Václav Moravec moderátor BBC

Ladislav Zelinka ve studiu BBC

Podvod kolem vymáhání peruánského dluhu vůči České republice stál místo náměstka ministra financí Ladislava Zelinku. Stát měl přijít o desítky milionů korun. Na podvod se podle ministra financí Bohuslava Sobotky přišlo až interním auditem.

Bohuslav SOBOTKA (zvukový záznam): To, co se odehrálo v letech 2001 a 2002 před mým nástupem do funkce na ministerstvo financí, já pokládám za procesy, které minimálně stojí za povšimnutí, minimálně stojí za vyšetřování interního auditu a minimálně stojí za to, aby se jimi zabývala i Policie České republiky.

Konstatoval ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně ministr financí Bohuslav Sobotka. Nejen o pochybnostech kolem vymáhání zahraničních dluhů bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl bývalý náměstek ministra financí, který měl na starosti majetkoprávní vztahy, tedy i deblokace českých dluhů v zahraničí a mezinárodní arbitráže Ladislav Zelinka. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobré odpoledne.

Už týden nejste náměstkem ministra financí. Rezignoval jste ve středu po odhalení zásadních chyb kolem vymáhání peruánského dluhu vůči České republice. Kdy vám začalo být jasné, že pochybnosti kolem peruánského dluhu vás budou stát místo?

V okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že ty nepořádky, které zjistila vnitřní inspekce, vedou v určité části k firmě, kterou jsem sám přivedl na ministerstvo financí, se kterou jsem sám uzavřel dohodu o tom, že nám pomůže s deblokací téhle té zbytkové pohledávky.

Veřejnost se o těch pochybnostech dozvěděla zhruba před týdnem. Vy jste to věděl kolik dní předtím, než jste oznámil rezignaci?

O tom, že na ministerstvo byl doručen anonym, který upozorňoval na tu peruánskou pohledávku, o tom jsem věděl delší dobu, ale i o tom, že to prošetřuje inspekce, ale mylně jsem spolu s dalšími kolegy předpokládal, že předmětem té stížnosti je něco úplně jiného, takže jsem tomu nevěnoval pozornost. Ale teprve v okamžiku, kdy jsem zjistil, že předmětem té stížnosti nebo předmětem toho problému je to, že do té deblokační operace byly zapojeny nějaké černé peníze z ČSOB, teprve v ten moment jsem si uvědomil, že nastává problém, a to je tak čtrnáct dnů, tři týdny zpátky.

Vy jste zmínil anonymní dopis. Tím začal případ peruánského dluhu, tedy jedním anonymem koncem října loňského roku dostal premiér, tehdejší premiér Stanislav Gross, anonym, ve kterém stálo, cituji doslova: "Pokud to myslíte opravdu upřímně, tak vyšetříte podvod se dvěma miliony dolarů, který se v roce 2002 odehrál na ministerstvu financí v souvislosti s pohledávkou jihoamerického Peru. Stát tu přišel o miliony," konec citátu. Vy jste to věděl už od toho října? Dozvěděl jste se o tom anonymu, když ho premiér předal ministru financí?

Oznámil mi ředitel příslušného odboru, že inspekce tam zahájila rutinní prověrku, kontrolu stížností s tím, že přešetřují deblokaci. Nebylo mi na tom nic zvláštního takovýchto stížností chodí celá řada nejen na oblast deblokací, protože teď probíhá na ministerstvu financí taková ta akce, při které se bude snižovat počet zaměstnanců, tak počty anonymů tiše houstnou, pracovníci na sebe udávají, jak mohou.

Pokud se těch udání prokáže víc jako pravdivých a na pravdě se zakládajících, tak to se mám ještě na co těšit, chcete tím naznačit?

Nechci tím naznačit. Jenom vysvětluji, že jsem tomu vůbec nepřikládal žádnou pozornost. Prostě jsem říkal fajn, dejte inspekci všechny podklady, které jsou zapotřebí a víc jsem to nesledoval. Až do momentu, když jsem zjistil, že nejde o běžnou stížnost a o běžné rutinní šetření, ale že skutečně se tam odehrálo něco, co jsem vůbec nečekal a vůbec nepředpokládal.

Myslíte si, a pokud byste měl se dopustit odvážné spekulace, že za tím anonymem je někdo z bývalých zaměstnanců ministerstva financí? Člověk obeznámen s tím, že ta transakce se opravdu uskutečnila?

Spíš to druhé. Já nevím, kdo za tím samozřejmě je, ale rozhodně to musí být člověk, který je s tím obeznámený. Já mám pocit, že je to člověk, který si ty peníze v té ČSOB schovával a chtěl si je patrně ulít sám pro sebe a tahle ta parta, která na ně přišla, ho patrně o ně připravila. Takže mu to bylo líto.

Chcete tím říct, že sám zloděj křičí chyťte zloděje? Tak na vás ten anonym působí?

No, teď to na mě tak působí. To je ovšem jenom můj dojem a já nemám ani patent na rozum ani patent na pravdu.

Pro úplnost v podvodu s peruánským dluhem přišlo české ministerstvo financí o víc než čtyřicet milionů korun, alespoň podle českých deníků, když bývalý náměstek ministra financí Ladislav Zelinka, host Interview BBC, se zpětně podívá na případ vymáhání peruánského dluhu. Je přesvědčen o tom, že tomu podvodu nemohl v uplynulých zhruba pěti letech, co je náměstkem, opravdu zabránit? Ani se dozvědět dřív?

Pokud bych byl hvězdopravec Hansen, tak asi ano. Víte, představte si, že jste v situaci císaře Rudolfa II., který prochází obrazárnou a tam má, já nevím kolik, asi čtyřiadvacet obrazů Mony Lisy a říká: "Kdybychom tak věděli, která je ta pravá a které jsou ty falešné, tak bychom si tu pravou nechali a ty falešné bychom prodali jako pravé, ale protože to nevíme, tak si necháme všechny." Tak kdybych já věděl, který z těch deseti nebo statisíců dokumentů, které za tu dobu podepisuji, vyřizuji a schvaluji, v sobě skrývá nějakou nepravost, tak samozřejmě ten dotyčný dokument bych zachytil, nepodepsal, naložil bych s ním tak, jak mi ukládá zákon, ale protože to nevím, tak jsem to neudělal.

Když vystoupil v Poslanecké sněmovně ve čtvrtek k vaší rezignaci ministr financí Bohuslav Sobotka, krom jiného uvedl:

Bohuslav SOBOTKA (zvukový záznam): Pokud jde o pana náměstka Zelinku, tak rovněž se domnívám, že je dobře, že vyvodil svoji odpovědnost za to, že v době let 2001 a 2002 předtím, než jsem přišel na ministerstvo financí, tento pan náměstek již měl na starosti problematiku deblokací zahraničních pohledávek, právě v té době byly podepsány kontrakty, které jsou dnes předmětem šetření interního auditu ministerstva financí a na základě předběžných výsledků tohoto interního auditu ministerstva financí pan náměstek Zelinka rezignoval a já jsem rovněž odvolal ředitele příslušného odboru, protože to, co se odehrálo v letech 2001 a 2002 před mým nástupem do funkce na ministerstvo financí, já pokládám za procesy, které minimálně stojí za povšimnutí, minimálně stojí za vyšetřování interního auditu a minimálně stojí za to, aby se jimi zabývala i Policie České republiky. Proto jsem také na základě předběžných výsledků interního auditu podal podnět Policii České republiky, aby se touto věcí zabývala.

Čtvrteční slova českého ministra financí, Bohuslava Sobotky, pronesená v Poslanecká sněmovně. Už vás, pane bývalý náměstku, kontaktovala policie v celé věci peruánského dluhu?

Ne, ještě ne.

A jaké věci a jaké dokumenty máte šanci vy ukázat policii, sdělit policii, o kterých ještě veřejnost neví?

No, takhle. Samozřejmě nevím, co veřejnost ví, nebo co veřejnost neví.

Předpokládám, že jste četl otevřené zdroje a že peruánský dluh a podvod kolem peruánského dluhu je poměrně detailně v otevřených zdrojích popsán?

Tak nečiním si nárok na to, abych tvrdil, že mám precizní a vyčerpávající přehled o tom, co se kde psalo anebo nepsalo. Ale já mám v zásadě k dispozici pouze tři dokumenty, ke kterým jsem já osobně vlastně za celou dobu přišel. To je smlouva s firmou Anper, její dodatek a kopie smlouvy o svěřeneckém účtu. To je všechno. Všechny ostatní dokumenty má k dispozici inspekce.

Počkejte, ale neukazuje to, že pozici náměstka jste nevykonával dobře, když jste si pro podepsání nějakého dokumentu, nějaké smlouvy a podobně nezjistil všechny další informace, že někdo si někam ulil na účet obrovské peníze, vy jako náměstek o nich nevíte, podepíšete smlouvu s firmou, která má vymoci dluh, který je už na nějakém účtu?

No, to by bylo príma, kdybych to věděl a dokázal to zjistit, ale já to prostě nevěděl a nevím, jak bych to mohl zjistit předem.

A neukazuje se pak, jak vyvrátíte laickou námitku, poměrně, řekněme, námitku, která je namístě, že v tom případě musí být na ministerstvu pěkný nepořádek, že si někdo někam, lidově řečeno, uleje několik desítek milionů korun, náměstek o nich neví, ministerstvo o nich neví, vymáhá se dluh, který je už vymožený?

No, to by platilo za toho předpokladu, kdyby ty peníze prošly evidencí ministerstva, ale ono tomu tak není. To je právě chyba, které se hodně dopouštějí novináři aspoň v těch médiích, která jsem stihl číst. Ty peníze nikdy v evidenci ministerstva neprošly. Jakmile se jednou něco dostane do spárů eráru, tam už se nic nedostane zpátky.

Ale pak tedy jednoduchá námitka. Neříkejte, že peruánská strana je natolik naivní, že pošle peníze, které jsou peruánským dluhem vůči České republice na nějaký účet, o kterém neví, komu patří, který není ve spárech eráru, mohu-li použít vaše slova? To je tak naivní peruánská strana?

Ale kdepak. Ta technologie byla úplně jiná. Tam vůbec nedocházelo k bilaterálním platbám v takové podobě, že by peruánská vláda z peruánské národní banky posílala penízky české vládě do České národní banky. Tam by možná tahle úvaha platila. Tam to bylo zcela jinak. Schválně mě nechte chvilku povídat.

Doufám, že to bude velmi stručné. Můžete to popsat stručně?

Já to zkusím. Podívejte, zanedlouho si to koneckonců svět vyzkouší v bleděmodrém, až se bude vypořádávat zadluženost Argentiny. Takže to, co teď popíšu, je v minulosti a ta argentinská záležitost bude za rok přibližně v tom samém scénáři.

Čeká to i Českou republiku?

Česká republika naštěstí vůči Argentině nemá podle mého názoru žádnou angažovanost. Snad myslím Slovákům něco zbylo, my nemáme snad nic. Vždycky, když prodělá nějaká latinskoamerická země státní bankrot, sdruží se její věřitelé do věřitelského klubu, dohodnou se na tom, že jejich záležitosti bude spravovat nebo administrovat nějaká banka důvěryhodná a dlužnická země spolu s tou bankou připraví na zapravení těch dluhů nikoliv peníze, peníze nemá, ale nějaké obligace, s pěti, deseti, třicetiletou splatností. A ta správcovská banka potom pomocí těch obligací zapravuje závazky vůči těm jednotlivým věřitelským zemím, a to buď tak, že ty obligace těm zemím vydá proti dohodě o tom, že ty země smažou své pohledávky za tou latinskoamerickou zemí, anebo s těmi obligacemi obchoduje na trzích, vytěží peníze a těmi penízky zase částečně, pozor částečně, splácí závazky té latinskoamerické země s tím, že věřitelská země přijme jenom částečné plnění, třeba patnáct procent, deset procent a zbytek pohledávky odmazává, takže v tomto případě, v případě Peru probíhala transakce přes takzvané Breadyho bondy, to bylo pojmenováno po senátorovi Breadym. Ty Breadyho bondy byly emitovány, spravovala je banka, myslím JP Morgen, nebo nějaká takováhle hodně fousatá důstojná banka. Česká republika nedostala ty obligace do držení, ale byla zařazena do několika /nesrozumitelné/, kde měla participovat až na výtěžky ze zpeněžení těch obligací. To znamená, že jsme dostávali v první polovině devadesátých let nikoliv od peruánské strany, ale od té banky, nějaká dílčí rozdrobená plnění.

Zeptám se jinak. Proč se nyní musí konat audit na základě nějakého anonymu, to se nedělaly audity průběžně, kde by se dohledalo? Proč se ta věc neprošetřovala už dávno?

Jaksi výkon státní správy se samozřejmě provádí na jedné straně tak, aby byl precizní a na druhé straně tak, aby příliš moc nestál daňové poplatníky. Nemůžete prostě každou činnost, kterou ten státní aparát vykonává, neustále kontrolovat několika nezávislými audity. To by ten státní rozpočet musel stát ...

Ale když jde o miliardy u dluhů, tak to neříkejte, že se jednou za tři roky nemůže udělat audit, který by odhalil takové kostlivce jako nyní veřejnost sleduje?

Počkejte, my si asi nerozumíme. Na ministerstvu financí jako na každém jiném ministerstvu fungují normální standardní kontrolní systémy, které samozřejmě v určitých periodických intervalech, já nevím, v ročním intervalu v souvislosti se sestavováním státního závěrečného účtu, v nějakém dalším intervalu podle plánu kontrolní činnosti tyhle ty prověrky dělají. Ale ty nic neodhalily, ale není přeci možné, aby se každá činnost, kterou vykonává státní aparát, prověřovala ještě nějakým extraspeciálním auditem. Víte, kolik by státní aparát potom stál?

Promiňte, ten audit, který odhalil peruánský podvod, byl externí, ne to přeci byl interní audit?

Interní audit, ale jeho vůbec možnost, aby něco odhalil, byla podmíněna až existencí toho anonymu. Kdyby nebylo toho anonymu, ten audit by nemohl nic zjistit.

Počkejte, to není tak, že některé zásadní kroky ministerstva vnitřní kontrola náhodně neprověřuje? To znamená, že se musí napsat nějaký anonym, nebo někdo musí přijít na kontrolní odbor ministerstva?

Bez tohoto udání by z vnitřních zdrojů ministerstva vůbec nebylo možno zjistit, že kdesi v hlubinách ČSOB byly na jakémsi zapomenutém účtu, který nebyl ministerstva financí, spící peníze, které protekly tou deblokační operací. To z vnitřních zdrojů ministerstva prostě je nezjistitelné, protože tyto údaje vnitřním informačním systémem ministerstva vůbec neprošly.

Shrňme si v kostce podstatu celého případu peruánského dluhu. Ministerstvo financí si najalo v roce 2002 firmu Anper, aby vymohla zhruba jeden a půlmilionu amerických dolarů z peruánského dluhu. Firma poté oznámila, že se jí dluh podařilo vymoci a dostala za to od ministerstva financí provizi. Peru však peníze poslalo už o šest let dřív a Anper tak dostala peníze za práci, kterou de facto neodvedla. Podnikatel a majitel firmy Anper Anton Murárik podle deníku Mladá fronta DNES věděl, že peníze z této jihoamerické země leží už dávno na bankovním účtu v České republice. Přesto s ministerstvem podepsal mandátní smlouvu na vymáhání této pohledávky. Vy jste, pane náměstku, se přiznal, že na firmu Anper jste měl úzké až přátelské vazby. Trvají i nyní, nebo vás firma zklamala?

To zní krásně. Já jsem se přiznal. Ještě bych mohl přísahat buď na kříž nebo já nevím nějaký jiný znak. Ne, já jsem to nikdy nepopíral, tudíž se nemám k čemu přiznávat. Samozřejmě s firmou Anper a s lidmi, kteří v ní pracují spolupracuji od roku 1990 a dělali pro mě řadu a řadu akcí v dobách, kdy jsem likvidoval podniky zahraničního obchodu a vlastně toto je první případ za celou dobu, kdy mě ta firma zklamala, kdy nechápu, co se mohlo stát.

Cítíte se tedy podveden firmou Anper?

Cítím se minimálně rozčarován a je mi to velmi, velmi nepříjemné.

Jednoduchá věc. Vaše interpretace, když firma Anper s vámi podepisovala, nejdříve, pokud se nemýlím, tak v roce 2001 podepsalo ministerstvo financí s firmou Anper mandátní smlouvu na vymáhání peruánské pohledávky, pokud by firma uspěla, dostala by podle smlouvy sedmdesát procent.

Ne, ne.

Jak to?

Tady právě desinterpretujete. To není, prosím, o provizích. Vy už jste na začátku právě říkal, že jsme uzavřeli smlouvu a firma pak od nás dostala provizi. Ale tak to vůbec není. Ta smlouva je přeci postavena jinak. Ta firma nemá nárok na žádnou provizi. Ta také může klidně pracovat zadarmo a dokonce může pracovat i se ztrátou. To není provizní smlouva. Ta mandátní smlouva je postavena na zcela jiné logice.

Pane náměstku, pojďme, ať se nezdržujeme technikáliemi.

No, to je podstatná věc.

Jde mi o to. Stát měl inkasovat třicet procent z dluhu na základě té první smlouvy, je to tak?

Přesně tak.

V únoru 2002 byl podepsán dodatek ke smlouvě, podle které firmě Anper, respektive státu mělo náležet pět procent z té pohledávky. To je pravdivá informace? Kde máte jistotu, anebo vy a vaše úvaha, věděla firma Anper, když vy jste podepisoval ten dodatek smlouvy, že ty peníze jsou na účtě v Československé obchodní bance?

No, to se ptáte toho pravého. Jak já tohle to mohu vědět? Samozřejmě, že to nevím. Ale předpokládám, že to nevěděla, ale doufám, že to nevěděla. Ale nechte mě, prosím vás, vysvětlit tahle ta procenta. To je opravdu, mě to vadí, protože to vede skutečně k velmi nepříjemné desinterpretaci a ke zjednodušování.

Tak to velmi jednoduše, máte na to půl minuty.

No, podívejte se, provizní smlouva znamená, že vy pro mě něco uděláte a já vám za to dám provizi ve fixně stanovené výši, dejme tomu, já nevím, sto tisíc, deset tisíc, dvacet korun. Kdežto mandátní smlouva tohoto typu znamená, že vy pro mne obstaráte inkaso z obtížně dobytné pohledávky v nějaké pevně stanovené výši, a pokud něco zbude nad to, co mi odevzdáte, tak to něco nadto si smíte nechat. Ale co zbude, to může být nula, to může být jedno procento, to mohou být dvě procenta, ale v žádném případě se to nechová jako provize, kterou vyplácí ministerstvo financí tomuto mandatáři. To je právě ten rozdíl. Pro to, a proto to nemá charakter provize, protože provize je jistá odměna za něco, co pro vás ten dotyčný vykoná, kdežto toto je produkt nějakého podnikatelského rizika. Proto také, když uzavíráme smlouvy tohoto typu, předpokládáme samozřejmě, že ti deblokátoři vymohou o trošíčku víc než odevzdají státu. Jinak by to přeci nedělali. Dělají to pro nějaký zisk, ale předpokládáme, že ten zisk se pohybuje v řádu jednotek procent.

Jednoduchá otázka, myslíte si vy osobně v rámci toho, co o peruánském dluhu víte, že celý podvod se uskutečnil proto, že ho de facto legalizovali lidé na ministerstvu financí, ať ti, kteří tam pracují, nebo kteří tam už nepracují?

Počkejte, co to je legalizovali? Uskutečnil se.

Nebo uskutečnili ho, tak.

Tak, tak. Samozřejmě předpokládám, že jinak by asi proběhnout nemohl, protože, aby se vůbec takováhle transakce mohla uskutečnit, někdo musel spojit dvě spolu vzájemně, téměř nesouvisející věci.

Kolika lidí se podle vás možnost toho, že celý podvod vymysleli na ministerstvu, jak velké skupiny se týká?

To nedovedu odhadnout.

Vy nedovedete odhadnout, kolik lidí tam pracovalo v tom odboru, kteří mohli uskutečnit takovou věc? Neříkejte, že referent ...

Tam se od devadesátých let mohla vystřídat řada lidí a skutečně každý z těch referentů, kteří tam od té doby pracovali, teoreticky mohl s těmito informacemi nakládat.

Myslíte, že ten člověk pracuje dnes na ministerstvu?

Netroufám si říct.

Ministr financí Bohuslav Sobotka ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně uvedl, že nařídil hloubkovou kontrolu všech deblokací zahraničních pohledávek za zhruba dvě stě padesát miliard korun za posledních pět let a dodal:

Bohuslav SOBOTKA (zvukový záznam): Pokládám za přirozené, aby interní audit ministerstva financí prověřil všechny minulé deblokace zahraničních pohledávek i před nástupem pana náměstka Zelinky do minula tak, aby bylo jasné, že v této oblasti se již neskrývají žádní další kostlivci ve skříni, jako byl ten kostlivec z let 2001 a 2002, který vypadl po třech letech na základě kontroly, která byla realizována interním auditem.

Konstatoval ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně ministr financí Bohuslav Sobotka. Je si bývalý náměstek ministra financí Ladislav Zelinka, host Interview BBC jist, že se neobjeví, řečeno slovy Bohuslava Sobotky další kostlivec ve skříni? Může se objevit ještě podobný případ jako peruánský dluh ano nebo ne?

No, vyloučit to nemohu.

To znamená, že existují ještě nějaké takové menší dluhy, které mohly uniknout pozornosti náměstků ministra financí a může být ještě na nějakém spícím účtu nějaká podobná částka?

Já to opravdu nevím. Kdybyste se mě ptal v únoru letošního roku, tak bych se vám vysmál. Teď už si nejsem jistý.

Kolik ještě je takových, řekněme, menších dluhů, které mohly projít, nebo mohly uniknout pozornosti a může se objevit takový účet?

Já bych to vůbec nevázal na velké nebo malé dluhy. To nesouvisí s velikostí. Podle mého názoru tady to riziko spícího účtu nebo spícího účtu, nějaké spící částky spíš souvisí se způsobem, jakým byly vypořádávány platby ze zahraničí.

To znamená, že mohou existovat ještě další spící účty, ale nemusí to být u nějaké menší pohledávky i klidně u velké pohledávky, která už byla vypořádána?

Pokud bych já teď měl hledat, hledal bych případy, kde nedocházelo k čistým transferům z jedné státní banky do druhé státní banky, ale kde právě docházelo k vypořádávání těch transakcí velmi složitými mechanismy a lá to Peru.

Kolik takových případů je z těch posledních deseti let na ministerstvu financí řádově?

No, nebude jich mnoho. Nebude jich mnoho.

Řádově.

Na prstech jedné ruky bych to spočítal.

To znamená pět případů by se mělo důsledně prověřit, kde by se mohlo objevit nějaké spící konto?

Tak nějak.

Jednoduchá otázka, když se podíváte na kontrolní mechanismy na ministerstvu financí, opravdu na základě této zkušenosti je není možné je zpřísnit, aby už při vymáhání dalších pohledávek k takovým věcem nedošlo?

To není problém vnitřku ministerstva financí. Tady podle mého názoru se musí zařadit jiný kvalitativní prvek, a totiž vzájemné sesouhlasování mezi ministerstvem financí a ČSOB. Samostatnou izolovanou prověrkou v rámci ČSOB se nezjistí nic, samostatnou izolovanou prověrkou na ministerstvu financí také ne, ale pouze porovnáním těchhle dvou evidencí. To znamená, zpřísněním uvnitř ministerstva nic nedosáhnete, zpřísněním uvnitř ČSOB také nic, ale porovnáním a to podle mého názoru nikoho nenapadlo.

Ministr financí Bohuslav Sobotka je přes poslední pochybnosti v rozhovoru pro BBC považuje vymáhání zahraničních dluhů České republiky za úspěšné. Před několika okamžiky v rozhovoru pro BBC Sobotka k úspěšnosti deblokací zahraničních dluhů řekl:

Bohuslav SOBOTKA (zvukový záznam): Já si myslím, že Česká republika byla z pohledu deblokací úspěšná zejména proto, že většinu zahraničních pohledávek byla schopna nějakou formou zdeblokovat, zejména v období vlády Miloše Zemana. Já hodnotím pouze ty tři roky, ve kterých jsem byl ve funkci, tam se nám povedlo několik dalších deblokací zejména na mezivládní úrovni dohodnout, čili ten proces postupuje i s ohledem na to, jak se mění situace v těch zemích, které nám finanční prostředky dluží. Čili, myslím si, že Česká republika z hlediska i ostatních zemí patří spíše mezi ty úspěšnější.

Říká v rozhovoru pro BBC český ministr financí Bohuslav Sobotka. Na začátku roku byl celkový zahraniční dluh vůči České republice sedmdesát miliard korun. Jak se toto číslo změnilo, změnilo-li se nějak?

Hlavně v průběhu roku se změní, protože dojde k realizaci některých splátek běžících deblokací a hlavně očekáváme velmi významné snížení vlivem toho, že dojde k naplnění dohody se Syrskou republikou.

A to znamená, číslo se na konci roku sníží o kolik? O kolik budou pohledávky?

Jéžišmarjá, teď to musím přepočítat z dolarů na koruny.

Tak to řekněte v dolarech, my si to přepočteme.

Dobře, řádově o šedesát milionů dolarů.

Dojde ke snížení. Jaká bude výtěžnost?

Mluvím o šedesáti milionech dolarů čistého inkasa.

Čistého inkasa do rozpočtu ministerstva financí. Ministr financí Bohuslav Sobotka řekl také před několika okamžiky v rozhovoru pro BBC, že očekává definitivní odchod Ladislava Zelinky z ministerstva.

Bohuslav SOBOTKA (zvukový záznam): Pan Zelinka již není náměstkem na ministerstvu financí a předpokládám, že v nějaké historické době již nebude pracovat pro ministerstvo financí.

Na detailnější otázku, týkající se odchodu Ladislava Zelinky z ministerstva financí, vicepremiér ministr financí Bohuslav Sobotka ještě dodává:

Bohuslav SOBOTKA (zvukový záznam): Pan náměstek Zelinka zodpovídal za úsek, ve kterém se nyní objevily na základě interního auditu ministerstva financí určité nedostatky. Čili do doby, než tato věc bude zcela jasná, jak z hlediska šetření ministerstva financí tak z hlediska možného šetření Policie České republiky, tak by podle mého názoru již neměl pro ministerstvo financí pracovat s výjimkou, řekněme, teď ještě bezprostředního období, kdy bude potřeba předat příslušné podklady.

Říká v rozhovoru pro BBC ministr financí Bohuslav Sobotka. Kdy definitivně končíte na ministerstvu financí, pane bývalý náměstku?

Jakmile mě nebude potřebovat vnitřní inspekce ministerstva.

To znamená, vy jste stále ještě na stoprocentní úvazek zaměstnán?

Kdepak, kdepak, mám nějakou mini mini mini dohodu o nějaké té vedlejší pracovní činnosti a pomáhám vnitřní inspekci.

To znamená, že na ministerstvu de facto zaměstnán nejste, pouze na nějakou smlouvu?

Přesně tak.

A ta smlouva je na jak dlouho?

Mám pocit asi na měsíc, nebo na dva s tím, že bude ale ukončena, jakmile nebude zapotřebí, abych pomáhal s těmi doklady, které inspekce prošetřuje.

Čím se budete živit?

Víte, že ještě nevím?

Zatím si berete dovolenou?

Přesně tak.

Náměstek, bývalý náměstek ministra financí, Ladislav Zelinka, děkuji, že jste do BBC přišel, někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Zelinka nevyloučil další spící účty

Právo, 24. 6. 2005 - „Nemohu vyloučit žádné další spící konto," prohlásil ve čtvrtek v BBC bývalý náměstek ministra financí Ladislav Zelinka. Reagoval tak na aféru, v níž část zaplaceného peruánského dluhu 1,5 miliónu dolarů roky ležela nepovšimnuta na účtech ČSOB, aby v roce 2002 firma Anper za jejich „vymožení" vyinkasovala 44 miliónů korun.

Jako základní prostředek, jak vyčistit bilanci vymáhání dluhů a vyloučit další nemilá překvapení, je porovnání vypořádání plateb ze zahraničí u ČSOB (která technicky část účtů pro vypořádání zahraničních pohledávek spravovala) a ministerstva financí a porovnání zjištěných údajů.

Zelinka by především sledoval ty transakce, kde k vyrovnávání pohledávek nedochází na vládní úrovni, ale složitými cestami přes prostředníky.

„Takových transakcí však nebylo mnoho, daly by se spočítat na prstech jedné ruky," prohlásil Zelinka. Pokud by nepřišel anonym upozorňující na podivnou transakci, nebylo by možné nic zjistit, řekl. Podle Zelinky na aféru mohl upozornit někdo, kdo si sám ulil peruánské peníze a nyní se cítí dotčen, že mu je druhá parta vzala.

„Vnitřním auditem nebylo možné zjistit, že někde mimo ministerstvo leží spící peníze," dodal. Podle něj za udáním může stát bývalý či současný zaměstnanec ministerstva.

Zelinka upozornil, že v souvislosti se snižováním početního stavu na ministerstvu se začala množit anonymní udání. Informace o spícím kontu mohli mít podle Zelinky prakticky všichni, kdo s deblokacemi přišli do styku od poloviny 90. let. Zelinka podle vlastních slov již nemá s ministerstvem pracovní vztah, pouze na určitou smlouvu pomáhá auditu při rozkrývání okolností peruánského konta.