Václav Moravec moderátor BBC

Martin Klepetko ve studiu BBC

Zahraniční diplomaté v Iráku se poměrně často stávají terčem útoků. V uplynulém roce se o tom hned dvakrát přesvědčil i český velvyslanec v Iráku Martin Klepetko. Před rokem zaútočili na jeho kolonu neznámí ozbrojenci. Podruhé se tak stalo letos v červenci. Šéf české civilní rozvědky Karel Randák v rozhovoru pro BBC tvrdí, že souvislost mezi oběma útoky neexistuje.

Karel RANDÁK (zvukový záznam): Vzhledem k tomu, že první útok byl evidentně na vozidlo velvyslance, které bylo svým způsobem i označeno, vyjíždělo z rezidence velvyslance. Druhý útok byl proveden na letištní magistrále, která je velice frekventovaná, kde projíždějí kolony vozidel, ať už přivážející lidi na letiště, nebo je odvážející z letiště.

Říká v rozhovoru pro BBC šéf české civilní rozvědky Karel Randák. Nejen o bezpečnosti zahraničních diplomatů v Iráku bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl dnes už bývalý český velvyslanec v Iráku Martin Klepetko. Vítejte zpátky v České republice.

Dobrý den.

Hezký den. Už jste si stačil užít onu Českou republiku a svobodu, kterou tady máte?

Tak zatím si užívám víceméně ministerstva zahraničí, protože jsem nastoupil hned první den zatím bez dovolené, takže jsem toho zatím moc z České republiky neviděl. Dokonce jsem nebyl ani doma ještě.

To vám dovolenou nedali, nebo jste si ji nechtěl vzít?

Ne, já jsem si o ní zatím neřekl, protože jsem nejdřív chtěl s rodinou vymyslet plány a pak naplánovat dovolenou. Takže zatím jsem ji nepožadoval.

V jaké pozici teď budete na ministerstvu zahraničí?

Já jsem na takové velice zvláštní pozici, my tomu tam říkáme osmistovka, a to je takové křeslo, které tam mají všichni, kteří se odněkud vrátili, zase někam vyjíždějí, v podstatě se nevyplatí pro ně vymýšlet funkci.

To znamená, že vy budete opět někde velvyslancem?

Já bych měl zhruba za půl roku zase vyjet na další post, tentokrát už snad ne do regionu Blízkého východu.

To jste si ho užil natolik, že když vám řekli, jaký region, tak vy jste říkal, hlavně ne Blízký východ?

No, tentokrát už v tom měla trošku slovo i manželka.

To znamená, tím, že jste byl dva roky v Iráku a potlačoval jste asi její volání po tom, abyste se vrátil dřív, než později, zpátky do České republiky, tak teď už vám ona řekla, do jakého regionu vás pustí?

Tak nějak bychom to mohli i formulovat.

A tušíte, do kterého regionu?

Já to samozřejmě tuším, ale já musím zachovat tu správnou diplomatickou tvář a nehovořit o tom dříve, než to bude odsouhlaseno přijímající zemí. Takže vám to teď tady nepotvrdím.

V každém případě budete pokračovat dál v kariéře nějakého velvyslance?

Vypadá to tak, že ano.

Po dvou letech jste českou diplomatickou misi v Iráku, jak bylo řečeno, opustil. Stříhal jste, obrazně řečeno, metr v těch posledních dnech a týdnech, nebo spíš se dostavovala i ona lítost, že končíte?

Já myslím, že to bylo oboje. Určitě v posledních dnech, a to jsou opravdu ty poslední dny a hodiny, kdy už si říkáte, radši ať už to mám za sebou, ať už jsem pryč, protože začínáte cítit tíhu okamžiku. To, že by v podstatě bylo docela škoda, kdyby se něco stalo v poslednících hodinách. Ale předtím jsem si to tak nějak neuvědomoval, to mohu říct, že jsem v podstatě byl stále zaměstnán a neměl jsem ani čas na to vytvářet metr, nebo ho stříhat. Já jsem vlastně do poslední chvíle nevěděl, kolik dnů mi vlastně v Iráku zbývá. Já jsem věděl, že budu končit někdy v průběhu léta, ale přesné datum jsem nevěděl. A jestli tam byla nějaká ta lítost, byla, určitě, protože jsem si tam během dvou let vytvořil velice dobré vztahy, ať už s personálem na ambasádě, nebo s některými iráckými představiteli. Já, když zmíním jenom jméno bývalého ministra kultury, pana Džazajrího, nebo svoji výbornou přítelkyni Natašu Rádí, který je vlastně jedinou Češkou dneska v Bagdádu, se kterou jsme hráli na klavír, dokonce jsme zorganizovali i koncert na ambasádě v těch velice krušných chvílích. Takže to jsou věci, které mi pochopitelně budou chybět. A tu lítost jsem si uvědomoval už v okamžiku, když jsem z Iráku odjížděl.

Které slovo, popřípadě věta, asi nejvýstižněji podle Martina Klepetka charakterizuje uplynulé dva roky, Klepetkovy roky v Iráku?

To bude, možná bych to mohl vyjádřit slovy nahoru dolů. Ony totiž se tam střídaly zvláštní okamžiky, když jsme byli optimističtí, mysleli jsme si, že to půjde dobře dopředu, pak to zase všechno šlo dolů. Okamžiky očekávání, zklamání, řekl bych, taková stálá nejistota, opravdu očekávání, zklamání. To by bylo asi tak nejvýstižnější, co se během těch dvou let událo.

Předpokládám správně, že to také asi byla zatím vaše největší životní škola, kterou jste dostal?

No, asi ano. Já samozřejmě jsem předtím absolvoval také zajímavé mise, ať už Bosnu a Hercegovinu, anebo potom těsně před Irákem Írán. Ale, co se týká takové té drsnosti a opravdu tvrdé životní školy, tak ten Irák těžko něco překoná.

Za krajně neférový, když vás budu citovat doslova, jste před několika dny v rozhovoru pro BBC označil článek v týdeníku Euro, ten na jaře referoval, že jste musel z Iráku odejít, protože se u vás projevoval, teď cituji doslova: "Dlouhodobý stres a nezvládal svoji funkci," konec citátu. Nakolik vás podobná interpretace konce vaší diplomatické kariéry v Iráku, lidově řečeno, nadzvedla ze židle?

Tak v první okamžik mě pochopitelně nadzvedla ze židle, pak jsem si zjistil, jak to všechno kolem toho bylo, začal jsem přemýšlet, odkud vlastně mohly informace proudit, protože ten zmíněný článek samozřejmě citoval některé nejmenované osoby z ministerstva zahraničí.

To si na ministerstvu zahraničí takhle jdete po krku, lidově řečeno?

Já jsem nikomu po krku nešel ...

Někdo vám po krku šel?

Je možné, že někdo šel po krku mně, ale já necítím nějakou zlobu, jenom mě to pochopitelně, jak říkáte, nadzvedlo ze židle, snažil jsem se zjistit, proč vlastně k něčemu podobnému došlo, proč měl mít někdo úmysl mě nějak poškodit, nějak jsem v tom nenacházel žádnou logiku, ale, jak říkám, za chvilku to přešlo. Myslím si, že nemá vůbec smysl se podobnými věcmi zabývat, protože člověk by se asi zbytečně zapletl do detailů a do nějakých mezí osobních her. Já jsem to prostě vzal tak, jak to bylo.

Vy jste to vzal jako osobní hru kohosi z ministerstva zahraničí?

Je možné, že to tak i bylo.

A je to, řekněme, běžné, že v takových krizových oblastech, nebo vám přijde standardní, aby v krizových oblastech byla délka velvyslancování zkrácena na, řekněme, poloviční období, protože standardní délka fungování velvyslance v jakékoliv zemi je pravděpodobně čtyři roky?

Ano. No, já musím říct, že my jsme jednou zmála zemí, která tento mechanismus vlastně do poslední doby neměla ...

To znamená zkrácení období?

Zkrácení, ano, u západních diplomatů, a nemusíme jít ani na Západ, můžeme jít do vůbec vyspělých diplomatických zemí, které jsou i na Východ od našich hranic, tak je toto zkrácení naprosto standardní záležitostí. A délka pobytu velvyslance na misi se pohybuje mezi jedním až čtyřmi, eventuelně pěti lety. A řídí se to právě tím, jak těžká je ta příslušná země.

Vy jste tedy byl v Iráku, v Bagdádu v posledních týdnech, řekněme, jedním z nejstarších zbrojnošů, co se týče délky fungování velvyslanců v Bagdádu?

Ne snad nejstarším, bylo tam několik kolegů, kteří byli v Iráku již za Saddáma Husajna, pak na chvilku odjeli, pak se zase vrátili, ale, řekněme, že mezi služebně deset nejstarších jsem patřil.

V čem je irácká, bagdádská mise, řekněme, psychologicky nejsložitější, psychicky vyčerpávající a komplikovaná?

No, těch věcí je tam víc. Je to pochopitelně na prvním místě bezpečnostní situace. Ta na vás doléhá všude. Dennodenně slyšíte o tom, koho zase zabili. A když je to někdo z vašeho okolí, když s tím člověk jste si minulý týden podal ruku, mluvil jste s ním, teď víte, že je jednou z obětí posledního útoku, tak to vám určitě nepřidá psychicky.

O kolik takových přátel, nebo známých jste přišel?

No, nedokázal jsem je spočítat přesně, ale bylo jich určitě víc než pět.

Nadvakrát se kolona českého velvyslance v Iráku ocitla v palbě. Poprvé to bylo loni v září, když Martin Klepetko, dnes už bývalý velvyslanec České republiky v Iráku, byl v Praze. Podruhé letos v červenci. Šéf české civilní rozvědky Karel Randák vyloučil v rozhovoru pro BBC definitivně souvislost mezi oběma útoky.

Karel RANDÁK (zvukový záznam): Vzhledem k tomu, že první útok byl evidentně na vozidlo velvyslance, které bylo svým způsobem i označeno, vyjíždělo z rezidence velvyslance. Druhý útok byl proveden na letištní magistrále, která je velice frekventovaná, kde projíždějí kolony vozidel, ať už přivážející lidi na letiště, nebo je odvážející z letiště. Obě auta, na která bylo zaútočeno, nebyla nějak označena, naopak, byla součástí běžného silničního provozu.

Konstatoval v pondělí v rozhovoru pro BBC šéf české civilní rozvědky Karel Randák. Jak bylo řečeno, při tom prvním útoku jste byl v Praze, když došlo tedy ke střelbě na vaši kolonu. V tom druhém případě jste byl v té koloně. Co vám problesklo hlavou, když de facto ke konci vaší mise přišla ona střelba?

No, nebyl jsem v koloně v té době. Já mám nějaké veliké štěstí na to, že se mně v podstatě tyto incidenty přímo vyhýbaly.

To znamená, že v tom druhém případě také jste nebyl ...

Také jsem nebyl v koloně, byl jsem v Bagdádu, ale ta kolona se vracela z letiště, kam odvážela mého kolegu Hospodáře, vezla ho na dovolenou, na let domů, a vraceli se zpátky z letiště, takže nebyl jsem já ve vozidle, vozidlo bylo prázdné naštěstí v té době.

Stupňující se násilí v posledních týdnech a měsících omezilo na minimum pohyb českých diplomatů v Bagdádu, pokud se nemýlím, tak vás na zastupitelském úřadě bylo pět, jedenáct členů policejní ochrany. Můžete být konkrétnější, v čem ta zmiňovaná bezpečnostní opatření spočívala, že jste de facto byl jako ve vězení, nebo jak si máme představit takový běžný den velvyslance?

Tak převážně spočívá v práci v kanceláři, pochopitelně. Musím se neustále držet v aktuálním politickém dění, to znamená, sledovat agenturní zprávy, to se dneska, bohudík, dá díky přístupu k Internetu. Takže není to vázáno na nějaké složité překládání z televize nebo z místního tisku. S tím tiskem je to tam vůbec složitější, protože v Bagdádu dodnes nevychází ani jedny anglicky psané noviny, to je celkem rarita i na Blízkém východě. Takže samozřejmě získat všechny zprávy, co se kde děje, pak je řada klasických úřednických, administrativních zařizování, korespondence s ministerstvem zahraničí, telefonáty, telefonáty a korespondence s místním ministerstvem nebo s dalšími ambasády, domlouvání schůzek. A pak, když na to přijde, tak na ty schůzky se jezdí, to v podstatě byla jediná taková výjimka, kdy úřad opouštíme, snažili jsme se opravdu omezit maximálně cesty třeba do takzvané té mezinárodní zelené zóny, kam se dalo jezdit třeba i k americkým jednotkám na jídla, anebo jen tak se sejít s přáteli, popovídat si, ale v poslední době jsme opravdu toto omezili, protože každý průjezd Czech Pointem byl vždycky velmi nebezpečný.

Existuje, řekněme, už nějaká hranice, kdy je lepší z Iráku, z Bagdádu odejít a vyklidit prostor, to znamená, nemít tam těch pět lidí, kteří de facto pouze udržují nejzbytnější chod oné ambasády a z bezpečnostních důvodů raději Irák opustit?

No, určitě existuje takovýto bod, kdy se již bude muset říct, nebo teoreticky by se muselo říct, že už to nemá dál smysl, že se musí mise zavřít. Je velmi těžké dopředu definovat, jak ten bod má vypadat. My pochopitelně máme na velvyslanectví zpracované bezpečnostní plány, které počítají s různými alternativami. A případná úplná evakuace by pochopitelně nastala v okamžiku, kdyby byly zahraniční mise, ať už přímo naše, nebo spíš všeobecně diplomatické mise cílem soustředěných útoků, to znamená, ozbrojené útoky, ne jednotlivce, ale nějakých skupin, kterým se pak už těžko dá čelit, a v tom okamžiku je třeba opravdu zemi opustit. Já pevně doufám, že k ničemu takovému skutečně nedojde.

Šéf české civilní rozvědky Karel Randák v pondělním Interview BBC na otázku, zda očekává polevování, nebo naopak stupňování útoků proti zahraničním diplomatům a zahraničním občanům v Iráku doslova řekl:

Karel RANDÁK (zvukový záznam): Rozhodně nebudou polevovat, jestli se budou stupňovat, lze v tuto chvíli těžko říct. Zdá se, že, v jednom časovém období se zdálo, že útoky budou spíše namířeny na diplomaty arabského původu, jak dokazují případy egyptského diplomata a dvou alžírských diplomatů, kteří byli zavražděni. Nemůžeme říct, že bychom měli jakékoliv informace momentálně, které by nasvědčovaly tomu, že by se ty útoky měly nějakým způsobem stupňovat. Ale na druhou stranu neexistuje ani informace, že by mělo dojít k opaku.

Říká v rozhovoru pro BBC šéf české civilní rozvědky Karel Randák. V pozici velvyslance České republiky v Iráku střídá Martina Klepetka, dnešního hosta Interview BBC, bývalý voják a velvyslanec v Litvě Petr Voznica. Jaké tři rady byste Petru Voznicovi dal, pokud už jste si nepovídali o třech radách?

My jsme si už pochopitelně povídali, ale zatím jenom po telefonu, určitě si popovídáme mnohem víc, až se sejdeme na naší pravidelné výroční poradě všech velvyslanců, kterou budeme mít na konci srpna.

Ty tři rady by byly jaké?

Ty tři rady, já myslím, že těch rad, těžko, teď to možná zní trošku neskromně, když řeknu, že těch rad bude víc, ale já v každém případě svému nástupci chci říct všechno to, co vím o situaci v Bagdádu, nic mu nezamlčet, snažit se mu maximálně ulehčit jeho další působení, co z toho si vezme jako radu, anebo co si bude myslet, že je třeba zbytečná obava, to už je pochopitelně na něm.

Pokud bych vás ale přece jenom deptal na těch třech radách a chtěl bych po vás ty hlavní, které bude nutné, aby, řekněme, i dotáhl do konce v souvislosti možná s nějakými projekty váš nástupce Petr Voznica, co by to bylo?

Tak v každým případě se to bude týkat bezpečnostního režimu, protože ten je, ten je nastaven velmi přísně, ale je nutno ho dodržovat. Pak pochopitelně, možná to není úplně správně řečeno, že to je rada, ale to je spíš předání informací o kontaktech. Já pro něj mám připraveno spoustu zajímavých lidí, které mu doporučím, se kterými, si myslím, že by bylo dobře, aby udržoval kontakt, kteří můžou být prospěšní našim vzájemným vztahům. A opět záleží na něm, jestli uzná za vhodné s těmito lidmi pokračovat v dialogu. Samozřejmě některé rady se budou týkat praktického osobního života, co si s sebou vzít, co si s sebou naopak nevzít, jak se chovat, kde, to je celý veliký kompilát rad a doporučení, který já s radostí svému nástupci přenesu.

Když se podíváte na to, že opouštíte Irák ve chvíli, kdy se, řekněme, nepodařilo nastartovat dobře rekonstrukci země jako takové, s čímž souvisí i zahraniční pomoc, včetně pomoci české. Myslíte si, že je reálné, aby došlo v dohledné době například k tomu, aby čeští odborníci se podíleli na vypracování územního plánu pro jihoiráckou Basru, dokonce možná tento projekt realizovali, to znamená, vytvoření onoho územního plánu a jeho realizace?

Tak je to jedna z variant, na které se celkem dost intenzivně soustředíme v poslední době. Ten územní plán pro Basru není tou první vlaštovkou. První vlaštovkou byl územní plán pro Bagdád, který jsme projednali před možná již rokem, když byl na návštěvě Prahy tehdy, bohužel dnes již zavražděný guvernér bagdádské provincie Alí Hajdarí, tehdy vznikla myšlenka na to, že by se čeští odborníci mohli podílet na zpracování územního plánu, tehdy teda myšleno pouze pro Bagdád, později jsme přišli s myšlenkou, nebo spíš na ní přišli sami Iráčané, protože jeden člen městské rady Basry byl zároveň s bagdádským guvernérem v Praze, pak za námi jednou přišel a říkal, když nabízíte Bagdádu, proč ne taky Basru. Basra má v mnoha ohledech příznivější podmínky pro rozvoj, hlavně z hlediska bezpečnosti.

Jak daleko jsou tyto úvahy. Vy jste zmínil, že ten územní plán pro Bagdád byla první vlaštovka, ale od první vlaštovky, to znamená myšlenky, načrtnutí územního plánu a jeho uskutečnění a, řekněme, vyvezení českých expertů do Bagdádu, kteří by uskutečňovali plán územní, je poměrně dlouhá cesta, to znamená, v jaké fázi nyní například je územní plán pro Bagdád?

No, je ve fázi skutečně plánovací. Tomu územnímu plánu, jako takovému, předchází ještě strategická studie, která je podstatně levnější, je obecnější, na základě té se potom rozhoduje o vypracování územního plánu, který je podstatně náročnější a dlouhodobější operací. My jsme nabídli Bagdádu zpracovat tuto strategickou studii, už se shromažďují i finanční prostředky, ze kterých by ta studie mohla být zafinancována.

Kolik bude stát zhruba?

Ten rozpočet by se měl pohybovat někde kolem patnácti milionů korun, z toho již zhruba desetina byla přislíbena, že by mohla jít z vládních prostředků na rozvojovou pomoc, ten zbytek se musí najít v soukromých prostředcích.

To znamená, v českých soukromých prostředcích?

V českých soukromých prostředcích.

Kde budete shánět zhruba těch ...

Tak nesháním je pochopitelně já, protože tato iniciativa je privátní iniciativou, byla pro tento účel vytvořena i společnost, která má zkratku BOCP, Bagdád Open City Project. A ta se snaží prostředky sehnat. A já si myslím, že si zatím vedou, aspoň podle mých současných informací, docela dobře, že by to mohlo vyjít. Problém je ovšem trochu na irácké straně, protože tam v současné době se zase rozpoutaly velké boje o vládu nad městem. A současný starosta, který pochopitelně je tou hlavní osobou, hlavním partnerem, tak zase čelí různým obviněním zpronevěry, dokonce byl na čtyřiadvacet hodin zatčen, pak zase propuštěn, to prostě odráží současnou iráckou situaci. A bude potřeba zřejmě počkat na trochu stálejší představenstvo města.

Z toho, co říkáte, je pravděpodobnější a asi realističtější zpracování první studie územního plánu pro Basru, kde je situace stabilizovanější, rozumím-li vám správně, než pro samotný Bagdád?

No, ono s Basrou to není zas o moc lepší. Tam je o trochu lepší bezpečnostní situace, to je pravda. Ale, pokud jde o politickou situaci, rozložení politických sil, tak na tom Basra není o mnoho lépe, než Bagdád. V Basře se dostaly k moci v podstatě struktury blízké Muktadovi Sadrovi, radikálnímu šíitskému /nesrozumitelné/. A probíhá tam boj vlastně uvnitř šíitských náboženských struktur, jak tento boj dopadne, těžko předvídat. A orientovat se v tom je pro člověka, který v té situaci přímo nežije, téměř nemožné.

Víc než dva roky celý svět sleduje teroristické útoky v Iráku, které se od konce války staly, řekněme, pravidelností. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld před měsícem naznačil, že násilí v Iráku může trvat i víc než deset let.

Donald RUMSFELD (zvukový záznam): Je tam příliš mnoho proměnných, které se neodvažuji odhadovat. Nemohu se podívat do křišťálové koule a prohlásit: "Násilí skončí za tolik a tolik měsíců, nebo tolik a tolik let, to prostě nejde." Hluboce věřím tomu, že povstalce porazí Iráčané a ne koaliční síly, ne Spojené státy. A je naším úkolem vytvořit iráckému lidu prostředí, ve kterém toho může dosáhnout.

Konstatoval 28. června americký ministr obrany Donald Rumsfeld. Pokud byste měl jako bývalý velvyslanec, dnes už bývalý velvyslanec v Iráku, říci, kde se stala chyba, že Irák stále zůstává tak nebezpečnou zemí dva roky od konce války, rok od předání moci Američanům?

Ta chyba byla pravděpodobně učiněna hned na začátku. Okamžité první dny, které následovaly po invazi, po velmi úspěšné invazi, dokonce překvapující, protože ten, ta rychlost postupu na Bagdád a rychlost kapitulace režimu Saddáma Husajna byla opravdu překvapivá, tak ale potom nenásledoval ten nutný druhý krok, a totiž, přijít s hotovým plánem na rozvoj, vlastně poválečný, instalovat místní struktury.

To znamená, že se kloníte k tomu, co tvrdí někteří experti i z českých zpravodajských služeb, že Američané a americké zpravodajské služby, především rozvědka neměla vytvořený plán, co bude den poté, až skončí invaze?

Já nevím, jestli rozvědka je právě ta správná instituce, která by měla plánovat poválečný rozvoj, to si myslím, že by měly dělat třeba instituce, jako State Department nebo Pentagon, pokud tím byl pověřen, ale v každém případě ty plány nebyly dobře a detailně zpracovány. A hlavně, co jim chybělo, byl takzvaný ten plán B, to znamená, když se něco nepovede, mít alternativu, takovou tu alternativu hráče šachů, který musí promýšlet několik tahů dopředu a musí mít odpověď na každý soupeřův tah. Já se obávám, že právě tady bylo všechno vsazeno na jednu kartu a protivník zareagoval trochu nečekaně, na to už nebyla odpověď.

Jak častým předmětem rozhovorů na konci vaší mise v Iráku byla tvorba irácké ústavy, která má být vytvořena do 15. srpna?

Pochopitelně to je při diskusích s diplomatickými kolegy téma číslo jedna. To téma se neustále omílá o tom, jestli ústava bude k 15. srpnu, nebo jestli bude nutno tento termín prodloužit, jestli budou volby, jestli budou volby eventuelně bez nové ústavy. Takže je to téma, které je skloňováno všude, pochopitelně každého to zajímá, ale na druhou stranu nikdo o něm moc neví, protože Iráčané se tady v tomto případě chopili práce celkem aktivně a zatím moc nepřipouští jakýkoliv vnější vliv a chtějí si o tom rozhodnout sami, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou to taky nechává trochu otevřený konec.

Myslíte, že je to islámská šaría, jako jediná pravá víra, jak tvrdí i někteří lidé z Al Kajdy, která by měla být tím hlavním právem v Iráku, nikoliv tedy ústava, která by hlavního člověka, hlavní exekutivní orgán, jmenovala premiéra, která by dokonce počítala s nějakým republikánským zřízením Iráku jako země?

Tak my asi, jakožto západní civilizace, bychom rádi viděli v Iráku nějakou obdobu našeho zřízení, protože to nám připadne jako opravdu nejdemokratičtější, která dává nejvíc šancí všem lidem vyjádřit se k budoucnosti své země.

Zeptáme se jinak, jestli takové řešení, které může Západu, Spojeným státům americkým, Velké Británii i České republice připadat jako nejlepší možné, z pohledu právě západního světa, jestli nemůže produkovat další násilí, další eskalaci?

No, další eskalace násilí je možná podle mého názoru v podstatě s kterýmkoliv zřízením, jestli ústava řekne A nebo B ...

Myslíte, že ať to bude šaría, nebo to bude ...

Přesně tak. Na jednu stranu možná, že právě ta šaría by dokázala udržet některé živly trochu víc na uzdě, než to dokáže demokratické zřízení. Demokratické zřízení je speciálně pro oblast Blízkého východu pravděpodobně příliš měkké a příliš dávající moc svobod. Ale, aby se tam ujala vlády šaría, tak s tím musí souhlasit skutečně zástupci všech komunit v Iráku, a to zejména v případě Kurdů je hodně těžko představitelné, to znamená, tady pravděpodobně dojde k velkému názorovému střetu.

Irácký premiér Ibráhím Džaafarí v rozhovoru pro BBC ujišťuje, že klid v zemi zavládne nejpozději do dvou let.

Ibráhím DŽAAFARÍ (zvukový záznam): Myslím, že to bude víc než dost, abychom v naší zemi zajistili bezpečnost. Ta doba závisí na mnoha faktorech. V první řadě na rozvoji našich bezpečnostních složek. Co se týče jejich počtu a vybavení, situace se zlepšuje. Sdílíme také hranice s dalšími zeměmi v oblasti. A pokud budou tyto státy spolupracovat na ostraze hranic, zaručíme bezpečnost dříve.

Říká v rozhovoru pro BBC irácký premiér Ibráhím Džaafarí. V Iráku jsou stále tisíce zahraničních vojáků, včetně sta deseti českých vojáků, především vojenských policistů. Na závěr vaší mise, poprosili vás Iráčané, aby čeští vojáci v Iráku zůstali i po 31. prosinci letošního roku, kdy má skončit česká mise v Iráku?

Ano. Zástupci irácké vlády, mluvil jsem před svým odjezdem s několika ministry té nové vlády, tak celkem jednohlasně žádají o setrvání našich vojáků. Nejdůrazněji tento hlas zaznívá z ministerstva obrany, z ministerstva zahraničí.

To znamená, že se rodí nyní plán prodloužit misi i po 31. prosinci 2005?

Ten plán pochopitelně existuje a musíme na to být připraveni. A já myslím, že Česká republika chce zůstat v Iráku.

Konstatuje Martin Klepetko. Děkuji, že jste do BBC přišel. Někdy příště na shledanou.

Děkuji. Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.