Václav Moravec moderátor BBC

Ivan Wilhelm ve studiu BBC

Reforma, reforma a zase reforma, slovo, které se v souvislosti s financováním a strukturou českých vysokých škol ozývá čím dál častěji. Ministryně školství Petra Buzková v rozhovoru pro BBC potvrzuje, že vláda je připravena reformu vysokých škol podpořit i finančně.

Petra BUZKOVÁ (zvukový záznam): Vláda schválila systém reformy financování vysokých škol, včetně finančních nárůstů ve státním rozpočtu pro příští dva roky a i v roce 2005, tak v roce 2006 i 2007 by se mělo zvyšovat o dvě a půl miliardy ročně.

Říká v rozhovoru pro BBC česká ministryně školství Petra Buzková. Nejen o reformě vysokých škol v České republice bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl rektor Univerzity Karlovy v Praze, profesor Ivan Wilhelm. Vítejte v BBC. Hezký dobrý den.

Děkuji za pozvání.

Zhruba za půl roku vám vyprší mandát ve druhém funkčním období rektora Univerzity Karlovy v Praze. Když se podíváte na pět a půl roku strávené ve funkci rektora, je nějaký problém, se kterým se vám velmi obtížně podařilo hnout?

Těžká otázka, těžká otázka i pro mne. Všecky ty úkoly a všecka ta práce byla velmi zajímavá, to byly věci, který, které pro mě znamenaly poměrně významný jaksi osobní vklad. To samozřejmě znamenaly také celou hromadu nových tváří, nových lidí, se kterými jsem přišel do styku, se kterými bych se jinak neznal. Já myslím, že to byla práce spíš bych mohl říci zajímavá, anebo velmi zajímavá a pak ještě nejzajímavější. A ty věci, já myslím, že nešly úplně snadno, ale kdyby šly snadno, tak by nebyly zajímavé.

Už bilancujete tím, že se blíží pomalu ale jistě volba rektora Univerzity Karlovy?

Ne, jenom stříhám metr.

Stříháte metr. To se tak těšíte, až skončí druhý mandát a ...?

No, ne těším, ale jaksi očekávám to, není to věc, která by najednou přišla, že zítra už nepřijdu na rektorát, tak to není. Je to šest a půl měsíce a mezitím ještě bude hromada událostí a hromada povinností, které budu muset dělat.

Pokusím se inovovat svoji první otázku, či ji pozměnit, existuje nějaký dluh Ivana Wilhelma, který s největší pravděpodobností bude předán vašemu nástupci?

Obávám se, že bude.

Který to bude?

Bude, samozřejmě bude jich více, ale takový, který mě dosud mrzí a kdy já jsem předpokládal, že se povede udělat mnohem menší, tak to je otázka toho institucionálního financování výzkumu na Univerzitě Karlově. To souvisí právě s tou reformou vysokých škol, souvisí to s tím, že vlastně se podařilo s úsilím několika let dospět k tomu, že reforma vysokých škol bude odstartována tímto reformním krokem, kdy bude jednak posílen výzkum na vysokých školách, ale selektivním způsobem. A to byla věc, do které já jsem vkládal mnoho, nejenom úsilí, protože to je celkem lhostejno, ale mnoho nadějí a myslím si, že to se nepovedlo úplně dobře. Proběhlo na samém závěru minulého roku a na začátku letošního roku celá řada i medializovaných zpráv kolem té záležitosti.

To znamená, že se vám ten současný systém financování výzkumu na vysokých školách ne zcela líbí, a to bude jeden ...

Systém se mně líbí, systém prostě já zase beru tak, jak ho život vytvořil nebo parlament, že, život jménem parlament, jak ho vytvořil. Ale tak, jak je aplikován, tak, jak je pak promítán do těch reálných konců, tak s tím samozřejmě nejsem spokojen, protože celá řada návrhů, které univerzita například předkládala a které byly naprosto kruciální a které ...

Jako například?

No, jako například výzkumný záměry na přírodovědecké fakultě, kdy nám se podařilo udělat to, že vůbec na univerzitě tyto projekty znamenaly výraznou integraci univerzity. To není tak vidět na přírodovědecké fakultě, ale třeba na pěti lékařských fakultách je to zcela, zcela názorně předvedeno, že celá řada projektů, které byly navrhovány, procházejí naskrz fakultami, protože máme pět lékařských fakult. Na přírodovědecké fakultě tedy byla zase integrována ta věc tak, že byl jeden, jeden návrh záměru, který se týkal všech pracovišť a všechny tematiky chemické, dvě tematiky biologické, protože ono to nešlo propojit dohromady, na kolik byly rozdílné, no, a pak geologická. Bohužel to bylo vyhodnoceno tak, že nedostaly podporu žádnou, a tím pádem celá chemie na přírodovědecké fakultě jakoby by byla odsouzena k zániku. Ale Univerzita Karlova si nemůže dovolit zůstat bez chemie, zůstat bez biologie, to prostě je naprosto vyloučená věc, to já bych musel okamžitě ne podat výpověď, ale zahrabat se kilometr pod zem.

Co může váš nástupce ve funkci rektora, když toto považujete za jeden z největších dluhů, financování výzkumu vysokých škol, respektive toho, jak se získávají právě výzkumné záměry a jak byly přerozděleny, což byl ten jeden z největších problémů? Jak může tuto situaci změnit váš nástupce?

Právě to je to, že bohužel mně už se ani technicky nepodaří tuto situaci napravit tak, aby byla napravena. Zatím ji řešíme tak, že je ..., tedy přijali jsme jakési náhradní řešení, ale samozřejmě takto se ve výzkumu pracovat nedá, náhradním flekováním. Ty lidi potřebují mít perspektivu, ta věc se musí promítat do několika let dopředu, nejenom proto, že potřebují vědět, co bude za rok, co bude za dva, ale hlavně potřebují vědět, co budou ..., co se bude na té fakultě odehrávat. Nelze vytvořit vědecké pracoviště ze dne na den nebo z noci na ráno a pak ho zase z noci, z večera na ráno přeměnit. To prostě je vyloučená věc. Každé to pracoviště zraje, potřebuje mít určitou, určité bezpečí, určitý moment stability. Takže toto bude bohužel na nového rektora, aby to dotáhnul do konce.

Ještě nějaký dluh, nebo toto je ten jediný?

Toto je ten, který mě mrzí nejvíc.

Když jsem si pročítal vaše volební prohlášení, se kterým jste v říjnu roku 2002 předstupoval před Akademický senát Univerzity Karlovy, jmenoval jste několik úkolů, větší počet zahraničních stáží pro studenty, vzrůstající počet doktorandů, lepší strukturace bakalářských, magisterských a na ně navazujících doktorandských programů. Které z těchto tří oblastí, která z těchto tří oblastí není zdaleka podle vašich představ, tak, jak jsem je citoval z toho vašeho projevu?

No, tak nemůžu říct, že zdaleka není, myslím si, že i zblízka je, abych to parafrázoval.

To znamená, že toto jsou splněné úkoly Ivana Wilhelma?

No, jako ony ty úkoly nejsou tak jako bezezbytku splněny nikdy. Pokud jde o mobilitu studentů, o jejich vysílání a přijímání, tak ty počty těch studentů, které se daří vysílat na semestr, na dva, tak narůstají každý rok, čili každý rok je možné se přesvědčit na té ..., těch statistických údajích, že to narůstá. Za minulý rok my jsme vyslali více než šestnáct set studentů do zahraničí a více než čtrnáct set jsme jich přijali tady v Praze, kdy u nás studovali minimálně jeden semestr, ale většinou dva. Musím říci, že to nejenom, že je největší počet, tedy největší mobilita mezinárodní v České republice, ale asi se neví, že je to největší mobilita, jaksi nejrozsáhlejší mobilita univerzity ze všech nově přistupujících zemí do Evropské unie. Takže v této, v těchto statistických číslech je Univerzita Karlova na třetím místě v Evropské unii vůbec.

Dovolte, abych teď znovu citoval vaše slova, vy jste v obou funkčních obdobích na pozici rektora, jak už jsem také zmiňoval, prosazoval rychlý přechod na strukturované studijní programy. To je ono bakalář, magistr a pak doktorand. Například v březnu jste při setkání rektorů střední a východní Evropy v Praze řekl, cituji doslova: "Česká veřejnost není na bakaláře jako plnohodnotné vysokoškoláky zvyklá a také zaměstnavatelé si musejí uvědomit, že takto vzdělaný člověk je ten, kterého potřebují," konec citátu. Jednoduchá otázka, co podle vašeho názoru brání především, aby zaměstnavatelé i veřejnost si zvykli na to, že bakalář, který ukončí studium, je plnohodnotně vzdělaný vysokoškolský člověk?

Ano, je to plnohodnotné vysokoškolské vzdělání, je to taky kvalifikace, je to dneska věc, kterou se podařilo prosadit v rámci kvalifikačních kritérií v rámci celé Evropské unie. Čili je to záležitost mezinárodní ...

Ale stále je něco, co brání české veřejnosti, aby si rychleji zvykla.

Aby si zvykla.

Co tomu brání?

Je to, že si nemůže zvyknout.

To znamená, ten konzervativní až tradicionalistický ...

Je to ta tradice, ano.

... přístup? Není možné říci, jak by například státní instituce či jiné orgány mohly pomoci k tomu, aby bakalář byl rychleji přijímán jako plnohodnotný vysokoškolský ...?

No, já se domnívám, že velmi by pomohlo, kdyby třeba v těch státních institucích, které jsou řízeny státem a kde to záleží na těch, jaksi to nomenklaturní přibírání závisí na rozhodnutí státu, kdyby stát například zaváděl ta tabulková místa s požadovanou touto kvalifikací, kdyby se otvíraly tyto záležitosti, kdyby se jaksi směleji do toho vstupovalo. Já se domnívám, že v zdravotnictví toto už docela začíná fungovat, že zdravotní sestry bakalářky specializované a tak dále, že je to záležitost, když v těch nemocnicích a v těch klinikách a tak dále, tyto zdravotnické kvalifikace se uplatnily, že já se domnívám, že ministerstvo práce vidí, že by to šlo. A bylo by dobře, kdyby například tímto směrem státní orgány také potlačily. Já chápu, že je těžké nařídit soukromé firmě, koho má přijímat a s jakou kvalifikací, ale státní instituce by si to dovolit mohly.

Dovolte, abych se teď vrátil k reformě vysokých škol, abychom se věnovali tomuto tématu. Školský expert OECD Jan Koucký v Hospodářských novinách 7. února roku 2005 prohlásil, cituji doslova: "V České republice zatím vysoké školy vyučují všechny jakoby stejně, což by se mělo změnit. Bylo by dobré systém vysokých a vyšších škol mnohem více rozrůznit," konec citátu. Podepsal byste tuto citovanou tezi?

Ano, ano. Já se domnívám, že to je ..., takto, takto se život vyvíjí.

Nebrání se tomu ale samy vysoké školy, to znamená, aby došlo přece jenom k většímu rozrůznění, protože ne všichni, když budou učit všechno, tak se to samozřejmě bude dotýkat i těch lidí, kteří na vysokých školách učí a podobně?

To je věc, o které právě taky šlo nebo jde pořád v té reformě. Ta reforma nebo ta změna, která probíhá, nedotýká se jenom České republiky. Zcela zodpovědně mohu říci, že ve většině, nebo v menší míře, ale spíš ve větší se týká všech států Evropy opět, a to nejenom Unie, ale všech států Evropy. Já se domnívám, že s reformou mají mnohem více starostí například v Německu, než v České republice. Mnohem méně naopak starostí ve Velké Británii než v Německu nebo v České republice, čili ..., ale ta reforma probíhá všude. Je to potřeba změnit a souvisí to tedy s tím také, jak rozrůznit ty školy, protože je potřeba je otevřít mnohem většímu počtu lidí, čili musí dojít k takové té masifikaci, významné masifikaci toho vzdělání nebo toho, toho poskytování této služby.

Dovolte teď, pane profesore, tady vstoupím do vaší řeči, vy mluvíte o ještě větším otevření se ...

Ano.

... vysokých škol studentům. Váš nástupce nebo nástupce v pozici rektora nebudou řešit ten problém, že například za pět, za osm let v souvislosti s populační křivkou v České republice, která klesá, tak je velmi pravděpodobné alespoň ze statistik, které jsem četl, že při současných kapacitách vysokých škol by teoreticky místa na univerzitách za pět až osm let mohla převýšit počet maturantů. To znamená, jak ještě víc otevírat vysoké školy, když za pět, osm let téměř vysoké školy budou moci vzít každého maturanta?

No, zkuste to říct těm letošním maturantům, ať osm let počkají, a pak, že se na ně dostane.

Vy si myslíte, že tedy nebude problém za pět až osm let, že by se měl snižovat počet lidí přijímaných?

Ale zase to není žádná tragédie, pokud se bude ..., počet přijímaných ne, já jsem rozuměl, jestli by se měly pak snižovat kapacity na vysokých školách. Tak, jestli bude přebytek, tak se budou snižovat, to není /nesrozumitelné/ Vytvoří se X studijních míst a těch X studijních míst musí vydržet sto let a nesmí se to ani snížit, ani zvýšit, ale my jsme se vrátili k té původní otázce, těch úkolů je víc. To není jenom masifikace toho vzdělání, to je taky jistá excelence. To nelze očekávat od všech. Nemohou všichni se otevřít a být všichni excelentní. Čili je potřeba si rozdělit tyto úkoly, je potřeba se otevřít a to vzdělání poskytovat mnohem většímu počtu, ale je potřeba také zvyšovat tu laťku tam, kde jsou pro to podmínky a poskytovat taky tu excelenci, to je spojeno s výzkumem a s excelentním výzkumem, špičkovým výzkumem nejenom v rámci Evropy, protože to už dneska taky vlastně je pasé, čili je to ..., o tom je ta reforma, prostě rozrůznění, to, na co jste se ptal, nebo co říkal Jan Koucký, to rozrůznění tady těch, těch standardů, že jo, studijních a vzdělávacích a taky výzkumných.

V souvislosti s reformou vysokých škol se mluvilo také o penězích. Teď si poslechneme Petru Buzkovou. Reforma vysokých škol, několik let odkládané téma, nyní se postupně naplňující, podle ministryně školství Petry Buzkové vláda počítá i s tím, že reformu vysokých škol podpoří penězi.

Petra BUZKOVÁ (zvukový záznam): Vláda schválila systém reformy financování vysokých škol, včetně finančních nárůstů ve státním rozpočtu pro příští dva roky a jak v roce 2005, tak v roce 2006 i 2007 by se mělo zvyšovat o dvě a půl miliardy ročně. Nová vláda premiéra Paroubka mě teda ústy pana premiéra i ústy ministra financí, pana Sobotky potvrdili, že počítají s tím, že tento závazek i tato vláda splní, to znamená, tyto finanční prostředky by měly být.

Konstatuje česká ministryně školství Petra Buzková. Počítám správně, že podle rektora Univerzity Karlovy, profesora Ivana Wilhelma, hosta Interview BBC, teď už peníze nejsou ten problém v souvislosti s reformou vysokých škol, když vláda přislíbila a vláda prý splní, jak jsme slyšeli od Petry Buzkové?

Tak peníze jsou problém pro všechny vysoké školy kdekoliv na světě, i když je to problém poněkud jiný, než byl, řekněme, před čtyřmi roky nebo třemi roky. Je to záležitost, která pálí vždycky každého rektora nebo představitele vysoké školy, protože vždycky je možné změnit, zdokonalit, zlepšit tu soustavu uvnitř každé té vysoké školy.

Chcete tím naznačit, že ty peníze, ke kterým se vláda zavázala v následujících dvou, třech letech, jsou stále ještě nedostatečné na dobrou reformu českých vysokých škol?

No, já to mohu říci ne diplomaticky, ale zcela jasně odpovím na tuto otázku tak, že pro ten první rok, to je 2005, kdy jsme začínali dnes náš rozhovor o tom, že je celá řada projektů, který v rámci schvalování výzkumných záměrů nedostaly prostředky i při možná dobré vůli ministerstva, protože nebyly ty prostředky, a byly to kvalitní návrhy, tak je vidět, že ty peníze tam sházely, přičemž šlo o navýšení prostředků více než o miliardu peněz jenom na ..., účelově na ty výzkumné záměry. My jsme dostali tedy na tu reformu pro letošní rok nárůst asi 2,8 miliardy korun, ale to, jak byla nastavena ta reforma, ten první krok nebo první rok té reformy, tak se by dokázaly ty školy zkonzumovat nárůst čtyři a půl miliardy. Prostě tento stát na to dal 2,8 a je vidět pak, jak ta reforma skřípe, jakých nedostatků se pak můžeme na tomto ..., jaksi se promítají, že jo, do toho celého vývoje.

Tedy, pokud tu vaši odpověď řeknu ještě méně diplomaticky, nebo dovolím si ji shrnout ještě méně diplomaticky, tak ona reforma skřípe proto, že i ty peníze přislíbené vládou, nejsou zcela dostatečné na dobrou reformu?

Ano.

To znamená, že ...

Rozdíl mezi nárůst čtyři a půl miliardy a 2,8 je významný. Jestliže čtyři a půl miliardy se sníží na čtyři miliardy, tak si, řekneme, že: "Pane rektore, nemáte tady teďka co brečet, protože to přece není zase tak hrozný rozdíl," ale rozdíl čtyři a půl a 2,8 je významný rozdíl.

Znamená to, že ona reforma vysokých škol tím, že je podfinancovaná i v letech následujících, nebo jde pouze o rok 2005?

Tak ten dluh těch dvou miliard z toho prvního roku se bude zase promítat dál. V každým roce je trošku, tam už nejsou ty rozdíly tak zásadní, ale ty dvě miliardy z toho prvního roku se budou ..., jaksi pohrneme před sebou a budou se promítat dál a dál.

Mohou svým způsobem i tu reformu nějak ohrozit tyto dvě miliardy dluhu?

Já bych to neviděl, nezdá se mně, že by mohly přímo ohrozit. Byl bych velice nerad, kdyby jakkoliv došlo k jakémusi distorzi, že jo, celého toho procesu, protože se domnívám, že to je skutečně historický jaksi mezník dneska a všude v té Evropě, jak jsem již předeslal, se nejenom o tom mluví, ale všude se takto také koná, takže si myslím, že to by mohlo být docela tragické pro celou soustavu vzdělávací, nehledě tedy na tu soustavu vysokoškolskou.

Chcete tím říci, že by bylo dobré, kdyby vláda našla ještě dodatečné dvě miliardy nebo dvě a půl miliardy, aby ta reforma nebyla tímto způsobem deformována?

Tak ve skutečnosti bych řekl, že legrační dvě miliardy, protože to by znamenalo, nevím, jednu desetinu jednoho gripenu nebo něco takového.

Když se zaměříme na součást reformy vysokých škol, tak součástí reformy vysokých škol je i reforma kolejného. Od října totiž mají studenti dostávat adresné příspěvky na ubytování, zatímco stát přestane dotovat lůžka na kolejích. Uskutečnila se demonstrace, poslechněme si zvuk, který zazněl koncem května na té demonstraci.

Osoba (zvukový záznam): Studenti, kteří si sami vydělávají na živobytí, budou tímto zdražením zásadně ohroženi a bude to pro ně velká komplikace. Ceny kolejí už dneska jsou poměrně vysoké.

Tak demonstrovali studenti na Václavském náměstí, oproti předpokladům to bylo několik desítek studentů. Ta demonstrace nebyla nijak masová. Ti studenti, kteří květnovou demonstraci organizovali, tvrdí, že bydlení na kolejích se zdraží až na čtyři tisíce korun a stane se tak pro některé studenty nedostupné. Překvapila vás, pane rektore, ta nízká účast studentů?

Ne.

Vy jste ji očekával?

Já jsem si nepředstavoval, že ..., já jsem bohužel v posledních dnech května nebyl v Praze, jsem byl služebně v zahraničí, takže nebyl jsem přímo u toho, ani autentické zprávy nemám, ale tak, jak jsem si tu záležitost já promítal, protože žiju v tomto prostředí a stýkám se se studenty, tak myslím si, že zejména na Univerzitě Karlově jsme věnovali této záležitosti opravdu mnoho času a mnoho energie právě v rozhovorech se studenty.

A vidíte, a já jsem se vás chtěl zeptat, zda náhodou jste nepodcenili problematiku reformy kolejného, protože protestní hlasy se facto ozvaly výjimečně pouze z Univerzity Karlovy, zatímco ostatní univerzity, ostatní studenti s reformou kolejného, kde, jak říkám, peníze půjdou přímo na studenty, nikoliv na koleje, tak s tímto novým systémem souhlasí.

Já se domnívám, že studenti Karlovy univerzity také s tím souhlasí, že nesouhlasí s tou konkrétní výší, jak se co všechno promítá, a to je záležitost, která je přece jenom specifická pro každou vysokou školu, protože Univerzita Karlova má relativně široký park, poměrně dost velkou kapacitu ubytovací v těch kolejích. Jenom bych připomněl, že my jsme před dvěmi roky koupili areál v Jižním Městě, kde jsme získali na patnáct set lůžek pro studenty a tu záležitost, teda ten majetek pořád ještě splácíme a ještě ho budeme tři, čtyři roky splácet, takže to se všechno pak promítá do nákladů těch kolejí. Takže o to pak dneska ty náklady na to kolejné jsou tedy vyšší na Univerzitě Karlově. Ale zase tam, kde ty kapacity jsou malé, nebo kde, řekněme, to není ..., ten provoz není náročný, tak samozřejmě mohou být nižší. U nás ty budovy, ve kterých koleje sídlí, tak jsou poměrně staršího data stavby, jako stavby a tudíž i ty náklady na jejich údržbu, na jejich modernizaci a tak dále, to všecko jsou věci, který dnes se musí pořídit z toho, z toho příjmu těchto kolejí. Nejenom z kolejného, pozor, nejenom z kolejného, ale z příjmů, které mají.

Myslíte, že ..., opět vstupuji do vaší řeči, že správa kolejí a případně menz dělá maximum proto, aby získala peníze i jinými cestami, než jen od studentů, to znamená, aby se nepromítly vysoké náklady správy kolejí právě do výběru kolejného a neobjevili se studenti, kteří budou muset skončit se studiem vysoké školy, protože nebudou mít na kolejné?

Já bych skoro řekl, že takovýto faktický důvod nebude.

Byť studenti tvrdí, že se může, že se mohou objevit, to byla jejich argumentace na Václavském náměstí.

Ano, tak může ...

Vy myslíte, že je lichá?

Může se objevit. Já se domnívám, že, že by se objevit jako neměla, protože je vždycky možné tu situaci vyřešit u každého konkrétního studenta. Studenti od nás, tedy ne padesát tisíc studentů, který má Univerzita Karlova, ale prostě jejich představitelé, předsedové kolejních rad, grémium kolejních rad, sociální komise akademického senátu, to jsou všechno orgány složeny ze studentů. Ti to procházeli také, systém hospodaření těch kolejí a také nenašli nikde, neobjevili, jednak neobjevili, že by peníze, které ty koleje vlastně získaj nebo prostředky, které získaj, že by šly někam jinam, než na provoz těch kolejí zase. Čili to neteče jinam. Univerzita z toho korunu nepotřebuje pro svůj provoz. Samozřejmě, že to tak je. A druhá věc je, aby se tam dalo něco ještě zefektivnit zásadního, tak také se nenašlo. Čili samozřejmě můžeme o tom mluvit, že támhle se dá ušetřit ještě pětikoruna nebo i možná tisícikoruna, ale ne tak, že to sníží významně kolejné.

Závěrečné téma rozhovoru s rektorem Univerzity Karlovy v Praze, profesorem Ivanem Wilhelmem Univerzita evropského sjednocení, projekt, ve kterém figuruje i vaše jméno a projekt, se kterým jste přišli před několika lety, velmi aktivní v tomto projektu byl i senátor, někdejší senátor Josef Zieleniec, nyní europoslanec. I on v rozhovoru pro BBC řekl zcela jasně, že má obavy, že se už tento projekt nepodaří uskutečnit, protože jeho vhodná doba se promeškala. Není Ivan Wilhelm de facto jediným člověkem, který věří, že v České republice bude fungovat univerzita evropského sjednocení, jak jste v tomto týdnu řekl, předpokládáte, že by mohla začít fungovat od roku 2006?

No, ne, ne, ne, takhle ne. Domníváte se, že jsem jediný prosťáček v tomhle státě, který se domnívá, že by to takto mohlo zafungovat?

Z těch, kteří stáli u toho projektu, protože, když Josef Zieleniec řekne, že doba přeje připraveným a že Česká republika už promeškala onu možnost mít Univerzitu evropského sjednocení v Praze, která by vznikla, a vy stále ještě v tomto týdnu po návštěvě Bruselu jste tvrdil, že je to reálné a že přípravy jsou poměrně daleko?

Já se domnívám, že to pořád, že to reálné je. Nedomnívám se, že by mohla začít ta škola fungovat v roce 2006, ale mohla by, patrně by mohla, kdyby jaksi opravdu byla ochota, tak by se dokázal dát dohromady tým, který s podporou a nemyslím tím jenom finanční podporou, prostě s podporou, která by k tomu byla potřeba, kdyby se řeklo: "Opravdu toto je priorita a opravdu toto je zajímavý projekt," tak by od roku 2007 začít mohla.

Já teď budu citovat slova náměstka ministryně školství pro vysoké školy Petra Koláře, který v deníku Lidové noviny 2. června říká, cituji doslova: "Celá věc bohužel usnula, nic se nepřipravuje. Myslím, že projekt evropské univerzity v Praze spíš ztroskotal," konec citátu. Jeden z nejvyšších představitelů ministerstva školství.

Ano.

To znamená, kdo vlastně v tom přípravném týmu nyní je, když náměstek ministryně školství pro vysoké školy si myslí, že projekt ztroskotal?

Ta, jaksi ta souslednost nebo následnost byla představována tak, že nejdřív by se měla k celému tomu projektu vyjádřit vláda. Bez podpory vlády, bez podpory státu takovouto věc organizovat prostě nelze.

Máte tu podporu vlády, když jeden ...

Nemáme.

... z jejích státních úředníků ... A jednal jste s premiérem Jiřím Paroubkem nebo ...?

Ne, ne. Jako víte dobře, že rok měla vláda úplně jiné starosti, než aby vůbec se dalo nějak s premiérem jednat o takovémto projektu, to byly na pořadu věci ..., koneckonců přece vám nebudu o tom já říkat, co bylo atrakcí a co bylo, co bylo nutným tématem pro jednání premiéra a členů vlády. Takže se domnívám, že to byl hlavní důvod. To není zase, takováto věc není tak, jako že - najděte si dvě minuty, honem mi to řekněte, no, tak dobře, tak O.K., na shledanou. Tak to není. Prostě to je věc, která bude vyžadovat péči.

Když stále, pane profesore, věříte, že je reálné, že by evropská univerzita nebo Univerzita evropského sjednocení mohla v Praze začít fungovat v roce 2007. Chystáte se v nejbližší době sejít například s ministerským předsedou, zda vůbec vláda má o tento projekt zájem?

No, já jsem, teď jste mě zaskočil, ano, ano, budu o to usilovat, budu o to usilovat. Nemůže o to usilovat premiér, aby se sešel se mnou samozřejmě. Já jsem usiloval o to sejít se s předchozími premiéry, já jsem o tom mluvil několikrát dokonce s premiérem Špidlou, proto jsem s ním o tom mluvil také v Bruselu, když je dneska eurokomisařem, takže budu usilovat i s tímto premiérem. Uvidíme, co z toho pojde. Pro mne je zábavná taková věc, že když před tam tím rokem zhruba jsem o tom udělal krátkou zprávu do novin, o co usilujeme a co by mohlo být v Praze, jaká evropská instituce, tak mě navštívili dva pánové představitelé Masarykovy společnosti, Jana Masaryka a předali mně medaile této společnosti pro Univerzitu evropského sjednocení. Já jsem říkal: "Počkejte, ale ta /nesrozumitelné/ zde ještě není, co já s tím budu dělat?" Oni řekli: "To si nechte, ta univerzita určitě bude, a to už byl nápad a myšlenka Jana Masaryka, který velice o to stál, aby taková univerzita v Praze byla."

Tak vy už máte medaile a ještě není univerzita.

No, to je závazek, už teď bude muset být.

Tím se ale ukazuje rok 2007, že je reálné, že by případně mohla ona univerzita být v sídle Svobodné Evropy?

Jestli tam nebo někde jinde, to záleží na tom, já se domnívám, že to je jenom budova.

Do kdy, do kdy byste měl mít podporu vlády jako člověk, který za tím projektem stojí, aby se ukázalo, zda to je reálné či nikoliv v České republice?

No, řekněme, že do konce měsíce.

Do konce měsíce, do června. Tak vám přeji vše dobré. Rektor Univerzity Karlovy v Praze, profesor Ivan Wilhelm, host Interview BBC. Někdy příště na shledanou. Děkuji.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Univerzitní vampýr

Respekt, 4. 7.2005, komentáře, autor: Jiří Zlatuška, autor je senátor, místopředseda Výboru pro vědu, vzdělání, lidská práva a rozpočet, strana: 3 - Lektoři vysokých škol se v poslední době zaklínají reformou vysokoškolských institucí jako čarovnou kulkou, která má zabít vampýra nedostatečného financování vysokoškolského vzdělávání. Zaklínadlem se stává slovo "kvalita" v protikladu ke "kvantitě" představované nárůstem počtu studentů na vysokých školách po roce 1989.

V chápání laické veřejnosti jsou vysoké školy, zejména pak ty kamenné s úctyhodnou středoevropskou historií, nazírány s pochopitelným respektem. Zazní-li od reprezentantů univerzit výzvy ke kvalitativní reformě, jsou veřejností i politiky vnímány zvlášť naléhavě a jejich věcná podstata obvykle není zpochybňována. Podrobnější analýza však ukáže, že se slova velmi často rozcházejí s činy.

Zvlášť dobře to lze doložit na chování Univerzity Karlovy (UK) ke dvěma již realizovaným krokům reformy z dílny ministerstva školství - změně financování studentských kolejí na ubytovací stipendia studentům a diferencovanému financování výzkumu. Rektor UK Ivan Wilhelm je předsedou České konference rektorů (ČKR) a v této roli by měl podpořit systémové změny k lepšímu, nikoli jen kroky, které přinesou více peněz jeho vlastní instituci.

Klesající prestiž Protesty UK proti omezení stipendií na ubytování jen na studenty prvního studijního programu bydlící mimo sídlo vysoké školy vyústily mimo jiné v demonstrační pochod zhruba 200 studentů Prahou. Změna přitom zrovnoprávňuje přístup všech studentů v ČR k veřejným dotacím studentského bydlení a i omezení počtu příjemců stipendií je nutné, nemá-li částka na studenta klesnout neúnosně nízko.

Od předsedy Wilhelma nezazněla žádná podpora systémově správnému kroku. Výsledný pokřivený dojem z toho vede například k absurdnímu závěru novináře Pavla Párala v Lidových novinách o "brutální selekci mimopražských studentů" nebo k požadavku Akademického senátu UK na značné rozšíření počtu příjemců stipendií. Stejné peníze více studentům by znamenaly méně peněz na studenta a potenciálně více demonstrujících studentů, více peněz by bylo na úkor financování výukové činnosti vysokých škol a tedy na úkor kvality - obojí by bylo ránou pod pás změnám. Ministerstvu takový postup podtrhává nohy při krocích, kde by si zasloužilo bezvýhradně podržet. Od roku 2000 do roku 2004 vzrostl podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání počet uchazečů o studium v Česku o 26 procent, ale na UK naopak poklesl o 7,4 %.

Rektor Wilhelm na slavnostním zasedání k 657. výročí univerzity uvedl, že "s rostoucím významem vzdělání roste i zájem o studium na vysokých školách a zejména na Univerzitě Karlově", čísla však hovoří o opaku. S poměrem akademiků ke studentům 1:10 je UK jednou ze dvou nejméně produktivních vysokých škol v ČR. Přitom výkonnost UK ve výzkumu, která se měří financemi vynaloženými na výzkum a vývoj na akademického pracovníka, je mezi českými školami jen někde v polovině.

Není divné, že učitelé na této univerzitě mají v důsledku toho nízké platy, přesto však od svého šéfa slyší, že se UK dostala "na hranici svých kapacitních možností", a nabízí se jim čekat na to, až stát za práci s nezměněnou produktivitou poskytne podstatně víc peněz. Naše nejstarší vysoká škola tím dává především příklad sebepoškozující neochoty podstupovat změny, které by znamenaly lepší plnění jejího veřejného poslání. Souvisí s tím i představa o UK jako o vysoké škole, na kterou se musí uchazeči snažit dostávat několik let, což je další faktor, který dnes živí protesty proti potřebným reformním krokům.

Kvalitní vysoká škola však nemůže dlouhodobě používat přijímacích testů, které vedou k potřebě snažit se o úspěšné složení zkoušek několikrát za sebou. Absurdní podobu má také způsob výběru studentů na lékařských fakultách UK, kde se jedničkáři berou bez zkoušek, ovšem pouze když maturovali z češtiny. Je to elegantní způsob, jak se zbavit nežádoucí konkurence dobrých slovenských uchazečů pod směšnou záminkou "cizího" jazyka, který je překážkou při přijetí, nikoli však při studiu samém.

Formální pocty na prvním místě Kvalitativní reforma by měla být úzce svázána s kompetitivním rozdělováním financí na výzkum. V Interview BBC z počátku června označil rektor Wilhelm za největší problém svého šestiletého působení, že některé výzkumné záměry na UK nedosáhly v soutěži na konci roku 2004 takového umístění, aby mohly být financovány. Pozoruhodný vhled do představy rektora UK o kvalitativní reformě vysokých škol dává jeho vyjádření o tom, že nárůst o 2,8 miliardy Kč nestačil, protože "reforma byla nastavena tak, ... že by školy dokázaly zkonzumovat nárůst čtyři a půl miliardy", a jelikož je vláda nedala, tak "reforma skřípe".

Zmíněná suma by ovšem znamenala dát peníze každému, kdo si o ně řekl. Kvalita tedy nemá znamenat soutěž, ale pouze víc peněz pro všechny, kdo natáhnou ruku. Tato argumentace si letos na jaře vymohla zavedení speciálního "ukazatele M" v rozpočtu MŠMT. Ministerstvo tímto způsobem dalo desítky milionů korun pracovištím, která sice v soutěži neuspěla, ale díky svému umístění v Praze mohla dosti hlasitě a viditelně protestovat. Kvalitě takové peníze neprospějí, špatné mravy však podpořit dokážou. Česká konference rektorů je, jako organizace, která by reformu měla podporovat, spíše ve stavu paralýzy než akceschopnosti.

Za poslední rok se již dvakrát nedokázala sejít v usnášeníschopném počtu, takže faktická váha vydávaných prohlášení je poměrně slabá. Její statut stanoví jednoroční funkční období předsedy a členů předsednictva, zjevně s cílem umožnit rotaci osob na předsednickém postu. To však ve skutečnosti neplatí, rektor UK byl na posledním jednání v Ústí nad Labem zvolen předsedou tak jako pokaždé před tím, pouze se tak tentokrát stalo až ve druhém kole volby.

Ta proběhla nehledě na to, že o něm i dalším členovi předsednictva všichni věděli, že kandiduje navzdory tomu, že funkci nebude moci vykonávat déle než pouhých pět měsíců, po kterých mu ze zákona končí poslední funkční období rektora UK (nebude-li ovšem do té doby založena Univerzita evropského sjednocení). Formální pocty jsou důležitější než práce, která se má vykonat, a schopnost ČKR skutečně fungovat zřejmě není důležitá. Za této situace je ovšem těžké uvěřit, že reforma podporující kvalitu je skutečně to, oč mezi českými vysokými školami běží.

Wilhelm: Evropská univerzita vznikne jen s podporou vlády

PRAHA 3. června (ČTK) - Projekt Univerzity evropského sjednocení bude reálný, pokud se jej do konce tohoto měsíce rozhodne podpořit česká vláda. V českém vysílání rozhlasové stanice BBC to dnes uvedl rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm. Pořád to reálné je, míní Wilhelm navzdory skepsi, která možnost vzniku nové univerzity provází.

"Nedomnívám se, že by ta škola mohla začít fungovat v roce 2006. Ale patrně by mohla, kdyby opravdu byla ochota, začít od roku 2007," řekl rektor. Bez podpory vlády takovou věc organizovat nelze, poznamenal Wilhelm s tím, že takovou podporu to nemá. Bude ale kvůli tomu usilovat o setkání s premiérem Jiřím Paroubkem (ČSSD).

Univerzita evropského sjednocení se sídlem v Praze by měla být zaměřena na společensko-vědní obory v kontextu evropské integrace, řekl ČTK tento týden Wilhelm. Mezinárodní škola s asi třemi stovkami zaměstnanců by podle Wilhelma obohatila české akademické prostředí. Z velké části by se věnovala vědecké práci.

Univerzita by měla být společným dílem Univerzity Karlovy a několika dalších předních univerzit v Evropě. Spolupráci na projektu již přislíbilo vedení Oxfordské univerzity. Univerzita by měla pojmout asi 1200 studentů z kandidátských a členských států EU, ale také zemí mimoevropských. Její absolventi by měli být připraveni například na práci ve veřejné správě, institucích EU, médiích, školství či výzkumu. Ze školy by vycházeli rovněž budoucí evropští diplomaté.

Odhad nákladů na provoz školy činí v přepočtu na jednoho studenta asi 250.000 korun ročně. Musel by proto být financován z více zdrojů. Přispívat by měly jednotlivé členské země EU i samotná unie. Uvažuje se o tom, že by UES mohla sídlit v budově bývalého Federálního shromáždění na Václavském náměstí, kterou nyní obývá rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, nebo kasárna na Pohořelci. Náklady na přestavbu vybraného objektu zatím není možné odhadnout. Vybavení nábytkem, technickým zařízením či knihovnou by prý přišlo na zhruba 150 milionů korun.