Václav Moravec moderátor BBC

Jan Kohout ve studiu BBC

Český prezident Václav Klaus už delší dobu kritizuje text evropské ústavní smlouvy. Podle Klause evropská ústava přeměňuje Evropu států ve stát Evropa. Český prezident také míní, že státy v nové Evropské unii ztratí zatím výlučné právo tvořit si své vlastní zákony a že se ve svých procedurách oproti dnešnímu stavu sníží váha České republiky.

Václav KLAUS (zvukový záznam): My ten dokument považujeme opravdu za zásadní a revoluční, průlomový, převratový jakkoliv se jeho tvůrci snaží tuto převratnost, revolučnost, zásadní průlomový charakter bagatelizovat, jakkoliv se nám snaží tvrdit, že v podstatě o nic nejde, že takových dokumentů už bylo napsáno mnoho a že se vůbec nic nemění.

Říká k evropské ústavní smlouvě český prezident Václav Klaus. Nejen o obsahu evropské ústavy bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl velvyslanec České republiky při Evropské unii, kandidát na budoucího premiéra České republiky Jan Kohout. Vítejte po čase v BBC, hezký dobrý den.

Děkuji a hezký den všem našim posluchačům.

Jaké motivace vedou člověka, rozumějme Jana Kohouta, že je ochoten vyměnit poměrně jisté místo velvyslance České republiky při Evropské unii za nejisté místo českého premiéra?

Protože ta otázka ta hlavní je, že jsem měl v Bruselu možnost sledovat vývoj na naší politické scéně a především dopady na to, jak to působilo na zahraničí a ten zhoršující se obraz České republiky, musím říci, že mě nenechával chladným.

Na co se vás nejčastěji lidé v Bruselu ptali v souvislosti se zhoršujícím se obrazem České republiky.

Chtěli pochopit, co je příčinou těch jednotlivých událostí a kam směřují, tomu nerozuměli, tak jako možná značná část našich občanů, čili od okamžiku, kdy přišla tahle ta možnost nebo nabídka, samozřejmě, že jsem si vzal nějaký čas na rozmyšlenou, ale nakonec jsem s tím souhlasil. Nejsem masochista a nejsem narcis, netěší mě nějak zvláštním způsobem pozornost médií dávat si pozor na každou otázku a tvářit se vždy zcela příjemně a svěže, tak jak to asi vyžaduje doba, ale mám pocit, že by se dalo něco pro Českou republiku, minimálně pro její obraz v zahraničí a pro ty v oblasti těch evropských témat, něco užitečného udělat.

Když jste vysvětloval svým kolegům v Evropské unii, rozumějme diplomatům, kořeny politické krize v České republice, dá se ta věc vysvětlit, aby ji někdo ze zahraničí vůbec pochopil?

Jestliže jdete po jednotlivostech, tak dobrou znalost našeho prostředí samozřejmě mají ty naše sousední země z toho středoevropského prostoru. Čím jsou vzdálenější, tím bych řekl, že ta porozumění a znalost té tématiky a těch našich politických, řekněme, specialit a zvláštností, klesá. Ale u těch našich sousedů byla velmi dobrá. Ono je to zvláštní, spíš takový, jak který se v okamžiku rozšíření nebo po tom 1. květnu jaksi přelévá jako určitá vlna celou těmi deseti členskými zeměmi, kde vidíte nestabilitu. My jsme celou dobu říkali, že to přinese stabilitu. Ono to přináší stabilitu, ale ono to tak přináší trošku novou kulturu, řekl bych, chování, jednání.

Politiků?

Politiků.

Nemáte v tomto, promiňte, nemáte v tomto problém se samotným Stanislavem Grossem a to, že kdyby Stanislav Gross odstoupil, tak nemusela tato velká nestabilita být?

Já nechci hodnotit kroky Stanislava Grosse z pohledu této jaksi, řekněme, evropského chování a jednání, protože si nemyslím, že by to bylo jenom o Stanislavu Grossovi. Tady, řekl bych, se určitá politická kultura vyvíjela nějakou delší dobu a někam směřuje a po těch pár dnech, které mám možnost to vidět zblízka, tak vidím určité rozdíly proti tomu, co může člověk zažít v Bruselu a to, co se, řekněme, za určitou evropskou kulturu považuje a já bych chtěl ještě to dokončit, že prostě ta vlna nestability politické určité nebo ten příliv toho nového, potřeby nového chování a jednání, nebo které je objektivně vyvoláván, se dotknul všech zemí střední a těch nově přistupujících nebo většiny těch evropských nově přistupujících, nebo přistoupivších, abych byl správný. Takže nevidím v tom, snažím se v tom najít něco většího, něco jaksi zákonitějšího, co potom má projev samozřejmě v detailech a v konkrétech tak, jak se to projevuje ať už v Polsku nebo u nás, nebo kdekoliv jinde.

Dal si Jan Kohout podmínku, že po případné přechodné pozici premiéra by chtěl pokračovat v práci velvyslance, nebo se smířil s tím, že pokud se premiérem stane, uzavírá se definitivně jeho diplomatická kariéra?

Diplomat nikdy neříká nikdy. Já neříkám ani v tuhle chvíli nikdy, ale moje preference a přání je, vrátit se do diplomacie.

To znamená, že jste si tam podmínku dal, že budete-li premiérem a pak až jako premiér skončíte, že byste chtěl pokračovat v kariéře?

Pokud bych byl premiérem, tak to chápu jako z mého pohledu určitý "crazysmanagement", kdy mohu poskytnout své schopnosti a znalosti a službu ve prospěch nějakého konkrétního cíle. Mým snem nebylo dělat politiku, nehrál jsem si v uhláku na premiéra ani na ministra zahraničních, věcí ani na komisaře a pro mě to kopyto, jak se říká, že "drž se ševče svého kopyta", to je ta diplomacie.

To znamená, že počítáte s tím, že byste se chtěl vrátit po tom případném premiérském postu do diplomacie? A je to vůbec představitelné, když člověk klesne z pozice premiéra na post velvyslance?

Já stále vycházím z toho, že by to možné bylo, protože se jedná skutečně o jakousi zvláštní situaci, kde tady v určitém okamžiku politické krize přichází někdo, kdo má především zkušenosti z diplomacie, která si myslím, že to je velmi užitečná průprava pro ty jednání domácí. Má znalost evropského prostředí má s kontakty jak s bruselskou administrativou tak na všechny v zásadě premiéry a kolegy, se kterými jsme strávili nebo ministry zahraničích věcí, se kterými jsme trávili hodiny a hodiny na evropských radách, kde tedy těch pár lidí se už zná docela dobře. Čili nemyslím si, že bych neměl čím k tomu přispět, ale ta představa, myslím si, přestože to vypadá trochu divoce, dokonce si myslím, že se dá i pro takového dočasného premiéra vrátit se zpátky do diplomacie.

Dal jste si tedy tu podmínku, že by vám jako pohlídali post velvyslance při Evropské unii?

Já bych to nebral jako podmínku ..., ne, ne ne, to asi těžko se dá vracet do stejné vody. To by muselo být něco jiného, ale to není podmínka, to je nahlas vyjádřené přání.

Proevropská, to je slovo, které jste v souvislosti se vznikem přechodné vlády použil několikrát. Jak velké máte obavy z toho, že budoucí premiér, dejme tomu Jan Kohout, jednoho dne přijede do Bruselu a kolegům v Evropské unii sdělí: "Česká republika odmítla ratifikovat evropskou ústavní smlouvu."

Tak především věřím, že s takovýmto poselstvím do Bruselu ani do žádného jiného členského státu nepojedu. Já si myslím a jsem o tom přesvědčen, že je dostatek dobrých argumentů pro to, aby evropská ústavní smlouva byla občany České republiky schválena ať už v referendu nebo skrze jejich poslance v parlamentu. Já jsem otevřený k jakémukoliv z těchto variant. Myslím si, že Česká republika si skutečně zaslouží jasnou evropskou perspektivu a jednou z těch perspektiv, která to otvírá nebo možností nebo cest, je podle mého názoru ta evropská ústavní smlouva.

Nemáte tedy obavy, že by to byla Česká republika, která řekne ne?

Víte, obavy ať má někdo jiný. Já chci udělat všechno pro to, aby Česká republika, občané České republiky, těmi dvěma možnostmi skutečně evropskou ústavní smlouvu na základě dobré znalosti toho textu, schválili.

Prezident Václav Klaus mluví z českých politiků nejsystematičtěji o svém názoru na evropskou ústavní smlouvu. Dokumentu říká jasné ne, hlava státu věří, že o evropské ústavní smlouvě rozhodnou lidé v referendu a dodává:

Václav KLAUS (zvukový záznam): Já doufám jako občan této země, že lidé šanci říci své ano nebo ne, dostanou. Myslím, že by to bylo pohrdání jejich názorem a důvod k tomu mám ten, že i když žijeme v nepřímé demokracii, v zastupitelské demokracii, takže se v tomto případě jedná o tak zásadní fundamentální změnu životů našich, ale všech dalších generací, které budou žít v tomto prostoru této země, že by bylo dobré, aby šanci vyjádřit se k tomu, dostali. To je mé hluboké přesvědčení a jakkoliv vím, že ten text té ústavy je složitý a jakkoliv dobře vím, že lidé nečtou ani volební programy leckdy voliči, tak odmítám pohrdavé teze celé řady eurofilů o tom, že nedopusťme, aby o tom rozhodovali občané, oni tomu nerozumí, oni nejsou dostatečně moudří, aby o tom mohli rozhodnout.

Prohlásil před týdnem český prezident Václav Klaus. Vy jste, Jane Kohoute, jako možný kandidát na premiéra, přišel s tím, že byste, budete-li ministerským předsedou, že byste se obrátil na Ústavní soud České republiky, zda je nutné evropskou ústavní smlouvu schvalovat v referendu a zda v případě schvalování oběma komorami parlamentu je zapotřebí ústavní nebo prostá většina hlasů senátorů, respektive poslanců. Není tato úvaha zbytečná, když se většina politické reprezentace v těch uplynulých měsících zavázala k tomu, že bude referendum?

Všichni, kteří tu problematiku sledují, vidí diskuse ohledně referenda, jeho data, propojování s různými volbami. Čili to je otázka, která je velmi obtížně predikovatelná. Já si myslím, že zodpovědný politik a zodpovědný premiér určitě chce vědět, jakými možnými způsoby, jaké všechny varianty má k dispozici k tomu, aby dosáhl svého cíle.

Počkejte, ale, jestliže tady politická reprezentace veřejnosti sdělila a to bylo jediné, na čem se byli schopni shodnout. Lišili se v tom, jestli kvůli referendu o evropské ústavní smlouvě přijímat zákon o obecném referendu nebo zákon o jednorázovém referendu, lišili se v tom, kdy se má konat referendum, zda s volbami nebo mimo volby, ale na jednom se většina politické reprezentace shodla, referendum. Proč se tedy obracet na Ústavní soud?

Z toho důvodu, že v tuto chvíli tito politici říkají referendum a já chci mít papír, na kterém budu mít napsáno v případě, že dohoda bude vypadat jinak anebo to bude vypadat na nedohodu, že můžeme postupovat i jiným způsobem, abychom mohli ratifikovat.

Neříkáte to proto, že si děláte zadní vrátka na to, že pravděpodobně, když se bude evropská ústavní smlouva schvalovat v Poslanecké sněmovně, tak je reálnější, aby prošla?

Já si dobře vzpomínám na diskuse, které jsme vedli s panem premiérem Špidlou před dvěma lety a přesně ze stejných důvodů se vlastně tehdá premiér Špidla vyjádřil poprvé za ČSSD ve smyslu referenda, že si myslí, že právě skrze referendum to bude průchodnější. A u těch jednání a u těch úvah, které k tomu vedly, jsem byl a nějakým způsobem do nich přispíval. Ne, není to z tohoto důvodu. Já bych jenom rád věděl, jaké máme možnosti reálné k tomu, abychom schválili ústavní smlouvu. Jestli to bude tímto způsobem nebo jiným způsobem, to bych nechtěl předjímat. K tomu je opravdu potřeba jakéhosi politického konsensu, ale jenom na margo těch slov pana prezidenta, a já si velmi vážím názoru pana prezidenta, respektuji je, ačkoliv s nimi, musím říct, hluboce nesouhlasím, tak myslím teď, pokud jde o evropskou ústavní smlouvu a její dopady, nemyslím si, že by to byla smlouva, která tak výrazným způsobem mění postavení České republiky a evropskou architekturu a podmínky dojednané Českou republikou k přístupové smlouvě, aby se z ní dalo velmi jednoduše odvodit, že je k tomu potřeba referendum, protože pro mě rozhodující bylo to ...

Odmítáte námitku prezidenta, že to je pohrdání lidmi?

V žádném případě bych si nedovolil pohrdat lidmi. Já chci naopak, aby všichni lidé měli možnost se s tím textem ústavní smlouvy seznámit, to znamená, že jeden z prvních kroků, který bych chtěl v případě, že bych se ujal této funkce, je, aby každý měl k dispozici text ústavní smlouvy ať už v kompletním vydání, což je také možné a velmi technicky proveditelné formou, myslím, takové novinové přílohy, která nezabere ani mnoho stránek anebo kolem třiceti stránek a i ve zkrácených verzích, aby skutečně se mluvilo nejen na základě emocí, nejen na základě pocitů, ne na základě důvěry pana prezidenta Klause nebo pana Kohouta, ale na základě vlastní znalosti, rozumu a vyslyšení argumentů.

Myslíte, že je částka zhruba dvou set milionů dostatečná, protože kampaň před případným referendem o evropské ústavní smlouvě nebo vůbec kampaň před ratifikací evropské smlouvy ať bude ratifikována komorami parlamentu nebo referendem, tak má mít na starosti právě úřad ministerského předsedy. Mluví se o dvou stech milionech. Je to částka dostatečná z tohoto pohledu?

Z mého pohledu je dostatečná rozhodně. Já budu se snažit spíše, aby ty prostředky byly vynaložené, byly i menší. Myslím si, že jsou i jiné komunikační kanály než billboardy nebo televizní spoty, které tohoto typu přesvědčovací kampaň. Já si myslím, že se dá jít přímo a mělo by se jít přímo k lidem a v živých diskusích a debatách, které dávají lidem nejvíc.

Je to střet, možný ideový střet, s prezidentem republiky o evropskou ústavní smlouvu, který vás také na případné pozici premiéra láká?

Tak samozřejmě tohle to téma jaksi pro Českou republiku, evropské téma, je jedno z nejdůležitějších a mít možnost v této věci, mít věcnou ne osobně konfrontační debatu s panem prezidentem, který je, řekněme, dneska v Evropě tím čelným představitelem toho, co se někdy nazývá euroskeptickým pohledem, to je výzva.

Jaké jsou podle vašeho názoru, pokud byste to měl do jedné věty shrnout, hlavní rizika. Pokud se o evropské ústavní smlouvě v České republice bude rozhodovat v referendu?

Pokud se bude rozhodovat v referendu?

Jaká jsou hlavní rizika?

Já tam nevidím rizika. Nízká účast, řekl bych, tak jako v různých volbách nebo evropských volbách, která by dostatečně nelegitimizovala ten výsledek.

Nápad Jana Kohouta obrátit se na Ústavní soud kvůli evropské ústavní smlouvě není nový. Na Ústavní soud se kvůli zásadnímu dokumentu Evropské unie obrátil před časem i prezident Václav Klaus. Chtěl právní stanovisko, zda si evropská česká ústava neodporují. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský odpověděl prezidentovi v tom slova smyslu, že, pokud nezačne ratifikační proces, tak není možné, aby se ústavní soud evropskou ústavní smlouvou zabýval. Prezident Václav Klaus k postoji předsedy Ústavního soudu v Interview BBC koncem února řekl:

Václav KLAUS (zvukový záznam): Ta má otázka byla legitimní a mně vůbec nejde o to, jestli by Ústavní soud měl zahajovat formální řízení. Já považuji za trošku zjednodušení situace, když Ústavní soud řekl, že my nejsme poradna prezidenta. Dobře, tak nejste, pánové a dámy, poradna prezidenta. Ale nemám s nimi co vybojovat nebo vyvzdorovat. Já si myslím, že jsou to super kvalifikovaní ústavní soudci a jejich názor by slyšen být měl. Jestli to udělají formálním líčením před Ústavním soudem nebo články pěti renomovaných představitelů Ústavního soudu v libovolných našich denících či týdenících, udělat to mohli a hra o to je, formální hra je podle mého názoru trošku pod úrovní.

Řekl koncem února v Interview BBC český prezident Václav Klaus. Nemá Jan Kohout, velvyslanec České republiky při Evropské unii a možný kandidát na českého premiéra, host Interview BBC, obavy, že i on může narazit se svým případným dopisem na Ústavní soud, protože Ústavní soud není dotazovna Jana Kohouta?

Já jsem si tohoto rizika vědom. Jsou na to různé názory. Také záleží na formulaci toho podání. Nicméně bych chtěl jasně říci, že sdílím názory pana prezidenta Klause tak, jak byly v tom úryvku řečeny.

To znamená, že si myslíte, že by Ústavní soud měl nějaké stanovisko dát?

Já si myslím, že v této věci má pan prezident Klaus pravdu a já se s tím ztotožňuji.

To znamená, že Ústavní soud by měl odpovědět ať už prezidentu republiky, zda obě ústavy nejsou v kolizi nebo případnému premiérovi, jak ratifikovat evropskou ústavní smlouvu?

Přesně tak, přesně tak. Myslím si, že jakákoliv jaksi právní ať už kancelář nebo někteří právníci z vysokých škol nebo z právnických fakult nám už k tomu své rozbory dali.

Kolik vy osobně máte k dispozici posudků, týkajících se způsobu ratifikace evropské ústavy?

Asi tři různé posudky.

A převažuje nějaký právní názor, zda ratifikovat v případě ratifikace parlamentní prostou většinou nebo je nutná ústavní většina?

Jeden hovoří ve prospěch prosté většiny, ty další dva hovoří ve prospěch ústavní většiny a samozřejmě všechny ponechávají možnost ratifikace referendem jako otevřenou.

Politická reprezentace se stále nedohodla zda a kdy o ústavě Evropské unie rozhodnou lidé nebo jejich volení zástupci. ODS teď přišla s návrhem vytvořit nový technokratický kabinet, jehož hlavním úkolem by bylo na počátek listopadu připravit předčasné volby do sněmovny společně s referendem o euroústavě. ODS, řekněme, ustoupila z vlastních pozic, protože dosud požadovala oddělení referenda o euroústavě a voleb. Předseda Poslanecké sněmovny za ČSSD Lubomír Zaorálek podle svých slov pro BBC nemá strach, že by spojení předčasných voleb nebo voleb řádných a referenda o euroústavě upozadilo diskusi o samotné evropské ústavní smlouvě.

Lubomír ZAORÁLEK (zvukový záznam): Ale my to pokládáme za efektivní věc to spojení. Nevím, proč by to mělo něco upozaďovat. To je jedno z velkých témat politických. Při parlamentních volbách máme největší šanci vysoké účasti. Je zřejmé, že je výrazně větší, než by byla pouze při referendu. Takže, kde jsou negativa toho spojení?

Úterní slova předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka pronesená v Interview BBC. Je i Jan Kohout takový optimista a nevidí žádná negativa spojení voleb a referenda o euroústavě?

Já si myslím, že už většinou z důvodů ekonomických je výhodnější mít volby a referendum ve stejný den.

Myslíte, že bude přehlušena vnitropolitická, nebudou vnitropolitická témata přehlušovat samotnou evropskou ústavní smlouvu?

Já bych si dovedl představit, že v té chvíli budou obě dvě témata velmi vyrovnaná, jak ta vnitropolitická a dalšího vnitřního vývoje daní a dalších věcí, které jsou, kde si máme možnost číst a kde jsme měli modrou šanci, čili známe představy, víme představy ODS a kde mají jakýsi pohled na Evropskou unii a na evropskou ústavu, takže si myslím, že to spojení. Naopak bych řekl, že do určité míry odpovídá tomu, v jakém prostředí se vlastně nacházíme. Není žádná Evropská unie mimo nás a my mimo Evropskou unii. My jsme součástí, my jsme členský stát Evropské unie. Naše domácí politika má vliv. Všechno to, co se tu děje, ať už si to politici uvědomují nebo ne, má dopady na evropskou politiku a evropská politika má dopady na Českou republiku, takže tomu se nevyhneme. Takže to spojení mi přijde víc než symbolické a velmi užitečné i z hlediska ekonomických finančních prostě.

Občanská demokratická strana ústy svého předsedy Mirka Topolánka chce uzavřít takzvanou generální dohodu, která by ukončila politickou krizi. Tato generální dohoda by pravděpodobně na podzim znamenala předčasné volby právě spojené s referendem o evropské ústavní smlouvě. Byl by Jan Kohout ochoten stát v čele kabinetu, který by byl postaven na této generální dohodě a dovedl zemi k předčasným volbám?

Tak jako zatím ty volby jsou předčasné, je předčasné o předčasných volbách uvažovat, tak by bylo i předčasné, kdybych já uvažoval o tom, zda v takovém kabinetu bych chtěl dělat toho prvního z ministrů.

Buďte jednoznačný, protože přeci jen je to něco odlišné, když člověk má k dispozici ani ne třičtvrtě roku, anebo má k dispozici více než rok a může něco udělat. Zvažoval byste, zda vůbec do toho jít?

Člověk musí znát parametry toho, do čeho, do podniku alespoň základní parametry toho podniku, do kterého by měl jít, tj. jaká nést rizika, co se od něj čeká a jaké má povinnosti. A v tuhle chvíli se nejedná o nic jiného než na jakousi obecnou tezi, která nemá propracované kontury a nepovažuji vůbec za možné se k tomu jakýmkoliv způsobem v tuhle chvíli vyjádřit. Nehledě na to, jak si časovou předčasnost může taková situace, nikdo nemůže vyloučit nic, i když si myslím, že to je méně pravděpodobné, tak by bylo třeba pak na základě politických jednání stanovit parametry něčeho takového a pak by přišla otázka pro mě, zda jsem schopen v takové i z hlediska svých vlastních představ o tom ...

To znamená, že za určitých parametrů byste byl ochoten být ve vládě, která by mohla vládnout i méně než rok?

To jsem neřekl.

To znamená, řekl jste ne, de facto?

To jsem neřekl. Řekl jsem ne, musel bych vidět smysl té práce.

Když vás premiér Stanislav Gross oslovil, abyste se stal premiérem vlády ..., já jsem vás pobavil, to mám radost, která povládne do června roku 2006, počítal jste s tím, že jednání bývalých koaličních stran budou tak komplikovaná, upřímně?

Upřímně? Asi nečekal.

To znamená, že jsou komplikovanější, než jste si představoval?

Myslel jsem, že míra důvěry je větší. Zde je míra nedůvěry mnohem větší v tuto chvíli, než jsem očekával, přeci jenom z pohledu toho vzdálenějšího jsem očekával, že některé věci, řekněme, v nich existuje větší důvěra, je základem jakýchkoliv vztahů. Na důvěře je vybudována jaksi práce Evropské unie, nebo moje činnost v Bruselu. Předpokládal jsem, že míra důvěry tady bude také na vyšší úrovni. To si myslím, že je pro mě to překvapení asi největší, že se blíží téměř nule.

Mezi kým, mezi jednotlivými hráči nebo stranami?

Víte co, já bych řekl, že skoro mezi všemi. Jako já trošku ztrácím v tom někdy, možná to teď přeženu, neztrácím, jako tuším ty hlavní trendy, ale jsem z toho překvapen. To jednak mezi jednotlivými stranami a mezi jednotlivými aktéry možná někdy nepanuje úponě porozumění.

A vy jste uvažoval někdy o tom, že byste v souvislosti s těmi jednáními řekl: "Pánové, to je tak velká nedůvěra, že já nechci být vaším rukojmím?"

Ne, víte co, ta jednání teď probíhají jakoby mimo mě. Politické špičky se domlouvají na jakémsi referenčním rámci, ve kterém bych se měl já pohybovat. V tom okamžiku, jakmile bude narýsován, já do toho vstoupím s tím, že budu formovat vládu a mohu říct rovnou, velmi často se objevuje takového připodobnění k tomu Hurvajsovi, k tomu maňáskovi.

Že budete loutkový. Ano, loutkový Kohout.

Ano, loutkový. Já bych chtěl jednoznačně říci, že v okamžiku, kdy bych měl pocit, že mi někdo zasahuje do práce způsobem, který se mi příčí a kdy bych měl pocit sám za sebe, že jsem pouze loutka, tak od toho odstoupím a půjdu opět velvyslancovat do Bruselu.

Vy počítáte s tím, a máte tak silný vliv na případné sestavování vlády, že si dáváte právo veta?

Právo veta, to je příliš silné slovo právo veta, nicméně já už jsem několikrát řekl, že to musí být tým lidí, kteří se budou vyznačovat důvěrou, loajalitou a pracovitostí na konkrétních tématech. Pokud tam nebudu cítit tohle, že jsou loajální ať už ke státu nebo ke mně jako ke svému předsedovi a nebudou mít týmového ducha, tak prostě s těmi lidmi by se mi asi velmi obtížně pracovalo, nebo kdybych dostával v některých případech jakási ultimativní řešení, která by nekorespondovala s touhle tou mojí vizí, tak to bych, ale není to věc nová. To jsem sdělil jak jednotlivým hráčům kolem stolu, čili to si myslím, že je můj limit osobní.

Když, vy už jste teď, chce se mi říci, trochu s nadsázkou začal rozdávat polibky smrti, jak se tomu říká, to znamená, možné kandidáty na ministry. Potvrdil jste, že na širším seznamu zvažovaných kandidátů na ministra zahraničí je i Pavel Telička. To jste s ním o tom mluvil, že ho můžete zveřejnit? Nemluvil?

Ano, ne.

Co, ano ne? Nemluvil jste s ním o tom?

Není to. Širší seznam je širší seznam v mé hlavě a čekám na vyjádření nějakým způsobem, že se mi ti mnozí kandidáti nějakým způsobem vyjádří, či nevyjádří v nejbližších dnech.

To znamená, že Pavel Telička se vám nevyjádřil ještě?

Řekněme, že se ještě nevyjádřil.

Kdo ještě je v tom vašem širším seznamu?

Neřeknu.

Neřeknete? Tak dovolte, abych položil jeden z dotazů posluchačů Interview BBC, kteří mají šanci ptát se vás prostřednictvím internetových stránek tohoto pořadu na www.bbc.cz, ptá se Petr Blažek.

Posluchač (zvukový záznam): Já mám dotaz na pana Kohouta. Podle informací z médií byl členem Komunistické strany Československa v letech 1986 až 1989. Svůj vstup odůvodňoval jako podporu reformního procesu zahájenou v Sovětském svaze Michailem Gorbačovem. Podle dostupných pramenů ovšem členství v komunistické straně předcházelo kandidátské období, které trvalo rok až dva. Mohl by pan Kohout vysvětlit, kdy podal přihlášku do Komunistické strany Československa a uvést přesný datum. Děkuji, Petr Blažek.

Jak velvyslanec České republiky při Evropské unii Jan Kohout zodpoví výše položený dotaz?

Ten dotaz je správný. Tomu předcházelo skutečně kandidátské období a to kandidátské období spadlo do doby konce vysoké školy a do mé vojenské prezenční služby, tj. ovšem nicméně to bylo kandidátské období. To neznamenalo, že jsem byl členem strany.

To znamená, není možné to interpretovat jako výmluvu, když jste se vymlouval na Gorbačova?

Ne, ne, ne, protože ten okamžik toho, proč jsem nakonec do té, proč jsem řekl, že ano, že se chci stát členem komunistické strany, k čemuž jaksi bylo potřeba ten souhlas udělit a nebylo to, byl ten hlavní důvod to, že jsem viděl změny v gorbačovském Sovětském svazu.

Co vám na to říká rodina, když jste ochoten býti premiérem a budou se vás novináři takto šťourat v soukromí, což je celkem logické?

Tak moje partnerka, myslím, že to bylo předevčírem, měla takový monitor všeho, co o mně bylo napsáno, co dělá MZV, a já jsem si něco četl a ona do toho pokoje vždy přišla, podívala se na mě a zase odešla. Tak jsem se jí ptal, jestli se něco děje a ona říkala: "Do dneška jsem netušila, s kým vlastně žiju." Smála se u toho. Takže jako člověk o sobě se dozví spoustu věcí samozřejmě.

Konstatuje Jan Kohout. Děkuji, že jste do BBC přišel. Těším se na dalších třicet minut.

Fajn, díky.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Z premiéra se stává "jen" šéf ČSSD. Dokáže si udržet svůj vliv?

Mladá fronta DNES, 15. 4. 2005 - Jen devět měsíců pobýval předseda ČSSD Stanislav Gross v premiérském křesle ve Strakově akademii. Pokud nepřijde zásadní zvrat, během několika dnů si bude muset sbalit své věci a přestěhovat se do mnohem méně honosné budovy - do Lidového domu, sídla sociální demokracie.

"Má tady svou kancelář, ze které by stranu řídil," říká mluvčí ČSSD Lucie Orgoníková. Pro Grosse by to byla pořádná změna. Vždyť řadu let měl poslanecký mandát a zároveň úřadoval jako člen vlády.

Nyní by mu takřka přes noc zůstala pouze stranická funkce. Poslanecký mandát nedávno složil - stejně jako někteří další ministři chtěl mít více času na práci ve vládě.

Změní se i jeho příjem. Na "vládní" či "poslanecké" peníze by už nemohl spoléhat. "Jako předseda ČSSD by dostal plat. Jeho výše zatím určena nebyla a nelze ani odhadovat, kolik peněz by to bylo," tvrdí mluvčí. Důležitější než přesun z budovy do budovy nebo výplatní páska však bude to, jaký vliv vlastně Grossovi zůstane, jak moc bude mluvit do činnosti vlády. "

Jsem přesvědčen, že si zachová velký vliv, i když už nebude takový, jako když ve vládě seděl. Ale Stanislav Gross je velmi schopný intrikán, a pokud se nedostane do dalších komplikací, tak toho určitě využije," míní politolog Bohumil Doležal.

Také výběr možného budoucího premiéra Jana Kohouta naznačuje, že si Gross chce ponechat na fungování vlády velký vliv. Kohouta si totiž vybral sám, a ten se k němu jako člen ČSSD chová velmi loajálně. Kohout však odmítá, že by byl pouhou Grossovou loutkou.

"V okamžiku, kdy bych měl pocit, že mi někdo zasahuje do práce způsobem, který se mi příčí, a kdy bych měl pocit sám za sebe, že jsem pouze loutka, tak od toho odstoupím a půjdu opět velvyslancovat do Bruselu," sdělil rozhlasové stanici BBC.

Gross si však může uchovat velký vliv i díky několika ministrům (a také místopředsedům ČSSD), s nimiž má velmi blízké vztahy - s ministrem financí Bohuslavem Sobotkou a ministrem pro místní rozvoj Jiřím Paroubkem. Gross bude mít také čas na řízení strany, kterému se žádný z předsedů v minulých letech příliš nevěnoval.

"Také je to poznat, fungování strany se nikdo nevěnuje a Lidovému domu vládne pevnou rukou nekomunikativní místopředseda Martin Starec," prohlašuje člověk blízký vedení ČSSD.

Řadoví členové kvůli tomu v minulosti mnohokrát fungování strany kritizovali. Například se jim nelíbilo, že si nikdo nevšímá dění v regionech či nebere v potaz jejich připomínky. Velké výhrady k fungování strany měl i sám Gross. V posledních měsících například naléhal na to, aby se ČSSD mnohem více věnovala práci s nestraníky, podstatně zlepšila své odborné zázemí či systém přijímání nových členů.

Grossovi však hrozí, že by mohl brzy ztratit i křeslo předsedy strany. A to v případě, že by sociální demokracie měla mimořádný sjezd. Ten Gross slíbil, pokud ČSSD nezíská ve volbách v příštím roce třicet procent hlasů. "A takový výsledek je naprosto vyloučený," říká politolog Doležal s odkazem na současné preference sociální demokracie.

Telička odmítl ministerský post

Právo, 14. 4. 2005 - Kandidát na premiéra Jan Kohout (ČSSD) včera přiznal, že na seznamu osobností pro funkci ministra zahraničí v případném novém kabinetu měl v hlavě i bývalého eurokomisaře Pavla Teličku. "Řekněme, že se ještě nevyjádřil," uvedl Kohout pro BBC. Telička včera Radiožurnálu přiznal, že byl v této souvislosti kontaktován. "Já v určitém kontextu nemám tyto osobní ambice," prohlásil však.

Telička je spolumajitelem firmy poskytující poradenství v souvislosti s EU. Teličku a Kohouta dříve spojovala nejen funkce ve vedení resortu zahraničí, ale i členství v předlistopadové KSČ. Zatímco lidovci komunistickou minulost Teličkovi neodpustili, nyní ji tolerují u Kohouta. Ten včera uvedl, že před vstupem roku 1986 byl i kandidátem KSČ, a to v době, kdy končil vysokou školu a absolvoval prezenční vojenskou službu.

"V okamžiku, kdy jsem vstoupil, kdy jsem řekl, že se chci stát členem komunistické strany, byl ten hlavní důvod to, že jsem viděl změny v gorbačovském Sovětském svazu," řekl. Kohout dále přiznal, že tak složitá jednání o nové vládě neočekával. Myslel si, že míra důvěry mezi stranami i jednotlivými aktéry je vyšší. Podle něho se blíží téměř nule.

Kohout: Analýzy schvalování euroústavy parlamentem se neshodují

PRAHA 13. dubna (ČTK) - Právní rozbory se neshodují v otázce, jaká většina hlasů by byla nutná pro případné schválení evropské ústavní smlouvy v parlamentu. Vyplynulo to z dnešního vyjádření diplomata a možného nového premiéra Jana Kohouta v rozhlasové stanici BBC.

Nynější český velvyslanec při Evropské unii má tři rozbory. Podle jednoho z nich by pro schválení smlouvy stačila v parlamentu prostá většina hlasů, podle dvou dalších je nutná ústavní většina, řekl Kohout v BBC. "Samozřejmě všechny ponechávají možnost ratifikace referendem jako otevřenou," dodal.

Kohout již dříve řekl, že pokud by se stal premiérem, obrátil by se s otázkou na možné způsoby schvalování dokumentu na Ústavní soud. Politici se sice kloní k referendu, Kohout ale připomněl, že se o tom vedou různé debaty. Zodpovědný politik chce vědět, jaké varianty jsou k dispozici k dosažení cíle, poznamenal diplomat ke svému záměru.

Někteří odborníci říkají, že Ústavní soud by patrně Kohoutovi neodpověděl. Upozorňují na to, že se nemůže vyjadřovat k procesu, který se teprve bude konat. U soudu neuspěl ani prezident Václav Klaus, který chtěl vědět, zda je text evropské ústavní smlouvy v souladu s českou ústavou.

Kohout soudí, že Ústavní soud měl prezidentovi nějakým, ale konkrétním způsobem odpovědět. Uvědomuje si také riziko, že ani na svůj případný dotaz by nemusel dostat odpověď. Podle diplomata by to záviselo i na formulaci možného podání.

Pokud by se Kohout stal předsedou vlády, chtěl by, aby se s plným nebo aspoň zkráceným textem euroústavy mohli seznámit všichni občané. Bylo by to možné třeba novinovou přílohou, dodal.

Kohout: Mezi možnými kandidáty na ministra zahraničí i Telička

PRAHA 13. dubna (ČTK) - Jedním z možných kandidátů na funkci ministra zahraničí v případné proevropské vládě je i bývalý evropský komisař Pavel Telička. ČTK a Mladé frontě Dnes to řekl Jan Kohout (ČSSD), který by se měl stát předsedou kabinetu. Dosud ale není jasné, zda taková vláda vůbec vznikne, protože ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU se na ní zatím nejsou schopny dohodnout. Zřejmě poslední šanci mají dnes večer.

"Je tam spousta jmen a je tam i jméno Pavla Teličky," uvedl Kohout na dotaz, zda je v širším seznamu zvažovaných kandidátů na místo ministra zahraničí i Telička. I kdyby se strany na vzniku této vlády dohodly, je otázka, zda by byl Telička přijatelný pro lidovce, kteří ho tvrdě kritizovali už v době, kdy byl eurokomisařem. Zatím se v souvislosti s ministerstvem zahraničí nejčastěji spekulovalo o velvyslanci při OSN Hynkovi Kmoníčkovi.

"Já v současném kontextu nemám tyto osobní ambice," odpověděl Telička Českému rozhlasu na dotaz, zda by vzal místo ministra zahraničí. Přímo s Kohoutem prý již nějaký čas nehovořil. "Ale je pravda, že mě dnes některé další osoby kontaktovaly," uvedl. Tyto rozhovory vnímal "velmi sondážně".

Ačkoli bývalé koaliční strany zatím k dohodě nedospěly, Kohout věří, že se jim to nakonec podaří. Výsledkem může podle něj být nějaký "vybalancovaný kompromis". "Myslím si, že ta vůle se dohodnout tady je, to je to nejdůležitější," řekl.

V rozhovoru s rozhlasovou stanicí BBC však Kohout přiznal, že tak složitá jednání neočekával. Myslel si, že míra důvěry mezi stranami i jednotlivými aktéry je vyšší. Podle něho se blíží téměř nule.

Stranické špičky prý nyní jednají mimo něj, domlouvají se na rámci vlády. "Jakmile bude narýsován, já do toho vstoupím s tím, že budu formovat vládu," nastínil Kohout další možný vývoj. Pokud by ale měl pocit, že by do jeho práce někdo příliš zasahoval, nebo se cítil loutkou, případnou funkci v čele kabinetu by vzdal.

ČSSD jako východisko z vládní krize vidí vznik proevropského kabinetu v čele s Kohoutem. Ve vládě by nebyli lídři stran bývalé koalice a byla by omezena role stranických sekretariátů. Lidovci návrh zatím odmítli jako pokus o posvěcení vlády ČSSD a KSČM. Přejí si uzavřít běžnou koaliční smlouvu, podle níž by za vládu nesly politickou odpovědnost partnerské strany.

Opoziční ODS chce krizi vyřešit takzvanou generální dohodou o vytvoření "technokratické" vlády bez KSČM. Tento kabinet by vznikl na základě dohody stran bývalé vládní koalice a ODS, jeho hlavním úkolem by bylo připravit na počátek listopadu předčasné volby do Poslanecké sněmovny společně s referendem o euroústavě.