BBCCzech.com | Interview | Vítězslav Jandák

Nový ministr kultury Vítězslav Jandák chce pro kulturu pro příští rok získat půl procenta za státního rozpočtu. Letos jde na kulturu 0,49 procenta státního rozpočtu - a to po odečtení výdajů na církve.

Herec Vítězslav Jandák se stal novým ministrem kultury. Pro premiéra Jiřího Paroubka je Vítězslav Jandák ...

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam): Manažer, člověk, který je schopen získat politickou podporu, člověk, který se orientuje v té oblasti kultury, má dobrou zkušenost s financováním regionálního projektu, řekněme si otevřeně, že ten zlínský festival, který byl v polovině devadesátých let ve stavu klientské smrti, tak on pozvednul.

Říká na adresu nového ministra kultury Vítězslava Jandáka český premiér Jiří Paroubek. Nejen o plánech nového ministra kultury bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl nový ministr kultury České republiky Vítězslav Jandák. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Řeknu vám, že ještě před půlhodinou jsem se otáčel, kde stojí nějaký ministr. A teď jsem v situaci, kdy už si na to začínám zvykat. Je to nutný kvůli organizaci.

Dovolte, abych citoval slogan, který jste zmínil v několika rozhovorech. Cituji doslova: "Být ministrem kultury znamená chránit resort. Ne mluvit do tvorby." Konec citátu. Jak dlouho jste vymýšlel tento slogan?

Já slogany nevymýšlím, ze mne věci vypadávají a někdy je někdo zapíše a pamatuje si je, anebo zapadnou, takže víte, ale to je moje přesvědčení, protože tady docházelo, hlavně poslední dny tady docházelo k takovému zmatení, že ministerstvo má vést, víte, to je asi jako kdybych řekl, že ministerstvo průmyslu má vést jaksi třeba atomový fyzik nebo cokoliv jiného. To jsou hlouposti. O to nejde. Tady jde o to, že prostě tam má stát člověk, který se bude v tomto demokratickém systému, tak jak je postaven, má právo, a dokonce povinnost bojovat za svůj resort, reprezentovat svůj resort a ten resort v podstatě aby kontroloval, protože já jsem ministr resortu pro deset milionů lidí, ne pro žádné skupinky, takže je to velice jednoduché. Bojovat za ten resort, prosazovat ho, a to potom souvisí trošku i s tím, co jsem řekl už před tím, víte, trošku změnit filosofii. Filosofii vnímání kultury. Ono kultura se řekne, a teď když potkáte člověka na ulici, řeknete, co je to kultura, on vám řekne, divadlo. Nebo vám řekne někdo, jsou to třeba památky. Ony jsou to takovéhle věci. A potom ještě taky ...

Může to učinit jeden člověk? Jeden ministr kultury, změnit vnímání kultury jako takové?

Deset, děkuju vám mockrát. Já myslím, že se budu samozřejmě snažit tak vystupovat, a tak tu kulturu prosazovat, a tak, jak se prosazují fotbalové kluby, tak jak se prosazuje sport dneska ve společnosti, tak tím samým způsobem prosazoval kulturu, aby se dostala alespoň o kousek výš a lidi ji vnímali jako stejně potřebnou věc jako třeba fotbal, že to tak vulgárně říkám, omlouvám se.

Vy jste v úterý v rozhovoru pro Českou tiskovou kancelář řekl, cituji doslova: "Nepřišel jsem na ministerstvo zbohatnout ani dělat kariéru. Pro mne je to otázka skutečné oběti." Konec citátu. Co především rozhodlo o tom, že jste se rozhodl podstoupit tuto, řečeno vašimi slovy, skutečnou oběť?

Ano. Já vám řeknu, teď si to můžeme říct tady upřímně. Já jsem nebyl přesvědčen ani rozhodnut, že tu nabídku budu akceptovat od pana premiéra. Já jsem v podstatě pořád váhal a my jsme se dohodli do konce týdne, že mám čas na rozmyšlenou, pak se dohodneme, nebo nedohodneme, v pořádku. Ale pak, když ve středu nastalo prostě vzbouření na vsi, jak já říkám, a prostě začli jaksi vystupovat lidé, kteří vystupují vždycky, když se něco děje, že jo, děkujeme, odejděte, stávka televize, prostě takoví ti, já jim říkám permanentní revolucionáři.

Ne, já nebudu říkat, kdo tam byl, protože já nevím, co říkali premiérovi, co říkali. Ty zprávy se tříští, já to nechci komentovat, já je mám všechny dokonce rád, ale když jsem najednou zjistil, že opět jaksi povstali, tak mě to přesvědčilo, protože mi volalo spousta lidí z kumštu, spousta kumštýřů mi volali a říkali, pro Krista, ať se jim někdo aspoň už postaví, za koho mluvěj?

Váhal bych samozřejmě, váhal bych a možná bych váhal, neříkám, jak bych se rozhodl, ale váhal bych. Ale toto bylo prostě to zrníčko na té váze, které převážilo v tom, že jsem si řekl, ne, já nechci být ministrem skupinek, nechci být ministrem, já jsem to před chvílí řekl, já chci být ministrem pro deset milionů lidí.

Jmenování do pozice ministra kultury znamená, že se musíte rozloučit s některými svými aktivitami, které jste měl. Končíte s prezidentováním zlínskému filmovému festivalu, musíte také přestat podnikat. Jak dlouhou dobu budete potřebovat na přerušení všech těch vedlejších aktivit?

My jsme si řekli, že to bude asi doba, která je, dyť víte, to je ouřadování, to je asi těch patnáct dnů. Některé kroky už jsem samozřejmě podnikl včera, když jsem se dozvěděl, ale teď na tom pracují právníci a prostě všechno musí být absolutně čisté.

Jistě. Já už jsem ho reálně samozřejmě přerušil, ale musí to doběhnout, řekl bych, ta legislativa toho podnikání musí doběhnout. To je vo tom.

Zlínský filmový festival, v jehož čele jste stál osm let, povede jeho dosavadní umělecký šéf Petr Koliha. Je to tak?

Já si myslím, že ano, ale o tom rozhodnou společníci a o tom rozhodne tým, který tam je, který jsem budoval těch osm let a já nemůžu, já dokonce jsem tak daleko, že si říkám, když se bude hlasovat o něčem podobném a věci, které by mohly být v jakémkoli střetu zájmů či podezření, tak se samozřejmě zdržím nebo odejdu.

Deník Mladá fronta DNES přinesl ve středu váš portrét, ve kterém vás označil za, a teď cituji doslova: "Chladně kalkulujícího byznysmena." Přijdete si tak?

Já vám nevím, jestli chladně uvažuju. Kdybych chladně uvažoval, tak bych asi na to ministerstvo nešel. A kdybych byl jenom byznysmen, tak bych tam určitě nešel.

Já myslím, že nejsem. Já jsem samozřejmě se byznysu dotkl a já to nepovažuju za jaksi nic škodlivého, protože tady, když si vezmete a půjdeme dozadu patnáct let, tak tady když se třeba řekne slovo podnikatel, tak každýmu naskáče husí kůže. To je nadávka už dneska. A já znám spousta prostě lidí, který podnikají a jsou to kultivovaný lidi. Na ně se chci třeba obrátit v určitých možnostech alternativního financování kultury. Takže očistit určité věci, nevím, znova říkám, nevím, jestli jsem chladně uvažující. Dneska jsem trošku unaveně uvažující.

Cituji z deníku Mladá fronta DNES doslova: "Dokazuje to," rozuměj, že Vítězslav Jandák je chladně kalkulující byznysmen, "už na počátku devadesátých let, kdy se stává akcionářem tehdy mamutí společnosti zábavního průmyslu Bonton. Pozdější prodej akcií Bontonu udělá z Jandáka finančně nezávislého člověka." Konec citátu. Dovolte soukromou otázku. Jak velké je vaše jmění?

Já jsem ho nepočítal, ale myslím si, že to je jmění, které jednak, musíte taky počítat s tím, že my jsme, můj otec byl v roce 1960, někdo říká zlatá šedesátá léta, mýho otce zavřeli za podvracení republiky a všechno nám vzali. To znamená, vzali nám dokonce i rodinnej barák v Krči, všechno, pak nám to vrátili, takže jsem třeba bohat tím, že mám relativně velkou vilu v Krči a podobné věci.

Víte, proč se ptám? Ptám se proto, že vy budete jako ústavní činitel, kterým jste se nyní stal, budete muset dát majetkové přiznání. Co do toho majetkového přiznání zahrnete? Vilu v Krči, prodej akcií? Kolik vám vynesl?

Asi vilu. Kolik mi vynesly? Já bych o tom nemluvil. Ale mluvíme v řádech milionů, ano.

To znamená, že jste připraven co nejdříve podat i toto majetkové přiznání.

Vaši kolegové podávají. Když premiér Jiří Paroubek oznámil v pondělí veřejnosti, že chce, abyste se stal novým ministrem kultury, pronesl i tato slova:

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam): Připomínám, co jsem řekl minulý týden, že by to měl být člověk z kultury, ne politická figura, že by to měl být člověk, který zná co nejvíce z těch oblastí kultury, člověk, který pracoval v samosprávě nebo ve státní správě, nebo nejlépe obojím, dále člověk, který má zkušenosti z práce neziskových organizací a s financováním, alternativním financováním kultury a s regionálními projekty. A člověk blízko stojící sociální demokracii. Z mého hlediska pan Jandák splňuje nejlépe ze všech tří kandidátů tato kritéria.

Konstatoval v pondělí český premiér Jiří Paroubek. Výběr nového ministra kultury provázela například kritika ODS, která ho v pondělním stanovisku výkonné rady označila doslova za frašku. Výhrady měla část umělců, mezi nimi ...

Já si myslím, že jsem to nepovažoval za frašku, já jsem to, myslím, že jsem to považoval za takové rozhlédnutí premiéra po situaci, která jaksi v kultuře je, nebo v kulturní obci existuje. On měl tip, říkal, že měl mě možná, ale chtěl se rozhlédnout a chtěl si věci prokonzultovat. Já si myslím, že na to má svaté právo, i když já jsem příznivcem toho, co v demokracii platí, že premiér si svůj tým sestavuje sám. Víte, já jsem ve stanici BBC, které si nesmírně vážím. V Anglii jsem byl i v britském parlamentu, byl jsem i ve Sněmovně lordů a těžko si dovedu představit situaci, že by za Tony Blairem přišel ředitel, a teď to hodně nadnáším, Oldwicku a řekl by: "Tony, tohohle mi na to ministerstvo nedávej." To ne.

Jistě, je to vstřícný gesto od premiéra, bylo. Já myslím, že premiér diskutoval a asi se potřeboval ubezpečit, že jeho rozhodnutí, které možná věděl, nevěděl, to já nevím, do něj nevidím, že je správné. Ale já, víte, navazuje to na to, pane Moravče, to, co já chci rozvinout, to je diskuse o kultuře, o jejím smyslu, a to se týká i věcí, které jsem řekl v takovém svém jaksi hrubém prohlášení už dávno před tím, kdy se uvažovalo, že budu ministrem a podobně, a to je třeba dialog s církvemi. Všiml jste si toho slova dialog? Pojďme vést v této společnosti kultivovaný dialog.

Dovolte, abych teď navázal na vaše slova o dialogu. Část umělců, jak vy jste nazval, řekněme, permanentními revolucionáři.

Ano. Tak ta měla výhrady, mezi těmi tvářemi byl i herec a scénárista Zdeněk Svěrák.

ZDENĚK SVĚRÁK (zvukový záznam): My jsme přišli panu premiéru říci, že to křeslo po Pavlu Dostálovi, který měl tu vlastnost, že celou kulturní obec stmelil, že by měl obsadit někdo, kdo by měl aspoň srovnatelnou důvěru lidí z této branže, z této obce.

Konstatoval před týdnem herec a scénárista Zdeněk Svěrák. Vy jste v rozhovoru, v úterním rozhovoru pro ČTK zalitoval, že výběr nového ministra kultury trval poměrně dlouho a dodal jste, teď cituji doslova: "Kvůli tomu, co proti mně rozpoutali," opět sousloví, "permanentní revolucionáři, toho času moc nezbývá. Nevím, jak to dopadne, už mi to týden času vzalo, abych mohl ve vší slušnosti přemlouvat partnery ve vládě." Abyste získal kultuře víc peněz.

Konec citátu. Nakolik jste zvažoval, že když budete stále používat v rozhovorech to sousloví permanentní revolucionáři ...

Ono se s tím těžko dá teď něco dělat. Teď by se dala dělat proti mně opravdová revoluce. To je jediný. Já myslím, že ta nehrozí. Já už to slovo nebudu používat. Já doufám, že se najde čas ...

Víte, co je strašně zajímavý? Že tu ruku třeba mi dneska podal pan Srstka, že mi ji podal pan Darjanin a že jsou to lidé, kteří, zdánlivě jsme byli konkurenty a myslím si, že i vyjádření pana Srstky, doktora, dneska vůči mně a se mnou bylo nesmírně přátelské a řekl, že to, co vyšlo v médiích, jaksi tak úplně pravda není, že proti mně samozřejmě nic nemá a že si mě váží. Víte, všecko nechme vývoji a já si myslím, že budu jednat s těmi, já bych jenom chtěl vědět, za koho tito lidé pořád mluví, protože ...

Ano, víte, to je to, za koho mluví. Jestli je to svědomí národa, kdo to je? Já nevím, ale já s každým samozřejmě pohovořím, ale já bych teď prosil jednu věc, protože chceme-li té kultuře pomoct a všichni neustále si stěžují, jak je to špatné, já si, dokonce jsem četl, myslím, že pan Rychlík to napsal, já ho neznám, ale nevím, kdo to je?

Vy jste neviděl film o Pavlu Dostálovi Poslední hodiny a dny Pavla Dostála?

Byl režisérem, výborně. Mně jde jenom o jednu věc. On tam konstatoval věc, která, a mluvíme politicky teďka, protože tady se jedná trošku taky o politiku plus ekonomiku, jednak mluvil o tom, on říkal: "Víte, Pavel prostě byl náš milovanej, my jsme ho milovali." Já ho měl taky rád, co si budeme povídat a v tom špitále jsem byl taky. Ale ten Pavel prostě za to nemohl a když se podíváte, tak pořád klesaly částky, který šly do kultury. Já tomu nerozumím najednou. Já nerozumím jako, mám někoho rád, to můžu mít. Ale pak je to člověk, kterej hájí resort nebo člověk, a musí bojovat.

Já myslím, že během času se určitě někde potkáme a setkáme se. Chci vzkázat všem těm lidem, já nevím, kdo tam byl, kolik tam bylo lidí, ty věci jdou mimo mne, protože já má štosy doma prostě lidí, co mi píšou zase z opačné strany, víte.

Ne, to vůbec ne. Prosím vás, to vůbec ne. Chraň Bůh a myslím si, že vůbec ne. Já myslím, že se dostaneme k nějaké diskusi, ale teď vám říkám, teď se jedná vo tu kulturu, že teď se jedná vo státní rozpočet, teď se jedná vo to, aby se začla urychlená korespondence s Bruselem. Protože ve vzduchu jsou nastartované takzvané norské peníze, které by měly přijít na obnovu památek a já jsem dostal mnoho zajímavejch dopisů od lidí třeba, a dokonce to řekl, myslím, v dnešních Hospodářských novinách nebo kde, řekl jeden pán, řekl: "Pro Krista Pána, ta kultura, to přece nejsou jenom herci a režiséři. Kultura je, a prvně pan Jandák tady vůbec začal mluvit o památkách, o těchhle věcích." Pro mě ta kultura je skutečně i regionální kultura, nejen Praha a tady divadla a tohle. Ne, prosím vás, vůbec ne. Mně jde o regiony, o všechny disciplíny, výtvarníky mi jde, mně jde o restaurátory, mně jde o architekty, protože architektura je taky obrovský umění a jde mi hlavně o to, abychom zastavili ten neustále klesající trend v tom, že nám chátrají některé památky.

Promiňte, že vám vstoupím do řeči. Vy do vlády vstupujete jako nestraník. Přemýšlel jste o tom, že byste vstoupil do ČSSD?

Ne, já si myslím na jednu věc. Já samozřejmě sympatizuji a kdybych neznal program ČSSD a kdybych neznal lidi z ČSSD, tak bych asi tam nešel a nešel bych a nebyl bych vybrán ČSSD. Podívejte se.

Zvažujete vy osobně, že byste, řekněme, v dohledné době podal přihlášku do ČSSD?

Já nevím, jestli zvažuju. Víte, v takovéhle funkci a v takovémhle jaksi chaotickém běhu dějin většinou taková nabídka se dává a pak se zvažuje a já si myslím, že proti sociální demokracii sice vůbec nic nemám, naopak, já ji tam chci reprezentovat, tedy v rámci koaliční vlády a chci se pohybovat ...

Když ta nabídka, tak ji samozřejmě zvážím a já si, víte, já furt jsem v této stanici BBC a je to pro mě velká čest, ale ten můj nejmilovanější byl Churchill odjakživa a já mám několik jeho jaksi životopisů z různých režimů, samozřejmě.

Ano, vy právě na Churchilla odkazujete v souvislosti s tím, v kolika jste byl politických stranách.

Ano, a tady bych navázal na to, že jsem byl vždycky v demokratických stranách, protože jsem v těch stranách byl po roce osmdesát devět a někteří tady, kteří jsou, já nevím, kdo, ale tak člověk leccos zaslechne, byli také v té komunistické straně a že byli v milicích a podobně. Já nevím, kdo, ale já jsem tam nikdy nevstoupil, nemusel jsem tam vstupovat. On tam totiž nikdo nemusel vstupovat, víte.

Tak, a teď tedy vy jste připustil, že v případě, že přijde nabídka, abyste se stal členem ČSSD, že byste ji velmi vážně zvážil.

Předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus v pondělním Interview BBC nevyloučil, že by vám ČSSD mohla nabídnout pozici na kandidátce pro sněmovní volby v příštím roce.

MICHAL KRAUS (zvukový záznam): V případě, že se po dvou třech měsících ukáže, že Vítězslav Jandák je dobrý a schopný ministr kultury, pak si myslím, že by to byl tah, který by ukázal, že sociální demokracie je schopná nabídnout svým voličům na kandidátkách dobré a schopné politiky.

Pondělní slova předsedy poslaneckého klubu ČSSD Michala Krause. Je pro vás jako pro nového ministra kultury představitelné, že byste kandidoval v červnu do Poslanecké sněmovny, jak naznačil Kraus?

Víte, pane Moravče, mně to, já ta slova neznám. Mně to, teďka jsem to slyšel poprvé. Jsou to slova docela potěšující, ale já jsem si tam všiml toho momentu, který řekl velice správně pan poslanec, že člověk musí nejdřív něco prokázat.

Ale předpokládám, že chcete být dobrým ministrem kultury. V případě, že to prokážete ...

Tak budu, no, tak odvolán, dobře. To už by byla úplná sranda, do konce roku nebo konce volebního období. Ale já bych přece jenom chtěl něco ukázat. Víte, já když jsem nastupoval do Zlína a když jsem dělal jiný aktivity, tak jsem jaksi si dával priority a pak, když jsem něco dokázal ...

Zatím jste teď odběhl. Ale pro vás je představitelné, že byste se dál politicky angažoval? Že byste po deseti měsících prostě dál dělal politiku, vrcholnou politiku?

Další téma, hlavní úkoly Vítězslava Jandáka jako nového ministra kultury. Cituji doslova: "Mým úkolem je zastavit pokles peněz pro kulturu." Pod tímto názvem přinesl deník Právo ve středu rozhovor s vámi jako novým ministrem kultury. Vůbec, ve všech těch rozhovorech, i tady už jste to v Interview BBC naznačil, že za svůj hlavní úkol považujete získání většího balíku peněz pro kulturu jako takovou. Dal jste si de facto jako podmínku, když jste kývl Jiřímu Paroubkovi na post ministra, že věříte, že vás ve vládě podrží, abyste ukrojil ze státního rozpočtu na příští rok víc peněz pro kulturu?

Já to nemohu říct přesně tak, jak jste to řekl vy, že jsem si dával podmínky. My jsme samozřejmě s panem premiérem dlouze o věcech diskutovali a samozřejmě jsou určité přísliby, ale já si myslím, že nezáleží jenom v tomto případě na vládě, záleží potom také na Poslanecké sněmovně a dneska, když jsem byl představen Poslanecké sněmovně, tak až mě dojalo, jak ti, kteří leckdy skutečně bojují, že mi všichni zatleskali a řekli, vy jste ten konsensuální ministr. Takže já doufám, že všichni i v tom parlamentu si uvědomí, že na tu kulturu je potřeba něco prostě přidat.

To znamená, že příslib od premiéra k přihození ze strany vlády máte.

To není to takhle možné řečení. Budeme na těch věcech dělat dál a hlavně budeme hledat alternativní zdroje.

Ano. Teď několik čísel. Podíl státních výdajů na kulturu klesá od roku devadesát osm. I když skutečný objem peněz se zvyšuje, ale budeme-li to měřit ve vztahu k procentům státního rozpočtu, tak klesá. V povodňovém roce, když se podíváme na povodňový rok, tak do kultury šlo nula celá sedm desetin procenta ze státního rozpočtu. V roce 2003 stát přidělil kultuře už jen nula celá šedesát tři setin, to znamená, pokles o sedm setin procenta. Loni to bylo nula celá padesát šest setin procenta, pro letošní rok už pouhých nula celá čtyřicet devět setin procenta.

Jaké procento považujete za minimalistické? Jako pro nového ministra kultury Vítězslava Jandáka? Peníze, poměr peněz ze státního rozpočtu na příští rok, jsme-li letos na nula celá čtyřiceti devíti.

Pane Moravče, tady jde o jednu věc. Já si myslím, že je tu, jak vy jste sám velice správně naznačil, je tu sestupný trend. Je to trend, kterej jde neustále dolů. Takže ten první úkol je zastavit ten trend.

Znamená, že vy budete spokojen, když bude, řekněme, když bude nula celá čtyřicet devět setin procenta.

Samozřejmě, že budu velmi nespokojen, ale když jsme, trend je něco, když jde něco odněkud delší dobu, to oba víme. To znamená, že ten trend se musí nejdřív zastavit. To je vždycky, ta křivka se musí zastavit a musí se začít zvedat. Když by se podařilo ji hned zvednout, budu šťasten a když se mi podaří ji zastavit a sehnat, jak já říkám, alternativní zdroje a hlavně zahraniční zdroje, protože jsou a ten opravenej barák, mluvíme obrazně, nám nikdo pak neodveze, ale pomůže nám ho opravit, tak to už je úspěch. A potom mám taky takovej pocit ...

Je otázka, kultura, víte, má peníze nějaké. Ale ty peníze je potřeba, které ta kultura vydělá, aby tam taky zůstávaly.

Abychom zůstali u státního rozpočtu na příští rok, nula celá čtyřicet devět setin procenta, zastavení tohoto trendu budete považovat za minimalistický požadavek jako nového ministra kultury.

To by byl, když to vemete skutečně reálně, tak by to bylo docela úspěšné, ale já říkám, já začínám bojovat a myslím si, že se to podaří přece jenom.

Dokonce, že bude víc, že by bylo dobré, aby se přesáhlo půl procenta.

Samozřejmě. A já jsem už jednal jaksi, bych řekl, s některými představiteli i z jiných stran, samozřejmě koaličních, sociálními demokraty i, řekl bych, ze stran opozičních a já tam cítím, že si to uvědomují všichni poslanci, že to je trošku tohle špatně. Takže by ta podpora měla bejt, protože kultura patří každýmu. Ta nepatří levici, pravici, středu. Jo, kultura patří všem a já si myslím, že když začnu mluvit nahlas a přesvědčivě, tak že si to uvědomí a ty signály už dneska třeba z Poslanecké sněmovny mám, že si to poslanci uvědomují, a to už je určitej úspěch. Samozřejmě, zase jsme okradeni o týden, o deset dnů, kdy už jsem mohl sedět a mohl jsem jednat v Poslanecké sněmovně daleko intenzivněji, protože všecko na světě je otázka jednání.

Za úspěch tedy budete považovat, když se výdaje státního rozpočtu v příštím roce na kulturu přehoupnou nad půl procenta státního rozpočtu.

To už by byl úspěch, protože by to bylo zastavení toho klesajícího trendu.

Když premiér Jiří Paroubek v pondělí oznámil, že se herec Vítězslav Jandák stane novým ministrem kultury, k úkolům nástupce Pavla Dostála kromě jiného uvedl:

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam): Já bych to nechával spíš na něm. Já myslím, že na deset měsíců není možné mít nějaká přehnaná očekávání, ale my jsme se dohodli tak, že udělá určité vyhlášení sám a myslím, že tady je ve hře zákon o kinematografii, některé další normy. Já řeknu otevřeně, že mám velký zájem zahájit určitý dialog i s katolickou církví.

Pondělní slova českého premiéra Jiřího Paroubka. Slovo dialog tady zaznělo od Vítězslava Jandáka, nového ministra kultury, hosta Interview BBC. Dialog s církvemi jako takovými, to je asi nejzásadnější úkol po získání větší částky pro kulturu, který vás čeká. Považujete jako nový ministr za reálné, že by za deset měsíců vašeho ministrování mohl nastat zásadní průlom v řešení problematiky církevního majetku? Ano, nebo ne?

Víte, já si myslím, že vy jste to na konci, ta otázka vyzněla velice hezky, ale na konci jste ji zúžil na majetek. Jste přesvědčen, nebo víte, že se jedná vyloženě v tomto dialogu jenom o majetek?

Když se podíváme na zákon o církvích, který je znovu v Poslanecké sněmovně, tak ten řeší věci nemajetkové. To, co je zásadním sporem a to, co se nepodařilo žádnému ministrovi kultury vyřešit, jsou otázky církevního majetku. Ptám se, zda je reálné, aby tato část církevní problematiky by mohla dostat nějakou dynamiku.

Směrem k sobě. Protože já vidím, samozřejmě, ne, ono to je logický, protože tady stojí jaksi dva subjekty, tady je stát a tady je církev. A mně připadá, i když mě dneska jedna novinářka na takovém krátkém brífinku překvapila, že já jsem chtěl ten dialog, abych se já dozvěděl, aby se vláda dozvěděla názory církví a podobně. A aby církev věděla, že je tady vstřícnost z naší strany. A ona říkala: "Ale Pavel Dostál s nimi měl ten dialog." Já jsem říkal: "Tak pak je to chyba vás novinářů, že o tom lidi nevědí." Že o tom nevědí ti, kteří odpovědni a kteří by měli v tom dialogu pokračovat a vědět, co chce národ, tedy tato zem, a co chce ta církev. Já mám mnoho známých a funkcionářů církevních ...

A vy si myslíte, že je reálné, že by mohlo dojít k nějaké dohodě o tom, jak řešit problematiku církevního majetku a financování církví?

Víte, já si myslím, protože podle mě, i když ta redaktorka říkala, že dialog byl, já zas z druhé strany, z té strany církve slyším, že dialog nebyl, takže já ...

On byl problematizován i některými personálními věcmi. Asi víte o šéfce církevního odboru ministerstva kultury Janě Řepové.

Víte, já si myslím, že na paní Řepovou se svádí strašně moc věcí. Já, přece nemůže jeden člověk zastavit dialog takových dvou kolosů, jako je národ a církev. Takže paní Řepová, já se na ni zítra strašně těším, protože chci poznat tu dámu, která brzdí tuhle obrovskou dějinnou věc. Já si myslím, že to je pitomost.

Znamená, že pokud by se ukázalo, že ona je jednou z překážek onoho dialogu, tak byste neuvažoval o odvolání?

Ne, víte, já vím, ale přece jenom musíme vycházet z toho, abych odvolával někoho, já myslím, že úředník má plnit v té hierarchii, která je, ty příkazy svých nadřízených. A pakliže to je v rozporu s jejím svědomím, tak tedy odchází, ale já abych vyměňoval někoho, prosím vás, já jsem nepřišel na ministerstvo vyměňovat. Já jsem na ministerstvo přišel se okamžitě zorientovat a dál se musím ještě rychleji orientovat a začít znova. Já slyším, opakuji, ze strany třeba církevních hodnostářů, že ten dialog ze strany třeba ministerstva kultury nebyl. A já chci se přesvědčit, jestli je možný a já ho chci navázat, protože víme voba, že prostě všechno je i záležitost personální.

Takže myslíte, že problematika církevních restitucí bude, nebo církevního majetku, ať jsem konkrétní, bude jedním z hlavních témat, které budete chtít s církevními představiteli diskutovat?

Já si myslím, že vůbec ne. Já si myslím, že k tomu můžeme dojít, ale všechno má svůj vývoj. Znova. Musíme začít hovořit. Musíme začít hovořit a znova si poslechnout jejich tužby, naše tužby.

Církve měly výhrady k církevnímu zákonu, který Senát vrátil do Poslanecké sněmovny.

Já právě na to jsem se ptal, když jsem jel, protože ráno se s ním chci seznámit, jaké byly výhrady ze strany církve.

V případě, že by se ty výhrady, že byste s nimi souzněl, bylo by na místě ten zákon z Poslanecké sněmovny stáhnout?

No, prosím vás, já si myslím, že musím především souznít jako reprezentant této republiky jaksi s názorem vlády a s názorem Poslanecké sněmovny.

Jako aby ministr začal křičet proti vládě, to ne. Ale já se s ním musím nejprve seznámit a musím najít nějaký modus vivendi z toho z obou stran, abychom mohli dál pokračovat. Vždyť je to normální. To je jako s manželstvím, když se prostě lidi hádají, tak pak hledají cestu zase, jak k sobě, protože k sobě patří a já si myslím, že církve, a teď to neberte z hlediska nějakého religiózního, ale z hlediska kultury, sem patří, protože vždycky církev byla nositelem kultury. Takhle to berme, pane Moravče.

Já vám děkuju, protože u vás se člověk vždycky zapotí. Děkuji vám, pane Moravče.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

Právo, 18. 8. 2005, titulní strana - Osmapadesátiletého herce Vítězslava Jandáka jmenoval včera odpoledne prezident Václav Klaus na Pražském hradě ministrem kultury. Slavnostního aktu v Trůnním sále, při kterém složil nový šéf kultury ústavní slib do rukou hlavy státu, byl přítomen premiér Jiří Paroubek.

Klaus poté novému ministrovi poblahopřál ke jmenování do náročné funkce. "Myslím, že máte v této funkci ministra kultury na co navazovat, a věřím, že tuto roli určitě zvládnete," zdůraznil. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že za deset měsíců, které zbývají do parlamentních voleb, může Jandák vykonat v resortu leccos pozitivního. "Myslím, že si nemůžete v této zkrácené chvíli dovolit nějakých sto nebo kolik dnů hájení. Moc bych si přál, abyste začal fungovat okamžitě," řekl prezident.

Ministr ho ubezpečil, že bude pokračovat v práci svého předchůdce Pavla Dostála a že začne ihned pracovat. Jandák byl na Hradě u Klause už dopoledne, aby ho seznámil se svou představou vedení resortu. Při odchodu byl však před novináři velmi stručný. "Byl to nesmírně příjemný rozhovor. Hlavně jsme si řekli, že v těch rozhovorech budeme pokračovat," uvedl Jandák. Omluvil se zároveň, že má "kalup", aby se stihl převléci na odpolední jmenovací akt.

Ministra pak do úřadu v Nosticově paláci na Malé Straně uvedl premiér Jiří Paroubek. "Úkoly jsou jasné," prohlásil premiér, který pak citoval z programového prohlášení vlády. Očekává také, že se najde ve shodě napříč politickým spektrem ve státním rozpočtu více peněz pro kulturu, což si vzal Jandák za prioritní úkol. V této souvislosti s odkazem na své dřívější působení na pražské radnici Paroubek prohlásil: "Ministerstvo kultury pracuje poněkud v horších podmínkách."

Soudí, že kapitola tohoto resortu je podhodnocena. Premiér vyjádřil i "velký zájem" o dialog s katolickou církví, který se podle jeho slov příliš nedařil. "Abychom hovořili o některých věcech, které jsou v zájmu této země," dodal premiér. Zmínil se i o potřebě hledání alternativních zdrojů pro kulturu. "Věřím, že je důstojným nástupcem Pavla Dostála," řekl na Jandákovu adresu. Ministr později v BBC zopakoval, že dialog s církvemi se zadrhl.

Nepředpokládá však odvolání šéfky odboru církví ministerstva Jany Řepové, vůči níž často mířily útoky některých vysokých katolických hodnostářů. Poprvé s poslanci a ministry "Budu se věnovat obraně tohoto resortu a vyzdvižení do povědomí lidí, že kultura je potřebná," svěřil se pak novinářům Jandák s tím, že chce být ministrem pro 10 miliónů lidí. Za priority považuje i památky, regionální projekty, dialog s církvemi.

Prubířským kamenem pro něj bude nyní obhajoba církevní novely, kterou Senát vrátil Sněmovně. Nového ministra stačil ještě Paroubek představit poslancům. Místopředsedkyně komory a stínová ministryně kultury ODS Miroslava Němcová řekla Jandákovi, že mu poslanci přejí ve funkci úspěch. Názory poslanců na Jandáka však byly různé. "Uvidíme, je nový," řekl na dotaz Práva lidovec Josef Janeček.

Na slovo skoupý byl místopředseda Sněmovny Ivan Langer (ODS): "Nemyslím si nic." Naopak soc. demokrat Karel Šplíchal je s Jandákovým nástupem velmi spokojen: "Znám ho dlouho. Máme přátelský vztah a respektuji ho jako profesionála." Jandák se včera poprvé zúčastnil nočního jednání vlády. Nehrozil se spousty projednávaných materiálů.

Jak řekl Právu, je na to zvyklý z pražského magistrátu, kde byl před lety radním. Foto popis| Nový ministr kultury Vítězslav Jandák přijímá gratulace od premiéra Jiřího Paroubka poté, co ho prezident Václav Klaus včera na Pražském hradě oficiálně jmenoval do funkce.

Právo, 18. 8. 2005, strana: 3 - Vítězslav Jandák si pro příště odpustí označovat své odpůrce za „permanentní revolucionáře". Za svůj dříve použitý výraz se však včera v rozhovoru pro BBC neomluvil. „Těžko se s tím dá něco dělat. Teď by se dala proti mně dělat opravdová revoluce, ale myslím, že ta nehrozí. Nebudu už to slovo používat," řekl Jandák.

Podle svých slov myslel ty, kteří se objeví a vystupují, „když se něco děje" a jako příklad dal někdejší iniciativu Děkujeme, odejděte! nebo vzpouru v ČT. „Chtěl bych jen vědět, za koho tito lidé pořád mluví. Jestli je to svědomí národa, kdo to je, já nevím," dodal. Uvedl, že v pražské Krči vlastní velkou vilu, která už dávno patřila jeho rodině.

Počátkem 60. let jí byla zabavena a otec byl zatčen za „podvracení republiky". Jmění se Jandákovi rozrostlo prodejem akcií Bontonu. „Kolik mi vynesl? Mluvíme v řádu miliónů," uvedl Jandák a dodal, že brzy podá majetkové přiznání.

Lidové noviny, 20. 8. 2005, strana: 11 - Nevím, jestli jsem podepsal antichartu. A nepovažuji to za podstatné, říká Vítězslav Jandák, nový ministr kultury.

LN Například režisér Jiří Krejčík je hluboce zdrcen, že jste se stal ministrem. Bez nadšení jsou i Zdeněk Svěrák, Břetislav Rychlík, Jiří Králík... Jak si vysvětlujete, že jste vzbudil tolik odporu?

Já nevím. V životě jsem neměl nepřátele. A pana Krejčíka si samozřejmě velice vážím. A když někdo v jeho věku používá slovo „zdrcen"... No, může ho používat. Ale ve standardní demokracii si premiér vybírá lidi do týmu sám. A ti se ve světě většinou nekomentují. Řeknu vám tedy, že toto byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl, že nabídku pana premiéra přijmu. Já jsem ve svém životě opravdu netoužil být ministrem kultury! Vím, co měl ten Pavel za starosti. Jedna jeho velká přítelkyně mi říkala: „Když teď vidím, jak všichni pláčou na jeho pohřbu - vždyť oni ho tihle lidé zničili!" Proto se mi do toho opravdu nechtělo.

No, a to už bohužel nejsem. Vidíte sama, že je to určitá degradace, když se ze mne stává ministr. Nastoupil jsem sem z prostého důvodu. Je to velká výzva. Ne finanční. Je to výzva pro chlapa, který je už v určitém věku. Kultura není jen film a divadlo. Jsou to i výtvarníci, památky a všechno možné. Jaký význam ve společnosti má mít vlastně kultura, když se na ni dává čím dál méně peněz?

LN Počkejte, k tomu se ještě dostaneme. Řekl jste: „Já ty lidi neznám." Překvapilo mě, že vy - ministr kultury - například nevíte, kdo je Břetislav Rychlík.

Já si myslím, že máme v této zemi hodně režisérů, hodně scenáristů a není v mém portfoliu, abych znal každého osobně. Já jsem ministr kultury deseti milionů lidí.

LN Vy jste v BBC neříkal, že ho neznáte osobně. Tvrdil jste, že vůbec nevíte, kdo to je.

Je to možné. Jeho dílo neznám. Není v náplni ministra, aby zaujímal názor k jakékoli tvorbě.

Mít přehled o kultuře? To vůbec ne! Já jsem státní úředník! To tedy opravdu nesouhlasím. Podívejte se, co má na starosti ministr kultury. Aby měl přehled, to tedy ne!

LN Takže mě nemá zarážet, když o Jiřím Králíkovi říkáte, že je to ředitel nějakého kina v Hradišti?

LN Je to šéf Letní filmové školy v Uherském Hradišti, která funguje již zhruba třicet let.

Funguje třicet let. Výborně! Ale já nevím, jestli to pan Králík vede třicet let.

LN Myslím, že od listopadu 1989. Já se zas jen ptám, zda mě má zarážet, když tyto lidi jako ministr kultury neznáte.

Zarážet vás to nemá. Myslím, že jsem ve středu na BBC řekl, že v žádných konfliktech nehodlám pokračovat. Já se s těmi lidmi můžu setkat, ale teď na to nemám čas. Já vím, jaká je situace. A oni to tedy opravdu nevědí. Resort kultury je opět ohrožen! A v tom já bych pokračovat nechtěl. Jistě víte, že do 31. srpna se dělá první návrh státního rozpočtu. Když jsem se na něj podíval, tak jsem zbledl. Budu o tom rozpočtu jednat napříč celým politickým spektrem, protože já mám pořád takový divný názor, že kultura patří pravici, levici i středu.

No... Já si myslím, že teď mě chytáte za slovo. Výsledkem Pavla Dostála bylo, že se rozpočet na kulturu stále snižoval.

Prosím vás, já jsem tady tři hodiny! Takže já se teprve seznamuji s chodem ministerstva.

Základní informace je, že resort kultury potřebuje více peněz. Já už jsem vám řekl, že do tvorby umělcům já mluvit nechci! To bychom se vraceli před osmdesátý devátý! Zjistil jsem, že tady bylo velice málo čerpáno z Bruselu. Já jsem podle některých lidí velmi špatný manažer. Ale před čtyřmi lety jsem začal - aniž bychom byli členy EU - jednat s unií a dostal jsem první dotace. A ty se rok od roku zvyšovaly. Vše je to o dialogu a komunikaci. A o tom, aby člověk hledal alternativní zdroje. Takže sorry.

LN Ptala jsem se na stav resortu. Vy jste mě vypeskoval s tím, že tu sedíte teprve tři hodiny. Ale už jste stačil prohlásit, že možná budou finanční rezervy v platech poradců. Z toho jsem usoudila, že už jistý přehled máte.

Ne! Jen jsem řekl, že tam by rezervy třeba mohly být! Ministrů máme osmnáct, devatenáct... Já se neobklopuji kamarády a nenechávám si od nich radit. Pavla jsem znal a byl to můj kamarád. Nechlubím se tím, dost často jsme se setkávali. A daleko před osmdesátým devátým! Teď jsem se do toho zamotal a nevím, o čem jsme mluvili. Jsem vyčerpaný, spal jsem čtyři hodiny.

Jo. Prosím vás, já nepotřebuju poradce. Já jsem sem přišel, abych se pokusil najít alternativní zdroje financování v oblasti. To - pokud vím - Pavel nikdy nedělal. Jde o sféru byznysu a průmyslu. Dnes jsem už měl dva telefonické hovory s obrovskými firmami. Zatím to vypadá velmi pozitivně. Dnes všichni rvou peníze do fotbalu a do hokeje.

Já pana Míla znám. Je to nesmírně kulturní a kultivovaný člověk. Samozřejmě ho oslovím. Moje výhoda je, že znám lidi napříč politickým spektrem. Teď můžete říct, že je to díky mému putování po politických stranách. Ale...

LN V jedné větě mluvíte o pěti věcech. O tom, kde chcete sehnat peníze, zmíníte své putování po stranách...

Vlastně se vůbec nemusím ptát. Ne, to bych nechtěl. Jste dáma. Ale víte, mně v Radiožurnálu říkali, že mluvím srozumitelně. Takže jestli ne, tak pardon. Už brzdím. Až ministerstvo přeberu, tak si všechny věci zjistím.

To vám nemůžu říct. Začnu svazem průmyslu, a pak budu jednat s velkými kolosy. Všechno je to o kontaktech. Možná že i vy jste mě doposud nesnášela, a teď si řeknete: „On to možná takovej vůl není."

LN To je pravda. Pojďme ještě k penězům na kulturu. Předpokládám, že jste si vyjmenoval určité podmínky, za kterých jste ochoten premiéru Paroubkovi na nabídku ministerské funkce kývnout. Třeba že vás bude Paroubek podporovat.

No samozřejmě. To je bez diskuse. My jsme dokonce mluvili o těch alternativních zdrojích. A premiér mi řekl, že by snad mohl být rozpočet na kulturu navýšen.

Žádné konkrétní podmínky vám samozřejmě říkat nemůžu. Proč bych vám to říkal?

LN Protože nejste volený zástupce. Ani premiér Paroubek není celostátně volený zástupce a...

LN Až budu mluvit s nestraníkem Jahnem, budu se ho klidně ptát stejně. Teď tu ale sedím s vámi.

Vy mi říkáte svůj názor, já vám říkám svoji odpověď. Já myslím, že to nepovedeme do kontroverze.

LN Prostě dva politici, které si lidé nezvolili, budou rozhodovat o tom, co bude dál s kulturou...

Co jste to řekla? Co jste to řekla? Vy myslíte, že pan Paroubek může sáhnout do šuplíku pro peníze a dát je panu Jandákovi? Pan Paroubek s panem Jandákem nemůžou říct ano, když všichni říkají ne. To pardon! Dovolte? Copak jsem Kim Ir-sen?

No nejsem! Ale stavíte mě do světla, že bych tak mohl vypadat! Nežeňte to do kontroverze vy. Myslela jsem tím, že chcete sehnat více peněz na kulturu, opravit pohled na kulturu... Už tím máte možnost ji změnit. Neřekla jsem ani slovo o tom, že byste chtěl mluvit umělcům do tvorby. Já nevím, já to tak chápal. Ano! Tohle chci! Změnit pohled na kulturu! Ale bráním se jedné věci. Abych jakémukoli tvůrci zasahoval do jeho díla!

LN Opakuji, že o tom jsem neřekla ani slovo. Jen jsem chtěla znát konkrétní podmínky, které jste si s Paroubkem stanovili.

LN Vy myslíte, že se vám podaří získat z rozpočtu víc, když ostatní ministři budou muset škrtat, abychom byli schopni do roku 2010 přijmout euro?

Já jsem s panem ministrem Sobotkou na toto téma zatím nemluvil. Ovšem zjistil jsem, že kultura začíná ministry zajímat. I média by mě měla podporovat.

LN Prohlásil jste, že lidé by se měli na kulturu dívat se stejným zájmem jako na sport. Jak to chcete udělat?

Firmy dávají peníze na fotbal, aby se zviditelnily. Ale když firma vrazí pět milionů do opravy starého barokního baráku a dá si na něj zlatou cedulku, na níž je vyryto, že pomohla dům opravit... To je přece taky druh reklamy! A firmy si musejí uvědomit, že jejich jméno v takovém zlatém rámečku bude mít před lidmi stejnou hodnotu jako třeba jejich logo na dresu fotbalisty.

LN Jak je o tom chcete přesvědčit? Ano, toto funguje třeba v podolské porodnici v Praze. Ale vidí to pár lidí za den. Kdežto fotbal je masová záležitost.

Já vím. Ale firmy si musejí uvědomit, že fotbalový klub může zaniknout, ale ten starý opravený barokní barák tady stát bude. A já to těm firmám vysvětlím osobně! Všechno na světě je o komunikaci! Prostě při jednání s lidmi z byznysu musím mít v palici argumenty. Zatím mám jeden takový nahrubo nahozený nápad. Když k nám chce zahraniční firma investovat, my jako stát bychom jí měli udělat podmínky. A ona by pak jako gesto nám mohla pomoci opravit něco, co nás bolí a padá nám to na hlavu. Já jsem řval za projekt zlínského festivalu! A teď chci kultivovaně, neboť jsem ministr kultury, řvát za tenhle resort! Až to mé krátké období skončí, tak mě kopněte do šimpánu a udělejte o mně zvláštní vydání novin, jak jsem byl špatný ministr. Ale teď? Teď mi prosím dejte trošku klid, abych mohl přesvědčovat.

LN Vy jste se doby hájení ovšem veřejně vzdal. Takže teď nechtějte po novinářích klid.

LN V souvislosti s chozením na premiéry jste řekl: „Pavel Dostál byl oblíbený ministr, ale každý rok tam bylo méně peněz. Já nechci být oblíbený ministr. Nechci být hvězda showbyznysu, tou už jsem dávno byl..." Chcete tím snad říct, že se Pavel Dostál věnoval víc vlastní popularitě?

Prosím vás, my se známe s Pavlem od roku 1980! Tohle bych si vůbec nedovolil! Pavel to měl prostě strašně rád. Já nejsem ryzí člověk, který jen miluje umění. Když mě bolševik Himl přejel, lehce jsem si v hlavě přeházel hodnoty. Já jsem práh smrti překročil dvakrát v životě. A najednou jsem začal mít strašně rád život. Odtud pramení ten můj chorobný optimismus. Chci hájit umělce! Postavit kolem nich bariéru a zvednout je! Víte, jak se dnes lidé dívají na umělce? Já jsem totiž ten obyčejný chlap mezi lidmi. Chodím nakupovat, lidé se se mnou baví... A pro lidi jsou umělci jen baviči, doplněk k tomu dennímu úmornému pracovnímu úsilí. Chci, aby kumštýři měli stejnou medializaci jako sportovci. Vždyť víte, že když budou celý týden ukazovat v televizi opici, tak se stane miláčkem národa. A nemyslím to vulgárně. Já vám řeknu jednu věc. Vy jste první novinářka z tištěných médií, se kterou já takhle dlouze mluvím. Všechno zatím bylo po telefonu. Udělal jsem to, protože mě milujete. Samozřejmě.

Já ji podepsal? On je tam ten můj podpis? A vy jste se ptali Dáši Havlové, jestli podepsala antichartu?

Já vám řeknu jednu věc, která pro mě byla zdrcující. Včera o mně televize točila můj medailon. Reportérka mi na konci položila otázku: „A víte, že my točíme pořad o panu Kanyzovi?" Já na to: „No, maluje bezvadně, já už jsem ho léta neviděl, ale hráli jsme spolu Na zábradlí..." A ona mi řekla: „No, to není medailon, pane Jandáku. My točíme reportáž o tom, že byl agent StB a vy jste byl ta osoba, na kterou byl nasazen." To je pecka! Já se z toho pořád nemůžu vzpamatovat! Ten Kanyza mi předevčírem do telefonu gratuloval! Já mám totiž s minulým režimem obrovské zkušenosti. Můj táta byl zavřený a já jsem se kvůli své rodině nedostal na práva... Já ze sebe nedělám disidenta. Pavel taky takovej nebyl. My jsme byli kámoši. Já jsem tehdy žil s paní, která se jmenovala Milena Vostřáková. Ta byla režimem sprdnutá, nemohla nic. Měli jsme tehdy starou dacii, která se rozvařila. A v tu chvíli jsme dostali v divadle papír, že je v Národním divadle schůze a ruší se zkoušky. Proto tam všichni šli. Já jsem měl prasklé těsnění pod hlavou a řekl jsem si: „Už to stejně prošvihávám... Zas nějaké schůze... Nic, prostě si dám panáka." A trošku jsem se opil ve Slavii. Byl u toho Pavel Landovský, Radek John... Ještě jsem se ptal Pavla, jestli tam jde. A on: „Ty vole, to je proti mně." Takže takhle to bylo.

Já si nejsem vědom, že bych ji podepsal. Dokonce mi někteří investigativní reportéři řekli, že se některé podpisy falšovaly.

Já jsem ho odvolal v Respektu někdy v roce 1989 nebo 1990. Někde jsem se k tomu vyjádřil. Nevím, jestli to byl Respekt. Už si to nepamatuju. Řekl jsem tehdy, že to je absolutní blbost. Paní Jirásková, která to podepsala, jim tehdy řekla, ať jdou do prdele. A víte, já to nepovažuji za nic podstatného. Nějaký podpis na prezenční listině! Znovu říkám, že nevím, jestli jsem to podepsal. Podstatné je, když někdo dělal něco špatného proti druhým. To je třeba případ toho Kanyzy.

Už vám byly vytýkány výroky typu, „když pan premiér něco řekne, sedne to jako prdel na hrnec". Takových výroků se už musím vyvarovat. Tehdy jsem byl Jandák, dnes se k tomu píše ministr. Ale já zůstávám dál Jandákem, jo? Takže vás kdykoli rád přivítám. Zjišťuji, že mě vždy nesnášejí lidé, kteří mě neznají. Teď si nefandím ve vztahu k vám, ale když mě pak poznají, říkají: „Ježišmarjá, vždyť ty seš normální slušnej chlap!" Já jsem tady, abych ten odkaz toho Pavla dotáhl. Víte, moje kariéra není být ministrem. Pardon. To ne. Já teď přináším určitou oběť. A chci sloužit. Politik má sloužit. A hlavně nemá být ta hvězda showbyznysu.