Václav Moravec moderátor BBC

Před víc než půl rokem plnily stránky předních českých novin zprávy o pochybných či dokonce nelegálních sterilizacích především romských žen. Nahlášení konkrétních případů a jejich prověřování uvítala zástupkyně veřejného ochránce práv Anna Šabatová.

Anna ŠABATOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv, (zvukový záznam): Protože mnoho let se tady vznáší nějaké podezření a není ho možné uchopit, takže bude, vlastně ta situace bude pojmenována, analyzována, budou řečeny nějaké závěry a myslím si, že to pro tu situaci je dobře.

Uvedla 8. října v rozhovoru pro BBC zástupkyně veřejného ochránce práv Anna Šabatová. Nejen o výsledcích prověřování podezřelých sterilizací bude následujících třicet minut.

Právě začíná Interview BBC.

Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl veřejný ochránce práv Otakar Motejl. Vítejte po půl roce v BBC. Hezký dobrý den.

Děkuji za přivítání. Dobrý den.

Je to také víc než půl roku, co byla veřejnost zpravena o pochybnostech kolem sterilizaci žen, které k ní nedaly souhlas, nebo souhlas byl údajně získán zrovna ne zcela etickým způsobem. Začátkem ledna jsme se dozvěděli, že se na vás obrátilo zhruba šedesát žen. Jak se toto číslo změnilo?

To číslo se změnilo od té doby nepatrně. Dneska těch stížností je celkem dohromady asi šedesát osm.

Šedesát osm. Když jste 13. ledna v deníku Mladá fronta DNES komentoval dílčí výsledky šetření podezřelých sterilizací, řekl jste doslova, teď cituji: "Zdá se, že to bude opravdu velký problém." Konec citátu. Můžete ta slova rozvést, jak velký problém to je?

Skutečně velký problém to je, protože tady proti mým předpokladům se jeví být ta četnost poměrně malá, četnost těch stížností vzhledem k tomu, že se vlastně zaobíráme celým tím dlouhým období bezmála čtyřiceti let, a že se zaobíráme tou problematikou nejrůznějších vývojových stadií společnosti, to znamená jak v té situaci před rokem 90, tak v té situaci po roce 90. Problém to je do jisté míry etický, protože chápu, že se jedná o oblast, řekl bych, nejintimnějších, oblast nejintimnějších a nejcitlivějších v životě těch dotčených žen. To znamená ta otázka té skutečné latentní situace a té oblasti vyjevené může býti diametrálně odlišná.

Dovolte, abych vám teď vstoupil do řeči. Na straně jedné říkáte, že je to velký problém, obrovský problém, na straně druhé rozumím správně vašim slovům, že vás překvapilo relativně malé číslo stížností. Těch šedesát osm stížností v celkovém objemu sterilizací, které byly v České republice od začátku osmdesátých let do současnosti provedeny, tak je to číslo malé?

Ano. Podle mého názoru teoreticky nebo ne podle mého názoru, je to číslo malé na to, že těch příležitostí, těch motivací a těch eventuálních dopadů, které jsou neoddiskutovatelné, se nabízelo v té prvotní, řekl bych, informaci, se nabízelo, že to číslo bude vyšší.

Vy sám jste očekával, že poté, co média o celém případu referovala před půl rokem, že to číslo se bude týkat stovek žen, nikoliv pouze šedesáti osmi?

Mám-li být upřímný, skutečně ano.

A jaké máte vysvětlení pro to, že to je zhruba šedesát osm případů?

No, mohl bych se spokojit s tím, že jsem se skutečně v tom odhadu mýlil, a že těch případů opravdu bylo jen šedesát osm. Mohu se také zabývati tou myšlenkou, že tady jsou nějaké důvody, proč se ne každý takto postižený přihlásí. Ty důvody můžou být nejrozličnější, ale především tady musím respektovat tu situaci, o které jsem mluvil, že se jedná o velice intimní oblast, oblast, kterou v ženské populaci jest možno považovat jako, řekl bych, životní handicap a životní handicap, ke kterému dochází za aktivní účasti té ženy, to znamená není to tedy věc, o které by se dalo hovořit jako nešťastný důsledek nějakého, řekněme, onemocnění nebo nějaké vrozené indispozice, je to tedy situace, kdy ta žena ztrácí tu svoji, odborně řečeno, fertilitu v okamžiku, kdy se sama rozhodne nebo kdy se toho nějakým způsobem účastní. Je to citlivá oblast i pro pokračování nebo dokonce navazování nových partnerských vztahů, pokud ty ženy se v této oblasti pohybují.

A to je vysvětlení pro to, že těch případů pravděpodobně vám nebylo nahlášeno víc?

Nenahlásilo víc, protože každý si nebo mnozí si uvědomí, že v okamžiku, kdy já se tím začnu zajímat, se to stává víceméně věcí veřejnou. Já sice nebudu nikde prezentovat jmenné seznamy těch žen, ale tou věcí se začnou zabývat příslušné orgány, které budou s těmi ženami komunikovat, které budou vyhledávat tu jejich zdravotnickou dokumentaci, to znamená každý ten příběh dostává, řekl bych, spisovou kulturu, která sice se musí dostat pleno nomine jaksi do éteru, ale nicméně to okolí těch žen třeba, přinejmenším ten jejich aktuální partner zjistí, že je předvolávána, někým je dotazována, že vyplňuje nějaké dotazníky, nebo dokonce že se podrobuje nějakému kontrolnímu lékařskému vyšetření.

Na začátku celé té kauzy se mluvilo o pochybných sterilizacích především u romských žen. Právnička Roma IQ servis Michaela Tomisová, která na případ upozornila, se ještě v říjnu v rozhovoru pro BBC jednoznačným soudům o rasovém pozadí těchto případů vyhýbala.

MICHAELA TOMISOVÁ, právnička Roma IQ servis, (zvukový záznam):

Já jsem se zaměřila vyloženě na romské klientky, romské stěžovatelky, ano. Každopádně ta averze lékařů tam existuje, ano. To jsem viděla i vlastně přímo na konkrétních lékařích, ano, a je pravda, že za mnou chodí mnoho, mnoho klientek i mimo vlastně vůbec tuto kauzu sterilizace, které si stěžují na velmi špatný přístup lékařů v nemocnicích k Romkám. Dokonce se tam vyskytly případy, říkají, že byly prostě umístěny jako na zvláštní pokoj, mimo jako neromské pacienty. Nemám to ještě nějak prověřeno, ale skutečně ta averze tam existuje.

Konstatovala 8. října 2004 v rozhovoru pro BBC právnička Roma IQ servis Michaela Tomisová. Ukázalo se podle veřejného ochránce práv Otakara Motejla, že by pochybné sterilizace, těch šedesát osm případů, měly, řekněme, rasové pozadí?

Takhle, je zřejmé, aniž bychom to měli nějak hodnověrně ověřeno, že většina těch stěžovatelek jsou z toho romského prostředí.

Kolik stěžovatelek z těch zhruba šedesáti osmi je z neromského prostředí?

My s nimi nejsme v tom, řekl bych, personálním kontaktu tak, abychom se pokusili diagnostikovat podle barvy pleti, jedná-li se či nejedná-li se o Romku, ale vysloveně deklaruje v té atmosféře právě těch mediálních informací, že není romského původu čtyři stěžovatelky z těch šedesáti osmi. To znamená přinejmenším ohledně těch čtyřech platí to, že se nejedná o to romské prostředí, zatímco tady u těch ostatních mohu říct ze svých, řekl bych, zkušeností, včetně toho příjmení i takových těch, toho prostředích těch adres, že člověk se přece jenom v té problematice pohybuje, vyzná, že to s největší pravděpodobností to romské prostředí reprezentuje.

Teď ta má základní otázka, kterou jste nezodpověděl. Ukazuje se v těch zhruba šedesáti čtyřech případech oněch pochybných sterilizací, řekněme, rasové pozadí celých?

Rasové pozadí se dá těžko říct, ale nicméně dá se usuzovat na to, že se jedná o intelektuálně hůře vybavenou část společnosti, která tedy je nějakým způsobem, nebo mohla být nějakým způsobem handicapována při komunikaci s těmi orgány, které se na tom podílely.

Zástupkyně, vaše zástupkyně, tedy zástupkyně veřejného ochránce práv Anna Šabatová už loni na podzim v rozhovoru pro BBC uvítala, že se konečně objevily konkrétní případy pochybných sterilizací.

ANNA ŠABATOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv, (zvukový záznam): Protože mnoho let se tady vznáší nějaké podezření a není ho možné uchopit. Takže bude vlastně, ta situace bude pojmenována, analyzována, budou řečeny nějaké závěry a myslím si, že to pro tu situaci je dobře.

Říjnová slova zástupkyně veřejného ochránce práv Anny Šabatové pronesená v rozhovoru pro BBC. Dovede ombudsman Otakar Motejl odhadnout, jaké závěry s největší pravděpodobností učiní jeho úřad v souvislosti s těmi šedesáti osmi stížnostmi, které máte na stole?

Zůstane-li situace tak, jak je a nepřijde-li v některých těch dalších fázích zpracovávání těch případů nějaká zcela mimořádná informace ...

Což nepředpokládáte či předpokládáte?

Což nemohu vyloučit, pochopitelně. ... tak můj předběžný odhad je ten, že se rozhodně nedá hovořit nebo nepředpokládám, že bude možné diagnostikovat zejména v tom období po roce 90, řekl bych, o systémový přístup k řešení té sterilizační politiky na jakékoliv bázi, ať už bázi eugenické nebo dokonce na bázi rasové, přinejmenším proto, že těch, řekl bych, šancí tu sterilizaci provést v tom období bylo tisíce a tisíce, těch sterilizací se ročně provádí v České republice řádově kolem tisíců případů ročně, a že v tomto prostoru takto kvantitativně vymezeném, kdy zase poměrně výrazný počet těch porodů zase absolvuje, vzhledem k té zvýšené populační křivce toho romského prostředí, zase, řekl bych, relativně vysoké procento romských žen, tak rozhodně nelze z tohoto nízkého čísla dělat nějaké závěry o systému, o koncepci, o tom tedy rasovém podtextu směrem k jakémusi téměř genocidnímu řešení problému romské populace u nás.

Zatím tedy z dosavadního šetření, půlročního šetření problematiky těch pochybných sterilizací jasně vyplývá, že po listopadu 1989 až do současnosti v České republice nedocházelo k systémovému, vědomému poškozování například určitého etnika, romských žen v souvislosti se sterilizacemi. To je jednoznačný závěr z dosavadního šetření?

Prakticky ano.

Co zbývá, pane Motejle, k tomu, aby vaše šetření bylo definitivní, tedy co zbývá k tomu, aby případ šedesáti osmi stížností, které jako veřejný ochránce práv máte, aby byl definitivně uzavřen?

Zbývá toho poměrně ještě dost udělat, i když kus práce už hotový je. My máme tady ty případy shromážděné, tu prvotní dokumentaci jsme odevzdali ministerstvu zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví velice seriózně připravilo nebo vytvořilo ten poradní sbor paní ministryně složený z řady vynikajících odborníků, který postupně každý případ jednotlivě posuzuje na základě zdravotnické dokumentace, té primární zdravotnické dokumentace. Ta komise je velice početná, je složená skutečně jednak z těch předních odborníků, kteří vlastně tvoří jádro té ústřední znalecké komise pro tuto oblast, plus zástupců tedy, řekl bych, laické veřejnosti, zástupce úřadu vlády plus jednoho člena Evropského parlamentu, shodou okolností lékaře, který je toho také zúčastněn.

Kolik celkem případů už ona ministerská komise zpracovala?

Ta poslední informace, která není nejaktuálnější, bylo celkem třicet pět, tuším, případů, ale myslím, že v mezidobí, co jsem s panem vrchním ředitelem mluvil, se konalo další sezení té komise, kde předpokládám, že se zhruba při tom jednom sezení zabývají asi pěti nebo pěti až deseti případy, to znamená možná, že už jich je pětačtyřicet nebo k padesáti.

To znamená, že je reálné, že by vy jste stanovisko ministerské komise mohl dostat do konce jara, to znamená začátkem léta by mohlo být prověřeno všech šedesát osm případů z pohledu ministerské komise ministerstva zdravotnictví?

To považuji rozhodně, že je možné. My jsme dokonce s paní magistrou Šabatovou nabízeli nebo uvažovali o tom, že bychom už v červnu zpracovali jakousi první studii té zprávy o té situaci. Teď určité myslím trošku pracovní zatížení paní ministryně Emmerové a omluvitelné průtahy způsobují jakési drobné zpoždění, ale bude-li tady tato informace prvotní nám k dispozici, my potom tedy postoupíme podstatně dopředu a dál.

Někdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab už loni na podzim v Interview BBC jasně upozorňoval, že případ podezřelých sterilizací má širší souvislosti, a to především v souvislosti vztahů lékařů k pacientům.

JAN JAŘAB, bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva, (zvukový záznam):
Takže jeden problém je skutečně to, že máme anachronický zákon. To je jedna systémová úroveň toho problému. Ale já tím nechci vyloučit, že právě ve všech těch individuálních případech může jít třeba o svévoli nebo dokonce o rasistickou svévoli těch lékařů. Já to ale nevím. Musím upozornit na to, co je a co není systémovou úrovní problému. Systémovou úrovní problému není to, že by Česká republika měla nějakou rasistickou politiku vůči Romům, systémovou úrovní je, že má paternalistickou politiku vůči pacientům. To, jak se to projevuje pak vůči Romům, to může být projevem nějaké individuální svévole.

Konstatoval v Interview BBC loni v říjnu někdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab. , host Interview BBC, řekl jasné slovo, že pravděpodobně v červnu předloží veřejnosti dílčí zprávu týkající se podezřelých sterilizací romských žen. Řekl jste, že už nyní můžete vyloučit systémové selhání, tedy že by Česká republika uplatňovala vůči například romským ženám nějaká systémová řešení po listopadu 89 týkající se populační politiky a v souvislosti s tím sterilizací. Jaké dílčí závěry, které by ukázaly na to, proč vůbec k těm případům docházelo, můžete učinit, jaké ponaučení si z toho vzít?

To já souhlasím s tím, co říkal doktor Jařab, který mimochodem sám je lékař. Skutečně ta paternalistická koncepce poskytování zdravotní služby jaksi je svým způsobem nemoderní. Naše medicína, a to neplatí jenom pro sterilizace a neplatí to jenom pro tu romskou populaci, si bude muset poměrně rychle uvědomit ten, řekl bych, evropský nebo civilizační standard, kdy ten lékař není skutečně tou bezmeznou a jedinou autoritou, která rozhoduje o životě a smrti toho pacienta.¨

Tedy jakýmsi pánembohem v bílém plášti.

Pánembohem v bílém plášti. Že skutečně lékaři by měli dělat jenom to, s čím pacient souhlasí, nebo o co ho požádá, poté, co mu pacient vysvětlí nejen ty pozitivní, ale i eventuálně negativní stránky toho svého současného stavu a eventuálně toho léčebného postupu.

Bude to zásadní doporučení ve vztahu k dalším právním normám, zdravotnickým právním normám, které vy v souvislosti se šedesáti osmi případy pochybných sterilizací dáte ve vztahu k veřejnosti a k ministerstvu zdravotnictví?

Asi ano, i když já bych byl hrozně rád, kdyby i z toho bylo spíš takové to obecné humánní poučení, protože právní norma to nevyřeší. To je skutečně problém především etiky lékařského povolání, etiky vůbec fungování i toho zdravotnického personálu. Já jsem sám teď absolvoval jakési kvazichirurgické ošetření a byl jsem tedy podroben té poučovací proceduře. To znamená před tím, než jsem se podrobil tomu zákroku, jsem ...

Vy jste byl na operačním stole?

... dvojstránku poučení a musím se přiznat, že ačkoliv tedy zasvěcený do té problematiky a bez jakéhokoliv pocitu strachu z toho zákroku jsem v té čekárně před tím operačním sálem v půlce už ztratil jaksi nervy, jsem nedokázal, nedokázal jsem to přečíst. Přesně ten dokument odpovídal těm moderním požadavkům, co všechno ten pacient má slyšet, ale ten pacient, to není s to jaksi akceptovat. Kdyby mi to ten doktor, jako že v mém případě samozřejmě, by ten lékař před tím řekl, co se mnou udělá a proč to se mnou udělá, jaké jsou rizika, jaké nejsou rizika, ale to, že to potřebují mít ode mě podepsat, aby byl teda krytej, to je svým způsobem absurdita. Ale asi se bez toho nemůžeme hnout. O té sterilizaci, to je klasický. Ten právní předpis je dokonalej. Ten je sice z roku 72, ale byl ve svém rozměru velice moderní, se snahou zajistit všechna ta možná práva. Ale jakmile se z toho vytratí ten realizační prvek té komunikace rovnocenných partnerů lékař - pacient a ta atmosféra ne tedy odevzdání se, ale komunikace a důvěry, tak je to potom všechno zbytečné.

Jaká další doporučení nebo závěry předpokládáte, že ta vaše červnová zpráva může ještě obsahovat?

Ta bude asi možná do jisté míry odborná, jestli ty indikační zdravotnická kritéria, která jsou uvedena v tom platném předpise o podmínkách sterilizace, jestli skutečně stále ještě platí. Vím, že lékařská věda má třeba rozporné pohledy na to, do jaké míry je císařský řez nebo opakovaný císařský řez jakýmsi rizikový faktorem těhotenství.

To znamená, řekněme, volnější přístup k císařskému řezu a ne, řekněme, podmiňování sterilizace nebo sterilizace v návaznosti na císařský řez, je to tak?

Takhle, je to, dneska ta doktrína, která platí od roku 72, naznačuje, že třetí těhotenství po dvou těhotenstvích skončených císařským řezem se stává z hlediska toho třetího těhotenství už to těhotenství rizikové, protože dojde k opakovanému zjizvení té dělohy a tím se zvyšuje pravděpodobnost jejího porušení v rámci třetího těhotenství, že jo. Ale to není, myslím, dneska takové absolutní dogma i v obecné medicíně. To je jako jeden z těch prvních problémů. Jiný problém ovšem, který má úplně jinou genezi, je to, že úžasným způsobem roste množství porodů císařským řezem vůbec, zatímco dřív ten porod císařským řezem byl většinou indikován jenom nějakou tou fyziologickou situací zjištěnou těsně před porodem nebo v průběhu porodu. Dneska ve snaze zajistit si bezbolestný porod je ten císařský řez jako v narkóze probíhající zákrok všeobecně vyžadován. Já nechci sahat lékařům příliš do svědomí, ale pochopitelně i ten ekonomický zájem toho zdravotnického zařízení je. Asi se více vyplatí, možná to nemusí být tak silné, ten porod císařským řezem jako chirurgický zákrok z hlediska té ekonomiky, oproti tedy přirozenému porodu. Takže i takovéto stimuly tady působí. Takže je jiné chování nejenom těch lékařů, ale zejména i těch pacientek, které tedy vlastně tady navozují tu situaci trošku jednostranně v těch osmdesátých letech.

A to bude obsahovat také ta vaše zpráva dílčí?

Tady s tím se musíme samozřejmě vypořádat a bude věcí tedy té zdravotnické legislativy, co s tím udělá.

Čekal jste nebo předpokládal jste, že když budete veřejným ochráncem práv, že budete odborníkem na císařské řezy a sterilizace?

Já jsem si byl vědom toho, že se pouštím do oblasti, která je tak širokospektrální, že ..., musel jsem to předpokládat, protože vím, že celá ta oblast správního práva, s kterou jsem se vlastně potkával v těch svých dřívějších soudcovských a advokátských funkcích poměrně málo, že je opravdu velice bohatá. Já jsem dneska odborníkem na pohřebnictví, já jsem odborníkem na sběr odpadů a tříděného, netříděného odpadu, jsem odborníkem v oblasti daní a cel, musím být v oblasti stavebního práva, životního prostředí, ochrany biotopů, ochrany říčních břehů.

Teda vy jste odborníkem. Odborník na všechno - veřejný ochránce práv.

Ne, já naštěstí mám k dispozici fantastickou partu mladých právníků, kteří do těch disciplín jako vstupují s přiměřeným elánem, ale musím říct, že mě to opravdu baví, a že mě to zajímá, protože jsou to věci, které jsou opravdu o životě a tak nějak se v tom prostředí vlastně pohybuji.

Když říkáte, že vás to zajímá, je otázkou, zda to zajímá i zákonodárce, kteří pravidelně schvalují vaše výroční zprávy. Když poslanci před týdnem projednávali v Poslanecké sněmovně zprávu o činnosti veřejného ochránce práv, předsedkyně petičního výboru sněmovny za KSČM Zuzka Rujbrová označila za, a teď cituji doslova, "ostudné", že o zprávě rozhodovalo jen dvaasedmdesát z dvou stovek poslanců.

ZUZKA RUJBROVÁ, předsedkyně petičního výboru PS PČR, (zvukový záznam):
Musím říct, že se poněkud stydím za prázdné lavice při jejím projednávání, protože jde o zprávu, která by každému, i kdo se agendou veřejného ochránce práv bezprostředně nezabývá, přiblížila v některých oblastech fungování státní správy a problémy, s nimiž nejčastěji se občané na ombudsmana obracejí. A je třeba konstatovat, že těchto podnětů je poměrně hodně, za loňský rok více než čtyři a půl tisíce, a že občané už možná i díky poměrně dobré informační agendě úřadu ombudsmana znají pravomoci veřejného ochránce tak, že počet stížností, které se obracejí na tento úřad, aniž by bylo v kompetenci úřadu je řešit, se poměrně snížil.

Konstatovala před týdnem v Poslanecké sněmovně při projednávání výroční zprávy veřejného ochránce práv, tedy ombudsmana, předsedkyně petičního výboru sněmovny za KSČM Zuzka Rujbrová. Pane Motejle, dotklo se vás, že projednávání výroční zprávy vašeho úřadu naslouchala pouze třetina poslanců?

Pane redaktore, kdybych tam byl poprvé, tak by se mě to dotklo, ale přece jenom za ta léta jsem při schůzích sněmovny byl opakovaně a podobné ...

To znamená, že po čtyřech letech už jste si zvykl?

Jednak netýká se to jenom mé zprávy. Podobné problémy pochopitelně se tzv. vyskytují i ve zprávách jiných centrálních orgánů, které jsou povinny v Poslanecké sněmovně ty zprávy podávat. Faktem ovšem zůstává, já na to trošku spoléhám a věřím, že ta zpráva je tedy parlamentním tiskem, že každý poslanec ji dávno před tím dostal, má ji tedy, upřímně řečeno, k dispozici a dokonce z některých ohlasů některých poslanců, rozhodně ne všech dvou set, jako konstatuji více či méně, že na tu zprávu i průběžně reagují.

Záleží, jestli to není těch dvaasedmdesát, kteří tam seděli, když vás poslouchali, víte, pane veřejný ochránče?

Takhle, já to nechci přeceňovat. Ta zpráva skutečně obsahuje informace o tom, jak jsem řešil problémy těch jednotlivců. Pro mě jako jest první jaksi plán mé činnosti se vypořádat s tou stížností toho jednotlivce. Ale zase, má-li to mít skutečně nějaký smysl, tak proto tu zprávu podávám, abych tam dovolil si určité zobecnění, co v tom kterém období mělo výraznější vliv na tu skladbu těch stížností, co ty lidi více či méně nebo více trápí a zajímá a čím by se tedy měl ten zákonodárce eventuálně inspirovat a ...

Teď dovolte, abych navázal na vaše slova. Z těch okruhů problémů výroční zprávy, které popisujete, to znamená z těch stížností, které do vašeho úřadu přicházejí, jsem si vypsal - občansko-právní otázky, stavební řízení, územní plánování, sociální zabezpečení. Který okruh problémů z pohledu jejich četnosti vy osobně považujete za nejzásadnější a bylo by zapotřebí i v souvislosti s poslanci, se zákonodárci či s vládou hledat nějaké systémové řešení?

Tak jak se to vezme. Třeba jeden skutečně neuvěřitelný problém jsou poplatky za svoz komunálního odpadu. Ten tady jste nezmiňoval, ale to je už řadu let, od té doby, co byl zákon přijat, věc, která je předmětem neustálých znova a znova se opakujících, někdy, připouštím, až primitivních výhrad nesouhlasu občanů. Tady je opravdu veliká ...

Lidé nechtějí platit ty poplatky nebo v čem je problém?

Lidé je nechtějí platit, protože někteří z nich tvrdí, že žádné odpadky neprodukují. Je to zejména problém těch dvou domácností, to znamená té rekreační domácnosti a té domácnosti trvalého pobytu. Je to tedy problém, že proč má platit tam, kde má chatu, když ty odpadky vozí domů a dává je do popelnic v tom místě svého trvalého bydliště. Přitom jsou to jistě částky, které nejsou zase tak zanedbatelné pro, řekl bych, hospodářskou bilanci těch důchodců, kteří se většinou na mě obrací s tou stížností.

Jak byste tedy systémově problematiku poplatků za svoz komunálního odpadu řešil a jaké řešení jste ...?

Ne, tady je prostor pro jakousi mediální a politickou práci. Těm lidem to jednoduše vysvětlit, vysvětlit jim, že ten systém jako je do jisté míry založen na jakési univerzální solidaritě, že to není poplatek jako zdroj výdělku, že to je poplatek, kterým se řeší ten nedávno ještě tak šíleně aktuální problém těch černých skládek. Lidé skutečně zapomínají, že před deseti lety, když člověk jel z chalupy domů, ty škarpy byly plné odpadků, každý ten les za městem byl plný tedy starých pneumatik. To zmizelo skutečně díky tomu, že se na tom začalo do jisté míry ekonomicky, racionálně a velkoryse pracovat.

Znamená to, že tady byste nenavrhoval nějaké systémové řešení?

Tady rozhodně ne, tam ...

Ale spíš vysvětlování a mravenčí práci.

Co je změnou, to jsou některé ty otázky těch sociálních dávek a jejich nároků, nenároků. To, co je skutečně velký problém, je to územní plánování a s tím související ten stavební rozvoj, včetně zajištění té komunikační a dopravní obsluhy těch nových lokalit. Tady si slibuji dost od toho nového stavebního řádu, který se tady připravuje, a který by měl tu věc trošku jako zachránit, protože v tom územním plánování dochází ..., tím, že se to územní plánování odvíjí na té základní dimenzi té lokality, té místní obce, dochází potom k rozporům mezi tím zájmem regionů a místních komunit.

Konstatuje veřejný ochránce práv Otakar Motejl. Děkuji, že jste do BBC přišel. Někdy příště na shledanou.

Děkuji mnohokrát, že jste mě pozval a těším se na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

Kancelář ombudsmana obdržela 68 stížností na sterilizaci

PRAHA 19. května (ČTK) - Kancelář ombudsmana obdržela 68 stížností na sterilizaci, především od žen romského původu. Předala je komisi odborníků vytvořené ministerstvem zdravotnictví, jež dosud prověřila více než polovinu případů. Až skončí, veřejný ochránce práv připraví shrnující zprávu. Její první verze může být hotova již v červnu, řekl dnes ombudsman Otakar Motejl v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC.

Komise vznikla na popud ombudsmana a měla by se vyslovit k tomu, zda byly sterilizace v souladu s právem i lékařskou etikou.
Motejl uvedl, že očekával až stovky stížností. "Mnoho žen si uvědomí, že v okamžiku, kdy se tím já začnu zabývat, se to stává více méně věcí veřejnou," konstatoval. Mnoho žen prý mohl odradit strach z reakce jejich partnera.

Z romského prostředí podle Motejla pochází 64 stěžovatelek, pouze čtyři nejsou Romky. "Dá se usuzovat na to, že se jedná o intelektuálně hůře vybavenou část společnosti, která mohla být nějakým způsobem handicapována při komunikaci s těmi orgány, které se na tom podílely," míní Motejl. "Rozhodně nelze z tohoto nízkého čísla dělat nějaké závěry o systému, o koncepci, o rasovém podtextu směrem k jakémusi téměř genocidnímu řešení problému romské populace," prohlásil.

Podle Motejla podobné případy nevyřeší pouze právní norma, ale jde i o etiku. "Paternalistická koncepce poskytování zdravotní služby je svým způsobem nemoderní. Budeme si muset brzy uvědomit evropský civilizační standard, kde lékař není skutečně bezmeznou a jedinou autoritou, která rozhoduje o životě a smrti," dodal.

O sterilizaci se v Česku začalo hovořit loni na podzim, když Evropské středisko pro práva Romů zveřejnilo podezření na nucené sterilizace Romek. Uvedlo, že v tuzemsku byly případy, kdy ženy nedaly k zákroku souhlas nebo k němu svolily v mezní situaci či pod pohrůžkou odebrání sociálních dávek.

Ombudsman: Lidé si často stěžují na poplatky za svoz odpadu

PRAHA 19. května (ČTK) - Řadu stížností na povinnost platit poplatky za svoz komunálního odpadu stále zaznamenává kancelář veřejného ochránce práv; podle ombudsmana Otakara Motejla jsou tyto poplatky dokonce "skutečně neuvěřitelný problém". Je to věc, která je předmětem neustálých a znova se opakujících, někdy až primitivních výhrad občanů, řekl dnes Motejl v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC.

Nejčastějšími stěžovateli jsou důchodci, kteří kromě trvalého bydliště v jedné domácnosti mají ještě druhou - rekreační. "Lidé nechtějí platit. Někteří tvrdí, že žádné odpadky neprodukují," konstatoval Motejl. Odpůrci poplatků totiž argumentují tím, že odpad vozí do popelnic v místě trvalého bydliště.

Podle Motejla však povinnost těchto lidí platit za odpad v obou domácnostech neomezuje jejich práva, a proto poplatky hájí. "Tady jde o mediální a politickou práci těm lidem vysvětlit, že ten systém je založen na jakési univerzální solidaritě. Že to není zdroj výdělku. Že to je poplatek, kterým se řeší ten nedávno ještě tak šíleně aktuální problém černých skládek," uvedl Motejl.

"Ti lidé zapomínají, že před deseti lety, když člověk jel z chalupy domů, tak škarpy byly plné odpadků, každý les za městem byl plný starých pneumatik," dodal.