BBCCzech.com | Interview

Ministr spravedlnosti Pavel Němec po vydání katarského prince zváží podání kárné žaloby na soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2 Moniku Křikavovou, jejíž senát prince odsoudil. Důvod? Údajné průtahy v řízení.

Na Nejvyšším státním zastupitelství se konal personální audit. Stalo se tak poté, co státní zástupce Radek Ondruš zveřejnil informace, že na Nejvyšším státním zastupitelství pracují lidé, kteří stíhali disidenty. Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová tyto informace před několika týdny v rozhovoru pro BBC rázně popřela a na Ondrušovu adresu dodala:

MARIE BENEŠOVÁ (zvukový záznam): Ho zbavím prostě mlčenlivosti, aby mohl vypovídat. A v každém případě ho vyzveme, zrovna tak, jako vyzval pan ministr mě, aby doložil své prostě naprosto nehorázné výroky.

Prohlásila předčasem v Interview BBC nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Nejen o personálním auditu na Nejvyšším státním zastupitelství bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl ministr spravedlnosti České republiky, vicepremiér Pavel Němec. Vítejte po čase v BBC. Hezký dobrý den.

Začněme aktuálně. Nejvyšší soud umožnil vydání katarského prince Hámida bin Abdala Sáního k trestnímu řízení domů do Kataru. Vyhověl vašemu návrhu. Váš první komentář?

Já jsem rád, že Nejvyšší soud krátce po sedmnácté hodině rozhodl tak, že vyhověl mé stížnosti pro porušení zákona, kterým jsem se domáhal určením, že mé rozhodnutí bylo v souladu se zákonem. Já jsem rád, že k tomuto názoru dospěl i Nejvyšší soud, protože jsem přesvědčen, že tento výklad je jediný možný výklad zákona a že takovéhoto výkladu by měl být schopen i trochu poučený laik, protože to ustanovení zákona je zcela jasné, že ministr spravedlnosti může, nebo ministerstvo spravedlnosti může po podání obžaloby o takovéto věci rozhodnout.

Promiňte, říkáte, že by podle vašeho názoru o tom měl rozhodnout, i tak jak rozhodl Nejvyšší soud, i právně poučený laik, ale soudkyně Městského soudu v Praze Monika Křikavová, jejíž senát Sáního odsoudil, váš postup označila, cituji doslova: "Za nezákonný."

Bohužel takové jednání nemohu hodnotit jinak, než jako obstrukci. A myslím si, že, tak jako já respektuji nezávislost soudu, tak by soudkyně měla respektovat, kde jsou kompetence ministerstva. A ta kompetence ministerstva je v zákoně zcela jasně popsána a neumožňuje podle mého názoru jiný výklad.

Vy byste celý případ katarského prince a ony soudní spory označil za obstrukci?

Myslím si, že to jednání soudkyně na Obvodním soudu pro Prahu 2 mělo znaky obstrukce.

Vy jako ministr spravedlnosti máte, pokud se nemýlím, ze zákona možnost kárného řízení. Zvažujete, že byste v případu katarského prince sáhl k tomuto institutu?

Já jsem rád, že dnešním rozhodnutím je učiněna definitivní tečka za celou záležitostí z pohledu české strany. Samozřejmě ten případ bude na základě převzetí trestního stíhání pokračovat v Kataru. A že mi to umožňuje tento spis pečlivě prozkoumat tak, abych mohl zvážit, zda podám kárnou žalobu, například za průtahy v řízení, za to, že nebyla formálně správně doručena, doručen rozsudek, že poprvé, když advokát podal ve prospěch obžalovaného odvolání k městskému soudu, tak to odvolání ani nemohlo být napoprvé projednáno. Městský soud musel vrátit rozsudek k tomu, aby byl řádně vyhotoven a tak dále, a tak dále. Ale to jsou věci, kterými se chci odpovědně zabývat poté, co budu mít spis k dispozici kompletní, abych mohl zvážit, zda některá jednání zakládají kárné provinění, nebo nikoliv.

Zatím z těch informací, které jste řekl, to vypadá, že máte informace, že by ke kárné žalobě na Moniku Křikavovou mohlo dojít. Nemáte obavy, když to budete činit v tomto případě, kde jste byl, řekněme, půl roku kritizován, že to může být vnímáno jako vendeta soudkyni Monice Křikavové. Nemáte z toho obavu?

Já samozřejmě budu i tento aspekt zvažovat. Nicméně se domnívám, že není možné obecně tolerovat, pokud si soudce osobuje kompetence ministerstva, samozřejmě i naopak. Já velmi pečlivě dbám na to, aby soudci nemohli právem říkat, že ministr si osobuje jejich kompetence, ale tady to ustanovení trestního řádu je prostě napsáno podle mého názoru tak jasně, že jasně činí dělící linii, jaké úkoly má soudce, jaké úkoly má ministr spravedlnosti.

Jak dlouho myslíte, že budete studovat spis katarského prince a definitivně se rozhodnete, zda podáte kárnou žalobu vůči soudkyni Monice Křikavové?

Já si myslím, že to může být měsíc, mohou to být dva měsíce. Ta věc tím, že je dnešním rozhodnutím Nejvyššího soudu uzavřena, říkám, na české straně z pohledu České republiky, tak tady nehrozí žádné nebezpečí z prodlení.

Jaké máte vůbec vysvětlení pro to, že k těm obstrukcím, jak vy to nazýváte, pokud použiji vaši interpretaci, docházelo na české straně?

Já mám jedno soukromé vysvětlení, které vyplývá z mediálního vyjádření. Soudkyně Monika Křikavová poprvé, když jí bylo doručeno rozhodnutí ministerstva spravedlnosti, tak řekla, ano, pokud bude doručeno správné, formálně správné rozhodnutí ministerstva spravedlnosti, mně nezbývá, než řízení přerušit a vyčkat převzetí katarskou stranou. To vyjádření bylo naprosto korektní, řekl bych, právně přesné, opírající se o zákon. Poté do věci vstoupila nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, která ten můj postup označila za nezákonný s tím, že ho bude prověřovat orgány činnými v trestním řízení, což považuji teda za zcela absurdní. A následně soudkyně Monika Křikavová změnila svůj názor a rozhodla v tom smyslu, že rozhodnutí ministra spravedlnosti není učiněno v souladu se zákonem, tudíž se jím nebude řídit.

Chcete tím říci, že Monika Křikavová měnila názor poté, co do hry vstoupila Marie Benešová jako nejvyšší státní zástupkyně?

Z chronologického vyjadřování, nebo z té chronologie, tak jak jsem registroval v médiích, to tak vyplývá.

Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová 8. července v Interview BBC naznačila, že kauza katarského prince způsobila napětí mezi vámi a jí. Benešová pro BBC ještě dodala:

MARIE BENEŠOVÁ (zvukový záznam): Pokud vím, tak pouze se mu nelíbila ta kauza katarského prince, protože je prostě prověřován. Já jsem přesvědčena, že to pro něho dobře dopadne. Ale prostě on nepochopil to, že jsem to učinit musela, protože tam podezření skutečně vzniklo a stáhl si to na svou osobu a prostě nevím, jak přemýšlí. Prostě to je člověk, kterého neumím číst.

Osmý červenec a slova nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové, která pronesla na adresu vicepremiéra a ministra spravedlnosti, hosta Interview BBC Pavla Němce. Jste přesvědčen o tom, že de facto Marie Benešová, státní zastupitelství muselo konat v tomto případu?

Já si myslím, že v žádným případě. Já už jsem tady řekl v tom předchozím vyjádření, že ten postup považuji za naprosto absurdní. Podívejte se, zákon zní, za prvé, jasně. Za druhé, i kdyby byly možné dva výklady zákona, tak přeci, pokud jedna ze stran, nebo někdo, kdo se v té věci angažuje, legitimně angažuje, protože tu kompetenci má ze zákona, zastává jiný právní názor. A nejvyšší státní zástupkyně chce rozdíly v právních názorech řešit prověřováním policií, nebo orgány činným v trestním řízení, tak to je naprosto absurdní, to bychom pak dospěli do situace, kdy, řekněme, soud první instance zaujme nějaký názor, odvolací soud bude mít jiný názor. A ten, kdo by jaksi nakonec nezvítězil, tak by byl kriminalizován, prostě tyhle ty postupy, říká se tomu extenze, extenze trestního práva do jiných odvětví práva, a to je prostě naprosto nepřijatelné. Takže s tím nemohu souhlasit.

Pane ministře, když jste byl naposledy hostem Interview BBC, naznačil jste, že některé výroky nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové jsou na kárnou žalobu, respektive na kárné řízení s ní, jako nejvyšší státní zástupkyni. Naznačil jste, že tento postup zvažujete v souvislosti s tím, jak aktuálně rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Je nyní doba na podání a zahájení kárného řízení s Marií Benešovou?

Mně vyprší lhůta, do které se musím rozhodnout, zda podám, nebo nepodám kárnou žalobu někdy na přelomu srpna a září. Do té doby se definitivně rozhodnu. A pokud se k tomu rozhodnu, tak jsem velmi rád, že je dnešním rozhodnutím Nejvyššího soudu na české straně uzavřena kauza katarského prince. A že tedy nejvyšší státní zástupkyně, pokud takovouto kárnou žalobu podám, tak nemůže říkat, že to je nějaká msta za otázku katarského prince. Prostě Nejvyšší soud tady jasně vyhověl mé stížnosti pro porušení zákona, kterou jsem podával.

Chcete tím říci, že rozhodnutí Nejvyššího soudu vás posouvá směrem k zahájení kárného řízení s Marií Benešovou?

Řekněme, že mi to dává více volné ruce a jsem ve svém rozhodování podstatně svobodnější.

Dovolte, abych citoval z odborného červencového, odborného časopisu Trestní právo, ve kterém místopředseda Nejvyššího soudu pro trestní řízení Pavel Kučera a jeho kolega Milan Richter napsali, cituji doslova: "Souhlasíme s právním názorem, podle něhož současný právní řád umožňuje ministru spravedlnosti předat po podání obžaloby trestní věc do ciziny," konec citátu. Nemáte obavy, že můžete být nařčen, že jste de facto ovlivňoval místopředsedu Nejvyššího soudu, ten pak mohl ovlivnit dnešní rozhodnutí Nejvyššího soudu, protože, jestliže se místopředseda Nejvyššího soudu pro trestní řízení vyjádří ještě před vynesením rozsudku, nebo před vynesením verdiktu, to nepovažujete za poněkud divné?

Tak, podívejte, já si myslím, že buď mělo platit to, že všichni byli potichu, anebo všichni se vyjadřovali. Já jsem tady byl půl roku vláčen v novinách ústy nejvyšší státní zástupkyně, ústy soudkyně Moniky Křikavové, ústy dalších, kteří se prostě této kauzy úplně zbytečně chytali. A byl jsem kritizován za to, že jsem postupoval nezákonně, kdoví, jak ještě, a tak si myslím, že pokud se někdo postavil za můj právní názor, tak je to naprosto v pořádku. To, že vystupovala v této věci nejvyšší státní zástupkyně, která má pouze dozorovat činnost nižších článků státního zastupitelství a, řekněme, je nějakým způsobem korigovat, ona tím jasně vytyčila směr, jak má státní zastupitelství postupovat v této věci, a to si myslím, že nebylo přiměřené od nejvyšší státní zástupkyně. Proboha, jak bych mohl ovlivňovat místopředsedu Nejvyššího soudu. Víme, že soudci jsou jmenováni doživotně, nelze je přeložit. A prostě místopředseda Nejvyššího soudu je tak významná ústavní pozice, která je podstatně stabilnější, než pozice kohokoliv ve vládě, tak si nedokážu představit, čím by mohl být ovlivněn. A mimochodem, to, co jste, pane redaktore, četl, tak je pouze citace zákona, přesně tak, jak se vyjádřil místopředseda Nejvyššího soudu, je napsán zákon, prostě zákon říká, po podání obžaloby ministr spravedlnosti rozhoduje o předání. A tudíž on neřekl nic víc, než je napsáno přímo v trestním řádu.

Vnímáte rozsudek Nejvyššího soudu České republiky jako svým způsobem precedentní, že do budoucna bude moci jakýkoliv český ministr spravedlnosti vydávat trestní řízení pak do ciziny?

Tak já si myslím, že ta kompetence je od samého počátku založena v zákoně, má svojí logiku, protože mimo jiné ten zákon také říká, pokud existuje mezinárodní smlouva, která by například ten styk svěřovala justičním orgánům, pak jsou to justiční orgány, ale z historického hlediska vždy navenek stát zastupovala exekutivní moc. Tudíž, pokud mezinárodní smlouva není, je to ministr spravedlnosti, kdo rozhoduje. Podle mého názoru je to jasné i v zákoně, ale jsem rád, že Nejvyšší soud při aplikaci zákona potvrdil můj právní názor. A jsem přesvědčen, že pro další rozhodování v podobných věcech je to pochopitelně dobré vodítko.

Premiér Jiří Paroubek se vás už v květnu v souvislosti s vydáním katarského prince v Interview BBC zastal, když prohlásil:

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam): To řešení vydat katarského prince hned mělo svoje, svůj půvab v tom, protože představte si situaci, že by obdobným způsobem ve vztahu k nám zase postupoval Katar, kdyby tam došlo k situaci, že třeba někdo ukradne něco za padesát korun v samoobsluze, nebo zapomene to zaplatit, řekněme, takže podle tedy šarií by mu hrozil velmi drastický trest. Možná, že jako nemuslimovi ne zrovna useknutí ruky, ale nějaký ne zrovna dvakrát humánní trest.

Prohlásil už v květnu v Interview BBC premiér Jiří Paroubek. Co bude nyní s katarským princem dál. Jste dohodnuti na vydání, tedy katarského prince k předání?

Já jsem uložil příslušnému mezinárodnímu odboru, aby připravil pro případ, že by Nejvyšší soud vyhověl mé stížnosti pro porušení zákona, tak, aby připravil technické podmínky k tomu, aby katarský občan byl řádně předán, aby stát Katar mohl v řízení pokračovat.

Kdy myslíte, že dojde tedy k předání katarského prince a máte informace z mezinárodního odboru ministerstva spravedlnosti?

Nemám v tuto chvíli žádné informace, protože samozřejmě závazné kroky je možné činit až poté, co byl vyhlášen, co bylo vyhlášeno rozhodnutí Nejvyššího soudu. A, jak víte, rozhodnutí bylo vyhlášeno po sedmnácté hodině, někdy v sedmnáct patnáct, já jsem tady zhruba od té doby v BBC, takže nemám v tuto chvíli zpětnou reakci. A očekávám, že získám zprávu, jakmile od vás odejdu, jak celá věc technicky bude probíhat.

Pane ministře, to znamená, že nyní česká strana dál bude sledovat, jak bude souzen katarský princ v Kataru ...

Samozřejmě ano, zde existuje jasný mezinárodní závazek katarské strany, že bude řízení pokračovat, pokud by nepokračovala, tak okamžitě započne znovu řízení v České republice.

Aby mohl být řízen, aby řízení mohlo probíhat v Kataru, tak musí být samozřejmě v Kataru.

Ale teď, co když ta katarská strana to poruší, to znamená, nebude pokračovat v řízení s katarským princem?

Já považuji Katar za civilizovaný stát, byť trochu jiných tradic a možná i trochu jiných hodnot, ale je to závazek suverénního státu. Suverénní stát tady dal závazek, že nějakým způsobem bude postupovat, pokud bychom apriorně zpochybňovali závazky, které jsou přijaty na mezinárodní úrovni, tak bychom v podstatě rezignovali na naše diplomatické služby, na zahraniční zvyklosti, na cokoliv.

Ale v případě, že by Katar porušil svůj závazek, tak jsou nějaké vymahatelné kroky?

Samozřejmě. Můžeme žádat o vydání a tak dále. Ale já vycházím z toho, že k tomu prostě nedojde. Katar tady dal jasnou záruku, že bude v řízení pokračovat, že se bude chovat recipročně k českým občanům, a to byly základní, základní podmínky, které jsem si kladl, aby vůbec k tomu předání mohlo dojít, to znamená, pokračování v trestním stíhání a reciprocita pro české občany a vůle uzavřít pro tyto věci mezinárodní smlouvu.

O tom mluvil premiér Jiří Paroubek začátkem května, jak jsme ho slyšeli v Interview BBC. Po těch obstrukcích, jak jste to nazval v souvislosti s katarským princem, myslíte si, že dojde k uzavření česko-katarské dohody o vydávání lidí, kteří jsou trestně stíháni?

Já doufám, že ano, protože byla by to obrovská škoda, kdybychom nedotáhli do konce jednání uzavření smlouvy. Rozumím tomu, že katarská strana může být trošku i rozladěna. V poměru v České republice, kdy soudní soudci, řekněme, zejména na obvodním soudu, nekonali v souladu se zákonem, což se jaksi po dnešku ukázalo, existuje na to verdikt Nejvyššího soudu. A hlavně, ale na druhou stranu si myslím, že katarská strana si je dobře vědoma, že to nebyla exekutiva, která by činila jakékoliv obstrukce. A za jednání s Katarem je odpovědna exekutiva, takže já doufám, že katarská strana pochopí, že po určitých prodlevách, obstrukcích jsme dospěli k pravomocnému potvrzení postupu ministerstva spravedlnosti a že nebude nic bránit v cestě uzavření mezinárodní smlouvy.

Další téma, třinácté a čtrnácté platy v justici. Šest set milionů korun musí stát z rozhodnutí Ústavního soudu vyplatit soudcům na třinácté a čtrnácté platy za rok 2003 a 2004. Připomínám, že tyto platy jim odebraly speciální zákony kvůli úsporám ve státním rozpočtu. Už jste se, pane vicepremiére, dohodl s vicepremiérem, ministrem financí Bohuslavem Sobotkou, zda vám dá šest set milionů?

Tak já si myslím, že tady snad není nic ani k jednání, nebo k dohodě. Stát musí respektovat rozhodnutí Ústavního soudu. A prostě je to jasný dodatečný výdaj, stejně jako byly výdaje České republiky na arbitráže a podobně.

Neříkám, že je mám jisté, ale chci k tomu říct jednu věc. Já, ač to není populární, tak já považuji tohle to, tyhle ty tahanice okolo platu za naprosto nedůstojné zákonodárného orgánu, ale samozřejmě i v té justiční části. Já jsem vždy své kolegy upozorňoval na to, že tady to riziko hrozí, myslím, někdy v letech 2002, nebo kdy se hlasovalo o těchto zákonech, tak jsem upozorňoval na to, upozorňoval na to, že tady existuje už z dřívějška rozhodnutí Ústavního soudu, kterým se navrací třinácté a čtrnácté platy soudců. A neviděl jsem to rozhodně jako šťastnou cestu zasahovat do platů soudců takovýmto speciálním zákonem.

Musím říct, že se tomu výsledku jednání Ústavního soudu příliš nedivím.

My jsme písemně požádali ministra financí o to, aby nějakým způsobem reagoval na tuto situaci, na tyto dodatečné výdaje v resortu, které vyplývají z ústavního, z rozhodnutí Ústavního soudu. Mimochodem, celá věc byla založena chybně při hlasování o zákonu dávno předtím, než jsem byl ministrem spravedlnosti. A předpokládám, že ministr financí navrhne nějaký harmonogram přesunu finančních prostředků směrem k soudcům.

Kdy je reálné, podle vašeho názoru, že by mělo a mohlo dojít k vyplacení těch šesti set milionů?

Já o tom budu hovořit s ministrem financí, zatím jsme ministerstvo písemně požádali. A počítám, že se dozvím představy ministerstva financí na této, nebo nejbližší vládě při příležitosti setkání s kolegou Sobotkou.

O platy se soudí i státní zástupci, žalobci z Brna, Českých Budějovic a Hradce Králové podali desítky žalob, kterými chtějí získat doplatky mezd za několik měsíců roku 2002. Podstatou sporu, když to řeknu velmi jednoduše, je otázka, zda je možné použít ustanovení služebního zákona, které nabylo účinnosti 28. května roku 2002, pro výpočet platové základny. Za jak právně silné považujete stanovisko vašeho úřadu, že žalobci nemají právo na ty vyšší platy?

Tak, pokud bych měl souměřit tyto dvě kauzy, to znamená třinácté a čtrnácté platy, tam to stanovisko státu považuji za slabší ...

U třináctých a čtrnáctých platů, řekl jsem, že mě rozhodnutí Ústavního soudu nepřekvapuje. Tak na druhou stranu v tom případě doplatku mzdy, který je opřen o nějaký tvrzený nárok výpočtu ze služebního zákona, tak tam si myslím, že ta pozice a argumentace státu je silnější. To znamená, myslím si, že by bylo odpovídající situaci, kdyby tento nárok nebyl uznán.

Pokud se nemýlím, tak podle propočtu vašeho ministerstva v případě, že by státní zástupci vyhráli onen spor, tak u jednoho státního zástupce jde o částku asi statisíc korun. Máte spočítáno, kolik by to celkem stálo, nakolik by zpětné vyplacení těch platů z roku 2002 přišlo státní pokladnu?

Záleží na počtu státních zástupců a soudců, kterým by takto byly úplaty dopláceny, ale tam už jsou to podstatně větší částky, které by šly někam k miliardám.

K miliardám. Ale, když jste řekl, že v této věci považujete stanovisko a právní pozici státu za silnější, než u třináctých a čtrnáctých platů, kde dal soud, Ústavní soud zapravdu soudcům. Jak vyvrátíte tu námitku, že de facto soudy nižší instance, v případě soudců, rozhodly ve prospěch soudců, protože se nesoudí jen státní zástupci o ten plat z roku 2002, ale i soudci a nižší soudy jim daly zapravdu, že mají nárok na tyto peníze?

Jak vidíte, tak i v případu katarského prince mnohdy správné rozhodnutí čeká až na Nejvyšší soud.

Ne, ne, ne, já opravdu nechci předjímat. Není to ani věc, do které bych byl jakkoliv osobně zaangažován, protože všechny tyhle ty hrátky s platovou základnou a různé změny prostě byly založeny dávno předtím, než jsem se stal ministrem spravedlnosti. Znovu říkám, já ty tahanice o platy v parlamentu prostě nesu velmi nelibě, protože prostě jakékoliv řešení je vždycky vnímáno špatně, když si politici sníží platy, tak stejně lidé říkají, oni mají pořád moc. Možná bychom měli jedno čisté řešení, že bychom řekli, všichni, kteří jsou placeni podle zákona o platech a dalších náležitostech ústavních činitelů, nedostanou nic, jsou to čestné funkce, já to říkám teď v nadsázce, berte to jako výrok v nadsázce, to by možná bylo jediné čisté řešení, prostě žádným způsobem se ve věci platu lidem nikdy nemůžete zalíbit. Takže tyhle ty tahanice okolo platů jsem vždycky vnímal velmi, velmi nelibě a nedůstojně.

Tak, jistě je to možné, pokud zákonodárci svojí většinou budou chtít někdy jít už po proti několikátému rozhodnutí Ústavního soudu, tak to nepovažuji za šťastné, ale jakkoliv z hlediska pozitivního práva za možné.

Situace v justici a na státním zastupitelství s odkazem k minulosti. Začátkem srpna vyšlo najevo, že jedna ze soudkyň Vrchního soudu v Praze neměla negativní lustrační osvědčení. Připomínám, že případ má původ v roce 92, kdy bylo do justice přijato sto třicet čtyři arbitrážních čekatelů. K jejich jmenování soudcem tehdy stačilo pouhé čestné prohlášení, že splňují podmínky zákona. Nedávná kontrola zjistila, že po třinácti letech lustrační osvědčení stále postrádá dvanáct soudců. Máte, pane ministře, už další podrobnosti, zda by mezi těmi zmíněnými dvanácti soudci mohl být ještě někdo s pozitivním lustračním osvědčením?

My jsme tyto soudce vyzvali k tomu, aby doložili negativní lustrační osvědčení. Je pravda, berme, prosím, ohled na to, že to je záležitost, na kterou jsme přišli v letních měsících, takže i respektujeme to, že možná některý z těch soudců dvanácti má v tuhle tu chvíli dovolenou. A rád bych, aby nejpozději během měsíce září jsme tato lustrační osvědčení měli na stole. Pokud je nebudeme mít na stole, tak budu nucen podat příslušnou kárnou žalobu.

I když by v budoucnu to lustrační osvědčení mohlo být negativní, tak trváte na svém termínu do konce září. V případě, že ho nikdo nedodá, bude zahájena kárná žaloba?

Samozřejmě, já si ještě nechám na tuhle tu záležitost udělat detailní právní rozbor, abychom náhodou nepostupovali způsobem, který by nám mohl být v budoucnu vytýkán. Vycházím z jednoduché logiky, která říká, podle zákona musí mít soudce negativní lustrační osvědčení. Pravda, zákon počítá s tím, že takovéto lustrační osvědčení každý přinese v okamžiku, kdy se stane justičním čekatelem. A ten okamžik jmenování soudcem je prostě na to vázán, takže se vlastně ani nepočítá s tím, že by někdo mohl být s pozitivním lustračním osvědčením, protože s tím by nemohl být ani jmenován. A současně jediná možná, jak takovéhoto soudce dát mimo soudcovské řady, je kárné řízení.

Členové někdejšího Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, kteří se zabývali justičními případy odsuzování disidentů, tvrdí, že k očistě justice nedošlo, například advokát, někdejší člen VONSu Milan Hulík říká v rozhovoru pro BBC:

MILAN HULÍK (zvukový záznam): Nedošlo vůbec k očistě justice. Pokud si vzpomínám, tak po převratu odešlo z justice několik soudců, kteří byli vůbec nejzprofanovanější. Mezi nima byla třeba i soudkyně, která u Obvodního soudu pro Prahu 3 odsoudila Václava Havla. Mimo jiné byla také členka Lidových milicí a členka komunistické strany. Ale k očistě, o kterou se pokusil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, nedošlo. Došlo jenom k té samoočistě. To znamená, že odešli ti, co prostě odejít chtěli, buďto proto, že se jim skýtaly někde výhodnější podmínky, jako třeba v advokacii, anebo se cítili, nebo ten tlak na ně, ten neoficiální, možná i oficiální, byl takový, že mu čelili, nebo nečelili, že odešli. Ale VONS měl na seznamu asi čtyřicet soudců, které do něj zařadil na základě jednoho jediného kritéria, a to kritérium bylo, že tito soudci odsoudili obžalované v politických procesech k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Zdůrazňuji nepodmíněným trestům. Pokud to byly jiné tresty, peněžitý trest, podmíněný, tak nebyli do tohoto seznamu zařazeni.

Říká v rozhovoru pro BBC advokát, někdejší člen VONSu Milan Hulík. Přemýšlel ministr spravedlnosti Pavel Němec, host Interview BBC, že by se pokusil spojit s někdejšími členy VONSu a získat informace o těch soudcích, kteří stále jsou ještě dnes činní v justici a soudili disidenty a zahájil proti nim kárné řízení?

Tak nejdřív bychom si měli říci, v jakém jsme právním režimu. V té první polovině devadesátých let proběhlo určité prověřování prostřednictvím České národní rady, která v tu dobu měla v kompetenci jmenování soudců, v rámci České republiky. A ta dospěla k nějakému závěru, kdo dál může soudit, anebo nesoudit. Já jako člověk jsem určitě nespokojen s tím, jakou justice prošla očistou, nebo spíš neočistou. Jako člověk jsem s tím nespokojený, ale myslím si, že to je dneska úkol spíše pro historiky. Jako ministr současně říkám, tehdejší poslanci a tehdejší lidé, kteří hodnotili způsob soudců, ti byli v situaci, kdy měli na to relativně málo času, nevím, do jaké míry měli dostatek informací, řada soudců ze soudnictví odcházela. Odcházeli do advokacie, protože tam viděli lepší peníze, tehdy plat soudců nebyl nikterak vysoký. A současně se na soudy v té první polovině devadesátých let už začaly valit prostě žaloby, které vyplývaly z obchodně správních sporů, prostě z nové dynamiky ekonomiky, to znamená, soudů přibývalo, soudci odcházeli, teď tam byla nějaká komise, která měla řešit, kdo může pokračovat a kdo nemůže, navíc na to měli velmi krátkou dobu. Takže takový byl tehdejší stav. Já jsem v tu dobu dávno ještě nebyl ani poslancem, natož ministrem. Takže za současné doby ústava stanoví, že mandát soudce je doživotní. A pokud neprokážu konkrétní provinění v rámci kárného řízení, tak prostě ten soudce do doby, než se vzdá mandátu, anebo odejde do důchodu, prostě je soudcem.

Pavel Němec, ministr spravedlnosti. Děkuji za třicet minut, někdy příště na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

Mladá fronta DNES, 23. 8. 2005 - Katarský princ Hámid bin Abdal Sání odsouzený v Česku za sex s nezletilými dívkami včera po deváté hodině večer opustil téměř po roce vazbu a míří domů.

Brněnský Nejvyšší soud dal totiž za pravdu ministru spravedlnosti Pavlu Němcovi, který usiloval o to, aby byl Sání vydán do Kataru. "Princ by měl odletět v úterý, kdy si ho vyzvedne zvláštní letadlo.

Pouze jsme požádali Katařany, aby ho nepouštěli na svobodu," řekl mluvčí ministerstva spravedlnosti Petr Dimun. Princ odjel z pankrácké věznice v doprovodu zástupce katarské justice. Na zadním sedadle si před novináři zakrýval obličej kabátem. „Nevíme přesně, kam ho teď vezou, asi do hotelu," řekl Dimun.

Ministr Němec sice o princově vydání rozhodl už letos v dubnu, ale státní zastupitelství i soudy jeho příkaz považovaly za sporný, princ tak zůstával ve vazbě.

"Ministr spravedlnosti je oprávněn takové rozhodnutí vydat," řekl soudce Nejvyššího soudu Antonín Draštík. Trestní stíhání v Česku se přeruší. „Suverénní stát Katar se zavázal, že bude v trestním řízení pokračovat," prohlásil ministr Němec, který včera v rozhovoru pro BBC netajil radost.

Mladá fronta DNES, 23. 8. 2005 - Princ Hámid bin Abdal Sání bude propuštěn z vazby a jeho trestní řízení bude pokračovat doma, jak bylo dohodnuto mezi českým ministerstvem spravedlnosti a katarskou justicí. Ministr Němec ujišťuje, že trestu za sex s nezletilými dívkami neujde. Pokud by byl trestán v Česku, dostal by dva a půl roku vězení, v Kataru mu teoreticky hrozí trest vyšší. Přesto si princ přeje být souzen doma.

"Kdyby trestní řízení nepokračovalo tam, tak se obnoví zase v Česku. Katar dal jasné záruky," řekl Němec včera večer v rozhovoru pro BBC.

Němec o vydání katarského prince rozhodl už letos v dubnu, ale dostal se tak do sporu se soudkyní Monikou Křikavovou, jejíž senát prince soudil a která označila ministrovo rozhodnutí za nezákonné. Podobný názor zastávalo i Nejvyšší státní zastupitelství. Princ tak zůstával už od loňského září ve vazbě. "Nejvyšší státní zastupitelství zastává názor, že rozhodnutí ministra spravedlnosti je zásahem do nezávislosti justice. Ale Nejvyšší soud dospěl k opačnému názoru a já toto stanovisko musím respektovat," řekl náměstek nejvyšší státní zástupkyně Jaroslav Fenyk.

Ještě během jednání upozorňoval na to, že Němec rozhodl o vydání prince nezvyklým způsobem, a navíc své rozhodnutí neodůvodnil. "Ministr je oprávněn takto postupovat. Samotný fakt, že se jeho rozhodnutí jeví jako nestandardní, neopravňuje Nejvyšší soud k jeho přezkumu," řekl soudce Antonín Draštík. Podle princova advokáta Josefa Lžičaře byl princ za mřížemi nezákonně od doby, kdy ministr rozhodl o jeho vydání, tedy od 7. dubna. "Netroufnu si říct, zda bude požadovat nějakou náhradu. Ale pět měsíců mělo být trestní řízení přerušeno," řekl Lžičař.

Němec se kvůli princi dostal do sporu s nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou, která označila jeho postup za podezřelý a dala policii pokyn, aby jej prověřila. Rozhodnutí Nejvyššího soudu však respektuje. Ministr už dříve poslal do jejího úřadu kontrolu. Nyní přemýšlí, zda nepotrestá soudkyni Křikavovou. "Její jednání považuji za obstrukce. Jako já respektuji nezávislost soudů, měly by soudy respektovat zase kompetence ministra. Nyní si prostuduji celý spis, to bude trvat měsíc dva, a pak se rozhodnu, jestli navrhnu v této kauze nějakou kárnou žalobu, například za průtahy," řekl Němec.

Katarský princ byl obviněn za sexuální styky se sedmnácti dívkami, spolu s ním byla odsouzena i trojice žen, které mu dívky dohazovaly. Dostaly podmíněné tresty, princ dostal dva a půl roku vězení.

Katarská strana se prince, který je členem vládnoucí rodiny, pokoušela dostat domů hned od počátku, tvrdila například, že má údajně diplomatickou imunitu. Nejvyšší státní zástupce Kataru do Česka přiletěl několikrát.

Mladá fronta DNES, 23. 8. 2005 - Dvanáct soudců, kteří nemají v osobních spisech založeno negativní lustrační osvědčení, je musí doložit nejpozději v září. V rozhlasové stanici BBC to včera řekl ministr spravedlnosti Pavel Němec (US-DEU). Na soudce, kteří tak neučiní, podá ministr kárnou žalobu. Chybějící negativní osvědčení zjistila ve spisech soudců mimořádná kontrola ministerstva spravedlnosti.

Právo, 23. 8. 2005 - Ministr spravedlnosti Pavel Němec rozhodnutí Nejvyššího soudu přivítal. "Jsem rád, že Nejvyšší soud rozhodl tak, že vyhověl mé stížnosti pro porušení zákona, kterým jsem se domáhal určení, že mé rozhodnutí bylo v souladu se zákonem. Jsem rád, že k tomuto názoru došel i soud," řekl včera v podvečer ve vysílání rozhlasové stanice BBC Němec.

Jednání soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Moniky Křikavové, která ministrův postup označila za nezákonný a odmítla prince propustit z vazby, označil za obstrukce. "Soudkyně by měla respektovat kompetence ministra a není možné tolerovat, pokud si soudce tyto kompetence přisvojuje," uvedl Němec. Doplnil, že zvažuje podání kárné žaloby na soudkyni Křikavovou.

"Důkladně nyní prostuduji spis a zvážím, zda podám kárnou žalobu např. za průtahy v řízení," řekl ministr s tím, že o případné kárné žalobě by mohl rozhodnout během jednoho až dvou měsíců. Jedním dechem dodal, že z pohledu české strany je včerejší rozhodnutí Nejvyššího soudu definitivní tečkou.

Kauzu prý ovlivnila Benešová Celou kauzu podle Němce ovlivnila svým podnětem policii k prověření postupu ministerstva především Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. "Soudkyně Křikavová změnila svůj názor poté, kdy do věci vstoupila právě Benešová," prohlásil Němec.

Sama Benešová včera odmítla kauzu komentovat. "K rozhodnutí Nejvyššího soudu se nyní nebudu vyjadřovat. Je třeba vyčkat na písemné vyhotovení. To pak v klidu prostudujeme. Budou nás zajímat argumenty, o které se toto rozhodnutí opírá. Poradíme se, jaké jsou v této věci další možnosti," řekla včera Právu Benešová. Sama se však zřejmě může rovněž dočkat kárné žaloby.

"Zvažuji to. Včerejší rozhodnutí Nejvyššího soudu mi k tomu poskytuje větší svobodu," uvedl pro BBC Němec.

Benešová podle něj neměla právo do věci vstupovat. K výroku vicepremiéra Němce, že zvažuje kárnou žalobu na nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou, premiér Jiří Paroubek Právu řekl: "Pokud to tak udělá, bude to nezralé a hloupé rozhodnutí.

Rozhodnutí vydat katarského prince do vlasti ale kritizoval dlouholetý poradce Evropské unie pro justici na českém ministerstvu spravedlnosti, německý soudce Paul Springer. V televizi ČT24 jej označil za ránu boji s organizovaným zločinem.

Podle Springera je mezi právními státy tento verdikt bezprecedentní a nebyl by možný v žádné jiné zemi EU. Není možné, aby ministerstvo odňalo někoho z trestního řízení a poslalo ho někam, kde už dál případ nemůže ovlivnit, řekl.

Právo, 23. 8. 2005 - Dvanáct soudců, kteří nemají v osobních spisech založeno negativní lustrační osvědčení, je musí doložit nejpozději v září. Rozhlasové stanici BBC to včera řekl ministr spravedlnosti Pavel Němec (US-DEU).

Na soudce, kteří tak neučiní, podá ministr příslušnou kárnou žalobu. Kárné řízení je podle něj jedinou možností, jak je může zbavit funkce. Němec si ale do konce září ještě nechá udělat detailní právní rozbor celé situace.

Chybějící negativní osvědčení zjistila ve spisech 12 soudců mimořádná kontrola ministerstva spravedlnosti. Kontrolu zadal Němec poté, co vyšlo najevo, že soudkyně Jitka Horová z Vrchního soudu v Praze je evidována v seznamech spolupracovníků komunistické StB.

Lidové noviny, 23. 8. 2005 - Dvanáct soudců, kteří nemají v osobních spisech založeno negativní lustrační osvědčení, je musí doložit nejpozději v září. V rozhlasové stanici BBC to včera řekl ministr spravedlnosti Pavel Němec (US-DEU). Na soudce, kteří tak neučiní, podá ministr příslušnou kárnou žalobu. Kárné řízení je podle něj jedinou možností, jak je může zbavit funkce.

Němec si ale do konce září ještě nechá udělat detailní právní rozbor celé situace. Chybějící negativní osvědčení zjistila ve spisech 12 soudců mimořádná kontrola ministerstva spravedlnosti. Kontrolu zadal Němec poté, co vyšlo najevo, že soudkyně Jitka Horová z Vrchního soudu v Praze je evidovaná v seznamech spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti (StB).

Podle zákona o soudech a soudcích je negativní lustrační osvědčení nezbytným dokladem už při návrhu na jmenování soudce.

Dokument vydávaný ministerstvem vnitra potvrzuje, že osoba není evidována jako spolupracovník StB v kategoriích agent, rezident, držitel propůjčeného bytu a některých dalších. Negativním lustračním osvědčením se musí prokázat též všichni uchazeči o funkci státního zástupce. Povinnost se vztahovala i na bývalé civilní a vojenské prokurátory.

Němec: Soudci musí doložit lustrační osvědčení nejpozději v září

PRAHA 22. srpna (ČTK) - Dvanáct soudců, kteří nemají v osobních spisech založeno negativní lustrační osvědčení, je musí doložit nejpozději v září. V rozhlasové stanici BBC to dnes řekl ministr spravedlnosti Pavel Němec (US-DEU). Na soudce, kteří tak neučiní, podá ministr příslušnou kárnou žalobu.

Kárné řízení je podle něj jedinou možností, jak je může zbavit funkce. Němec si ale do konce září ještě nechá udělat detailní právní rozbor celé situace. Chybějící negativní osvědčení zjistila ve spisech 12 soudců mimořádná kontrola ministerstva spravedlnosti. Kontrolu zadal Němec poté, co vyšlo najevo, že soudkyně Jitka Horová z Vrchního soudu v Praze je evidovaná v seznamech spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti (StB).

Podle zákona o soudech a soudcích je negativní lustrační osvědčení nezbytným dokladem už při návrhu na jmenování soudce. Dokument vydávaný ministerstvem vnitra potvrzuje, že osoba není evidována jako spolupracovník StB v kategoriích agent, rezident, držitel propůjčeného bytu a některých dalších.

Negativním lustračním osvědčením se musí prokázat též všichni uchazeči o funkci státního zástupce. Povinnost se vztahovala i na bývalé civilní a vojenské prokurátory.

Ministr Němec již dříve vysvětlil, že případ má původ v roce 1992, kdy bylo do justice přijato 134 arbitrážních čekatelů. K jejich jmenování soudcem tehdy stačilo pouhé čestné prohlášení, že splňují podmínky zákona.

BRNO/PRAHA 22. srpna (ČTK) - Nejvyšší soud (NS) dnes umožnil vydání katarského prince Hámida bin Abdal Sáního k trestnímu řízení domů do Kataru. Vyhověl tak návrhu ministra spravedlnosti Pavla Němce (US-DEU). Sání byl v květnu nepravomocně odsouzen za sex s nezletilými dívkami na dva a půl roku do vězení. Nejvyšší soud zároveň rozhodl o propuštění prince z vazby.

Sání by měl být z vazby propuštěn v okamžiku, kdy Nejvyšší soud své rozhodnutí doručí do věznice, řekl ČTK Vladimír Král z ministerstva spravedlnosti. Mluvčí Nejvyššího soudu Marika Komoňová řekla, že soud musí verdikt odeslat "bezodkladně". Vedení pankrácké věznice, kde je Sání ve vazbě, zatím žádné rozhodnutí od Nejvyššího soudu neobdrželo, řekl ČTK ředitel věznice Jaroslav Gruber.

Nejvyšší soud odmítl argumentaci obecných soudů i Nejvyššího státního zastupitelství, že vydáním do domovské země by byl Sání odňat svému zákonnému soudci - tedy soudci ze země, kde čin spáchal. Soudy i státní zastupitelství tvrdily, že Němec neměl pravomoc rozhodnout o vydání prince do Kataru, jeho postup označily za nezákonný. "Z trestního řádu nelze dovodit, že by takový postup ministra vyžadoval souhlas soudu," uvedl soudce NS Antonín Draštík.

Němec ocenil, že se NS přiklonil k jeho stanovisku. "Od počátku jsem byl přesvědčen, že ten právní názor je jediný možný. Každý i trošku poučený laik, pokud si přečte ustanovení trestního řádu, tak tam je zcela jasně napsáno, že o těchto věcech rozhoduje ministerstvo spravedlnosti. A já si opravdu žádný jiný právní výklad nedokážu představit," řekl dnes novinářům.

O případných dalších krocích jeho úřad rozhodne, až dostane písemné odůvodnění rozhodnutí soudu. Němec dnes v rozhovoru pro BBC řekl, že si nyní důkladně celý spis prostuduje. Pak zváží, zda na soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2 Moniku Křikavovou, jejíž senát Sáního odsoudil, nepodá kárnou žalobu například za průtahy v řízení.

Lidé z ministerstva spravedlnosti se podle mluvčího Petra Dimuna již minulý týden připravovali na skutečnost, že Nejvyšší soud Němcově stížnosti vyhoví a Sáního případ bude předán do Kataru. Česká eskorta by Sáního měla převézt z pankrácké vazební věznice na ruzyňské letiště, kde jej převezme eskorta katarská. S tou by pak měl Sání odletět do Kataru. Podle informací ČTK již na něj na ruzyňském letišti čeká katarské letadlo.

Katarské úřady podle Dimuna již před několika měsíci zahájily Sáního stíhání za přečiny spáchané na českém území. Dimun už dříve řekl, že Sánímu v Kataru hrozí až doživotní vězení.

V Česku Sánímu hrozil maximálně osmiletý trest, soud ho nepravomocně odsoudil ke 2,5 roku vězení. Sání přesto chce být do Kataru vydán. Objevují se proto spekulace, že má na území Kataru jako člen královské rodiny imunitu a vězení mu nehrozí.

Němec dnes v rozhovoru pro BBC řekl, že se Katar zavázal v trestním řízení pokračovat a české orgány to budou bedlivě sledovat. Pokud by Katar závazek nedodržel, bylo by podle Němce obnoveno řízení v Česku a české úřady by mohly Katar požádat o Sáního vydání. "Já ale doufám, že k tomu nedojde, Katar považuji za civilizovanou zemi, byť s jinými tradicemi," uvedl ministr v BBC.

Případ katarského prince vyhrotil dlouhotrvající neshody mezi ministrem Němcem a nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou. Němec a Benešová se přeli o to, do jaké míry může ministerstvo spravedlnosti zasahovat do práce státních zastupitelství.

V otevřenou přestřelku vyvrcholily spory právě poté, co Němec rozhodl o předání případu katarského prince do Kataru. Benešová označila ministrův postup za podezřelý a dala policii pokyn, aby jej prověřila. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ale plně respektuje. "Jakékoliv rozhodnutí soudu mi nepřísluší komentovat," řekla dnes ČTK.