravodajské služby nebo zpravodajská komunita, ale domnívám se, že ani Policie České republiky nemá v zásadě v ruce nástroj, kterým by mohla účinně proti terorismu bojovat. Klasickým příkladem jsou ta tolik, tolik diskutovaná bankovní konta a jejich sledování. To znamená nástroje, které by umožnily lepší sledování prostředků, které plynou, finančních prostředků, které plynou mezi jednotlivými skupinami ať už prostřednictvím neziskových organizací, prostřednictvím bank a tak dále.

Slova šéfa české civilní rozvědky Karla Randáka pronesená před měsícem v Interview BBC. Například německé bezpečnostní složky už měly dřív podezření, že i z České republiky mohou přicházet peníze financující teroristy v západní Evropě, vy jste se tedy nesetkal v uplynulých měsících, týdnech, že byste byli spojenci dotazováni, aby Česká republika lépe bojovala proti terorismu přijetím protiteroristického zákona nebo lepším, lepší spoluprací při potírání terorismu jako takového?

Ne, tak pokud, abychom rozlišili konkrétní otázku, která byla panem ředitelem Randákem zde /nesrozumitelné/, to jest financování, a obecně naší schopnost koordinovat protiteroristickou, protiteroristické aktivity, pokud se týká té schopnosti koordinovat, souhlasím s tím, že je před námi kus práce, aby vzniklo skutečně jedno centrum, které by mělo na starosti průřezově téma terorismu, faktem je, že to téma je velmi, velmi komplexní, můžeme to stručně proběhnout. Dopovím ještě, ministerstvo zahraničí se rozhodlo doplnit tu vertikální strukturu těch odborů právě o horizontální pracovní skupinu terorismus, bude na ministerstvu jeden /nesrozumitelné/, který bude mít na starosti spolupracovat se všemi kolegy z různých, z různých oborů nebo odborů, z různých sekcí a ...

Kdy tato pozice vznikne na ministerstvu zahraničí?

Věřím, že v nejbližších týdnech nebo dokonce možná i dnech. Pokud jde o to téma koordinace celkově, tak co je třeba, je potřeba zabraňovat tomu, aby byli rekrutováni noví lidé, je třeba zabránit tomu, aby byli cvičeni, je třeba bránit financování, je třeba zabránit vyzbrojování, je třeba zabránit jejich pohybu a je třeba zabránit jejich komunikaci. Česká republika se může podílet na některých věcech. Nevíme zatím, že by u nás byli trénováni, školeni teroristé, bývali za minulého času, někteří na to vděčně vzpomínají, ale to už je skutečně dvacetiletá historie. Pokud se týká rekrutování nových lidí, myslím, že to u nás nehrozí, pokud se týká financování, ano, to je slabina, pokud se týká komunikace, ano, pokud se týká pohybu, ano, v těchto oblastech Česká republika, se domnívám, ...

Připouštíte, že Česká republika má zásadní slabiny.

Nevím, jestli bych to nazval zásadní slabiny, ale rozhodně nedosahuje špičky tak, aby účinně přispívala ...

Financování terorismu, pohyb možných teroristů na českém území, jakou jinou institucí je to možné změnit na té celorepublikové úrovni nebo na té nejvyšší úrovni?

Kontrola pohybu osob je věc výsostně politická. To už je omezování lidských práv, že jo, vízová politika, nerasistické postupy při povolování vstupu lidí do země nebo při kontrole lidí, čili to je věc citlivá, teda kde ta shoda musí být vedená i mezi politiky. Pokud se týká toho financování, myslím, že tam jsme pokročili. My jsme byli jedna z posledních zemí, která ratifikovala úmluvy a důvod byl, tu úmluvu proti financování terorismu, důvod byl ten, že nebylo zřejmé, kdo by to měl vykonávat. Myslím, že došlo ke shodě, že finanční analytický útvar ministerstva financí je schopen takové transakce odhalovat, i když na druhé straně nepřeceňujme boj proti financování, víme, že teroristé jsou schopni s minimálními náklady dosáhnout katastrofálních následků, čili to financování je trošku vedle.

Už víte, kdy budete přijat královnou jako nový český velvyslanec ve Velké Británii?

Nebude to dřív než dvacátého října, kdy se královna vrátí do Londýna, takže ...

A už máte onu knížku, co vše musíte a nemusíte udělat jako nový velvyslanec?

Knížku, knížku v zásadě mám, respektive je to fax, který jsem dostal od Maršálka. A mám žaket, nemám klobouk, klobouk si ale nejlépe obstarám v Londýně. Ostatně stejně ho mám držet jenom celou dobu v ruce, takže uvidíme.

Si budete muset koupit klobouk, abyste jej držel před královnou. Nový náměstek, tedy starý náměstek, ale nový velvyslanec České republiky ve Velké Británii Jan Winkler. Děkuji, že jste byl hostem Interview BBC.

Moc děkuju za pozvání.

Někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

AI: ČR vyvezla zbraně do Kolumbie naposledy v listopadu 2004

PRAHA 31. srpna (ČTK) - Nevládní organizace Amnesty International (AI) zpochybnila úterní výrok odcházejícího náměstka ministra zahraničí Jana Winklera o tom, že Česko nejméně rok nevydalo licenci na vývoz zbrojního materiálu do Kolumbie. "Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) se však poslední vývoz revolverů a pistolí do Kolumbie uskutečnil v listopadu 2004," sdělil dnes ČTK Karel Dolejší z české pobočky AI.

Doplnil, že podle Zprávy o kontrole exportu v ČR v roce 2003 ČR udělila licence na vývoz vojenského materiálu do Kolumbie v celkové hodnotě 455.000 euro (přes 13 milionů korun); dle údajů ČSÚ dodala ČR v roce 2004 do Kolumbie zbraně za 54 milionů korun. "Z toho většinu tvořily revolvery a pistole," uvedl Dolejší.

Oficiální údaje za loňský rok ministerstvo zahraničí podle AI doposud nevydalo, ačkoli takový postup požaduje Evropská unie.

ČR navíc podle AI usiluje o změnu odmítavého postoje EU k dodávkám zbraní do Kolumbie. "Svědčí o tom i skutečnost, že ministra zahraničí Cyrila Svobodu na červencové návštěvě Bogoty doprovázela početná skupina českých zbrojařů," uvedl Dolejší. To potvrdil i Winkler. "Zatím tam nevyvážíme, ale pracujeme na tom, aby se tato možnost otevřela českým firmám," řekl v úterý v českém vysílání rozhlasové stanice BBC.

Organizace sledující porušování lidských práv tvrdí, že zbraně mohou být v této jihoamerické zemi použity k násilnostem na civilním obyvatelstvu.

Česká republika se v roce 1998 připojila k evropskému Kodexu vývozu zbraní. Ten obsahuje osm kritérii, podle kterých mají země Evropské unie přistupovat k vydávání licencí pro vývoz zbraní. Organizace jako AI, ale i Transparency International nebo Člověk v tísni, však tvrdí, že stát tento unijní kodex porušuje.

Kolumbijská armáda už čtyři desetiletí bojuje s levičáckými skupinami, jako jsou rebelové z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) nebo Vojska národního osvobození (ELN). Do konfliktu, který si vyžádal přes 3000 životů, především však civilistů, jsou rovněž zapojeny krajně pravicové milice.

Kolumbijský prezident Álvaro Uribe podnikl proti FARC, které jsou ze všech polovojenských skupin nejpočetnější, několik ofenziv. Rebelové ale navzdory tomu zůstávají velmi akceschopnou silou. Některé skupiny naopak přistoupily na Uribeho plán demobilizace. Jejich členové jsou zařazeni do vládního programu, který jim nabízí ekonomickou, vzdělávací i lékařskou pomoc, zařízení dokumentů a v některých případech i bezpečnostní ochranu.

Winkler: Česká republika by chtěla vyvážet zbraně do Kolumbie

PRAHA 30. srpna (ČTK) - Česká republika by ráda změnila postoj Evropské unie k vývozu zbraní do Kolumbie. "Zatím tam nevyvážíme, ale pracujeme na tom, aby se tato možnost otevřela českým firmám," řekl v dnešním Interview BBC náměstek ministra zahraničí a budoucí velvyslanec ve Velké Británii Jan Winkler.

Podle organizace Amnesty International (AI) ale Česká republika už zbraně do Kolumbie vyváží, a porušuje tím předpisy Evropské unie.

Organizace sledující porušování lidských práv tvrdí, že zbraně mohou být v této jihoamerické zemi použity k násilnostem na civilním obyvatelstvu.

Česká republika se v roce 1998 připojila k evropskému Kodexu vývozu zbraní. Ten obsahuje osm kritérii, podle kterých mají země Evropské unie přistupovat k vydávání licencí pro vývoz zbraní. Organizace, jako AI, ale i Transparency International nebo Člověk v tísni, však tvrdí, že stát tento unijní kodex porušuje.

"K porušování nedochází v tom smyslu, že nevyvážíme do zemí, kam jiné země vývoz odepřely," řekl dnes Winkler. Za jedinou výjimku vzápětí označil právě Kolumbii. "Tam se Česká republika snaží změnit postoj EU vůči prezidentu Uribemu tak, abychom mu mohli pomáhat i zbraňovými vývozy," vysvětlil Winkler.

Na otázku BBC, zda tedy republika do Kolumbie zbraně vyváží, či ne, náměstek uvedl, že licence umožňující vývoz zbrojního materiálu do Kolumbie nebyla vydána nejméně rok.

AI argumentuje například celním sazebníkem ministerstva financí, podle něhož v roce 2003 dodala Česká republika do Kolumbie ruční zbraně za 58 milionů korun a tento vývoz prý trvá.

Kolumbijská armáda už čtyři desetiletí bojuje s levičáckými skupinami, jako jsou rebelové z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) nebo Vojska národního osvobození (ELN). Do konfliktu, který si vyžádal přes 3000 životů, především však civilistů, jsou rovněž zapojeny krajně pravicové milice.

Álvaro Uribe, který se stal prezidentem loni, podnikl proti FARC, jež jsou ze všech polovojenských skupin nejpočetnější, několik ofenziv. Rebelové ale navzdory tomu jsou stále velmi akceschopnou silou. Některé skupiny naopak přistoupily na jeho plán demobilizace a jejich členové jsou zařazeni do vládního programu, který jim nabízí ekonomickou, vzdělávací i lékařskou pomoc, zařízení dokumentů a v některých případech i bezpečnostní ochranu.