Václav Moravec moderátor BBC

Pavel Rychetský ve studiu BBC

Spor o eurozatykač, spor o ministerskou vyhlášku o úhradách zdravotní péče. I tyto věci bude muset rozhodnout Ústavní soud, stejně jako stížnost rodičů na nový způsob přijímacích zkoušek na střední školy, se kterým počítá nový školský zákon. Ministryně školství Petra Buzková tvrdí, že podle ní nemají rodiče a učitelé s ústavní stížností šanci na úspěch.

PETRA BUZKOVÁ (zvukový záznam): Proč si myslím, že tato ústavní stížnost nemá šanci. Já jsem přesvědčena o tom, že opravdu omezení počtu škol, na které se může každý hlásit, rozhodně nemá nic společného s omezením práva na vzdělání.

Říká v rozhovoru pro BBC ministryně školství Petra Buzková. Především o práci Ústavního soudu bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Ústavního soudu České republiky Pavel Rychetský. Vítejte po více než třičtvrtě roce v BBC. Hezký dobrý den.

Hezké odpoledne.

Dovolte, abych začal tam, kde jsme náš poslední rozhovor ukončili. Loni v květnu jste odhadoval, že Ústavní soud by mohl být kompletní do konce loňského léta či do podzimu, dodnes kompletní nejste. Proč jste měl špatný odhad?

Tak já jsem samozřejmě netušil, že jednak pan prezident bude v tak dlouhých intervalech předkládat návrhy, zejména, že je bude předkládat, abych tak řekl, po kuse, protože přece jenom, když ústava říká, že Ústavní soud má patnáct soudců a když jsou třeba tři, čtyři místa neobsazená, tak logika velí, že by Senát dostal návrh najednou na všechny čtyři místa. A také jsem samozřejmě nečekal, že ty návrhy budou mít takové problémy v Senátu i po těch zkušenostech, vlastně z předloňského roku, kdy pět návrhů neprošlo, to, myslím, bylo v minulém roce optimističtější. Ukázalo se, že jsem se mýlil.

Mračíte se za to na prezidenta, že nepředkládá, řekněme, kandidáty na ústavní soudce v balíku, ale po jednom je posílá jak vagónky do Senátu?

Tak opravdu bych byl samozřejmě rád, kdybychom byli v plném obsazení, protože počet občanů jiných subjektů, kteří se obracejí na Ústavní soud se svými konkrétními věcmi, to znamená s ústavními stížnostmi, těch je kolem tří tisíc ročně, ten se nemění. Za této situace, kdy každý ústavní soudce je vlastně nucen každý rok vyřídit kolem dvě stě padesáti věcí, když dnes chybí dva soudci, tak to znamená, že o pět set věcí jsme schopni v roce skončit méně a že se prodlužuje délka řízení před Ústavním soudem.

To znamená, mračíte se za to, že do Senátu nebyl poslán nějaký balík?

Tak jsem například překvapen, protože těsně před Vánoci, asi tak tři týdny před Vánoci, pan prezident, když předkládal návrh, nebo už byl předložen poslední návrh kandidátky k Ústavnímu soudu, tak Kancelář prezidenta republiky sdělila, že má další kandidáty, že vzápětí předloží, dnes už je únor, nebyl předložen žádný návrh.

Dá se ta věc vykládat i tak, že prezident ne zcela bere v potaz vážnost Ústavního soudu jako instituce?

Tak já to samozřejmě, ty motivy nejsem schopen, ani nejsem povolán k tomu, abych motivy, proč to tak dlouho trvá, se snažil nějakým způsobem objasnit, ale nepochybné je, že to je opravdu problém, který má ústavní dimenzi, který přinejmenším má ten dopad, že se prodlužuje délka řízení před tím samým soudem. A ti, kteří se s důvěrou obracejí na Ústavní soud, musí tedy delší dobu čekat, než se nám podaří ty věci uzavřít.

Připomínám, vy jste to sám řekl, pane předsedo, že naposledy odmítla horní komora českého parlamentu prezidentova kandidáta na ústavního soudce loni 16. prosince. Senát zamítl kandidaturu státní zástupkyně a odbornice ne trestní právo Jaroslavy Novotné. Jedním z hlavních důvodů bylo její členství v předlistopadové KSČ. Tady jsou slova předsedy Senátu Přemysla Sobotky.

PŘEMYSL SOBOTKA (zvukový záznam): To základní, co tam vadí valné části, těm negativním hlasům, je její členství v KSČ. Mně to vadí poměrně dost, protože ten její vstup byl v osmnácti letech, to je člověk už dospělý.

Prohlásil loni 16. prosince v rozhovoru pro BBC předseda Senátu Přemysla Sobotka. Sama odmítnutá kandidátka Jaroslava Novotná po hlasování v Senátu, kdy jí podpořilo pouhých jedenáct senátorů z necelých osmdesáti, v rozhovoru pro BBC řekla:

JAROSLAVA NOVOTNÁ (zvukový záznam): Já jsem člověk, který se vždycky snaží druhé vnímat podle jejich skutků. Já si nemyslím, že apriorně tento problém by měl být pro posuzování každého kandidáta na místo ústavního soudce prioritní. Já se domnívám, že by především měly převážet jeho profesionální schopnosti, jeho zkušenosti a znalosti, a proto jsem také tu kandidaturu přijala.

Slova Jaroslavy Novotné poté, co byla 16. prosince loňského roku odmítnuta Senátem jako kandidátka na pozici ústavního soudce. Pro úplnost, prezident Václav Klaus předložil dosud Senátu sedmnáct kandidátů na ústavní soudce, šest z nich Senát odmítl. O čem podle vašeho názoru to skóre vypovídá?

No, tak ještě jednou zdůrazňuji, že vůbec to nehodlám hodnotit ani jak o osobě jednotlivých kandidátů, ani postoj dvou vysokých ústavních, vrcholných ústavních institucí, jako je prezident republiky a Senát. Jenom musím říci, že mě to trošku překvapuje, že to skóre je tak neúspěšné a že to trvá tak dlouho, protože pan prezident Klaus strávil dlouhá léta v parlamentu a dlouhá léta ve vládě. Takže musí mít velmi silně zažitou zkušenost, kterou jsem měl i já, když jsem působil ve vládě jako místopředseda pro legislativu, že parlament je velice zvláštní těleso, se kterým se musí opravdu nakládat v rukavičkách. Jinými slovy, když jsem předkládal návrh nějakého zákona, o kterém jsem tušil, že by mohl vyvolat různé problémy na půdě té či oné komory parlamentu, tak jsem považoval za samozřejmost předtím, než vůbec ten návrh předložím, jednat napříč politickým spektrem, projednávat to v klubech, v odborných výborech ...

To znamená lepší komunikace ...

... a zjišťovat to stanovisko. Já netvrdím, že pan prezident má osobně obíhat senátory, nebo jednotlivé frakce Senátu a projednávat to s nimi, ale nepochybně na to má mít lidi, kteří mu tam přece jenom připraví tu půdu pro ten návrh, vysondují tu situaci, to je mimochodem parlamentní zkušenost všech evropských demokratických zemí, to není žádná specialita České republiky.

To znamená, že to skóre především vypovídá o špatné komunikaci obou těchto dvou institucí, které se podílejí na výběru a potažmo jmenování ústavních soudců. Pro úplnost, Ústavní soud České republiky má nyní třináct na místo patnácti soudců, které předpokládá ústava, i když nejste kompletní, jste natolik obsazení, že můžete zasedat jako plénum, což loni jeden čas nebylo, dokonce, když jste byl naposledy v Interview BBC, jaké komplikace, a vy jste to de facto naznačil, přináší to, že nejste kompletní, pouze protahování délky čekání?

V podstatě jediný problém skutečně v tuto chvíli, protože my jsme schopni plnit své funkce, plníme je, ale jediný problém ve vztahu, zejména k veřejnosti, jak účastníků řízení u nás je ten, že chybí-li dva soudci, je téměř statisticky nepochybné, že vyřídíme v tom roce o čtyři sta až pět set ústavních stížností méně.

Můžete říci nyní poslední čísla, jak dlouho se čeká, než vy jako Ústavní soud mně jako občanu, který by si stěžoval na nějakou věc?

Já vám to řeknu jinak. V loňském roce, zaplaťpánbůh, že ten nápad byl o něco vyšší, než v těch minulých letech, bylo k nám podáno dva tisíce sedm set třináct ústavních stížností.

Nižší tedy byl?

O něco nižší loni, než byl v předchozích letech, dva tisíce sedm set třináct. A vyřídil ústavní stížnosti Ústavní soud dva tisíce šest set osmdesát jedna, to znamená, méně než jich napadlo, že ten celkový dluh, který jsme zdědili po minulém Ústavním soudu, se nezmenšuje a je pořád v tuto chvíli zhruba tisíc šest set neskončených věcí, to znamená živých věcí, a to mluvím jenom o těch ústavních stížnostech, kromě toho, loni došlo naopak k enormnímu nárůstu návrhu na zrušení zákonů, nebo jejich části, nebo právních předpisů ...

Což vy nazýváte, pokud se nemýlím, jako plenární věci, které jdou přímo na to ...

Ano. A takových návrhů bylo loni podáno sedmdesát dva, což se ještě nikdy v minulosti nestalo ...

To znamená, že loni jste ...

... v podstatě to je dvojnásobek obvyklého nápadu. A my jsme jich byli schopni vyřídit jenom čtyřicet dva. Jinými slovy, deficit Ústavního soudu v nevyřízených věcech se sice radikálně nezvětšuje, ale bohužel se ani nesnižuje, to znamená, stále s sebou ten deficit neseme.

To znamená, kolik teď máte deficit těch plenárních věcí?

Těch plenárních věcí v tuto chvíli nevyřízených, nemůžete ta čísla říct přesně, protože třeba dneska, každý den může napadnout nějaká věc, ale nevyřízení plenárních věcí máme zhruba třicet, nevyřízených senátních věcí jeden tisíc šest set.

Dovedete, pane předsedo, odhadnout, pokud byste byli kompletní, pokud by vás bylo v nejbližší době patnáct, o kolik by se to číslo nedodělku, těch zhruba šestnáct set stížností a třicet plenárních věcí, kdyby se tyto nedodělky daly smazat?

Já si myslím, že každý rok bychom vyřídili o čtyři sta věcí více, než vyřizujeme. Při nezměněném nápadu by to mohlo znamenat, že od okamžiku, kdy nás bude patnáct, do tří až čtyř let bychom mohli snížit ten objem, je to ošklivé slovo nedodělku, ten objem bychom mohli snížit na normální relaci, to znamená, že průměrná délka řízení před Ústavním soudem, pokud by šlo o komplikovanou věc, která si vyžaduje delší řízení, by nepřesáhla jeden rok. Dnes, bohužel, některé kauzy u nás leží déle než rok, než se dostanou na řadu.

A k tomu se možná ještě dostaneme v následujících minutách v dnešním Interview BBC. Nový předseda Senátu Parlamentu České republiky Přemysl Sobotka, který se začátkem roku setkal s prezidentem Václavem Klausem, potvrdil BBC, že problematiku jmenování ústavních soudců považuje za zásadní a dodal:

PŘEMYSL SOBOTKA (zvukový záznam): My můžeme i dokonce panu prezidentovi dát návrh nějaký, na nějaké jméno, on ale vyhodnotí, jestli následně s tím jménem bude souhlasit a pošle nám do Senátu tento návrh jako jeho osobní, to samozřejmě je možné, ale některé výkřiky o tom, že má někdo v kapse čtyřicet, padesát kandidátů na ústavního soudce, jsou samozřejmě nepravdivé, protože právníci se příliš nehrnou do těchto funkcí, protože je-li někdo advokátem, tak samozřejmě v té příjmové fázi je opravdu někde jinde, než je v roli toho ústavního soudce.

Říká v rozhovoru pro BBC předseda českého Senátu Parlamentu České republiky Přemysl Sobotka. Pane předsedo, vy se v prostředí právníků pohybujete desítky let, jste právníkem, byl jste předsedou legislativní rady vlády. Opravdu je podle vašeho názoru tak složité najít dvanáct lidí, kteří by mohli, nebo patnáct, když se podíváme na to, že někteří mají ten mandát a ještě jim nekončí, tak najít dostatečné množství lidí, aby Ústavní soud byl kompletní, aby nedocházelo ke třenicím mezi hlavou státu a Senátu?

Tak těžko se to posuzuje. Pravda je, že, když se podíváte na ústavní soudy většiny evropských zemí, tak zjistíte jeden velice zajímavý fakt, že většinou jsou složeny z univerzitních profesorů, některé bezezbytku, jako je například polský Ústavní soud. A v jiných je nepochybné, že představitelé akademické obce výrazným způsobem dominují. Když se podíváte na Ústavní soud České republiky, tak, řekněme to přesně, každý si to ostatně může zjistit, tak vlastně dominantní jsou advokáti, je dobré si položit otázku proč. A pak je ta odpověď v celku jasná. Zatímco v těch okolních postkomunistických zemích, ten minulý komunistický režim byl už zcela nahlodán a těch posledních dvacet let před jeho pádem, ty země byly relativně otevřené vůči Západu, ty univerzity byly podstatně svobodnější, Polsko, Maďarsko je klasickým příkladem, tak u nás byla naopak tuhá normalizace a skutečně je velmi těžké nalézt někoho, kdo třeba dosáhl vědecké hodnosti univerzitního profesora a přitom nebyl s tím minulým režimem spojen, téměř to je nemožné. Proto asi pan prezident, a to je čistě moje spekulace, a proto asi sahá především do řad advokacie, protože to je vlastně jediná profese, která na rozdíl od akademických funkcionářů a pracovníků vědeckých, od soudců, od prokurátorů, nebyla s tím režimem tak úzce spojena, nebyla tak /nesrozumitelné/. Takže tady skutečně jisté české specifikum, čímž se vysvětluje, proč je ta situace taková složitá. Ale na otázku, jestli se dá lehko, nebo těžko vybrat uchazeč, bych teda taky odpověděl, že já nevylučuji, že po právě tom, co asi sedm, nebo kolik návrhů na půdě Senátu ztroskotalo, se málokterému kandidátovi chce, abych tak řekl, si nechat takto nahlédnout do vnitřností, do celého života a tímto způsobem se nechat propírat. Ta situace je opravdu teď velice obtížná ...

Vy jste jako předseda nicméně, ne zodpovědný, ale vy instituci zastupujete navenek, předpokládám, že tedy chcete, aby ta situace se co nejdříve vyřešila. Vy jste dával seznam nějakých možných kandidátů hlavě státu?

Tak mně to oficiálně nepřísluší. Já samozřejmě nezapírám, že jsem s panem prezidentem, nebo pan prezident se mnou, abychom byli přesní, některá jména konzultoval. Musím říci, že spíš to bylo v tom počátečním období, že teď už, abych tak řekl, nechávám zcela věcem volný průběh a věnuju se souzení a čekám, kdo k nám přijde.

Další téma, rozbor, konkrétní rozbor práce Ústavního soudu. Na počet podání, jak jsme slyšeli z vašich úst, si rozhodně stěžovat nemůžete. Nakolik počítáte s nárůstem podání k Ústavnímu soudu, protože se lidé odvolávají proti instituci, která funguje nově, tedy proti Nejvyššímu správnímu soudu, na začátku bylo těch podání hodně také proto, že Ústavní soud vyřizoval věci za soud správní, pane předsedo?

Tak dá se říci, že naopak, zřízením Nejvyššího správního soudu došlo k jistému poklesu, zase použiju ošklivé slovo, nápadů nových ústavních stížností k nám, ale já se obávám, že ten pokles je doslova jenom dočasný, protože mezi Ústavní soud a správní soudnictví byl postaven další filtr. A zpočátku tedy vlastně napřed musely ty věci k Nejvyššímu správnímu soudu, dnes už se dostáváme do situace, že jsou u nás ústavní stížnosti napadeny rozhodnutí, ať už jsou to rozsudku nebo usnesení, i Nejvyššího správního soudu. Takže dnes už ten filtr přestává fungovat, ale fungoval ten rok, rok a půl po zřízení, kdy alespoň trochu, my jsme byli v tom nejhorším období, kdy nám to trošku umožnilo, že nám nenarostl ten deficit tak nepřiměřeným způsobem.

Do budoucna ale očekáváte, že by se mohl počet těch stížností, které jsou podávány k Ústavnímu soudu, nějak výrazně v souvislosti s tím, že lidé se budou odvolávat proti rozhodnutím správního soudu, že by mohl přesáhnout číslo zhruba tři tisíce, tři tisíce dvě stě?

Tak moje, především bych chtěl říci, že objem tři tisíce stížností ročně je pro mě až patologicky nezdravý a nedobrý. Těžko analyzovat, proč, jestli to je proto, že ty Nejvyšší soudy oba nefungují tak, jak by měly, jejich rozhodnutí nejsou tak přesvědčivá, nebo jestli to je tím, že je špatně nastaven právní systém.

Ke které variantě se ...

Budete se divit, ale z těch tří tisíc ústavních stížností ročně jenom čtvrtina, mezi čtvrtinou a třetinou projde těmi Nejvyššími soudy, to znamená, jenom malé části z nich je přípustný opravný prostředek k Nejvyššímu soudu. Takže platí zásada /nesrozumitelné/ a k nám se lze obrátit až po vyčerpání všech opravných prostředků, tak nám naopak dvě třetiny až tři čtvrtiny věcí přichází a míjí ten Nejvyšší soud, to jde rovnou k nám. Příklad, je-li někdo, vede-li někdo majetkový spor a hodnota spojuje v civilních věcech do dvaceti tisíc a v obchodních do padesáti tisíc, tak nemá vůbec opravné prostředky, ta jde rovnou k nám. Jiný příklad, nepochybně zásahem do lidských práv je, když je někdo vzat do vazby, anebo je prodlužováno jeho vazba vyšetřovací, tam se vůbec /nesrozumitelné/ až k Nejvyššímu soudu, tak jdou zase rovnou k nám, ale přes /nesrozumitelné/ vazby, to není normální ...

Jak to změnit?

... aby Ústavní soud toto činil. Na otázku, jak to změnit. Kdybych znal odpověď, tak by to bylo krásné. Rozhodně nepřemluvíte advokáty, aby přemluvili své klienty, aby se k nám neobraceli, protože pro advokáta je lehčí to, co má v počítači, znovu vytisknout a poslat k nám s novou adresou, než aby přemlouval a ještě inkasovat palmáre, tudy cesta nevede. Měla by se zkvalitnit práce Nejvyšších soudů, aby jejich rozhodnutí bylo tak přesvědčivé a jasné, že budou vědět ty strany, že nemají šanci. Já to říkám proto, že opravdu devadesát sedm procent ústavních stížností, z těch tří tisíc, náš Ústavní soud bez jednání odmítá jako zjevně neopodstatněné, zhruba tříprocentní naděje je u nás na úspěch, tak snad dlouhodobým působením, jestli se pochopí, že role Ústavního soudu je jiná, než obecních soudů, že ty věci mají opravdu končit u toho Nejvyššího soudu.

Když jsem hovořil o Nejvyšším správním soudu, jako jedné z institucí, se slovem nejvyšší na začátku, Ústavní soud rozhodoval o prvním, řekněme, mediálně nejsledovanějším případu, kdy český Ústavní soud přezkoumával rozhodnutí právě Nejvyššího správního soudu, bylo to zrušení voleb v Praze 11. Připomínám, že Nejvyšší správní soud volby zrušil na základě stížnosti lidoveckého kandidáta, který se cítil poškozený kampani v místních novinách. Za jak komplikovaný jste vy osobně ten případ považoval?

Teďka nevím, jak to časově stihneme, abychom ...

Když budete velmi stručný, abychom se dostali k dalším problémům.

Ten případ nebyl nějak příliš složitý. Problém byl v tom, že ho vůbec nepochopili novináři a veřejnost. A problém je v tom, že máme velmi nekvalitní právní úpravu u volebního zákonodárství. Takže velmi stručně. Za prvé, Ústavní soud v této věci vůbec neřešil spor mezi kandidáty, teď už nevím, jak se jmenovali ...

Jeden z nich byl Antonín Zápotocký ...

Antonín Zápotocký a druhý byl snad Nádvorník ...

Ano, z Občanské demokratické strany.

To není úlohou Ústavního soudu. V tomto případě Ústavní soud figuruje jako orgán, jako volební soud, to znamená, jako orgán ochrany legitimity voleb. A spor mezi těmito osobami, ať už z těch či oněch důvodů, je sporem, který k nám vůbec nepřísluší. Defektní volební zákonodárství je v tom, že sice stanoví povinnosti a celý ten spor, nebo spor, celá ta kauza se řešila o to, že Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v rámci této volební kampaně byl porušen volební zákon, který říká, že volební kampaň je třeba vést čestně, poctivě, pravdivě, nesmí se uvádět lži o kandidátech, nebo o politických stranách. Na druhé straně, volební zákon nemá žádnou sankci za porušení těchto pravidel. A zdůrazňuju, že rozhodnutí Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu, kterým se ověří, nebo neověří platnost volby, není sankce za porušování pravidel volební kampaně, vůbec ne. Toto rozhodnutí je o tom, jestli volby byly, nebo nebyly legitimní, nic jiného. To znamená, my spíše v této roli volebního soudu chráníme demokratický princip volby. Oba soudy, Nejvyšší správní soud i my, jasně konstatovaly, povinnosti stanovené ve volebním zákoně byly porušeny. Rozdíl je v tom, že my říkáme, že my jsme zjistili při širším dokazování, že byly porušeny, jak bych tak řekl, na všech stranách, zatímco Nejvyšší správní soud se zabýval jenom jednou stranou, ale to není podstatné. Nejvyšší soud říká, myslím Nejvyšší správní soud, porušení nabylo takové intenzity, že je potřeba volby prohlásit za neplatné ...

Zásadním způsobem ty volby ...

Kdežto my říkáme, prohlásit volby za bezplatné, tj. potvrdit to rozhodnutí můžeme tehdy, kdy zjistíme nejen porušení volebního zákona, nýbrž jasnou příčinnou souvislost mezi tímto porušením a výsledkem voleb. V daném případě si myslím, že Nejvyšší správní soud, když srovnával postup do druhého kola druhého a třetího kandidáta, tak se dopustil jistého zjednodušení, protože on tam měl srovnat především toho prvního kandidáta, kterého zbavoval mandátu.

Toho Jana Nádvorníka z ODS?

A prostě Ústavní soud tady zjistil, že ten první kandidát už v tom prvním kole získal víc než dvojnásobek obou, toho druhého a třetího ...

To znamená, že právě kvůli tomu druhému kolu nebylo zapotřebí rušit volby?

Ano. Takže tady jsme prostě dospěli k jiné úvaze, jinak tam zásadní rozdíl mezi Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem nebyl. To, co mě velice mrzí, je, že některé sdělovací prostředky nepochopily, že to není politická záležitost. Ten spor mezi těmi kandidáty, a to, jak se očerňovali, nebo neočerňovali, to je věc, kterou neřeší volební soudnictví, to má řešit občansko-právní soud v systému ochrany osobnosti, nebo prostě podle obecného práva.

Abych se zastal i sdělovacích prostředků, on si de facto stěžoval sám ten kandidát, který prohrál, lidovec Antonín Zápotocký, který řekl, že nic jiného nečekal, doslova řekl, cituji jeho slova z České tiskové kanceláře: "Mně bylo celkem jasné, že to je politicky ovlivněný proces rozhodování."

To je ale úplně absurdní, protože říkám, to Ústavní soud vůbec nezajímá. To, co mě mrzí, co jsme i konstatovali, je velmi špatně nasazená právní úprava, která vůbec neumožnila, tomuto subjektu prý vyvolal řízení, dokonce úspěšnou před Nejvyšším správním soudem, on nemohl být ani našim rozhodnutím pojat jako účastník v řízení u nás, protože náš zákon stanoví přesně, kdo je účastníkem řízení a holt zapomíná na tak důležitou věc, jako je subjekt, který vyvolal vlastně to prvostupňové volební řízení.

Když se zaměříme na kritiku Ústavního soudu, který vy jako předseda vedete, jedním z významných sporů, který měl na stole, asi bude mít i na stole Ústavní soud, je vyhláška o úhradách zdravotní péče, kterou vydalo ministerstvo zdravotnictví. Tento krok učinilo už dvakrát, nejen letos koncem ledna, ale už v roce 2002, na vyhlášku si stěžovala skupina senátorů za ODS, Ústavní soud podle senátorů dodnes nerozhodl. Ředitelka VZP Jiřina Musílková tvrdí, stejně jako někteří senátoři za ODS, že ministerstvo nemá právo vyhlášku o úhradách zdravotní péče vydávat a chtějí podat novou ústavní stížnost. A ředitelka VZP Jiřina Musílková k tomu dodává:

JIŘINA MUSÍLKOVÁ (zvukový záznam): Předpokládám, jestliže na stejné téma bude druhá stížnost, že už by se tím opravdu teda měl Ústavní soud zabývat.

Řekla ředitelka VZP Jiřina Musílková. Jak je možné, že některé spory, které se opakují, nejsou rozhodovány rychleji na Ústavním soudu, aby se v téže věci nepodávala druhá ústavní smlouva?

Tak já především musím říci, že zákon nám přímo výslovně ukládá, že máme věci vyřizovat v pozadí, v jakém napadnou. My jsme dost času věnovali tomu, jak byl neobsazen Ústavní soud, dokonce nemohl plenární věci rozhodovat ...

Ale, že už se žádost ...

... jenom loni takovýchto návrhů na zrušení právních předpisů napadlo sedmdesát dva a stále z nich je třicet dva nevyřízených, nevím, kolik z minulých let ...

Ale to, že byla v roce 2002 ...

Pokud se té vyhlášky týče, předpokládám, že ten spor je dávno, on to není spor, ale návrh na zrušení právního předpisu, že je dávno ukončen z jednoho prostého důvodu, pokud ta vyhláška pozbyla platnosti ...

Ta původní z roku 2002?

Ano, tak my samozřejmě zastavujeme řízení, my nemůžeme rušit předpis, který už neexistuje, který už byl zrušen.

A samotná možnost, zda může ministerstvo vydat takovou vyhlášku, či nemůže?

Tak to se mě vůbec neptejte, protože sám jste zmínil, že takový návrh byl, nebo bude podán. Tak já nepovažuju vůbec za korektní a možné, abych předem avizoval, jaký je můj názor, nebo názor Ústavního soudu, na rozhodnutí věci, která teprve může napadnout.

Stejně tak asi vy nemůžete ani mluvit o sporu, který se teď vede mezi dvěma komorami parlamentu, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem, kdy se zastal Senátu prezident republiky Václav Klaus, jde o zákon o střetu zájmů, kdy Senát tvrdí, že musí sněmovna počkat na jeho stanovisko, ale poslanec Zdeněk Koudelka z ČSSD se obává, že pokud vy tento spor budete jako Ústavní soud řešit, že nebudete zcela nestranní, nemusíte být zcela nestranní, a to kvůli tomu důvodu, že o vás, jako o ústavních soudcích, právě rozhoduje Senát, že v té věci dáte zapravdu Senátu?

Tak to by bylo opravdu, musím říci doslova, že to je hloupé ...

Že to říká právník Koudelka?

Něčeho jiného, něčeho jiného si neváží každý, kdo je soudcem Ústavního soudu, více než toho, že má nezávislost, to je ta největší hodnota. Představa, že by Ústavní soud stranil té či oné ústavní instituci jenom proto, že se podílela na jeho kreaci, je směšná. Pokud se nemýlím, pan poslanec Koudelka dokonce píše, že někteří soudci by chtěli být ještě jednou za těch deset let jmenováni, protože se budou podbízet Senátu. Za prvé, ten Senát už bude dávno jiný, v jiném složení. Za druhé, já sám jsem navrhoval, a pan poslanec Koudelka má stejnou možnost, zavést institut, který je běžný v Evropě a bohužel u nás není, a to je zákaz opakovaného jmenování soudcem Ústavního soudu, to skutečně není dobré, že je možné ještě jednou ten mandát opakovat, protože pak skutečně by mohla teoreticky vzniknout jakási závislost toho ústavního soudce na to, kdo ji jmenuje.

Nepřijde vám ale celý ten spor mezi sněmovnou a Senátem kvůli tomu zákonu zbytečný?

Já tady musím říci, že ho nevidím vůbec jako politický spor, to je spor o dikci ústavy. A ústava v daném případě, to jiné, co mohu říci, je v tomto případě interpretováno skutečně dvěma odlišnými způsoby, nejde o to, jak interpretuje Senát a sněmovna, ale v České republice máme jenom dva komentáře k ústavě, jeden vydal Beck, druhý Linde, a každý má k tomuto článku 40 opačnou interpretaci.

To znamená, že se na to téměř těšíte, pokud se to k vám dostane, ta věc?

Na žádnou věc, která se k nám má dostat, se příliš netěšíme, protože máme dost už věcí, které musíme vyřídit, ale musím říci, že to vůbec nevnímám jako politický spor, to je skutečně věc interpretace ústavy, u které víme, za jakých podmínek vznikala, teď prostě bude potřeba, to je role Ústavního soudu, aby legitimním způsobem ústavu interpretoval tak, aby prostě v této zemi, aby tady platila demokratická pravidla.

Konstatuje předseda českého Ústavního soudu Pavel Rychetský. Děkuji vám, že jste do BBC přišel. Někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.