Václav Moravec moderátor BBC

Vítejte ve světě otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je předseda Fondu národního majetku Jan Juchelka. Přeji vám hezký dobrý den, vítejte.

Dobré odpoledne.

Necelých pět měsíců zbývá do okamžiku zániku Fondu národního majetku, který vznikl, připomenu pro úplnost, jako privatizační agentura státu v roce 1991. Nad čím v souvislosti se zánikem Fondu národního majetku přemýšlí jeho šéf?

Tak, v prvé řadě přemýšlím o tom, že když jsem vás tady ve studiu navštívil asi před rokem, tak jsme si povídali o tom, jestli ten program je realistický, jestli ten fond opravdu zanikne v datech, která jsme si řekli a já jsem tehdy sveřepě tvrdil, že ano. Vy jste mi to moc nevěřil, ale...

Ano, ale ještě je pět měsíců, může se cosi změnit.

Dneska víme, že přijatý příslušný zákon, na základě kterého tato instituce zanikne na konci roku 2005 a přemýšlím o tom, jaká byla ta tříletá mise, co se povedlo, co se nepovedlo, v jakém stavu předáme agendu privatizací na ministerstvo financí.

V jakém stavu ji předáte, jak si odpovídáte na tu otázku?

Tak, především musím říct, že ten velmi nejednoduchý úkol, kterým jsme byli pověřeni a který jsme samozřejmě všemožně podporovali, to znamená zrušit instituci svého druhu důležitou z makroekonomického hlediska a podílet se na tomto unikátním projektu, jsme zvládli se ctí. Ten úkol jednoduchý nebyl, po cestě jsme propouštěli desítky zaměstnanců. Na konci tohoto roku jich předáme šedesát tři nebo šedesát čtyři ministerstvu financí.

Kolik vás nyní je. Sto dvacet osm je poslední statistika?

Dneska již méně, protože rok 2005 trávíme ve třech vlastně propouštěcích vlnách, takže nás je již daleko méně než sto a připomínám, že tento transformační proces běžel, řekněme, za plného pochodu, to znamená Fond národního majetku nikdy nesměl ztratit a neztratil schopnost plnit úkoly, které jsou mu kladeny, to znamená, připomínám, že jsme v průběhu tohoto období úspěšně privatizovali několik společností, asi ta největší, která stojí za zmínku, je Český Telecom samozřejmě.

O tom, pane předsedo, ještě bude řeč. Když jsem se díval do statistik, Fond národního majetku převzal v roce 1991 k privatizaci majetek v účetní hodnotě téměř jednoho bilionu korun. Příjmy přesáhly půl bilionu korun. Když se podíváte do statistik, považujete z tohoto ohledu výnosy z privatizaci k částce toho majetku, který jste převzali v roce 1991, za úspěšné jako celek výnosy?

Považuji za veleúspěšné to, že pohledávky, které vznikly z prodeje tohoto majetku, činí pouhé jedno procento té sumy, kterou jste zmínil. To je údaj číslo jedna, který si myslím, že je dobrou bilancí patnáctiletého fungování této instituce. Výnosy, které, jak asi chcete naznačit, jsou něco málo přes půlku účetní hodnoty, myslím si, že porovnáváme čísla, která tak úplně porovnatelná nejsou. Účetní hodnota vašeho automobilu samozřejmě nemusí odpovídat té, za kterou byste ji prodal, kdybychom se teď vydali někam spolu do bazaru a snažili se...

Ale záleží, pane předsedo, zda bych byl dobrým prodejcem, to byste se divil.

Je tady nutné připomenout věc, která se pomalu stává historií, ale zapomínat by se neměla, že ohromná část majetku byla privatizována bez peněz. To znamená ať už formou kupónové privatizace, formou bezúplatných převodů obcím a městům a formou restitucí, to všechno si můžete odečíst chcete-li porovnávat tato dvě čísla. Já si myslím, že to není úplně správné...

Jakpak tedy dopadne ono srovnávání, když odečtete ty věci, o nichž jste mluvil, které považujete za podstatné, restituce, ona kupónová privatizace a podobně?

Já bohužel nevládnu těmi čísly v tomhle detailu, ale pakliže se mě ptáte, zda Fond národního majetku splnil svou roli kredibilního prodejce státem vlastněného majetku, tak já si myslím, že ji splnil bezezbytku a splnil ji dobře.

Budu vám oponovat dál. Privatizace bankovního sektoru a prodej veledůležitých bank v České republice. Když jsem studoval statistiky a z nich jsem vyčetl jednoduchou věc. Podíváme-li se na to, kolik daňový poplatník dal do sanace bankovního sektoru při různých fázích, krize bankovního sektoru v devadesátých letech a výnosech, které přinesl prodej Komerční banky, České spořitelny a dalších bankovních domů, tak je tam zisk zhruba dvaceti až třiceti miliard korun. Považujete toto číslo opravdu za úspěšné, když se podíváte na privatizaci bankovního sektoru v České republice?

Tak, je důležité od sebe oddělit dvě věci. Krize bank nemá nic společného s privatizací bank. Možná byla skutečným spouštěcím mechanismem k tomu, aby se vlády rozhodly rychle něco s těmi bankami udělat. Myslím si, že bankovní krize, kterou prožívala v devadesátých letech Česká republika, bylo jedním z nejdramatičtějších období pro českou ekonomiku vůbec a myslím si, že je dobře, že se zvládla alespoň tak, že dominantní banky v České republice byly zachovány při životě, byť to samozřejmě stát stálo stamiliardy korun.

To znamená, že když sečtete tu bilanci, tak to číslo dvacet až třicet miliard nepovažujete za nízké v souvislosti s odečtením nákladů na sanaci bank a stabilizaci bankovního sektoru při krizi?

Je naopak dobře, že stát poté, co vyčistil bilance těchto bank, přistoupil k jejich okamžitému prodeji, protože podle obecních pravidel v takových situacích se bankovní krize cyklicky vrací. Pakliže stát pouze bance pomůže a dále ji nechává svému osudu, nic v ní strukturálně nemění, což se naštěstí v České republice nestalo, přistoupilo se okamžitě k jejich prodeji, ty banky získaly velmi kredibilní majitele, kteří nejenže přinesli, řekněme, standardní bankovní západoevropské know-how, ale současně jsou garantem jejich stability. Já chci připomenout, že mnohý z vašich posluchačů se možná v devadesátých letech otravoval tím, že vystál, a někteří i několikrát prostě dlouhou frontu na své úspory v bankách, což, díky Bohu, dnes již patří minulosti a doufám, že se to tady opakovat již nebude.

Z tohoto ohledu nepovažujete číslo dvacet až třicet miliard za neúspěch tedy?

Já bych ho nehodnotil jako úspěch nebo neúspěch. Myslím si, že hlavním úspěchem zvládnutí té bankovní krize je, že bankovní systém v České republice funguje a nezhroutil se, když mu bylo nejhůř.

Když byl začátkem roku, konkrétně šestnáctého února šéf Fondu národního majetku Jan Juchelka, host Interview BBC, deníkem Hospodářské noviny dotazován na úspěšné privatizace, krom jiného odpověděl, cituji doslova. "Za nejúspěšnější projekt bych přitom označil prodej Komerční banky. Samozřejmě co se týče inkasované ceny, famózní úspěch byl prodej Transgasu." Platí citovaná slova, která jste pronesl šestnáctého února, nebo byste je aktualizoval?

Aktualizoval bych je zcela jistě. Ukončený prodej společnosti Český Telecom.

Takže to byla nejúspěšnější privatizace z vašeho pohledu?

Řekněme, že je, lidově řečeno, na bedně s tím, že proces prodeje Českého Telecomu, jak jistě víte, nebyl vůbec jednoduchý. Samotné rozhodnutí o tom, jakým způsobem se má prodávat, bylo předmětem dlouhodobé debaty a...

Ukázalo se tedy, že prodej přes kapitálové trhy by byla špatná volba s ohledem na privatizaci firmou Telefónica a výnosem víc než dvaaosmdesáti miliard z dnešního pohledu?

Takhle bych to nehodnotil, protože neumíte prožít stejný příběh dvakrát paralelně. Můžeme se podívat na to, když cirka poloviční balík akcií prodávali tři čtvrtě roku nebo rok, řekněme, před privatizací Telecomu. Naši kolegové z Telsource taky inkasovali cenu, která byla přibližně poloviční k té, kterou jsme inkasovali my, což ale nemůžeme hodnotit jako neúspěšný prodej, protože ve své době jejich cena plně odpovídala poptávce po těchto akciích na trzích. Když prostě nezkusíte oba dva procesy paralelně, což technicky samozřejmě nejde, nikdy nemůžete říct, který z nich je lepší. Já si myslím, že prodej Českého Telecomu do rukou Telefónicy té společnosti zajistí další rozvoj. Telefónica jasně deklarovala, že se Český Telecom může stát její výspou pro další expanzi v tom středoevropském a východoevropském prostoru a jinými slovy zaručuje jasnou budoucnost firmě. Současně dává dobrý závazek těm, kteří si kupují služby Českého Telecomu, že jej budou řídit lidé, kteří jsou profesionálové, což samozřejmě platilo i pro předchozí managementy, ale současně inkasovaná cena, kterou Fond národního majetku inkasoval, je famózní, naprosto překračuje veškeré představy, které si kdo dělal.

Ta částka je víc než dvaaosmdesát miliard korun, kterou vynesla privatizace, připomenu, jednapadesátiprocentního podílu v Českém Telecomu, kterou stát dokončil v červnu. Připomeňme si, co na adresu této privatizace řekl ministr financí Bohuslav Sobotka.

BOHUSLAV SOBOTKA, ministr financí /ČSSD/, (zvukový záznam):

Pokládám tuto cenu za úspěch v rámci privatizačního procesu. Je to cena, která je zhruba o pětadvacet procent vyšší, než byla v tu dobu cena akcií společnosti na burze. Je to cena, která je vyšší, než je tržní ohodnocení podílu státu v Českém Telecomu a domnívám se, že je také dobře, že vláda v roce 2002 ukončila privatizaci bez prodeje společnosti, protože nabízená cena v roce 2002 byla padesát pět miliard, zatímco o dva roky později vláda získala za tentýž podíl v téže společnosti částku osmdesát dva miliard korun.

Konstatoval letos v dubnu ministr financí BOHUSLAV Sobotka. Poradce státu při prodeji Českého Telecomu konsorcium CSFB a České spořitelny mělo získat odměnu tři sta osmnáct milionů korun. Už se tak stalo, pane předsedo?

Pakliže poslali příslušnou fakturu, tak jistě ano.

To znamená, že peníze odešlete, jakmile bude poslána faktura, chcete tím říci. Část výnosů z privatizace konkrétně víc než šestnáct miliard korun se stalo předmětem sporu mezi vládou a Českou národní bankou. Původně měly peníze zůstat na blokovaném účtě i jako záruka pro centrální banku, což vysvětlil guvernér České národní banky Zdeněk Tůma.

ZDENĚK TŮMA, guvernér České národní banky, (zvukový záznam):

Ale úplně jednoduše řečeno, vláda konstatuje svou spoluodpovědnost dvěma způsoby. Za prvé platí určitý konverzní poplatek za konverzi ze zahraniční měny do českých korun České národní bance, a tím částečně pokrývají náklady související s případnou apreciací koruny a za druhé byl tam ten moment uložení peněz na bezúročném účtu, a to mělo zase dvojí efekt. Za prvé s tím, jak ten konverzní poplatek v čase postupně klesal, protože jsme začínali na devíti procentech a příští rok jsme na jednom procentu, tak tyto peníze měly generovat, sice malý, ale přesto nějaký příjem, který měl kompenzovat kurzové riziko České národní bance a zároveň se měly vytvořit zdroje pro pokrytí záruky, kterou vláda poskytla ČNB v roce 1997.

Konstatoval v rozhovoru pro BBC guvernér České národní banky Zdeněk Tůma. Premiér Jiří Paroubek BBC řekl, že opravdu nevidí jediný důvod, proč by peníze měly ležet v centrální bance.

JIŘÍ PAROUBEK, premiér /ČSSD/, (zvukový záznam):

Půjdeme tou cestou, abychom zbůhdarma tam nechávali dvacet procent finančních prostředků. Já k tomu nevidím jediný racionální důvod.

Konstatoval pro BBC premiér Jiří Paroubek. Nakonec ministr financí Bohuslav Sobotka vymyslel řešení. Stát zřejmě vydá obligace, a tak bude zmiňovaných šestnáct miliard z účtu České národní banky, o které se vedl spor, volných. Jak konkrétně Fond národního majetku podle předsedy Jana Juchelky, hosta Interview BBC, ty peníze využije?

Tak, Fond národního majetku díky této operaci, na které se dohodla vláda s Českou národní bankou, předá na místo cirka třiceti miliard korun použitelných v hotovosti ministerstvu financí na konci tohoto roku těch miliard čtyřicet šest. To znamená, že...

Vy neuvažujete o tom, že byste část těch výnosů ještě utratili letos?

Tak, Fond národního majetku bude investovat ještě letos do sanace ekologických zátěží, splní své závazky vůči fondu dopravy, fondu bydlení i na další kapitoly. I poté by nám taková suma peněz měla zůstat na účtech, abychom je mohli předat ministerstvu financí, které bude pokračovat v té privatizační agendě po zániku Fondu národního majetku.

To znamená, že v souvislosti s privatizací Českého Telecomu a jejími výnosy vy předáte ministerstvu financí jako nástupnické organizaci po zániku Fondu národního majetku zhruba tedy čtyřicet pět miliard korun, je to tak?

Zhruba čtyřicet pět, konkrétně čtyřicet šest.

Konkrétně čtyřicet šest. Pokud se nemýlím, tak za Fondem národního majetku zůstanou nějaké závazky po zániku, a jak velké budou?

Tak, tradiční téma závazky Fondu národního majetku se dotýkají jeho garancí, nebo garancí vydaných vládou na sanaci ekologických zátěží, které jsou vydány v nominální hodnotě, jestli si dobře vzpomínám, cirka sto čtyřiceti miliard, ale skutečné plnění se očekává hluboko pod sto miliard českých korun. Otázkou je, zda...

Hluboko je šedesát miliard. A kolik z nich už bylo uhrazeno v rámci sanace ekologických škod z těch šedesáti miliard?

Pohybujeme se v řádu desítek miliard. Já vám budu schopen velmi rychle na to odpovědět, až si ten údaj najdu tady v poznámkách a otázkou je, nakolik zůstanou, nebo hypoteticky porostou požadavky našich tradičních partnerů, jako je fond opravy nebo fond bydlení na to, aby z privatizačních výnosů byly sanovány jejich potřeby.

V každém případě očekáváte, že ze smluvních závazků sanace ekologických škod, nebo starých zátěží, abych byl přesnější, vy výši sto čtyřicet miliard se bude nakonec hradit zhruba šedesát miliard a uhrazeno už je, našel jste to číslo v poznámkách?

Já bohužel tady ten údaj nemám, ale jestli se nepletu, tak se pohybujeme někde kolem dvaceti miliard korun.

To znamená, že zhruba čtyřicet miliard ještě v této rovině se pohybují závazky, které přejdou na ministerstvo financí. I v posledním roce existence stát privatizuje, vy jste o tom, pane předsedo, mluvil, a to krom Českého Telecomu, což považujete za tu závěrečnou nejvyšší bednu, nebo jak jste to nazval v tomto Interview BBC, se privatizuje například, privatizují se ocelárny ve Vítkovicích, a to pravděpodobně ruské společnosti Evraz Holding a Severočeské doly. Vítkovické ocelárny mají státu přinést sedm miliard a Severočeské doly chce stát přednostně nabídnout ČEZu. V jakém rozpětí se pohybuje aktuální ocenění Severočeských dolů?

Tak, já jsem z veřejných vystoupení členů vlády vyzvěděl, že se vydáme cestou vyjednávání s ČEZem o prodeji Severočeských dolů. Fond národního majetku již, jaksi si pamatujete, cirka před dvěma lety prošel výběrovým řízením prodeje této společnosti a myslím si, že rozhodně budeme požadovat, aby nám ČEZ zaplatil více než byl výsledek toho výběrového řízení.

Když jste připravovali materiál pro vládu, pro tu první neúspěšnou privatizaci Severočeských dolů, tak tam bylo tržní ocenění firmy v rozpětí sedmi a půl až deseti a půl miliardami korun. Má nyní Fond národního majetku aktuální ocenění, jak si stojí Severočeské doly, jaká je hodnota podniku?

Fond národního majetku, pakliže bude uzavírat tento kontrakt s ČEZem, tak ho uzavírá se společností, která patří do jeho holdingu. Prostě má v ní majoritní majetkový podíl. V tom okamžiku si zákon žádá, aby takový podíl byl oceněn nezávislým znalcem určeným soudem a já očekávám, že výsledek takového ocenění nám bude znám poté, co vláda rozhodne o přímém vyjednávání se společností ČEZ někdy v průběhu léta, to znamená, do konce prázdnin předpokládám, že bychom měli mít konkrétní představu. Dnes bych zůstal na tom, že se rozhodně musíme pohybovat někde v ocenění...

V horním koridoru.

... ocenění, které nám ukázalo veřejné výběrové řízení přednedávnem.

To znamená, že je reálné deset až jedenáct miliard?

Ne, já říkám, že se musíme pohybovat kolem ceny, kterou nám jako nejvyšší nabídli zájemci o Severočeské doly v té soutěži, zatímco vy hovoříte o ocenění, které jsme tehdy měli k dispozici a které jen...

Připomeňte, to bylo Appian Group a...

Já si myslím, že to nebyl Appian Group, ale jiný účastník, a ta cena, pakliže se nepletu, pohybovala někde mezi sedmi a osmi miliardami korun.

Vy myslíte, že víc to není reálné získat ze Severočeské doly?

Já neříkám, že to není reálné, ale připadá mi předčasné tady o tom spekulovat u mikrofonu rozhlasové stanice, když jsme ještě se společností ČEZ ani nevstoupili v jednání, ale říkám, že by bylo iracionální, kdybychom ten obchod uzavírali za ceny nižší, než kterých jsme byli schopni dosáhnout v tom veřejném výběrovém řízení.

Vrátím se teď k privatizaci vítkovických oceláren. Několik hodin před rozhodováním české vlády o privatizaci Vítkovických železáren se objevila nejdříve nabídka firmy Mittal Steel, která přišla s tím, že navrhuje devět miliard, pokud by vláda se rozhodla znovu otevřít výběrové řízení. Nyní se zvýšením nabídky přišly Třinecké železárny, které zvýšily svoji nabídku za Vítkovice Steel z původních šesti miliard na 7,7 miliard. Jaké pro to máte vysvětlení, že najednou, lidově řečeno, roztrhl se pytel se zvyšováním nabídek před jednáním vlády?

No, patří to trošičku ke koloritu, protože to není první situace, kdy se tak děje, kdy vlastně před jednáním vlády je ta vláda informována zájemci, kteří buď byli neúspěšní, nebo se toho tenderu vůbec neúčastnili, že v případě, že by byli vybráni, tak jsou ochotni nabídnout víc. To znamená, nejsme v té situaci poprvé. Dobrá zpráva je, že o Vítkovice Steel je tak silný zájem, protože připomínám, že jsme tuto společnost vlastně, nebo naše dceřiná firma, která se jmenuje Osinek, ji koupila z tehdejšího holdingu Vítkovice v rámci soudního vyrovnání a za tuto společnost zaplatil 3,1 miliardy korun a v té době jsme vlastně exkluzivně vyjednávali se společností Mittal, zda by nechtělo do svého impéria, které svého času konsolidovalo v Ostravě formou nákupu Nové huti, koupit i tuto ocelárnu a bylo nám za ni nabídnuto šest set milionů korun a zjistili jsme, že bude velmi, nebo měli jsme obavu, že bude velmi riskantní udržovat tento majetkový podíl ve společnosti Vítkovice Steel v tom smyslu, že jsme neměli jistotu, že se nám někdy ta investice vrátí. Po cirka třech letech konstatuji, že její hodnota se více než zdvojnásobila...

Tedy výnos bude čtyři miliardy?

Více než zdvojnásobila oproti té 3,1, takže výnos bude, nebo řekněme zisk realizovaný na té investici bude větší než čtyři miliardy.

Měla by podle vás vláda přihlédnout k těm dvěma nabídkám, nebo by to bylo neseriózní vůči ruské společnosti Evraz?

Tak, já jsem si jist, že členové vlády samozřejmě nejsou izolováni od tohoto světa a budou vládnout informací o tom, že jsou tady další zájemci, kteří by zaplatili za tuto společnost, nebo jsou takoví, kteří se neumístili při hodnocení původních cenových nabídek na prvním místě a teď říkají, že by byli...

Zeptám se jinak. Kdyby vy jste byl členem vlády, tak byste znovuotevřel jednání o privatizaci Vítkovic?

Tak, znovu otevřít znamená zrušit to stávající řízení, a to si myslím, že by přišla vniveč téměř roční práce meziresortní komise a společnosti Osinek, kteří řídili tento privatizační proces...

Chcete tím říci, že byste nabídl Rusům, společnosti Evraz Holding, aby nabídla víc?

Ne, vy jste se mě ptal, co bych dělal, kdybych společně s pány ministry na vládě seděl, nebo jak by se vedly moje úvahy a já říkám, že nelze ukončit výběrové řízení, vyhlásit vítěze a na konci říct, že vybírám někoho jiného, protože my dal na stůl nabídku, která se mi líbí víc. Prostě vláda se bude muset rozhodnout, zda potvrdit vítěze tohoto výběrového řízení, což slyším z veřejných vyjádření, že s velkou pravděpodobností udělá, anebo to výběrové řízení zrušit, protože všechny tyto nabídky, které nám, což mimo jiné /nesrozumitelné/ ty nabídky ani nejsou, protože to jsou oznámení, která říkají, že za jistých okolností bychom mohli za tu společnost dostat víc, tak toto jsou všechno nevyžádané dokumenty, které nejsou součástí tohoto výběrového řízení. Skutečnost je taková, že společnost Vítkovice Steel, jak je asi obecně známo, je ve sporech se společností Mittal Steel Ostrava...

Dovolte tedy, pane předsedo, abych vám skočil do řeči, nebo vstoupil do řeči, protože právě s privatizací Vítkovických železáren se nabízí otázka na spor, který právě vede se státem společnost Mittal Steel. Společnost Mittal Steel se chtěla privatizace zúčastnit, nemohla právě proto, že vede se státem spory. Připomeňme si, co k těmto sporům řekl v pondělí v rozhovoru pro BBC ministr průmyslu a obchodu Milan Urban.

MILAN URBAN, ministr průmyslu a obchodu /ČSSD/, (zvukový záznam):

Společnost Mittal byla vyřazena, protože vede soudní spor se státem za dodávky surového železa do Vítkovic Steel a tedy nebylo možné, aby v rámci soudního řízení, kdy má k dispozici určité detaily o firmě, kdy by cena byla ovlivňována právě tímto sporem a tou vazbou na surové železo, aby tato společnost byla zařazena do toho tenderu na základě podmínek transparentních, které nastavila vláda.

Konstatoval v pondělí v rozhovoru pro BBC ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Doplním, že společnost Mittal Steel se také u Mezinárodního arbitrážního soudu v Paříži domáhá na státu zhruba čtrnácti procent akcií bývalé Nové huti, dnes právě Mittal Steel Ostrava. Podle týdeníku Euro z dvaadvacátého května se měly toto pondělí otevírat na Fondu národního majetku obálky s nabídkami právních kanceláří, které chtěly český stát u arbitráže zastupovat. Stalo se tak a dojde podle vašeho názoru nakonec k té arbitráži, nebo ještě se nabízí nějaké jiné řešení?

Jestli dovolíte, já bych jenom ukončil tu větu ohledně hodnoty společnosti Vítkovice Steel a jejímu vztahu k Mittal Steel Ostrava. Je samozřejmě nutné připomenout, že ten, že ty spory mezi těmito dvěma entitami mají svůj obchodní, nebo chcete-li ekonomický rozměr. Když dnes Mittal Steel říká, že by přistoupili k vypořádání svých vzájemných pohledávek a závazků podle posledního návrhu společnosti Osinek, pak to znamená, že ve společnosti Vítkovice Steel je cirka o jedna a půl miliardu více peněz, než v ní dnes reálně je. To znamená, že v tomto kontextu je nutno chápat nabídku devíti miliard, versus sedmi, které, nebo 7,1, které máme.

To znamená, že to je takový účetní trik, protože by to de facto nula od nuly pošla a bylo by to zhruba na sedmi?

/Nesrozumitelné/ uzavřít s Vítkovice Steel smír tak, že ta společnost bude mít o jednu a půl až dvě miliardy vyšší hodnotu...

A teď k té mezinárodní arbitráži.

Ta mezinárodní arbitráž s privatizací Vítkovice Steel vůbec nesouvisí, protože je to pozůstatek privatizace akcií Nové huti, kdy si Fond národního majetku nechal ve svém portfoliu akcie, které byly pod rizikem souzení se společností Petrcíle, což je zase jiná arbitráž. Proto jsme do kupní smlouvy o akcie Nové huti napsali větu, že Fond národního majetku převede tyto akcie společnosti Mittal Steel a Mittal Steel za ně zaplatí smluvenou cenu poté, co budou vyvráceny jakékoliv pochybnosti, že se tyto akcie vysoudí někdo jiný, někdo jiný znamená společnost Petrcíle. Mittal Steel nám dnes vlastně říká po třech letech, my si myslíme, že pominuly toto důvody, abyste nadále drželi své akcie, zatímco Fond národního majetku říká, my si myslíme, že tyto důvody nepominuly.

To znamená, že k té arbitráži dojde?

Byť jsme zvrátili výsledky arbitráže s Petrcílemi, tak to vypadá, že bude otevřená nová a naprosto bez emocí Mittal Steel říká fajn, pojďme se zeptat arbitrů do Paříže, jak si vykládat tento jeden článek v naší smlouvě a podle toho se zachovejme. Proto udělala podání pro otevření arbitráže s Fondem národního majetku. Tento spor ale, připomínám, vůbec nesouvisí s jejich spory s Vítkovice Steel a vůbec nesouvisí s privatizací Vítkovice Steel.

Teď jsem chtěl říct odstupující, předseda Fondu národního majetku...

Už brzy, ano.

Poslední předseda Fondu národního majetku Jan Juchelka bude mezi těmi lidmi, kteří přejdou na ministerstvo financí, tedy mezi tou padesátkou lidí, kteří z Fondu národního majetku přejdou na ministerstvo financí ano, nebo ne?

Ne, není součástí toho seznamu.

To znamená, čím se budete živit, budete nezaměstnaný bývalý předseda Fondu národního majetku?

Ani to se nedá hypoteticky vyloučit. Já doufám, že trh práce mi dá pozitivní zpětnou vazbu, až se ho zeptám, jestli...

Vy už nechcete být ve státní správě?

Takhle bych to nedefinoval, ale už rozhodně nemůžu pracovat na Fondu národního majetku, protože ten nebude existovat.

Ale můžete pracovat na ministerstvu financí, to vám ministr financí nic nenabídl a jak to, že jste se neocitl na seznamu? To v Čechách bývá tak, že když se někde propouští, tak ředitel zůstává?

Já myslím, že v Čechách je dobré nebýt na některých seznamech a po Fondu národního majetku žádná nová entita nevzniká, takže moje cesty na ministerstvo financí asi nepovedou, ale vyloučit se to nikdy nedá.

Konstatuje Jan Juchelka. Děkuji, že jste byl hostem Interview BBC. Na shledanou.

Děkuji za pozvání, na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.