Václav Moravec moderátor BBC

Každý hlas je zapotřebí. Moc dobře to ví i nový premiér Jiří Paroubek, jehož vláda má za týden předstoupit před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o důvěru. Rebelie některých poslanců sociální demokracie pozvolna ustupuje. Například poslanec Robert Kopecký naznačuje, že vládu Jiřího Paroubka podpoří.

Robert KOPECKÝ, (zvukový záznam): Já nemám právo potopit tuhle vládu, ale to, že se našel premiér, kterej mě vyslech a vyslech moje názory, je pro mě rozhodující.

Konstatuje v rozhovoru pro BBC poslanec sociálních demokratů Robert Kopecký. Nejen o jednotě poslaneckého klubu ČSSD při hlasování o důvěře vládě bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem v parlamentním studiu BBC je dnes předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus. Přeji vám hezký dobrý den do Poslanecké sněmovny.

Dobré odpoledne.

Jste si jist tím, že máte sedmdesát hlasů všech poslanců ČSSD nyní?

Po dopoledním jednání poslaneckého klubu jsem přesvědčen o tom, že sedmdesát poslanců sociální demokracie dá hlas pro důvěru Vládě České republiky.

A vy, když jste o víkendu říkal, že máte šedesát až pětašedesát hlasů, co se změnilo, že nyní jste si jist sedmdesáti hlasy?

Tak především proběhla debata na jednání poslaneckého klubu, kde jsme si vyjasnili svá stanoviska. Kromě toho také premiér Paroubek prakticky se všemi poslanci, kteří patřili mezi tu váhající menšinu, hovořil. Myslím si, že se vyřešily i některé záležitosti, které byly příčinou určitého váhání, a v tuto chvíli jsem přesvědčen, že je všechno připraveno k tomu, aby bylo možné hlasovat o důvěře vládě. A ta vláda důvěru dostane.

Pane předsedo, označil byste slovem normální, že ministerský předseda jedná s jednotlivými poslanci poslaneckého klubu ČSSD? Mluví s nimi o tom, jaké mají podmínky a požadavky a podobně.

Já si myslím, že to v každém případě normální je. Mám za to, že ...

Počkejte, je to normální? Rozuměl jsem správně?

Ano, ano, samozřejmě ta komunikace neprobíhala jenom s těmito poslanci, kteří takzvaně vyjadřovali některé připomínky, ta komunikace proběhla prakticky se všemi, samozřejmě s některými ta komunikace nebyla tak čilá. Já mám za to, že jedna z věcí, která do budoucna může prospět dobré atmosféře v sociální demokracii, je právě častější komunikace, výraznější komunikace na bázi premiéra, poslaneckého klubu, vedoucích orgánů strany a tak dál. Čili já jsem přesvědčen o tom, že komunikace patří mezi prostředky politické práce, a jsem rád, že i v tomto případě to byla právě komunikace, která odstranila problémy, které před několika málo dny s eventuální možností vyjádření důvěry byly.

Berte následující otázku tak trochu s nadsázkou, to, aby se Jiří Paroubek uběhal, když má sedmdesát poslanců a bude-li takto komunikovat s jednotlivými poslanci, aby zvedli ruku pro vládní návrhy či pro důvěru vládě.

Tak já věřím, že debatovat se sedmdesáti poslanci každý den, každou chvíli rozhodně nebude nutné. Nicméně mám za to, že u každého poslance, který má s čímkoli problém, ať už je to třeba otázka programového prohlášení nebo případně v některém období příprava některého ze zákonů, je věc, která je běžná a měla by být běžná. A samozřejmě předpokládám, že i poslanci budou vážit čas premiéra a využijí té konzultace v případech, které budou skutečně nezbytně nutné a závažné.

Jste si jist, že nyní ho váží v souvislosti s tou aktuální, řekněme, krizí v poslaneckém klubu ČSSD, kdy zhruba skupinka pěti poslanců tvrdila, že váhá s tím, zda dát vládě důvěru či nedůvěru?

Tak my jsme se naučili používat slovo krize pomalu i tehdy, když neprší, kdy by pršet mělo. Já mám za to, že krize v poslaneckém klubu v žádném případě není. A to, že tady bylo několik poslanců, kteří měli, řekněme, určité rozpaky s vyslovením důvěry v případě, kdy je vláda, která je závislá na vlastně jednomyslném hlasování všech členů koalice, je věc, která, si myslím, zasluhuje určitého času a ten čas byl určitě adekvátní. A já věřím, že i premiér Paroubek je rád, že ty konzultace proběhly. A navíc takovým výsledkem, který jsme dneska mohli konstatovat na poslaneckém klubu.

Jste si jist tím, že to usnesení platí, že se nakonec neobjeví někdo, kdo by mohl hlasovat proti tomu usnesení?

Tak já si myslím, že všichni jsme lidé, a lidé jsou tvoři takoví, jací jsou, takže vyjadřovat jistotu nad určitým rozhodnutím lidí je do značné míry riskantní. Nicméně já mám za to, že všech sedmdesát členů poslaneckého klubu jsou dospělí lidé, politicky natolik vyspělí, že v tuto chvíli budou velmi těžko hledat zdůvodnění pro to, kdyby hlasovali jinak.

Premiér Jiří Parobuek, jak jste to i vy sám ostatně řekl, věří, že nyní poslanecký klub má sedmdesát hlasů, kteří podpoří vládu sociální demokracie, lidovců a unionistů vedenou právě Jiřím Paroubkem. Připomeňme si, co Jiří Paroubek řekl dnes v rozhovoru pro BBC a co řekl na adresu rebelujících poslanců.

Jiří PAROUBEK, (zvukový záznam): Za patnáct, za půl roku ty lidi velmi dobře znám, čili znám jejich kritické výhrady a dovedu to oddělit od toho, co, řekněme, jaké je finále. A finále bude toto.

To říká v rozhovoru pro BBC premiér, místopředseda ČSSD Jiří Paroubek. Jedním z poslanců, kteří nyní už dávají najevo, že vládu přes ten počáteční odpor jsou ochotni podpořit, je poslanec Robert Kopecký.

Robert KOPECKÝ, (zvukový záznam): S výsledkem schůzky s panem premiérem jsem ..., ne se vším, ale jsem víceméně spokojen a nemám právo potopit tuhle vládu. Ale to, že se našel premiér, kterej mě vyslech a vyslech moje názory, je pro mě rozhodující. Já mám určité výhrady, ale vládu podpořím.

Konstatuje poslanec ČSSD Robert Kopecký. Pane předsedo, pokud byste nás měl zavést na dopolední jednání poslaneckého klubu ČSSD, je pravda, teď budu citovat Českou tiskovou kancelář, že někteří sociální demokraté na ty rebely křičeli a obviňovali je, že kvůli nim čelí kritice členů i sympatizantů ČSSD. Opravdu to bylo tak bouřlivé?

Tak já nevím, jestli slovo křičel je správné slovo. Samozřejmě debata, která je ve vypjatých chvílích občas, bývá vedena zvýšeným hlasem. A musím jaksi popravdě přiznat, že byli i členové klubu, kteří vyjadřovali názory, stanoviska, které získávali při debatách, diskusí lidí, které v podstatě vedly k tomu, že vyjadřovaly údiv nad tím, proč někteří sociálnědemokratičtí poslanci stále ještě nejsou schopni jednoznačně říct, jestli vyjádří důvěru vládě nebo nevyjádří. Ano, takové argumenty padaly, já si myslím, že to je logické, a možná to byla i jedna z věcí, která, řekl bych, definitivně utvořila názor oněch váhajících poslanců.

Chcete tím říci, že většina poslaneckého klubu ČSSD si myslí, že ti rebelové poškozují sociální demokracii a oni to pochopili, a to je i jeden z důvodů, proč budou příští týden v pátek hlasovat pro vyslovení důvěry vládě?

Já si nemyslím, že je možné dělat takovou jednoduchou zkratku. V každém případě jakákoli ...

Promiňte, dovolte, abych tu jednoduchou zkratku učinil. Pokud byste měl v rámci jednoduché zkratky říct, zda tato zkratka nejlépe vystihuje ono jednání ČSSD, poslaneckého klubu, je to správná zkratka?

Nemyslím si, že to úplně nejlépe vystihuje jednání klubu. Já si myslím, že obecně je možné konstatovat v každé chvíli, že pokud členové jedné politické strany vedou diskusi přes média a nikoli na svých orgánech, tak logicky to vytváří obraz strany, která není jednotná, a tudíž ztrácí na důvěryhodnosti. Je to jeden z faktorů, který nejvíce přispívá k odlivu důvěry voličů k takovýmto stranám. Čili samozřejmě obecně tato debata neprospívá, ale nemyslím si, že by zrovna to byla věc, která by dovedla oněch váhajících poslanců, oněch těch pět šest váhajících poslanců k tomu, aby se definitivně rozhodli. Ale samozřejmě takovéto debaty se vedou a vedou se nejenom v této chvíli v rámci sociální demokracie.

Shodli jste se jako poslanecký klub ČSSD na tom, jaká by měla být sankce v případě, že by někdo z poslanců ČSSD v pátek při hlasování o vyslovení důvěře vládě zvedl ruku proti vládě?

Tak o sankcích jsme nehovořili a já si myslím, že v tuto chvíli ani žádné sankce možné nejsou, protože každej z poslanců složil svůj ústavní slib, každý z poslanců vykonává svůj mandát na bázi svého ústavního slibu a každý z poslanců je dospělá osoba, která patří k politické straně, v tomto případě k sociální demokracii. A pokud by se takový člověk rozhodl hlasovat proti, no, tak především sám sebe by zpochybnil jako důvěryhodného reprezentanta onoho tělesa, které zastupuje. A myslím si, že ten politický soud potom by jaksi byl zcela jednoznačně vysloven nad ním v průběhu dalších jednání. Ale ...

Chcete tím říci, že takový člověk by pak měl být vyloučen z ČSSD? Rozumím vám správně?

Ne, ne, ne, já jsem ani mrknutím oka jsem nenaznačoval jakékoli vylučování, nicméně takový člověk pro tu sociální demokracii z hlediska funkcí, které zastává, přeci neztratí perspektivu. Čili já si myslím, že tady se vždycky účet dělá až na konci volebního období a nedovedu si představit, že by v tak rozhodujícím jednání, které ve své podstatě v tuto chvíli rozhoduje o, dá se říct, téměř jediném možném řešení, které zabraňuje předčasným volbám, někdo ze sociální demokracie v době, kdy sociální demokracie potřebuje všechno možné jenom ne předčasné volby, svým hlasováním rozhodl proti své vlastní straně. To je to samé, jako kdyby jakýkoli fotbalista se rozeběhl na svou vlastní bránu a střelil gól. Asi by si také příště nezahrál.

Dovolte, abych teď vyzkoušel vaši otevřenost následující otázkou. Jsem si vědom možné hypotetičnosti té otázky. V případě, kdyby předsedal ČSSD Miloš Zeman, je podle vás zřejmé, že by takoví rebelové byli umlčeni či jejich rebelie mohla být, řekněme, dokončena možným vyloučením ze strany, že za Miloše Zemana by se takové "vydírání" v ČSSD nedělo?

Tak především já si myslím, že tady je určitý precedens, protože i Miloši Zemanovi se stalo, že ne že by tedy ho vydírali, ale čtyři poslanci hlasovali proti návrhu zákona o státním rozpočtu ...

Však jak rychle letěli, pane předsedo, ze strany. To víte? Jen si na to vzpomeňte.

Musím říct, že letěl jenom jeden. To byl poslanec Wagner. Ti další se v průběhu dalšího jednání svým způsobem vzpamatovali. A v zásadě ...

Poslanec Teplík vstoupil sám do ODS. To jestli, jestli toto považujete za vzpamatování se, že ze sociálního demokrata se stane občanský demokrat ...

Ne, mluvím, mluvil jsem o čtyřech poslancích, čili ti, kteří v sociální demokracii, zůstali, se vzpamatovali. Jeden se rozhodl odejít s takovým celkem zajímavým názorem, že on vlastně je středový politik. A jelikož se vlastně sociální demokracie s ODS na střetu setkávají, takže aniž by musel změnit názory, přešel do ODS. Ale budiž mu to přičteno jaksi k politické úrovni. No, a ten čtvrtý, o kterém je řeč, tak to byl tehdy předseda rozpočtového výboru, který byl ze sociální demokracie vyloučen.

Zatím největší problém s podporou vlády měli sociálnědemokratičtí poslanci Jan Kavan a Vladimír Laštůvka, kteří chtějí daleko vyšší vliv sociální demokracie na zahraniční politiku. Ministr zahraničí Cyril Svoboda naznačil, že je připraven sáhnout k personálním změnám na pozicích náměstků a dodal:

Cyril SVOBODA, (zvukový záznam): Já jsem připraven se dohodnout, protože ta vláda má také svoji hodnotu, ale všechno má svoje limity. Takže je to tak, že musíme najít dohodu, o které my v diplomacii říkáme win-win. To znamená, dohoda, která znamená, že nikdo netratí a všichni získávají.

Slova ministra zahraničí Cyrila Svobody v rozhovoru pro BBC. Pane předsedo, v pátek má grémium vaší strany, kterého vy se zúčastňujete, dát ministru zahraničí Cyrilu Svobody jména možných kandidátů na pozici náměstka ministra zahraničí. Rozumím tomu správně, že ČSSD není zcela spokojena s tím, jak pozici náměstka za ČSSD vykonává Vladimír Müller?

Tak já si myslím, že spíše jde o otázku prvního náměstka, že by tedy prvního náměstka na ministerstvu zahraničních věcí měl dělat sociální demokrat. Já si myslím, že v tuto chvíli nikde není dáno ani rozhodnuto, pokud samozřejmě premiér s ministrem zahraničních věcí se nedohodnou jinak, že by mohli být náměstci za sociální demokracii dva.

Zatím je tedy ona varianta, že by Vladimír Müller zůstal jako náměstek pro evropské záležitosti a sociální demokraté obsadili dva náměstkovské posty?

Já v tuto chvíli nejsem osoba, která by v tuto chvíli mohla říct jakékoli závazné stanovisko. Já jenom říkám, že je to jedna z možných variant, ale ta jednání ještě dneska budou pokračovat a myslím si, že až budou u konce, takže se potom to stanovisko, názor, řešení dozvíme.

S největší pravděpodobností budou pokračovat i v pátek. Jestliže máte na grémiu ČSSD probírat možné kandidáty na pozici prvního náměstka, mluví se o současném velvyslanci České republiky v Moskvě Jaroslavu Baštovi a také nově se údajně mluví o jménu Jana Prokeše, blízkého spolupracovníka předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka. Koho na grémiu budete podporovat vy osobně?

Tak samozřejmě je možné, že padnou i některá další jména. Pro mě bude rozhodující, zdali tedy vůbec tato debata proběhne, jak oni pánové budou definovat svoji pozici na ministerstvu zahraničí v případné pozici prvního náměstka. V tuto chvíli je předčasné kohokoli favorizovat.

Vy očekáváte, že ještě padnou další jména? Existuje někdo, koho vy osobně byste rád viděl jako silného prvního náměstka ministra zahraničí? Je někdo takový?

Tak já uznávám zásadu, že každý švec by se měl držet svého kopyta. Já tedy nejsem člověk, který se zabývá zahraniční politikou, takže v tomto případě dám na doporučení těch, kteří se zahraniční politikou zabývají, do jisté míry znají možnosti, znalosti, úroveň případných kandidátů.

Zatím jste dostal doporučení od, předpokládám, že tedy tím ševcem je v tomto případě Vladimír Laštůvka, Jan Kavan jako sociálnědemokratičtí politici, kteří se orientují na zahraniční politiku. Koho oni by vám nyní doporučovali? Jaroslava Baštu?

Já myslím, že je potřeba se zeptat jich.

Počkejte, ale vy jste říkal, že vy budete na tom grémiu a že vy si necháte doporučení. Tak zatím jste se neptal?

Ale ta doporučení budou relevantních argumentů, kdy seznam jednotlivých kandidátů bude definitivní. Takže až budeme mít všechna jména na stole, až tedy například od těchto lidí, ale i od některých dalších, protože i my máme v Lidovém domě zahraniční oddělení, i předseda sněmovny Luboš Zaorálek se zabývá zahraniční politikou, až tedy dostaneme jednotlivá ohodnocení těchto lidí, tak na základě toho rozhodneme.

Poslanci ČSSD Vladimír Laštůvka a Jan Kavan chtěli na pozici prvního náměstka dosadit Hynka Kmoníčka, současného velvyslance Organizace spojených národů, tedy současného velvyslanec České republiky při Organizaci spojených národů. Ministr zahraničí Cyril Svoboda Kmoníčka ale odmítá. Hynek Kmoníček jako velvyslanec sedl a napsal článek do Lidových novin, a teď dovolte, abych citoval doslova, protože Kmoníček v tom textu obviňuje ministra zahraničí ze lži a píše doslova, citát: "Z osobního pohledu nevidím jiné řešení, než pana ministra Svobodu vyzvat k důslednému postupu, ať svoje obvinění doloží. Otevře mi tím možnost, kterou nyní nemám, zažalovat ho v občanskoprávním sporu. Druhé možné řešení, totiž jeho vlastní demisi, nebo jinou formu omluvy jako realista asi očekávat nemohu." Byť tvrdíte, pane předsedo, že by se švec měl držet svého kopyta, jste přesvědčen o tom, že když nějaký velvyslanec takto vystoupí proti ministru zahraničí, a je možné, že jedná správně, že se ministr dotkl jeho cti, takže by měl zastávat post velvyslance?

Tak především já mám za to, že teď jsme narazili na problém, který už začíná být možná poněkud obecnější. Je tady i vyjádření například pana náměstka Kohouta, je tady spor mezi ministrem spravedlnosti a nejvyšší státní zástupkyní. Já mám za to, že skutečně může to být možná určitým obrazem doby, nicméně mám za to, že situace, řekl bych, obecně ve státní správě je v tuto chvíli poněkud nedobrá. A určitá míra ztotožnění se loajality s vládními představiteli, ať jsou z kterékoli strany, ze strany, řekněme, jejich podřízených v tuto chvíli není optimální.

Teď vám vstoupím ... Promiňte, teď vám vstoupím do řeči. Jestli to není dáno tím, jak vy politici předvádíte veřejnosti onu neloajalitu například v rámci jednoho poslaneckého klubu, tak jestli ona, teď to berte s nadsázkou, infekce se nedostala i na pozici velvyslanců, na pozici státních zástupců a podobně?

Já myslím, že v tomto případě bychom srovnávali hrušky s jabkama.

To znamená, že vy politici, že vy politici jste v jiné skupině?

Je naprosto legitimní, že poslanci diskutují o tom, jestli podpoří ten či onen návrh. Od toho nakonc jsou i voleni, nicméně pracovníci, ať už tedy volení, jmenovaní, dosazovaní do funkcí ve státní správě, a to včetně těch míst nejvyšších, prostě vyjadřují neloajalitu ke svým nadřízeným, vyjadřují loajalitu k vládě jako takové, to je přece úplně jiná záležitost a já mám za to, že tady skutečně začíná docházet k určitým nepříliš dobrým jevům, které bude nutné do budoucna řešit. Možná to má i na vině to, že vlastně doposud není stále jednoznačně definován zákon o státní službě, povinnosti, práva, pravidla chování jednotlivých zástupců na různých místech ve státní správě. Mám za to, že to je potřeba. A skutečně takovýto stav, kdy, řekněme, určitý vysoce postavený státní úředník svým způsobem veřejně kritizuje svého ministra, je věc, která ve vyspělé Evropě a řekl bych politicky vyspělých zemích asi není vůbec možná.

Teď dovolte, abych zůstal u těch dvou příkladů. Vy jste zmínil českého velvyslanec při Evropské unii Jana Kohouta, zmínil jste také velvyslance České republiky při Organizaci spojených národů Hynka Kmoníčka. Muži, kteří nyní vystoupili poměrně hodně neloajálně vůči ministrovi zahraničí a vůči České republice. Jan Kohout jako český velvyslanec při Evropské unii a možný kandidát na pozici premiéra, zase prohlásil, teď budu citovat, mluvil o nevkusu českých politiků při způsobu řešení krize. Podle Kohouta v kruzích Evropské unie přestávali lidé situaci rozumět. Chcete tím říci, že tito lidé, protože ukázali svoji neloajalitu, by měli být odvoláni nebo sami rezignovat? Buďte, prosím, jednoznačný.

Já si myslím, že v tuto chvíli nemluvím, ani jsem nemluvil o rezignaci, mluvil jsem o tom, aby státní správa jako taková dostala určitý, určitou formu, určitý rámec. A samozřejmě v momentu, kdy nejsou jednoznačně definována práva a povinnosti takovýchto vysoce postavených úředníků, pak dost těžko můžete vyvozovat sankce. Jakmile ta pravidla budou jasná, pak samozřejmě se můžeme bavit i o sankcích.

Promiňte, vůči velvyslancům můžete vyvozovat ty sankce? Velvyslanci mohou být odvoláni? Myslíte si, že by měl být odvolán Hynek Kmoníček za tato ostrá slova v Lidových novinách? Buďte jednoznačný.

Tak já v tuto chvíli na to nemám natolik jednoznačný názor, abych mohl být jednoznačný.

Neříkáte to proto, že se té otázce chce vyhnout?

Ne, tak kdybych v tuto chvíli si byl jist jednoznačnou odpovědí, tak vám ji určitě dám.

Ptám se proto, že nevznikají ale tímto jednáním velvyslanců, byť říkám, může být oprávněný požadavek Hynka Kmoníčka a může být oprávněné jeho obvinění ze lži na adresu ministra zahraničí? Neukazuje se ona kultura například pak v diplomacii? Vzpomeňte například Petra Koláře, někdejšího velvyslance České republiky ve Švédsku, který vstoupil do české politické situace v době vládní krize v roce 1997, kdy potvrdil možné informace o existenci tajného konta ODS. Také neodstoupil, také nebyl odvolán. Neukazuje se, že pak velvyslanci mohou takto jednoduše kritizovat, ať už premiéra, tehdy Václava Klause, nebo ministra zahraničí, nyní Cyrila Svobodu v případě Kmoníčka?

Já znovu říkám, v momentu, kdy tady bude jednoznačný zákon, norma a způsoby chování, pravidla, která jednoznačně definují, co se může, co se nesmí, a v případě, že se udělá něco, co se nesmí, budou jednoznačné sankce, pak ano. Ale v tuto chvíli bohužel, a možná je to i jedna z příčin. Nakonec jsem to vlastně i říkal, že právě takovýto jednoznačný kodex v podstatě není, že jsou tato vyjádření velvyslanců nebo diplomatů, která jsou vůči vlastnímu státu víceméně nepřátelská. Já samozřejmě si myslím, že pokud to přesáhne určitou míru, asi by se mělo zcela jednoznačně hovořit o případném odvolání. Nicméně nejsem si v tuhle chvíli jist, zda tato vyjádření byla už do takové míry, že by splňovala tyto věci pro bezpodmínečné odvolání.

V každém případě postoj Hynka Kmoníčka i Jana Kohouta podle vás poškozují Českou republiku?

Obávám se, že pokud jsou takto vyjadřovány veřejně, mediálně, jsou to vyjádření, která nejsou šťastná a která nepřispívají k dobrému obrazu České republiky.

Dovolte, abych se vás ještě zeptal také, to jméno tady padlo - nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, která zase otevřeně v novinách kritizovala ministra spravedlnosti Pavla Němce a jeho podřízené, že, řekněme, politicky ovlivňují některé kauzy, viz případ katarského prince, vůči kterému Němec podal možnost, aby byl katarský princ převezen do Kataru a v Kataru stíhán. Pavel Němec prý ministerstvo neřídí, alespoň to vyplývá ze slov Marie Benešové. Jak byste v případě, že byste byl vy členem vlády, jak byste hlasoval o možném odvolání Marie Benešové kvůli tomuto postupu?

Tak v každém případě tento postup nebyl dobrý, nebyl, řekl bych, výrazem určitého, určité kvality člověka, který má, na nějž jsou kladeny tak vysoké požadavky, jako jsou kladeny na člověka, který je ve funkci nejvyššího státního zástupce. Já jsem přesvědčen o tom, že takováto slova mají padat jenom na zasedání vlády, nikoli na veřejnosti. Na druhé straně i když si myslím, že tato vyjádření byla hodně nešťastná a hodně nevhodná, přesto to není důvod k tomu, aby v tuto chvíli byla státní zástupkyně odvolána.

To znamená, že sociální demokraté, a bavili jste se o tom na poslaneckém klubu ČSSD, jak by se měl vyřešit spor Němec - Benešová? Protože je veřejným tajemstvím, že Pavel Němec pravděpodobně může navrhnout odvolání Marie Benešové z funkce nejvyšší státní zástupkyně.

Ano, bavili jsme se o tom a ta debata byla zhruba v tom duchu, v jakém jsem říkal. To znamená, tam nebylo žádné nadšení z mediálních výstupů paní Benešové. Na druhé straně tam bylo poměrně jednoznačné stanovisko, že vzhledem k její odborné kvalifikaci je naprosto nezbytné, aby ve funkci nadále zůstala, s tím, aby ty spory měly být skutečně řešeny na úrovni vlády a nikoli medializovány. Já jsem dokonce i pro to, aby vláda, pokud to je možné, zvolila nějakou cestu určitého finančního postihu nebo něčeho takového, protože řekl bych, že ta chyba byla, nicméně nebyla to chyba, která by v tuto chvíli měla znamenat změnu na postu nejvyššího státního zástupce.

Chcete tím říci, že poslanecký klub ČSSD se dohodl, že ministři za ČSSD v případě, že ministr spravedlnosti, vicepremiér Pavel Němec předloží na vládě ve středu večer na odvolání Marie Benešové, že ministři za ČSSD budou hlasovat proti? Je to tak?

Poslanecký klub se nemůže na něčem takovém dohodnout. Poslanecký klub vyslovil názor, který mohl premiér, který byl přítomen, respektovat nebo nemusí. Nicméně poslanecký klub se vyslovil pro to, aby v případě, že takovýto návrh bude, aby jej vláda neakceptovala.

A mělo by se v případě, a to jste řekli premiérovi jako poslanecký klub ČSSD, mluvit o finančním postihu Marie Benešové, protože nepostupovala profesionálně, když do novin kritizuje ministra spravedlnosti?

Tak to jsme premiérovi neřekli, to jsem řekl já teďka v této debatě. Je to můj osobní názor a já si myslím, že skutečně pokud se má začít dělat pořádek, tak zkrátka se bude muset řešit ta situace. To vystoupení nebylo vhodné, nepatřilo do médií a myslím si, že v tuto chvíli je potřeba nalézt nějaký mechanismus, který nějakou sankci dá. Nicméně mám za to, že pokud ta sankce, protože zas to pochybení nebylo takové, aby tedy bylo potřeba paní Benešovou z funkce odvolávat, by měla být, tak můj osobní návrh je takový, že já osobně bych si dovolil, dovedl představit sankci určitého finančního charakteru.

Problémy poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické zřejmě neskončí jen s tou zásadní událostí, kterou bude hlasování o důvěře vládě, které se uskuteční příští týden v pátek, protože Jan Kavan, který patří ke kritikům současných poměrů v ČSSD, před týdnem v Interview v BBC k rebelování uvnitř ČSSD řekl:

Jan KAVAN, (zvukový záznam): No, já si myslím, že historie nás poučila, že sice je nejlepší snažit se, aby politická strana byla jednotná. Ale jsou i okamžiky, a já netvrdím, že toto je jeden z nich, ale historicky nemůžete vyloučit, že jsou okamžiky, kdy je správnější mít pravdu proti straně, než se mýlit se stranou. A proto chci, aby tato strana, ČSSD, byla co nejdemokratičtější, abychom si to uvnitř strany mezi sebou jasně vysvětlili a došli po tom ke konsensu. Ale nevynucujme tento konsensus jaksi usnesením. Jo, jako například se ÚVV rozhodl, usnesl, že skončila krize před několika týdny uprostřed krize a krize to nevzala na vědomí. To je úplně stejný, jako kdyby se KSČM rozhodla, že poručí větru, dešti. To prostě se nemůže podařit a je to směšné. Proto jsem já pro otevřenou, kritickou, ale přátelskou diskusi a hledejme konsensus.

Konstatoval před týdnem v Interview BBC poslanec sociálních demokratů Jan Kavan. Vzápětí se veřejnost dozvěděla, že od poloviny května začne v rámci poslaneckého klubu ČSSD fungovat levicová frakce. Pane předsedo Krausi, už máte promyšlené, jak, a řekli jste si to s Janem Kavanem, jak bude fungovat poslanecký klub ČSSD po vzniku té levicové frakce uvnitř klubu?

Tak zaprvé já nevidím sebemenší důvod k tomu, aby poslanecký klub fungoval jinak, než funguje, a ostatně svůj jednací řád, svůj organizační řád a pravidla, jakým způsobem by kdo měl či neměl vystupovat a za koho, s tím, že já k té, k tomu vystoupení Jana Kavana mohu říct pouze jedno jediné, já si myslím, že pluralita názorů je věc, která je zřejmá, je, je ano, velmi důležitá pro politickou stranu, ale podotýkám, že v jeho slovech také zaznělo, že by to mělo být na půdě sociální demokracie. Já si myslím, že i otázka různých frakcí a těchto všech věcí, pokud jejich jednání probíhá na půdě té které politické strany a slouží k pluralitě názorů, slouží k tříbení názorů, slouží k diskusi, je věc, která je v pořádku a která ale vždycky musí mít nakonec nějaký výstup. A nemyslím si, že v tomto, v tomto směru je možné nalézat v jakémkoli politickém tělesu řešení v konsensu, to znamená v jednomyslném rozhodnutí, protože je i vědecky dáno, že takovéto rozhodování většinou spíše přispívají ke stagnaci. To znamená, že vždycky ...

Já se přiznám, že teď jsem se v těch vašich slovech ztratil. Možná jsem málo pohotový a bystrý, pane předsedo, ale ptám se tedy jednoznačněji. Vy tu situaci v poslaneckém klubu ČSSD považujete za takovou, že musela vzniknout ta levicová frakce? Rozumíte tomu, proč vůbec vznikla? Řekli jste si to s Janem Kavanem?

Já rozumím tomu, že někteří členové sociální demokracie chtějí zakládat frakci na bázi sociální demokracie, protože mají pocit, že program sociální demokracie není tak levicový, jak si představují. Nicméně z hlediska poslaneckého klubu jako takového je samozřejmě naprosto absurdní, aby uvnitř poslaneckého klubu vznikal ještě jiný, nějaký malý poslanecký klub. To jsou, to je smysl těch mých slov s tím, že i ten ...

Počkejte, Jan Kavan říkal, že to tak bude, že tam bude pět šest poslanců, což bude ta levicová frakce v rámci toho klubu. A vy s nimi asi nějak budete muset komunikovat, oni s vámi nebo jak to bude fungovat?

Tak já si myslím, že s každým poslancem komunikujeme na bázi poslaneckého klubu. Já samozřejmě si myslím, že každý z poslanců může na bázi poslaneckého klubu přednášet jakékoli názory, pokud je budu přednášet na úrovni poslaneckého klubu. A po tom, po té diskusi, po té, řekněme, výměně názorů bude přijato usnesení, to je to, co jsem chtěl říct v té první části, to znamená usnesení většinové, tak předpokládám, že i členové této frakce se nějakým způsobem tomuto hlasování podrobí, protože to je smysl demokratické politické práce.

A tečka. Skončilo Interview BBC, hostem byl předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus. Děkuji za rozhovor, někdy příště na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

ODS a KSČM odmítly jednat o sporu Benešová - Němec

Právo, 4. 5. 2005 - Němec Fiaskem skončilo včera mimořádné jednání sněmovního ústavněprávního výboru, který se měl zabývat konfliktem mezi ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem (US-DEU) a nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou.

Po třičtvrtěhodinové debatě o tom, jaký smysl jednání svolané šéfkou výboru Vlastou Parkanovou (KDU-ČSL) má, se totiž o hlas nepodařilo schválit program. Z 19 členů výboru pro něj hlasovalo jen devět soc. dem. a lidovců, proti se postavili ODS, KSČM a unionista Petr Kott.

„Nechceme soudit personální problémy uvnitř vlády. Podle nás jde o boj uvnitř vládní koalice," shrnul postoj ODS Marek Benda. Benešová svůj konflikt s Němcem nevnímá jako osobní spor, ale jako boj o osud české justice. „Jde o to, jestli bude justice opět směřovat do nějakých direktiv, nebo bude nezávislá," řekla novinářům.

Spor se vyhrotil zejména kvůli rozdílnému postoji v kauzách exministra informatiky Vladimíra Mlynáře a katarského prince Hámida bin Abdal Sáního. Benešová zopakovala názor, že ministerstvo neřídí ve skutečnosti Němec, ale ředitel jeho kabinetu Pavel Škvára a mluvčí Petr Dimun. Ten nabídl rezignaci. Ministr o ní rozhodne za týden, po Dimunově dovolené.

S Němcem i Benešovou se má dnes sejít premiér Jiří Paroubek. „Předpokládám, že oba pochopí, že když se do věci vkládá premiér, že je to důležité a že je nezbytné, aby spor skončil," řekl Paroubek novinářům. K finančnímu postihu Benešové za předchozí „nevhodná a hodně nešťastná vyjádření" se přiklání šéf poslanců soc. dem. Michal Kraus. „Taková slova mají padat jen na zasedání vlády, přesto to není důvod k odvolání," řekl včera Kraus v BBC.

Benešová není Němcovou přímou podřízenou. Ministr pouze zajišťuje správu státního zastupitelství, zejména má na starosti materiální a personální podmínky. Do kauz však nesmí přímo vstupovat. Podle Krause zaznělo v klubu ČSSD za přítomnosti premiéra Paroubka „poměrně jednoznačné stanovisko, že je naprosto nezbytné, aby Benešová ve funkci zůstala vzhledem k odborné kvalifikaci".

Poslanci proto doporučili ministrům soc. dem. neakceptovat případný návrh na odvolání žalobkyně. Kraus přišel v rozhlase s nápadem, aby Benešovou vláda postihla finančně.