Václav Moravec moderátor BBC

Jozef Zieleniec ve studiu BBC

Český prezident Václav Klaus je pravděpodobně jediným nejvyšším představitelem členské země Evropské unie, který nahlas kritizuje Evropskou ústavní smlouvu a varuje před jejím přijetím.

Václav KLAUS (zvukový záznam): Někteří pořád hrají s nálepkami eurooptimistů, europesimistů, či skeptiků. Prosím vás, nedělejme to. Nedělejte to. My, které trápí to, co se děje s Evropou, co se děje na tomto kontinentu, prostě odmítáme nálepku euroskepticismus nebo europesimismus. Právě proto, že jsme optimisté, tak se maximálně snažíme, aby to s tímto kontinentem a s námi všemi dopadlo co nejlépe.

Říká český prezident Václav Klaus. Česká republika je jedinou zemí Evropské unie, kde se neví, jak se o euroústavě bude hlasovat, jestli v referendu nebo v parlamentu. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl europoslanec, politický leader Sdružení nezávislých kandidátů, Josef Zieleniec. Vítejte po čase v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Rezoluci, odsuzující diskriminaci Romů, schválil ve čtvrtek Evropský parlament. Vy jste hlasoval, pane poslanče, pro přijetí rezoluce. Základní otázka, proč?

Ta rezoluce se týká současného osudu romské komunity, vůči které má Evropa velký dluh. Není to velká komunita, ale za nacismu byla perzekuovaná podobně jako židovský národ, jako příslušníci židovských menšin. Hitler si postavil za cíl je zlikvidovat totálně. Za komunismu tady vlastně otázka Romů, jejich občanských práv byla tabu a myslím, že v celé Evropě, nejen v té části bývalých komunistických zemí, žije přesvědčení, že při veškerých problémech, které vyplývají ze soužití, je důležité vyjít vstříc.

Jaké máte vysvětlení pro dluh vůči Romům té západní Evropy? Vy jste popsal například komunismus jako jeden z důvodů, jednu z příčin dluhu východní Evropy a střední Evropy a Evropa západní a dluh vůči Romům?

Mluvil jsem o prožitku druhé války a tím, co se v té době stalo. A kromě toho celá myšlenka evropské integrace je postavena právě na důrazu rovnoprávnosti jednotlivých menšin v rámci evropské společnosti na pomoci menšinám, které mají problém možná také nějakou vstřícnou akci. To je, bych řekl, to prostředí, které v Evropě v dnešní době převažuje a projevilo se to i při té diskusi o tomto usnesení.

Text zmíněné rezoluce, o které se bavíme, vyzývá instituce Evropské unie, členské i kandidátské země Unie, aby přijaly příslušná opatření, která, a teď cituji doslova: "Povedou k lepšímu postavení Romů ve společnosti," konec citátu. Když jste, pane poslanče, hlasoval pro tu rezoluci, které konkrétní kroky vy osobně máte na mysli, které by měly vést k lepšímu postavení Romů ve společnosti?

Já se domnívám, že v každé společnosti je to jinak. Já určitě si nemyslím, že Romové mají požívat nějaké výsady oproti jiným občanům, ale jsem přesvědčen, že hodně problémů, které vyplývají ze soužití s romským etnikem, má souvislosti například s přístupem ke vzdělání. Samozřejmě je u nás také volný přístup ke vzdělání, ale zde bychom měli možná projevit trochu větší aktivitu, dostat více romské mládeže do škol. Ukazuje se, že ta část romského etnika, která dosáhne vyššího vzdělání, mnohem snadněji se integruje do většinové společnosti a je mnohem snadnější soužití.

Promiňte, ale že tady vstupuji do řeči, tady může padnout ona námitka, to by ale například rodiče romských dětí měli mít zájem děti do škol posílat.

Samozřejmě, to je problém. Na druhé straně vy víte, že naše společnost někdy až příliš snadno romské dítě vyřadí do zvláštní školy a pošle je na slepou kolej vzdělávání, přestože se ukazuje, že to jsou jenom počáteční problémy dítěte, které neprošlo patřičnou přípravou v rodině.

V souvislosti s českým kontextem, rozumím-li vám správně tedy, například jeden z hlavních bodů vidíte ve větší otevřenosti vzdělávacího, českého vzdělávacího, systému ve vztahu k Romům?

Například.

Studoval-li jsem dobře text rezoluce, tak ten dokument vyzývá členské země, aby vytvořily strategii pro větší zapojení Romů do voleb všech úrovní: "A to i jako voličů i jako kandidátů," konec citátu. Vy jste politickým leaderem Sdružení nezávislých kandidátů. Jak konkrétně naplníte rezoluci, pro kterou vy jste hlasoval ve vaší politické straně?

Já myslím, že ta otázka vytvoření podmínek může být naplňovaná různě. Hlavním, bych řekl, hlavní filosofie SNK při přípravě například kandidátek, to vyplývá i z historie SNK a také z toho názvu, je otevřenost nejen pro stranické kandidáty, je otevřenost pro kandidáty, kteří se osvědčili v jiných než jenom stranických, veřejných aktivitách, například pro nezávislé starosty a tak dále.

Zatím ale na té nejvyšší úrovni výraznou, řekněme, osobnost, která by byla z národnostní menšiny romské, tak nemáte?

My nemáme a myslím, že v současné době nemá žádná parlamentní strana a pravděpodobně i většina těch významnějších neparlamentních.

Jak jsem říkal, vy jste hlasoval pro tu rezoluci, co můžete udělat vy jako politický leader, abyste takovou osobnost měli, která by byla významnou figurou Sdružení nezávislých kandidátů?

Já si myslím, že tady je otázka jakoby pro obě strany této rovnice. Máme-li my otevřený systém, netrváme na stranickém principu, tak ještě je druhá strana, to znamená, aby příslušné romské organizace byly schopny nagenerovat, nejen navrhnout, ale navrhnout vhodné kandidáty s příslušným profilem.

Já vás, víte, proč vás zkouším? Zkouším vás proto, aby se neukázalo za několik měsíců, za dva roky, že ta rezoluce, pro kterou vy jste hlasoval, byla jen pouhé gesto. Vy jste konkrétní politik, jste leader, politický leader Sdružení nezávislých kandidátů, tedy vy můžete také být ještě víc aktivnější, jestliže jste otevřenou stranou, tak vyhledávat ty kandidáty.

Já si myslím, že je důležité, na jedné straně být otevřený a na druhé straně dodržet principy. Já nejsem přesvědčen o tom, že je třeba získávat romské politiky za každou cenu, tedy i za cenu kvality, za cenu toho, aby se vyřazovali masově jiní jen kvůli tomu, aby se naplnily nějaké kvóty.

To by byla pozitivní diskriminace a tu odmítáte?

Myslím, že v tomto případě by to nebylo správné.

Do rezoluce se dostala i konkrétní pasáž týkající se České republiky ještě přesněji požadavek zrušení vepřína v místech bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. Tuto pasáž navrhl do rezoluce europoslanec Milan Horáček, který zastupuje německou stranu Zelených. Horáček v rozhovoru pro BBC odůvodňuje proč.

Milan HORÁČEK (zvukový záznam): Protože to už nejmíň posledních deset let je ostuda také České republiky, a když už je teď Česká republika součástí Evropské unie, tak se o to musíme starat na poli Evropské unie.

Říká v rozhovoru pro BBC poslanec Evropského parlamentu za německou stranu Zelených Milan Horáček. Připomínám, že podle historických pramenů přišlo za války v táboře na tomto místě o život tři sta dvacet šest lidí, z nichž asi polovinu tvořily romské děti. Na místě tábora je vepřín. Romové se už delší dobu snaží o uzavření vepřína, ale zatím bez úspěchu. Proti rezoluci hlasovalo pětadvacet poslanců, z toho řada českých. Podle Jana Zahradila, šéfa europoslanců za ODS, usnesení kvůli pasáži o Letech odmítlo všech devět poslanců za jeho politickou stranu.

Jan ZAHRADIL (zvukový záznam): Ta rezoluce je minimálně nevyvážená. Zmiňuje samozřejmě zcela oprávněně nutnost boje proti diskriminaci romské menšiny v Evropě, ale používá Českou republiku jako jakéhosi obětního beránka. O žádné jiné zemi se explicitně v textu té rezoluce nemluví. Zmiňuje se pouze Česká republika. To samozřejmě přijatelné není. Druhá věc, která je nepřijatelná a která je možná ještě závažnější, je taková nepřímá souvislost, která se tam vytváří mezi holocaustem Romů za druhé světové války a jakousi odpovědností České republiky nebo českého národa za to. Přitom i my jsme byli obětí v té době, byli jsme obětí nacistického teroru, byli jsme obětí hitlerovské agrese a vytvářet dojem, že my sami jsme byli pachateli nějakého holocaustu, to mi připadá naprosto nefér. Bohužel takové interpretace nebo spíš desinterpretace historie se v poslední době objevují stále častěji. Je to snaha postavit oběti a postavit viníky na jednu rovinu a to je druhá věc, spíš symbolická, pro kterou v žádném případě s takovou rezolucí nemůžeme souhlasit.

Řekl v rozhovoru pro BBC šéf europoslanců za ODS Jan Zahradil. Když jste vy, pane poslanče Zieleniec, hlasoval, vám osobně nevadilo, že v rezoluci je konkrétně zmíněna Česká republika jako jediná země, a to kvůli vepřínu v Letech?

Za prvé, já musím odmítnout tu interpretaci pana poslance Zahradila, že tato rezoluce staví Českou republiku či český národ do role spolupachatele holocaustu. Tak to prostě není. To je vidění, které účelově pan poslanec tomu podsouvá. Na druhé straně myslím, že v té celé rezoluci je uveden tento jediný návrh, protože jako jediný padnul v přípravě debaty o tomto problému. Myslím, že to je ...

Je to správné podle vás? Že tam je explicitně zmíněný jeden jediný příklad a konkrétně Česká republika?

Pokud já vím, tak ta rezoluce vznikala v interakce s romskými organizacemi z celé Evropy, a když tyto organizace předložily tento jediný návrh, tak myslím, že proto se právě do této rezoluce dostal.

Není Česká republika ale pak obětím beránkem, což říká Jan Zahradil?

Já myslím, že ta rezoluce takto není stavěná. Ta se týká diskriminace Romů v celé Evropě. Poukazuje na tyto problémy v celé Evropě. Zmiňuje tuto věc proto, že je to věc bolestná. Ono vždycky pietní místo je věcí, která zasahuje silně city, a je-li někde takto významné pietní místo, tedy významné pro pietní skupinu občanů.

Je to podle vás do očí bijící případ v rámci Evropské unie, aby byl jako jediný zmíněn v té rezoluci?

Já neznám natolik tuto problematiku, ale z té diskuse, která proběhla při přípravě této rezoluce, žádný jiný případ takto explicitně nezazněla a nezazněl ani také od poslanců ODS, kteří mohli aktivně se touto rezolucí zabývat a třeba tam navrhnout také jiné příklady. Mohli komunikovat s romskými organizacemi, tak jak to dělali autoři těch pozměňovacích návrhů a navrhnout i z tohoto hlediska úpravy.

Dovolte, abych vstoupil do vaší řeči. Prezident Václav Klaus ke zmínce o vepřínu v Letech v textu rezoluce uvedl, teď cituji doslova: "Já si myslím, že jsou věci, které jsou domácí a mají být řešeny tady," konec citátu. Podle prezidenta Václava Klause většina poslanců k celému problému nemá potřebné informace. Opět cituji doslova: "O vepřínu v Letech hlasovalo sedm set šedesát poslanců, kteří neví, kde jsou Lety, kteří neví, že je tam vepřín, kteří nevědí, co se tam stalo," konec citátu. Je to tak, že by si Česká republika měla tu věc řešit sama a ne si něco diktovat z Evropského parlamentu?

Já myslím, že tyto věci už dávno nejsou předmětem jenom domácí diskuse. I když domácí diskuse je pro to samozřejmě klíčová, protože jen tady může vzejít nějaký návrh na případné řešení. Ale tak, jak mluvíme o těchto věcech v jiných zemích, jak akceptujeme také pohledy z jiných zemí na tyto věci, tak musíme akceptovat i tuto rezoluci.

Nevnímáte to jako zasahování v souvislosti s touto pasáží, zasahování do vnitřních záležitostí České republiky?

Já dám příklad. V době, kdy jsem byl ministrem zahraničí, tak bylo poměrně intenzivní diskuse o tom, jakým způsobem vyřešit problém pietního místa u Pohořelic na Brněnsku, kde Němci, kteří byli vysidlovaní v čtyřicátém pátém roce, bylo to místo, kde jich mnoho set zahynulo v průběhu toho pochodu smrti a shodou okolností i další věci byly podobné. Tam na tom místě byla pastvina, kde se pásly krávy, dobytek a byl to problém zcela pochopitelný pro pozůstalé těchto lidí. Byl to problém tedy i pro vládu rakouskou, německou, kde většina těchto lidí teď žije a my jsme udělali, co jsme uměli, aby to pietní místo bylo nějakým způsobem upravené a ohrazené, aby například příbuzní tam mohli přijet a nějakým způsobem vzpomenout na své pozůstalé, na své příbuzné. Takže myslím, že je to věc přirozená, že se to netýká nějakých zásadních sporů České republiky se zbytkem Evropy.

Podle vás by Česká republika měla a vláda reagovat tak, že zkrátka s provozovateli vepřína se co nejrychleji dohodne na možné kompenzaci a to místo v Letech bude upraveno jako pietní?

Myslím, že to je nejen jediné správné, ale také jediné praktické řešení, protože ten problém se bude vracet. Předchozí vlády se pokusily dohodnout s romskými organizacemi a tam se postavil nějaký pomníček vedle. Zdá se, že mezitím došlo i ke zemně pohledu i z hlediska těch romských organizací. Myslím, že se to má respektovat.

Další téma, evropská ústavní smlouva a evropská integrace. Vy jste se ve čtvrtek vrátil z Evropského parlamentu. Pane poslanče, jak častým námětem zákulisních debat mezi poslanci je spor českého prezidenta Václava Klause se dvěma europoslanci, kteří jsou ve vedení Evropského parlamentu a kteří tvrdí, že český prezident české veřejnosti předkládá nepravdivé argumenty v souvislosti s evropskou ústavní smlouvou?

Tak teď je to samozřejmě velmi sledované téma. Mluví o tom hodně kolegů. Bohužel Česká republika se tím dostala do poměrně zvláštní situace, když jsme jako jediná země, která má nekoherentní zahraniční politiku, zatímco vláda podepsala ústavní smlouvu a vláda u nás z hlediska ústavy je ta, která formuje zahraniční politiku, tak i v těch zahraničních aktivitách prezident republiky je na druhé straně a vytváří to problém, který naráží i na tyto věci.

To znamená, že se vás často vaši kolegové poslanci ptají, jaký je vztah České republiky k evropské ústavní smlouvě jako dokumentu?

Přesně tak.

Český prezident Václav Klaus není spokojený s odpovědí předsedy Evropského parlamentu Borrella, týkající se sporu jeho osoby, tedy Klause, se dvěma europoslanci ohledně evropské ústavy. Borrellova reakce podle českého prezidenta není odpovědí na jeho dopis. Tady jsou slova Václava Klause.

Václav KLAUS (zvukový záznam): Já na to prohlášení či dopis pana Borrella opravdu reagovat nebudu, protože myslím, že ani ten jeho dopis není reakcí na dopis můj. Já nechci být příliš ironický, ale já skoro chci věřit, že to je nějaký úřednický, byrokratický přehmat a že panu Borrellovi dali podepsat něco jiného, než co on skutečně věděl, že podepisuje.

Řekl novinářům v Brně český prezident Václav Klaus. Považuje Josef Zieleniec namístě, že prezident použije ironii, se kterou naznačuje, že šéf Evropského parlamentu nevěděl, co podepisuje, tedy dopis určený českému prezidentovi?

Já myslím, že je to přinejmenším hodně nestandardní. Myslím si, že si naše země nezaslouží, když se vytváří takovýto pavlačový spor. Je zřejmé, že bychom měli diskutovat o tom, jak se postavit k Evropské ústavě, zda ji ratifikovat či neratifikovat. Ale vytvářet tohoto typu spory, podsouvat druhým, že nečetli, co podepsali nebo jako v předchozích prohlášeních pana prezidenta, že ti, kteří jsou pro ústavu a pro evropskou integraci, mají k tomu nějaké jiné důvody, než říkají, například důvody nějakých pozic či materiální. Je to věc, která je hodně vzdálená běžné evropské politické debatě.

Chcete tím říci, že vystupování prezidenta Klause například v tomto sporu o evropskou ústavu charakterizuje Českou republiku jako člena Evropské unie rok po vstupu země do Evropské unie jako pavlačového člena?

Já bych chtěl říct jednu věc. Domácí debata je naprosto namístě. Ale v okamžiku, když představitel naší země otevírá tu diskusi v zahraniční jako například prezident Klaus udělal několik rozhovorů zahraničním médiím.

Frankfurter Allgemeine, je nejzmiňovanější.

Například. Tak měl by přijmout, že je to, že je legitimní, že se ozvou politikové těchto zemí a budou s ním polemizovat. Neměl by se schovávat za majestát prezidenta republiky tak, jak to udělal on v dopise, kterým protestoval proti reakci těchto komisařů.

To znamená, že by vůbec neměl psát ty dopisy a neměl by ironicky reagovat na Borrellův dopis?

Podle mě, chce-li vést debatu, tak ať ji vede jako politik a přijme oponenturu z druhé strany, ať v zahraničí či doma. Chce-li, aby požíval ochrany i ve veřejné debatě, kterou má hlava státu a té se dovolával Václav Klaus, tak by měl zůstat v té pozici, kterou naší hlavě státu předpisuje ústava. To znamená, například z hlediska tvorby zahraniční politiky, měl by přijmout to, že je to v gesci vlády.

Promiňte, že vstoupím do vaší řeči, vy jste byl ministrem zahraničí ve vládách Václava Klause, byl jste blízkým spolupracovníkem Václava Klause, místopředsedou Občanské demokratické strany. Když teď používáte slovo pavlačový způsob komunikace. Projevoval se u Václava Klause uvnitř ODS ve vztahu k Evropské unii?

Já, když jsem řekl slovo pavlačové, tak jsem tím myslel reakci na Borrellův dopis, tedy jisté veřejné vystupování. To je něco jiného než nějaké vnitřní debaty. To je věc, do které by český prezident prostě neměl jít.

Vy jste se postavil ve sporu mezi českým prezidentem a dvěma europoslanci na stranu těch kolegů v Evropském parlamentu. Když vás ještě budu citovat doslova, z rozhovoru pro Český rozhlas, který jste poskytl 22. dubna, opět doslovný citát: "Myslím, že je to jak vnitropolitický, tak zejména zahraničně politicky nesprávný postup. Prezident takto vtahuje republiku do osy politických problémů, které jsou pro naši zemi nepochybně nevýhodné," konec citátu. Podepřete to konkrétními argumenty, kde se ukazuje, že Klausův postoj k evropské ústavní smlouvě viditelně Českou republiku poškozuje. Máte argumentaci pro konkrétní důsledky už?

Ano. Teď jsem vám to přeci řekl, že ten charakter toho sporu, který není jenom věcný, ale je také spor vedený, jestli má právo poslanec Evropského parlamentu pan Leinen či další, polemizovat s panem prezidentem, poukazovat na to, že neříká věci správně, že necituje správně, že často říká nepravdu, to je věc, která potom se odráží na pozici celé naší země. Žádná jiná země v Evropské unii do takového sporu vtažena nebyla, nevyhledává ho, a je to problém.

Zastáncem, když se budeme bavit o tom, jak ratifikovat evropskou ústavní smlouvu, což je velmi podstatný problém, a Česká republika jako jediná země Evropské unie v současnosti vlastně ani neví, jakým způsobem se bude ratifikovat evropská ústavní smlouva, tak zastáncem referenda k takzvané euroústavě je opět prezident Václav Klaus, který krom jiného říká.

Václav KLAUS (zvukový záznam): My ten dokument považujeme opravdu za zásadní a revoluční, průlomový, převratový, jakkoliv se jeho tvůrci snaží tuto převratnost, revolučnost zásadní průlomový charakter bagatelizovat, jakkoliv se nám to snaží tvrdit, že v podstatě o nic nejde, že takových dokumentů už bylo napsáno mnoho a že se vůbec nic nemění.

Říká český prezident Václav Klaus. Nová vláda v čele s Jiřím Paroubkem mezi programovými prioritami má ratifikaci, úspěšnou ratifikaci evropské ústavní smlouvy, ale padlo slovo referendum, které bylo v předchozích programových prohlášeních vlád. Pokud jsem studoval dobře materiály na tento rozhovor, tak vy jste příznivcem referenda. Například váš text v Mladé frontě DNES ze 17. ledna nazvaný "Otázka jednoduchá a přitom osudová". Co námitka bývalého prezidenta Václava Havla, že ten dokument je tak komplikovaný a nepřináší žádné nové prvky do evropské integrace, že není zapotřebí jej schvalovat v referendu, protože lidé v referendu schválili vstup České republiky do Evropské unie.

Já se domnívám, že význam toho dokumentu je skutečně tak velký, že bychom měli trvat na ratifikaci referendem a to především z jednoho důvodu, jestliže další země ratifikují evropskou ústavu, teď čekáme samozřejmě, jak dopadne referendum ve Francii, ale jestliže tyto země ratifikují zejména ty původní zakladatelské země Německo, Francie, země Beneluxu, Itálie, tak naše země, kdyby zůstala jediná nebo jednou z mála, které by evropskou ústavu odmítli, tak bylo by to nejen odmítnutí toho textu, ale také by to bylo rozhodnutí izolovat naši zemi v rámci Evropské unie.

To ale neodpovídáte na tu základní otázku?

Dovolte, abych to dopověděl. A jelikož o vstupu do Unie jsme rozhodli v referendu, tak o kroku, který by de facto přiblížil naši zemi rozhodování o tom, jestli máme Unii opustit, by měli rozhodnout také občané.

Vy si myslíte, že v případě kdyby velká země, jeden ze zakládajících členů Evropské unie, Francie, evropskou ústavní smlouvu odmítla, že by se jakoby nic nedělo a začalo by se pracovat na novém textu, že bude rozdíl, když evropskou ústavní smlouvu odmítne země velká, zakládající, nebo zemička jako Česká republika?

Já si myslím, že když dojde k tomu, že ta ústava bude ratifikována významnou většinou zemí, včetně těch zemí velkých, jak jsem to řekl, tak těch několik zemí, které by neratifikovaly, potom musí začít jednat o uspořádání nových vztahů uvnitř Evropské unie.

Myslíte si a bavíte se o tom v Evropském parlamentu, že bude existovat reparát u těch, že by v případě Francouzi v květnovém referendu řekli ne evropské ústavní smlouvě, že by měli ještě druhou šanci?

Já si myslím, že řeknou-li Francouzi ne, že to bude takový zásah do celého procesu integrace, že se znovu otevře, řekl bych, celý problém jak v Evropě postupovat dál. Myslím si, že to bude obrovský otřes důvěry mezi členskými zeměmi Evropské unie, bude to velký problém pro celou Evropskou unii. Koneckonců Francie je jedna z těch zemí, které s tou myšlenkou vytvořit takový dokument přišly a velmi silně také tlačila na to, aby ten dokument vzniknul. Došlo by nepochybně k velmi, bych řekl, závažné krizi uvnitř Evropské unie.

A byla by šance druhého reparátu?

Já myslím, že to by byla otázka, kterou by museli řešit Francouzi sami.

Žádný takový na evropských institucích včetně Evropského parlamentu žádný takový krizový scénář, o kterém byste se bavili například vy, europoslanci, není?

Pokud vím, ne. Otázka ratifikace je otázkou navýsost vnitrostátní a určitě by se to muselo řešit především ve Francii.

Když se vrátím na českou politickou scénu, co možný argument ministra zahraničí Cyrila Svobody, který se teď také přiklání k ratifikaci v obou komorách parlamentu a říká, ať se politické strany projeví, ať nesou politickou odpovědnost za to rozhodování.

Jak jsem říkal, politická zodpovědnost jednotlivých politických stran je jedna věc, ale náš osud je věc druhá a nemají-li rozum politikové, tak měli by ho mít aspoň občané a já věřím, že ho budou mít.

Vy nějak konkrétně se zapojíte jako politické hnutí do kampaně?

Zcela jistě. Já jsem spoluautorem ústavy, byl jsem členem Konventu, který ústavu napsal a nedovedu si představit, že bych v tom nebyl aktivní.

Konstatuje europoslanec, leader Sdružení nezávislých kandidátů, politický leader, Josef Zieleniec. Děkuji, že jste do BBC přišel, děkuji za třicet minut a někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.