Václav Moravec moderátor BBC

Záznam rozhovoru v MP3

Citace rozhovoru v médiích

	Vlastimil Ježek ve studiu BBC

Torzo latinského překladu Dalimilovy kroniky z poloviny čtrnáctého století a jeho vydražení českou Národní knihovnou plnilo začátkem roku přední stránky novin. Latinský překlad nejstarší česky psané kroniky, tak řečeného Dalimila, patří podle historiků k objevům století. Kdo byl objednavatelem překladů, zůstává podle Kamila Boldana z oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny zatím nejasné.

Kamil BOLDAN (zvukový záznam): Jsou jisté předpoklady, že objednavatelem mohl, zdůrazňuji mohl být Karel IV. nebo Jan Lucemburský, a to je spíš jakýsi odhad, že málokdo jiný z okruhu potencionálních objednavatelů české kroniky si mohl tak bohatě iluminovaný rukopis objednat.

Říká v rozhovoru pro BBC Kamil Boldan z oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny. Jaké další rukopisy a staré tisky má zájem získat česká Národní knihovna, nejen o tom bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je ředitel Národní knihovny v Praze Vlastimil Ježek, přeji vám hezký dobrý den, vítejte.

Dobrý podvečer.

Zlomek latinského překladu Dalimilovy kroniky, který získala Národní knihovna v Praze v březnu, není jediným rukopisem, nebo řekněme starým tiskem, o který vy jako národní knihovna máte zájem. Jaký jsou, jaké jsou další rukopisy?

Když to řeknete takhle, tak to vypadá jako, že my máme naplánováno, které rukopisy si objevíme, a pak je případně, pokud na ně jsou peníze, koupíme.

O některých víte, objeveny jsou a peníze byste chtěli.

Ono to tak nefunguje. To jsou opravdu náhody, že se na trhu s tímto zbožím, protože pro spoustu lidí a sběratelů to opravdu je zboží, objeví něco zajímavého, je opravdu náhoda, že po tom objevu století, a to potvrzuji, toho latinského překladu Dalimila se objevily přinejmenším dvě věci, o které v tuhle chvíli máme zájem, o které usilujeme. Tou první je rukopis Matyáše Hutského, svatováclavský rukopis, který, ze šestnáctého století, který je zajímavý tématikou a iluminacemi, a pak je ještě jeden docela zajímavý objev, a to je takzvaná odpustková listina Johanna Guttenberga, tedy člověka, který vynalezl knihtisk, a těchhle odpustkových listů je hrozně málo z prostého důvodu. Mimochodem to je hezký důkaz, že každá věda sebou už tehdy přinášela obchod, protože známější je asi ta první Guttenbergova bible, ale on velmi rychle nabídl církvi, že ty odpustkové listy, které do té doby se pěkně psaly ručně, bude tisknout, a že to přijde levněji. Jenomže odpustková listina fungovala po dobu života držitele té odpustkové listiny, a poté přestala být potřebná. A protože se tiskla na kvalitním pergamenu, tak většina z nich se rozřízla a použila do nějaké předsádky nové knihy. Takže objev, o kterém mluvím, je právě z předsádky jedné knihy a také jednáme o jejím získání. Já bych ...

Jak se to tak, pane řediteli, stane, že v merku máte další dva, řekněme, rukopisy. Jeden tedy rukopis pravděpodobně onoho Matyáše Hutského ze šestnáctého století a pak onen výtisk.

První knihtisk, ano, to je opravdu ta náhoda. Existuje období dvaceti, třiceti, třeba i padesáti let, kdy se neobjeví nic a pak přijde rok, který je takto úrodný. My z toho úplnou radost mít tak úplně nemůžeme, protože poté, co stát, a tady je třeba podtrhnout jeho zásluhu, protože díky státu a díky uvolněným prostředkům ze státního rozpočtu máme Dalimila v Národní knihovně pro český národ, tak se ani, upřímně řečeno, nepokoušíme získat ty prostředky od státu na rukopis Matyáše Hutského jednak proto, že to přeci jenom není tak významná věc, jako byl Dalimil a ...

Je pravda, že podle informací BBC ale je zhruba ta částka, za kterou se případně dá koupit onen rukopis Matyáše Hutského ze šestnáctého století, že cena je stejně vysoká jako zlomek ...

Cena je srovnatelná, cena původně požadovaná byla dokonce téměř stejná. Jednáním se nám už podařilo se dostat zhruba na sedmdesát procent původně požadované ceny.

Jen pro úplnost, zlomek latinského překladu Dalimilovy kroniky stál víc než deset milionů korun českých.

Se započítáním například devatenáctiprocentní DPH, kterou ovšem stát zaplatil státu, Česká republika České republice, a včetně všech výdajů na předběžné cesty, ohledávání a tak dále to bylo dvanáct milionů tři sta padesát tisíc, nemýlím-li se. Ale to DPH, to je spíš, to říkám jako žert, protože mě překvapilo, že stará kniha není kniha, na kterou je pětiprocentní DPH, ale starožitnost, na kterou se uplatňuje devatenáctiprocentní DPH.

To jste ale museli zjistit ex post, protože v denících jsem četl, že se vždy psalo o pěti procentech DPH.

Ano, to jsem si opravdu myslel až do chvíle, kdy nás upozornili na to, že to je omyl a že v tomto případě se uplatňuje devatenáctiprocentní DPH. Ono to vypadá jako nezajímavá maličkost, ale vemte si, že podle tohoto pravidla by v podstatě všechny knihy starší, nemýlím-li se, padesáti let, se kterými se obchoduje, tak by na ně měla být uplatněna devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty, a to si myslím, že úplně dobrá zpráva není.

Ovšem, když chodím do antikvariátu, tuším, platím pět procent DPH.

Mám ten dojem, ano.

A to je zajímavé, to je dvojí výklad v tom případě finančních úřadů.

Tak my jsme v tomto případě až tak o moc nebojovali, protože jsme věděli, že státní rozpočet ...

Že to stát zaplatí.

... uvolní devatenáct procent DPH, které se vrátí do svého rozpočtu zpátky, ale je to zajímavé téma pro celou oblast daně z přidané hodnoty. A myslím si, že v tomto případě by přeci jenom ta pětiprocentní DPH měla být a že by to tak bylo správnější.

Pochopil jsem tedy správně, že v případě, že se vám podaří sehnat rukopis Matyáše Hutského ze šestnáctého století, tak, protože nechcete požádat stát o dotaci na zakoupení tohoto rukopisu, tak budete platit devatenáct procent DPH?

Za prvé, hledáme peníze ze soukromých zdrojů, protože si myslím, že tohle je typická doména pro velké bohaté české firmy a také jednání s dvěma z nich jsou hodně daleko. Já tady nechci nikoho jmenovat, ale zdá se, zdá se, že tento rukopis nakonec bude pořízen díky soukromým zdrojům, ale velmi pravděpodobně ano, je to otázka devatenáctiprocentní daně z přidané hodnoty. Mimochodem, kdybychom v té Francii platili DPH, čemuž jsme se vlastně bránili, a ono je to tak i správně v Evropské unii, že DPH platíte v tomto případě tam, kam tu knihu dovezete, tak tomu, čemu jsme se bránili s pocitem, že pět procent je méně, tak v té Francii je jedenáct procent, že jo. Tak člověk se vždycky poučí naprosto nečekaným způsobem. A pokud jde o tu vaši původní otázku, jak se to tak stane, že v jednom roce se udělají tři takové velké objevy, tak znovu říkám, to je opravdu krásná historická náhoda a je třeba z toho mít radost, i když to třeba finančně v tu chvíli komplikuje život.

Když říkáte, že teď největší zájem o zisk nového rukopisu pro majetek Národní knihovny, respektive českého státu jako takového, tedy onen rukopis Matyáše Hutského ze šestnáctého století, pochopil-li jsem správně, cena zhruba kolem sedmi milionů korun je nyní ve vyjednávání.

Tak zhruba ano.

Půjde do dražby, nebo jakým způsobem se ...

My se tentokrát opravdu chceme dražbě vyhnout. Ta cena je, protože se jedná o antikvariát, který prodává tuhle památku, a víc o něm neřeknu, kdyby jste mě zabil, tak ta cena byla tím antikvářem určena, vyjednáváním byla snížena a v tuto chvíli říkám znova zhruba o pětadvacet procent, ale o dražbě se neuvažuje.

A v jaké zemi je, je v české zemi?

Já nevím, to už je moc konkrétní informace.

Kdy je reálné, že se veřejnost dozví, že skončí, případně neskončí rukopis Matyáše Hutského v České republice?

V tomto případě skutečně až poté, kdy bude obchod realizován, nikoli v jeho průběhu.

Dovedete to odhadnout, kdy by se tak mělo stát?

Případně poté, kdybychom zjistili, že jsme peníze nesehnali a byl ten rukopis prodán někomu jinému, někam jinam. Odhadovat to je těžké, protože jednání o penězích, a ne zas úplně malých, to není jednání na hodiny ani na dny, ale myslím si, že letos jasno bude.

V případě, že by se vám nepodařilo sehnat bohaté mecenáše na zakoupení onoho rukopisu, dovedete si představit, že byste v tom nejkrajnějším případě zašel opět za ministrem kultury, za vládou, aby ony peníze dal stát na nákup?

Pokud by šlo o rozpočet na rok příští, nikoli na rok tento, tak v krajním případě si i to dovedu představit. Ale znovu říkám, s tou výhradou, že u Dalimila jsem byl já, ale nejen já, ale i spousta dalších lidí vnitřně přesvědčeni, že to je jediná možnost, že ten rukopis musí, nebo by měl být v České republice. U tohoto rukopisu, oni existují dva, ten první rukopis Matyáše Hutského je ve Vídni, čili je to věc známá, není to žádný historický objev v tomhle smyslu. A je vlastně přístupná i v digitální podobě českým badatelům.

Pokud se nemýlím, tak je v Národní knihovně vídeňské.

Tak, takže ten druhý rukopis, malinko jiný, a to /nesrozumitelné/ a vědce, kteří se zabývají tímto obdobím nesmírně vzrušuje, ale ujišťuji vás, že kdybychom se my dva dívali na ty dva rukopisy, tak ty rozdíly moc na první pohled ani nerozeznáme, to jsou jemné nuance.

Ani na druhý.

Tak ty lidi, který se tím zabývají profesně, tak ti by samozřejmě velice rádi ten rukopis k dispozici měli. A zase, abych ho úplně nebagatelizoval, tak samozřejmě takto významný svatováclavský rukopis se zajímavými iluminacemi je v každém případě něco, co by v tom konvolutu vzácných tisků a rukopisů, které Národní knihovna spravuje pro Českou republiku nebo pro český národ, rozhodně své místo mělo. Ale říkám, to jednoznačné nadšení, a to rozhodnutí získat v každém případě peníze na Dalimila mně osobně u tohoto rukopisu maličko chybí.

Ještě stručně otázka týkající se toho druhého tisku, tedy Guttenbergových odpustků, mohu-li to takto zkrátit. Tam je jak velká cena a jakým způsobem vyjednáváte?

Jestli jste si teď neudělal s církví nějaký problém. Guttenbergovy odpustky, to nevím. Tady je cena ještě složitější z toho prostého důvodu, že tyto odpustkové listy se na světě vyskytují v řádu jednotek kusů. Právě proto, o čem už jsem mluvil, že se ten kvalitní pergamen poté, co nebyl už potřebný, ten člověk, jemuž byl odpustkový list určen, zemřel, tak se používal do předsádek, takže velmi pravděpodobně jich ještě pár desítek kusů na světě existuje, aniž by se o tom vědělo. A každý takový objev je vlastně náhodou, náhodou historik. Ono to zas není tak úplně jednoduché takovou věc poznat, protože to není žádná iluminovaná stránka, většinou nebývá celá, bývá oříznuta, jsou tam jenom nějaká písmena, není to nic graficky úžasného, takže ta náhoda spočívá v tom, že člověk, který tomu rozumí a dokáže poznat Guttenberga, dostane do ruky knihu, na jejíž předsádku byl tenhle historický pergament použit, a to se v tomto případě stalo. Pokud jde o určení ceny, to je právě nesmírně složité, protože za posledních, nemýlím-li se, dvacet let nic takového na trhu ani nebylo. A třeba v České republice žádný odpustkový list není. My tu máme jediný list z původní Guttenbergovy bible, ten spravuje Národní knihovna, a určovat v tomto případě cenu je opravdu nesmírně složité. Na druhou stranu tenhle objev byl učiněn v instituci, se kterou jednáme o spíše přátelském a společném poskytnutí tohoto zajímavého kulturního dědictví národu prostřednictvím Národní knihovny. Takže to bude pravděpodobně o penězích jenom trochu, ale ...

I kdybych vás zabil, tak mi neprozradíte jméno té instituce samozřejmě.

To nemůžu, to opravdu v tuhle chvíli nemohu.

Je to zahraniční instituce kooperující s Národní knihovnou České republiky?

Je to instituce, se kterou komunikujeme a se kterou, věřím, se dohodneme a téměř určitě ještě letos.

Když Národní knihovna v Praze získala zlomek latinského překladu Dalimilovy kroniky, začala odborná diskuse o jeho původu, případně objednavateli. Jak ovšem začátkem března prozradil v rozhovoru pro BBC Kamil Boldan z oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny, osud latinského překladu byl velkou neznámou.

Kamil BOLDAN (zvukový záznam): Dosud byly známy rukopisy, konkrétně osm rukopisů té původní, tj. české verze Dalimilovy kroniky. Vedle těch českých rukopisů byly známy dva rukopisy německého překladu a dosud se vůbec nic nevědělo o tom, že by kdy existoval překlad, veršovaný překlad do latiny. Takže vlastně ani nic nevíme o tom, za jakých okolností to vzniklo. Jsou jisté předpoklady, že objednavatelem mohl, zdůrazňuji mohl být Karel IV. nebo Jan Lucemburský, a to je spíš jakýsi odhad, že málokdo jiný z okruhu potencionálních objednavatelů české kroniky si mohl tak bohatě iluminovaný rukopis objednat.

Prozradil v rozhovoru pro BBC začátkem března Kamil Boldan z oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze. Když byl ředitel Národní knihovny v Praze Vlastimil Ježek v březnu v rozhovorech, když získala Národní knihovna, český stát, právě onoho Dalimila, dotazován, prozradil i to, že zlomek onoho latinského překladu by měli dostat, a teď cituji doslova: "Do rukou kunsthistorici, abychom získali odpověď na tu zásadní otázku, která dílna, kdy dělala ony nádherné iluminace," konec citátu. Už pracovali s tím zlomkem kunsthistorici?

Kunsthistorici, a to, nebo historici, protože se netýká jenom té umělecké části nebo té, těch iluminací, ale také textu, protože latina v té, té době, kdy vznikal překlad Dalimila, třeba latina dnešní je přeci jenom hodně odlišná, tak odborníci s touto památkou pracovali a pracují, a to jak naši zaměstnanci, zaměstnanci Národní knihovny, tak také externisté, jenomže tady je třeba si uvědomit, že pro odborníky je tohle zkoumání věcí, řekl bych spíše dokonce let než měsíců. A pokud vím, tak první velká studie se chystá na polovinu příštího roku a nemýlím-li se, měl by ji napsat náš největší odborník, přinejmenším pokud jde o Národní knihovnu, a to doktor Uhlíř. A další studie určitě budou v následujících pěti letech následovat, takže přece jenom tady ten čas novinářům běhá hodně rychle vždycky, ale když se dostanou do prostředí tohoto typu bádání, ale to třeba týká i mě, tak já jsem vždycky překvapen, jak dlouho určité věci trvají, ale ono to má svůj důvod. To není jenom v tom, že někdo těch šestnáct stránek zkoumá, jak by si snad někdo mohl představovat, s lupou a porovnává nějaká slova. To je skutečně velmi náročná vědecká práce, porovnávání historických pramenů a tak dále.

Je tedy ale reálné, že v té zhruba do roka, do roka a půl, v té první studii už budou odpovědi na některé základní otázky, pro koho vznikl onen latinský překlad Dalimilovy kroniky, ten zlomek, který vy máte nyní k dispozici?

Já osobně věřím, že ano, ale berte to jako víru člověka, pro kterého je tohle velký koníček, ale který v žádném případě není odborníkem na raně středověké kroniky. Mimochodem, kdyby chtěl někdo dneska třeba zkoumat text, tak ten už, to, že je digitalizován celý Dalimil, to je věc známá. Každý zájemce ho najde na webových stránkách Národní knihovny, ale kromě toho už doktor Uhlíř udělal jednu užitečnou věc. Řekl bych to, řekl bych, že přeložil tu raně středověkou latinu do latiny, tj. ten text, který tam dneska prezentujeme, kromě těch obrázků, je latinský text bez zkratek, bez slov, které tam, zkrátka je to latinský text, který může zkoumat kdokoliv, kdo umí latinsky.

V březnu jste také vyjádřil naději, že se pracovníci Národní knihovny v Praze setkají s posledními majiteli zmiňovaného zlomku rukopisu a získají od nich podrobnosti o osudu rukopisu, kdo ho vlastnil v posledních desetiletích. Podařil se onen styk?

Tohle se nám zatím nepodařilo a rozhodně to nebudou zaměstnanci Národní knihovny. Zkrátka a dobře, majitelé, kteří se rozhodli dát tuhle památku do dražby, si nepřejí být jakkoli nejen kontaktováni, ale hlavně oni se bojí publicity. Možná i z celkem pochopitelných důvodů, možná to nebyl jediný rukopis nebo jediná cenná památka, kterou do dražby dávali, ale my se nevzdáváme a stále doufáme, že najdeme nějakého prostředníka důvěryhodného pro nás i pro ně, který nám vlastně tu informaci zprostředkuje. Protože by nás skutečně nesmírně zajímalo, co se v těch posledních desítkách let, myslím, že tak sto padesát let zpátky, bysme, že o osudu toho rukopisu tak sto padesát let zpátky, bysme z tohoto zdroje nějaké informace najít mohli. A já si dokonce i myslím, že se třeba v České republice najde člověk, který se pohybuje na pomezí historie a literatury faktů a je schopen zapojit kreativitu a svoji fantazii, a že takový příběh latinského překladu Dalimila by za zpracování téměř románové určitě stál.

V případě, že vás něco nebude bavit v Národní knihovně, tak je to tip i pro vás jako.

Děkuju pěkně.

Využijte ho, je to vaše know-how. Na pořízení, či restaurování rukopisů a starých tisků je zapotřebí poměrně velké množství peněz. Vedoucí oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea v Praze Marta Vaculínová přišla v březnu v rozhovoru pro BBC i s tímto nápadem:

Marta VACULÍNOVÁ (zvukový záznam): Bylo by možné zavést zde institut takzvaného knižního kmotrovství, což je věc, která je možná známa ze zoologických zahrad, kdy někdo dělá kmotra nějakému zvířeti. V Německu i v jiných evropských státech je to poměrně běžné, že některý soukromý subjekt, nebo nějaký mecenáš se ujme zakoupení nějakého vzácného knižního pokladu.

Konstatovala v březnu v rozhovoru pro BBC vedoucí oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea v Praze Marta Vaculínová. Národní knihovna, vedená Vlastimilem Ježkem, hostem Interview BBC, oznámila začátkem června, že rozjíždí projekt nazvaný Adopce rukopisů. Lidé, kterým se líbí staré rukopisy a rádi by přispěli k jejich, řekněme, časově i finančně náročné restauraci, mohou knihovně pomoci právě formou toho adoptivního ...

Možná, Václave, radši restaurování.

Restaurování, dobře, budu používat tuto terminologii, abych se nedotkl vašich zaměstnanců, když už jsem se dotkl římskokatolické církve. Podle sumy, kterou knihovně věnují, pak mohou dostat určitou odměnu. Vy jste pro tu první fázi adopce, pokud se nemýlím, vybrali dvanáct velmi vzácných rukopisů. Chce se mi možná až ironicky říci: "Už jsou rozebrány?"

Ne, tak my jsme si ten projekt nevymysleli v červnu, my na něm pracujeme skoro půl roku. A jenom jsme v rámci právě přípravy si řekli, že v červnu dáme poprvé najevo víc veřejně, že takový projekt chystáme, jinak nás čeká podzim pro jednání zase s velkými především českými firmami tak, abychom se byli schopni dostat do jejich marketingových plánů na rok 2006. Myslet si, že v polovině roku dostanete nějaké, ne úplně velké a také ne úplně malé, peníze z těchhle rozpočtů, je většinou spíš naivní.

Kolik byste rádi získali v té první fázi na těch dvanáct rukopisů?

Řekněme, že průměrná cena vytvoření umělecké kopie, ke kterému přidáme z vlastních zdrojů restaurátorský zásah, protože těch dvanáct rukopisů už je digitalizovaných, že průměrná cena té umělecké kopie je dvě stě padesát tisíc, něco je levnější, něco je dražší, takže krát dvanáct, je to, jsou to dohromady, jestli umím dobře počítat, tři miliony korun. Ale ty bychom rádi získali právě od dvanácti různých subjektů tak, aby každý ten rukopis měl své adoptivní rodiče. A pak záleží jenom na té společnosti, jestli by chtěla ještě krok dvě, my nabízíme možnost, nebo nabídneme možnost, aby druhou uměleckou kopii, která, když se na ni člověk dívá a nesnaží se obracet listy, to nejde, umělecké kopie se vytvářejí tak, že se udělá kopie jenom dvou stránek a zbytek jenom jako kniha vypadá, tak pokud by tato společnost chtěla mít jedinečný, jedinečnou druhou a už konečnou uměleckou kopii toho původního rukopisu, tak by mohla, ale bohužel by musela zaplatit téměř dvojnásobek. To téměř je proto, že přípravné práce se dvakrát nedělají, ale jinak to nefunguje tak, jakože si koupíte deset košil a platíte čtyři nebo pět, když si uděláte dvě umělecké kopie téhož, tak ta cena je prostě stejná.

Jak jsem říkal, pro tu první fázi dvanáct rukopisů, řekněme, těch nejzásadnějších nebo nejdražších, na to má asi málokdo z těch běžných malých dárců, kteří v případě, že by se chtěli státi adoptivními rodiči, nabízíte pak fáze další? Pokud se nemýlím, tak máte dohromady asi deset tisíc rukopisů a poměrně cenných svazků.

Pokud se nemýlím, tak je jich více než patnáct tisíc, a nejen to. Paradoxně více ohroženy než tyhle nejstarší památky jsou například noviny devatenáctého století, a to díky prostředí a papíru, který byl použit, ten papír se rozpadá a odborníci říkají, že máme necelých třicet let na to, abychom informace takto publikované zachránili prostřednictvím mikrofilmování, digitalizování. Čili v té druhé, možná až třetí fázi bude možnost i pro, řekl bych, velmi nemajetného člověka, aby v řádu desetikorun přidal na digitalizaci a záchranu třeba novin, které vyšly v den, kdy se narodil, i když ne v rok, to nepředpokládám. Takže i taková možnost bude.

Kdy začne druhá, třetí fáze?

Jakmile bude, jakmile těch prvních dvanáct rukopisů, mezi kterými kromě Dalimila, o kterém jsme se tu dlouho bavili, určitě vévodí Kodex Vyšehradský, tak jakmile najdeme všem těmto dvanácti rukopisům adoptivní rodiče.

Pokud se nemýlím, zmínil jste Kodex Vyšehradský, on je z jedenáctého století. Jeho hodnotu odborníci odhadují až na jednu miliardu korun, kdo se rád zabývá penězi, vy jste zvažovali restaurování tohoto rukopisu, protože není v nejlepším stavu. Znamená to, že až najdete pro něj onoho mecenáše, donátora, tak teprve pak bude přistoupeno k restaurování?

My to skoro spojujeme prostě proto, že když děláte uměleckou kopii, tak musíte mít původní dílo před sebou, bez toho to nejde. Takže spolu s vytvářením uměleckých kopií všech těchto dvanácti rukopisů by měly přijít na řadu i restaurátorské zásahy. U Vyšehradského Kodexu je trošku problém ne snad v tom, že by dílo samo bylo v nějakém špatném stavu, ale vazba není v dobrém stavu, a to díky, když se vyráběla faximile, což je také kopie, ale kopie, na které prostě jasně vidíte, že to je kopie, jako kdybyste rukopis dal do xeroxu a zmáčknul enter, tak, tak tehdy v osmdesátých letech pravděpodobně došlo k poškození té vazby. A myslím si, že je to nesmírně, ne myslím, jsem si jistý, že to je nesmírně významný rukopis, je to korunovační kodex, ke korunovaci prvního českého krále, i když ten titul ještě tehdy nebyl dědičný. A nemýlím-li se, tak je to také první, je tam také první zobrazení svatého Václava.

Začátkem května jste oznámil, že Národní knihovna v Praze má reálnou šanci stát se základem evropské digitální knihovny, ta by měla shromažďovat a zpřístupňovat co nejvíc textů, které patří k evropskému a světovému kulturnímu dědictví. Kdy se rozhodne, zda to bude právě Národní knihovna?

Já musím říct, že to je pravda, ale mluvil jsem o té části evropské digitální knihovny, která se právě týká rukopisů a starých tisků. Ono je to tak, že digitalizovat samozřejmě můžete cokoli, i když dnešní doba je absurdní v tom, že každá kniha, která vyjde, je napřed digitální, pak je vytištěna, pak se dostane do národních knihoven. Já chápu autory, majitele práv a vydavatele, že se brání předávat ty digitální matrice, ale doufám, že to nedopadne tak, že za padesát let se zpátky ta digitální kniha bude za drahé peníze digitalizovat. A hlavně ony jsou takové tři základní skupiny digitalizovaných dokumentů. První jsou ony historické tisky a rukopisy, druhou skupinu tvoří periodika, velmi specifickou, a třetí je novodobá literatura, ta hranice mezi historickou literaturou a novodobou literaturou, za tu je obvykle považován rok 1800. A takže ony by v podstatě musely vzniknout spíše tři evropské digitální knihovny, nebo alespoň tři tlačítka jedné evropské digitální knihovny a relativně nejsnazší je to právě u té oblasti rukopisů a starých tisků. A tady si myslím, že skutečně manuscriptorium, což je taková brána pro badatele, kteří se zajímají o historické tisky a rukopisy a která už funguje, by opravdu mohla být zárodkem takové evropské digitální knihovny pro rukopisy a staré tisky. A ono už to tak i funguje, protože my tam nevystavujeme jenom digitalizované rukopisy Národní knihovny České republiky, ale také dalších knihoven v České republice, včetně Knihovny Národního muzea, o kterém tu byla řeč, ale také už včetně zahraničních institucí.

Je-li řeč o digitalizaci rukopisů tisků a dokumentů, tak Národní knihovna v Praze České republiky dostala od organizace UNESCO cenu za zvláštní přínos pro digitalizaci dokumentů. Teď cituji doslova: "Je to cena Jikji," je-li její správná výslovnost v té české transkripci. Uděluje ji oddělení UNESCO pro program Paměť světa za metodologický přístup, kterým odborníci z Národní knihovny převádějí právě vzácné tisky do té digitální podoby. Onu cenu dotuje Korejská republika třiceti tisíci amerických dolarů, což je přibližně v přepočtu sedm set čtyřicet sedm tisíc korun českých. Už tušíte, jak s penězi naložíte a kdy převezmete cenu?

To jste mluvil o dnešním kurzu. Uvidíme, jaký kurz bude, až peníze přijdou. To je obrovská věc. To je opravdu obrovská věc. To je, ta cena je letos udělována skutečně poprvé. Není to žádná cena korejská, Korea tu cenu dotuje, ale je to cena světové organizace UNESCO v rámci programu Paměti světa, která je takovou obdobou programu pro památky zapisované na seznam UNESCO. To, že jsme porazili celý svět, včetně, včetně velkých vyspělých knihoven, které často bývají dávány za vzor, v době, a na ..., nejvíce za digitalizaci, ke které jsme se díky tomu, že technologie k nám přicházely od začátku devadesátých let, dostali vlastně mnohem později než ony. To je strašně dobrá zpráva, já bych řekl, že to je něco jako zlatá olympijská medaile nejen pro Národní knihovnu, ale také pro Českou republiku.

A peníze dáte do digitalizace?

Jistě.

Konstatuje Vlastimil Ježek, ředitel Národní knihovny v Praze, děkuji, že jste do BBC přišel, někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Knihovna získala odpustek

Hospodářské noviny, 19. 12. 2005, strana: 13 - Národní knihovna získala další vzácný tisk - takzvanou odpustkovou listinu Johanna Gutenberga, vynálezce knihtisku. List se podle biskupa plzeňské katolické diecéze Františka Radkovského našel náhodou ve františkánské knihovně v Chebu. Výjimečný objev bude prezentován v Praze 22. prosince. »Je to rarita, které na území Česka podobná neexistuje a jakých jsou na světě jen jednotky,« uvedl pro ČTK ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek.

Již v létě řekl Ježek v rozhovoru pro BBC, že určení ceny této památky, o niž knihovna usiluje, je nesmírně složité, mimo jiné i proto, že za posledních dvacet let nic podobného na trhu nebylo. »Získané peníze chceme využít k založení nadačního fondu pro údržbu církevních památek,« řekl ČTK biskup Radkovský. Podle červencového Ježkova vyjádření byl objev učiněn »v instituci, se kterou jednáme o spíše přátelském a společném poskytnutí tohoto zajímavého kulturního dědictví národu prostřednictvím Národní knihovny«.

Gutenberg, který vytiskl roku 1452 jako první knihu bibli, nabídl církvi, že bude tisknout i odpustkové listy, které se do té doby psaly ručně. Listiny fungovaly jen po dobu života svého držitele. Protože to byly kvalitní pergameny, většinou se potom rozřízly a použily do předsádky nové knihy. Díky tomu se také zachoval list, který koupila Národní knihovna. Knihovna jedná i o koupi svatováclavského rukopisu Matyáše Hutského ze 16. století. Jeho hodnota je obdobná jako fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky, za kterou stát letos v dražbě zaplatil více než 12 miliónů korun.

Národní knihovna získala odpustkovou listinu, našla se v Chebu

PRAHA 16. prosince (ČTK) - Národní knihovna získala další vzácný tisk - takzvanou odpustkovou listinu Johanna Gutenberga, vynálezce knihtisku. List se podle biskupa plzeňské katolické diecéze Františka Radkovského našel náhodou ve františkánské knihovně v Chebu. Biskupství dnes informovalo ČTK, že tento výjimečný objev roku 2005 bude prezentován v Praze 22. prosince.

"Je to rarita, které na území Česka podobná neexistuje a jakých jsou na světě jen jednotky," uvedl dnes na dotaz ČTK ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek. Je podle něj pravděpodobné, že jich ještě pár desítek kusů na světě existuje, aniž se o tom ví. Další podrobnosti nechtěl sdělit.

Již v létě řekl Ježek v rozhovoru pro BBC, že určení ceny této památky, o niž knihovna usiluje, je nesmírně složité, mimo jiné i proto, že za posledních dvacet let nic podobného na trhu nebylo.

"Získané peníze chceme využít k založení nadačního fondu pro údržbu církevních památek," řekl ČTK biskup Radkovský.

Podle červencového Ježkova vyjádření byl objev učiněn "v instituci, se kterou jednáme o spíše přátelském a společném poskytnutí tohoto zajímavého kulturního dědictví národu prostřednictvím Národní knihovny".

Gutenberg, který vytiskl roku 1452 jako první knihu bibli, nabídl církvi, že bude tisknout i odpustkové listy, které se do té doby psaly ručně. Listiny fungovaly jen po dobu života svého držitele. Protože to byly kvalitní pergameny, většinou se potom rozřízly a použily do předsádky nové knihy. Díky tomu se také zachoval ten list, který koupila Národní knihovna.

Instituce jedná i o koupi svatováclavského rukopisu Matyáše Hutského ze 16. století. Jeho hodnota je obdobná jako fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky, za kterou stát letos zaplatil více než 12 milionů korun. Ježek srovnává historický význam objevu odpustkové listiny Johanna Gutenberga se získáním tohoto fragmentu.

Národní knihovna chce koupit další vzácné tisky

PRAHA 15. července (ČTK) - Národní knihovna jedná o koupi dalších vzácných historických tisků. Ještě letos by chtěla získat svatováclavský rukopis Matyáše Hutského ze 16. století. Jeho hodnota je obdobná jako fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky, za kterou stát letos zaplatil více než 12 milionů korun. V dnešním rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC to řekl ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek.

Zdůraznil zároveň, že knihovna se ani nepokouší od státu získat prostředky na nákup dalšího díla. "Hledáme peníze ze soukromých zdrojů. Je to typická doména pro velké bohaté firmy," uvedl. Dodal, že díky soukromým zdrojům by se jeho koupě mohla podařit ještě v letošním roce.

Cena rukopisů byla podle Ježka původně srovnatelná se zlomkem překladu Dalimilovy kroniky. Nyní se ji ale podařilo vyjednáním snížit zhruba na sedm milionů korun, uvedl. Vzácný tisk podle něj prodává antikvariát a o dražbě se neuvažuje. Odmítl přitom sdělit zemi, ve které se nachází.

Pokud se rukopis letos získat nepodaří, Ježek připustil, že v krajním případě by se obrátil na ministerstvo kultury. Jednalo by se pak o prostředky z rozpočtu na příští rok, poznamenal.

"Je náhoda, že se na trhu po objevu století, kterým je zlomek latinského překladu Dalimila, objevily přinejmenším dvě věci, o které nyní usilujeme. Rukopis Matyáše Hutského ze 16. století je zajímavý tématikou a iluminacemi. Další zajímavý objev je tzv. odpustková listina Johana Guttenberga, člověka, který vynalezl knihtisk. Na světě jich je pouze několik desítek kusů," řekl Ježek. Cenu odpustky, ani místo, kde se nachází, nesdělil. V České republice podle něj nic takového dosud není.

Fragment latinského překladu Dalimilovy kroniky Národní knihovna získala letos v březnu na dražbě v aukční síni Drouot Richelieu v Paříži za více než deset milionů korun. Stát podle Ježka navíc zaplatil devatenáctiprocentní DPH, která je v ČR stanovena pro "starou knihu", nikoli pětiprocentní která se vztahuje na "knihu".

Prodávaný fragment byl podle odborníků nejvzácnějším bohemikem, jaké se na trhu objevilo v posledních nejméně osmdesáti letech.