Václav Moravec moderátor BBC

Jan Zahradil ve studiu BBC

Dvě země evropské pětadvacítky už odmítly evropskou ústavní smlouvu, Francie a Nizozemsko. Český premiér Jiří Paroubek trvá na tom, že ratifikační proces v České republice musí pokračovat. Podobně argumentuje i předseda Poslanecké sněmovny za ČSSD Lubomír Zaorálek.

Lubomír ZAORÁLEK (zvukový záznam): Otázka ústavní smlouvy Evropské unie jsou dneska de facto vnitropolitické, vnitřní věci České republiky, protože už tady není hranice mezi zahraničím v Evropě a vnitřní politikou tak, jak to bylo v minulosti.

Říká v rozhovoru pro BBC předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Nejen o budoucnosti ratifikace evropské ústavní smlouvy bude následujících třicet minut.Vítejte ve světě otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je dnes stínový ministr zahraničí Občanské demokratické strany, europoslanec, Jan Zahradil. Vítejte po čase v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý podvečer.

Deset dva, to je aktuální skóre zemí, které ratifikovaly evropskou ústavní smlouvu a řekly "ano" vůči těm zemím, které řekly "ne". Dovedete odhadnout, jak bude vypadat závěrečné skóre evropské pětadvacítky?

To nedovedu, ale to v tuto chvíli vůbec nepovažuji za podstatné. Ostatně, kdybych od těch deseti odečetl devět, kde neproběhla ratifikace referendem a vzal jenom Španělsko, které schválilo ústavní smlouvu v referendu, tak by ten výsledek byl dva jedna. Ale takové poměry si tady můžeme, můžeme si s nimi hrát. Já považuji za důležitou jinou věc.

Nejprve odpovězte na tu moji otázku, zda byste si dovedl odhadnout, jak bude vypadat poměr na konci ratifikačního procesu a pak řekněte ...

Já na tu otázku právě odpovídám. Já se totiž domnívám, že žádný ratifikační proces by pokračovat neměl a je velmi možné, já doufám, že se k tomu nakonec dobereme nebo evropští státníci se k tomu doberou, že nemá význam v něm pokračovat, a proto také žádné závěrečné skóre nebude, takže bych ho tady v tuto chvíli nerad odhadoval.

Vy to, že by neměl ratifikační proces pokračovat, tvrdíte po odmítnutí evropské ústavní smlouvy ve Francii. Tomuto názoru ale oponuje například v rozhovoru pro BBC český velvyslanec při Evropské unii Jan Kohout a dodává:

Jan KOHOUT (zvukový záznam): On podle mě není mrtvý v tuto chvíli vůbec, protože nikdy nebyl živý, protože živý by byl pouze, pokud by byl ratifikován. Čili stále mluvíme o návrhu, který má projít ratifikací. Čili tento text se ukáže, zda je nosný ve čtyřiadvaceti z třiadvaceti zemí a pak bude otázka pro ty země, které neratifikovaly. Skutečně příčiny, pro které to bylo odmítnuto, měly charakter povahy vyplývající z toho dokumentu jako takového, anebo měly důvody poněkud jiné.

Říká v rozhovoru pro BBC český velvyslanec při Evropské unii. Jak se Jan Zahradil vypořádá s námitkou, že občané všech zemí pětadvaceti zemí Evropské unie mají právo, respektive povinnost znát, jak se každá země staví k Evropské ústavní smlouvě, že by ratifikační proces měl doběhnout.

Nezlobte se na mě, ale argumentace jak pana Kohouta, tak ostatních zastánců pokračování ratifikace já prostě akceptovat nemohu. Já si myslím, že můžeme pokračovat pouze v ratifikaci takového dokumentu, o kterém existuje reálná šance, že bude dokumentem platným. V případě evropské ústavy tomu tak není, protože evropské smlouvy jasně stanoví, že na to, aby ústava vstoupila v platnost, musí být ratifikována všemi pětadvaceti členskými státy. To se v žádném případě v tuto chvíli stát nemůže, protože již dvě země ji ratifikovat odmítly, takže, i kdyby nakrásně zbylých dvacet tři tu ústavu ratifikovalo, jakože to nepředpokládám, stejně ústava platit nebude. Já se proto ptám ...

Neměla by veřejnost Evropské unie znát, které další země mají připomínky proč a měla by se k tomu veřejnost vyjádřit nebo politické elity?

Ale já se ptám proč? Jaká je hodnota takovéto symbolické ratifikace, která nevyústí v žádný relevantní právní výsledek? Já vám vysvětlím svou teorii, proč se domnívám, že někteří evropští a bohužel i čeští politici tolik stojí o pokračování ratifikace. Já jsem přesvědčen, že oni se domnívají, že pokračování ratifikace a kladná ratifikace v některých dalších státech může vytvořit atmosféru určitého psychologického nátlaku na Nizozemí a na Francii, aby si to referendum někdy v blíže neurčeném budoucnu zopakovaly, tentokrát s tím, v uvozovkách, správným výsledkem.

Podle vás jde argument pokračování ratifikace ruku v ruce s psychologickým nátlakem?

Je to pokus o určitý trik, jak tu euroústavu nakonec Evropskou unií protlačit. Já stoupencem tohoto přístupu nejsem, protože mi připadá neférový. Já se domnívám, že Evropská unie je právním společenstvím, na tom se snad shodneme i s příznivci euroústavy a právní společenství by se mělo řídit svými vlastními právními zásadami a předpisy. Jestliže tyto právní zásady, tedy evropské smlouvy, stanoví, že euroústava musí být ratifikována všemi státy, aby vstoupila v platnost a jestliže zároveň tato podmínka už neplatí, pak podle mého názoru nemá vůbec význam se tou ratifikací nadále zabývat. Je to skutečně pouze pokus o jakýsi fígl, lidově řečeno, jak to ještě jednou zkusit, jak ty neposlušné, v uvozovkách, země dotlačit ke změně názorů a stejně je takový přístup naivní.

Promiňte, zeptám se lidsky, vás jako Jana Zahradila nezajímá to konečné skóre, jak by to dopadlo, pokud by ratifikační proces proběhl ve všech pětadvaceti zemích? To vás nezajímá?

Mě zajímá, jakým způsobem Evropská unie bude postupovat. Mě zajímá, jestli bude postupovat podle svého vlastního práva, nebo jestli bude své vlastní právo ohýbat. A právo Evropské unie hovoří jasně, Evropská ústava podle evropských smluv v tuto chvíli nemůže vstoupit v platnost, ani kdyby ratifikační proces pokračoval, a ani kdyby všechny ostatní členské státy Evropské unie euroústavu ratifikovaly.

Počkejte, chcete tím říci, že v případě, že ratifikační proces bude pokračovat, tak bude v rozporu s právem Evropské unie?

Téměř bych si to dovolil říci. Téměř bych si dovolil říci, že snaha vytvářet tady dojem, že evropská ústava stále ještě může vstoupit v platnost, a to je něco, co tady, pokud jsem správně poslouchal, pan Kohout například naznačil, tak je tak trochu manipulací s veřejným míněním.

A je v rozporu podle vás s evropským právem na základě jakého právního dokumentu?

S evropským právem by byla v rozporu v případě, nebo s evropským právem by se ocitli v rozporu ti politici, kteří by se snažili vytvářet dojem, že francouzské ne a nizozemské ne neznamená žádné zásadní překážky pro vstup euroústavy v platnost.

Ale, vždyť na závěr onoho dokumentu je ona politická proklamace, že v případě, že v některých státech evropská ústavní smlouva neprojde, tak se bude radit Evropská rada.

Já znám tu proklamaci a jak jste správně řekl, je to politická proklamace, tedy není to právně závazný postup, jak dál.

Počkejte, ale ona je součástí toho právního dokumentu, kterým je evropská ústavní smlouva.

Který neplatí v tuto chvíli.

Ano, stejně jako neplatí ona věta, která je článek předtím, pokud se nemýlím.

Ne, já vám to ještě, já vám to zkusím vysvětlit ještě jednou. V tuto chvíli se řídíme podle platných evropských smluv, platná evropská smlouva je například smlouva z Nice, podle které jsme vstupovali do Evropské unie a ta stanoví, že jakékoliv změny těchto evropských smluv, tedy evropská ústava, mohou být provedeny pouze jednomyslně na základě souhlasu všech pětadvaceti členů. Evropská ústava tohoto souhlasu již dosáhnout nemůže, protože dva z pětadvaceti už ji zamítli.

Ale mohou to, není to možná ještě konec ratifikačního procesu.

To je přesně to, o čem já hovořím. Tady se automaticky vytváří dojem, jakože se snad Francie s Nizozemím spletly, jakože si to snad špatně spočítaly, jakože snad jejich voliči neví, o čem hlasují. Jakože snad hlasovali o něčem jiném, než měli a že jim tedy dáme ještě jednu šanci, aby se napravili, polepšili a to své hlasování zopakovali. No, to je přístup, který já skutečně nemohu přijmout. Já už téměř, když si představím takovýto pokus o otočení toho hlasování, tak se musím vrátit snad někam do dob někdy před rokem 1989, kdy sice tady na papíře existovaly svobodné volby, ale stejně nakonec museli všichni volit kandidáty Národní fronty.

Chcete tím říci, že opakování, že možné opakování referend nebo pokračování ratifikačního procesu v Holandsku a ve Francii by vám, počkejte, by vám připadalo totalitní režim?

Mám pocit, že tady je snaha vytvořit určitý dojem, že sice si můžeme uspořádat referenda, ve které zemi budeme chtít, ale pro Evropskou unii nebo pro některé evropské politiky je přijatelný stejně jenom jeden jediný výsledek, a to je výsledek kladný, a pokud náhodou se v některé zemi kladného výsledku nedosáhne, tak se prostě bude to hlasování opakovat tak dlouho, až se ti lidé, v uvozovkách, umoudří a až tu euroústavu odhlasují. To je přece natolik nedůstojný způsob zacházení s veřejným míněním a zároveň natolik krátkozraký způsob zacházení s veřejným míněním, který může skutečně evropskou veřejnost otočit vůči evropské integraci jako takové, že s ním v žádném případě souhlasit nemohu a ještě bych se vrátil k tomu dodatku, který jste tady uvedl, protože to je podle mého názoru další tak trochu matení veřejnosti argumentovat s dodatkem, který je politickou deklarací, není součástí primárního práva, v tuto chvíli platného práva Evropské unie a je součástí dokumentu, který právně platný není a ani se právně platným stát nemůže, takže se podle něj nemáme žádný důvod řídit.

Předseda Poslanecké sněmovny za sociální demokraty Lubomír Zaorálek na možné zastavení ratifikačního procesu v České republice, což je nyní hlavní požadavek ODS, říká:

Lubomír ZAORÁLEK (zvukový záznam): A mě od opozice, když tedy o ni mluvíme, ve mně její postoje vyvolávají velké rozpaky, protože, jestli opozice mluvila o suverenitě státu, jestli mluvila o demokratickém deficitu v Evropské unii a dneska říká, že po francouzském "ne" Česká republika má pokládat tento dokument za mrtvý, tak nechápu, kde je naše suverenita, naše právo se vyjádřit k této věci?

Říká v rozhovoru pro BBC předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Jak by Jan Zahradil celou věc Lubomíru Zaorálkovi vysvětlil, aby Lubomír Zaorálek pochopil?

Vysvětloval jsem to panu Zaorálkovi předevčírem. Budu mu to vysvětlovat velice rád tolikrát, kolik to bude možné a vrátím se už zase k tomu, co už jsem tady řekl. Jistě se s panem Zaorálkem shodneme, nebo shodli bychom se, že Evropská unie je právním společenstvím. Právní společenství se musí řídit svými vlastními právními předpisy. Právní předpisy Evropské unie stanovují přesně, za jakých podmínek může novelizace těchto právních předpisů, tedy evropských smluv vstoupit v platnost. Je to jednomyslný souhlas všech členských států, protože evropská ústava nemá takovýto jednomyslný souhlas v tuto chvíli za sebou, je právně mrtvým dokumentem a je nutné se s tím smířit. Vytvářit tady dojem ...

Pokud by někdo, a pokud by ten ratifikační proces pokračoval a právo by bylo ohýbáno, jak jste naznačil, tak by například ODS ve spolupráci s dalšími stranami, které by protestovaly v rámci zemí Evropské unie v národních státech, tak byste podali stížnost k nějaké evropské instituci, že ratifikace evropské ústavní smlouvy je v rozporu s právem EU?

Pokud bychom měli pozici, kdybychom tak mohli učinit, a to v tuto chvíli nemáme, a pokud by skutečně ta ratifikace probíhala způsobem, který by podle našeho názoru byl v rozporu s Evropským právem, tak bychom tak udělali. Předpokládalo by to jednu věc, že bychom to museli učinit jménem České republiky, musela by to tedy učinit Vláda České republiky, to znamená, že by to musela být velmi pravděpodobně vláda, ve které by ODS nějakým způsobem participovala a ve které by takové rozhodnutí prosadila, což předpokládám, se do parlamentních voleb asi neuskuteční. Ale ano, na vaši otázku tak, jak jste ji položil, říkám ano, je tady Evropský soudní dvůr, který jediný je povolený k interpretaci primárního práva Evropské unie, tedy evropských smluv v případě, že bychom měli podezření a já se bohužel obávám, že někteří politici směřují tím směrem, pokud bychom měli podezření, že tady dochází k ohýbání evropského práva za účelem protlačení euroústavy za každou cenu.

Nevylučujete tudíž, že se obrátíte na Evropský soudní dvůr?

Tak nevylučuji, že bude eventuálně vláda za účasti ODS, a to je samozřejmě velmi hypotetické, ale předpokládejme, že taková situace nastane, že by byla schopna a ochotna se obrátit jménem České republiky i na Evropský soudní dvůr, aby se k tomu vyjádřil.

Pane předsedo, vy jste předsedou europoslanců Občanské demokratické strany, jste stínovým ministrem zahraničí za Občanskou demokratickou stranu, velmi jednoduchá otázka, ODS má v Senátu blokační ústavní pojistku. Jestliže pro vás je principiální to, že evropská ústavní smlouva je nyní mrtvá, nechcete, aby se ratifikace evropské ústavní smlouvy v České republice uskutečnila. Budete blokovat v Senátu ať už přijetí jednorázového zákona o referendu anebo ratifikaci parlamentní, pokud by k ní docházelo?

Já doufám, že těchto prostředků přeci jen nebudeme muset použít.

Počkejte, otázka zněla. V případě, že se shodne evropská pětadvacítka, že ratifikační proces má pokračovat, využijete těchto prostředků, které máte k dispozici?

Já odpovím na tu otázku, ale odpovím na ni trochu šířeji, jestli dovolíte, ale odpovím vám. Nevyhnu se té odpovědi.

Jsem zvědav.

Já doufám za prvé, že nebudeme muset těchto prostředků použít. Doufám, že připravované jednání, které sice se netýkalo přímo evropské ústavy, protože bylo připravováno ještě předtím, ale připravované jednání pana Paroubka a předsedy ODS Topolánka nastolí nějakou elementární shodu. Doufám stále, že se nám podaří vysvětlit vládě nebo aspoň sociální demokracii, že naše argumenty mají právní váhu a že tedy vláda bude souhlasit alespoň s pozastavením toho ratifikačního procesu, když ne s úplným ukončením. Pokud vláda se bude tvářit, že se nic neděje, pokud bude vytvářet dojem, že ten stojící vlak jede dál a že stačí zatáhnout záclonky a tvářit se, jakože jedeme dál, jak je to v tom známém vtipu z osmdesátých let, tak nám samozřejmě nezbude nic jiného, než použít i ten prostředek, který jste naznačil.

To znamená, že ODS je připravena v nejnutnějším případě použít blokační pojistku, kterou má v Senátu a v České republice by nemuselo k ratifikaci evropské ústavní smlouvy dojít?

V krajním případě, pokud budeme donuceni k takovému prostředku, tak ano. Doufám ale, dodávám, doufám ale, že k tomu donuceni nebudeme. Doufám, že vláda dostane rozum. Doufám, že i na úrovni Evropské rady se bude jednat racionálně. Jsem přesvědčen, nebo mám dobré důvody si myslet, že v Evropské unii existuje v tuto chvíli několik politiků, několik hlav států, kteří mají velmi podobné názory na průběh ratifikace nebo na pokračování průběhu ratifikace evropské ústavy.

Teď mluvíme o, dovolte, že jsem vám vstoupil do řeči, mluvíme o jednání Evropské rady, které se uskuteční v polovině června. Francie, Nizozemsko v referendech, jak bylo řečeno evropskou ústavní smlouvu odmítly. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso k setkání Evropské rady v polovině června říká:

José Manuel Durao BARROSO (zvukový záznam): Doufám, že Evropská rada to vyjasní. Potřebujeme, aby se vyjasnilo, kam jdeme. Doufám, že předtím představitelé členských zemí nebudou zaujímat nějaké jednostranné pozice. Nemůžeme postupovat individuálně.

Konstatoval po výsledcích nizozemského referenda předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Česká vláda podle premiéra Jiřího Paroubka bude prosazovat při jednání Evropské rady pokračování ratifikačního procesu evropské ústavní smlouvy.

Jiří PAROUBEK (zvukový záznam): Šestnáctého a sedmnáctého se sejde summit evropský, Evropská rada, takže já si myslím, že na tom summitu evropském dojde k určitému rozhodnutí o dalším postupu. My jako vláda jsme vyjádřili svoji snahu pokračovat v té ratifikaci, v tom ratifikačním procesu.

Říká v rozhovoru pro BBC český ministerský předseda Jiří Paroubek. Jane Zahradile, jaký vy očekáváte výsledek jednání Evropské rady?

Já myslím, že je velice předčasné, abych o tom spekuloval. Já mohu pouze říci, v jaký výsledek doufám, ne jaký očekávám. Ale doufám, že tady zvítězí to, co jsem nazval na začátku vědomím právního společenství. Doufám, že tady zvítězí tedy vědomí, že Evropská unie se musí řídit svými vlastními právními předpisy, podle kterých je Evropská ústava v tuto chvíli neplatný dokument a že tedy ...

Zatím to z těch prohlášení politiků nevypadá, že vstupuji do vaší řeči.

A že tedy, tak politici zejména ti, kteří prosazovali euroústavu, jsou přeci jenom v určitém stavu bezradnosti. Řekl bych, že jsou v určitém stavu nervozity a možná proto činí taková prohlášení, jaká činí. Možná, až se to promyslí a až se ty právní analýzy přeci jen udělají trochu do hloubky, takže ten názor změní.

Vy jste mluvil, promiňte, vy jste mluvil o pozastavení ratifikačního procesu jako jedné z variant, když ne skončení. K čemu by to pozastavení ratifikačního procesu mělo směřovat?

My jsme samozřejmě stoupenci v souladu s tou právní interpretací, kterou zastáváme, úplného ukončení ratifikace. Ale jsme ochotni s vládou jednat v tuto chvíli o tom, aby alespoň do summitu Evropské unie, nebo do zasedání Evropské rady, o kterém tady jde řeč, se neděly takové věci, jakože vyjde za osmdesát milionů vytištěná příloha v denících, která obsahuje jakýsi výtah z euroústavy a podobně. To nám totiž bohužel musí napovídat nebo vzbuzovat v nás určitá podezření, že jeden z důvodů, proč se vláda tak vehementně snaží pokračovat v ratifikaci je také těch dvě stě milionů na eurokampaň, které jsou tady ve hře a které možná už jsou nějakým způsobem rozděleny, přislíbeny a teď se vláda bude snažit ty závazky splnit.

Počkejte, ale k čemu by to přerušení informační kampaně mělo vést? Vy tedy byste pak byli ochotni pokračovat v tom ratifikačním procesu?

Pane redaktore, já znovu říkám, že doufám, že v Evropské unii zvítězí ten právní názor, který jsem tady interpretoval já.

Že ten text je mrtvý, ano.

Že ten text je mrtvý a že nemá cenu pokračovat v jeho ratifikaci.

A v případě, že nezvítězí, tak se ptám, co dál? Jestliže Evropská rada řekne v polovině června pokračujte vy, kteří jste o tom nehlasovali ještě v ratifikaci?

V případě, že nezvítězí tento názor, pak bych byl velice rád, aby se vyjasnilo, jestli takový názor Evropské rady je v souladu s evropským primárním právem a byl bych velice rád, kdyby některá z vlád v členských zemích Evropské unie, česká vláda to zřejmě podle toho, co říká, nebude, požádala Evropský soudní dvůr o takové vyjasnění.

Což je ona žádost nebo podnět k Evropskému soudnímu dvoru, o které jsme již mluvili. Česká republika pojede na zasedání Evropské rady podle středečního rozhodnutí vlády s návrhem na možnost prodloužení ratifikačního procesu za rok 2006.

Za prvé musím říci, že je to opravdu jenom stanovisko Vlády České republiky a není to stanovisko průřezové, není to stanovisko, které by s námi bylo jakkoliv konzultováno, není to tedy stanovisko, které bychom podporovali a ve kterém by se vláda mohla opřít o podporu nejsilnější opoziční strany, což zase mi připadá velmi krátkozraké. Já jsem se domníval, že, když jsem se o panu Paroubkovi hovoří jako o muži kompromisů a člověku schopnému dosáhnout při nějakých vyjednáváních určité shody, takže končí doba Špidly a Grosse, kteří toho schopni nebyli. Ukazuje se, že ani pan Paroubek není v tomto ohledu asi tím pravým. Nicméně k tomu samotnému záměru prodloužit tady ratifikaci ze dvou na tři roky, já musím zase opakovat to, co jsem tady řekl předtím. Ten takzvaný závazek ukončit ratifikaci do dvou let od podpisu ústavní smlouvy, je právně neplatný. To je politická deklarace, která v tuto chvíli má, řekl bych, nulový význam, takže tvářit se, že tam jdeme s objemným návrhem o prodloužení ratifikační doby ze dvou let na tři, je zase prostě trik a zase je to hra se slovy, která žádný reálný význam nemá.

Jaké důsledky by podle vás jako šéfa europoslanců Občanské demokratické strany měla mít ratifikace evropské ústavní smlouvy, to znamená, formulaci nového textu. Jaké důsledky byste zvolil?

Myslíte neratifikace evropské ústavní smlouvy?

Tak to nyní interpretujete. Dvě země odmítly, tudíž vy to považujete za neratifikaci. Je otázkou, jak to budou považovat politici ona evropská pětadvacítka

Já jsem přesvědčen, že by měla skončit ta hysterie, která tady posledních několik dní panuje, kdy se evropští politici tváří, že nastal konec světa, že vypukla nějaká katastrofa a že evropská integrace se hroutí a možná i z těchto jejich výroků se potom odvíjejí některé další nepříjemné důsledky jako je tlak na euro.

K tomu se záhy dostaneme.

Možná, kdyby tak silné výroky nezaznívaly, takže by se s eurem nic nedělo. Ale tvrdím jedno, žádná katastrofa nenastala, žádná krize evropské integrace se nekoná. Evropská unie funguje dál a nerozpadá se. Funguje na základě stávajících smluv, funguje tak už celý rok po svém rozšíření mimochodem. Já tam sedím téměř rok v Evropském parlamentu, který funguje na základě stávajících smluv bez evropské ústavy a nevšiml jsem si, že by tam docházelo k nějakým zádrhelům nebo krizím. Čili Evropská unie takto samozřejmě může fungovat ještě řadu let.

Nepotřebuje tedy žádný takový souhrnný dokument, který by sjednocoval dosavadní dohody?

Já jsem přesvědčen, že se o něm můžeme začít znovu bavit, ale měli bychom v tuto chvíli nechat Evropské unii samotné čas na to, aby se vyrovnala se svým vlastním rozšířením, jak je vidět, tak psychologicky to byl možná pro občany některých těch takzvaných starých členských států Evropské unie větší zásah, bylo to pro ně větší sousto a bude trvat nějakou dobu, než se s tím sžijí. Já jsem přesvědčen, že kdybychom celou věc odložili na několik let k ledu, že se vůbec nic nestane.

Na několik let, zhruba kolik let k ledu?

Nevím, já nechci říkat nějaké konkrétní číslo. Prostě není důvod a není třeba někam spěchat. Můžeme si alespoň vyzkoušet během těch několika let, jak se nám skutečně žije v Evropské unii podle stávajících pravidel. Můžeme si opravdu vyzkoušet, jestli ta pravidla jsou natolik nedokonalá, že je potřebujeme měnit, a potom se můžeme vrátit ke konstrukci nové evropské architektury poučeni těmito zkušenostmi a možná na nějakém jiném základě.

Český velvyslanec při Evropské unii, člen Konventu, který jednal o ústavní smlouvě, jehož součástí byl i Jan Zahradil jako člen Konventu, Jan Kohout, odhaduje další vývoj kolem evropské ústavní smlouvy v rozhovoru pro BBC těmito slovy.

Jan KOHOUT (zvukový záznam): Těch variant je několik. Nejpravděpodobnější je ta, že by bylo další prodlouženo ratifikační období, další je možnost úpravy této smlouvy, protože ten dokument nemůže být mrtvý už z toho důvodu, že bude vždycky tím referenčním dokumentem, že i kdyby došlo k přepracování na základě výsledku referend a připomínek jednotlivých členských zemí, nebudeme se vracet ke smlouvě z Nice, nebudeme se vracet k původním smlouvám. Vždy se ve svých, a to si dovedu kvalifikovaným odhadem tvrditi, že se budeme vracet k tomuto textu, který máme v tuto chvíli na stole, a pokud budeme činit úpravy, budeme je činit v tomto textu a nikoliv v jiném.

Slova českého velvyslance při Evropské unii Jana Kohouta pronesená v rozhovoru pro BBC. Jan Zahradil, předseda europoslanců Občanské demokratické strany, host Interview BBC je přesvědčen o tom že by de facto tím referenčním rámcem byl stávající text evropské ústavní smlouvy, pokud by se několik let diskuse o jednotícím dokumentu, nazývaném evropská ústavní smlouva, odložila k ledu, že by se pak začalo pracovat na tomto referenčním rámci, jak naznačuje Kohout?

Já to určitě nemohu vyloučit. Já nechci ten svůj názor klást tak kategoricky, jako to dělá pan Kohout. Ale zdaleka o tom nejsem tak přesvědčen a osobně si myslím, že by to bylo velmi nemoudré. Jestliže tady je dokument, který už jednou byl poměrně přesvědčivým způsobem poražen ve dvou zakládajících členských státech Evropské unie, tak já si myslím, že právě tím referenčním dokumentem nadále už být nemůže. Já jsem přesvědčen, že občané členských států Evropské unie nejen těch, které to již odmítly, ale možná i některých dalších by to prostě nepřijali, že by se začali domnívat, že se tady s nimi hraje nějaká podivná hra a že by došlo k podrytí právní autory Evropské unie takovým způsobem, že by to mohlo vést dokonce i k erozi samotného evropského integračního procesu, což si doufám nikdo z nás nepřeje. Určitě si to nepřejí zastánci euroústavy, ale mohu je ujistit, že ani odpůrci euroústavy, pokud tedy budu hovořit například o své vlastní straně ODS, si to nepřejí.

Vy si nepřejete rozpad Evropské unie?

Ne, já si rozhodně nepřeji rozpad Evropské unie. Já si nepřeji žádnou krizi, nepřeji si žádný chaos a anarchii. Já si prostě přeji, abychom pokračovali civilizovaným a právním způsobem, to zdůrazňuji, právním způsobem na základě platného smluvního rámce mezi členskými státy Evropské unie, který existuje, který nikdo nezrušil a kterým se samozřejmě budeme řídit.

Vy jste to tady zmínil, pane předsedo, možnost rozpadu Evropské měnové unie, tedy poté, co neprojde evropská ústavní smlouva. Akademik Paul de Grauwe, který je poradcem šéfa Evropské komise José Manuela Barroso, tak on připustil, že nepřijetím evropské ústavy se zvyšuje riziko zhroucení Evropské měnové unie. Pokud bych měl citovat, tak on naznačuje, že potřebuje mít Evropská měnová unie nějakou jednotící střechu, politickou jednotící střechu, kterou právě je evropská ústavní smlouva. Podle vás tady nehrozí to, že může dojít k rozpadu eurozóny?

Tak já vás musím opravit. Já jsem nenaznačil dnes v tom rozhovoru a na tom si trvám, nic o rozpadu eurozóny. Já jsem řekl, že euro může mít nějaké problémy a že je má v tuto chvíli a obvinil jsem z toho a za tím si také stojím, přehnaně hysterické a dramatické výroky některých konkrétních evropských politiků. Kdyby se tito lidé chovali střízlivějším způsobem, pak by možná k žádnému tlaku na eura ani nedocházelo, takže i tady bych vycházel z požadavku určité střízlivosti. Já chápu, že pro někoho to může být i velká osobní porážka, když do toho projektu nainvestoval spoustu osobního kapitálu a svých politických ambicí, ale přeci osobní ambice jsou v tuto chvíli něco jiného, takže ta hysterie by měla přestat.

Vy myslíte, že je záměrná ona hysterie?

Ne, já myslím, že je to věc, která pramení z bezradnosti z určité nejasnosti, jak dál postupovat a já myslím, že ti lidé by si měli uvědomit, že tady máme ten právní rámec, podle kterého můžeme postupovat a stačí se ho držet. Všechna příliš silácká vyjádření a příliš dramatická vyjádření mohou sloužit jako záminka k útoku na euro, ale já se vůbec nedomnívám v žádném případě, že se blížíme k nějakému rozpadu nebo ohrožení eurozóny. Tyto názory v žádném případě nesdílím.

Konstatuje europoslanec za Občanské demokratické strany, dokonce jejich předseda, stínový ministr zahraničí ODS, Jan Zahradil. Děkuji, že jste přišel na třicet minut do BBC. Děkuji za toto interview a těším se na další.

Já děkuji za pozvání, na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.