Václav Moravec moderátor BBC

Jaroslav Bureš ve studiu BBC

Český prezident Václav Klaus už delší dobu sděluje své hlavní výhrady k textu evropské ústavní smlouvy. Pro Václava Klause je evropská ústava krok, který přeměňuje Evropu států ve stát Evropa. Český prezident také míní, že státy v nové Evropské unii ztratí zatím výlučné právo tvořit si své vlastní zákony a že se v hlasovacích procedurách oproti dnešnímu stavu sníží váha České republiky.

Václav KLAUS(zvukový záznam): My ten dokument považujeme opravdu za zásadní a revoluční, průlomový, převratový, jakkoliv se jeho tvůrci snaží tuto převratnost, revolučnost, zásadní průlomový charakter bagatelizovat, jakkoliv se nám snaží tvrdit, že v podstatě o nic nejde, že takových dokumentů už bylo napsáno mnoho a že se vůbec nic nemění.

Říká k evropské ústavní smlouvě český prezident Václav Klaus. Nejen o ratifikaci evropské ústavy bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl odstupující ministr, předseda legislativní rady vlády Jaroslav Bureš, vítejte po čase v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Nad čím jste přemýšlel, když jste sepisoval demisi na post ministra?

To snad nad ničím zvláštním, já jsem jenom udělal to, co jsem, na co jsem celý den byl připraven, protože jsem avizoval, že vyčkám rozhodnutí vlády o návrhu kolegů z Unie svobody, protože rozhodnutí nepadlo, tak jsem sednul a učinil jsem to, co jsem avizoval.

Doufal jste ve skrytu duše, že vláda ve středu podá demisi jako celek nebo jste tomu nevěřil?

To se, ty pocity se nedají nazvat, takže jsem ve skrytu duše doufal, matematika velela, že patrně ne, ale docela mě překvapila vážnost, s jakou premiér přistoupil k projednávání toho tématu a já jsem nečekal, že to jednání bude přerušeno, myslel jsem si, že rozhodnutí padne na včerejší vládě. To, že nepadlo, je vidět, že přece jenom úvahy na téma demise celé vlády nejsou zcela liché a nejsou jako liché vnímány i ministry za sociální demokracii.

Vy patříte mezi ministry, kteří mají nárok na takzvané odchodné, podle zákona můžete získat jeden až pět měsíčních platů podle počtu ukončených let strávených ve vládě. Základní měsíční plat ministra je osmdesát osm tisíc tři sta korun, máte spočítáno, jak velké odstupné dostanete?

Já jsem ani jeden rok ve vládě nebyl, pane redaktore.

To znamená, že ...

Já myslím, že ani snad na žádné odchodné nárok mít nebudu.

Myslel jsem, že alespoň za ten, za ten půlrok byste mohl dostat jeden měsíc.

Tak já jsem se do zákona ještě nedíval, ale jestliže je to tak, že je to za celý rok, tak celý rok jsem tam nebyl, tak nic nedostanu.

To asi ne, to něco dostáváte, pokud se nemýlím, jak jsem ...

Budu se muset podívat, to se přiznám, že ...

Pro vás to není podstatné, zda dostanete odstupné, či nikoliv, to znamená, že jste hmotně, finančně zajištěn?

Tak jak bych mohl být zajištěn, když jsem dlouhodobě odkázán na plat, samozřejmě, že mám solidní úspory, ale ty peníze jsou zajímavé pro každého, kdo opouští nějaké místo nebo zaměstnání. Nicméně rozhodně jsem tím nepoměřoval své rozhodnutí.

Po přijetí demise si podle svých slov chcete vzít dovolenou, cituji vaše slova z deníku Mladá fronta DNES: "Čtyři roky jsem neměl dovolenou, takže je to jasné." Konec citátu. Na jak dlouhou dovolenou se chystáte?

Tak to spíš pár dnů, já mám hlavně veliké resty jako autor, mám rozepsáno několik článků a v létě musíme připravit další vydání našeho komentáře, já jsem spoluautorem a jímala mě hrůza, kdy to budu psát, takže teď budu mít víc času, tak především budu sedět u počítače a psát a psát a psát.

Nedoplnil jste spoluautorem jakého komentáře ...

K občanskému soudnímu řádu, pro odborné veřejnosti je to známo, laik asi stejně nebude příliš vědět, o co jde.

Nepodceňujte laiky, pane doktore.

Tak jsou to pravidla civilního soudního řízení, je to téma, kterému se věnuji od svých studentských let.

Vy jste před nástupem do funkce ministra vedl legislativní radu, za vicepremiérování Pavla Rychetského jste byl místopředsedou legislativní rady české vlády, vyrozuměl jsem správně, že s demisí chcete legislativní radu vlády opustit zcela?

To by vláda musela rozhodnout, že se stanu řadovým členem, já jsem byl předsedou z titulu funkce ministra, člena vlády, protože vláda tak rozhodla a v jednacím řádu je ustanovení, které říká, že předsedou je ministr. Musel by se změnit jednací řád, ale na toto téma jsme vůbec nejednali.

Pokud by s vámi někdo jednal, chtěl byste být a uvažujete o tom, že byste rád zůstal členem legislativní rady vlády?

Legislativní rada vlády je sbor profesorů, sbor autorit, jistě bych z odborného hlediska o to zájem měl, ale to téma prozatím vůbec nepadlo.

Neuvažujete o tom, že byste byl v nějaké řídící pozici v legislativní radě vlády, zmiňoval jsem, když byl Pavel Rychetský vicepremiérem, tak jste de facto byl místopředsedou legislativní rady vlády ...

To ano, ale to jsem byl jeho náměstkem a zaměstnancem úřadu vlády, a to nepřichází nyní v úvahu.

Proč? Protože nechcete?

To není možné, pane redaktore, abyste opustil funkci ministra jedněmi dveřmi a oknem tam vlezl do té budovy zpátky jako náměstek nota bene neexistujícího ministra, protože premiér avizoval, že funkce nebude obnovena ta má ministra a předsedy legislativní rady vlády.

Považujete to za správné?

To je rozhodnutí premiéra.

Ptám se na váš názor.

Tak je otázka, komu tu funkci svěří, jestli ministru spravedlnosti, tak bude ve stejných potížích, jako byl pan předseda Rychetský, tu funkci nemůže plnohodnotně zastávat jeden člověk.

Myslíte, že tedy není na místě nebo neprospívá předsedovi, funkci předsedovi legislativní rady vlády, když je současně i ministrem spravedlnosti, protože obojí se velmi těžko zvládá.

To se nedá zvládat - časově, pracovně, vůbec, to se nedá zvládnout.

Vy jste už v pátek při hlasování Poslanecké sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě naznačil rezignaci, připomeňme si vaše páteční slova.

Jaroslav BUREŠ (zvukový záznam): Realizace takového programu není možná bez toho, že by vláda předložila kvalitní zákony založené na jasných, koncepčních a programově čistých východiscích. Neuslyším-li při hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry této vládě nejméně stojednoukrát proti návrhu, pak to pro sebe považuji výzvu, abych se podílel na přípravě nekoncepčních návrhů. Děkuji vám za pozornost.

Oznámil v pátek ministr, předseda legislativní rady vlády Jaroslav Bureš. Místopředseda ČSSD Jiří Paroubek ještě v pátek po neúspěšném hlasování o nedůvěře vládě věřil, že si svůj odchod z kabinetu Jaroslav Bureš rozmyslí.

Jiří PAROUBEK (zvukový záznam): Já předpokládám, že pan ministr Bureš neodstoupí, myslím ale, že všichni bychom měli dneska ministři české vlády být velice srozumitelní, co se týče našich vyjádření, čili já každému říkám, že prostě ve vládě zůstávám a stejným způsobem by měli hovořit všichni ostatní, ano, ano, ne, ne, protože i to váhání, kdy je skutečně jiná situace, protože být v menšinové vládě je prostě obtížnější, než být ve vládě většinové.

Páteční slova místopředsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Přemlouvalo Jaroslava Bureše okolí, rozumějme ministři za ČSSD, aby z vlády neodcházel?

Ne.

Ne.

Vůbec ne.

Ani premiér?

Ne.

A vy jste před tím svým pátečním vystoupením v Poslanecké sněmovně premiéru Stanislavu Grossovi řekl, že z kabinetu při odchodu lidovců z vlády a poté, co lidovci řeknou, vyslovujeme se pro nedůvěru, že odejdete?

Neřekl jsem mu to tak jednoznačně, odejdu, ale řekl jsem mu množství svých výhrad, z nichž, myslím, to bylo dostatečně zřejmé.

Které výhrady tam byly, krom těch, o kterých víme, to znamená, že jste nechtěl být ve vládě, která by byla nějakým způsobem závislá na KSČM.

No, já jsem hlavně řekl, že na konci takové práce nemohou být nic jiného, než kompromisy a kompromisy. Jestliže připravíte ve vládě návrh zákona, o němž jste si jist, že text je dohodnut koaličně a že bude mít podporu očekávanou, pak můžete pracovat na takovém znění, které není kompromisem, je dohodou, ale není kompromisem. Když ale vezmete nějaký polotovar a máte za úkol obcházet sněmovnu a nalézat pro něj nějak podporu a tu ho natřít nažluto, tu ho natřít namodro, tu ho trošku osekat, aby nakonec pro to většina zvedla ruce, no, tak to je práce, která pro legislativce je k ničemu. Takových kompromisů jsem viděl řadu a nikdy nedopadly dobře. A já jsem uvedl jasný příklad, jasný příklad takového kompromisu je zákon, novela zákona o střetu zájmů, která nakonec byla přijata hlasy poslanců sociální demokracie a KSČM a má prostě naprosto nepřijatelné důsledky a já jsem to kritizoval hned, jak jsem opustil jednací sál, když Poslanecká sněmovna tento návrh schválila. Jeden za všechny příklad jsou ty, je to naprosto nešťastný požadavek, aby učitel nebo ředitel základní školy na malé vsi nesměl být členem zastupitelstva, to je přece nesmysl.

Jak velkou roli při vašem rozhodování opustit vládu hrálo to, co nejméně si zadat v menšinovém kabinetu a tím ztratit možnost se do politiky vrátit.

Takhle jsem neuvažoval, pane redaktore, já jsem ...

Považujete se za politika?

Ne v pravém slova smyslu, ve smyslu kariérního politika, já jsem do politiky nebo do světa politiky přišel poměrně pozdě, měřeno naší tradicí polistopadovou, téměř v padesáti letech a přišel jsem tam ze soudcovské funkce víceméně proto, že pro mě byla velmi zajímavá ta výzva stát se ministrem spravedlnosti a přispět k reformě soudnictví. Dál jsem nepřemýšlel, já jsem v tom okamžiku, když jsem tehdy tu nabídku akceptoval, byl pevně rozhodnut vrátit se zpátky do budovy Vrchního soudu v Praze.

Zeptám se jinak, považujete v současnosti, ať už oblast soudnictví, nebo oblast politiky v nějaké exekutivní funkci pro sebe sama za oblasti už zapovězené?

Soudnictví rozhodně ne, i když teď momentálně ještě pořád se mi nezdá, že ten můj pobyt na druhém břehu řeky mimo justici je dost dlouhý a já jsem vděčen tomu pobytu, řadu věcí nyní vidím jinak, než jak jsem ji viděl, když jsem měl pořád na sobě ten soudcovský talár. Já jsem pracoval v legislativě, ono to je v podstatě jedna odbornost, ta soudcovská, to je jedna stránka téže odbornosti a připravovat návrhy zákonů a starat se o legislativu, to s tím velmi úzce souvisí a mě ten pobyt umožnil nebo donutil mě ten pobyt ve funkci ministra spravedlnosti a v legislativní radě vlády hlavně k tomu, že jsem pod tlakem byl nucen osvojit si právo evropských společenství nebo Evropské unie, a to je dost obtížné v padesáti letech začít studovat něco úplně jiného, za to jsem vděčný.

Zeptám se jinak, pane odstupující ministře, prezident republiky nemá dostatek vhodných kandidátů mladších, respektive starších třiceti let na jmenování soudců, neuvažujete o tom, že byste toho využil této situace.

Teď ne, v tento okamžik ne, jestli bude o mé soudcovské služby a zkušenosti zájem někdy v budoucnu, tak proč ne.

Někdy v budoucnu je jak dlouhá lhůta.

Tak já teď uvažuji v horizontu do léta, tak asi proto, že do léta mám mnoho práce, tu musím napřed udělat a pak uvidíme.

Takže do léta budete pouze psát.

Psát a psát.

Ostrá slova padala v pátek v Poslanecké sněmovně po hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, ODS po svém neúspěšném pokusu svrhnout vládu Stanislava Grosse ústy předsedy svého poslaneckého klubu Vlastimila Tlustého řekl:

Vlastimil TLUSTÝ (zvukový záznam): Tato vláda dnešní den přečkala díky tomu, že čtyřicet čtyři poslanců této sněmovny se zdržením hlasování přiklonili k názoru, že má dále existovat a abych použil přesnou formulaci, dnes komunisté podrželi Stanislava Grosse u moci, podrželi ho ve funkci premiéra. Ve svém úvodním vystoupení jsem řekl, že Stanislav Gross si vzal jako rukojmí své nekonečné, nekonečné mocichtivosti napřed celou stranu sociálně demokratickou, pak celou Českou republiku a její občany. Dnes si jeho jako rukojmí vzali komunisté. Děkuji za pozornost.

Páteční slova předsedy poslanců ODS Vlastimila Tlustého pronesená v Poslanecké sněmovně. Kdybych loni v létě Jaroslavu Burešovi, který sepisoval a organizoval sepisování programového prohlášení vlády premiéra Stanislava Grosse, řekl, za jakých okolností bude vládu, Grossovu vládu opouštět, co byste mi v létě řekli, že po půl roce půjdete od válu.

Asi bych vám řekl, že jste vizionář, pane redaktore, věci se vyvinuly způsobem, který byl velmi nečekaný.

Vy byste mi neřekl, že jsem se zbláznil, že jeden z nejúspěšnějších politiků této země bude pod tak veřejným tlakem vyzýván k rezignaci, bude na předních stránkách novin v souvislosti s finančním skandálem, respektive s majetkovými poměry své rodiny?

No, tak kdybyste to byl schopen doložit tak konkrétními informacemi tehdy v létě, jaké byly veřejnosti nabídnuty na začátku letošního roku, tak to bychom se asi bavili jinak na tohle téma, ale nic takového tehdy známo nebylo a já jsem neměl žádný důvod předpokládat, že věci se takto mohou vyvinout.

Vy jste byl člověkem, kterého Stanislav Gross oslovil, aby kandidoval na prezidenta republiky za Českou stranu sociálně demokratickou, zvedáte oči v sloup, řekl jsem něco špatně?

No, já bych neřekl "oslovil", kdybych byl býval nechtěl tu zkoušku podstoupit, tak bych ji nepodstupoval, to bylo mé rozhodnutí, pan premiér Gross mě, to nebylo nijak silné, on spíš přede mě položil nabídku a já té nabídky nelituji, jakkoliv se někomu má role může jevit podivná, tak já jsem získal ohromné množství zkušeností, lidé v mém okolí se rozdělili na ty, kteří jsou skutečnými přáteli, na druhé, kteří se jen chtěli ohřívat v naději nějaké budoucí, a potom já jsem založil tu svoji kandidaturu na tom, že jsem sjezdil celou republiku a zážitek stát na náměstí velkého města a hovořit nejdříve ke třem lidem, to se mi dřív nepoštěstilo v tom salónním světě justice.

Pane ministře, pokud byste měl upřímně odpovědět na otázku, zda jste se v uplynulých hodinách či dnech bavili se Stanislavem Grossem o jeho rezignaci a o tom, zda jeho pozice je udržitelná. Bavili?

Měli jsme se bavit, nevím, jestli zrovna o tom, ale nebavili, protože pan premiér dneska se omluvil ze schůzky, kterou jsme měli mít, kde jsem mu chtěl ještě sdělit nějaké své další důvody, protože absolvoval to jednání v předsednictvu, myslím, ČSSD a tuším, že teď ještě probíhá klub, jestli se nemýlím, poslanecký, takže ...

A vy jste se s ním chtěl bavit o ...

Byli jsme dohodnuti, že já mu ještě sdělím některé své osobní důvody, představy a co bych, co chci dělat v budoucnosti, to měl být takový už víceméně nezávazný rozhovor jenom.

A co jste mu chtěl říct, co chcete v budoucnu dělat, jenom jste mu chtěl říct, že budete psát, psát a psát.

Do toho léta, že budu psát a že prozatím nemám před sebou žádné zásadní rozhodnutí, že nemám budoucnost narýsovánu nějak jednoznačně.

Myslíte, že je udržitelná pozice Stanislava Grosse, pokud by se vás na to zeptal?

To ukáže hlavně jednání dnešní toho klubu, v sobotu má být nějaké další jednání, já ...

Vy osobně, jestli si myslíte, že je to udržitelné.

Bude-li udržena, tak si myslím, že za obrovské ceny pro sociální demokracii.

To znamená spolupráce s KSČM.

Ano.

KSČM ústy předsedy Miroslava Grebeníčka dala ve čtvrtek najevo, že by uvažovala o podpoře menšinové vládě ČSSD při spojení hlasování o důvěře se zákonem o majetkových přiznáních, tady jsou slova Miroslava Grebeníčka.

Miroslav GREBENÍČEK (zvukový záznam): My nepodpoříme každý zákon o majetkovém přiznání a já hned upozorním, kde je podstatný rozdíl. I vládní koalice pod tlakem skutečnosti prostě se začala orientovat na zmíněný zákon, jenomže oni mluví od momentu účinnosti zákona do budoucnosti, do budoucna a samozřejmě my tvrdíme, že je třeba, aby ten zákon působil i se zpětnou platností, jinak prostě nerozkryjeme ty lumpárny, ty zlodějiny, ty podvody.

Čtvrteční slova předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka. Jaký názor má Jaroslav Bureš jako právník na možný zákon o majetkových přiznáních se zpětnou účinností?

Tak retroaktivita je vždycky velmi sporná a musí pro ni být mimořádné důvody. V historii moderní, ty mimořádné důvody byly třeba spatřovány v potřebě vypořádat se s nacistickou minulostí, a tak podobně, ale já říkám pravidelně a říkal jsem to i ministru financí. Stávající zákon o správě daní a poplatků dává finančním úřadům takové možnosti, které umožňují naprosto důkladně a detailně prověřit majetkové poměry kohokoliv, tedy i politiků, a to deset let do minulosti, protože tak dlouho, tak dlouhá je promlčecí doba daňových nedoplatků, čili ...

To znamená, že není zapotřebí podle vašeho názoru přijímat zákon o majetkových přiznáních se zpětnou účinností.

Já jenom říkám, že ta možnost tu jasně je, majetková přiznání politiků nebo zákon o střetu zájmů přesně, chcete-li, je spíše symbolem té čistoty politického prostředí, ale zapomíná se na to, že každý finanční úřad, dojde-li k závěru, že jsou tu nesrovnalosti ve smyslu na jedné straně majetek a na druhé straně přiznané příjmy, tak má právo učinit taková šetření a opatření, která jsou evropsky naprosto standardní a umožní zcela odhalit /nesrozumitelné/ komukoliv, včetně politikům, čili neříkejme, na to se zapomíná, že ta možnost tu není. Druhá otázka je, jak často finanční úřady tu možnost využívají. A pak jsme viděli, pane redaktore, byli jsme svědky toho, jak silné možnosti a schopnosti nabízí investigativní žurnalistika, žádný politik ve skutečnost není schopen zásadní rozpor mezi jeho příjmy doložitelnými a majetkem odůvodnit, je-li tu, prostě není.

Pokud vy byste byl i nadále předsedou legislativní rady vlády a dostal takové zadání retroaktivní zákon o majetkových přiznáních, aby vláda získala důvěru a spojila tento zákon s hlasováním o důvěře, co byste odpověděl premiérovi ...

Já si nemyslím, že by si měla vláda nechat vnutit tohle téma ve smyslu, jen takový zákon jsme ochotni podpořit ve smyslu, že vláda získá důvěru. Mimochodem, nemluví se o tom, že on je docela rozdíl v těch dvou důvěrách. Jde-li vláda pro důvěru jako orgán moci výkonné, tak si, tak chce získat jistotu, jaký počet poslanců v Poslanecké sněmovně podporuje její politický program. Spojení návrhů zákona s hlasováním o důvěru má poněkud jiný smysl. Smyslem je prosadit určitý zákon jako významnou představu vlády o právním uspořádání státu nebo společnosti, s nímž je vláda ochotna dát v šanc i svou existenci, čili mezi tím je rozdíl, proto také ta druhá důvěra je upravena v ústavě v hlavě druhé, která se týká moci zákonodárné, ta první čistá důvěra je upravena v pasážích, které se týkají vlády, čili je mezi tím rozdíl.

Vy tento postup, a vy tento postup, který, o kterém se mluví, že Stanislav Gross ho zvažuje, důvěra vládě, hlasování o důvěře vládě s nějakým klíčovým zákonem, považujete ho za šťastný, ano, nebo ne.

Příliš ne, ale kdyby měl být využit, pak musí vláda předložit skutečně klíčový zákon, který považuje za významný pro právní poměry české společnosti, ne ...

Nikoli reformu daní.

Kdyby to měla být reforma daní, pak si myslím, že naprosto komplexní, tedy reforma, která ..., tedy zákon, který dokončuje tu reformní představu, která, kterou tato vláda začala určitými dílčími novelami.

Jste ministr na odchodu, nejste politik v tom pravém stranickém slova smyslu, neuvažujete, že byste vstoupil do nějaké politické strany?

Ne, teď rozhodně ne.

Jakou vládu a jaké řešení politické krize byste si přál jako občan Jaroslav Bureš.

Tak na to mám docela jasný názor, pane redaktore, já především bych nedoporučoval politikům, mezi nimiž ale ještě sedím, aby skutečně rozvíjeli úvahy na téma úřednických vlád, bude-li tu nějaké přechodné období. Já si myslím, a to si nemyslím jenom proto, že se kouknu z okna a fantazíruju, ale protože hovořím s lidmi, že lidé očekávají od všech politiků důkaz odpovědnosti a za důkaz odpovědnosti já považuju schopnost dohodnout se na řešení, které přinese takový důkaz odpovědnosti a nepřehodí tu výhybku politické odpovědnosti na nějakou úřednickou vládu.

Když jste proti úřednické vládě, jakou variantu vlády, když se pohybujete mezi politiky, mezi kolegy z vlády, mezi jednotlivými politickými stranami, kterou variantu vy považujete za nejrealističtější té současné politické krize a kterou byste si jako občan přál.

Bude-li zkráceno volební období, což já předpovídám, tak si přeji, aby se parlamentní strany, které mají v názvu demokratická, dohodly na existenci vlády, která by byla důkazem velké odpovědnosti a založila by solidnost těch politických poměrů po budoucích volbách.

K tomu se ještě dostaneme, prezident Václav Klaus už v únoru dával v rozhovoru pro BBC najevo své obavy, že každé řešení současné vládní krize nebude příliš stabilní, proto začal mluvit o předčasných volbách.

Václav KLAUS (zvukový záznam): Mám strach, že nebude dostatečná síla, ochota, vůle nalézt rozumné řešení na fungování v těchto šestnácti měsících. A protože mám strach, že to řešení bude málo rozumné, málo funkční, málo tvůrčí, málo produktivní, tak by bylo asi nejlepší, kdyby ta doba tohoto polořešení neřešení byla co nejvíce zkrácena, a proto předčasné volby, to není stranění té či oné politické straně.

Prohlásil koncem února v Interview BBC prezident republiky Václav Klaus. Jaroslav Bureš, odstupující ministr, předseda legislativní rady vlády řekl, že se pravděpodobně politici dohodnou na zkrácení volebního období, tedy na předčasných volbách, kde berete tuto jistotu?

No, já si myslím, že to povědomí nabídnout důkaz politické odpovědnosti, roste, že by se dohodli na zkrácení volebního období, to prozatím není možné jinak, než dohodnout se na návrhu ústavního zákona, kterým by se to volební období zkrátilo, a to já myslím, že je špatně a docela se zadostiučiněním slyším, že to odmítají prakticky všichni, ale je tu jedna možnost, tu já myslím, že by měli vážně diskutovat předsedové všech stran, a to doplnit ústavu o možnost, která tu chybí, aby se sněmovna, Poslanecká sněmovna sama rozpustila. Takové texty tu byly, když se připravovala na začátku devadesátých let ústava, jsou docela obvyklé v řadě evropských ústav a je to, myslím, řešení velmi čisté a dokládalo by skutečnou schopnost se dohodnout, nejenom na tomto doplnění ústavy, ale i na tomto způsobu, který já považuju politicky za nejkorektnější.

Aktuální zpráva říká, že Stanislav Gross připustil, že je ochoten vzdát se premiérské funkce, sociální demokraté vyzývají lidovce a unionisty k jednorázové dohodě o vytvoření proevropské vlády, ve které nebudou významní představitelé ani jedné ze tří strany, je toto odpovědné řešení?

Je to nepochybně jeho návrh, ale prozatím vyřazuje ze hry Občanskou demokratickou stranu, a to já si myslím, že není úplně rozumné.

Vy si myslíte, že by ta přechodná vláda k předčasným volbám, že by na ní měla být účastna ODS?

Určitě před ODS leží výzva podílet se na tomto politicky odpovědném řešení, jak tu výzvu pochopí, nebo jak s ní naloží, to je věc druhá. Já jsem teď jenom v roli jakéhosi komentátora.

Komentátora asi ne, protože několik politiků mi před týdnem řeklo, že prezident Václav Klaus by vás považoval za kvalitního kandidáta na premiéra, který by dovedl zemi k předčasným volbám. Vy jste mi v neděli řekl, že se nepovažujete za premiérský typ, proč se nepovažujete za premiérský typ.

No, tak to bychom museli mluvit dlouho, já jsem bývalý soudce, jsem především právník, legislativec, řídit zemi z postu premiéra je něco úplně jiného a ...

Promiňte, vy jste byl ochoten kandidovat na prezidenta, proč byste nevzal nabídku ministerského předsedy.

To je úplně jiná pozice, pane redaktore. A potom hlavně, ten vlak se nezastaví kvůli tomu, že si do něj sedne na lokomotivu nějaký Bureš nebo Dvořák jako, jako člověk, který by měl stát v čele jakési nepolitické vlády. Každý premiér od prvního okamžiku výkonu své funkce bude stát před řadou úkolů, které Česká republika, které je třeba řešit, exekutivních, a to vyžaduje i silné, silnou, silný politický mandát, já jsem prostě přesvědčen, že úřednická vláda není dobré řešení. Ovšem samozřejmě to jsou slova, úřednická vláda ...

Proto byste to nebral, vy v každém případě vylučujete, že byste ...

Já opravdu, hlavně, pane redaktore, to jsou takové povídky jenom, jestli to někdo vypouští ty balónky, tak ať se k tomu přihlásí k této myšlence, já jsem s panem prezidentem na dané téma vůbec nikdy nejednal, ani slovo o tom nepadlo, a to je všechno, jsou to čiré spekulace, nejsem premiérský typ a necítím se na výkon takové funkce. Na to především musíte mít přiměřenou jistotu, že byste ji zvládal.

Když se bavíme o budoucím řešení té současné politické krize a nabídce Stanislava Grosse, který je ochoten vzdát se premiérské funkce a výzvě lidovcům a unionistům, aby tady byla sto, možná sto jednička, vstoupil byste znovu do té řeky? To znamená do nějakého kabinetu, v jehož čele by byl sociální demokrat a který by podporovali lidovci a unionisté?

Příliš bych v jeho existenci nevěřil, protože už dnes vidím některé poslance, kteří hlasují různě, a tak mě napadá, jestli v první řadě vůbec je jistota, že tu je sto jedna poslanců schopných vytvořit tu potřebnou většinu.

To teď narážíte na poslance, bývalého unionistického poslance Tomáše Vrbíka.

No, myslím, že pan poslanec Vrbík hlasoval pro návrh na vyslovení nedůvěry, to je jeho věc, je to jeho vlastní rozhodnutí, vůbec ho nijak nechci hodnotit, jenom konstatuji, že já teď nevidím sto jedna spolehlivých poslanců, na jejichž hlasech by bylo možno spolehlivě založit takovou koalici.

Proto tvrdíte, že by bylo nejlepší udělat kabinet, který by dovedl zemi k předčasným volbám a na kterém by participovala ODS.

Ano, i proto, a také proto, že v řadách sociálních demokratů jsem zaznamenal zcela zásadní výhry, výhrady pro obnovení spolupráce s KDU-ČSL, a to si myslím, že bude také velká potíž nebo byla by to velká potíž.

Vidíte, řekněme, jednoduchou cestu k těm předčasným volbám, když jste mluvil o rozpouštění Poslanecké sněmovny sebe sama, to by se asi nepostupovalo už teď nyní při zkrácení funkčního období vlády, to znamená teď přijmout změnu ústavy.

No, to by byla otázka politické dohody, prostor pro to tu je, nebyla by to otázka zvládnutelná v kategorii dnů, řekněme, během několika měsíců, ale ústava by byla doplněna o řešení, které by takové situace mohlo zvládat a byl by to pro mě a dovoluji si předpokládat, že i pro občany skutečný důkaz politické odpovědnosti.

Konstatuje ministr, předseda legislativní rady vlády Jaroslav Bureš. Děkuji, že jste přišel, někdy příště na shledanou.

Já děkuju za pozvání, pane redaktore.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.