Václav Moravec moderátor BBC

Pavel Němec ve studiu BBC

První schůzka sociálních demokratů, lidovců a unionistů o možném vzniku nové vlády podle pozorovatelů jasně naznačuje, že někdejší koaliční partneři budou společnou řeč hledat dlouho a složitě, najdou-li ji vůbec. Premiér Stanislav Gross ještě o víkendu prohlašoval, že se chce dohodnout do týdne. Předseda lidovců Miroslav kalousek po nedělním tříhodinovém jednání novinářům řekl:

Miroslav KALOUSEK (zvukový záznam): K personáliím vůbec nedošlo, protože skutečně jsme si vysvětlovali, o jakou vládu by se jednalo, na základě jakých mechanismů by získala ... by mohla získat podporu v Poslanecké sněmovně, na základě jakých mechanismů by mohla většinově vládnout.

Nedělní slova předsedy lidovců Miroslava Kalouska. Nejen o hledání dohody o nové vládě bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl po čase vicepremiér, ministr spravedlnosti České republiky, předseda US-DEU Pavel Němec. Vítejte, dobrý den.

Krásné odpoledne.

"Ministr všechny zaskočil, pustil prince domů." "Princ Kataru domů zatím nepůjde." "Katarský princ a protest ochránců lidských práv." To jsou, pane vicepremiére, jen tři z novinových titulů, které v uplynulých dnech referovaly o vašem rozhodnutí předat do Kataru člena katarské královské rodiny, prince Hamída bin Abdalla Sáního, který čelí v České republice obvinění ze sexuálních kontaktů s nezletilými dívkami. Když jste o předání rozhodoval, napadlo vás, že můžete čelit takové kritice?

Předně bych chtěl říci, že veškeré mé rozhodování je vázáno tím, zda je prospěšné pro Českou republiku. A já si myslím, že tady je třeba odhlédnout trochu od toho případu, byť je velmi citlivý, je velmi veřejností sledovaný. Ale třeba hodnotit prostě, že tento krok je vztah mezi státem a státem, je to prostě vztah mezi Katarem a Českou republikou. A jenom vzpomeňme na to, co české úřady dělaly, možné i nemožné, například pro to, aby dostaly z Bankoku dva naše občany, kteří tam byli ve vězení pro pašování drog. Takže tyto věci se ...

Vy myslíte, že je možné dělat tuto paralelu?

Tyto věci se prostě stávají a já si myslím, že ten návrh katarské strany, žádost o to, abychom jim předali věc k vyřízení, bylo možné takto vyřešit pouze z toho důvodu, že katarská strana se za prvé zavázala, že bude pokračovat v trestním stíhání. A mimochodem trestní sazba za takovýto trestný čin v Kataru je až doživotní vězení, takže nesrovnatelně přísnější oproti našemu trestnímu zákonu. A druhou věcí je to, že katarská strana se zavázala, že stejně bude postupovat v případě, že by Česká republika žádala o to, aby jí byla předána trestní věc českého občana pro trestné činy spáchané v Kataru. Myslím si, že to je reciproční a vzájemná možnost vydávání osob, nebo předávání věcí k trestnímu stíhání. A myslím si, že to není ... nebo jsem přesvědčen o tom, že to není v rozporu s mezinárodními standardy a zvyklostmi.

Mluvčí vašeho ministerstva, tedy ministerstva spravedlnosti, Petr Dimun v deníku Právo 7. dubna říká, cituji doslova: "Tento případ komplikoval vzájemné vztahy obou států, objevoval se i na jednáních čelních představitelů." Konec citátu. Byl to ten hlavní důvod?

Tak jistě Česká republika sleduje určité zahraničně-politické zájmy a já si myslím, že není úplně možné popisovat detailní průběh všech diplomatických jednání, která tomu předcházela. Ten výsledek prostě ...

On to ale, promiňte, on to mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář v deníku Právo 7. dubna popřel, doslova řekl: "Pozice České republiky na Blízkém východě je velice dobrá a Česká republika nemusí podobné kroky činit, aby si udržela dobré vztahy s představiteli této země." Konec citátu.

Já bych byl rád, aby se kolegové z ministerstva zahraničí za prvé chovali kolegiálně a za druhé, aby se trochu rozvzpomněli.

Je to pravda, že mezi ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem zahraničí de facto zuří válka kvůli katarskému princi?

Neřekl bych, že to je válka, ale myslím si, že ministerstvo zahraničí by mělo ctít své předchozí kroky, které v této věci činilo.

Jaké kroky?

Ty kroky, které ministerstvo zahraničí činilo. Já si myslím, že právě proto, že je to věc, která je citlivá vzhledem k zahraniční politice České republiky, tak asi není možné ji úplně detailně rozebírat.

Odmítáte tedy námitku, že jste svým rozhodnutím jako rozhodnutím ministra spravedlnosti zaskočil české diplomaty?

O tom nemůže být ani řeči. Prostě ministerstvo zahraničí tento případ dlouhodobě sledovalo a já si myslím, že každý rozumný člověk ví, že takováto věc, která se stane na území České republiky, nemůže, prostě nemůže z podstaty věci ujít zájmu ministerstva zahraničí. Pokud ministerstvo zahraničí říká, že o této věci nevědělo, že je zaskočeno, tak také současně říká, že dobře nedělalo svoji práci.

Podle deníku Mladá fronta DNES ze 7. dubna Katar údajně za předání prince do Kataru nabízel výhodné obchody. Přemýšlel jste nad tím, že můžete čelit podezření, že jste podlehl tlakům katarské strany, když podle českých diplomatů to brali jako obchod?

Tak podívejte, ministerstvo spravedlnosti není tím, kdo uzavírá takovéto obchody. A jistě je možné tento krok kritizovat z různých úhlů pohledu. A já říkám, že mezi civilizovanými zeměmi má platit to, že je určitá důvěra v justiční systém. Já si myslím, že tady není žádná ... žádný důvod se domnívat, že Katar je stát necivilizovaný. Katar, který dal jasný závazek svého státu, že bude ve stíhání pokračovat, hrozí tam větší trestní sazba, a současně zajistil reciprocitu pro obdobné případy, které by se týkaly českých občanů.

Chcete tím říci, že předání, nebo vydání katarského prince povede k uzavření mezinárodní dohody mezi Českou republikou a Katarem a že k tomu toto předání otevře cestu o vzájemném vydávání si lidí trestně stíhaných?

Přesně tak to je.

Proto jste to učinil, tento krok?

Je to jeden z důvodů. Jeden z důvodů, který povede k tomu, aby takováto dohoda byla uzavřena v písemné podobě. Zatím zde existuje slib katarské strany, že se tak stane i v případě, že by dohoda ještě nebyla uzavřena, takže tak budou postupovat v případě českých občanů.

Vy jste, pane vicepremiére, řekl že katarskému princi v Kataru hrozí až doživotí za ty trestné činy, pokud mu budou prokázány, protože ještě nebyl v České republice odsouzen, platí tedy presumpce neviny. Chcete tím říci, že vy věříte, že katarský princ nebude mít u orgánů činných v trestním řízení v Kataru protekci, že skutečně mu bude ten soud měřit spravedlivě?

Jedna věc jsou spekulace a druhá věc je závazný slib katarské strany, který prostě existuje písemně a existuje tento slib od nejvyšších orgánů, které mají na starosti agendu trestního stíhání.

Podle deníku Mladá fronta DNES jste ale svým rozhodnutím zaskočil i soudce. Soudkyně Monika Křikavová, která má případ člena katarské královské rodiny na starosti, tvrdí v deníku Mladá fronta DNES, že je nezvyklé vydávat člověka z vazby před soudním přelíčením. Proč jste nepočkal na soudní přelíčení?

Je to postup, který je obvyklý. Možná se s tím dotyčná soudkyně na Praze 2 doposud nesetkala, nicméně z hlediska agendy ministerstva spravedlnosti, které vede agendu v těchto věcech u všech soudů v České republice, tak to rozhodně není případ, který by byl nezvyklý. Možná, že dotyčná soudkyně se s tím setkala poprvé, tento názor jí neberu, nicméně z hlediska celé České republiky to není žádným způsobem případ, který by byl neobvyklý.

Katarský princ zatím do své země ale vydán nebude, protože podle soudu totiž rozhodnutí katarských orgánů, že převezmou jeho stíhání, obsahuje zásadní vady. Budu teď citovat Moniku Křikavovou, soudkyni, která v pátek prohlásila, cituji doslova: "Za této situace nemohu rozhodnout o přerušení řízení." Konec citátu. Pane vicepremiére, jak je možné, že v katarském verdiktu, který ve čtvrtek doporučil a doručil váš ministerský úředník, nejsou popsány skutky a právní kvalifikace prý neodpovídá obžalobě.

Já si myslím, že naše normy, naše právní normy na to prostě znají postup. Pokud zde dojde k určitému nesouladu, existuje postup, kterým tyto vady zhojit. Nepochybně je třeba, aby žádost katarské strany byla zcela v souladu s tím, co náš právní řád předpokládá. Já v tom nevidím nijakou komplikaci. A samozřejmě v zájmu katarské strany je to, aby svoji žádost prostě doložili přesnými údaji a přesnou specifikací, tak jak vyžaduje náš právní řád.

Abych tomu rozuměl zcela. Nyní tedy soud, až dostane opravenou věc z katarské strany, tak musí uposlechnout vaše rozhodnutí o vydání katarského prince do Kataru.

Ano, je to tak. Soud přezkoumá formální správnost takového postupu a pokud neshledá nějaké formální chyby, tak přeruší řízení.

Dovedete odhadnout, kdy by katarský princ mohl být vydán do své země?

Já si myslím, že ta věc není na nějaké týdny, já si myslím, že to je otázka, která bude vyřešena relativně rychle, protože jsem přesvědčen, že ty vady, které byly soudem právem vytčeny, tak jsou odstranitelné.

Chcete tím říci, že ty právní výtky byly na místě? Z toho, jak jste se seznámil s celou věcí. Z hlediska soudu.

Já se těm výtkám nebráním. Ani si nemyslím, že by to byla věc nějak extrémně podstatná. Proto je tam právě rozhodnutí soudu, aby posoudil, zda žádost katarské strany splňuje všechny náležitosti. No a já si myslím, že mnohdy i účastníci řízení, kteří pocházejí z České republiky, kteří mají lepší možnost se seznámit s českým právem, nepodají podání, které je zcela úplné a zcela odpovídá všem formálním předpokladům. Takže já si myslím, že je zcela na místě to, že katarská strana takovéto podání opraví a věc bude v souladu s právem vyřešena.

Zastavme se ještě u jednoho případu. Kauza Mlynář. Za jak citlivý případ považuje vicepremiér, ministr spravedlnosti Pavel Němec obvinění, kterému čelí jeho stranický kolega a odstupující ministr informatiky Vladimír Mlynář? Pro úplnost, čelí trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku a zneužívání pravomoci veřejného činitele.

Já samozřejmě s tou kauzou nejsem seznámen, protože u nás státní zastupitelství a policie má docela vysokou procesní nezávislost. Já musím říci, že to, že se o obvinění mluvilo v médiích daleko dřív, než ministru Mlynářovi bylo sděleno, daleko dřív, než se proti němu mohl ohradit, než mohl se nějakým způsobem i veřejně hájit, protože podstatu toho obvinění nemohl znát, tak to považuji za nepříliš dobrou vizitku. To zde říkám jako občan, jako předseda politické strany, jako ministr spravedlnosti. Prostě to není dobrý přístup. Na druhou stranu nechme pracovat orgány činné v trestním řízení, k jakému závěru dospějí. Já nemám zájem v této věci jakkoliv intervenovat ve prospěch či neprospěch Vladimíra Mlynáře, já jsem byl ujištěn Vladimírem Mlynářem, že se cítí být v této věci v právu a že je přesvědčen, že nejpozději soud, který je nezávislý na státním zastupitelství a policii, tuto věc rozhodne v jeho prospěch.

Považujete vy osobně z pohledu vaší strany ten případ za citlivý? Když je to jeden z vašich vrcholných představitelů US-DEU, odstupující ministr.

Tak samozřejmě ukáže se, zda ta otázka skončí tak, nebo onak, jaký bude výsledek toho řízení. A já v tuto chvíli znám spíše argumenty Vladimíra Mlynáře a ty hovoří pro to, že žádný trestný čin nespáchal, že nedošlo ke vzniku škody. Tam vlastně ten případ je otázkou sporného založení ... založení společnosti, zda ministerstvo mohlo takový úkon učinit. Z vnějšího pohledu se zdá, že ve prospěch ministra Mlynáře hovoří například to, že soud vlastně zapsal tuto společnost. A podle mého názoru a vnějšího pohledu pokud soud zapíše nějakou společnost, tak těžko lze později tvrdit, že takováto společnost byla založena někým, tedy ministerstvem, kdo ji založit nemůže. Přeci soud pokud v rejstříkovém ... v tom řízením o zápisu do obchodního rejstříku má zkoumat tyto věci a existoval tady zakladatel, který by k takovému kroku nebyl oprávněn, tak by soud prostě neměl zapsat tu společnost.

Vladimír Mlynář je podle svých slov obviněn kvůli tomu, že na společnost Testcom servis, což bylo ono eseróčko, smluvně převedl provoz Portálu veřejné správy, přičemž jako poslanec hlasující o zákonech věděl, že vznik společnosti odporuje zákonu o majetku státu. Vladimír Mlynář už několik týdnů opakuje, že se ničeho nezákonného nedopustil.

Vladimír MLYNÁŘ (zvukový záznam): Jsem si přesto naprosto jist, že jsem se já, ani moji spolupracovníci nedopustili jakéhokoliv trestného činu. Stále věřím, že se věc vyjasní a že se vše ukáže jako nedorozumění.

Konstatoval již 15. března ministr informatiky Vladimír Mlynář. Jak bylo řečeno, Mlynář proti obvinění podá stížnost. Za jak vážné riziko, byť jste řekl, že neintervenujete a nevyžádáváte si žádné speciální informace v kauze Mlynář, za jak vážnou námitku budete považovat to, když státní zástupce Mlynářově stížnosti vyhoví, že můžete být podezírán, že jste pomohl svému kolegovi.

Podívejte se, já si myslím, že kdo sleduje trošku politické dění, tak ví, že Vladimír Mlynář se postupem krok za krokem vydává nějakou vlastní cestou, vydává nějakou vlastní cestou, která není cestou Unie svobody. A ...

Tím chcete říci, že když Mlynář mluví o tom, že zvažuje, zda zůstane v US-DEU, tak by nebyla na místě námitka v případě, že by státní zástupce vyhověl Mlynářově stížnosti, že vy jste intervenoval.

Tak Vladimír Mlynář za prvé podal demisi z pozice člena vlády, nebo na pozici člena vlády, za druhé Vladimír Mlynář hovoří o tom, že Unie svobody se má rozpustit. A za třetí říká, že zvažuje, zda bude dále členem Unie svobody, že jeho rozhodnutí je otázkou, nechci ho přesně interpretovat, je to volná interpretace, několika dnů nejbližších, že to je otázka krátkého času, takové rozhodnutí, tak přeci je zřejmé, že Vladimír Mlynář se prostě rozhodl nespojovat svoji pozici, svůj osud s Unií svobody, vydává se vlastní cestou. Já mu na ní přeji jen to nejlepší, je to jeho osobní rozhodnutí. Ale pak ani není důvod, abychom byli spojováni s touto věcí. Já Vladimíru Mlynářovi nebudu žádným způsobem pomáhat a nebudu mu také škodit. Já se tady vyjadřuji jako člověk, který je schopen toto vyjádření v kterékoliv věci. Pokud prostě o obvinění se dozvídáme nejdříve z tisku, ještě dříve, než je sděleno, to považuji za nedobrou práci, nedobrý postup a platí to univerzálně ...

Pane ministře, můžete vy ze své pozice něco učinit? Protože těch případů je poměrně hodně, ať už jde o obvinění někdejšího ministra pro místní rozvoj Petra Lachnita, ať jde o Vladimíra Mlynáře, ať jde o švagra Miroslava Kalouska, tak novináři dostávají a referují o věcech, které jsou z trestních spisů, mají často informace dřív než ti, jichž se věc týká. Můžete vy učinit nějaký systémový krok?

To je věc, která je nedobrá. Tady ten případ Vladimíra Mlynáře je ještě křiklavější. Protože v tomto případě tisk byl informován o tom, že bude sděleno obvinění. Prostě obvinění se sděluje tím, že se doručí obviněnému a od toho okamžiku běží všechny lhůty, nikoliv tím, že se publikuje v tisku. Takže ty příklady ... případy, na které jste narazil, jsou určitě nedobré, ale tenhle ten z toho trčí ještě výrazněji.

Může být nějaké systémové řešení, na které jsem se ptal?

Já jsem dal za úkol svému náměstkovi, aby se touto věcí zabýval. Záměrně se v této věci nechci angažovat, požádal jsem svého náměstka, který je odborníkem, je odborníkem na trestní právo, je člověkem, který není spjat s žádnou politickou stranou, požádal jsem ho, aby se touto věcí zabýval a aby hovořil i se státním zastupitelstvím o tom, jak celou věc řešit, a předložil mi návrh řešení.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je dnes vicepremiér, ministr spravedlnosti, předseda Unie svobody-Demokratické unie Pavel Němec. Další téma, vládní krize. Do týdne, takový časový závazek k sestavení nové vlády, si dal stávající premiér Stanislav Gross. Po nedělním jednání leaderů stran rozpadající se vládní koalice dodal:

Stanislav GROSS, předseda vlády, předseda ČSSD: Mám pocit, že existuje společná vůle hledat takové řešení, alespoň jsem takovýto optimista. My stavíme projekt na zelené louce, prostě jednostranně KDU-ČSL minulou koalici rozbila, nebo odstoupila od ní a my v tuto chvíli prostě se snažíme hledat nový model, který je možné po takovéto zkušenosti volit.

Nedělní slova premiéra, předsedy ČSSD Stanislava Grosse. Pane předsedo, po prvním jednání je podle vás reálné, aby se dohodli na nové vládě do týdne, to znamená do neděle?

Pokud bude společná vůle, já si myslím, že ta možnost existuje. Zástupci jednotlivých stran potvrdili společnou vůli jednat o vytvoření vlády, která bude plnit úkoly, zejména ratifikaci evropské ústavní smlouvy a další, na kterých se dohodneme.

Ale ta první schůzka ukázala, že to pravděpodobně bude komplikovanější, že asi do týdne ...

Tak já si myslím, že je možné jednat i několikrát denně, je možné si protáhnout jednání i do pozdějších hodin. My jsme ...

K tomu se chystáte.

My jsme k takovým věcem připraveni. Já vydržím dlouho do noci. Sice ne úplně rád brzo vstávám, ale ...

Ano, vy BBC poskytujete rozhovory do tří do rána, to znamená, že další koaliční schůzky se budou konat do tří, do čtyř do rána.

No, to záleží i na ostatních partnerech, ale my jsme k tomu připraveni.

Teď ale buďte realista. Je to podle vás reálné, aby opravdu se podařilo do pěti dnů, sedmi dnů najít dohodu?

Podívejte, může dojít k určitému zlomu směrem k nedohodě, ale také k dohodě. Já si myslím, že pokud se dostaneme přes nějaké úvodní vysvětlování pojmů a procedur a toho, co od takovéto budoucí spolupráce jedna, druhá, nebo třetí politická strana čeká, že potom mohou jít jednání relativně rychle.

Ptám se vás na termín z jednoho prostého důvodu. Protože vy máte jako Unie svobody-Demokratická unie usnesení celorepublikového výboru, navíc ve vládě je přerušený bod usnesení a návrh US-DEU na demisi vlády jako celku. Když se nedohodnete do středy, předpokládáte, že ve středu bude vláda pokračovat ve vašem bodu?

Tak my celou situaci sledujeme a to usnesení republikového výboru, na kterém jsme se dohodli, zní tak, že máme usilovat o demisi vlády jako celku a pokud se to nepodaří, tak podat demisi individuálně, respektive z té koaliční vlády jako strana vystoupit. A samozřejmě záleží na tom, jak se bude odvíjet jednání. Pokud zítřejší jednání povede k nějakému cíli, povede k úspěchu, řekněme, že se překlopíme přes takové to úvodní vysvětlování, co kdo od budoucí spolupráce čeká, tak si myslím, že je možné docílit toho prvního úkolu, který jsme si dali a odsouhlasili v rámci republikového výboru, to znamená docílit demise vlády jako celku. Pokud ovšem ...

To znamená, že klíčové bude úterní jednání, protože v případě, že se nepřeklenete přes diskusi o tom, jaká ta vláda má být, jaké mají být mechanismy, tak vám nic jiného nezbude, než ve středu vy a Karel Kühnl podáte demisi.

Je tomu tak. A naopak pokud jednání povedou k tomu, že se přes, řekněme, to úvodní vysvětlování překleneme a začneme se bavit zcela konkrétně o tom, jak by mělo vypadat například programové prohlášení této vlády, jak by mělo probíhat hlasování v Poslanecké sněmovně, do jaké míry budou jednotlivé politické strany vázány na rozhodování vlády, do jaké míry budou vázány na to, jaké návrhy bude vláda předkládat do Poslanecké sněmovny, tak pokud se dostaneme k této konkrétní debatě, tak si myslím, že výsledek může být uspokojivý a tím pádem my naplníme ten úkol číslo jedna z republikového výboru, že docílíme, aby vláda jako celek podala demisi.

Na čem se to nedělní jednání zadrhávalo?

Sociální demokracie a KDU-ČSL má samozřejmě naprosto odlišný pohled na to, jakým způsobem začala koaliční krize, kde byly příčiny, kde byly důsledky, kdo byl viníkem koaliční krize. No a bylo to první jednání, kde jsme se sešli jako reprezentace politických stran poté, co KDU-ČSL odstoupila od koaliční smlouvy. A velkou část toho času právě zabralo vyjasňování vzájemných pozic z minulosti.

Funguje teď tichá diplomacie, aby bylo před úterní klíčovou schůzkou, která rozhodne o tom, zda podáte vy a Karel Kühnl demisi, nebo zda vláda jako celek ve středu oznámí demisi po zasedání vlády, že bude něco předjednáno, abyste se nevraceli k tomu, co jste probírali v neděli?

Bylo by to velmi rozumné, doufám, že ano. Nicméně ta jednání byla užitečná zejména mezi KDU-ČSL a sociální demokracií.

A vy jako moderátoři a obrušovači hran?

Pokud bude našich služeb žádáno, jsme vždy k dispozici.

To znamená, že zatím ty postoje těchto dvou stran jsou poměrně vyhrocené. Z toho, jak jste to popsal.

Já neříkám, že jsou vyhrocené, ale existují prostě různé pohledy, které je třeba překonat, pokud se máme dohodnout na společné věci. Nakonec ale všichni deklarovali, že zájem dohodnout se mají.

To tak bývá. To diplomaticky se říká. Některé české deníky, pane předsedo, v pondělí naznačily, že nabídka ČSSD na vznik vlády vedené diplomatem Janem Kohoutem je jen zástěrka, která umožní, aby sociální demokracie po krachu této snahy vládla do řádných voleb sama, pravděpodobně s podporou komunistů. Vyloučil byste po neděli tuto variantu? Že to je zástěrka.

Kdybych si myslel, že to je zástěrka, tak bychom se takových jednání neúčastnili. Nemáme zájem někde statovat jenom proto, bychom někomu dělali nějakou kulisu. Takže nejsme toho názoru, nicméně v politice stoprocentně nemůžete vyloučit nikdy nic.

Část účastníků schůzky, té nedělní schůzky, má z jednání rozpačité pocity. Předseda lidovců Miroslav Kalousek po neděli volil diplomatická slova, ze kterých bylo cítit, že dohoda o možném vzniku nové vlády nebude jednoduchá. Tady jsou.

Miroslav KALOUSEK (zvukový záznam): Já myslím, že je stále mnoho věcí, které si musíme vysvětlit, mnoho věcí, se kterými musíme jít do svých stranických grémií, protože ta nás musí vybavit mandátem. Ale v zásadě se rozcházíme s nadějí, že to je realizovatelné. Což vůbec neznamená, že se to podaří, ale prostě ta naděje tady existuje, ta společná vůle tady existuje.

Nedělní slova předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska. Vy jste naznačil, že zatím z pohledu US-DEU brání té dohodě, řekněme, rozporuplná stanoviska mezi ČSSD a KDU-ČSL, pokud vás dobře interpretuji. Došli jste v neděli alespoň k tomu, jak by mohla vypadat ta smlouva o nové vládě? Nebo to vysvětlování si minulosti zabralo ...

Sociální demokracie představila určitou představu, se kterou jsme byli seznámeni, s těmi hlavními obrysy, vlastně už v médiích během nedělního dne. A o té představě se diskutovalo, nicméně nebyly přijaty nějaké závěry, které by vedly k tomu, abychom mohli říci: "Ano, to je možné, to není možné." Myslím si, že je tam řada bodů, na kterých je možné vystavět shodu, ale skutečně bylo to první jednání, takže jednání, na kterém si strany vlastně vyměnily stanoviska která v určité podobě už prosakovala v médiích během neděle. Nicméně každopádně užitečné je slyšet autenticky, s nějakou argumentací a, řekněme, zvolit postup na další jednání, které bude zítra.

Máte už k dispozici nějaký konkrétně napsaný text, o kterém se v úterý budete bavit?

Já v tuto chvíli nikoliv.

A když se podíváte jako vy jako strana, která má zájem asi nejvíc se dohodnout, a není vztah mezi těmi partnery, rozumějme ČSSD na straně jedné a KDU-ČSL na straně druhé, tak vyhrocený, kde by z vašeho pohledu mohly obě strany ustoupit, aby k dohodě došlo?

Já si myslím, že je cesta, která je možná, to je cesta, kdy se tyto strany dohodnou na tom, že podpoří hlasováním ve sněmovně vládu, která předstoupí s určitým programovým prohlášením. Domnívám se, že toto programové prohlášení by mělo být relativně stručné. A současně předstoupí s určitými personálními nominacemi. Já si myslím, že nikdo tady nedává žádný bianco šek, protože ta skutečná důvěra vládě se bude odehrávat v Poslanecké sněmovně. A pokud by některá ze stran získala pocit, že nemůže vládu podpořit například proto, že v programovém prohlášení je něco, s čím nesouhlasí, nebo jí nevyhovují personální nominace, tak prostě vládu nepodpoří. To si myslím, že je jedna věc. Druhá věc, na které je možné podle mého názoru hledat shodu, je to, aby tady nefungovaly nějaké jiné koalice, to znamená, aby v tom zbytku času, který zbývá do konce řádného volebního období, tak jsme tady neměli faktickou vládu komunistů společně se sociální demokracií a nefungovala tady nějaká parlamentní diktatura ČSSD a KSČM. To si myslím, že je možné také zajistit a vidím v tom u našich partnerů ze sociální demokracie určitou vstřícnost a ochotu o tom jednat.

Velvyslanec České republiky při Evropské unii, kandidát na premiéra Jan Kohout k náplni práce své případné vlády říká:

Jan KOHOUT (zvukový záznam): Chci, aby to byla skutečně vláda, která má evropskou ústavu, snižování daní, Zákoník práce, to, co se nazývá v Unii takzvané better regulation, to znamená zjednodušení veškeré té legislativy a administrativy pro podnikatele a pro další.

Tvrdí možný kandidát na premiéra Jan Kohout. Pane vicepremiére, můžete potvrdit, nebo vyvrátit, že pro vás jako menší koaliční partnery na tom nedělním jednání byla nepřijatelná věc, která padla, že vy jako menší koaliční strany máte navrhnout nějaký balík kandidátů na jednotlivé ministry a z nich si bude Jan Kohout vybírat?

Tak já jsem řekl jednu myšlenku a ta platí, řekl jsem jí v neděli v poledne. Prostě platí, že politické strany nominují kandidáty do vlády, na druhou stranu musí platit v rámci politické kultury i to, že předseda vlády musí umět spolupracovat s navrženým kandidátem a navržený kandidát musí umět spolupracovat s předsedou vlády.

Je ale pravda, že sociální ...

Prostě bez souhlasu ...

Promiňte, je pravda, že sociální demokraté měli ten postoj poměrně vyhraněný v tom, že po vás chtějí nějakých deset kandidátů na různé resorty?

Já si myslím, že to je otázka jednání. A ten okruh určitě nemusí být tak široký. Já si prostě dokážu představit, že pokud předseda vlády vystoupí s tím, že má určité konkrétní výhrady k nějakému kandidátovi, tak by politická strana měla hledat jiného kandidáta. A to, co jste řekl, je, řekněme, krajní pozice určitého vyjednávacího extrému. Myslím si, že ...

To znamená, že přišli s ní sociální demokraté.

... na tom může existovat ... na tom může existovat dohoda a neviděl bych to jako věc úplně zásadní.

Konstatuje vicepremiér, ministr spravedlnosti České republiky, předseda Unie svobody-Demokratické unie Pavel Němec, který byl půl hodiny hostem Interview BBC. Děkuji, že jste do BBC přišel, někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Neslavný konec katarského prince v Česku

Mladá fronta DNES, 14. 4. 2005, strana: 6 - Loni v lednu přišla na policii v centru Prahy matka, která vypověděla, že její dcera dostala nabídku na nezvyklou „brigádu". Cizinec žijící pod Vyšehradem nabízel nezletilým dívkám dva tisíce korun za sexuální styk. Cizince policisté zatkli v září. Obvinili ho z ohrožování mravní výchovy mládeže, pohlavního zneužívání a navádění ke kuplířství. Hrozilo mu až deset let vězení. Jmenoval se Hamad Abdal Sání a sám uvedl, že je nepřímým bratrancem současného katarského emíra.

Princ Sání navštěvoval tehdejší Československo od roku 1982 a později se tu usadil. Založil tu dvě společnosti. Jedna z nich se zabývala prodejem letenek. Advokát: Dívky lhaly o věku Policie princovy schůzky s děvčaty podrobně zmapovala. Předcházela jim dohoda, kterou Al-Sání uzavřel v roce 2002 se třema svými známými ženami, že mu budou dívky shánět. „Každá za to dostávala odměnu tisíc korun," uvedla tehdy pražská policejní mluvčí Iva Knolová.

Zmíněnou trojici žen stíhá policie spolu s princem za kuplířství. Nejmladším dívkám, které se Sáním souložily, bylo 14 let. Policie katarskému podnikateli prokázala kolem dvaceti schůzek celkem se 14 dívkami a u většiny z nich je v obvinění zmínka, že muž věk školačky znal. Podle princova advokáta Josefa Lžičaře se to však u soudu prokáže těžko. „Jedna z kuplířek naváděla kamarádku, aby svůj věk zatajila nebo si přidala. Ty dívky se vědomě dělaly staršími," tvrdí Lžičař. Právník zdůrazňuje, že všechny školačky chodily do princova bytu naprosto dobrovolně s vědomím, že si vydělají. „Můj klient se k nim choval zdvořile.

Nepodával jim zásadně alkohol, ale multivitaminový džus. A nepřispíval k jejich morálnímu zpustnutí. Jedna z dívek při výslechu skoro hrdě přiznala, že si přivydělává na telefonní lince Eskort servisu (poskytování sexu po telefonu - pozn. red.)," dodal Lžičař. Zapomenutá imunita Policie hned v den zatčení informovala média, že obviněný princ nemá imunitu. Údajně si to policisté ověřovali na ministerstvu zahraničních věcí.

Tři dny po zatčení 19. září však odeslalo ministerstvo zahraničí asijského Kataru do Česka první protestní nótu, v níž žádalo o okamžité propuštění Sáního s ohledem na to, že se prokazuje diplomatickým pasem s královskou pečetí. Katar se odvolával i na „zvláštní postavení a nepříliš dobrý zdravotní stav čtyřiačtyřicetiletého prince". Čeští diplomaté odpověděli poměrně rychle 8. října a nótu odmítli s tím, že obviněný není registrován na žádném velvyslanectví, takže se trestnímu stíhání se nevyhne. Spornou Katařanovou imunitou se zabýval v prosinci i Nejvyšší soud, který dal za pravdu policii v tom, že v Česku neplatí. Příbuzní katarského podnikatele však už zkoušeli i jiné způsoby, jak ho dostat z vazby ven. Přes právníka nabídli kauci dvacet milionů korun, která se pokládá za rekordní v dějinách české justice.

Proti návrhu na propuštění na kauci si stěžovalo státní zastupitelství. Ve stížnosti se dokonce, jak potvrdil žalobce Tomáš Bláha, objevila i replika, že dvacet milionů korun je cena ropy, kterou Katar vytěží za pouhých 46 minut. Kauce se žalobci jevila zkrátka jako příliš nízká. V březnu mezitím státní zástupce po půlročním šetření na prince podal obžalobu. Katar: Potrestáme ho sami Spor o to, zda pustit prince na kauci ven, či ne, však soudy dodneška rozetnout nestihly. Do případu se nečekaně vložil ministr spravedlnosti Pavel Němec. Minulý týden rozhodl, že Hamad Abdal Sání bude vydán ke stíhání domů do Kataru, protože tamější státní zastupitelství se zaručilo, že spravedlivý proces s ním bude pokračovat.

Reagoval tak na další z řady protestních nót, která dorazila z Kataru v pondělí. Ministr ovšem narazil na soudkyni Moniku Křikavovou (má proces na starosti), podle které o každém propouštění kohokoli z vazby rozhoduje senát, takže cesta obžalovaného domů není jistá. Křikavová také svému ministerstvu vytkla, že žádost o vydání má formální chyby, zkomolené jméno prince. Své rozhodnutí vydat prince do Kataru obhajoval ministr Pavel Němec v pondělním rozhovoru pro české vysílání rozhlasové stanice BBC. Ministr je toho názoru, že soudkyně ho nakonec bude muset poslechnout. „Pokud soud nenajde formální chyby, musí přerušit řízení (vedené v Česku)," uvedl Němec. Němec na BBC naznačil, že Katar chápe, protože "české úřady také dělaly všechno možné i nemožné, aby dostaly z thajského Bangkoku dva Čechy uvězněné za pašování drog".

Řekl však, že podrobnosti o jednání s Katarem nelze zveřejnit, protože je to citlivá otázka zahraniční politiky. Němec také připomněl, že doma v Kataru hrozí Sánímu za zneužívání až doživotí. Verdikt padne v květnu Podle neoficiálních informací ministr Němec spěchal i proto, že do Kataru se chystal na návštěvu prezident republiky Václav Klaus. Ten tam o víkendu vystoupil na ekonomickém fóru.

Jeden z hostitelů se přitom Klause zeptal i na prince. "Václav Klaus mu odpověděl, že tady proti sobě stojí dva názory - ministerstva spravedlnosti a nezávislého soudu," sdělil mluvčí prezidenta Petr Hájek. Němcův razantní zásah však budil spoustu pochybností nejen svým načasováním uprostřed vleklé vládní krize. Čeští diplomaté neoficiálně vyjadřovali obavu, že Katar člena královské rodiny nikdy nepotrestá. A mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář si otevřeně postěžoval, že vydání prince s diplomaty kolegové z justice konzultovali až na poslední chvíli. "V podstatě nás postavili před hotovou věc," řekl Kolář.

Hospodářské noviny nadto včera napsaly, že nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová dává podnět policii, aby Němcův postup přezkoumala. Co konkrétně se Benešové nezdá, státní zastupitelství nesdělilo. „Na tuto věc vyhlásila paní Benešová informační embargo," řekla její mluvčí Kateřina Kalačová. Ministerstvo spravedlnosti však včera oznámilo, že iniciativu Benešové vítá. „Vyšetřování konečně vyvrátí spekulace, které se kolem případu vyskytly," reagoval Dimun. Verdikt o osudu Al-Tháního padne 5. května, kdy senát soudkyně Křikavové rozhoduje o jeho propuštění z vazby.

Kdo do nové vlády? Strany už chystají seznamy

Mladá fronta DNES, 12. 4. 2005, strana: 2 - Když včera možný příští premiér Jan Kohout odlétal do Bruselu, marně byste u něho hledali jména kandidátů na místa v jeho vládě. Jenže možná už za několik hodin, maximálně dnů, může být všechno jinak. Pokud se lídři ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody na vládnutí dohodnou, Kohout dostane řadu jmen. "Dohodli jsme se, že každá strana by mu měla nabídnout na jednotlivá křesla více jmen," sdělil včera MF DNES místopředseda ČSSD Jiří Paroubek. Také předseda unie Pavel Němec potvrdil, že by Kohoutovi předložili seznam kandidátů. „Ten okruh nemusí být tak široký, ale dokážu si představit, že pokud premiér vystoupí, že má výhrady k nějakému kandidátovi, tak by politická strana měla hledat jiného kandidáta," řekl včera Němec rozhlasové stanici BBC.

Koho by si tedy Kohout do vlády vzal? Tato otázka je zatím předčasná, odpovědí na ni zaznívá řada. Šéf poslanců ČSSD Michal Kraus například pro Český rozhlas uvedl, že v nové vládě by mohli zůstat ministři Němec a Kühnl. A to přesto, že podle ČSSD by ve vládě neměly být stranické špičky. Jisté naopak je, že by mezi Kohoutovými lidmi určitě nebyli někteří další členové nynějšího kabinetu Stanislava Grosse. Nejčastěji padají jména místopředsedy vlády Martina Jahna, ministra zemědělství Jaroslava Palase, zahraničí Cyrila Svobody i financí Bohuslava Sobotky.

Toho by mohl nahradit právě šéf poslanců ČSSD Kraus. Celý seznam "odpadlíků" může být širší. Navíc potenciální premiér Kohout včera České televizi řekl, že asi neobsadí křesla ministra pro informatiku, vicepremiéra pro ekonomiku a ministra bez portfeje. Tyto funkce zastávají Vladimír Mlynář (US-DEU), Martin Jahn a Jaroslav Bureš (oba nestraníci). Mlynář a Bureš podali demisi. Jahn, který "dráždí" mnoho sociálních demokratů svými pravicovějšími návrhy, naznačil, že by rád ve vládě zůstal. "S Grossem ani Kohoutem jsem na toto téma oficiálně nemluvil. Kdybych ale dostal smysluplnou nabídku, tak bych o ní uvažoval."

Šéfa diplomacie by mohl nahradit bývalý eurokomisař Pavel Telička nebo velvyslanec při OSN Hynek Kmoníček, kterého prosazuje exministr ČSSD Jan Kavan. Telička to nechtěl komentovat, Kmoníček není proti, ale nesmí jít o vládu podporovanou komunisty. "Do ,vlády odborníků' ano. Křeslo Jana Masaryka, na jehož výročí ministerstvo zahraničí letos mimochodem jaksi zapomnělo, se za normálních podmínek neodmítá," sdělil Kmoníček. Nejasná je i budoucnost dalších lidoveckých ministrů, Libora Ambrozka a Milana Šimonovského. ČSSD je nechce.

Mlynář už dostal obvinění

Právo, 12. 4. 2005, titulní strana - Ministr informatiky Vladimír Mlynář převzal od policie usnesení o zahájení trestního stíhání. Je obviněn ze zneužívání informací v obchodním styku a zneužívání pravomoci veřejného činitele. Podle mluvčí ministerstva Kláry Volné Mlynář do tří dnů podá prostřednictvím advokáta Tomáše Sokola stížnost. Obvinění se týká společnosti Testcom servis, kterou Mlynář založil s bývalým ředitelem ČT Dušanem Chmelíčkem. Mlynář Právu řekl, že mu příslušné usnesení bylo doručeno v pondělí, tedy po měsíci, kdy se v médiích objevovaly informace, že bude údajně trestně stíhán.

Podle Mlynáře se to stalo na základě závazného pokynu státního zástupce Mgr. Jana Karabce. "Údajného trestného činu zneužívání informací v obchodním styku a zneužívání pravomoci veřejného činitele jsem se podle Městského státního zastupitelství v Praze měl (ve spolupráci s Dušanem Chmelíčkem) dopustit tím, že jsem na Testcom servis, s. r. o., smluvně převedl provoz Portálu veřejné správy, přičemž jsem údajně z titulu poslance Parlamentu ČR, který hlasuje o zákonech, věděl, že vznik Testcom servis, s. r. o., odporuje zákonu o majetku státu," sdělil Právu Mlynář. Politici se neshodují Podle Mlynáře se obvinění nezakládá na pravdě a je věcně i právně vadné.

"Konstrukce mého obvinění je postavena na tezi, že jsem jako opoziční poslanec Parlamentu ČR před pěti lety hlasoval o zákonu o majetku státu, čímž je dokládán můj následný (o čtyři roky později) subjektivní úmysl porušit zákon. Tento postup vyšetřujících orgánů považuji za nejen nesmyslný, ale i nebezpečný, neboť navozuje riziko možné kriminalizace politických postojů," zdůraznil Mlynář. Ministr spravedlnosti Pavel Němec (předseda US-DEU) prostřednictvím svého mluvčího Petra Dimuna Právu sdělil, že se k případu nyní nebude vyjadřovat.

"Pan Mlynář se jako občan může na pana ministra obrátit se stížností. Tu podle zákona bude řešit," tlumočil Dimun. V BBC se však včera Němec vyjádřil kriticky na adresu žalobců, kteří informovali o stíhání Mlynáře média dřív, než dostal Mlynář obvinění. „Informovali o tom, že bude sděleno obvinění. Obvinění se sděluje tím, že se doručí obviněnému," řekl Němec. Podle poslance Tomáše Kladívka (ODS) je nesmyslné nejen obvinění Mlynáře, ale i postup policie a žalobců, kteří se na Sněmovnu obrátili s žádostí o sdělení, jak Mlynář před pěti lety jako opoziční poslanec hlasoval. "To je naprosto skandální.

Konstrukce, že se poslanec Mlynář připravoval na porušení zákona s několikaletým předstihem, je víc než podivná. Nevím, jestli si z nás někdo nedělá srandu," míní Kladívko. S Mlynářovým hodnocením případu nesouhlasil poslanec KSČM Vojtěch Filip. „Pan Mlynář moc dobře věděl, o co se jedná. Vůbec nejde o kriminalizaci politického postoje. Utvoření Testcom servisu byla příprava obchodního případu pro předem připravenou právnickou osobu. Nevím, jak se to slučuje s liberalismem ministra Mlynáře. Jsem přesvědčen, že pan Mlynář měl vědět, jak se má nakládat s majetkem státu," soudí Filip.

Poslanec KDU-ČSL Pavel Severa naopak obvinění Mlynáře označil za absurdní. "Postup policie a žalobců proti ministru Mlynářovi je absurdní. Domnívám se, že jde o velmi nebezpečné uvažování orgánů činných v trestním řízení." Podle poslance ČSSD Radima Turka podcenil Mlynář dopady svého postavení ve funkci poslance a ministra. „Pan Mlynář v minulosti jako poslanec velmi kriticky vystupoval ve věci zavádění internetu do škol. A netajil se svými styky s firmami a lidmi z oblasti informačních technologií. Jako ministr musel počítat s tím, aby se nedostal do sféry zákona o střetu zájmu. Bude třeba vyčkat na výsledky vyšetřování," řekl Turek.