Václav Moravec moderátor BBC

Taťána Fischerová ve studiu BBC

Co si má veřejnost myslet o úrovni české politiky, když sleduje krizi ve vládní koalici a spory o majetkové poměry premiéra a jeho rodiny? Pochybnosti se stávají předmětem interpelací. Tady jsou slova místopředsedy občanských demokratů Petra Nečase.

PETR NEČAS (zvukový záznam): Opatření, o kterých vy jste mluvil, o pozastavení podnikání vaší manželky je opatřením pro budoucnost. Toto opatření nevysvětluje podivný původ části vašeho majetku.

Prohlásil ve sněmovně místopředseda ODS Petr Nečas. Premiér Stanislav Gross považuje dotazy vznesené občanskými demokraty za divadlo pro veřejnost.

STANISLAV GROSS (zvukový záznam): Předpokládám, že ještě padne doplňující otázka na příslušné divadlo a můžeme pokračovat dál v práci pro lidi.

Nejen o stavu české politiky na pozadí současné vládní krize bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla poslankyně Táňa Fischerová. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Zdalipak tušíte, kdo a kdy řekl následující slova, cituji doslova: "Naši politici nám vůbec nesdělují, o co zápasí, čím se trápí, čím skutečně žijí. Známe jen jejich masky."

No, já si vzpomínám, vy jste někde vyhrabal můj rozhovor, než jsem šla do sněmovny, tuším, pro Mladou frontu Dnes.

Ano, 4. června roku 2002, to znamená, zhruba tři roky stará slova, pokud se nemýlím, dva a půl roku se pohybujete v české politice, jste poslankyní Poslanecké sněmovny. Dostala jste se pod masku svých kolegů a kolegyň?

Ano, to bych řekla, že ano, protože přece jenom ten život tam sdílíme tolik hodin. A tak vypjaté situace, a tak různé situace, že není možné nevidět taky tu lidskou stránku.

Co pod tou maskou je u většiny z nich?

Tak někdy prostá lidská únava, bezmocnost a mnoho z nich také není často příliš šťastných.

To cítíte?

To i někdy vím a vidím, protože, když tam opravdu člověk tráví tolik hodin, tak tu lidskou stránku prostě vidí vlastně každý den a vidíte, jak je někdo nemocný a vidíte, jak někdo, a tam je nemocných, musím říct hodně, zejména v sociální demokracii, což je mi líto. Takže vidíte najednou tu odvrácenou tvář.

Když budu formou otázky parafrázovat vaše slova pronesena před třemi roky v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes, oč zápasí, čím se trápí a čím skutečně žije poslankyně Táňa Fischerová?

No, já myslím, že o mně se ví, čím žiju a čím se trápím, protože já téměř všechno, co vím, vykecám, abych tak lidově řekla. Já jsem šla do politiky a dala jsem si několik úkolů. A jeden z nich byl ten, že se budu snažit na všech úrovních, na kterých budu moci, dělat zákony tak, aby byly pro takzvanou občanskou společnost, aby se ta jistá moc stran, nebo pouze určitých legislativních skupin rozmělňovala, aby čím dál víc byli lidé odpovědní za to, co dělají a aby tu odpovědnost měli vlastně zakotvenou i v zákonech.

Když jste v dnes už jednou citovaném rozhovoru pro deník Mladá fronta Dnes byla dotázána na individuální charakteristiku některých politiků, tak jste odpověděla, cituji doslova: "Snad jen dokážu individualizovat, protože naši politici mi trochu splývají v jednu masu. Zdá se mi, že mají hodně společného, nevidím v nich lidský zápas, tedy to, co člověk potřebuje, aby mohl nějakou roli hrát," konec citátu. Byla byste tak příkrá i po těch třech letech, z nichž jste většinu prožila právě ve sněmovně?

No, ta otázka tenkrát zněla, jak bych je popsala, nebo jak bych je hrála jako herečka. A já jsem skutečně měla teď namysli to, jak působí jako politici. A tohle bych možná tolik nezměnila, protože, jak říkám, něco jiného je ta lidská tvář, kterou já vidím, něco jiného je jakoby ta maska, která je nastavena veřejnosti.

To znamená, že vám ta maska přijde jednolitá, masová, a to, jak jste jí charakterizovala před třemi lety, i nyní?

No, řekla bych, že mnoho politiků je navenek vlastně si vzájemně velmi podobných, protože užívají podobná slova, žádný politik přece neodhalí skutečně to, co v něm je, protože do jisté míry ani nemůže. Ale tím pádem samozřejmě splývají, protože je to jenom taková hra na šachovnici, o to jde především.

Je to těžké pro člověka, který byť je součástí nějakého poslaneckého klubu, vy jste součástí poslaneckého klubu US-DEU, ale přitom nejste členkou US-DEU, obtížné nebýt figurou na šachovnici?

Pro mě je to jediná možnost. Já se přiznám, že já bych bez té svobody rozhodování nemohla žít, já bych se cítila lapena v kleci, já bych měla pocit, že umírám. Pravda je, že ...

A kdybych vám řekl, že stejně nezměníte to, že hrajete i vy na šachovnici?

Ano, ano.

To znamená, že jste součástí hry?

Ano, to je pravda, jenomže dobrovolně. Já si vybírám, a o to je to těžší. Na jedné straně si hájím ten prostor svobody, na druhé straně jsem zbavena toho, té kolektivní odpovědnosti, že za vás někdo rozhodne, že se prostě strana rozhodne, jak budete hlasovat a vy jste tím přikrytý, protože vlastně ani nemáte jinou možnost, i když jsou zákony, kde to neplatí. Já jsem zbavena této pokrývky. A tudíž je to pro mě mnohem těžší. Za prvé se musím mnohem víc a do hloubky orientovat v té změti různých zákonů, já těch témat mám hodně, která dělám, potom si to také musím obhájit před sebou, před svým svědomím, před svými voliči, což je někdy nesdělitelné, protože každému nemůžete všechno vysvětlit, také před svými kolegy z klubu, kteří s vámi leckdy nesouhlasí.

Za dva a půl roku v Poslanecké sněmovně jste zažila několikeré hlasování o důvěře vládě, pád jednoho premiéra a krizi kolem premiéra současného. Nedávno jste přišla s výhrůžkou, že pokud poslanci neschválí zvýšení poplatků za rozhlasové a televizní přijímače, tak nebudete podporovat vládní návrhy. Který moment ve své dosavadní politické kariéře byste označila za nejtěžší?

No, těch těžkých momentů už bylo několik. Já myslím, že první taková krize přišla tenkrát, když Hana Marvanová nehlasovala pro ten povodňový balíček, protože tam se poprvé ta vláda rozkolísala. A řekla bych, že to byl takový první stupínek k pádu Vladimíra Špidly, protože se tenkrát zjistilo, že vlastně není tak silný. To byla docela velká krize. No, potom různé ty, pro mě bylo docela významné hlasování o Iráku, tam jsem měla velký konflikt právě se svým svědomím, nakonec jsem ho vyřešila tím, že jsem se prostě vypnula.

To znamená, že jste nehlasovala?

Ano, že jsem nehlasovala, protože jsem nebyla schopná sama před sebou si to zdůvodnit, a to nebylo snadné, protože jsem si samozřejmě uvědomovala, že, když vstoupíme do NATO, že také máme nějakou odpovědnost. Ono to totiž nikdy není tak černobílé, jak se zdá. A potom bylo ještě několik třeba různých zákonů, kdy jsem se rozhodla, že nebudu hlasovat společně s kolegy a kdy jsem si to musela nejen vyvzdorovat v klubu, ale vydržet to ve sněmovně, a to vám tluče srdce a je vám hrozně těžko a přesto musíte, ale vydržela jsem to. Takže několikrát jsem se skutečně vzepřela.

Když jsem pročítal přepis rozhovoru, který jste 5. října roku 2002 poskytla Českému rozhlasu, našel jsem v něm k rozhodnutí o vašem vstupu do politiky i následující slova, cituji doslova: "Cítila jsem dvoudenní intenzivní úzkost. Opravdu jsem měla na srdci tíhu a věděla jsem, že to je nějaké zásadní rozhodnutí, které nesu těžce," konec citátu. Pocítila jste při svém tom dvou a půlletém pobytu v politice podobnou úzkost?

Ne, už ne. Já se přiznám, že já tuhle předtuchu mívám dopředu. Já vím, že něco bude strašně těžké a musela jsem zvládnout, to bylo téměř patologické, to byla taková úzkost, že jsem nemohla spát ani dýchat, ale pak jsem to překonala, rozumem jsem si to vysvětlila, proč je to dobré, abych to udělala, ale pak už se mi to nikdy nevrátilo.

Tři dny sleduje veřejnost krizi v české vládní koalici, odstartovaly ji nesrovnalosti v majetkovým poměrech premiéra Stanislava Grosse a jeho rodiny. Premiér Gross před deseti dny v Poslanecké sněmovně prohlásil, že veřejnost je svědky kampaně proti jeho osobě.

STANISLAV GROSS (zvukový záznam): Celá kampaň, tak jak v tuto chvíli probíhá, tak má v tento okamžik jakési dvě fáze. Opírá se o určitá tvrzení, jež jsou neustále opakována tak, aby v průběhu času vzbuzovala zdání, že to tak prostě je a že jsou to nezvratná fakta.

Osmý únor, slova premiéra Stanislava Grosse pronesená v Poslanecké sněmovně. Základní otázka, pokud by dnes před vás předstoupila vláda vedená premiérem Stanislavem Grossem, dala byste jí důvěru?

O tomhle jsem přemýšlela také hodně a hodně do hloubky. Já osobně bych rozhodně nevyčítala médiím, že tohle dělají. Já si myslím, že média mají být hlídacím psem demokracie. Ale na jedné straně si myslím, že je to opravdu věc sociální demokracie, protože to je její předseda a její premiér. A oni teď rozhodují o své budoucnosti. Proto já si myslím, že je důležitý březnový sjezd, kde by si to měli sami vyřešit. Za druhé, já samozřejmě jsem si také vědoma té odpovědnosti, kterou mám, protože člověk si musí uvědomit, že kdyby teď Stanislav Gross odstoupil, tak nastává vládní krize a nikdo vlastně neví, co bude.

Promiňte, jenom teď vstoupím do vaší řeči, vy, když jste v tom citovaném rozhovoru pro deník Mladá fronta DNES před třemi roky citovala a popisovala, charakterizovala jednotlivé politiky, tak, pokud se nemýlím, byla tam charakteristika i Petra Pitharta, někdejšího předsedy Senátu, kde jste jeho považovala za poměrně filozofujícího politika, ale, který postupem času našel i politickou razanci a odvahu. A Petr Pithar říká: "Politická krize není nic, čeho bychom se měli bát. Politická krize může být katarzí politiky." To znamená, tento argument toho, že máte jistou odpovědnost, že by vznikla krize, může být argumentem, řekněme, úzkostlivým, ale přitom by mohl i politice prospět?

Ano, to máte pravdu, krize bývá katarzí. Ale já se přiznám, že já tady nevidím moc řešení. Kdyby tady byl nějaký princ na bílém koni, který by přijel jako to dobro a já bych věděla, že teď konečně nastává to dobro a že teď se to království naše rozvine, tak já nemám nejmenší pochybnosti. Ty pochybnosti ve mně vzbuzuje prostá úvaha, co je to dobro a co bude a kdo lepší přijde. Na celé té věci je pozoruhodné, že přece to, co se stalo Stanislavu Grossovi, by se dalo aplikovat na mnoho dalších příkladů, protože prostě v minulosti vlastně nikdo nebyl za nic příliš popotahován.

Které příklady další máte namysli, krom dvou zmiňovaných, Kalousek, Tlustý?

No, tak já nechci jmenovat, to je zbytečné. Já si prostě myslím, že, protože to není v tuto chvíli na místě, ale myslím si, že tady byly poměry tak nastaveny, že vlastně nikdo nikdy za nic nenesl odpovědnost, já nevím, to už bylo v minulosti, ať už, jak dopadly různé procesy, vždycky se to vlastně odložilo ...

Když vám nabídnu, že se někdy už konečně začít musím, proč nezačít u Grosse?

A proto já si myslím, že za prvé, nechť každý jeden, kdo je v nějakém podezření, je vyšetřován orgány činnými v trestním řízení, protože tam to patří, a to je jejich odpovědnost, to je to první. A to druhé, pro mě nejvýznamnější, já bych oddělila minulost, kterou bych pojednala tímto způsobem a budoucnost, která je možná ještě důležitější, protože to je budoucnost, která je před náma. A tam je naprosto klíčový zákon o střetu zájmů, protože, když bude tento kvalitní zákon, a já se přiznám, že bych neměla problém, ať se týká nejen ústavních činitelů, ale možná i retroaktivních, i když asi to není zrovna právně čisté a asi to neprojde, ale já bych pro to byla, ale ať se týká i zastupitelů jako nižších, protože ti také rozhodují o penězích, ať se to opravdu týká i jejich manželek, protože ta praxe říká, že je možné přes manželku podnikat a prostě, když člověk vstoupí do politiky, tak něco dostane, ale také něco musí obětovat. A ta transparentnost je pro politika prostě klíčová.

A pokud bych, paní poslankyně, měl zopakovat tu původní otázku, kterou jsme zamluvili, pokud by dnes před vás předstoupila vláda premiéra Stanislava Grosse se žádostí o důvěru, jak byste hlasovala, pro důvěru?

Je to otázka pro mě těžká, protože když teď řeknu, že ne, tak zítra budou palcové titulky: "Fischerová se rozhodla, že shodí vládu," tak to je od vás trošku past samozřejmě, já to vím.

Ale v současném momentu byste asi měla problém vládu podpořit?

Já to samozřejmě zvažuji stále, protože stále zvažuji vývoj okolností. A jak říkám, já si prostě pořád myslím, že hlavní aktér je sociální demokracie.

Ale přeci jenom vy dáváte důvěru premiérovi České republiky. Já rozumím tomu argumentu, ale není možné oddělovat předsedu, úřadujícího předsedu ČSSD od premiéra České republiky, tedy mého, vaše, posluchačů?

Máte pravdu, problém bych měla.

To znamená, že byste, pokud bychom mluvili o současném okamžiku, důvěru vládě nedala?

To právě vám říci nechci, protože to je ten palcový titulek, a to by nebylo ode mě fér.

Občanští demokraté tvrdí, že předseda vlády Stanislav Gross pořád ještě uspokojivě nevysvětlil původ peněz na koupi svého pražského bytu a okolnosti získání úvěru pro podnikání své manželky Šárky, byť tyto dotazy na premiéra podali i v průběhu čtvrtečních interpelací. Jeden příklad za všechny, slova místopředsedkyně sněmovny a ODS Miroslavy Němcové:

MIROSLAVA NĚMCOVÁ (zvukový záznam): Pane premiére, proč jste vědomě lhal novinářům i občanům této země. Mimo jiné jste tvrdil, že znáte své zahraniční příbuzné, od kterých si váš strýc půjčil. My jako opoziční strana nemáme žádné vyšetřovací týmy, ani speciální vyšetřovací týmy, jako je Mlýn, abychom si jasno ve vašich penězích udělali. Ale vzhledem k tomu, že to vy nehodláte udělat, usvědčil jste sám sebe za lži a lhát, nebo nemít jasno v penězích, je stejně špatné pro výkon premiéra české země.

Zazněla ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně jedna z otázek místopředsedkyně ODS a Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové na adresu premiéra Stanislava Grosse.

STANISLAV GROSS (zvukový záznam): Já mám pocit, že paní místopředsedkyně Němcová je nahluchlá, anebo některé věci slyšet prostě nechce. Prostě otázky, na které tady, které se jí v hlavě stále vznáší jako nevysvětlené, prostě několikrát vysvětlené byly.

Odpověděl v Poslanecké sněmovně premiér Stanislav Gross. Existují podle poslankyně Táni Fischerové otázky, na které podle ní premiér Stanislav Gross stále ne zcela dostatečně odpověděl?

Tak já jsem uvažovala sama o sobě, jestli, kdybych si od svého bratra půjčila milion, jestli bych se ho nezeptala, za jakých okolností ho bude splácet, jestli ho bude splácet, od koho si ho půjčil. To je něco, co kladu sama sobě. Já samozřejmě nemohu posuzovat rodinné poměry Stanislava Grosse, ale jako tato otázka ve mně stále samozřejmě zůstává.

To znamená, že vám přijde nevěrohodná ta argumentace strýcem Vikem, podepsáním směnky s Rostislavem Rodem, jejím spálením a vstupem neparlamentní strany České pravice a jejího předsedy docela věcné?

Tak tímto celým řetězcem vstoupila fraška do politiky, protože to vlastně nemůže nevzbuzovat úsměv, když si ještě představím, já si představuji pana Simkaniče, jak tu směnku polyká, aby jí zničil.

On jí pálil, on jí nepolykal.

Já vím, ale mně se právě líbí, kdyby se to ještě jaksi rozpracovalo do lidové tvořivosti, jak spolkne předmět doličný, teď ho tak cpe do toho krku a už není, teď už to nikdo nikdy nedokáže.

No, to byste se divila, to by se pak muselo čekat těch čtyřiadvacet hodin a ještě by se ...

Právě, a to by bylo to pokračování.

Aha, to byste to takto dovedla do konce, že byste pan Simkaniče někam zavřela. Je vám z toho spíš k pláči, nebo teď domýšlíte tyto absurdní varianty, jak by celý příběh mohl skončit?

Je to takový humor z nouze.

Cítíte to tak i ve sněmovně mezi svými kolegy?

Tak i onak. Já myslím, že nikdo z toho není šťastný. A každý hledá způsob, jak se s tím vyrovnat. Takže rozhodně to, že se tomu smějeme, neznamená, že někdo z nás z toho má radost.

Jedním z terčů kritiky je i podnikání manželky premiéra Šárky Grossové, úvěr, který si vzala Grossové firma Denna Production na nákup nemovitosti za skoro šest milionů korun, ručí jí trestně stíhaná přítelkyně Grossovy rodiny Libuše Barková. K podnikání své ženy premiér Stanislav Gross ve sněmovně řekl:

STANISLAV GROSS (zvukový záznam): Pokud jde o podnikání s trestně stíhanou osobou, opět bylo již jasně řečeno, že v době, kdy tento podnikatelský projekt vznikal a v době, kdy byla poskytnuta zmíněná záruka, tato osoba trestně stíhaná nebyla. A to je věc, která se dá také velmi jednoduše doložit. Na druhé straně také jsme jasně řekli, že po dobu, kdy budu zastávat tu stávající ústavní funkci, tak moje žena přerušuje podnikání. A teď příslušná právní kancelář hledá standardní rozumné právní řešení, nevím, jestli to, jakou cestu navrhne, ale chci, aby byla navržena cesta, která nebude zavdávat jakýchkoliv záminek k tomu, aby mohly být tyto aktivity politicky zneužívány tak, jak jsou zneužívány v tuto dobu.

Zazněla ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně slova českého premiéra Stanislava Grosse. Dodejme, že podle České tiskové kanceláře policie navrhla postavit před trestní Senát přítelkyni rodiny premiéra Stanislava Grosse, podnikatelku Libuši Barkovou, tudíž je zde pravděpodobně návrh na podání obžaloby, alespoň podle informací ČTK. Přijde poslankyni Poslanecké sněmovny Táně Fischerové dostatečné, aby podnikání premiérovy ženy spravovala advokátní kancelář?

Tak já samozřejmě nejsem znalec těchto poměrů, moc mi to nepřijde. Já samozřejmě nevím, jestli je to vůbec možné a jestli to něco řeší. Ale pro mě je klíčové to, že vlastně tady jsou jaksi špatně nastaveny vůbec ty mravní podmínky, protože pro mě představa, že ta paní Barková ve svém objektu má nevěstinec, to je pro mě něco, co je jakoby nepřijatelné eticky, nebo vůbec, že žena premiéra jakýmkoliv způsobem spolupracuje s někým, kdo má v domě nevěstinec, je pro mě například těžko přijatelné. A svědčí to o tom, že u nás jsme si nevytvořili žádný kodex, co by se mělo, nebo co by se vůbec nemělo stát.

Je to asi také v každém z nich, chce se říci ve vztahu k politikům. Zkrátka premiér Gross a jeho žena to tak necítí?

Ano, protože, jak jsem už řekla v minulosti, vlastně nikdo necítil, že by byl za něco postižen, nebo že by ta společnost takto reagovala. Proto já v tomto smyslu s vámi souhlasím. Pokud tato krize je očistná a nastartuje nový model, ve kterém každému bude měřeno stejně a ve kterém už budeme vědět, že některé věci prostě jsou minulostí a už se nikdy nebudou opakovat, pak ta krize měla hluboký smysl a má jej stále.

Může mít smysl v případě, že zkrátka tady nebude nesena politická odpovědnost, že premiér nerezignuje, že nepadne vláda?

Jak říkám, já, kdybych věděla to řešení, že přijde princ na bílém koni, tak si řeknu ano, pojďme do toho.

V politice není někdo, kdo by byl lepší, než premiér Gross, kdo by mohl být důvěryhodným premiérem, nebo jednotlivý ...

Já vím, že asi není na místě, abych se zeptala já vás, ale pro mě tuto jaksi naprostou bezúhonnost ze stávajících lidí v politice, já nevidím takovou osobnost, která by teď nastoupila.

To znamená, vy na jednu stranu jste vyjádřila své přesvědčení, že máte teď pochybnosti v případě, že by před vás předstoupil premiér Stanislav Gross jako premiér České republiky se žádostí o důvěru vládě, že byste asi ruku nezvedla. Čím by mohl premiér opět získat vaši důvěru, když tvrdíte, že se bojíte okamžiku, kdy by padla celá vláda, protože by to nebylo řešení, protože v politice není mnoho princů na bílém koni?

Tak já jsem především neřekla, že bych ruku nezvedla. Já jsem řekla, že bych měla velký problém, ale, já nevím, prostě Stanislav Gross nikdy nebyl člověkem, kterého já jsem vlastně si vyvolila. Já jsem si velmi vážila Vladimíra Špidly. A on byl člověk, který mě velmi potěšil tím, co vnesl do politiky a jeho pádu jsem velmi litovala, to se přiznám. A tuto vládu jsem podporovala prostě proto, že ta koaliční vláda se mi stále zdá, i zdála, jako zatím pro tuto chvíli řešení, protože si nedovedu představit žádnou další vládu, protože si nedovedu představit vládu s podporou komunistů. A myslím si, že to, co už jsem řekla, že nevidím toho čistého člověka, který přijde spasit tu zemi, a proto si myslím, že je dobré, aby tato vláda, která zase, přiznejme si, všechno nedělala úplně špatně, byť některé věci jsou bolestné a ne všechno se třeba povedlo, že by mohla dokončit svůj mandát, a krom toho, a to vám teď řeknu vlastně i svou úvahu, já bych si nepřála, aby v této zemi zanikla sociální demokracie a jedinou levicí se stali komunisté, protože, pokud ta sociální demokracie teď nebude mít nějakou chvíli na to, aby se nějakým způsobem reformovala a dala dohromady, tak toto nebezpečí je velmi reálné.

Myslíte, že to je i tah Miroslava Kalouska, proč v pondělí vystoupil s tím, že by premiér, pokud to sociální demokracie bude chtít, měl být vyměněn a přišel s dalšími podmínkami, že Miroslavu Kalouskovi jde o jediné, aby se lidovci stali stranou středovou a upozadili vliv sociálních demokratů?

Já nevím, já nechci samozřejmě soudit kroky Miroslava Kalouska. Já si myslím, že vývoj té aféry vedl k tomu, že už musel nějakým způsobem naznačit, že to není pro něj přijatelné.

A způsob, jakým to udělal, vám přijde přijatelný, vám osobně?

Tak vy mě pořád tlačíte ke zdi a chcete, abych já zítra už nemohla vejít do sněmovny, protože mi nikdo nepodá ani kůrku chleba.

Ne, to by tak, tak to funguje?

Ne, to víte, že ...

Že si Kalousek přečte rozhovor s Táňou Fischerovou pro BBC a vy budete bez chleba, bez vody, opuštěná v Poslanecké sněmovně?

Ne, to ne, víte, ono je to jinak. Já tam opravdu věcně jdu za určitými zákony, popravdě řečeno, také mimo jiné, když padne vláda, tak vidím velmi černě navýšení poplatků a tudíž zachování médií veřejné služby v této zemi. Jako ve hře je mnohem víc věcí, než takhle na povrchu je vidět. A já bych si taky ráda zahrála na tu čistou a rozdělila svět na černobílý, ale ono to tak nefunguje a vy s jedním hlasováním rozhodujete o spoustě dalších věcí, jenomže to není vidět. Takže já dostávám samozřejmě i dosti výhrůžných e-mailů, kde jsou lidi samozřejmě a i právem rozhořčeni a nevidí do hloubky. Já mám vždycky velkou práci potom jim vysvětlit, o co v tom vlastně šlo.

I jeden z takových e-mailů přišel prostřednictvím elektronické pošty, prostřednictvím BBC bez udání autora, byť je to anonym, dovolte, abych z něj citoval: "Paní se sladkobolným úsměvem vydávající nepřímo sama sebe za vzor morality bydlí v bytě s regulovaným nájmem. Opravdu to potřebuje?"

Kdo?

Vy?

A co, regulovaný, jo, takhle se ptáte, to ...

To já jsem četl z toho e-mailu právě.

To bude nějaký majitel domu pravděpodobně.

Vašeho, kde bydlíte?

Ne, ne, my jsme v obecním domě. Víte, já jsem se tady postavila jednoznačně na stranu sociálních demokratů v tom zákonu, protože já bydlím v domě, kde bydlím padesát let a kde znám všechny ty staré paní, které většinou už jsou vdovy a osiřely. Ten pán řekne, že mám sladkobolný úsměv a že si hraju na dobrodince. Nikdy jsem si na žádnou dobrodinku, ani na morálku nehrála. Já se prostě snažím žít podle toho, co cítím a říkat to, i když se to někomu nelíbí. Já vím, co to pro mnoho lidí bude znamenat, protože už dnes nezaplatí vlastně nájem. A to, že se zvedly všechny služby a nájem zůstal zakonzervovaný, to samozřejmě je špatně. Já jsem pro lehké navyšování. Ale jako nájemné bez regulace mi přijde jako zoufalý pokus, který špatně skončí, protože čím dál víc lidí bude prostě pod mostem.

Já jsem vám tu otázku položil v souvislosti s tím, že jste mluvila o dopisech lidí a o e-mailech. Dovolte, abych se vrátil k té původní otázce, kterou jste podle mého názor ne tak zcela jasně zodpověděla. Co by pro vás osobně z těch kroků, které Stanislav Gross ještě neučinil, vedlo k obnovení důvěry Táni Fischerové ve Stanislava Grosse, čím by vás přesvědčil?

Já nemyslím, že mě Stanislav Gross něčím přesvědčí. Stanislav Gross nikdy nebyl člověk, kterého já jsem si vyvolila, nebo člověk mého srdce. Ale, jak znovu říkám, já si myslím, že je třeba dát šanci sociální demokracii, která se musí rozhodnout. A pokud ona se na sjezdu nějak rozhodne, tak já vidím spíše tu cestu v tom, že bude pokračovat její budoucnost nějak. A nechtějte, aby jeden člověk, jak jsem řekla, vždycky měl v ruce nůž a sám ten čistej, prostě podřezal druhému ve jménu pravdy krk a zabil tím vlastně jako i mnoho dalších věcí.

Mluvila jste o zákonu o střetu zájmů, o majetkových přiznáních jako o řešení směrem do budoucnosti ve vztahu k důvěryhodnosti české politiky. Zákony o majetkovém přiznání a střetu zájmů by měla prosadit ještě tato vláda, slíbil to ve sněmovně premiér Stanislav Gross.´

STANISLAV GROSS (zvukový záznam): Vláda má ve svém programovém prohlášení příslušné pasáže, které hovoří o tomto tématu. A my jsme se rozhodli v minulosti, byl takový návrh zpracován, předložit návrh zákona o majetkových přiznáních, respektive o registraci majetku. Problém tohoto návrhu spočívá ve dvou věcech. Spočíval v tom, že byl omezen na určitý rozsah majetku registrovaný podle příslušných právních předpisů. A za druhé samozřejmě narážíme na problematiku retroaktivity, respektive toho, že můžeme jít pouze v mezích našeho ústavního pořádku k věcem, které by tuto problematiku řešily. To znamená, nakonec jsme se rozhodli spíše jít cestou užšího vymezení těch osob, na které by se návrh zákona o majetkových přiznáních vztahoval, to znamená především na veřejné činitele a na ústavní činitele. Tam si myslím, že je možné jít více do hloubky, jak co do šířky majetku, tak možná jít i na samou hranici retroaktivity. A v tomto směru vláda příslušný návrh zákona má připravený a bude projednáván v nejbližší době. A já předpokládám, že Poslanecká sněmovna se k němu dostane do projednávání během několika málo měsíců.

Oznámil ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně premiér Stanislav Gross. Táňa Fischerová, poslankyně, host Interview BBC, už naznačila, že by neměla problém s retroaktivitou, tedy zpětnou účinností platnosti toho zákona?

To bych neměla, protože já si myslím, že skutečně přeci v zájmu každého politika by mělo být, aby byl průhledný a transparentní, protože to, co je nebezpečné, i když je to sebemenší částka, je, že by to mohlo být odněkud, kde je to nějaká protislužba, a to už vlastně souvisí s velmi nebezpečnými a nedemokratickými kroky. Ale já bych řekla, včera bylo pozdě. Několik měsíců mě moc neuspokojuje. My jsme měli zákon o střetu zájmů poslaneckou verzi, já jsem hlasovala proti ní, protože Transparency International nás varovalo, ať tohle neděláme, protože to je jenom kosmetické a vlastně se tím nevyřeší celá ta problematika.

Řekla jste to vicepremiérovi a předsedovi US-DEU Pavlu Němcovi, protože je to v jeho kompetenci?

Ano, řekla jsem to několikrát na klubu, řekli jsme to v petičním výboru, kde jsme ten zákon projednávali, teď ho neschválil Senát, ale obávám se, že v tuto chvíli pro něj nakonec budu hlasovat, protože je lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše, nebo jak se to říká, možná jsem to spletla. Ale věřím a doufám, že to prostě projde v nejbližší možné době.

Konstatuje poslankyně Táňa Fischerová. Děkuji, že jste do BBC přišla, někdy příště na shledanou. Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.