Václav Moravec moderátor BBC

Pavel Telička ve studiu BBC

Přestávka či doba na rozmyšlenou, tak diplomaté interpretují ratifikační pauzu, kterou si začne vybírat Evropská unie v rámci evropské ústavní smlouvy. Na současném znění návrhu ústavy se nic měnit nemá, tvrdí premiér předsedajícího Lucemburska Jean-Claude Junker.

"Jsem optimistický v tom, že bude možné lidi přesvědčit o tom, že ústavní smlouva představuje správná pravidla pro budoucnost. Jsem naprosto přesvědčen, že se nám občany podaří přesvědčit," říká premiér Lucemburska Jean-Claude Junker.

Nejen o budoucnosti evropské ústavní smlouvy bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Ne jinak tomu je i dnes. Od mikrofonu co srdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem v bruselském studiu BBC je bývalý český eurokomisař Pavel Telička. Přeji vám hezký dobrý den do Bruselu.

Přeji dobrý večer do Prahy a zdravím BBC.

Začnu citátem jedné jediné věty, kterou jste vepsal do svého článku nazvaného Úmrtní list Evropské unie ještě nevystavujte, který jste publikoval 1. června v deníku Mladá fronta DNES. "Unie se ocitá v rozbouřených vodách." Konec citátu. dovede Pavel Telička odhadnout, kdy se rozbouřené vody Evropské unie uklidní?

Tak, rozhodnutí summitu k ústavě asi je to nejlepší možné a mám zde k dispozici čas na přemýšlení o hlubší veřejné diskusi v členských státech. Já doufám, že k ní dojde a řekněme, že ty rozbouřené vody by se mohly začít zklidňovat a uvidíme příští rok v červnu, zda se zklidní a zda bude Unie schopná postoupit o nějaký ten krok dále.

Vy myslíte, že to souvisí pouze s evropskou ústavní smlouvou nebo ty rozbouřené vody Evropské unie jsou daleko hlubší? Je více bouřek?

Jsou rozhodně hlubší. Myslím si, že vidíme kořeny především ve vnitropolitický situaci v jednotlivých členských zemích. Vidíme někde krizi politiky. Vidíme někde neutěšenou hospodářskou situaci. Myslím si, že těch faktorů, které sehrály roli, je podstatně více.

Dovolte, abych ještě zůstal u evropské ústavní smlouvy. Slabá a poničená, tak hodnotí Evropskou unii po problémech s ratifikací evropské ústavní smlouvy britské Timesy. Italský deník La Republica po rozhodnutí prodloužit termín ratifikace ústavy Evropské unie píše o, teď cituji doslova, "o novém černém dni". Jsou podobné charakteristiky na místě? Nový černý den?

Nedomnívám se, že to je nový černý den. Vy jste sám, pane redaktore, dal najevo, že je to vyústění prostě určité situace. Myslím si, že to, co se povedlo včera na summitu, je dobrý krok správným směrem. Já jsem rád, že se nenaplnily některé scénáře, pro které vystupovali i někteří čeští politici. Mě by celkem zajímalo, jak by teď na summitu rozhodovali třeba pan Topolánek nebo pan Zahradil se svým velmi ojedinělým stanoviskem. Jakmile ta situace ...

Myslíte, že opravdu stanovisko, že evropská ústavní smlouva je mrtvým dokumentem, že by ratifikační proces měl skončit? Vy si opravdu myslíte, že je to tak ojedinělé?

Co se týká stanovisek, jež zazněla na summitu, tak takto, že by to bylo podáváno, tak skutečně by to bylo stanovisko velmi ojedinělé, což neznamená ...

Dobře, ale když někdo přijede do Bruselu, tak nereprezentuje nebo nehájí stanovisko, které přeci jenom je diplomatičtější? Není například odklad referenda nebo umrznutí referenda, mohu-li použít toto slůvko, ve Velké Británii tím stejným východiskem, které zvažuje i Občanská demokratická strana, že ústavní smlouva je mrtvá, že nemá smysl ji dále ratifikovat?

Tak, podle mého je směrodatné, k čemu summit dospěl. Já si nemyslím, že to byla uhlazená diplomatická stanoviska. Ty pozice tam zazněly, ale nicméně skutečně takto krystalicky tak, jak to požadovala jedna část českého politického spektra de facto ukončit ten ratifikační proces a říci si nejenom, že ten dokument je právně mrtvý, a to si myslím, že není to téma teďko k diskusi zde v Bruselu, je to o tom, kam se bude ta diskuse a Unie dále vyvíjet, tak to stanovisko by zde bylo jednoznačně zcela ojedinělé.

Vy jste byl evropským komisařem za Českou republiku, i když poměrně krátkou dobu. Znáte důvěrně názory lidí v kuloárech evropských institucí. Vy sám jste očekával, že summit Evropské unie rozhodne o vybrání si oddechového času nebo přestávky týkající se evropské ústavní smlouvy. Čekal jste tento výsledek?

Myslím si, že zde v Bruselu a v kuloárech to bylo to asi nejpravděpodobnější vyústění, což samo o sobě ukazuje, že to byl scénář, který byl preferován rozhodně většinou. Samozřejmě byly jisté modely tohoto scénáře, byly určité odstíny, ale nicméně ten hlavní proud byl tento.

Pokud byste řekl nějaké Teličkovo ideální řešení oné krize, ke kterému summit Evropské unie nedospěl, jaké řešení v souvislosti s evropskou ústavní smlouvou by to bylo?

Já nechci používat slova ideální řešení, ale to, co už jsem řekl v úvodu, si myslím, že platí. Je to asi to nejlepší možné řešení, které včera zde zaznělo, ale to je to A a podstatné je to B, to znamená, co nyní bude následovat. Jak bude vypadat reflexe za určitý čas. Jak bude vypadat veřejná diskuse. Jestli to bylo jenom plácnutí do vody ze strany některých politických reprezentací členských států nebo jestli je to míněný vážně. Zda rovněž někteří politici budou schopni ...

Promiňte, ale tím, že nebylo řečeno B na onom summitu Evropské unie, neukazuje se, že de facto Evropská rada celou věc řešila, lidově řečeno, salámovou metodou?

No, já si nemyslím, že to byla salámová metoda. Já si myslím, že to, co mohlo včera zaznít, zaznělo, ale máte pravdu v jedné věci. Bude velmi důležité, co bude následovat nyní, a proto hovořím o tom B a uvidíme, jak ten další vývoj bude vypadat. Uvidíme taky, jak se jednotlivý ...

Počkejte, ale má otázka trvá. Neukazuje se výsledek Evropské rady, jednání Evropské rady jako svým způsobem špatný, když někdo řekne A, že si bere přestávku, měl by říci B, a to B jsme neslyšeli?

Pane redaktore, ta má odpověď rovněž trvá. Já jsem řekl, že to, co mohlo zaznít tady, to A, to zaznělo a zaznělo taky, jak si představují B. Ale bude velmi důležité, jak to B bude realizováno, a to si myslím, že je to podstatné.

Leadeři evropské pětadvacítky ve čtvrtek na summitu Evropské unie v Bruselu schválili roční ratifikační přestávku, jak bylo řečeno. Během ní chtějí s veřejností debatovat o důsledcích odmítnutí dokumentu ve francouzském a nizozemském referendu. Bude na státech samotných, zda dodrží původní termín referenda nebo ho odsunou. Teď cituji doslova premiéra předsedajícího Lucemburska Jeana-Claudea Junkera: "Na současném znění návrhu ústavy se ale nic měnit nebude," a Junker dodává: "Všichni se domníváme, že ústavní smlouva dává mnoho odpovědí na otázky, které si Evropané kladou, a proto si myslíme, že ratifikace musí pokračovat," říká Jean-Claude Junker a pokračuje: "Žádná lepší smlouva nebude, takže neexistuje ani vyhlídka na to, že by se jednalo o jiném znění návrhu," řekl doslova Jean-Claude Junker. Existuje, Pavle Teličko, něco, s čím byste ve vyjádření lucemburského premiéra nesouhlasil?

Já si myslím, že to je celkem přesná reflexe toho současného stavu a je to možné, takže, já bych řekl, že s Jeanem-Claudem Junkerem v tomto směru do značné míry souhlasím.

A co možná námitka, že trvání na textu současném, na textu současném evropské ústavní smlouvy může nadále eskalovat, řekněme, názory některých evropských zemí a názory části evropské veřejnosti proti tomu dokumentu?

Tak to, že se dohodlo, že bude hlubší reflexe a že bude věnovaná hlubší pozornost, že budeme mít hlubší diskusi, neznamená, že ten konec této diskuse je jasný a že to povede k tomu, že smlouva bude prosazená, nebo naopak, že to povede k tomu, že se od ní odstoupí, anebo že se najde jiné řešení. Já si myslím, že ...

Počkejte, neukazuje, je podle vašeho návrhu reálné, aby v rámci té přestávky se diskutovalo o tomto textu nebo by podle vašeho názoru měla být ona přestávka využita k tomu, že ten text bude mírně poupraven nebo pozměněn?

Ne, já si myslím, že ta diskuse nemůže být, rozhodně ne v té první fázi, primárně o tom textu. Já si myslím, že ta situace je podstatně složitější, že potřebujeme mít skutečně hlubší debatu o tom, kam se Evropská unie bude ubírat. Z toho potom může vyplynout co a jak, také na základě toho, jak bude probíhat ratifikace tohoto smluvního dokumentu v těch zemích, které se tímto směrem odeberou, tak teprve na základě toho bude možné vyhodnotit a posoudit určité závěry. V každém případě Unie je v krizi a myslím si, přestože se diskutovalo na evropském Konventu, na mezivládní konferenci, že byla snahou určitá diskuse, tak se potvrdilo, že asi jen krize dovede přitáhnout širší a hlubší pozornost k otázkám tohoto typu. A my jsme v ní. Myslím si, že ...

Podle vás je dobré, že Evropská unie nyní prožívá krizi, protože se začne hlouběji s veřejností diskutovat právě kvůli této krizi?

Tak, svým způsobem ano. Je vidět, že někteří politici selhali ve své schopnosti nastolit tato témata na vnitropolitické scéně a všichni velmi dobře víme, že ve Francii vůbec a v Nizozemsku částečně to odmítnutí se týká samotné ústavní smlouvy, a to nechci bagatelizovat. Zcela respektuji závěr, k němuž občané v těchto zemích dospěli, ale velmi dobře víme, že ta reakce veřejnosti se týkala ústavní smlouvy pouze částečně. Já si myslím, že musíme další vývoj v Evropské unii skutečně vrátit do veřejné diskuse, vtáhnout do toho občany. Jsem zvědavý, jak politici obstojí, vždyť si vemte diskusi v poslední době u nás především ze strany některých politiků. Já si myslím, že prakticky krom toho, že hovoříme o určitých absurditách typu Kazachstán do Evropské unie a podobně, což spíš vzbuzuje domněnku, že se snažíme dále tu Unii rozmělnit, tak ta diskuse o skutečném směrováním, o vizi a o jednotlivých politikách, kam by Evropská unie měla jít, u nás prakticky není a já doufám, že se tak stane.

O tom ještě bude v následujících minutách dnešního Interview BBC řeč. Existují chyby, ke kterým, když se podíváte zpětně, jak se tvořil text evropské ústavní smlouvy, existují chyby, ke kterým podle vašeho názoru došlo při tvorbě evropské ústavní smlouvy a nyní de facto se kvůli nim zadrhla ratifikace?

Tak, já jsem se snažil již poukázat na to, že ty kořeny zadrhnutí ratifikace jsou, bych řekl, mnohavrstevné a jsou v celé řadě dalších oblastí. Jakkoliv nepochybuji o tom, že došlo k určitému selhání politiků ve schopnosti skutečně přitáhnout pozornost a vysvětlit. Možná nicméně jedna chyba, která se přeci jenom odehrála v Konventu a která byla prosazena, že tento smluvní dokument byl nazván, de facto byl nazván ústavou a víme, že tento smluvní dokument, jakkoliv výrazně zjednodušuje smluvní základnu, zprůhledňuje, vytváří předpoklady pro zefektivnění Evropské unie, tak skutečným ústavním dokumentem není. Na tom se všichni shodnou.

Jaký název byste volil, když ústava se nabízí jako stručné krátké pojmenování a podle vašeho názoru bylo chybou, že ten dokument je nazýván ústavní smlouvou nebo ústavou?

Víte, já nechci být generál po bitvě. Těch generálů v České republice máme, je vidět, velmi mnoho. Nicméně já bych nazval možná tento dokument neutrální. To slovo ústava bych vypustil. Pokud jsme se rozhodli pro tento koncept, to znamená koncept relativně komplexního smluvního dokumentu zjednodušujícího smluvní základnu. Ale kdyby to byla, bych řekl, kdyby to byl jednodušší dokument, pak možná jsme si mohli volit toto slovo. Ale mě celkem, bych řekl, i pobavuje a je to svým způsobem pozitivní, že i z úst nejvyššího představitele, nejvyšších představitelů v České republice zaznívá, že by mělo dojít ke sjednání možná jiného dokumentu, jednoduššího, že by ta ústava měla vypadat nějak jinak, to znamená, i ti, kteří ...

Proč vás toto pobavuje, když to je logická námitka?

No, protože zaznívá od osob, jejichž názory dlouhodobě znám a vím, jak se staví k evropské integraci jako takové, jak se stavěly třeba k termínu vstupu České republiky do Unie, jak ...

Teď mluvíte o prezidentu Václavu Klausovi, o Mirku Topolánkovi?

Já mluvím o něm i o dalších lidech a samozřejmě zaznívaly hlasy, jak se u nás bude zdražovat, jak zemědělci zkrachují. Z těchto úst poznámky tohoto typu si myslím, že jsou pozitivním signálem svým způsobem, že se posouváme v těchto diskusích dále. Je otázka, do jaké míry skutečně jsou míněny vážně, do jaké míry je to určitá reflexe současné situace a možná určitá slovní hříčka.

Výsledky nové debaty o evropské ústavní smlouvě chtějí šéfové státu a vlád členských zemí vyhodnotit na summitu v červnu roku 2006. Ani takový odklad však podle předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa další integraci nezastaví. "Dospěli jsme k názoru, že chceme naslouchat evropským občanům a jak jsem už naznačil dřív, zahájíme svůj plán D, tedy plán demokratického dialogu a debaty," říká José Manuel Barroso a pokračuje: "Snažíme se znovu Evropskou unii spojit s jejími občany, to pokládám za pozitivní. Je pravda, že evropské instituce mají problémy. Je pravda, že problémy má i evropská ústavní smlouva, ale v těch institucích i v té ústavě je život. Evropská unie není ochromena. Unie se rozhodla pokračovat ve svém programu a reagovat na obavy svých občanů," říká šéf Evropské unie José Manuel Barroso. Můžete být, Pavle Teličko, teď konkrétní a říct, kterými kroky mohou evropští politici evropské instituce přesvědčit veřejnost, že Evropská unie není ochromeným projektem?

Já si myslím, že především si musíme uvědomit, že Evropská unie je společenstvím členských států a že ty problémy do značné míry vidíme tam. Že to je reflexe určitých nálad veřejnosti. Že to je vztah jedině k tomu, že Evropa se změnila. Je větší a nejsme na ni zvyklí. Někde je to absence ekonomických strukturálních reforem a vzhledem k tomu, že ta politická reprezentace, jak říkal i Barroso sám, šest dní v týdnu nadává na Brusel, co přichází odtamtud, tak se těžko můžeme divit, že sedmý den v týdnu hlasují jinak, to znamená, tam je třeba začít.

Buďte teď konkrétnější a srozumitelnější pro českou veřejnost. Představte si, že byste pokračoval v pozici evropského komisaře. Co byste na Evropské komisi říkal? Kterými kroky byste konkrétně obnovoval důvěru veřejnosti v Evropskou unii?

Tak já bych v první řadě chtěl říci, že první a základní otázka, že řada problémů má kořeny v jednotlivých členských státech a je neseriózní toto posouvat někam jinam. Naposledy to znovu dělal francouzský premiér de Villepin, když hovořil o rozšíření. Co se týká té evropské úrovně. Komise by měla sehrát důležitou roli v ekonomické agendě, to znamená k obnovení a posílení konkurenceschopnosti Evropské unie ve světě, a to jak v ekonomickém slova smyslu, tak i v politickém slova smyslu.

Může k tomu přispět přehodnocená Lisabonská strategie, tedy strategie, která předpokládala, že Evropská unie, země Evropské unie, lidově řečeno, dohoní ekonomiku americkou do roku 2010?

Já bych nechal takovéto politické klišé, srovnávat se s Amerikou, stranou, protože to byla zásadní chyba. To tam vůbec nepatří. Ale řekl bych, ano, může, ale znovu, když budeme hovořit o konkurenceschopnosti Evropské unie, tak to leží opět především v členských státech a chci vidět, jak budou probíhat některé strukturální, ekonomické a další reformy v těchto zemích. Pokud nebyly schopny některé země dosud, jak toho budou schopny v budoucnu, to znamená, vidíme tady určitou krizi politiky, ale vidíme rovněž určitou krizi vedení. Nicméně i na evropských institucích určitě je určité břemeno, to znamená, je tady určitá příležitost. Možná, že, když budeme hovořit o rozpočtu, ale jeden jediný konkrétní případ. Já bych chtěl ocenit celkem konstruktivní a státnickou roli Německa, který je samozřejmě největším plátcem do rozpočtu Unie. Nicméně, když se podíváme, kam ty peníze prioritně jdou, tak já postrádám podstatně větší investice do vědy a výzkumu a společně prostě s otevřeností té ekonomiky, společně s restrukturalizací, s některými reformami, tudy je třeba jít k tomu, aby Evropa a Evropská unie byly konkurenceschopnější.

A co možná námitka, že politici, evropští politici, němečtí, francouzští, čeští či jiní politici nebudou těch reforem ve svých národních státech schopni, to znamená, že bude pokračovat krize Evropské unie a bude de facto, dojde k procesu desintegrace Evropské unie?

Tak, já bych nemaloval tento černý obrázek. Já si myslím, že ...

Ale je na místě taková představa v případě, že k těm reformám a krize plné politiky v národních státech ...

Já si myslím, že to je na místě brát zcela vážně, ano, a já doufám, že toto poslední období přiměje politiky, a když ne je, tak veřejnost, protože skutečně takovou reflexi učinit a vytvořit příslušné tlaky. Já si myslím, že v některých zemích možná v horizontu roku, dvou, dojde k pozitivním posunům, a to samozřejmě může také výrazně ovlivnit diskusi o dalším směřování Unie a třeba i o ústavní smlouvě.

Teď mluvíte například o Francii a o Nizozemsku? Vy věříte, že může na domácí politické scéně dojít k takovým posunům, že dojde například k přehodnocení postoje Francie, Nizozemska k evropské ústavní smlouvě?

Tak si představte situaci třeba v sedmdesátých letech ve Velké Británii, k jakým zásadním změnám tam došlo, proč by k nim nemohlo dojít třeba ve Francii? Uvidíme ve Franci některé mladší dynamické, velmi otevřené, přímočaré politiky, to znamená, nelze toto vyloučit a pokud se Francie a nikdo jiný za ní nemůže rozhodnout, my jí to nemůžeme vnucovat, ale taky si myslím, že nám nepřísluší komentovat negativně, pokud se rozhodne Francie ústavní smlouvu v určité jiné situaci třeba za rok, za dva předložit opět k referendu, zvlášť po proběhnuvší hlubší diskusi, která nasměruje veřejnost v posuzování té otázky samé a nikoliv výrazů určitých antipatií k některým politikům, anebo reflexe složité situace ve Francii, anebo reflexe toho, že holt Evropská unie se rozšířila, už není tou malou Evropou, Evropskou unií, kde se Francouzi cítili jinak.

Pochopil jsem správně z vašich slov, abychom shrnuli výše řečené, že podle Pavla Teličky je Evropská unie nyní opravdu na rozcestí a pokud se nenajde dostatek rozumu, tak může dojít k desintegraci?´

Já si myslím, že jsem možná i v Interview BBC tak před rokem a půl, plus, minus, právě to slovo křižovatka zmínil, nicméně nechci hovořit o desintegraci. Já nechci podsouvat, že by to mohlo vést tamto, ale v prohlubování této krize samozřejmě nějakou roli může mít. Ostatně u nás zaznívají některé názory, jak neschválení ústavní smlouvy nebude mít žádný dopad. Já si myslím, že dnes konkrétně na jednáních o nové finanční perspektivě vidíme, že i jednání o ústavní smlouvě a některé vyhrocené pozice mají i, bych řekl, dopad právě na jednání o finanční perspektivě, prostě na život v Unii to dopad má.

Chcete tím říci, že vyhrocená jednání o finanční perspektivě jsou způsobena neúspěchem ratifikace evropské ústavní smlouvy některými státy?

Ne, já jsem řekl, já jsem tam vklínil spojku i, to znamená, chci tím říci, že samozřejmě, pokud, já nevím, třeba země x reflektuje situaci na své domácí scéně, tak jí to může utvrdit, zabetonovat v určitých pozicích, který brání nalezení konsensu nebo kompromisu v jednání o finanční perspektivě. Prostě je ta, to jedna strana, dvě strany, tři se můžou vmanévrovávat do takové situace. Znovu říkám, je to jeden z faktorů, které mají roli. Já neříkám, že primární, ale nelze to bagatelizovat slovy, že neschválení ústavní smlouvy, která jednoznačně měla vést k zefektivnění a vedla by k zefektivnění fungování Evropské unie, že nebude mít žádný dopad. To prostě není pravda a je to matení veřejnosti.

Mnohé ze zemí Evropské unie, které ještě neschválily evropskou ústavní smlouvu, se rozhodly odložit referendum o tomto dokumentu nebo jeho ratifikaci v parlamentu. Český premiér Jiří Paroubek v přestávce v ratifikačním procesu evropské ústavní smlouvy říká:

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam): Bude velká volnost v jednání v tom příštím roce, to znamená, kdo chce, bude pokračovat v ratifikačním procesu. Jinak řečeno, asi velmi pravděpodobně bude v ratifikačním procesu pokračovat Lucembursko, některé další státy, ale budou jiné státy, které se mohou rozhodnout jinak, že tedy získají jakousi přestávku a budou pokračovat v tom ratifikačním procesu po přestávce.

Český premiér Jiří Paroubek dále tvrdí, že se zřejmě i v České republice posune termín pro ratifikaci, kterou chtěla původně vláda spojit s volbami v červnu roku 2006. Vhodný termín se Paroubkovi zdá na přelomu let 2006 a 2007. Považuje bývalý český eurokomisař Pavel Telička, host Interview BBC, tento termín za vhodný?

Tak, pan premiér asi bude vědět lépe než já, protože je na domácí politické scéně a rovněž se účastní přímo těch jednání. Nicméně myslím si, že ten termín nemusí být nerozumný, ale spíš bych dodal, není až tak možná podstatné, kdy konkrétně by referendum se konalo, ale co mu bude předcházet, jaká diskuse mu bude předcházet, jak budou koncipovány otázky. Já považuju referendum za velmi žádoucí, za velmi užitečné, protože by bylo dobrý, aby česká veřejnost dala svým politikům mandát, kam mají spoluřídit Evropskou unii, aby někdo si nebral do úst, ať už z jedné, nebo z druhé strany, vůli lidu, která de facto není vyjadřovaná jinak, než relativně povrchní z logiky věci průzkumy veřejného mínění.

Když mluvíte o průzkumech veřejného mínění, dovolte, abych se u nich zastavil. Po odmítavých referendech se nyní zdá, že i Češi, Moravané a Slezané by evropskou ústavní smlouvu odmítli. Podle aktuálního průzkumu agentury STEM by proti ní hlasovalo padesát osm procent lidí. Před plebiscity ve Francii, v Nizozemsku by přitom Češi, Moravané a Slezané evropskou ústavní smlouvu schválili. Jak teď přesvědčit veřejnost, která je čím dál více skeptická k tomu dokumentu a padesát osm procent lidí by ho ...

Ale já s vámi, pane redaktore, nesouhlasím. Jak můžeme říci, že veřejnost je skeptická k tomu dokumentu, když de facto veřejnost pořádně neví, o čem ten dokument je. Je to především reflexe toho ...

Počkejte, chcete tím říci, že názor těch zhruba padesáti osmi procent lidí je názorem povrchním?

Ne. Když mě necháte domluvit, tak já vám řeknu, co chci říct. Já chci říci, že byl určitý názor před referendy ve Francii a v Nizozemsku, ten názor byl velmi silný, nicméně já jsem ho ani tehdy nepřeceňoval. Proběhlo ne referendum ve Francii, ne referendum v Nizozemsku a u nás tato otázka samozřejmě získala opět na popularitě a především ty antiústavně smluvní síly velmi silně, bych řekl, vystupovaly veřejně. To má dopad na veřejné mínění. Já si myslím, že první, co potřebujeme, je skutečně solidní komunikační strategie, která bude velmi objektivní, kde bude dán prostor oběma stranám a nechť občané se postupně seznámí jak s tímto, tak i s tím, jaké scénáře dalšího vývoje Evropské unie v jednotlivých oblastech jsou, nechť se vyjádří, já si myslím, nechť dají signál a pak si myslím, že se nebude stávat to, že může politik jednoduše říci, že česká veřejnost je proti něčemu a zároveň ten samý průzkum ukazuje, že ta informovanost je velmi slabá nebo že v zahraničí budeme říkat: "Chceme, aby se Evropská unie, podporujeme rozšíření Evropské unie," a řekneme pět zemí, které někde leží v Asii. Jako to není můj názor ...

Chcete tím říci, že, pokud byste měl ty pravomoci, tak byste nyní okamžitě spustil informační kampaň. Vláda uvažuje v letošním roce o vyčlenění zhruba osmdesáti milionů korun, v roce příštím možná až dvě stě milionů korun, že byste tyto peníze vyčlenil na informační kampaň a část z nich dal i lidem, kteří jsou proti evropské ústavní smlouvě?

Ale samozřejmě, že ano, protože přeci my nemůžeme chtít tvrdit, jak někteří lidé tvrdí, že budeme dávat peníze do informování veřejnosti jenom, když se bude schvalovat ústavní smlouva, anebo nějaká smlouva nebo bude nějaké referendum. To je přes můj ...

Považujete za špatný názor, promiňte, považujete tedy za špatný například názor předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska, který tvrdí, že po odmítavém referendu ve Francii a Nizozemsku by informační kampaň měla být pozastavena?

Ale jak bude možná, pokud by býval řekl, že by měla být pozastavena, aby se prodiskutovala její obsahová náplň, její směřování, tak bych souhlasil. Pokud to mělo být kategoricky pozastavení této kampaně, tak s tím nesouhlasím. Jak chceme informovat veřejnost? Vždyť budeme dělat stejné chyby, jako právě se dopustily ty země, které prochází už tím ratifikačním procesem, ty starší členské státy, kde veřejnost skutečně je odtažena od procesu evropské integrace. Jestli chceme totéž, no, pak si řekněme: "Ano, přestože vyhazovali jsme peníze po léta někde jinde, tak prostě tady ušetříme, já nevím, sto nebo dvě stě milionů korun, no, a budeme veřejnost držet znovu prostě v neinformovanosti." Nespoléhejme na to, bohužel tomu tak je, že každý občan, že veřejnost jako taková si bude ty informace hledat sama, bude se do toho ponořovat sama. Tady je zodpovědnost politiků v naší zemi, aby tyto informace poskytli. Já si myslím, že to znamená rovněž určité investice.

To znamená, že podle vašeho názoru by měla co nejrychleji ona informační kampaň začít?

Ano, ale neměla by být výlučně o ústavní smlouvě. Já si myslím, že my jsme měli informační kampaň nebo strategii nebo co to bylo před vstupem do Unie. Tam jsme se dostali. Vidíme, že nám roste popularita členství v Unii, ale teď musíme udělat ten další krok. Teď jsme už jedním z těch řidičů. Kam chceme řídit Evropskou unii, jaké jsou představy a já si myslím, že je třeba veřejnosti informace poskytovat, a to bohužel bez investic nelze.

Chcete tím říci to, na co jsem se vás ptal, když jste ještě byl eurokomisařem, kdy se v České republice velmi obtížně rodil dokument koncepce a politika České republiky uvnitř Evropské unie po vstupu země do Evropské unie, kterou dodnes de facto vláda neschválila?

Tak, ono to je samozřejmě na jedné straně o vládní koncepci, ale zcela jistě politické strany budou mít své představy. V České republice se blíží volby, tak je to další příležitost. Prostě zcela jistě pro mnohé vyprofilovat, kam chtějí posouvat, takže možná svým způsobem paradoxně můžeme ušetřit, že to bude součástí předvolební kampaně, ale nemůžeme se na to spolehnout. Takže koncepce je jedna věc, určitě Česká republika musí mít svou koncepci, musí mít svou evropskou politiku, musí vědět své priority, obecně ...

Podle vašeho názoru, podle pozorovatele Pavla Teličky, má je, nebo nemá?

To je, a teďko, já nemám důvod uhýbat z odpovědi, ale já si myslím, že přeci jenom už jsem ponořenej do řady dalších věcí, takže ta odpověď nemusí být úplně, bych řekl, objektivní, ale řekl bych, že se o to pokouší, ale že tady přeci jenom je ještě určitý deficit. Já tady vidím celkem silný drive teďko ze strany vlády, především premiéra, tak doufám, že se tak stane. Zatím tam vidím deficit.

Ve kterých oblastech? Buďte stručný.

Tak, to se nedá říct jenom v jedné nebo v druhé oblasti. Já si myslím, že nemůžeme zjednodušovat členství v Unii na zahraničněpolitické otázky. Je fantastický jako, jak si počínáme v některých zahraničněpolitických otázkách, že máme pevné priority - Kubu, Blízký východ, ale to je pak identifikace s tím, že Evropská unie je zahraniční politika, a to není. Já si myslím, že de facto můžu říci, že to je napříč jednotlivými politikami, právě že bychom si měli jasně ty priority vymezit. Měli bychom si vytvořit svou evropskou politiku, měli bychom mít jasno o nástrojích. Měli bychom mít určitou vizi. Měli bychom mít lidi na správných místech a já si myslím, že tady prostě při vší úctě je ještě určitý, určitá domácí úloha.

Konstatuje bývalý evropský komisař Pavel Telička. Děkuji, že jste byl v bruselském studiu BBC.

Já děkuji za pozvání.

Děkuji, že jste si udělal čas na pořad Interview BBC.

Děkuju. Zdravím vás do Prahy. Na slyšenou.

Přeji vám hezký zbytek dne. Pavel Telička, host Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.