Václav Moravec moderátor BBC

Gabriel Berdár ve studiu BBC

Výnos z privatizace Českého Telecomu je úspěch, konstatoval při prodeji majority státního podílu za víc než osmdesát tři miliardy korun ministr financí Bohuslav Sobotka.

BOHUSLAV SOBOTKA (zvukový záznam): Pokládám tuto cenu za úspěch v rámci privatizačního procesu, je to cena, která je zhruba o pětadvacet procent vyšší, než byla v tu dobu cena akcií společnosti na burze. Je to cena, která je vyšší, než je tržní ohodnocení podílu státu v Českém Telecomu.

Konstatoval začátkem dubna při prodeji státního podílu v Českém Telecomu ministr financí Bohuslav Sobotka. Výnos z prodeje považuje i za svůj úspěch dnes už bývalý generální ředitel podniku Gabriel Berdár. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je dnes už bývalý generální ředitel a předseda představenstva Českého Telecomu Gabriel Berdár, vítejte v BBC. Hezký dobrý den.

Dobrý den.

"Nemám žádné emoce," tak tuto větu používáte, když novinářům odpovídáte na otázky týkajícího se vašeho odchodu z Českého Telecomu. Proč používáte větu: "Nemám žádné emoce," místo bez komentáře.

Protože ty dotazy většinou byly, co cítíte v souvislosti s odchodem a já říkám: "Nemám žádné emoce s tím spojené."

Znamená to, že jste připraven komentovat svůj odchod z čela Českého Telecomu, nebudu se ptát na pocity, nebudu se ptát na emoce.

Záleží na tom, na co se budete ptát.

Budu se ptát například na to, zda máte klausuli, že nesmíte nějakou dobu pracovat pro určitého jiného konkurenčního telekomunikačního operátora na českém trhu.

Ano, mám takovou klausuli, je to na dvanáct měsíců.

Na dvanáct měsíců, čím je ta klausule vykoupena?

Ta klausule je vykoupena tím, že dvanáct měsíců nesmím to dělat.

Myslím penězmi, zda dostáváte a budete dostávat po těch dvanáct měsíců nějakou částku.

Dostanu nějakou částku a ta se týká těch dvanácti měsíců, ano.

Můžete zmínit její výši?

Ne.

Jednáte už s některými jinými, řekněme, i zahraničními firmami působící v zahraničí o nástupu do nějaké pozice?

Zatím ne, bavím se o jiných možnostech, ale zatím jsou mimo oblast telekomunikací.

A je nějaká možnost, kterou zvažujete, a oznámíte nějakého nového zaměstnavatele?

Uvidím, až přijde vhodná doba, ano.

Co je to vhodná doba, můžete odhadnout?

To nebudu zatím spekulovat.

Aspoň řádově, pane bývalý generální ...

Několik měsíců.

Několik měsíců, znamená to, že neuvažujete o tom, že byste do léta, do konce léta nastoupil do nějaké firmy a řekl ...

Zatím ne, protože když si to vezmete, tak za těch patnáct let, co pracuji, já jsem začínal v podstatně z nuly v Praze s jednou taškou věcí a v podstatě úplně, úplně sám, tak jsem patnáct let poměrně tvrdě pracoval, takže potřebuju si asi odpočinout.

Teď jste zase sám, ale už nemáte tu tašku věcí, máte toho víc, ne.

No, tak možná dvě tašky.

Když jste před necelými dvěma roky vstupoval do pozice generálního ředitele a předsedy představenstva Českého Telecomu, počítal jste s tím, že opravdu budete generálním ředitelem a předsedou představenstva do privatizace nebo jste si de facto dělal i naděje, že se dohodnete s novým vlastníkem.

V podstatě v této takové pozice nebo v jakékoliv vrcholové pozici nemůžete počítat víceméně s ničím. Realitou života je to, že víceméně v každé takové pozici, pokud ta firma je, je, je v tomto odvětví, tak jste pouze tak dobrý, jako byl dobrý váš, bylo dobré vaše poslední čtvrtletí. A v podstatě s příchodem nového vlastníka je to riziko změny podstatně ještě vyšší, než když normálně vedete firmu a ta vlastnická struktura je stabilizovaná. Takže tato hrozba je v podstatě nad každým manažerem, který ..., nebo manažerkou, který je ve vrcholové pozici.

A před těmi dvěma roky, byla tam nějaká naděje, že byste chtěl nového vlastníka přesvědčit, aby váš mandát nebyl jen na dva roky?

Jak jsem říkal, já jsem byl pověřen stávajícími vlastníky v té době, abych, abych tu firmu zhodnotil, abych z té firmy dostal tu hodnotu, která v té firmě je, a abych tu firmu úspěšně dotáhl k prodeji státního podílu. V podstatě všechno se bezezbytku, navíc nad očekávání dobře povedlo a tím pádem já to beru tak, jak to je, je to naprosto pragmatické.

Jak vám Španělé oznámili, že už s vámi nepočítají, jestli vám to nějak oznámili, nebo ...

V angličtině.

V angličtině a nesnažil jste se vy vyjednávat o tom, že byste rád firmu řídil?

Ne, jako zase reálně, jak jsem říkal, pokud jste v takovéto pozici, tak respektujete zájmy vlastníků a samozřejmě je to, je to velmi inteligentní, velmi korektní rozchod a je to rozchod, který je pragmatický, a není tam ani na jedné, ani na druhé straně nejsou žádné negativní emoce.

Vy stále ještě máte svoji kancelář v Českém Telecomu nebo už jste se sbalil.

Nemám ji, nemám ji, už jsem se sbalil.

Už jste se sbalil ...

Já jsem v podstatě ani tam nic moc neměl.

Když jste opouštěl kancelář generálního ředitele a předsedy představenstva Českého Telecomu, připustil jste si, že je nějaká věc, která vás mrzí, že jste ji v této špičkové pozici nedotáhl do konce pro podnik jako takový?

Nedotáhl do konce, tak musíte si uvědomit, řekněme, kolik času jsme měli k dispozici. V podstatě jsem začínal v polovině června de facto z nuly, víceméně, víceméně jsem byl první na palubě, pak jsem vybíral tým a dávali jsme dohromady strategii a operační a strategické plány do budoucna, takže v podstatě reálně čistého času, když uvážím i to, že navíc jsme museli dělat i kroky související s prodejem státního podílu, tak reálně čistého času jsme měli k dispozici takových čtrnáct měsíců. Takže za čtrnáct měsíců naopak to, co se povedlo, bylo nad očekávaní dobře, je možné, že jsou tam některé detaily, které se nepovedly, ale víceméně z těch hlavních, jak těch krátkodobých, tak těch dlouhodobých strategických věcí se povedla většina.

A teď co vás mrzí, že jste nemohl dotáhnout do konce.

Dotáhnout do konce, samozřejmě tam jde o to, kolik času by, kolik času by bylo k dispozici a samozřejmě tam je ještě poměrně velký prvek změny kultury společnosti, to znamená jak Telecomu, tak i Eurotelu.

To je ten ...

To je jedna z těch věcí, ale samozřejmě ta je časově nejnáročnější právě.

Kontroverzní, to je přídomek, který k vašemu jménu dávají někteří čeští novináři. Vycházejí z informací části zaměstnanců, kteří se podivují některým vašim praktikám, kterými jste oplýval v pozici generálního ředitele. Existují nějaké metody řízení, na které se s odstupem času pro firemní kulturu Českého Telecomu díváte jako na ne zcela vhodné?

Co myslíte kontroverzní, to, jak si vy vysvětlujete pojem slova kontroverzní?

Například já si ho vysvětluju tak, jak jsem jej četl v interpretacích českých novinářů ...

Kterých?

Kopání do dveří ...

To je lež.

Nekopal jste do dveří?

Nikdy v životě.

Takže to, co psala Mladá fronta DNES ...

To, co psala Mladá fronta DNES, je lež, bohapustá lež.

A systém otevřených dveří jste chtěl, ale do dveří jste nekopal nikdy, když byly zavřené.

Nikdy v životě, nikdy v životě.

Vám se nedonesly žádné jiné informace, které jste četl z otevřených zdrojů, z médií, které byly považovány za kontroverzní?

Řekněte konkrétně které.

Já jsem například zmiňoval tuto, tak tu jste, tu jste mi, tu jste mi vysvětlil. Anebo váš, a to také, tuším, magazín Mladá fronta DNES v posledním rozhovoru, když se vás novináři dotazovali na soukromí, že jste byl, nebo i zaměstnanci, že jste byl cholerický?

Cholerický, pokud vím, tak slovo, význam slova cholerický v tom, v tom, v charakteristice psychologické znamená člověk, který je, který má, je v podstatě, se snaží vyjít, má, má zájem /nesrozumitelné/ a cholerik není, nemá jenom ten priorativní název, který se tady tomu dává, já nejsem cholerický v tom smyslu, že bych, v životě jsem po nikom nic neházel, jak se taky traduje, v životě jsem nikomu nenadával, víceméně ..., ano, jsou věci, které jsem dělal s nasazením a dělal jsem je se zájmem, ale to je asi tak všechno. Prostě pokud tam nemáte, pokud tam nemáte nějaký zájem, a pokud do toho nedáte maximum, tak nikdy v životě nedosáhnete výsledek.

Čím si vysvětlujete to, že vás provází taková pověst.

Tak samozřejmě to je uměle vytvořené, protože v tom okamžiku, musíte si uvědomit, že privatizace Telecomu, vůbec věci kolem Telecomu, to je velké politikum a když ...

Jste nám spadnul ze židle.

Teď jsem sjel, teď jsem sjel. Když si uvědomíte ...

Jste neklidný.

Ne, já jsem naprosto klidný, ta židle je neklidná. Doufám ...

Další židle, která se pod vámi houpe.

... doufám, že to není elektrická židle nebo křeslo.

Zatím.

Ale pokud si, pokud si uvědomíte to, že, že ty změny, které děláte ve společnosti a které samozřejmě nejsou příjemné ani pro mnohé zvenku, kteří si navykli velmi dobře z Telecomu třeba žít nebo z Eurotelu žít, tak samozřejmě, že v tom okamžiku není cílem, aby, aby ty kroky, který se dělají, aby byly, byly oceňovány, ony ty kroky byly oceněny, akcionáři byli oceněni, zahraničními analytiky byli oceněni, investičními bankéři, a to je pro mě podstatné.

Když jste 23. června v rozhovoru pro deník Hospodářské noviny mluvil o překvapeních, na která jste v Českém Telecomu narážel, zmínil jste firemní kulturu. V tomto rozhovoru jste také dodal, že to je jedna z věcí, která vás, v uvozovkách, mrzí, že nebyla ještě dotažena do konce, protože na to člověk potřebuje víc času. Dovolte, abych citoval slova z Hospodářských novin: "Překvapila mě nebývale silná rezistence určitých prvků firemní kultury v Českém Telecomu nebo Eurotelu. Obě firmy vycházely z toho, že byly na trhu jedinečné a obor služeb měly garantovaný. Od toho se odvíjelo i chování zaměstnanců." Konec citátu. Co vás, lidově řečeno, nejvíc mohlo nadzvednout ze židle v souvislosti s kulturou podniku Český Telecom a Eurotel.

Tak mě nic nenadzvedávalo ze židle, já jsem vyznával praxi, že pokud člověk chce řídit, tak musí taky chodit mezi lidi a byl jsem asi jediný předseda představenstva, ředitel, který tolik viděl zaměstnanců a tolik jich navštívil, a tak pravidelně. Ale to, co je jedna z těch věcí, která je ...

Ano, vy jste pak byl také jediným předsedou představenstva, generálním ředitelem, který jich také nejvíc propustil.

Není to pravda, ale to je jedno, to není podstatné. Když se na to podíváme, tak ta, ten projekt kultury, ten je poměrně obecný, je, že je velmi silný negativismus v jakékoliv změně pochopitelně, což částečně jako lidé máme zažité, nicméně v tomto odvětví, pokud ta, ta společnost chce být úspěšná, tak musí být připravena na změny, musí být připravena na poměrně razantní změny. A samozřejmě díky tomu času, který jsme měli a který byl k dispozici, zvýšit hodnotu společnosti, zajistit, aby se z toho stala skutečně nejlepší telekomunikační firma ve střední Evropě a my jsme si ten plán dali dvouletý a splnili jsme ho za jeden jediný rok, tak samozřejmě ty, ty změny, které zavádíte, vyvolávají rezistenci, vyvolávají odpor a ten prvek té kultury se projevuje právě v tom, že slyšíte velmi často, co všechno nejde, co všechno se nedá a jakým způsobem to nejde a mnoho lidí je ochotno vymyslet deset tisíc způsobů, jak ne, místo toho, aby vymysleli jeden způsob, jak ano.

Když se dnes podíváte na chování Eurotelu a Českého Telecomu, existují prvky, které byste stále ještě označil za nezákaznické? Protože jste razil především prozákaznickou politiku, existují takové?

Určitě existuje, to už je jenom, jenom častokrát je to o kultuře, její dodržování, je to obecný problém, nejenom jako ve společnosti, ze které jsem byl zodpovědný, ale je to obecný problém vůbec v celé společnosti, protože když se podíváte na míru vulgarizace společnosti, na to, jakým způsobem se mluví, jakým způsobem lidé mezi sebou komunikují, jakým způsobem jsou schopni špinit další lidi a očerňovat další lidi, i ten prvek vulgarizace v té společnosti samozřejmě v tom sehrával poměrně významnou roli, takže ...

V čem je dnešní, řekněme, politika Českého Telecomu a Eurotelu poté, co jste je opustil, stále ještě málo prozákaznická.

Jedna věc je, že ano, třeba tvrdé parametry obsluhy zákazníků, jako dostupnost telefonních center, jako rychlost instalace služeb, se povedlo výrazným způsobem změnit, ale druhý způsob, druhá věc je, jakým způsobem jsou vám ty služby zajišťovány, to znamená, že jestli z toho skutečně máte příjemný pocit, nebo jestli jste dostali jenom to nezbytně nutné, co vám ten, co vám ta společnost, společnost dodala, a to není jenom problém Telecomu nebo Eurotelu, je to problém obecně, je to problém obecně firem, protože samozřejmě to zázemí, to celospolečenské zázemí částečně chybí, chybí ten, ten, ten určitý kulturní nadhled a ta určitá, určitá socializace.

Pokud byste s dnešní zkušeností a znalostmi, které jste získal v Českém Telecomu a Eurotelu, měl znovu restrukturalizovat podobný podnik, jako je Český Telecom, zvolil byste podobnou strategii nebo odlišnou.

Dvakrát člověk nikdy nevstoupí do stejné řeky a v podstatě už i ta konkrétní strategie a ten postup se musí přizpůsobit konkrétní situaci, ale za ideálních podmínek, ideálně stejný trh, stejné výchozí parametry, kdyby se šlo vrátit v čase, určitě stejným způsobem.

Bezmála osmdesát tři miliardy korun, to je výnos z privatizace státní majority v Českém Telecomu. Za úspěch ji označil ministr financí Bohuslav Sobotka začátkem dubna.

BOHUSLAV SOBOTKA (zvukový záznam): Pokládám tuto cenu za úspěch v rámci privatizačního procesu, je to cena, která je zhruba o pětadvacet procent vyšší, než byla v tu dobu cena akcií společnosti na burze. Je to cena, která je vyšší, než je tržní ohodnocení podílu státu v Českém Telecomu a domnívám se, že je také dobře, že vláda v roce 2002 ukončila privatizaci bez prodeje společnosti, protože nabízená cena v roce 2002 byla padesát pět miliard, zatímco o dva roky později vláda získala za tentýž podíl v téže společnosti částku osmdesát dva miliard korun.

Konstatoval začátkem dubna český ministr financí Bohuslav Sobotka. Výši výnosů z privatizace Českého Telecomu označil i za úspěch bývalý generální ředitel podniku, předseda představenstva, host Interview BBC Gabriel Berdár. Co byste řekl člověku, který by vám namítl, že výnos z privatizace měl být ještě daleko větší.

Ať řekne, o kolik a jak by ho dosáhl.

Například politik, předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý v diskusním pořadu České televize naznačoval, že by výnos a teď to přepočítával jakousi formulí, mohl být až sto dvacet miliard, vzpomínáte si na ta slova?

Ano, ale počítal to za stoprocentní podíl ve společnosti, ne za padesáti jedna procentní, takže padesáti jedna procentní podíl tím pádem vychází těsně nad šedesát miliard, to znamená, že v podstatě, myslím, že to přeplnilo jeho očekávání.

Například prezident Liberálního institutu Jiří Schwarz 6. dubna v rozhovoru pro BBC řekl, že výnos z privatizace nepovažuje za úspěch, cituji doslova: "Český stát na to, aby vykoupil tehdejší menšinové vlastníky Eurotelu, vynaložil třicet miliard korun, to zaplatil za čtyřicet devět procent. Nyní se tedy prodává padesát jedna procent Českého Telecomu jako celku. Kdybychom si to spočítali, tak za zbytek Eurotelu, kdy byla stejná částka, tak je to pak za Eurotel celých šedesát miliard. A jak víme, Český Telecom je nejen Eurotel, to znamená, že na celý Český Telecom, tu firmu, připadá pouze dvacet tři miliardy korun. Jestli tohle je nějaká fantastická částka za největšího telefonního operátora v zemi, který má pevné linky, který má dominantní postavení, tak z tohoto hlediska si myslím, že není až tak velký důvod k jásotu." Konec citátu.

A otázka je?

Otázka je, dvacet tři miliardy korun za celý Český Telecom, jak spočítal ředitel Schwarz.

Pan Schwarz by asi měl si nejdřív vzít nějakou učebnici ekonomie a nějakou pořádnou kalkulačku, protože ...

Předpokládám, že když je prezidentem Liberálního institutu, tak že to nepotřebuje, že nepotřebuje ani kalkulačku.

Dobře, tak za prvé, český stát nedal za odkup čtyřiceti devíti procent Eurotelu ani korunu, dvacet osm miliard nebo dvacet devět miliard korun si půjčila společnost, český stát do toho nedal ani korunu, ta společnost si to půjčila, ta společnost zaplatila a platí, uhradila většinu část toho dluhu v rekordně krátkém čase. Díky finančním výsledkům a vynikajícím výsledkům zejména v oblasti generální vlny hotovostních toků ten úvěr z větší části je splacený a společnost má rating podle /nesrozumitelné/ a minus, což je rating státu, v podstatě nikdo jiný nebo žádná česká společnost nemůže mít lepší rating, než je, než je rating státu na území České republiky.

A propos, kdy bude splacen celý ten úvěr, kterým si ...

Většina už byla splacena, samozřejmě nemůžu říct, kdy to bude splaceno, ale z toho úvěru většina byla splacena. Mimochodem, původní cena, kterou vyjednával kdysi dávno pan Mlynář s bývalým předsedou představenstva, byla třináct set padesát milionů dolarů, my jsme to /nesrozumitelné/ a po vyjednání podmínek stáhli na osm set padesát milionů dolarů, my plus jsme ještě dostali dvě stě milionů dolarů dividendy, takže ta částka, kterou zaplatil Český Telecom za Eurotel, byla velmi slušná, velmi dobře se vrátila a navíc český stát za to nezaplatil ani korunu. Tím pádem hodnota společnosti osmdesát tři miliard v podstatě je, odpovídá určité valuaci, která je někde na hranici kolem šesti a půl, být v podstatě, měřeno násobkem E, být na hodnotě společnosti, takže opět ta valuace za jednapadesátiprocentní podíl, který není úplně dominantní, není úplně kontrolní, je to jenom padesátiprocentní, těsně, těsně majoritní, byla velmi, velmi slušná, když si vezmu zase v úvahu, že původní kalkulace, původní odhady takzvaných ekonomických expertů z roku nebo ze začátku roku 2004 mluvily o čtyřiceti až pětačtyřiceti miliardách korun, tak osmdesát tři, osmdesát tři miliard korun je vysoce, vysoce nad rámec.

Odmítáte všechny tyto námitky, privatizací Telecomu získal podle vás stát opravdu maximum možného, co získati mohl.

Tak, když to propočítáte na stoprocentní hodnotu společnosti, tak stát de facto, ta tržní hodnota společnosti stoupla téměř na dvojnásobek za patnáct měsíců, to znamená, že akcionáři vydělali téměř dvojnásobek, do toho ještě akcionáři v loňském roce dostali dividendu sedmnáct korun na akcii, takže reálná hodnota společnosti se za patnáct měsíců víc než zdvojnásobila, což je více než stoprocentně čistý zisk pro akcionáře a ta cena odpovídá tržní kapitalizaci stoprocentního v podstatě podílu přes sto šedesát miliard korun.

Nový vlastník, pokud se nemýlím, Španělé rozhodli, že dividendy vyplácet nebudou, je to podle vás dobrý krok?

Nový vlastník má právo na jakýkoliv krok, který udělá, a rozhodnutí o výši dividendy je výsostným právem akcionářů.

Zeptám se, kdyby vy jste byl vlastníkem, tak byste nevyplácel dividendy?

Já nejsem vlastníkem, to je hypotetická otázka, a nejsem majoritním vlastníkem padesáti jedna procentním.

A odpovězte mi na ni.

Já nemůžu ...

Už nejste generálním ..., jak to, že nemůžete.

Nemůžu na to odpovědět, protože to není v mé kompetenci, já nejsem vlastník padesáti jedna procentní, tím pádem nemám právo ...

Teď jste nezávislý analytik.

Nejsem nezávislý analytik, protože to byste mi musel platit za tu nezávislou analýzu.

Loni Český Telecom zeštíhlel o dva tisíce sto lidí na osm set osmdesát, promiňte, na osm tisíc osm set zaměstnanců, to je jenom Český Telecom. Nepočítám v tom Eurotel. Pokud byste byl nadále generálním ředitelem Českého Telecomu, považujete číslo zhruba osmi set osmdesáti nebo ...

Osm tisíc osm set.

... osm tisíc osm set zaměstnanců za číslo odpovídající na moderní telekomunikační firmu?

Ne, tak my jsme indikovali, už v těch plánech jsme indikovali, že chceme do konce roku 2005 snížit v pevné části zejména počet zaměstnanců na zhruba sedm tisíc s tím, že samozřejmě to snižování, nebo upravování počtu zaměstnanců vždy závisí od konkrétního vývoje jak toho odvětví, tak samozřejmě konkurence a dalších, dalších parametrů ...

A sedm tisíc, promiňte, sedm tisíc zaměstnanců považujete za odpovídající pro moderní telekomunikační firmu Český Telecom?

Ne, ale říkám, to je jedno, to je věc, která je zodpovědností managementu a vlastníků řídit společnost s tolika lidmi, s kterými to považují za odpovídající. Jeden z těch parametrů, na který my jsme se dívali, pochopitelně je parametr produktivity, to znamená, tržby na hlavu, zisky na hlavu, free cash flow na hlavu a porovnávali jsme se s jinými společnostmi buď z našeho oboru, anebo z jiných oborů a během roku opět i v tomto parametru jsme se dostali z třetí pozice mezi středoevropskými operátory na pozici číslo jedna, kde jsme překonali všechny společnosti, které jsou třeba již dlouhodobě vlastněné a řízené zahraničními vlastníky.

To znamená, že pokud by se vlastník nezměnil a vy byl v čele Českého Telecomu, tak byste nadále i po těch sedmi tisíc zaměstnancích, což je číslo do konce roku 2005, snižoval počet zaměstnanců.

Pokud by ekonomické podmínky to vyžadovaly a podporovalo, umožňovalo by to to odvětví, tak ano.

Když jste také byl generálním ředitelem a předsedou představenstva Českého Telecomu, tak jste se odhodlal ke kroku, k odvolání Terrence Valeskiho, předsedy představenstva generálního ředitele Eurotelu, když se dnes s odstupem díváte na tento krok, řekněme, že byl na místě, i když byl politiky kritizován, především Vladimírem Mlynářem?

Za prvé, nebyl jsem to já sám, kdo odvolával pana Valeskiho, bylo to představenstvo a dozorčí rada, kdo ho odvolávali, takže v podstatě na odvolání pana Valeskiho se podílelo řádově dvacet lidí a ten krok byl na místě, protože zjištění, která, která jsme udělali, nebo to, co se zjistilo a v podstatě po těch věcech, které měly být, respektive nebyly, tak vedly v podstatě k tomu, že k tomu rozhodnutí se muselo dospět a bylo to naprosto, naprosto opět korektní a muselo se to udělat. To, že se z toho udělalo politikum, to je druhá, druhá věc, to, že z toho udělali politikum někteří lidé, kteří s tím měli pramálo společného a vůbec nebyli v obraze, to už nechám na nich, to už je jejich ...

Setkával jste se hodně s politickými tlaky během těch dvou let řízení Českého Telecomu, když člověk pracuje pro majoritního vlastníka stát?

Určitě se setkáváte s politickými tlaky, ale zase musím říct, že někteří lidé mě velmi příjemně překvapili svojí korektností, někteří samozřejmě byli na opačné straně, ale tak to už patří k životu.

A týká se vás hodně, že de facto i váš nástup do Českého Telecomu je spojován se Stanislavem Grossem a lidmi kolem Stanislava Grosse, tudíž propojení Berdár - politika existovalo?

Ale to je naprostá hloupost. Zase když si to vezmete, tak existovalo oficiální výběrové řízení, ve kterém se zúčastnilo osmdesát, nevím kolik, kandidátů. Na tom výběru se podíleli statutární zástupci společnosti, podíleli se na tom akcionáři, kteří odhlasovali změnu správy, správy společnosti, a to v podstatě ve společnosti vykonávala akcionářská práva Fond národního majetku, takže tohle jsou, je to krásný folklór, ale realita je úplně jiná.

Vy jste také jako tehdy generální ředitel a předseda představenstva Českého Telecomu zhruba před dvěma měsíci plnil přední stránky novin, ne vlastní vinou, ale tím, že jste byl napaden zatím stále dvěma neznámými útočníky. Dodnes nebyl nikdo z vašeho napadení usvědčen, respektive obviněn. Jak často jste v kontaktu s policií?

V podstatě teď téměř vůbec ne, protože není důvod, policie dělá vyšetřování, takže ...

Mluvčí středočeské policie Soňa Budská v rozhovoru pro deník Právo z 22. června k případu napadení Gabriela Berdára, hosta Interview BBC a vyšetřování tohoto napadení říká, cituji doslova: "Celý incident prověřujeme jako dva nezávislé případy, tedy zvlášť napadení pana Berdára a zvlášť jeho střelbu po domnělých pachatelích. Mohu jen potvrdit, že zatím nebyl nikdo obviněn, ani zadržen." Konec citátu. Podle některých informací BBC je stále ještě na místě ta varianta, že vás policie obviní z toho, že střelba, vaše střelba byla neadekvátní. Jste připraven na takové obvinění?

Musíme rozlišovat, co znamená slovo obvinění. Trest, podle trestního řádu existuje, jsou čtyři kategorie základní osob, je podezřelý, obviněný, obžalovaný, odsouzený a v podstatě obvinění i v okamžiku, kdy jste z něčeho obviněn, to ještě nedokazuje ani vinu, ani nic podobného, ani to, že ten skutek jste spáchal, je to v podstatě úsudek, ke kterému dospěly orgány činné v trestním řízení v určitém stupni, a to, že bych byl obviněný, zatím o tom nic nevím, nikdo se mnou o tom nekomunikoval, zatím ta spolupráce s policií je dnes v podstatě celodobě, já jsem i inicioval kontakty s policií i v případě napadení, i v případě pak, když jsem se bránil, podruhé, takže vždycky jsem to byl já, kdo volal policii, vždycky jsem to byl já, kdo spolupracoval s policií, takže pak uvidíme.

Tudíž jste připraven na tu variantu, že můžete být policií obviněn, byť pak následují ty další procesní úkony, které vy jste popsal, tedy obžalován a odsouzen.

Pane Moravec, i vy můžete být kdykoliv obviněn třeba z toho, že jste ukradl peníze nebo jste někoho znásilnil, kdykoliv.

Když se takový případ nestane, tak vlastně být obviněn nemůžu.

Ale obviněn, obviněn můžete být kdykoliv, otázka, v trestním řízení vám to musí být samozřejmě ta vina prokázána, ale obviněn, pokud je důvodné podezření, můžete být kdykoliv.

Myslím si, že ten váš příměr totiž kulhá v tom, že já jsem nestřílel po nikom.

Já jsem taky po nikom nestřílel, já jsem střílel do země.

To znamená, že ta střelba byla adekvátní, vy ji považujete za adekvátní.

Já ji považuji za naprosto adekvátní podle paragrafu třináct a čtrnáct trestního zákona.

Dovolte, abych ještě zmínil článek deníku Mladá fronta DNES z 21. června roku 2005, kde deník Mladá fronta DNES referuje, že policisté vrátili Vladimíru Račkovi z Mirošovic, jehož Berdár označuje za jednoho z útočníků, zpět železnou tyč, kterou nalezli u něj v autě, a teď cituji doslova Račka z deníku Mladá fronta DNES: "Tyč nám vrátili před čtrnácti dny, my jsme od začátku tvrdili, že s útokem nemáme nic společného." A vyvozuje z toho, že vrácení té tyče, možná předmětu doličného, pokud by vás napadli, jasně ukazuje, že jsou neviní. Trváte na tom, že to byl Račko, kdo vás napadl?

Trvám na tom, to vrácení předmětu doličného ještě neznamená nic z hlediska trestního řízení, protože pokud se vám vrátí předmět doličný, který byl už podroben příslušným expertizám, to ještě neprokazuje, to ani nedokazuje ani vinu, ani nevinu, to je procesní krok, to ještě neznamená vůbec nic.

Jaké máte vy vysvětlení pro to a přijde vám jako občanu České republiky, jako daňovému rezidentovi nebo poplatníkovi, že dva měsíce po vašem napadení ještě veřejnost nemá žádnou zprávu, ať už kdo útočil, či zda vaše střelba byla oprávněná, či nikoliv?

To nevím, jestli veřejnost je, má ten primární zájem, rozhodně já mám na tom primární zájem zjistit, kdo byli ti pachatelé, a to, že to trvá dva měsíce, třeba vezměte si, některé případy trvají i několik let, teď si vezměte poslední případ šéfa Ku Klux Klanu, po čtyřiceti jedna letech jsme se dočkali odsouzení.

Aha, to znamená, že vy budete čekat i jednačtyřicet let, tím chcete naznačit ...

Ne, naznačit to, já myslím, že se toho nedožiju, ale, ale ...

Čeho se nedožijete, toho, že ...

Dalších čtyřiceti jedna let.

Ne, já myslel a vy věříte, že se dožijete toho, že váš případ nějakým způsobem bude uzavřen, ať pro vás negativně, či pozitivně?

Nějakým způsobem musí být podle předpisů tohoto státu uzavřen, ano.

A kdy očekáváte vy ten časový horizont, dva měsíce vám tedy nepřijdou dlouhá doba.

Já nejsem, já nejsem orgánem činným ...

Ne, já jsem se ptal na to, zda dva měsíce vám nepřijdou, vám osobně dlouhá doba.

Tak samozřejmě, když jste v roli poškozeného, tak máte zájem na tom, aby to bylo vyšetřeno co nejdříve, ale jak říkám, není to jednoduché, je to složitý, určitě složitý případ, jsem přesvědčen o tom, že policie i státní zastupitelství dělají maximum, takže může to trvat dva měsíce.

Konstatuje bývalý generální ředitel a bývalý předseda představenstva Českého Telecomu Gabriel Berdár, děkuji, že jste do BBC přišel.

Já děkuji, pane Moravec.

Někdy příště na shledanou.

Děkuji taky, na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.